28 C 81/2019
č. j. 28 C 81/2019-43
V PLATNOSTIObvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu podnikatele, který požadoval vrácení přeplatku daně z přidané hodnoty, protože žalobce měl v době vyměření daňový nedoplatek. Soud se opřel o § 105 zákona č. 235/2004 Sb., podle něhož vznikne vratitelný přeplatek pouze v případě, že žalovaný nemá daňový nedoplatek. Žalobce měl v rozhodném období nevyplacenou daňovou povinnost, což vylučuje možnost vratitelného přeplatku. Soud rozhodl, že žalobce nemá právní základ pro nárok na vrácení daně, a proto žalobu zamítl. Žalovaná byla výhodnější stranou, a proto je povinna být náhradou nákladů řízení.
Plný text
Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Lobotkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím
I. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku částka spolu s 8,05% úrokem od datum do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou podanou datum se žalobce domáhal zaplacení shora uvedené částky s tím, že je podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku, bylo proti němu vedeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. insolvenční spisová značka, usnesením ze dne datum byl zjištěn úpadek žalobce a usnesením ze dne datum mu byla povolena reorganizace. Původně jednal s Finančním úřadem anonymizováno územní celek, anonymizována čtyři slova, jako správcem daně, ale za žalovanou označil Českou republiku jednající Ministerstvem financí ČR, jako organizační složkou státu, do jejíž působnosti spadají daňové otázky. Tvrdil, že podal dne datum přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2016, ve kterém uplatnil nárok na vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty ve výši částka. Dodatečným výměrem mu správce daně doměřil daň za stejné období ve výši 1, částka. Proti tomuto se žalobce odvolal, následně Finanční úřad pro územní celek, územní pracoviště v anonymizováno, dodatečný platební výměr zrušil. Má tedy nárok na vrácení daně z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2016 v žalované výši. Tvrdil, že správce daně nebyl oprávněn použít přeplatek na dani na úhradu daňových nedoplatků žalobce, ani jej nevyrozuměl o tom, že by byl přeplatek převeden na úhradu nedoplatku na jakékoli dani, ale na druhou stranu tuto částku žalobci nevyplatil, i když k tomu byl vyzván. Požadoval částku vrátit do majetkové podstaty včetně úroku z prodlení jdoucího od datum, a to podle lhůty stanovené k zaplacení výzvou ze dne datum.
2. Žalovaná návrh žalobce neuznala ani zčásti, namítala, že návrh je neurčitý až zmatečný, nevyplývají z něj základní skutečnosti ohledně povinnosti žalované uhradit žalobci požadovanou částku. Pokud by se mělo jednat o nárok dle zák. č. 82/1998 Sb., kdy jedině by byla pasivně legitimována, pak namítala, že nárok nebyl předběžně projednán. Žalobce by měl být vyzván k upřesnění žaloby tak, aby bylo možné určit jeho povahu a podle toho stanovit, jakou právní úpravou se bude posouzení nároku řídit.
3. Žalobce k výzvě soudu doplnil, že v tomto případě se nejedná o to, že by mu žalovaná způsobila újmu dle zák. č. 82/1998 Sb., domáhá se vrácení přeplatku na dani z přidané hodnoty za rozhodné období 4. Žalovaná dále namítala i nedostatek aktivní legitimace žalobce, když by se jednalo o nárok na plnění do majetkové podstaty úpadce a když zároveň s povolením reorganizace byla určena i správkyně dlužníka – anonymizována dvě slova právnická osoba Žádný vratitelný přeplatek v žalované výši nevznikl, nemohl tedy být vrácen.
5. Soud provedl důkaz přiznáním daně z přidané hodnoty za období duben 2016, dodatečným platebním výměrem, odvoláním proti dodatečnému platebnímu výměru, rozhodnutím o odvolání, předžalobní korespondencí – výzvou k plnění vč. doručenky a dopisem správce daně právnímu zástupci žalobce ze dne datum a dospěl k závěru, že žalobu je nutno zamítnout.
6. V zásadě všechna skutková tvrzení byla mezi účastníky nesporná, zejména skutečnost, že za měsíc duben 2016 uplatnil žalobce nárok na vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty v žalované výši. Tento mu nebyl vrácen. Pokud by toto byla jediná skutečnost, jednalo by se o bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že se jedná o daň z přidané hodnoty, řídilo by se vracení § 105 zák. č. 235/2004 Sb. ve znění platném do datum. Podle tohoto ustanovení odst. 1 vznikne-li v důsledku vyměření nadměrného odpočtu vratitelný přeplatek vyšší než částka, vrátí se plátci bez žádosti do 30 dnů od vyměření nadměrného odpočtu. To neplatí, pokud vznikne vratitelný přeplatek změnou stanovené daně na základě dodatečného vyměření. Podle odst. 2 přeplatek skupiny vzniklý v důsledku vyměření nebo dodatečného vyměření se stává vratitelným, pokud skupina a kterýkoli člen skupiny nemá daňový nedoplatek. Přeplatek skupiny se použije na úhradu případného daňového nedoplatku skupiny nebo kteréhokoli člena skupiny. Podle odst. 3 pokud vznikne v důsledku neoprávněného uplatnění odpočtu daně daňový nedoplatek, podléhá tento úroku z prodlení podle daňového řádu od počátku běhu lhůty podle odstavce 1. Úrok z prodlení se neuplatní do doby vrácení nadměrného odpočtu.
7. Z přípisu Finančního úřadu pro územní celek, územní pracoviště v anonymizováno, s datem datum pak soud zjistil, že žalobce o měsíc dříve, tedy datum, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za měsíc březen 2016 na daňovou povinnost částka, tato daňová povinnost nebyla uhrazena. Následující daňové přiznání, kde uplatnil nadměrný odpočet v žalované částce, nemůže nic změnit na tom, že žalobce měl nedoplatek na dani, nevznikl tedy vratitelný přeplatek dle § 105 zák.č. 235/2004 Sb., jak citováno shora. Správce daně svou pohledávku uplatnil v insolvenčním řízení, jeho přihláška byla uznána jako oprávněná. Tento postup je i v souladu s § 152 zák. č. 280/2009 Sb., daňového řádu.
8. Tato skutečnost byla žalobci známa, přípis časově předchází podání žaloby dne datum. Pokud tedy žalobce tvrdí, že mu není nic známo o nedoplatcích na jakékoliv dani, opak je pravdou. Proto nezbylo než žalobu zamítnout. Vzhledem k tomu soud neshledává důvod zabývat se ostatními námitkami žalované, zejm. ohledně nedostatku pasivní i aktivní legitimace účastníků v tomto sporu.
9. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, náleží jí právo na náhradu nákladů řízení ve výši částka za 4 úkony po paušální náhradě částka. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.