30 C 125/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 190 029,51 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba s návrhem, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 190 029,51 Kč s úrokem z prodlení ročně z částky 190 029,51 Kč od 15. 9. 2021 ve výši 8,5 % do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 36 189,66 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce, požadujíc po žalované zaplacení jistiny ve výši 190 029,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15.9.2021 do zaplacení, v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdí, že proti žalobci, jakožto povinnému se vedlo exekučního řízení pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen jako„ exekuční řízení), kde žalovaná figurovala jako oprávněná.

2. Usnesením [název soudu] ze dne 11.8.2021, č.j. [číslo jednací] bylo podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. b) o.s.ř. zcela zastaveno toto exekuční řízení vedené na základě usnesení [název soudu] ze dne 28.3.2011, č.j. [číslo jednací], vedené soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres]. Ve výroku II. tohoto rozhodnutí bylo potom rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení a ve výroku III. byla [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jakožto oprávněné (nyní žalované), uložena povinnost oprávněné zaplatit soudnímu exekutorovi částku 8.470 Kč. Toto usnesení [název soudu], č.j. [číslo jednací] nabylo právní moci dne 10.9.2021.

3. V exekučním řízení byla na povinném [celé jméno žalobce] (nyní žalobci) vymožena částka 13.838 Kč. Z této částky bylo žalované jakožto oprávněné vyplaceno 5.368 Kč a dále byla žalované na základě rozvrhového usnesení Exekutorského úřadu v [obec], jakožto oprávněné, vyplacena částka 184.661,51 Kč. Vzhledem k pravomocnému zastavení exekučního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] zaslal žalobce žalované výzvu k plnění, kde ji vyzval k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 190.029,51 Kč. Žalovaná však žalobci do dnešního dne ničeho neuhradila.

4. Žalované byl doručen platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 1, č.j [anonymizováno] [číslo], ze dne 31.5.2022, kterým bylo žalované uloženo, aby žalobci zaplatit částku 190.029,51 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 190.029,51 Kč od 15.9.2021 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 40.418 Kč, nebo aby proti předmětnému platebnímu rozkazu podal odpor.

5. Ve včas podaném odporu žalovaná nečiní sporným tvrzení žalobce, že Usnesením [název soudu] ze dne 11.8.2021, č.j. [číslo jednací] bylo podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. b) o.s.ř. zcela zastaveno toto exekuční řízení vedené na základě usnesení [název soudu] ze dne 28.3.2011, č.j. [číslo jednací], vedené soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres] a že v exekučním řízení byla žalované zaplacená vymožená částka ve výši zažalované jistiny, a žádá žalobu zamítnout z těchto důvodů: zejména pak stále existuje rozhodčí nález rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo], ze dne 25.6.2010, který nabyl právní moci a stal se vykonatelným. Podle § 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, platí:„ Rozhodčí nález, který nelze přezkoumat podle § 27, nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání podle § 27, nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný.“ Rozhodčí nález nebyl nikdy postupem podle zákona o rozhodčím řízení zrušen a veškeré přijaté plnění je plněním na tento pravomocný rozhodčí nález. Rozhodně tak nelze ze zastavení exekuce vyvozovat, že by zanikl hmotněprávní závazek, navíc přiznaný stále platným rozhodčím nálezem. Ostatně exekuční soud ani není oprávněn věcně přezkoumávat úvěrovou smlouvu, když konstantní judikatura, která nebyla nikdy zpochybněna, zapovídá věcný přezkum exekučního titulu (viz též rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2675/2007 nebo sp. zn. 30 Cdo 3712/2012); rovněž je třeba poukázat na rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 1222/2005, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 103/2008, podle kterého,„ nevztahuje-li se důvod neplatnosti smlouvy na rozhodčí doložku, týkající se sporů z této smlouvy, nemá neplatnost smlouvy vliv na platnost rozhodčí doložky.“ 6. Žalobce obdržel rozhodčí nález a na rozhodčí nálezu byla vyznačena doložka právní moci. Nic mu nebránilo, aby ve smyslu § 31 ZRŘ podal ve lhůtě podle § 32 odst. 1 ZRŘ žalobu na zrušení rozhodčího nálezu – tam mohl tvrdit, že rozhodčí nález je neplatný a soud v řízení o zrušení rozhodčího nálezu je příslušný se tímto zabývat. Judikatura se vyvinula tak, že nějakým způsobem toto mohou zkoumat i exekuční soudy; zde ale nejde o exekuční řízení. Pokud žalobce zůstal i po vydání rozhodčího nálezu pasivní (když mohl podat žalobu na zrušení rozhodčího nálezu) a promeškal veškeré lhůty, tak není možné nyní v nalézacím řízení rozhodčí nález přehlížet. To by zásadně narušilo právní jistotu a legitimní očekávání. Rozhodčí nález nebyl nikdy zákonem předvídaným způsobem zrušen. K tomuto postupu slouží ustanovení § 31 a § 35 zákona o rozhodčím řízení. Tato ujednání není možné jen tak ignorovat a pokoušet se„ rušit“ pravomocné rozhodnutí v rámci nalézacího řízení. Bylo pouze na žalobci, aby postup dle § 31 a § 35 zákona o rozhodčím řízení využil. Ten však ničeho neučinil. Rozhodčí nález tu je, je pravomocný a vykonatelný, nebyl zákonem předpokládaným způsobem zrušen, ač to bylo v dispozici právního předchůdce žalobce a ve smyslu § 28 odst. 2 ZRŘ představuje překážku věci rozhodnuté.

