30 C 12/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 461 658,09 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba s návrhem, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 461 658,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 461 658,09 Kč od 12. 10. 2023 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 64 311,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně v návrhu na vydání EPR, který byl doručen zdejšímu soudu dne 6.11.2024, tvrdí, že měl u žalované, coby banky, vedené své bankovní účty, a to č.ú. , č. účtu, (vedený v EUR) a č.ú. , č. účtu, (vedený v USD) (dále společně jen „Účty“). V souvislosti se svou podnikatelskou činností na shora uvedené Účty žalobce složil, resp. nechal poukázat, peněžní prostředky v měně USD a EUR, přičemž žalovaná (coby banka) v rozhodném období přijala vůči žalobkyni dle vlastního uvážení a rozhodnutí určitá opatření spočívající v blokaci (nezpřístupnění) peněžních prostředků na Účtech. Tato opatření vůči žalobkyni žalovaná odůvodňovala údajnými postupy dle příslušných ustanovení zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AML Zákon“). Ačkoli se žalobkyně bránila nedůvodností a neopodstatněností opatření žalované vůči jeho Účtům, v důsledku kterých byla žalobci zcela omezena jakákoli dispozice s peněžními prostředky na Účtech, žalovaná na těchto (blíže neodůvodněných) opatřeních trvala.Žalobkyně rovněž nebyla žádným způsobem žalovanou informován o tom, na základě jakého konkrétního důvodu mají být peněžní prostředky žalovanou zadržovány. Žalovaná v tomto nesplnila své právními předpisy stanovené povinnosti vůči žalobci coby klientovi (stanovené zejména AML Zákonem). Žalobkyni rovněž nebyly poskytnuty žádné doklady o tom, jak je s jeho peněžními prostředky naloženo, resp. na jakém účtu jsou peněžní prostředky deponovány, případně, jak je zaručeno, že s těmito peněžními prostředky není dále žalovanou nakládáno v rozporu s jejími povinnostmi.

2. Žalovaná následně dále přistoupila ke zrušení účtů ke dni 10. května 2021, přičemž peněžní prostředky žalobkyně složené na účtech žalovaná bez pokynu žalobkyně převedla na údajné technické účty žalované , ke kterým žalobkyně neměla žádný přístup a nad těmito neměla žalobkyně žádnou kontrolu. Nedůvodnost a neopodstatněnost žalovanou přijatých opatření spočívajících v blokaci peněžních prostředků vůči žalobkyni pak potvrzuje zejména skutečnost, že žalovaná k výzvě právního zástupce žalobkyně dlužné peněžní prostředky (původně složené na Účtech) žalobkyni bez dalšího vyplatila ke dni 23. srpna 2022. V důsledku skutečnosti vznikla na straně žalobkyně škoda a na straně žalované naopak bezdůvodné obohacení. Škodu vzniklou pro shora uvedený protiprávní postup žalované nyní požaduje žalobkyně nahradit.

3. Dlužná částka uplatněná v tomto návrhu odpovídá výši zákonného úroku z prodlení se zaplacením (zadržováním) částky EUR 95.194,91 (při přepočtu EUR na Kč dle kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB ke dni 10. května 2021, tj. € 1 = 25,590 Kč) a USD 90.820,37 (při přepočtu USD na Kč dle kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB ke dni 10. května 2021, tj. € 1 = 21,02 Kč) v období nejpozději od 10. května 2021 (zrušení Účtů) do 23. srpna 2022 (výplata účtů).

4. Žalovaná žádala zamítnutí žaloby a nečinila sporným, že se žalobkyní dne 17. 9. 2020 uzavřela Rámcovou smlouvu o poskytování platebních služeb (dále jen „Rámcová smlouva“), na základě které žalobkyni poskytovala služby v oblasti platebního styku. Současně téhož dne žalovaná s žalobkyní uzavřela dvě smlouvy o zřízení běžného účtu k Rámcové smlouvě, na základě kterých pro ní vedla platební účty č. , č. účtu, a č. , č. účtu, .

5. S ohledem na povahu platebních transakcí zaznamenaných za období od 21. 10. 2020 do 23. 10. 2020 ve vztahu k Účtům byla žalovaná v souladu s § 9 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 9 odst. 2 AML zákona nucena přistoupit (za účelem řádného plnění povinnosti provést Kontrolou klienta) ke kontaktování žalobkyně za účelem upřesnění předmětu podnikání žalobkyně, bližšího pochopení účelu prováděných transakcí a původu finančních prostředků k nim použitých. Ke kontaktování žalobkyně ve výše uvedené věci došlo ze strany žalované opakovaně, a to v období od 22. 10. 2020 do 28. 5. 2021, přičemž komunikace ze strany žalobkyně byla velmi sporadická, a to navzdory skutečnosti, že se žalovaná pokoušela s žalobkyní spojit několika různými komunikačními kanály (zprávami zasílanými do internetového bankovnictví jednatele, emailovými zprávami zasílanými na kontaktní adresu jednatele, telefonicky a následně i osobně při návštěvě pobočky žalované.

