Obvodní soud pro Prahu 1 · Rozsudek

28 C 45/2016

č. j. 28 C 45/2016-214

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-03-10 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSPH01:2021:28.C.45.2016.1

Citované zákony (3)

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní JUDr. Jaroslavou Lobotkovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení se sídlem adresa o náhradu škody ve výši 291 000 Kč

I. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobcům částku ve výši 291 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 19.07.2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 144 723,26 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobou podanou 13. 9. 2016 se žalobci domáhají náhrady škody výslovně dle § 2913 občanského zákoníku. Tvrdí, že žalovaný na základě Smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 9. 1. 2013 užíval po dobu více než jednoho roku předmět nájmu. Tento nájemní vztah nahradil již dříve sjednaný nájemní vztah mezi žalobci a [právnická osoba] s.r.o., [IČO] vyplývající ze Smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 30. 1. 2005 ve znění dodatků. Tento nájemní vztah, i se všemi z něj vyplývajícími závazky, žalovaný převzal po předmětné společnosti, což mimo jiné vyplývá z obsahu dodatku [číslo] ke Smlouvě o nájmu nebytových prostor ze dne 30. 1. 2005. Žalobci opakovaně vyzývali žalovaného k úhradě závazků z dlužného nájemné, které převzal od [právnická osoba] s.r.o., ale žalovaný nic neuhradil. Dále ho žalobci žádali o zpřístupnění předmětu nájmu za účelem pořízení fotodokumentace a případných nutných oprav. Po celou dobu trvání nájemního vztahu žalovaný této žádosti nevyhověl, jako pronajímatelům žalobcům tento přístup odepřel, čímž došlo k porušení smluvního ujednání a to podle článku VII bod [číslo] V důsledku toho byl žalovaný žalobci vyzván dne 21. 8. 2014 k vyklizení prostor. K tomuto datu žalobci se žalovaným ukončili nájemní vztah, vyzvali ho k předání předmětu nájmu ke dni 31. 8. 2016. Po vzájemné dohodě došlo ke zpřístupnění pronajatých prostor žalobcům dne 2. 9. 2014. V této souvislosti byla pořízena fotodokumentace a zjištěna veškerá poškození předmětu nájmu a provedení ohlášených stavebních úprav na předmětu nájmu, a to následovně: - v přízemí bylo vytrháno původní retro dřevěné obložení a odstraněny veškeré skříně i pevně zabudované původní kryty topení, a po původních vestavěných skříních zbyly díry ve stropě a vylámané podhledy - pevně zabudované kryty topení byly odstraněny ze všech místností a původní nebyly nahrazeny - původní nové koberce v přízemí byly nahrazeny poškozenými, otrhanými s vystříhanými otvory - prostory nebyly vymalovány, ve zdech byla zanechána spousta děr - byla odstraněna původní kuchyňská linka a dřez z 1. patra bez náhrady - ve zdech byla zanechána spousta vyčnívajících drátů -nebyl povolen zásah do elektrické instalace a po jejím zajištění nebyla dodána dokumentace změn elektrické instalace, což vedlo k nutné revizi -byla odstraněna proplacená instalace alarmu a rozvoz sítí [právnická osoba] - nebyla odstraněna zešikmená příčka ze sádrokartonu v kanceláři v 1. patře - oboje vstupní dveře byly poškozeny a odřeny - na několika dveřích v kancelářích chyběly kliky - byla bez písemného povolení odstraněna pevně nainstalovaná vzduchotechnika a klima jednotka - nepovolená výměna zámků a klik ke vstupu do prostor a opakované odmítání vydání náhradních klíčů k zapečetění pro pojišťovnu a případ havárie - nepovolená výměna dřevěných oken za okna plastová, navíc s jiným profilem - neautorizovaná instalace a zablokování opravy omítky na několik let, nikdy neuskutečněno zakrytování a následně její nepovolné odstranění - několik dveří do chodby bylo bez souhlasu nastříkáno laciným nátěrem nevyžadujícím povrchovou úpravu, před předáním prostor byly tyto nastříkány lesklým emailem v souladu s dveřmi na chodbě. Samotné převzetí předmětu nájmu se uskutečnilo mezi žalovaným a správcem objektu [jméno] [příjmení], který byl zástupcem žalobců, dne 3. 9. 2016. Chybějící klíče a přístupové čipy měly být předány do 8. 9. 2014, kdy se zároveň mělo projednat zjištěné poškození a způsob, jakým bude předmět nájmu uveden do stavu způsobilého k užívání. Dne 8. 9. 2014 však k předání klíčů nedošlo, takže nebyly řešeny ani zjištěné nedostatky a nepovolené stavební úpravy. Žalovaný tím porušil povinnosti ujednané v nájemní smlouvě v článku VII, a to pod body 7.4 a 7.10, dle bodu 7.6 pak žalovaný odpovídá pronajímatelům za škodu způsobenou poškozením či zničením předmětu nájmu. Dopisem ze dne 10. 9. 2014 vyzvali žalobci žalovaného, nechť nejpozději do 18. 9. 2014 tento neuspokojivý stav napraví, neohlášené stavební úpravy uvede do původního stavu a vydá žalobkyni ad 2) chybějící klíče a přístupové čipy, na to žalovaný nereagoval. Žalobci tedy byli nuceni provést opravy předmětu nájmu, za účelem uvedení předmětu nájmu do stavu způsobilého k užívání, v celkové výši 220 000 Kč, jak vyplývá z účetní dokumentace žalobců. Dopisem ze dne 8. 7. 2016 žalobci vyzvali žalovaného k náhradě škody dle § 2913 občanského zákoníku a dále k úhradě částky ve výši 71 000 Kč jako ušlého zisku za 2 měsíční nájemné za září a říjen 2014, kdy nebylo možné předmět nájmu řádně pronajímat další osobě. Vyzvali tedy žalovaného k náhradě škody v celkové výši 291 000 Kč ve lhůtě do 18. 7. 2016. Na to opět žalovaný nijak nereagoval, proto se domáhají náhrady škody soudní cestou.

