30 C 134/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované pro pojistné plnění dle zákona č. 168/1999 Sb.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 125 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 125 000 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 37 952 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaná je povinna podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., položky 3, písmena a) SAZEBNÍKU POPLATKŮ zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 soudní poplatek ze žaloby 2 000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 125 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je osobou blízkou, zetěm, poškozeného , jméno FO, , který utrpěl ve svých 60 letech velmi těžký úraz jako chodec při dopravní nehodě dne 1.6.2022, kterou způsobil , jméno FO, , řidič vozidla tov.zn. , jméno FO, , jméno FO, , reg. značky , SPZ, , tak, že při jízdě na silnici I. třídy č. , hodnota, ve , adresa, , jel v obci nedovolenou rychlostí nejméně 77 km/hod, v důsledku čehož ani při včasné reakci nezabránil střetu s chodcem , jméno FO, , který přebíhal za hustého provozu tříproudovou vozovku mimo přechod pro chodce zleva doprava a do kterého levým předním rohem vozidla narazil, přičemž , jméno FO, utrpěl mj. těžké poranění krční páteře s poškozením míchy a trvalým ochrnutím všech končetin i větší části trupu s trvalým citelným omezením v obvyklém způsobu života. Usnesením Okresního státního zastupitelství v , adresa, ze dne 18.8.2023, sp.zn. , Anonymizováno, , bylo trestní stíhání řidiče , jméno FO, pro skutek, ve kterém byl spatřován přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou, podmíněně zastaveno.

2. Vozidlo tov. zn. , jméno FO, , jméno FO, , RZ: , SPZ, , jehož provozem byla újma na zdraví poškozenému dne 1.6.2022 způsobena, bylo v době nehody pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pojištěno u žalované pojišťovny.

3. Podle § 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 cit. zákona u příslušného pojistitele, žalobce se proto obrátil (spolu s ostatními členy rodiny) uplatněním ze dne 4.3.2025 se svým nárokem na odčinění duševních útrap dle ust. § 2959 obč.zák. na žalovanou, s ohledem na velmi intenzívní vztah s tchánem žádal náhradu ve výši 350.000,- Kč.

4. Žalovaná dle likvidační zprávy ze dne 15.5.2025 doručené zástupkyni žalobce e-mailem dne 15.5.2025 žalobci vyplatila 50.000,- Kč, ve 100% tedy akceptovala náhradu pouze ve výši 100.000,- Kč.

5. Žalobce považuje žalovanou poskytnuté odčinění duševních útrap za nepřiměřeně nízké, a proto nezbývá než se domáhat svého nároku soudní cestou. Žalovanou stanovenou spoluúčast ve výši 50% akceptoval, žádá proto zaplatit částku ve výši 125.000,- Kč (50% z 350.000,- Kč při zohlednění mimosoudního plnění ve výši 50.000,- Kč).

6. Žalobce, manžel dcery poškozeného , jméno FO, a otec jeho vnuků , jméno FO, a , jméno FO, a vnučky , jméno FO, , se znal s poškozeným již od roku 2009, kdy začal chodit s jeho dcerou. Vztah s poškozeným, stejně jako celá jeho rodina, byl postavený na prakticky každodenním setkávání. Trávili společně víkendy a dovolené s dětmi. Velmi často poškozený vyzvedával vnučku , Anonymizováno, ve školce (3x-4x týdně), společně s babičkou , jméno FO, hlídali 2x týdně děti. Tchán (i táta a děda) se zastavoval za dětmi nejen po práci, ale často i mezi prací – „na kafe“ a kus řeči.

7. Víkendy trávila rodina žalobce tak z 90% v jeho společnosti. V pátek přijeli do , adresa, ) a zůstali tam celý víkend.. Tchán pro rodinu žalobce vymýšlel výlety po okolí, byl hlavní organizační a duševní silou při rekonstrukcích jejich bydlení a stavbě jejich domu, kterou nestihl dovést do konce. S dětmi žalobce trávil poškozený /jako děda/ podstatnou část svého volného času.

8. Žalobce měl v tchánovi kamaráda. Kvůli pracovnímu vytížení snad ani jiného v , adresa, neměl. Po nehodě ani není poškozený schopný dál pomáhat s hlídáním dětí, ani pohlídat nově narozeného syna , jméno FO, .

9. Řešili spolu něco neustále – pomohl mu nejprve zrekonstruovat byt v , adresa, , potom dům v , Anonymizováno, , kde poškozený žije, a zároveň po celou dobu spolu řešili novostavbu v , adresa, a s tím spojené zvelebení „polností“.

10. S ohledem na mimosoudně poskytnuté částečné plnění žalobci žalovanou a mezi účastníky nespornou 50% míru spoluúčasti tedy žalobce požaduje zaplatit částku ve výši 125.000,- Kč (350.000,- Kč – 50% spoluúčast – mimosoudně vyplacených 50.000,- Kč), když přiměřeným žalobce shledává odčinění ve výši 350.000,- Kč /ve 100%/, a to se zákonným úrokem z prodlení z částky 125.000,- Kč od 16.5.2025, to ode dne následujícího po doručení likvidační zprávy žalované ze dne 15.5.2025 do zaplacení, když z uvedeného sdělení žalované již bylo zjevné, že ničeho dále na uplatněném nároku žalobce plněno nebude.

