29 C 114/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Novotnou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem tituly před jménem Jméno advokáta, tituly za jménem sídlem adresa proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem tituly před jménem Jméno advokáta sídlem adresa pro zaplacení 722 495,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 722 495,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 722 495,69 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 92 063,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit 722 495,69 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že dne datum uzavřela se žalovanou kupní smlouvu pro část 4 veřejné zakázky „Nákup automobilů 2022“ na dodávku dvou vozidel vozidlo podle specifikace v přílohách smlouvy za cenu 1.901.304,46 Kč včetně DPH, s termínem dodání nejpozději do dvanácti měsíců od účinnosti smlouvy a se smluvní pokutou 0,5 % z kupní ceny za každý započatý den prodlení s dodáním. Dále tvrdila, že z důvodů na její vůli nezávislých (nedostatek polovodičů a výpadky námořní dopravy v návaznosti na pandemii Covid19) dodala vozidla dne datum, tj. se zpožděním 76 dní, že žalovaná následně vyčíslila smluvní pokutu a avizovala zápočet, následně uhradila jen část ceny; žalobkyně proto požadovala tuto nezaplacenou část kupní ceny 722.495,69 Kč a zákonný úrok z prodlení 15 % ročně od datum do zaplacení. Uvedla rovněž, proč neuznává nárok žalované na smluvní pokutu: jednak proto, že prodlení s dodáním bylo způsobeno mimořádnými, nepředvídatelnými a nepřekonatelnými okolnostmi v dodavatelském řetězci (globální nedostatek polovodičů a výpadky námořní přepravy následkem pandemie Covid19), jimž nemohla zabránit, a přitom plnila svou prevenční povinnost včasnou a průběžnou informací a snahou o náhradní řešení; jednak proto, že sjednaná smluvní pokuta je neplatná pro rozpor s dobrými mravy a zásadou poctivosti, případně je dle ní pokuta minimálně nepřiměřeně vysoká ve smyslu § 2051 o. z. s ohledem na povahu porušení, délku prodlení (76 dní), skutečnost, že vozidla byla v relativně krátkém čase dodána, bezprostředně převzata a využívána žalovanou, a rovněž zdůraznila absenci prokázaného negativního dopadu do sféry žalované.

2. Žalovaná nezpochybnila, že vozidla za shora uvedených okolností a podmínek objednala a převzala a že kupní cena má být uhrazena; bránila se výlučně námitkou jednostranného zápočtu smluvní pokuty sjednané pro případ prodlení s dodáním, neboť žalobkyně dodala se zpožděním 76 dní. Tvrdila, že smluvní pokuta byla sjednána platně a přiměřeně s ohledem na zájem žalované na plnění úkolů státu a projektové činnosti a že v letech 2020–2022 byl dlouhodobě znám kritický stav v odvětví automotive, a tudíž okolnosti prodlení nebyly nepředvídatelné; navrhovala proto žalobu zamítnout.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

4. Z kupní smlouvy ze dne datum soud zjistil, že mezi účastníky byla sjednána dodávka dvou vozidel vozidlo za cenu 1.901.304,46 Kč včetně DPH, s termínem dodání do 12 měsíců od účinnosti smlouvy, přičemž účinnost byla vázána na uveřejnění v registru smluv; v čl. 5 odst. 5.7 byla ujednána smluvní pokuta 0,5 % z kupní ceny za každý započatý den prodlení s dodáním.

5. Ze zápisu z jednání účastnic řízení ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovanou předem informovala o hrozícím zpoždění dodávky z důvodu nedostatku čipů a výpadků v lodní dopravě a že objednávku vozidel učinila před podpisem smlouvy s ujištěním výrobce o dodání v horizontu 6–8 měsíců; žalovaná na dodržení smluvního termínu trvala.

6. Z dopisu žalobkyně ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně formálně oznámila, že smluvený termín dodržet nelze z důvodu výpadků polovodičů a námořní přepravy v souvislosti s pandemií Covid19 a že deklarovala snahu situaci řešit vůči dodavatelskému řetězci.