2. Žalovaný nárok žalobců neuznal ani zčásti, namítal neurčitost a nesrozumitelnost žaloby i chyby v dataci, namítal, že žalobcům nic nedluží, učinil nesporným, že užíval prostory v ulici [ulice a číslo] v [obec], které byly ve vlastnictví žalobců, a to od 1. 1. 2012 do 31. 8. 2014, platby za užívání předmětného prostoru hradil. Dne 31. 8. 2014 prostor řádně vyklidil. Tvrzení žalobců ohledně smluvních vztahů a způsobení škody nejsou pravdivá, naopak u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 C 112/2016 žaluje žalobce o 50 000 Kč. Ve věci byl dne 26. 9. 2016 vydán vyhovující rozsudek. Vyklizení předmětného prostoru bylo z podnětu žalobců řešeno také před policií v [obec], kdy věc byla odložena, protože nebylo zjištěno žádné protiprávní jednání ze strany žalovaného. Žalovaný vysvětlil celou historii pronájmu předmětných nebytových prostor, když v roce 2005 se otec žalobce ad a) Ing. [jméno] [příjmení] dohodl s jednatelem [právnická osoba] s.r.o. Měl plnou moc od žalobců a jejich jménem uzavřel dlouhodobou nájemní smlouvu na předmětné kanceláře s tím, že je kompletně zrekonstruuje na své náklady a díky tomu bude mít dlouhodobě nízký nájem. Žalobci se měli na části rekonstrukce také podílet. Otec žalobce ad a) se také podílel na dohledu a spolupráci při rekonstrukci, jeho syn nemohl být přítomen, protože dlouhodobě pracoval a žil v Německu. Když byla rekonstrukce téměř hotová, došlo k obratu v komunikaci. Žalobce ad a) zrušil plnou moc svému otci a začal komunikovat sám s jednatelem [právnická osoba] s.r.o., žalobce ad a) si začal neustále něco vymýšlet a měnit, kritizoval i jakoukoliv dohodu, i za přítomnosti svého otce, a odmítal uznat investice nájemce. [právnická osoba] vzhledem k realizovaným investicím ve výši cca 1,5 milionu korun tak byla donucena v prostorách zůstat a řádně platila nájem. V roce 2008 byla uzavřena další nájemní smlouva, předmět nájmu byl rozšířen o další kanceláře. Kromě [právnická osoba] s.r.o. se na užívání podílela i společnost [právnická osoba] Tyto další prostory byly rekonstruovány. Slíbené následné uhrazení plateb ze strany žalobce ad a) se nerealizovalo, část nájemného [právnická osoba] s.r.o. tehdy neuhradila, započetla si je oproti svým nákladům na rekonstrukci. Dále pak platila nájemné v dobré víře, ale žalobce ad a) v roce 2011 tuto skutečnost využil k tomu, že vypočítal dluh, včetně penále a smluvních pokut ze záloh na služby, vyhrožoval výpovědí z nájmu a prodejem této pohledávky ruské mafii, proto byl jednatel společnosti [právnická osoba] donucen k podpisu dohody o uznání dluhu ze dne 30. 4. 2011 [právnická osoba] se však v roce 2011 dostala do konkurzu, k datu 31. 12. 2011 ukončila v kancelářích na adrese [ulice a číslo] svou činnost a vystěhovala se. Od 1. 1. 2012 začal uvedené kancelářské prostory, za finančně stejných podmínek, užívat žalovaný, začal platit nájemné, i zálohy na služby. To trvalo po celý rok 2012, 2013 a většinu roku 2014. Jednatel žalovaného naléhal na podpis řádné smlouvy o pronájmu nebytových prostor pro žalovaného, ale žalobce ad a) to začal podmiňovat zaplacením domnělého dluhu [právnická osoba] s.r.o. a v konkurzu. Uzavřením nové smlouvy, případně dohody o narovnání, podmiňoval žalobce ad a) předání části zrekonstruovaných kanceláří zpět, což se také stalo ke dni 9. 