28 C 154/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Lobotkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o: žaloba podle § 244 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád

I. Žaloba, aby soud rozhodl takto: „ Nález finančního arbitra č. j. [spisová značka] [číslo] ze dne 28. 5. 2019 potvrzený Rozhodnutím o námitkách č. j. [spisová značka] [číslo] ze dne 17. 7. 2019 se nahrazuje takto: i. Pojistná smlouva [číslo] uzavřená mezi žalobcem a žalovanou dne 4. 10. 2011 je neplatná. ii. Žalovaná, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalované], je povinna žalobci, [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa žalobce], zaplatit částku ve výši 37.820 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 37.820 Kč od 25. 2. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci od tohoto rozsudku.“, <b>se zamítá.</b>

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 28.798 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobou podanou 20. 08. 2019 se žalobce domáhal nahrazení nálezu Finančního arbitra potvrzeného rozhodnutím o námitkách ve znění uvedeném ve výroku I tohoto rozsudku podle páté části zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Napadeným nálezem rozhodl Finanční arbitr v řízení zahájeném k návrhu žalobce ze dne 05.02.2018, domáhal se určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění [číslo] která byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 4. 10. 2011 a dále vydání bezdůvodného obohacení ve výši 37 820 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z této částky od 25. 2. 2018 do zaplacení. Tvrdil, že se cítí dotčen rozhodnutím Finančního arbitra, je přesvědčen, že k výroku o zamítnutí návrhu Finanční arbitr dospěl nedostatečným zjištěním skutkových okolností a nesprávným právním posouzením skutkových zjištění, která svědčí o úmyslu žalované bezdůvodně se obohatit a o nemravnosti námitky promlčení vznesené žalovanou, jakož i o promlčení části plnění žalované žalobci v subjektivní promlčecí době. Namítal, že nález Finančního arbitra je zatížen následujícími vadami:

1. Finanční arbitr výrokem Rozhodnutí o námitkách zamítl námitky žalobce, jakož i námitky žalované, což je v rozporu s § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi; 2. Finanční arbitr nesprávně vyhodnotil zjištěný skutkový stav a nevypořádal se řádně s námitkou žalobce, že Pojistná smlouva trvá, neboť byla ukončena v rozporu se smluvní a zákonnou úpravou; 3. Finanční arbitr dospěl k závěru o neplatnosti Pojistné smlouvy bez zjištění skutkového stavu; 4. Finanční arbitr nesprávně posoudil otázku promlčení práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, neboť se nezabýval žalobkyní tvrzenými důvody neplatnosti Pojistné smlouvy a a. nedostatečně zjistil a nesprávně vyhodnotil zjištěné skutkové okolnosti prokazující úmysl žalované bezdůvodně se obohatit na úkor žalobkyně; b. v rozporu s platnou judikaturou se řádně nezabýval nemravností námitky promlčení vznesené žalovanou a nezkoumal přítomnost dobré víry na straně žalované při vznesení námitky promlčení; 5. Finanční arbitr v rozporu se zákonem zúčtoval vzájemná plnění z neplatné Pojistné smlouvy.

