28 C 36/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Lobotkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa o žalobě podle části páté o.s.ř. o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra

I. Řízení, podle kterého se rozhodnutí Finančního arbitra ze dne 22. 11. 2017 ev. č. [anonymizováno] [spisová značka] [číslo], ve věci sp. zn. [spisová značka] [číslo], potvrzené rozhodnutím Finančního arbitra o námitkách ze dne 15. 02. 2018 ev. č. [spisová značka] [číslo], se v plném rozsahu nahrazuje tak, že návrh navrhovatele [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného], ze dne 12. 07. 2016, se zamítá, se zastavu je.

II. Žaloba, podle které je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému částku ve výši 41 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 34 000 Kč od 01. 07. 2016 do zaplacení, z částky 1 500 Kč od 18. 11. 2016 do zaplacení a z částky 5 500 Kč od 15. 12. 2017 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, <b>se zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 13. 04. 2018 se žalobkyně proti žalovanému domáhá výslovně žaloby podle části páté o.s.ř. o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra, jak je uvedeno shora v bodě I. výroku. Žalobu vzala částečně zpět co do zamítavého výroku na zaplacení částky 4 034 Kč. Na základě tohoto zpětvzetí soud řízení částečně zastavil usnesením ze dne 22. 07. 2020, č.j. 28 C 36/2018-97. Vzhledem k tomu, že podáním došlým k soudu 17. 06. 2021 vzala žalobkyně žalobu zcela zpět, soud shora označeným prvním výrokem řízení zastavil dle § 96 odst. 1 o.s.ř.. Shodně pak postupoval ve vyloučené části předmětu sporu pod sp. zn. 28 C 1/2020.

2. Návrhem došlým soudu 16. 04. 2018 se pak žalovaný proti žalobkyni opět výslovně žalobou dle § 244 a následující o.s.ř. domáhal uložení povinnosti žalobkyni zaplatit mu částku 41 000 Kč s příslušenstvím. Věci byly spojeny ke společnému řízení s odkazem na ustanovení § 250b odst. 1 o.s.ř. Žalovaný tvrdil, že podal návrh k Finančnímu arbitrovi dne 13. 07. 2016, tento doplnil podáními ze dne 25. 08. 2016, 10. 10. 2017 a 12. 10. 2017. Domáhal se určení neplatnosti Smlouvy o životním pojištění [číslo] kterou uzavřel žalovaný s žalobkyní dne 19. 01. 2012, a vydání bezdůvodného obohacení ve výši 41 000 Kč s příslušenstvím z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy, z důvodu omylu na jeho straně při jejím uzavírání, její neurčitosti v rozporu se zákonem a dobrými mravy a nezpůsobilosti žalobkyně takovou smlouvu uzavřít. Tvrdil, že zaplatil žalobkyni pojistné ve výši 41 000 Kč a žalobkyně mu žádná plnění z pojistné smlouvy neposkytla. Nález vydaný Finančním arbitrem byl napaden námitkami, jak ze strany žalovaného, tak ze strany žalobkyně. Námitky obou stran byly Finančním arbitrem zamítnuty. Nález byl v prvním bodě změněn co do příslušenství pohledávky, tedy bezdůvodného obohacení ve výši 24 000 Kč, jinak byl potvrzen.

3. Žalovaný se ve svém návrhu zabýval otázkami vad rozhodnutí Finančního arbitra, promlčením jeho nároku. Namítal, že opravdu promlčení vznesené žalobkyní je v rozporu s dobrými mravy, domáhal se tak vynesení rozsudku, že žalobkyně je povinna mu zaplatit částku 41 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, který specifikoval.

4. Z návrhu na zahájení řízení před Finančním arbitrem, podaného žalovaným dne 13. 07. 2016, soud zjistil, že se žalovaný dovolával absolutní neplatnosti smlouvy [číslo] neboť tato smlouva byla uzavřena v rozporu s jeho ekonomickými zájmy a v rozporu s dobrými mravy jako součást uceleného podvodného jednání žalobkyně, a vrácení poskytnutého plnění, tedy uhrazeného pojistného po odečtení realizovaných výběrů, ve výši 28 034 Kč.