1. 2013. V té době se také do kanceláří žalovaného dostavila žalobkyně ad b), byly jí předložené návrhy nájemní smlouvy podepsané jednatelem žalovaného, ale odmítla jej podepsat s tím, že je nejprve musí předat manželovi, tedy žalobci ad a). Ten sdělil žalovanému, že dokumenty nepodepíše, protože pro něj nejsou akceptovatelné. Vyžádal si je v elektronické podobě, a poté následovalo několikaměsíční dlouhodobé připomínkování těchto smluv. Ani smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne 9. 1. 2013, ani dodatek číslo 3 původní smlouvy tedy nebyly k lednu 2013 podepsány. O existenci podepsaného dodatku číslo 3 s datem 1. 3. 2012 ke smlouvě o nájmu bytu ze dne 30. 1. 2005 se žalovaný dozvěděl až na základě vyjádření právního zástupce žalobců dne 15. 4. 2016 ve věci 21 C 112/2016 před OS Ostrava. Až do té doby žalovaný měl za to, že dodatek číslo 3 nebyl nikdy uzavřen. O existenci údajně podepsané smlouvy o nájmu nebytových prostor dne 1. 1. 2013 se žalovaný dozvěděl až dne 27. 1. 2017 v této věci. Údajně tato smlouva měla být podepsána pouze žalobkyní ad b), přitom většinu jednání vedl žalobce ad a). V obou případech se tedy jedná o situaci, když smlouvy byly podepsány až dodatečně, kromě toho chybí příloha číslo 1 a příloha číslo 2, respektive dodatky. Částka uvedená ve smlouvě neodpovídá částkám, které byly ve skutečnosti 2 roky hrazeny na nájem. Kromě toho žalobci nevystavovali žádné faktury po dobu více než dvou let za přijaté nájemné. Toto trvalo až do roku 2014, kdy se žalobce ad a) domluvil s úplně novým nájemcem, využil svých možností pronajímatele. Pod pohrůžkou násilného vniknutí do prostor, uzamknutím těchto prostor a vypnutím elektřiny začal nutit žalovaného k okamžitému vystěhování. Podle výzvy k opuštění prostor ze dne 21. 8. 2014 s odůvodněním, že stále není podepsána smlouva o nájmu, přinutil žalobce ad a) žalovaného se k datu 31. 8. 2014 z uvedených prostor vystěhovat bez jakékoliv výpovědní doby, i když bylo řádně hrazeno dohodnuté nájemné, i zálohy na služby. Žalovaný musel zajistit okamžité vystěhování. Žalobce ad a) nereflektovat na žádost o prodloužení lhůty k vyklizení alespoň na měsíc, jak bývá běžné. Vystěhování předmětných prostor zajistili odborné firmy. Žalovaný objednal i nezávislou Security službu na dohled, nezávislého externího pracovníka na oficiální předání prostor a celou akci si i nafotil. Žalovaný odmítl, že by odpíral přístup pronajímatelům do kancelářských prostor. Jednání probíhala v kancelářích žalovaného. Kromě toho žalovaný investoval do kancelářských prostor. Došlo k opravám a úpravám při vyklízení prostor, bylo ponecháno i částečné vybavení místností, které bylo ve vlastnictví žalovaného. Pokud došlo k demontáži některých zařízení elektrického charakteru, provedla to odborná firma, ke všemu existuje fotodokumentace.