2. K rozhodnutí o námitkách Finančního arbitra pak poukazoval na to, že Finanční arbitr není oprávněn výrokem zamítat námitky účastníků řízení, jako tomu v tomto případě bylo, výrok Finančního arbitra je tak nezákonný, poukazoval na § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi, s tím, že Finanční arbitr rozhodl o věci, k níž není zákonem zmocněn. Žalobce namítal, že pojistná smlouva nebyla ukončena v souladu s pojistnou smlouvou, jednak proto, že žalobce hradil pojistné více než 2 roky trvání pojištění, Všeobecné pojistné podmínky umožňují zánik pojištění pro neplacení pouze tehdy, nebylo-li zaplaceno pojistné za dva roky, jednak proto, že předložená upomínka neinformuje jednoznačně žalobce o důsledcích nezaplacení pojistného. Žalovaná tedy nesplnila podmínky nutné pro zánik pojištění z důvodu nezaplacení běžného pojistného, nemohlo tedy dojít k zániku pojištění. Finanční arbitr ve svém nálezu konstatoval neplatnost pojistné smlouvy s odkazem na neoddělitelnost neplatných ujednání o počátečních a správních nákladech a rizikovém pojistném a odkupném. Právní závěr finančního arbitra o neplatnosti pojistné smlouvy je tak svévolným závěrem, který finanční arbitr nezaložil na žádných skutkových zjištěních, žalobce přitom namítal odlišné důvody neplatnosti pojistné smlouvy, ale těmi se finanční arbitr nezabýval. Přitom žalovaná neprokázala, že žalobce s pojistně technickými zásadami a s přehledem poplatků před uzavřením pojistné smlouvy seznámila, ujednání o nákladové a poplatkové struktuře pojištění a o rizikovém pojistném tak nebyla v pojistné smlouvě platně sjednána. Důsledkem toho je neplatnost pojistné smlouvy z důvodu nesjednání rozsahu pojistného plnění, neplatnost pojistné smlouvy z důvodu nesjednání rizikového pojistného. Těmito důvody se však Finanční arbitr nezabýval, přitom ve svém nálezu konstatoval, že žalovaná účtovala v souvislosti s pojistnou smlouvou náklady, poplatky a rizikové pojistné, které nebyly v pojistné smlouvě řádně sjednány, jejich výši stanovila svévolně a dovodil proto neplatnost pojistné smlouvy. Žalovaná tak z titulu počátečních nákladů, správních nákladů a rizikového pojistného snížila kapitálovou hodnotu pojištění v neprospěch žalobce. Žalobce dále namítal, že se Finanční arbitr ve svém nálezu nevypořádal s argumentací žalobce, že námitku promlčení může vznést pouze ten, kdo se právní jistoty dovolává v dobré víře. Chování žalované před uzavřením i po uzavření pojistné smlouvy zůstalo při hodnocení Finančním arbitrem z hlediska hodnocení mravnosti námitky promlčení nepovšimnuto, přitom díky námitce promlčení žalovaná dosáhla na fakticky vyšší finanční plnění, než které jí náleželo v případě, že by pojistná smlouva byla platná. Žalobce je přesvědčen, že žalovaná nebyla při vznášení námitky promlčení v dobré víře, tato byla vznesena v rozporu s dobrými mravy, Finanční arbitr k ní tedy neměl přihlédnout. Žalobce pak uhradil žalované na pojistném celkem 600 000 Kč. Žalovaná mu vyplatila dne 28. 11. 2016 mimořádný výběr ve výši 559 853 Kč a dne 21. 3. 2017 mimořádný výběr ve výši 2 327 Kč, rozdíl je tak 37 820 Kč a tento nárok žalobce před Finančním arbitrem vznesl. Finanční arbitr tedy nepostupoval při zúčtování vzájemných peněžitých plnění v souladu se zákonem a judikaturou, svým postupem deformoval vzájemná práva a povinnosti smluvních stran, tedy v rozporu s § 457 obč. zák., neboť nejprve akceptoval námitku promlčení vznesenou žalovanou, pro účely zúčtování neuvažoval veškerá plnění žalobce poskytnutá žalované, a pouze to plnění, které žalobce uhradil žalované v období od 5. 2. 2015 do zániku pojištění, tedy 60 000 Kč. I když žalobce namítal promlčení části nároku žalované v subjektivní promlčecí době, Finanční arbitr to neakceptoval a zúčtoval proti sobě nepromlčené plnění žalobce žalované ve výši 60 000 Kč a nepromlčené plnění žalované žalobci ve výši 562 180 Kč. Tím dospěl k závěru, že plnění vyplacené žalovanou převyšuje pojistné uhrazené žalobcem, a proto nemůže žalobci žádné plnění přiznat.

3. Žalovaná učinila nesporným, že dne 5. 2. 2018 žalobce podal k Finančnímu arbitrovi návrh na zahájení řízení o vyslovení neplatnosti pojistné smlouvy a o vydání bezdůvodného obohacení, včetně příslušenství. Žalobce se tedy domáhal vyslovení neplatnosti pojistné smlouvy [číslo] o Životním pojištění [anonymizována dvě slova], která byla uzavřena dne 4. 10. 2011 a vydání bezdůvodného obohacení 37 820 Kč s příslušenstvím. Nálezem Finančního arbitra byl návrh zamítnut. Tento nález byl rozhodnutím o námitkách potvrzen. Tato žaloba byla podána dle § 244 a následující občanského soudního řádu, kdy žalobce je přesvědčen, že byl nálezem ve znění rozhodnutí o námitkách dotčen na svých právech. Žalovaná opětovně vznesla námitku promlčení údajného nároku žalobce. Poukázala na to, že pojistná smlouva byla uzavřena 4. 10. 2011 za účinnosti zák. č. 40/1964 a již při uzavření pojistné smlouvy měl žalobce k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohl dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost pojistné smlouvy a měl tak možnost dovolat se údajné neplatnosti, ať již relativní, která se promlčuje v tříleté promlčecí lhůtě, nebo absolutní neplatnosti ve lhůtě dvou let. Žalovaná kategoricky odmítla, že uplatnění námitky promlčení je v rozporu s dobrými mravy, naopak toto uplatnění, ať již v řízení před Finančním arbitrem nebo nyní je zcela namístě. Námitkou promlčení nelze považovat za rozpornou s dobrými mravy, nejsou zde žádné relevantní okolnosti, které by svědčily pro takový závěr. Samotný fakt, že uzavřela s žalobcem pojistnou smlouvou, neodůvodňuje závěr o nemravnosti uplatněné námitky. Namítala dále, že pojistná smlouva byla uzavřena platně a určitě. Tvrzení žalobce je pouze účelová snaha získat finanční prostředky zpět.