5. Z nálezu Finančního arbitra ze dne 22. 11. 2017 pak soud zjistil, že Finanční arbitr rozhodl tak, že žalobkyně je povinna žalovanému zaplatit částku 24 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 000 Kč od 30. 06. 2016 do zaplacení, z částky 500 Kč od 11. 08. 2016 do zaplacení, z částky 500 Kč od 15. 09. 2016 do zaplacení, z částky 500 Kč od 10. 11. 2016 do zaplacení, z částky 1 000 Kč od 08. 12. 2016 do zaplacení, z částky 500 Kč od 10. 01. 2017 do zaplacení, z částky 500 Kč od 03. 02. 2017 do zaplacení, z částky 500 Kč od 16. 03. 2017 do zaplacení, z částky 500 Kč od 17. 04. 2017 do zaplacení, z částky 500 Kč od 19. 04. 2017 do zaplacení, z částky 500 Kč od 18. 09. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci Nálezu. Druhým výrokem byl pak návrh na zaplacení částky 4 034 Kč zamítnut podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi. Třetím výrokem nález určil, že pojistná smlouva [číslo] o Životním pojištění Profi Invest, kterou uzavřeli účastníci 19. 01. 2012, je od počátku neplatná, a čtvrtým výrokem uložil žalobkyni zaplatit sankci podle § 17a zákona, o finančním arbitrovi ve výši 15 000 Kč.

6. V rozhodnutí o námitkách proti rozhodnutí Finančního arbitra pak tento rozhodl tak, že námitky žalobkyně zamítl. Druhým výrokem změnil nález Finančního arbitra v bodě I. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 24 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 000 Kč od 01. 07. 2016 o zaplacení, z částky 1 500 Kč od 18. 07. 2016 do zaplacení, a z částky 5 500 Kč od 15. 12. 2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozhodnutí o námitkách a třetím výrokem rozhodl tak, že výroky II. 3 a 4 Nálezu Finančního arbitra zůstávají beze změny. Z rozhodnutí o námitkách pak soud zjistil, že v záhlaví tohoto rozhodnutí je mimo jiné uvedeno, že se jedná o určení neplatnosti pojistné smlouvy již shora specifikované a zaplacení částky ve výši 41 000 Kč s příslušenstvím. Tato skutečnost se však promítá pouze v záhlaví rozhodnutí, nikoliv ve výroku.

7. Ze sdělení žalobkyně s datem 24. 01. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila zánik životního pojištění ke dni 01. 12. 2019.

8. Usnesením zdejšího soudu ze dne 21. 06. 2021 č.j. 28 C 1/2020-33 soud zjistil, že řízení o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 24 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, bylo zastaveno vzhledem ke zpětvzetí žalobkyně, co do této částky vyloučené k samostatnému projednání.

9. Mezi účastníky bylo nesporné, že částka 24 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení byla žalobkyní žalovanému vyplacena na základě pravomocného rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách proti nálezu, neboť podání žaloby podle části V. o.s.ř. neznamená zároveň odklad vykonatelnosti Nálezu a Rozhodnutí o námitkách Finančního arbitra.

10. Podle § 244 odst. 1 o.s.ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. Podle odst. 2 ustanovení odstavce 1 neplatí, a) rozhodl-li o sporu nebo o jiné právní věci rozhodce nebo stálý rozhodčí soud nebo rozhodčí komise spolku, b) jestliže se rozhodnutí správního orgánu v důsledku námitek nebo jiného obdobného úkonu účastníka právního poměru učiněného před správním orgánem podle zvláštního zákona zrušuje nebo pozbývá účinnosti, c) odkázal-li podle zvláštního právního předpisu správní orgán účastníky právního poměru s jejich nároky na řízení před soudem.