6. Ve vztahu k tvrzení peněžních prostředků evidovaných na Účtech, žalovaná uvádí, že dne 29. 10. 2020 byla žalobkyně prostřednictvím opakované žádosti o poskytnutí součinnosti při provádění Kontroly klienta také výslovně upozorněna, že v případě, že by nedošlo z její strany k poskytnutí požadované součinnosti při provádění Kontroly klienta podle AML zákona, bude žalovaná nucena uplatnit postup podle § 15 AML zákona (příloha č. 9). O skutečnosti, že informace žalovaná zjišťuje z důvodu plnění povinností vyplývajících z AML zákona byla žalobkyně informována již v první zprávě zaslané jednateli žalobkyně dne 22. 10. 2020.

7. V návaznosti na opakované urgence žalované došlo ze strany žalobkyně k předložení několika dokumentů (zejm. smluv a faktur) a k podání vysvětlení ze strany jednatele žalobkyně osobně na pobočce žalované, které však bylo pro účely řádného provedení Kontroly klienta vyhodnoceno jako nedostačující. Nedostatečnost v dodatečném vysvětlení a předložených podkladech žalovaná shledala zejména z následujících důvodů: žalovaná z komunikace s jednatelem společnosti získala důvodné podezření, že by mohlo jít o tzv. bílého koně, a to zejména s ohledem na způsob vedené komunikace (na zaslané dotazy v internetovém bankovnictví odpovídal jednatel žalobkyně (jehož žalovaná evidovala jako občana České republiky) nejdříve v anglickém jazyce, poté v českém jazyce (avšak v podobě, která naznačovala strojový překlad odpovědi), a následně osobně na pobočce žalované v českém jazyce, tj. žalovaná nabyla důvodné podezření, že nejde o tutéž jednající osobu; jednatel žalobkyně při osobní návštěvě pobočky dne 12. 11. 2020 nebyl schopen dostatečně objasnit činnost žalobkyně, kdy jeho odpovědi byly značně zavádějící a často ve vzájemném logickém nesouladu: jednatel na pobočce žalované nejdříve uvedl, že žalobkyně se zabývá IT službami, kdy předmětem je prodej softwaru (počítačových programů), který dopravuje k odběratelům prostřednictvím zásilkové služby – na dotaz žalované, jakým způsobem se software. Jelikož se ani při výše zmiňované osobní návštěvě jednatele žalobkyně na pobočce žalované nepodařilo odstranit nedostatky v předložených informacích a podkladech a žalobkyně odmítla dále poskytovat součinnost na dodatečně zasílané výzvy k upřesnění některých informací , čímž znemožnila řádně provést Kontrolu klienta dle § 9 AML zákona, byla žalovaná nucena přistoupit v souladu s § 15 AML zákona k ukončení obchodního vztahu s žalobkyní (tj. k výpovědi Rámcové smlouvy)

8. Dne 7. 2. 2022 se na žalovanou obrátil jednatel žalobkyně s žádostí o vyplacení peněžních prostředků deponovaných v pomocné evidenci k Účtům (ve výši EUR 95.194,91 a USD 90.820,37), přičemž sděleným preferovaným způsobem výplaty předmětných peněžních prostředků byla výplata v hotovosti. S ohledem na výši zůstatků byla žalovaná povinna opět provést Kontrolu klienta v souladu s § 9 odst. 1 písm. a) AML zákona, a zkoumat tak mimo jiné účel daného obchodu (výplaty zůstatků), který je v případě výplaty v hotovosti nejasný (a z hlediska předcházení legalizace výnosů z trestné činnosti i potenciálně rizikový). Žalovaná alternativně nabídla žalobkyni provést převod výše uvedených peněžních prostředků na účet žalobkyně vedený v jiné bance, což však žalobkyně odmítla. S ohledem na nesoučinnost žalobkyně při provádění Kontroly klienta i v tomto případě však byla žalovaná opět dle § 15 AML zákona povinna neuskutečnit obchod (výplatu zůstatků).