7. Z výzvy žalované ze dne datum soud zjistil, že žalovaná vyčíslila smluvní pokutu 722.495,69 Kč za 76 dní prodlení a uvedla, že „nebudeli smluvní pokuta uhrazena do 30 dnů, „bude uplatněno započtení“ proti pohledávce na kupní cenu. Prodlení s dodáním v délce 76 dnů nebylo mezi stranami sporné, soud z něj tedy vycházel jako z vlastních skutkových zjištění. Žalovaná stanovila splatnost smluvní pokuty ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Z téže listiny soud zjistil a bere za prokázané, že výzva byla žalobkyní převzata dne datum; splatnost smluvní pokuty (by) proto nastala dne datum (dle § 607 o. z. běží lhůta určená podle dnů dnem následujícím po doručení).

8. Z dopisu žalobkyně ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně nárok na smluvní pokutu neuznala a vyzvala žalovanou k úhradě celé ceny.

9. Z následné reakce žalované ze dne datum soud zjistil, že žalovaná setrvala na tom, že smluvní pokuta je oprávněna a avizovala, že pokud nebude uhrazena bude uplatněno započtení.

10. Strany na jednání prohlásily za nesporné, že jiné listiny si nezaslaly a jiná jednání nevedly.

11. Z faktur č. hodnota a č. hodnota, vystavených dne datum se splatností dne datum, a z výpisu z účtu žalované soud zjistil, že žalobkyně fakturovala žalované smluvenou kupní cenu, přičemž žalovaná dne datum uhradila na každou fakturu částku 589.404,16 Kč s odpovídajícími variabilními symboly; u každé z faktur tak nebyla uhrazena částka 361.247,84 Kč, celkem 722.495,69 Kč.

12. Z listiny označené žalovanou jako „likvidační protokol“ soud zjistil, že jde o interní účetní doklad žalované, v němž žalovaná interně eviduje započtení smluvní pokuty proti doplatku ceny; listina nebyla zasílána žalobkyni.

13. Z předžalobní výzvy ze dne datum s doručenkou soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě doplatku 722.495,69 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně od datum.

14. Žalovaná dále předkládala listiny (zejm. články z tisku, tabulky atd.), jimiž prokazovala dlouhodobou nedostupnost čipů, čímž prokazovala, že žalobkyně musela s uvedeným počítat již při podpisu smluv. S ohledem na závěry uvedené v rozsudku soud konstatuje, že z těchto důkazů neučinil žádné závěry podstatné pro rozhodnutí ve věci a proto se jimi v tomto rozsudku blíže nezabývá.

15. Žalobkyně oproti tomu navrhovala doložení listin, z nichž by vyplynulo, že se nedostatek čipů nezavinila a aktivně se snažila situaci řešit. S ohledem na závěry uvedené shora soud považoval tuto skutečnost za nepodstatnou pro rozhodnutí ve věci, a proto navržené důkazy k této skutečnosti neprováděl.

16. Na základě takto provedených důkazů soud bere za prokázané, že účastníci uzavřeli dne datum kupní smlouvu, která nabyla účinnosti zveřejněním v registru smluv, že předmětem byla dodávka dvou vozidel vozidlo za cenu 1.901.304,46 Kč včetně DPH s termínem dodání do 12 měsíců od účinnosti a se sjednanou smluvní pokutou 0,5 % denně pro případ prodlení s dodáním. Žalobkyně vozidla dodala s prodlením 76 dnů, na nemožnost dodržení původního termínu žalovanou předtím upozorňovala vč. sdělení důvodů. Soud bere za prokázané, že žalobkyně dodala vozidla dne datum, žalovaná je převzala a kupní cenu uhradila pouze zčásti, přičemž doplatek 722.495,69 Kč považovala za uhrazený zápočtem smluvní pokuty za pozdní dodání. Soud bere za prokázané, že žalovaná dvakrát (v době kdy nárok na smluvní pokutu nebyl splatný) pouze avizovala, že v případě, že smluvní pokuta nebude uhrazena bude následně uplatněno započtení pohledávky na smluvní pokutu vůči doplatku kupní ceny, avšak žádný jiný komunikační úkon obsahující určitý, bezpodmínečný a srozumitelný kompenzační projev vůči žalobkyni neučinila. Soud proto uzavírá, že skutkový stav byl mezi účastníky v zásadě nesporný a sporné bylo toliko právní posouzení otázky zániku doplatku kupní ceny zápočtem.

17. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval tuto právní úpravu:

18. Dle § 2079 z.č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku (dále jen jako o.z.) platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu věc a umožnit mu nabytí vlastnického práva a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu a věc převzít.

19. Dle § 2048 občanského zákoníku platí, že ujednajíli si strany smluvní pokutu, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu vznikla škoda.

20. Dle § 2051 občanského zákoníku platí, že nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit.

21. K započtení vzájemných pohledávek platí dle § 1982 odst. 1 občanského zákoníku, že dlužíli si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá prohlásit vůči druhé, že započítává svou pohledávku proti pohledávce druhé strany, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh; dle § 1982 odst. 2 občanského zákoníku platí, že započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se kryjí, a tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Dle § 1983 občanského zákoníku platí, že k prohlášení o započtení učiněnému pod podmínkou nebo s doložením času se nepřihlíží. Dle § 1987 odst. 1 občanského zákoníku platí, že k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem; dle § 1987 odst. 2 občanského zákoníku platí, že pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

22. Na tomto právním základě soud hodnotí obranu žalované jako nedůvodnou. Klíčové je, že k zániku pohledávek započtením dochází toliko na základě určitého, srozumitelného a adresovaného kompenzačního projevu dlužníka pasivní pohledávky vůči jejímu věřiteli, který nezaměnitelně vymezuje, která aktivní pohledávka (případně v jaké části) se uplatňuje proti které pasivní pohledávce a v jakém rozsahu; současně tento projev nesmí být vázán na podmínku nebo doložení času. Započíst lze pouze aktivní (započítávanou) pohledávku splatnou. V projednávané věci soud zjistil, že žalovaná v listině ze dne datum toliko oznámila, že nebudeli smluvní pokuta uhrazena do 30 dnů, „bude uplatněno započtení“; obdobný avizovaný krok žalovaná zopakovala v následné komunikaci ze dne datum. Obě avíza započtení učiněná žalovanou (v listině ze dne datum a následně v dopise ze dne datum) byla učiněna před splatností (případné) aktivní pohledávky na smluvní pokutu. Dle § 1982 odst. 1 o. z. platí, že k jednostrannému započtení může strana přistoupit, jakmile jí vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit vlastní dluh; jinak řečeno, aktivně započítávaná pohledávka musí být k okamžiku kompenzačního projevu splatná. Jelikož k oběma avizům došlo před dnem datum, nebyla v té době pohledávka žalované ze smluvní pokuty splatná a nebyla způsobilá k jednostrannému zápočtu dle § 1982 a § 1987 odst. 1 o. z. Po dni splatnosti (po datum) již žalovaná neučinila žádný další kompenzační projev vůči žalobkyni.

23. Dle § 1983 o. z. platí, že k prohlášení o započtení učiněnému pod podmínkou nebo s doložením času se nepřihlíží; pokud tedy v projednávané věci žalovaná pouze avizovala možnost budoucího započtení (pod podmínkou, že nebude uhrazena smluvní pokuta) jedná se o projev vůle jednak podmíněný ve smyslu § 1983 občanského zákoníku, jednak předčasný (neboť v dané době žalovaná nedisponovala splatnou pohledávkou), a tedy k němu nelze přihlížet. Jinak řečeno aviza budoucího zápočtu nebyla způsobilá vyvolat kompenzační účinky ve formě zániku části pohledávky.