4. Finanční arbitr ve vyjádření k žalobě konstatoval svou pravomoc. Svým nálezem ze dne 28. 05. 2019 dovodil absolutní neplatnost pojistné smlouvy s názvem Životní pojištění [anonymizována dvě slova], kterou účastníci uzavřeli 04. 10. 2011, a to z důvodu neoddělitelnosti neplatných ujednání o počátečních a správních nákladech a o rizikovém pojistném. Protože pojištění sjednané pojistnou smlouvou bylo ukončeno, žalobce není povinen hradit pojistné, nedovodil jeho právní zájem na určení neplatnosti pojistné smlouvy ve výroku nálezu. Po připuštění námitky promlčení, kterou žalovaná důvodně vznesla a po provedeném zúčtování plnění stran z neplatné pojistné smlouvy zjistil, že nemůže z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobci přiznat žádné plnění.

5. Soud dospěl k závěru, že žaloba v této věci byla podána včas (§ 247 odst. 1 o.s.ř.), osobou oprávněnou (§ 246 odst. 1 o.s.ř.), po vyčerpání všech opravných prostředků (§ 247 odst. 2 o.s.ř.), žalobu projednal v mezích, v nichž se žalobce domáhal projednání věci před soudem (§ 250f odst. 1 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že finanční arbitr rozhodl o sporu správně, žaloba proto není důvodná. Rozhodl tak, jak je ve výroku I tohoto rozsudku uvedeno (§ 250i o.s.ř.). Soud vyšel z dokazování provedeného řízením před Finančním arbitrem ve smyslu § 250e odst. 2 o.s.ř., vzal za svá skutková zjištění správního orgánu, sám dokazování prováděl pouze k otázce nemravnosti námitky promlčení žalované, a to sdělením [obec] národní banky k žádostem Obvodního soudu pro Prahu 1 týkajícího se povinnosti mlčenlivosti, výkonu dohledu ČNB (v té souvislosti zamítl návrh na provedení důkazu výslechem svědků – bývalých pracovníků žalované a další zprávou od České národní banky) a dále provedl důkaz smlouvou Životního pojištění [anonymizována dvě slova] [číslo] to vše i v nepřítomnosti žalobce, který se bez omluvy k jednání soudu dne 10. 02. 2021 ani nedostavil.

6. Podle § 3028 odst. 1 zákona. 89/2012 Sb. (občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinností budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3036 cit. zákona podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet pod dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

7. Právní vztah mezi účastníky vychází z pojistné smlouvy ze dne 4. 10. 2011, a proto se řídí zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a zákonem č. 40/1964 Sb. (dříve platný občanský zákoník).

8. Pro rozhodnutí o nárocích žalobce na vydání bezdůvodného obohacení musel soud posoudit otázku platnosti pojistné smlouvy jako otázku předběžnou. Podle názoru Finančního arbitra předmětná pojistná smlouvy obsahuje neplatné ujednání o počátečních, správních a inkasních nákladech, o rizikovém pojistném odkupném a alokaci pojistného. Zmíněná ujednání nejsou ve smyslu § 41 zák. č. 40/1964 Sb. oddělitelná od ostatních ujednání pojistných podmínek, proto je smlouva neplatná jako celek.

9. Podle § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

10. Podle § 41 zákona č. 40/1964 Sb. vztahuje – li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Podle judikatury právní úkon je určitý, lze-li jeho obsah zjistit výkladem (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 573/2005).

11. Podle § 2 zákona o pojistné smlouvě je pojistná smlouva smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.

12. Se zřetelem k tomu, že ujednání obsažená v pojistné smlouvě musejí být jako každý právní úkon dostatečně určitá, musí být rizikové pojistné vyjádřeno takovým způsobem, že bude nepochybná jeho výše. Faktická výše rizikového pojistného, které je upraveno v doplňkových pojistných podmínkách v Čl. 1, ze smlouvy nevyplývá. Doplňkové pojistné podmínky odkazují na pojistně technické zásady, které pojistná smlouva, všeobecné pojistné podmínky ani doplňkové pojistné podmínky nekonkretizují, což nelze odstranit ani za pomoci výkladu. Ujednání o rizikovém pojistném dle Čl. 1 doplňkových pojistných podmínek je neurčité. Výše strhávaného rizikového pojistného ovlivňuje výši plnění při dožití. Jak správně konstatoval Finanční arbitr, jde o ujednání zásadní, a proto je správný závěr, že pojistná smlouva je absolutně neplatná jako celek. Jinak soud odkazuje na pečlivé a velmi obsažné zdůvodnění této otázky zejm. v rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách.