9. Ve vztahu ke skutečnosti, že k vyplacení zůstatků vedených v pomocné evidenci k účtům došlo na základě výzvy právního zástupce žalobkyně (a to na účty advokátní úschovy právního zástupce ), žalovaná uvádí, že při procesu provádění kontroly klienta je nezbytné vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem daného zamýšleného obchodu a současně je individuálně vyhodnocovat, přičemž rozhodně nelze postup kontroly klienta žádným způsobem generalizovat tak, jak se snaží v rámci žaloby naznačovat žalobkyně (a na základě toho vyvozovat neodůvodněnost dříve uplatňovaných opatření ze strany žalované). Žalovaná připomíná, že žalobkyni v návaznosti na její žádost ze dne 7. 2. 2022 (o výplatu zůstatků z pomocné evidence vedené k účtům v hotovosti) nabídla alternativní způsob výplaty příslušných peněžních prostředků, a to převodem na účet žalobkyně vedený jinou bankou (také povinnou osobou dle AML zákona). Provedení takového obchodu (platební transakce) by pak bylo pro žalovanou přijatelné, jelikož by šlo o převod mezi účty téže osoby (čímž by fakticky opadla potřeba podrobněji zkoumat účel prováděného obchodu, resp. účel prováděného obchodu by z povahy dané transakce byl zřejmý), a to na účet vedený subjektem (bankou), který je sám povinnou osobou ve smyslu AML zákona, tj. rizika legalizace výnosů z trestné činnosti jsou v případě takového obchodu minimalizována.

10. V případě žádosti právního zástupce žalobkyně ze dne 12. 8. 2022 o převod zůstatků na účty advokátní úschovy žalovaná dospěla k závěru, že jde o obdobný případ jako v případě převodu na účet žalobkyně vedený jinou bankou, resp. peněžní prostředky jsou v takovém případě zaslány na účet právního zástupce žalobkyně, který jedná v jejím přímém zastoupení, tj. jde fakticky o převod do vlastní dispozice žalobkyně, přičemž i advokát je sám povinnou osobou ve smyslu AML zákona. S ohledem na splnění výše uvedené podmínky žalované (tj. převod prostředků do dispozice žalobkyně na účet vedený povinnou osobou dle AML zákona) došlo ze strany žalované k převodu příslušných peněžních prostředků do advokátní úschovy právního zástupce žalobkyně. Jednatel nebyl schopen odpovědět, resp. své předchozí vyjádření vyvrátil a uvedl, že se žalobkyně zabývá prodejem hardwaru (počítačů a jejich příslušenství); výše uvedené upravené vyjádření jednatel žalobkyně následně opět vyvrátil, kdy k dotazům žalované uvedl, že jelikož nedisponuje skladovacími prostory, tak dochází k dodávání zboží přímo mezi dodavateli a konečnými odběrateli žalobkyně (tedy že žalobkyně zboží fakticky vůbec nezasílá a pouze je jakýmsi zprostředkovatelem). Adresa trvalého pobytu jednatele žalobkyně byla evidována na adrese sídla obecního úřadu, což přispívalo k dalším pochybnostem ve vztahu k osobě jednatele.

11. Přestože žalovaná zpochybňuje primárně samotný vznik nároku žalobkyně, vznáší žalovaná námitku promlčení. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení počítaný z částky 4.345.717,67 Kč (95.194,91 EUR s kurzem 25,59 Kč/1 EUR a 90.820,37 USD s kurzem 21,027 Kč/1 USD) za období od 10. 5. 2021 (zrušení účtu) do 23. 8. 2022 (výplata účtu). Žalovaná cituje Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2022, č. j. 75 ICm 2217/2022: „18. Právo na zákonné úroky z prodlení podléhá jako právo majetkové promlčení, přičemž se u něj uplatní obecná tříletá promlčecí lhůta. Ta počíná běžet dnem, kdy započalo samotné prodlení. Dle závěrů ustálené judikatury pak platí, že povinnost platit úroky z prodlení vzniká jednorázově (KSPH 67 INS 5151/2022) v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splnění svého závazku. Tímto dnem počíná běžet promlčecí lhůta a jejím uplynutím se právo promlčí jako celek. Úroky z prodlení tak nevznikají samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení (srov. rozsudek NS ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, nebo rozsudek NS ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 31 Cdo 4291/2009).“12. S ohledem na shora uvedené tvrdí-li žalobkyně, že žalovaná prodlévá od 10. 5. 2021, uplynula dne 10. 5. 2024 tříletá promlčecí lhůta, ve které mohla uplatit zákonný úrok z prodlení (pokud by žalovaná vůbec prodlévala). Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podala teprve dne 6. 11. 2024, tj. téměř půl roku po marném uplynutí promlčecí lhůty, její nárok je tedy v celém rozsahu promlčen.