3. Žalobci poté doplnili, že předmětná nemovitost byla ve správě obou žalobců v režimu společného jmění manželů. Pokud uzavřel smluvní ujednání pouze jeden z nich, byl s tím druhý seznámen, postačoval tedy podpis jednoho z nich. Žalobci učinili nesporným dobu užívání předmětných prostor žalovaným, namítali však, že žalovaný neplnil řádně své povinnosti z hlediska placení nájmu. Namítali, že žalovaný převzal závazek původního nájemce. Tvrdili, že žalovaný opakovaně porušoval povinnosti dle ujednání nájemního vztahu. Žalovaný měl v prostorách vyměnit zámky, nové klíče nepředat až do dne 3. 9. 2014, protože žalobci přistoupili k ukončení nájemního vztahu. Prostory, tak jak byly předány, nebyly způsobilé k užívání, nebyly uvedeny do původního stavu, tedy tak, jak byly předány původnímu nájemci dne 9. 1. 2013. Žalobci dále tvrdili, že žalovaný provedl množství stavebních úprav bez souhlasu žalobců, tedy v rozporu se smlouvou o nájmu nebytových prostor. Ke vzniku škody pak doplnili, že žalovaný ke dni skončení nájmu, tedy 31. 8. 2014, předmětné nebytové prostory řádně žalobcům nepředal, užíval je minimálně do 3. 9. 2014, kdy byla předána část klíčů správci objektu. Teprve poté žalobci zjistili, že došlo k demontáži klimatizace, všech vestavěných skříní a krytů topení, ucvakání koncovek konektorů ze vzduchotechniky alarmu, sítě ethernetu, slaboproudé elektřiny, zvonku a odmontování alarmu ústředny a veškerého propojení těchto systémů, tedy došlo k poškození toho vybavení, jehož vlastníkem byli žalobci, neboť se jednalo o věci z části rekonstrukce, na jejíchž nákladech se žalobci podíleli v roce 2005. Žalovaný nereagoval na výzvy k odstranění vzniklé škody a uvedení prostor do původního stavu. Museli tedy žalobci učinit opravy sami, aby mohli předmětné prostory dále pronajímat. Žalobcům tak vznikla škoda na poškozených či odcizených věcech v hodnotě přesahující 300 000 Kč z toho, že žalobci požadují částku 220 000 Kč, dále nárokují ušlí zisk za měsíce září a říjen 2014 ve výši 71 000 Kč, což jsou platby za užívání předmětných nebytových prostor, nájemného, včetně záloh na služby za tyto 2 měsíce, po které je nebylo možno pronajímat.