7. Zároveň žalovaný uvádí, že vznáší námitku promlčení. V tomto směru nezbývá žalovanému, než připomenout právní zásadu vigilantibus iura scripta sunt (bdělému náleží právo), ovládající z převážné míry současné občanskoprávní řízení. Vyžaduje mj. od každého účastníka řízení pečlivou úvahu nad tím, v jakém rozsahu a zejména jakým způsobem zamýšlí o ochranu svého práva usilovat. K tomu žalovaný poukazuje na závěry rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 02.02.2021, sp. zn. I. ÚS 3473/20, kde Ústavní soud ČR uvádí, že zastavení exekuce na návrh povinného není předpokladem pro to, aby povinný mohl podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Promlčení je tradičním právním institutem zajišťujícím motivaci oprávněné osoby k učinění příslušných právních kroků. Zákonodárce jím apeluje, aby nároky byly uplatňovány ve lhůtě nepřesahující určitou časovou hranici. Takový přístup je z procesního hlediska nejen praktický, ale je rovněž v souladu s postulátem soukromého práva vigilantibus iura scripta sunt, tedy že práva patří bdělým. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena v roce 2009, pak je zapotřebí v otázce promlčení postupovat dle zákona č.40/1964 Sb., tedy dle předchozího občanského zákoníku (dále jen„ OZ 1964“). Objektivní promlčecí lhůta tak představuje absolutní limitaci, když určuje okamžik, do kterého může oprávněná osoba domáhající se vydání bezdůvodného obohacení u soudu uplatnit svůj nárok bez rizika uplatnění námitky promlčení. Proto tedy i u plnění, které bylo vymoženo v průběhu exekuce, platí tříletá promlčecí doba, a to od data uskutečnění tohoto plnění. Poslední platbu z exekuce vedené proti žalobci obdržel žalovaný dne 8.6.2016, tedy podání žaloby dne 21.4.2022 je opožděné, nárok je promlčen a námitka promlčení je žalovaným důvodně vznesena.

8. Z Usnesení [název soudu] ze dne 11.8.2021, č.j. [číslo jednací] ze dne 11.8.2021 soud zjistil, že tímto usnesením [název soudu] ze dne 11.8.2021, č.j. [číslo jednací] bylo podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. b) o.s.ř. zcela zastaveno toto exekuční řízení vedené na základě usnesení [název soudu] ze dne 28.3.2011, č.j. [číslo jednací], vedené soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres]. Ve výroku II. tohoto rozhodnutí bylo potom rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení a ve výroku III. byla [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jakožto oprávněné (nyní žalované), uložena povinnost oprávněné zaplatit soudnímu exekutorovi částku 8.470 Kč. Toto usnesení [název soudu], č.j. [číslo jednací] nabylo právní moci dne 10.9.2021 bodě 17 usnesení exekuční soud konstatuje, že důvodem zastavení exekučního řízení je skutečnost, že rozhodčí nález, podle něhož byla exekuce nařízena, není způsobilým exekučním titulem, když rozhodčí doložka mezi účastníky, byť podnikateli, je neplatná.