13. Soud provedl dokazování těmito listinnými důkazy : Rámcová smlouva o poskytování platebních služeb ze dne 17. 9. 2020 , Smlouva o zřízení běžného účtu č. , hodnota, k Rámcové smlouvě ze dne 17. 9. 2020 , . Smlouva o zřízení běžného účtu č. , hodnota, k Rámcové smlouvě ze dne 17. 9. 2020 , Obchodní podmínky k Rámcové smlouvě o poskytování platebních služeb ze dne 4. 3. 2022 ,z nichž zjistil, že dne 17. 9. 2020 účastnice uzavřely Rámcovou smlouvu o poskytování platebních služeb , na základě které žalovaná poskytovala žalobkyni poskytovala služby v oblasti platebního styku, když současně téhož dne spolu účastnice uzavřely dvě smlouvy o zřízení běžného účtu k Rámcové smlouvě, na základě kterých pro ní vedla platební účty č. , č. účtu, a č. , č. účtu, . Nedílnou součástí rámcové smlouvy byly Obchodní podmínky k Rámcové smlouvě o poskytování platebních služeb ze dne 4. 3. 2022.

14. Dále soud z listinných důkazů : Emailová zpráva ze dne 23. 10. 2020 , Emailová zpráva ze dne 26. 10. 2020 , Zpráva zaslaná do internetového bankovnictví ze dne 29. 10. 2020 a Zpráva zaslaná do internetového bankovnictví ze dne 22. 10. 2020 v nichž žalovaná kontaktovala jednatele žalobkyně s platbami dne 22.10.2020 a 21.10.2020 , 22.10.2020 a 23.10.2020 v částkách 5 200 USD, 5 864,5 USD , 58 235 USD , 80 890 EUR a 54 000 USD , že byť nějak žalobkyně doložila dokumentaci a faktury, vyhodnotila obchod jako podezřelý a žalobkyni jako tzv. bílého koně.

15. Emailovou zprávou ze dne 26. 11. 2020 , že žalovaná požádala jednatele žalované, aby sdělil jaké obchody sjednává se zahraničními subjekty , jak sjednaly spolupráci, kdy podepsali dokumentaci , na jaké zboží se zaměřuje, emailovou zprávou ze dne 11. 01. 2021 a ze dne 28. 05. 2021 žalovaná zopakovala dotazy s tím, že pokud žalovaná výzvě nevyhoví, nedoloží původ prostředků na obou účtech a účel transakcí , odmítne se tak podrobit kontrole klienta dle zákona č. 253/2008 Sb. a dle § 15 cit. zákona banka neumožní z účtu provést výběry a nepřevede prostředky dle pokynu žalobkyně z 23.10.2020..

16. Z Výpovědi Rámcové smlouvy ze dne 26.2.2021, že dle odd. A čl. IX. Odst. 6 Obchodních podmínek žalovaná žalobkyni Rámcovou smlouvu vypověděla s výpovědní dobou 2 měsíce s tím, že změnu dispozice se zůstatkem na účtu lze provést nejpozději do uplynutí výše uvedené výpovědní doby.

17. Z Výzvy právního zástupce žalobkyně k vyplacení peněžních prostředků , že dne 12. srpna 2022 právní zástupce žalobkyně zaslal žalované výzvu spojenou s předžalobní výzvou a požadoval po žalované .Pokud jde o peněžní prostředky žalobkyně ve výši EUR 95.200 (ve vztahu k č.ú. 2701868100) a USD 90.790 (ve vztahu k č.ú. 2701868098) k jejich bezodkladné výplatě do 7 dnů .

18. Z odpovědi žalované žalobci ze dne 23.8.2022 soud zjistil, že banka sdělila ve věci převodu prostředků z účtů společnosti , Jméno žalobkyně, ., IČ: , IČO žalobkyně, , že „dnešním dnem došlo k zadání převodů“ na účty advokátní úschovy.

19. Z Oznámení podezřelého obchodu č.j. , č. účtu, , že žalovaná oznámila , Anonymizováno, podezřelý obchod žalobkyně ke dni 23.10.2020 na účtech č. , hodnota, (vedený v EUR) a č. , hodnota, (vedený v USD), jejichž platby jsou v oznámení popsány s tím, že klient neposkytl součinnost a tímto žalovaná zamezila dalšímu nakládání s těmito účty . Oznámení učinila v souladu s § 18 odst. 1 AMLZ dne 29. 10. 2020, a to přes aplikaci , Anonymizováno, , hlášení doplnila Dodatkem č. 1 v němž oznámila, že stran žalobkyně byl učiněn e mail s velmi kostrbatou češtinou.