13. Protože je pojistná smlouva absolutně neplatná, je žalovaná povinna vydat žalobci zaplacené pojistné z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná ale uplatnila námitku promlčení. Žalobce s žalovanou uzavřel dne 04. 10. 2011 pojistnou smlouvu s počátkem pojištění ode dne 01. 11. 2011 s pojistnou dobou 35 let s ročním běžným pojistným ve výši 60 000 Kč a sjednanou garantovanou částkou pro případ smrti 10 000 Kč s umístněním 100% pojistného do zvolených fondů. Neměl sjednáno žádné připojištění, uhradil na pojistném 300 000 Kč, poslední platbu zaplatil 19. 11. 2015 ve výši 60 000 Kč. Dne 22. 04. 2013 uhradil platbu mimořádného pojistného ve výši 300 000 Kč. Dne 28. 11. 2016 mu žalovaná vyplatila mimořádný výběr ve výši 559 853 Kč a dne 21. 03. 2017 další mimořádný výběr ve výši 2 327 Kč. Dne 01. 04. 2017 došlo k zániku pojištění pro neplacení pojistného. Ze zjištění Finančního arbitra pak soud zjistil, že žádná další platba zaplacena nebyla. Z upomínky k zaplacení dlužného pojistného podle textu jednoznačně vyplývá, že pojištění netrvá (ani nemůže, je-li smlouva absolutně neplatná), argumentace žalobce v tomto směru byla shledána účelovou. V podrobnostech soud odkazuje na zdůvodnění nálezu arbitra v této věci.

14. Soud zastává názor, že žalovaná námitku promlčení neuplatnila v rozporu s dobrými mravy a na straně pojišťovny nedošlo k úmyslnému bezdůvodnému obohacení. Skutečnost, že účastníci uzavřeli předmětnou pojistnou smlouvu, která byla posléze shledána absolutně neplatnou, neznamená, že by námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná neměla v úmyslu uzavřít neplatnou smlouvu a získat tak neoprávněný majetkový prospěch. Namítá-li někdo promlčení práva, zásadně to dobrým mravům neodporuje. Institut promlčení je zákonný. Příčilo by se dobrým mravům, výjimečně, kdyby bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by zánik nároku na plnění byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které právo včas neuplatnil. Okolnosti, za nichž došlo ke vznesení námitky podjatosti, tomu nenasvědčují. Návrh na zahájení řízení u Finančního arbitra podal žalobce dne 05. 02. 2018, platby žalobcem uskutečněné přede dnem 05. 02. 2016 jsou tedy promlčené.

15. Pojistná smlouva byla uzavřena dne 04. 10. 2011. Již k tomuto dni měl žalobce veškeré potřebné informace týkající se nákladové struktury pojištění. Jde o subjektivní znalost nákladové struktury žalobcem. Ta byla známá již ke dni uzavření pojistné smlouvy (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 2598/2020-240). Žalobce podal návrh Finančnímu arbitrovi dne 05. 02. 2018. Jeho nárok je tedy zjevně promlčen uplynutím dvouleté subjektivní promlčecí doby dle § 107 odst. 1 starého občanského zákoníku. Nutnost posoudit promlčení nároku je přednostní (rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 32 Cdo 1201/2020-493), proto se soud ostatními námitkami nezabýval.

16. Nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení je promlčen, proto soud žalobu v tomto směru zamítl. Nadto soud zjistil, že žalobce téhož dne se stejným sprostředkovatelem žalované uzavřel druhou, totožnou smlouvu, za naprosto stejných podmínek. Již z toho je zřejmé, že úmysl žalobce nebyl fakticky uzavřít životní pojistku, ale získat finanční výhodu ve formě investování do fondů tak, jak nabízela žalovaná. Pokud někdo jedná v úmyslu obohatit se, bylo by to v rozporu s dobrými mravy na jeho straně, nikoli na straně žalované.

17. Pokud se žalobce domáhá určení neplatnosti předmětné smlouvy, soud neshledává naléhavý právní zájem na tomto určení. Smlouva je absolutně neplatná, to již soud posoudil jako předběžnou otázku, ničeho dalšího se žalobce dovolávat ani nemůže.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalované vznikly náklady za zastoupení advokátem, který ve věci vykázal 7 úkonů (převzetí a přípravu právního zastoupení; vyjádření žalované k žalobě ze dne 17. 10. 2019; účast na jednání dne 30. 11. 2020; replika žalované ze dne 21. 1. 2021; účast na jednání dne 10. 2. 2021; závěrečný návrh žalované ze dne 8. 3. 2021 a účast na jednání dne 3. 5. 2021) po 3.100 Kč dle § 7 a § 9 odst. 4 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., náleží mu 7x paušální náhrada po 300 Kč dle stejné vyhlášky a 21% DPH ve výši 4.998 Kč, celkem 28.798 Kč.