9. Ze smlouvy účastníků [číslo] soud zjistil, že dne 1.9.2009 uzavřel žalobce spolu s jeho manželkou Smlouvu o revolvingové půjčce pro potřeby podnikání žalovaného a oprávněný (žalovaná) poskytl žalobci podnikatelský úvěr ve výši 300 024 Kč, kdy se žalobce zavázal splácet žalované poskytnutý úvěr ve 36 splátkách ve výši 8 334 Kč dle splátkového kalendáře a dále žalované zaplatit smluvní odměnu ve výši 150 024 Kč. Na zajištění půjčky vystavil žalobce žalované blankosměnku, kterou jeho manželka avalovala jako směnečný rukojmí tedy na celkový směnečný peníz 476 704 Kč.

10. Z nesporných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že v exekučním řízení byla na povinném [celé jméno žalobce] (nyní žalobci) vymožena částka 13.838 Kč, když z této částky bylo žalované jakožto oprávněné vyplaceno 5.368 Kč a dále byla žalované na základě rozvrhového usnesení Exekutorského úřadu v [obec], jakožto oprávněné, vyplacena částka 184.661,51 Kč. V exekučním řízení byla žalované zaplacená vymožená částka ve výši 190 029,51 Kč Poslední platbu z exekuce vedené proti žalobci obdržel žalovaný dne 8.6.2016.

11. Soud tak vzal za prokázané, že dne 1.9.2009 uzavřeli žalobce a spoludlužnice [jméno] [příjmení] se žalovanou Smlouvu o revolvingové půjčce pro potřeby podnikání žalovaného a žalovaná poskytla žalobci podnikatelský úvěr ve výši 300 024 Kč, žalobce se zavázal splácet žalované poskytnutý úvěr ve 36 splátkách ve výši 8 334 Kč dle splátkového kalendáře a dále žalované zaplatit smluvní odměnu ve výši 150 024 Kč. V exekučním řízení byla žalované postupně vyplacena částka v celkové výši 190 029,51 Kč Poslední platbu z exekuce vedené proti žalobci obdržel žalovaný dne 8.6.2016. Usnesením [název soudu] ze dne 11.8.2021, č.j. [číslo jednací] bylo podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. b) o.s.ř. zcela zastaveno toto exekuční řízení vedené na základě usnesení [název soudu] ze dne 28.3.2011, č.j. 49 EXE 3402/2011-10, vedené soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres]. Ve výroku II. tohoto rozhodnutí bylo potom rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení a ve výroku III. byla [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jakožto oprávněné (nyní žalované), uložena povinnost oprávněné zaplatit soudnímu exekutorovi částku 8.470 Kč. Důvodem zastavení exekučního řízení je skutečnost, že rozhodčí nález, podle něhož byla exekuce nařízena, není způsobilým exekučním titulem, když rozhodčí doložka mezi účastníky je neplatná. Toto usnesení [název soudu], č.j. [číslo jednací] nabylo právní moci dne 10.9.2021.

12. Ostatní důkazy účastníci nenavrhovali a takto zjištěný skutkový stav je dostatečný pro posouzení věci po právní stránce.

13. Podle § 3081 zákona č. 89/2012 Sb. je tento zákon účinný od 1. ledna 2014. Dle § 3028 odst. 3 zákona není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

14. Podle § 3036 zákona č. 89/2012 Sb. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

15. Protože smlouva byla uzavřena v roce 2009, řídí se vztah účastníků zákonem č. 40/ 1964 (dále obč.zák) a zákonem č. 513/1991 Sb. (dále obch. zák.).