20. Soud tak vzal za prokázané, že žalovaná banka se žalobkyní dne 17. 9. 2020 uzavřela Rámcovou smlouvu o poskytování platebních služeb , na základě které žalobkyni poskytovala služby v oblasti platebního styku. Současně téhož dne žalovaná s žalobkyní uzavřela dvě smlouvy o zřízení běžného účtu k Rámcové smlouvě, na základě kterých pro ní vedla platební účty č. , č. účtu, a č. , č. účtu, . S ohledem na povahu platebních transakcí zaznamenaných za období od 21. 10. 2020 do 23. 10. 2020 ve vztahu k účtům žalovaná přistoupila za účelem řádného plnění povinnosti provést kontrolou klienta – žalobkyně ke kontaktování žalobkyně za účelem upřesnění předmětu podnikání žalobkyně, bližšího pochopení účelu prováděných transakcí a původu finančních prostředků k nim použitých. Ke kontaktování žalobkyně ve výše uvedené věci došlo ze strany žalované opakovaně v období od 22. 10. 2020 do 28. 5. 2021.

21. Dne 29. 10. 2020 byla žalobkyně prostřednictvím opakované žádosti o poskytnutí součinnosti při provádění kontroly klienta také výslovně upozorněna, že v případě, že by nedošlo z její strany k poskytnutí požadované součinnosti při provádění Kontroly klienta podle AML zákona, bude žalovaná nucena uplatnit postup podle § 15 AML zákona . O skutečnosti, že informace žalovaná zjišťuje z důvodu plnění povinností vyplývajících z AML zákona byla žalobkyně informována již v první zprávě zaslané jednateli žalobkyně dne 22. 10. 2020.

22. Žalovaná oznámila , Anonymizováno, podezřelý obchod žalobkyně na účtech č. , hodnota, (vedený v EUR) a č. , hodnota, (vedený v USD), jejichž platby jsou v oznámení popsány s tím, že klient neposkytl součinnost a tímto žalovaná zamezila dalšímu nakládání s těmito účty . Oznámení učinila v souladu s § 18 odst. 1 AMLZ dne 29. 10. 2020, a to přes aplikaci , Anonymizováno, .

23. Žalobkyně sice předložila žalované několik smluv a faktur a též došlo k vysvětlení ze strany jednatele žalobkyně osobně na pobočce žalované, které však bylo pro účely řádného provedení kontroly klienta vyhodnoceno jako nedostačující. Žalovaná z komunikace s jednatelem žalobkyně získala důvodné podezření, že by mohlo jít o tzv. bílého koně, a to zejména s ohledem na způsob vedené komunikace (na zaslané dotazy v internetovém bankovnictví odpovídal jednatel žalobkyně (jehož žalovaná evidovala jako občana České republiky) nejdříve v anglickém jazyce, poté v českém jazyce (avšak v podobě, která naznačovala strojový překlad odpovědi), a následně osobně na pobočce žalované v českém jazyce, jednatel žalobkyně při osobní návštěvě pobočky dne 12. 11. 2020 nebyl schopen dostatečně objasnit činnost žalobkyně, kdy jeho odpovědi byly značně zavádějící a často ve vzájemném logickém nesouladu: jednatel na pobočce žalované nejdříve uvedl, že žalobkyně se zabývá IT službami, kdy předmětem je prodej softwaru (počítačových programů), který dopravuje k odběratelům prostřednictvím zásilkové služby – na dotaz žalované, jakým způsobem se software. Jelikož se ani při výše zmiňované osobní návštěvě jednatele žalobkyně na pobočce žalované nepodařilo odstranit nedostatky v předložených informacích a podkladech a žalobkyně odmítla dále poskytovat součinnost na dodatečně zasílané výzvy k upřesnění některých informací , čímž znemožnila řádně provést Kontrolu klienta dle § 9 AML zákona, byla žalovaná nucena přistoupit v souladu s § 15 AML zákona k ukončení obchodního vztahu s žalobkyní (tj. k výpovědi Rámcové smlouvy)

24. Dne 7. 2. 2022 se na žalovanou obrátil jednatel žalobkyně s žádostí o vyplacení peněžních prostředků deponovaných v pomocné evidenci k Účtům (ve výši EUR 95.194,91 a USD 90.820,37), přičemž sděleným preferovaným způsobem výplaty předmětných peněžních prostředků byla výplata v hotovosti. S ohledem na výši zůstatků byla žalovaná povinna opět provést Kontrolu klienta v souladu s § 9 odst. 1 písm. a) AML zákona, a zkoumat tak mimo jiné účel daného obchodu (výplaty zůstatků), který je v případě výplaty v hotovosti nejasný (a z hlediska předcházení legalizace výnosů z trestné činnosti i potenciálně rizikový). Žalovaná alternativně nabídla žalobkyni provést převod výše uvedených peněžních prostředků na účet žalobkyně vedený v jiné bance, což však žalobkyně odmítla. S ohledem na nesoučinnost žalobkyně při provádění Kontroly klienta i v tomto případě však byla žalovaná opět dle § 15 AML zákona povinna neuskutečnit obchod (výplatu zůstatků).