11. Podle § 246 odst. 1 o.s.ř. k návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou. Podle odst. 2 žaloba musí kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4) obsahovat označení účastníků řízení, sporu nebo jiné právní věci, o které správní orgán rozhodl, a rozhodnutí správního orgánu, vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že žaloba je podána včas, údaje o tom, v čem žalobce spatřuje, že byl rozhodnutím správního orgánu dotčen na svých právech, označení důkazů, které by měly být v řízení před soudem provedeny, jakož i to, v jakém rozsahu má být spor nebo jiná právní věc soudem projednána a rozhodnuta a jak má být spor nebo jiná právní věc soudem rozhodnuta. Podle odst. 3 k žalobě je žalobce povinen připojit stejnopis rozhodnutí správního orgánu a listinné důkazy, jichž se dovolává.

12. Podle § 247 odst. 1 o.s.ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout. Podle odst. 2 žaloba je nepřípustná, jestliže žalobce nevyužil v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky nebo jestliže jím uplatněné řádné opravné prostředky nebyly správním orgánem pro opožděnost projednány.

13. Podle § 248 odst. 1 o.s.ř. podání žaloby nemá odkladný účinek na právní moc ani na vykonatelnost rozhodnutí správního orgánu.

14. Podle § 250b odst. 1 o.s.ř. s žalobou jsou spojeny ke společnému řízení další žaloby, které byly podány ve věci, o níž správní orgán rozhodl stejným rozhodnutím dříve, než o ní soud prvního stupně rozhodl. Podle odst. 2 v průběhu řízení před soudem nesmí být změněn okruh účastníků, jaký tu byl v době rozhodnutí správního orgánu; to neplatí, došlo-li za řízení před soudem k procesnímu nástupnictví (§ 107 a 107a). podle odst. 3 návrh, o němž rozhodl správní orgán, nesmí být v průběhu řízení před soudem změněn.

15. Podle § 250e odst. 1 o.s.ř. soud není vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn správním orgánem. Podle odst. 2 soud může vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu. Možnost zopakovat důkazy provedené před správním orgánem není dotčena.

16. Podle § 250f o.s.ř. soud projedná věc v mezích, ve kterých se žalobce domáhal projednání sporu nebo jiné právní věci v řízení před soudem. Tímto rozsahem není vázán, a) jestliže správní orgán řízení zahájil bez návrhu, b) jde-li o taková společná oprávnění nebo povinnosti, že se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří jsou jejich nositeli, c) vyplývá-li z právního předpisu určitý způsob vypořádání právního poměru mezi účastníky.

17. Podle § 41 odst. 8 zák. č. 500/2003 Sb. požádat o povolení změny obsahu podání účastník může pouze do vydání rozhodnutí (§ 71). Správní orgán může povolit zpětvzetí nebo změnu obsahu podání jen v případě, že podateli hrozí vážná újma; tím není dotčeno ustanovení § 45 odst.

4. Ustanovení odstavců 2 až 4, 6 a 7 platí obdobně.

18. Podle § 45 odst. 4 zák. č. 500/2004 Sb. žadatel může zúžit předmět své žádosti nebo vzít žádost zpět; toto právo nelze uplatnit v době od vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně do zahájení odvolacího řízení.

19. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu po zastavení řízení ve vztahu k nárokům žalobkyně zůstalo pouze plnění, kterého se žalovaný domáhal proti žalobkyni ve výši 41 000 Kč s příslušenstvím, zabýval se soud i z hlediska důkazního pouze tímto nárokem.