16. K námitce promlčení: jestliže na základě povinnosti uložené exekučním titulem, které neodpovídá skutečným hmotněprávním poměrům, nynější žalobce plnil na (ne) existující dluh, pak žalované mohlo vzniknout či vzniklo bezdůvodné obohacení, a to okamžikem, kdy bylo rozhodnutí, na jehož základě bylo plněno, pravomocně zrušeno. Tímto okamžikem též začíná běh promlčecí doby k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení mezi účastníky jako podnikateli se řídí právní úpravou obchodního zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2003, sp. zn. 35 Odo 619/2002, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 26/2004). Podle § 402 obchodního zákoníku (dále jen "obch. zák.). Ohledně plateb po tomto období začíná běh promlčecí doby k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení každé této platby den po jejím zaplacení či poukázáním stran exekutora.

17. I když poslední platbu exekutora žalovaná obdržela dne 8.6.2016, je zřejmé, že promlčecí doba neuplynula již dne 9.6.2019 dne 9.6.2020, v tomto soud žalované nepřisvědčil,, ale její běh začal plynout až den po té, kdy nabylo právní moci Usnesením [název soudu] ze dne 11.8.2021, č.j. [číslo jednací] (tj. až dnem 10.9.2021).

18. Skutečnost, že obchodní zákoník výslovně neupravuje počátek běhu promlčecí doby a její délku, pokud jde o právo na vydání bezdůvodného obohacení, pak neznamená nutnost aplikace právní úpravy občanského zákoníku, nýbrž pouze to, že tyto otázky je zapotřebí řešit dle obecných ustanovení obchodního zákoníku o promlčení. Jelikož obchodní zákoník je v poměru k občanskému zákoníku předpisem zvláštním (lex specialis), což platí i pro obecná ustanovení obchodního zákoníku upravující promlčení v poměru k § 107 občanského zákoníku, platí, že při řešení otázky promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení v obchodních vztazích se použije především právní úprava obsažená v obchodním zákoníku.

19. Vztah z bezdůvodného obohacení získaného přijetím plnění z neplatného exekučního titulu opírajícího se o plnění ze smlouvy o úvěru mezi podnikateli (§ 497 a násl. obch. zák.) je obchodním závazkovým vztahem; právo na vydání tohoto bezdůvodného obohacení se promlčuje ve čtyřleté promlčecí době podle ustanovení § 397 obch. zák. Námitka promlčení nároku tak není důvodná.

20. Právní úprava bezdůvodného obohacení obsažená v občanském zákoníku je úpravou komplexní a uplatní se jak pro občanskoprávní, tak i pro obchodní závazkové vztahy, když obchodní zákoník institut bezdůvodného obohacení neupravuje. Zároveň je však třeba konstatovat, že skutečnost, že obchodní zákoník nemá vlastní úpravu bezdůvodného obohacení, neznamená, že závazkový vztah vzniklý mezi obohaceným, a tím, na jehož úkor se obohatil, nemůže být svou povahou vztahem obchodním.

21. Podle § 489 obč. zák. závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně.

22. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 tohoto ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

23. Bezdůvodné obohacení představuje závazek (§ 489 obč. zák.), jehož obsahem je povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, a jí korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení. Předpokladem odpovědnosti za získané bezdůvodné obohacení není protiprávní jednání obohaceného ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává; aktivní věcná legitimace k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení (§ 456 obč. zák.) svědčí subjektu, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno. Skutková podstata bezdůvodného obohacení získaného plněním z právního důvodu, který odpadl, dopadá na ty případy, kdy v okamžiku poskytnutí plnění existoval právní důvod plnění, který však následně, v důsledku další právní skutečnosti, ztratil své právní účinky (odpadl). Tak je tomu například v případech platného odstoupení od smlouvy (§ 48 obč. zák.), zániku závazku u tzv. fixních smluv (§ 518 obč. zák.), dohody stran (§ 572 odst. 2 obč. zák.) či v případě splnění rozvazovací podmínky (§ 36 odst. 2 věta druhá obč. zák.). Okamžikem odpadnutí právního důvodu se poskytnuté plnění stává bezdůvodným obohacením (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 871/2005, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 4189).