25. Dne 26.2.2021, že dle odd. A čl. IX. Odst. 6 Obchodních podmínek žalovaná žalobkyni Rámcovou smlouvu vypověděla s výpovědní dobou 2 měsíce s tím, že změnu dispozice se zůstatkem na účtu lze provést nejpozději do uplynutí výše uvedené výpovědní doby.

26. Dne 12. srpna 2022 právní zástupce žalobkyně zaslal žalované výzvu spojenou s předžalobní výzvou a požadoval po žalované .Pokud jde o peněžní prostředky žalobkyně ve výši EUR 95.200 (ve vztahu k č.ú. , Anonymizováno, ) a USD 90.790 (ve vztahu k č.ú. , Anonymizováno, ) k jejich bezodkladné výplatě do 7 dnů . Dne 23.8.2022 banka žalobkyni sdělila ve věci převodu prostředků z účtů společnosti , Jméno žalobkyně, ., IČ: , IČO žalobkyně, , že „dnešním dnem došlo k zadání převodů“. Zůstatky na účtech žalobkyně byly převedeny na účty advokátní úschovy.

27. Po právní stránce lze věc posoudit takto: Nejvyšší soud ve své konstantní judikatuře dovozuje, že finanční prostředky (peníze) složené na bankovním účtu nejsou ve vlastnictví jeho majitele, nýbrž banky, zatímco majiteli svědčí pouze obligační právo (vůči bance) na výplatu, eventuálně oprávnění udílet bance pokyny k nakládání s těmito finančními prostředky (penězi).

28. Jsou-li peníze převedeny na účet jiné osoby, pozbývá tím majitel účtu pohledávku za bankou, zatímco adresátovi uvedené dispozice se dostává obohacení v podobě vzniku korespondující pohledávky za svým peněžním ústavem. Jsou-li tedy peníze složené na běžném účtu v majetku peněžního ústavu (banky), pak majitel účtu je nadán toliko pohledávkou, jíž koresponduje povinnost banky uskutečňovat v souladu s jeho příkazy převody či výplaty předmětných aktiv (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2771/2009, ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1622/2009, ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3315/2012, a ze dne 1. 8. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3823/2015).

29. Peněžnímu ústavu (finanční instituci, bance) mohou udílet pokyny k uskutečnění peněžních transferů rovněž tzv. osoby s dispozičním právem k účtu, jež však vůči bance taktéž realizují toliko oprávnění obligační povahy (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. 33 Odo 912/2006, či ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4185/2014).

30. Peníze na bankovním účtu jsou tudíž pohledávkou majitele účtu za bankou (vůči bance). Taková pohledávka je svojí povahou relativním (obligačním) právem a zásah do takového práva je tak zásahem do práva relativního (obligačního).

31. Podle § 1 AML tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie a upravuje a) některá opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu,b) některá práva a povinnosti fyzických a právnických osob při uplatňování opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, a to za účelem zabránění zneužívání finančního systému k legalizaci výnosů z trestné činnosti a k financování terorismu a vytvoření podmínek pro odhalování takového jednání.

32. Z uvedeného plyne, že AML upravuje v návaznosti na právo Evropské unie některá opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a některá práva a povinnosti osob při uplatňování těchto opatření. Účelem zákona je „zabránění zneužívání finančního systému k legalizaci výnosů z trestné činnosti a k financování terorismu a vytvoření podmínek pro odhalování takového jednání“ (§ 1 zákona AML).

33. Pojem legalizace výnosů z trestné činnosti AML v § 3 odst. 1 definuje jako „jednání sledující zakrytí nezákonného původu jakékoliv ekonomické výhody vyplývající z trestné činnosti s cílem vzbudit zdání, že jde o majetkový prospěch nabytý v souladu se zákonem“, přičemž dále uvádí případy podob, jakých toto jednání může nabývat. V § 3 odst. 2 AML vymezuje pojem financování terorismu.