4. Žalobci se výslovně touto žalobou domáhají náhrady škody dle § 2913 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení odst. 1 poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle odst. 2 povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

5. Soud provedl důkaz výpisem z OR žalovaného, rozsudkem OS Ostrava čj. 21C 112/2016- 70 ze dne 26.9.2016 a KS Ostrava č.j. 71 Co 30/2017-139 ze dne 21.2.2017, Smlouvou o nájmu nebytových prostor ze dne 30.1.2005 vč. Přílohy 1, dodatkem č. 3 ke Smlouvě o nájmu nebytových prostor ze dne 1.3.2012, Smlouvou o nájmu nebytových prostor ze dne 9.1.2013, e-mailovou korespondencí mezi žalobcem ad a) - příp. jeho právní zástupkyní Mgr. [příjmení] a jednatelem žalovaného s daty 29.1.2013, 30.1.2013, 28.2.2013, 31.1.2013, 8.3.2013, 18.3.2013, 25.4.2013, 8.4.2013, 5.4.2013, 9.4.2013, 12.4.2013, 25.4.2013, 8.5.2013, 14.10.2013, výslechem jednatele žalovaného [jméno] [příjmení], výslechem žalobkyně ad b) [celé jméno žalobkyně], výpověďmi svědků [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], [ulice], [jméno] [příjmení], fakturami, výpisem z katastru nemovitostí týkajícího se nemovitosti žalobců, jako pronajímatelů, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný užíval předmětné nebytové prostory od 1. 1. 2012 do 31. 8. 2014. Soud se nejprve zabýval otázkou, na základě jakého právního titulu žalovaný předmětné nebytové prostory užíval. Toto bylo nutno posoudit podle občanského zákoníku tehdy platného, tedy zákona č. 40/1964 Sb.

7. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor, uzavřené mezi žalobci a žalovanou společností dne 9. 1. 2013, soud zjistil, že byla označeného dne podepsána pouze žalobkyní ad b), jako pronajímatelem a žalovanou společností. Tato smlouva jednoznačně deklaruje, že předmět nájmu byl předán nájemci, tedy žalovanému, k 1. 1. 2012 Smlouva byla sjednána na dobu určitou 10 let s účinností ode dne podpisu smlouvy. Výše nájemného byla sjednána ve výši 19 208 Kč měsíčně a za parkovací místa ve výši 500 a 1 500 Kč měsíčně za jedno stání, tedy celkem 5 500 Kč měsíčně.

8. Dále soud zjistil, že ještě předtím byla uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor mezi žalobci a [právnická osoba] s.r.o. na stejný předmět nájmu, a to dne 30. 1. 2005. Zde je skutečně podpis obou žalobců, jako pronajímatelů. Jako příloha číslo 1 této smlouvy je uvedena záloha na služby spojené s nájmem 6 087 Kč měsíčně. Dodatek [číslo] nebyl soudu k důkazu předložen. Dodatek číslo 3 byl uzavřen dne 1. 3. 2012, zní tak, že veškeré závazky a pohledávky z práva a povinnosti nájemce vyplývající z uzavřené smlouvy o nájmu nebytových prostor, uzavřené dne 30. ledna 2005 ve znění dodatků číslo 1 a 2, přebírá s platností od 1. 3. 2012 společnost žalovaná. Za pronajímatele je podepsán pouze žalobce ad a), je zde razítko a podpis původního nájemce [právnická osoba] a žalovaného. Z e-mailové korespondence mezi žalobcem ad a) a jednatelem žalované z období mezi 29.1.2013 a 4.10.2013 pak soud zjistil, že touto e-mailovou korespondencí se žalobce ad a) a jednatel žalovaného pokoušeli domluvit obsah nájemní smlouvy.