24. Bezdůvodným obohacením se může stát též plnění přijaté na základě vykonatelného rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno.

25. Domáhá-li se vrácení plnění ten, kdo plnil povinnost uloženou mu soudem (případně jiným orgánem), závisí důvodnost jeho požadavku na tom, zda podle hmotného práva - tedy i bez rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno - plnil povinnost, kterou skutečně měl, či nikoliv. Tuto otázku řeší soud jako předběžnou.

26. Zrušením rozhodnutí, podle nějž bylo plněno, dochází k bezdůvodnému obohacení jen v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva zde povinnost neexistovala.

27. Zrušením rozhodnutí tak odpadá právní důvod a poskytnuté plnění se stává bezdůvodným obohacením. Z uvedeného vyplývá, že spočíval-li právní důvod plnění v hmotném právu, pak trvá i v případě zrušení pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu, který ho deklaroval, a poskytnuté plnění bylo od počátku i nadále podloženo právním důvodem; nemůže proto být posuzováno jako bezdůvodné obohacení vzniklé plněním z právního důvodu, který odpadl. Jestliže však právní důvod pro plnění dán nebyl a původní nález tak byl nesprávný, spočíval právní důvod plnění jen ve vykonatelném exekučním titulu; jeho zrušením však do té doby existující právní důvod odpadl a dříve zaplacené plnění se stalo bezdůvodným obohacením (přijetím plnění, jehož právní důvod odpadl).

28. Podle § 497 obch. zák. se věřitel smlouvou o úvěru zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

29. Podle § 457 obč.zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

30. Žalobce, jakožto dlužník, přijal od žalované jakožto věřitele úvěrové prostředky ve výši 300 024 Kč, z čehož částka ve výši 190 029,51 Kč byla na žalobci exekučně vymožena a žalovaná je má v držení. Tato předmětná částka (190 029,51 Kč) však nepřevyšuje objem úvěrových prostředků, jejichž existenci a možnost s ní jako úvěrovaný disponovat, žalobce nikdy nezpochybnil, a to ani v tomto řízení. Zda žalobce tyto prostředky přijal podle smluvního ujednání platné smlouvy o úvěru nebo z titulu smlouvy neplatné (např. pro rozpor s dobrými mravy či pro rozpor se zákonem) je irelevantní. Žalobce je buď povinen dostát svých smluvních závazků a (minimálně) tuto jistinu (300 024 Kč) žalované zaplatit nebo se z titulu neplatné smlouvy se žalovanou vyrovnat dle zásad bezdůvodného obohacení.

31. Protože žalovaná se, alespoň pokud jde o tuto předmětnou částku, na úkor žalobce neobohatila,neboť je obdržela z titulu věřitele smlouvy o úvěru či z titulu vypořádání se účastníků neplatné smlouvy podle § 457 obč. zák, důvod plnění tak či onak spočívá v hmotném právu, pak trvá i v případě zrušení exekučního titulu, který ho deklaroval, a poskytnuté plnění bylo od počátku i nadále podloženo právním důvodem; nemůže proto být posuzováno jako bezdůvodné obohacení vzniklé plněním z právního důvodu, který odpadl. Samo zastavení exekuce na návrh povinného není předpokladem pro to, aby povinný mohl bez dalšího s úspěchem podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení.

32. Z výše uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 189,66 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 190 029,51 Kč sestávající z částky 8 740 Kč za každý ze tří úkonů (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na jednání) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a dále 1 988,81 Kč za cestovné na trase [anonymizováno] – [obec] a zpět (240 km) os. Vozem Opel Zafira r.z. [anonymizováno] [číslo] při pr. spotřeba Naturalu 95 8,06 l [číslo] km, vyhl. ceně paliva 44,5 Kč a náhr. koeficientu 4,7 Kč/km, 800 Kč za zmeškaný čas na cestě (100 Kč h) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 6 280,85 Kč.