34. Podle § 6 odst. 1 AML podezřelým obchodem se pro účely tohoto zákona rozumí obchod uskutečněný za okolností vyvolávajících podezření ze snahy o legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo podezření, že v obchodu užité prostředky jsou určeny k financování terorismu, nebo že obchod jinak souvisí nebo je spojen s financováním terorismu, anebo jiná skutečnost, která by mohla takovému podezření nasvědčovat, zejména pokud a) klient provádí výběry nebo převody na jiné účty bezprostředně po hotovostních vkladech, b) během jednoho dne nebo ve dnech bezprostředně následujících uskuteční klient nápadně více peněžních operací, než je pro jeho činnost obvyklé, c) počet účtů zřizovaných klientem je ve zjevném nepoměru k předmětu jeho podnikatelské činnosti nebo jeho majetkovým poměrům, d) klient provádí převody majetku, které zjevně nemají ekonomický důvod, anebo provádí složité nebo neobvykle objemné obchody, e) prostředky, s nimiž klient nakládá, zjevně neodpovídají povaze nebo rozsahu jeho podnikatelské činnosti nebo jeho majetkovým poměrům, f) účet je využíván v rozporu s účelem, pro který byl zřízen, g) klient vykonává činnosti, které mohou napomáhat zastření jeho totožnosti nebo zastření totožnosti skutečného majitele, h) klientem nebo skutečným majitelem je osoba ze státu, který nedostatečně nebo vůbec neuplatňuje opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, i) povinná osoba má pochybnosti o pravdivosti získaných identifikačních údajů o klientovi, nebo j) klient odmítá podrobit se kontrole nebo odmítá uvést identifikační údaje osoby, za kterou jedná.

35. Podle § 9 odst. 1 písm. c) AML kontrolu klienta provádí povinná v době trvání obchodního vztahu. Podle § 9 odst. 2 AML kontrola klienta zahrnuje d) průběžné sledování obchodního vztahu včetně přezkoumávání obchodů prováděných v průběhu daného vztahu za účelem zjištění, zda obchody jsou v souladu s tím, co je povinné osobě známo o klientovi a jeho podnikatelském a rizikovém profilu, e) přezkoumávání zdrojů peněžních prostředků nebo jiného majetku, kterého se obchod nebo obchodní vztah týká.

36. Podle § 9 odst. 7 AML klient poskytne povinné osobě informace, které jsou k provedení kontroly nezbytné, včetně předložení příslušných dokladů.

37. Podle § 15 odst. 1 písm. bod 3. AML povinná osoba odmítne uskutečnění obchodu nebo navázání obchodního vztahu anebo, není-li to zvláštním právním předpisem vyloučeno, ukončí obchodní vztah v případě, že je dána povinnost identifikace nebo kontroly klienta a a) klient neposkytne potřebnou součinnost při kontrole, nebo c) má-li osoba provádějící identifikaci nebo kontrolu pochybnosti o pravdivosti informací poskytnutých klientem nebo o pravosti předložených dokladů.

38. Podle § 18 odst. 1 věty prvé a druhé AML povinná osoba vyhodnocuje dostupné informace a zjišťuje podezřelý obchod. Zjistí-li povinná osoba v souvislosti se svou činností podezřelý obchod, oznámí to Úřadu bez zbytečného odkladu.

39. Z citovaných ustanovení vyplývá, že banka (která je povinnou osobou ve smyslu § 2 AML) je povinna provádět kontrolu klienta v době trvání obchodního vztahu (tj. např. v době trvání smlouvy o vedení účtu, jako tomu bylo v tomto případě). Proto zjistí-li tzv. podezřelý obchod, je oprávněna vyzvat klienta ke sdělení informací nezbytných k provedení kontroly a k předložení příslušných dokladů. Jestliže se klient odmítne podrobit kontrole nebo jsou-li pochybnosti o získaných údajích, o pravosti dokladů předložených při kontrole klientem, je povinná osoba oprávněna odmítnout uskutečnění obchodů či navázání obchodního vztahu, případně obchodní vztah ukončit (§ 15 AML). V praxi se v případě banky může jednat o blokaci prostředků na účtu do doby poskytnutí řádné součinnosti klientem při kontrole. Uvedený zákon přitom nestanoví lhůtu, po kterou je povinná osoba oprávněna takto postupovat (nestanoví časové omezení), jelikož jde o zásah do práv klienta, je třeba postupovat bez zbytečného odkladu, aby tento zásah byl omezen na minimum.