20. Z obsahu rozhodnutí Finančního arbitra jak v Nálezu, tak rozhodnutí o námitkách, zcela nepochybně vyplývá, že o návrhu žalovaného arbitr rozhodoval pouze co do částky 24 000 Kč s příslušenstvím, a nikoliv o částce 41 000 Kč s příslušenstvím, které se žalovaný domáhá podanou žalobou. Změna žaloby podané podle § 244 a následující o.s.ř. v průběhu řízení před soudem není vyloučena, ale návrh, o kterém rozhodl správní orgán, v průběhu řízení před soudem měnit nelze, i když právní předpisy upravující správní řízení změnu návrhu připouští (§ 41 odst. 8 správního řádu). Zvolená zákonná konstrukce však považuje za nežádoucí, aby se až v průběhu řízení před soudem měnil předmět řízení, o kterém již správní orgán pravomocně rozhodl. Rozšíření rozsahu žaloby by bylo přípustné jen ve lhůtě pro podání žaloby, tedy dvou měsíců od doručení rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách, proto soud k rozšiřujícímu návrhu žalovaného podanému dne 20. 12. 2019 vůbec nepřihlížel. Na druhou stranu je soud toho názoru, že návrh žalovaného, aby soud v rámci řízení o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra rozhodl o jiné, konkrétně vyšší částce, nežli o které již pravomocně rozhodoval Finanční arbitr, a to v obou svých rozhodnutích. Dle názoru soudu není možné žalobou podle části páté o.s.ř. rozhodnout o jiných nárocích než o těch, o kterých rozhodoval Finanční arbitr. Jedná se o přezkumné řízení, to se tedy musí zabývat pouze částkou 24 000 Kč s příslušenstvím, o které rozhodoval Finanční arbitr. To však žalovaný nežádá, i když mezi účastníky bylo a je nesporné, že předmětné plnění ve výši 24 000 Kč s příslušenstvím žalovaný přijal. Pokud žalovaný bez bližšího zdůvodnění a doplnění skutkových tvrzení požaduje 41 000 Kč (zřejmě pouze na základě v záhlaví výroku Finančního arbitra o námitkách proti nálezu uvedené částce), pak by se musel, aby byl ve věci úspěšný, domáhat tohoto plnění klasickou žádostí či žalobou o vydání bezdůvodného obohacení. V rámci přezkumu toto není možné.

21. Jen pro úplnost soud dodává, že žalovaný ve svém návrhu nesplnil ani povinnost uloženou mu § 246 odst. 3 o.s.ř. Jeho skutková tvrzení obsažená v žalobním návrhu ohledně částky 41 000 Kč jsou pouze formulována tak, že odkazují na návrh podaný k Finančnímu arbitrovi ze dne 13. 07. 2016 a odkazuje na některá doplňující podání podle uvedených dat, z toho sumarizuje částku 41 000 Kč se zákonným příslušenstvím. Žádná doplněná podání však k návrhu žalovaného připojena nebyla. Pouhé tvrzení žalovaného v rámci jednání soudu, že důvod navýšení byl ten, že žalovaný platil pojistné ještě po rozhodnutí Finančního arbitra Nálezem, není postačující.

22. Protože mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný od žalobkyně převzal plnění podle Nálezu Finančního arbitra a rozhodnutí o námitkách, tedy 24 000 Kč s příslušenstvím, není zřejmé, z čeho by se měla skládat částka 41 000 Kč s příslušenstvím, které se žalovaný domáhá touto žalobou, jak již bylo uvedeno shora. Ze všech těchto důvodů tedy soud žalobu žalovaného ve vztahu k žalobkyni zcela zamítl.

23. Vzhledem k tomuto závěru se soud již dále nezabýval ostatními námitkami účastníků ohledně běhu promlčecí doby, ohledně vznesené námitky promlčení, údajně v rozporu s dobrými mravy, ani běžnou rozhodovací činností soudu, když judikováno je v podstatě pouze to, že obdobné smlouvy označené jako pojistné smlouvy v systému pojištění Profi Invest jsou absolutně neplatné. Ohledně ostatního vlastně jednotná judikatura neexistuje. Tento případ však vzhledem k shora uvedenému, tedy vzhledem k tomu, že žalovaný se domáhá svým návrhem vyplacení vyšší částky, než o které rozhodoval Finanční arbitr, vybočuje i z běžných žalob, jak je soudu známo z jeho činnosti.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého pokud měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V tomto řízení podali žalobu proti témuž rozhodnutí Finančního arbitra oba účastníci, žalobkyně vzala žalobu postupně zcela zpět před jednáním, žalovaný byl neúspěšný, soud proto považuje úspěch obou účastníků v tomto řízení za v zásadě srovnatelný a právo na náhradu nákladů proto žádnému z nich nepřiznal.