9. Z výzvy k opuštění prostor podepsané žalobcem ad a) pak soud zjistil, že oslovuje jednatele žalovaného s tím, že "Stále jste nám nepodepsal námi navrhovanou nájemní smlouvu, ani jste nám neuhradil dluh … ". Porovnáním těchto listinných důkazů i s výpovědí svědkyně [příjmení] dospěl soud k závěru, že námitka žalovaného, že předmětná nájemní smlouva nebyla žalobci řádně podepsána, je důvodná. Objektivně není možné, aby se účastníci smlouvy domlouvali na textu znění smlouvy ještě více než 9 měsíců poté, co fakticky měla být uzavřena. Návrh smlouvy o nájmu nebytových prostor zaslaný žalovaným žalobcům v totožném znění, které bylo následně potvrzeno zřejmě podpisem žalobkyně ad b) pouze, tedy dodatečně, není věrohodné, a ani logické. A žalobce ad a) výslovně ve výzvě k opuštění prostor uvádí, že nájemní smlouva nebyla uzavřena.

10. Stejně tak faktury vystavené žalobcem ad a) jako nájemné za měsíce červenec až listopad 2013 včetně, vystavené na předchozího nájemce jako odběratele, tedy [právnická osoba], o tom svědčí.

11. Z výpisu z katastru nemovitostí pro [katastrální uzemí] prokazující vlastnické právo žalobců ad a) a b) k nemovitosti, jejíž součástí byly pronajaté prostory, pak soud zjistil, že na základě smlouvy o zúžení SJM ze dne 19. 3. 2012 s právními účinky vkladu práva k témuž dni, byli žalobci v této věci spoluvlastníky předmětných nemovitostí v podílu 2/3 žalobce ad a) a 1/3 žalobkyně ad b). Jestliže tedy podepsala smlouvu o nájmu nebytových prostor, kterou k důkazu předložili žalobci, podepsala pouze žalobkyně ad b), pak se jednalo o menšinového spoluvlastníka a k datu 9. 1. 2013 tak nemohla být tato smlouva platně uzavřena. Žádné zmocnění od žalobce ad a) k takovému jednání žalobci ani neprokazují, ani netvrdí. Tvrdí, že nemovitost měli ve společném jmění manželů, a to se nezakládá na pravdě.

12. Podle § 720 zák. č. 40/1964 Sb. nájem a podnájem nebytových prostor je upraven zvláštním zákonem. Podle § 3 zák. č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, nájem vzniká na základě písemné nájemní smlouvy, kterou pronajímatel přenechává nájemci za nájemné nebytový prostor do užívání. Nájemní smlouva musí obsahovat předmět a účel nájmu, výši nájemného a úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru nebo způsob jejich určení a nejde-li o nájem na dobu neurčitou, dobu, na kterou se nájem uzavírá. Jde-li o nájem sjednaný za účelem podnikání, musí nájemní smlouva obsahovat také údaj o předmětu podnikání v provozovně umístěné v pronajatém nebytovém prostoru.

13. Dle názoru soudu tedy v této věci nebylo žádným způsobem prokázáno, že by byla platně uzavřena písemná nájemní smlouva na předmětné nebytové prostory, tedy kanceláře a garážová stání.

14. Co se týče nároků žalobců, jedná se tedy o nároky nikoliv dle § 2913 Zák. č. 89/2012 Sb., ale o nárok, který je nutno posoudit jako náhradu škody dle § 2909 a následující obč. zák., v tomto případě škoda měla vzniknout až za účinnosti nového občanského zákoníku, tedy k 31. 8. 2014. V této souvislosti soud poukazuje na to, že žádný protokol o předání předmětu nájmu do užívání žalovanému nebyl soudu k důkazu doložen a ze svědeckých, ani účastnických výpovědí, se tento stav nedá jednoznačně zjistit. Stejně tak není zřejmé, jaký byl stav předmětu nájmu k 1.1.2012, od kdy tyto prostory žalovaný užíval.

15. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] pak soud zjistil, že byl u toho, když se najímané prostory odevzdávaly. Když to bylo prázdné, pozvali ho, vše nafotil, byl i na policii. Fungoval jako správce, dostal klíče a nebytové prostory byly předány ve špatném stavu. Údajně byly vytrhané kabely a díry a nebylo vymalováno, proto šel na policii. Tento svědek v podstatě pouze bazíroval na tom, že nebylo vymalováno, měl mít za zjištěno, že prostory měly být v jiném stavu než v původním s tím, že stav lze doložit, ale fakticky toto doloženo nijak nebylo. Pak svědek rovněž připustil, že neví, jaký byl původní stav, a bazíroval právě na tom, že nebylo vymalováno. V tomto rozsahu tedy žalobci neprokázali, že by skutečně žalovaný způsobil nějakou škodu na stavu předmětných nájemních prostor. Kromě toho žalobci svůj nárok odvozují od výše fakturace, kterou zaplatili subdodavatelům za uvedení předmětných pronajímaných prostor do původního stavu, z října 2014. Není naprosto zřejmé, že by skutečně původcem poškození, tak jak je vypsáno ve fakturách, případně v příloze faktur, byl odpovědný žalovaný, protože nebyl prokázán stav prostor v době, kdy žalovaný 1. 1. 2012 nebytové prostory převzal.

16. Co se týče druhého nároku žalobců na zaplacení částky 71 000 Kč za měsíce září a říjen roku 2014, pak soud nemá z čeho vyjít, protože výše nájemného platně sjednána nebyla. Kromě toho to, co žalobci specifikují jako ušlý zisk, není a nebylo zapříčiněno žalovaným. K platnému uzavření nájemní smlouvy v písemné formě nedošlo, v návrzích uvedené částky nesouhlasí s výpočtem, který sami žalobci dokládají návrhem písemné smlouvy, tam byl sjednán nájem 19 208 Kč za nebytové prostory – kanceláře a 5 500 Kč za garážová stání, tedy celkem 24 708 Kč měsíčně, což při dvou měsících činí 49 416 Kč. Bylo na žalobcích, jako pronajímatelích, aby si i tuto stránku věci ošetřili písemnou smlouvou, ale k uzavření písemné smlouvy nedošlo. Žalovaný plnil na základě fakturace nájemné, (byť za předchozího nájemce [právnická osoba]) v jiné výši, dlužné nájemné za dobu, kdy fakticky nebytové prostory užíval, zaplatil, a to také není předmětem sporu. Žalobci se dožadují dvou měsíčních nájmů za období, kdy žalovaný objektivně předmětné nebytové prostory již neužíval. Odpovědnost za to, že nebytové prostory nebyly obsazeny, nebyly pronajímány, a neměli z nich žalobci žádný zisk, je čistě na žalobcích jako pronajímatelích, nemůže jít k tíži žalovaného. Kromě toho je zcela běžné, že skončí-li nájem nebo užívání nebytových prostor, je pouze věcí pronajímatelů, zda tyto prostory obsadí znovu a s jakým prodlením, není to v příčinné souvislosti s tím, že by bylo nutné dělat nějaké opravy, to je zcela běžné. Soud v tom neshledává žádný nezákonný postup ze strany žalovaného. Ze všech shora uvedených důvodů tedy soud žalobu žalobců zamítl.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný měl ve věci plný úspěch, náleží mu tedy právo na náhradu nákladů řízení za 11 úkonů právní služby po 9 500 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/19 96 Sb., paušální náhrada nákladů po 300 Kč za 11 úkonů dle stejné vyhlášky, jízdné k jednání soudu dne 6. 9. 2018 ve výši 4 208 Kč za 2× 380 km na trase [anonymizována tři slova], Ostrava k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 a zpět, vozidlem Škoda Fabia, [registrační značka], při spotřebě 4,7 litru benzinu /100 km, jízdné k jednání 14. 12. 2020 ve výši 4 398 Kč za 2× 380 km na stejné trase vozidlem Škoda Fabia, [registrační značka], při spotřebě 4,6 litru benzínu /100 km, náhrada za ztrátu času při jednání ve stejných termínech ve výši 1 600 Kč (2× 4 hodiny) a to totéž k datu 14. 12. 2020, včetně 21 % DPH ve výši 25 117,26 Kč, tedy celkem částka 144 723,26 Kč.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.