40. Podle § 1958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit bez vyzvání věřitele.

41. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

42. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

43. Z citovaných ustanovení vyplývá, že pro posouzení oprávněnosti požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení za období od 10.5.2021 do 23.8.2022 je podstatné, zda povinnost žalované naložit se zůstatky na účtu dle dispozic žalobkyně , kdy na žádost advokáta žalobkyně ze dne 12.8.2022 dlužné peněžní prostředky (původně složené na účtech) žalovaná banka žalobkyni bez dalšího vyplatila ke dni 23. srpna 2022 do advokátní úschovy byla již splatná a zda žalovaná zadržovala , z důvodů jí uváděných , její prostředky legálně.

44. Žalovaná (banka) byla podle § 9 odst. 1 písm. c) AML povinna provádět kontrolu klienta (žalobce) v době trvání vztahu ze smluv o vedení účtů. Operace na účtech žalobkyně posoudila jako rizikové.

45. Jedná se tzv. podezřelý obchod ve smyslu § 6 odst. 1 písm. b), d), e) AML, neboť žalobce opakovaně prováděl nápadně více peněžních operací během jednoho dne resp. ve dnech bezprostředně následujících. Proto žalovaná v rámci kontroly (kterou je povinna provádět) vyzvala žalobce, aby doložil mj. účel těchto plateb a původ uvedených prostředků, a to e-mailem a následně i dopisem doručeným žalobci .. Ačkoli byl žalobce opětovně vyzván, aby osvětlil původ finančních prostředků a jejich účel a toto doložil konkrétními listinami, nevysvětlil podezřelé platby , k těmto ničeho nedoložil a osobní návštěvou na pobočce žalované vzbudil dojem, že se jedná o tzv. bílého koně. Neosvětlil ani předmět podnikání žalobkyně a toky podezřelých transakcí ačkoli podle § 9 odst. 7 AML byl povinen žalované poskytnout tyto informace a příslušné doklady, které byly k provedené kontroly žalovanou nezbytné. Soud tedy uzavírá, že ačkoli žalobce poskytl žalované“ součinnost“, byla tato takřka nulová , a tudíž žalovaná oprávněně podle § 15 AML dne 23.10.2020 zablokovala finanční prostředky na účtech žalobce. Žalovaná bez zbytečného odkladu poté dne 29.10.2020 účet číslo , hodnota, (vedený v EUR) a účet číslo , hodnota, (vedený v USD) učinila vůči , Anonymizováno, oznámení o podezřelém obchodu a pokračovala v šetření, které, Anonymizováno, ukončila 12.8.2022. Šetření ukončila po té, kdy právní zástupce žalobkyně sdělil v předžalobní výzvě, že žaloébkyně požaduje výplatu zůstatku bezhotovostně a na účet svého právního zástupce, čímž se snížila míra rizikovosti. Nelze tak shledat liknavost v jejím postupu.

46. Zákon č. 253/2008 Sb. totiž nestanoví časový limit, jehož uplynutím by zaniklo oprávnění banky provést kontrolu podezřelých transakcí na účtu klienta a požadovat po něm za tímto účelem potřebné informace a doklady. Prováděla-li v daném případě žalovaná kontrolu plateb přijatých na účet žalobce zpětně za dobu cca jednoho a půl roku, nejí její postup nepřiměřený.

47. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že žalovaná blokací finančních prostředků na účtech žalobkyně v souladu s § 15 AML plnila tak povinnost uloženou jí zákonem (§ 9 odst. 1 písm. c/ AML) a nepostupovala svévolně ani liknavě. Proto až do zrušení tohoto opatření nebyla v prodlení se splnění povinnosti naložit se zůstatky na žalobcových účtech dle jeho dispozic (§ 1968 o. z.).

48. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

49. Protože dlužná částka uplatněná v tomto návrhu odpovídá výši zákonného úroku z prodlení se zaplacením (zadržováním) částky EUR 95.194,91 (při přepočtu EUR na Kč dle kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB ke dni 10. května 2021, tj. € 1 = 25,590 Kč) a USD 90.820,37 (při přepočtu USD na Kč dle kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB ke dni 10. května 2021, tj. € 1 = 21,02 Kč) v období nejpozději od 10. května 2021 do 23. srpna 2022 (výplata účtů), požaduje tak již dospělé úroky v kapitalizované výši. Nárok žalobkyně není promlčený, již s ohledem na den, kdy žalovaná vyplatila žalobkyni zadržené prostředky, tedy dne 23.8.2022 . Návrh byl soudu doručen dne 6.11.2024 , tříletá promlčecí lhůta by uplynula dnem 24.8.2025.

50. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 64 311,50 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 461 658,09 Kč sestávající z částky 10 180 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 5 090 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a jednoho po 300 Kč v částce 300 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 48 360 Kč ve výši 11 161,50 Kč.