24. Soud pro úplnost dodává, že i kdyby byl kompenzační projev formálně perfektní, obstála by dle jeho názoru námitka nezpůsobilosti aktivní pohledávky žalované k jednostrannému zápočtu dle § 1987 odst. 2 občanského zákoníku. Z procesního postoje stran plyne, že žalobkyně nárok na smluvní pokutu popřela co do základu i co do výše; jedná se o pohledávku ze smluvní pokuty, kterou je možno moderovat, námitku nepřiměřenosti smluvní pokuty žalobkyně uplatnila, přičemž její tvrzení nelze považovat za zjevně lichá či účelová zejména s ohledem na to, že na prodlení s dodávkou nenese žádnou vinu, nemohla mu zabránit a věc se snažila aktivně řešit. Mezi účastníky tudíž existuje skutečný spor o existenci a rozsah této pohledávky. Smyslem § 1987 odst. 2 občanského zákoníku je chránit věřitele pasivní pohledávky proti oddalování jejího uspokojení spornou (nejistou či neurčitou) aktivní pohledávkou a zabránit tomu, aby jednostranný zápočet otevřel další spor namísto jednoznačného zániku vzájemných závazků. Lze tedy uzavřít, že i materiální předpoklady způsobilosti aktivní pohledávky k jednostrannému zápočtu nebyly v projednávané věci splněny; vzhledem k závěru o absenci kompenzačního projevu však nebylo nutno tuto otázku konečně rozhodnout a soud na ní své meritorní rozhodnutí nezaložil.

25. Za tohoto stavu, kdy skutkové okolnosti dodání vozidel, vzniku a splatnosti kupní ceny, částečných plateb a existence doplatku byly mezi účastníky nesporné a jedinou obranou byla námitka jednostranného započtení, kterou soud shledal neúčinnou a nedůvodnou, je nutno uzavřít, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, zatímco žalovaná svou obranu neunesla a soud tedy rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

26. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož obě faktury byly žalované doručeny (což strany nesporovaly) a měly splatnost určenou v souladu s kupní smlouvou ke dni datum, přičemž část kupní ceny uplatněná žalobou zůstala v dané době neuhrazena, ocitla se žalovaná od datum v prodlení s peněžitým plněním. Proto soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 722.495,69 Kč od datum do zaplacení.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 92 063,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 36 125 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 722 495,69 Kč sestávající z částky 11 220 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne datum, z částky 11 220 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne datum, z částky 11 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne datum a z částky 11 220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 46 230 Kč ve výši 9 708,30 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za níže uvedené úkony, neboť je nepovažoval za účelně vynaložené k účelné obraně práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 11, § 12, § 13 AT): Soud nepřiznal požadované náklady za stručné písemné vyjádření k odporu ze datum. Toto vyjádření nebylo soudem vyžádáno a žalobkyně jím nesdělila nic podstatného nad rámec žaloby, zejména nic, co by soud následně využil pro rozhodnutí ve věci. Vzhledem k tomu, že skutkový stav byl nesporný a spor se týkal výlučně právního posouzení (existence a účinnosti zápočtu), nemělo toto vyjádření pro výsledek věci žádný přínos. Proto nejde o účelně vynaložený náklad. Soud nepřiznal dále požadovanou náhradu za účast právního zástupce žalobkyně na jednání u mediátora. Účast právních zástupců se na prvním setkání s mediátorem zásadně nepředpokládá; povinnost účasti na prvním jednání tíží účastníka, nikoli jeho zástupce. V projednávané věci nedošlo k vyjednání mediační dohody a účast zástupce tak nelze považovat za účelně vynaložený úkon na ochranu práva. Rovněž soud nepřiznal požadovanou náhradu za nahlížení do spisu (datum). Nahlédnutí do spisu nemělo pro úspěch žalobkyně žádný význam; ve světle nesporného skutkového stavu a právního základu rozhodnutí (absence účinného zápočtu) nešlo o úkon, který by se promítl do výsledku sporu. Proto nebyl uznán jako účelný. Ostatní požadované náklady byly přiznány, jak uvedeno shora. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.