11. Žalovaná žádá zamítnutí žaloby , když již žalobci vyplatila na odčinění duševních útrap dne 15. 5. 2025 částku 50 000 Kč, po zohlednění spoluzavinění samotného poškozeného. V případě, že by se poškozený , jméno FO, nepodílel na vzniku dopravní nehody v rozsahu 50%, činilo by odčinění duševních útrap 100 000 Kč. Tato výše odčinění duševních útrap se žalované jeví jako adekvátní. Zetě nelze pokládat za osobu blízkou poškozenému bez dalšího, ale pouze za splnění podmínek dle § 22 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v části za středníkem.

12. U vzdálenější rodinné přízně je třeba odškodnění dle § 2959 občanského zákoníku vázat na prvek objektivní mimořádnosti (například, že jsou na sebe dotčené osoby odkázány výživou či žijí ve společné domácnosti). Harmonické vztahy zde nejsou pro vznik aktivní legitimace osob stojících mimo úzké rodinné jádro samy o sobě dostačující. Výše takovéhoto odškodnění je v souladu s aktuálním judikaturou například s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR č. j. 25 Cdo 1497/2021-313 ze dne 13. 9. 2022 ve spojení s Nálezem Ústavního soudu ČR č. j. III. ÚS 3370/22 ze dne 21. 2. 2023. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 1835/2020-218 ze dne 13. 5. 2021 běžné rodinné vztahy mají určitou kvalitu.

13. Soud zjistil z oddacího listu dcery poškozeného , jméno FO, , roz. , jméno FO, , a žalobce, že , jméno FO, , dcera , jméno FO, a , jméno FO, uzavřela manželství s , jméno FO, dne 15.87.2017 před Úřadem městyse , adresa, , žalobce je zetěm poškozeného , jméno FO, .

14. Dále soud zjistil z rodných listů , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , že žalobce a jeho manželka, dcera poškozeného jsou rodiči tří nezletilých dětí, děti se narodily v , adresa, , což prokazuje žalobcovo tvrzení, že se žalobce s rodinou odstěhoval do blízkosti otce manželky.

15. Dále soud zjistil z těchto listinných důkazů : usnesení OSZ v , adresa, z 18.8.2023, sp.zn. , Anonymizováno, , znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, ze dne 17.6.2023, rozhodnutí Úřadu práce ČR-Krajská pobočka ve , adresa, ze dne 24.1.2023 (ZTP/P), rozhodnutí Úřadu práce ČR-Krajská pobočka ve , adresa, ze dne 20.2.2023 (příspěvek na péči IV.st. – úplná závislost), rozhodnutí ČSSZ ze dne 31.7.2023, o přiznání invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně, posudek OSSZ , adresa, ze dne 25.4.2023, o invaliditě, že Usnesením Okresního státního zastupitelství v , adresa, ze dne 18.8.2023, sp.zn. , Anonymizováno, , bylo trestní stíhání řidiče , jméno FO, pro skutek, ve kterém byl spatřován přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou, podmíněně zastaveno. Obviněný při jízdě obcí nedovolenou rychlostí nejméně 77 km/h nezabránil ani při včasné reakci střetu se , jméno FO, , který přebíhal za hustého provozu tříproudovou vozovku mimo značený přechod pro chodce zleva doprava a do kterého levým předním rohem vozidla narazil.

16. Poškozený , jméno FO, při úrazu utrpěl těžké polytrauma , následný stav tetraplegika. Podle znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , obor zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, ze dne 17.6.2023, č. , Anonymizováno, , poškozený má v důsledku úrazu velmi těžké následky, je ležící, plně imobilní, vybaven polohovací postelí, stropním posuvným zvedákem, necítí od krku dolů, obtěžují ho spazmy končetin, je inkontinentní, není schopen jakýchkoliv motorických aktivit, vyžaduje plnou asistenci 24 hodin denně. Prognosticky lze čekat pouze další komplikace tetraplegika.

17. Dle rozhodnutí Úřadu práce ČR-Krajská pobočka ve , adresa, ze dne 24.1.2023 má poškozený přiznán nárok na průkaz osoby se zdravotním postiženým označeným symbolem „ZTP/P“, a to trvale. Dle rozhodnutí Úřadu práce ČR-Krajská pobočka ve , adresa, ze dne 20.2.2023 je poškozený považován za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni IV – úplná závislost, neboť potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pomoc v devíti oblastech základních životních potřeb, a to mobilita, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Posouzení stupně závislosti pro účely příspěvku na péči je platné trvale.

18. Rozhodnutím ČSSZ ze dne 31.7.2023 byl poškozenému přiznán pro následky úrazu invalidní důchod pro invaliditu III. stupně, když dle posudku OSSZ , adresa, o invaliditě ze dne 25.4.2023 se u poškozeného jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, je invalidní pro invaliditu III. stupně, pokles pracovní schopnosti dokonce o 80%. Dle posudkové komise zdravotní stav posuzované osoby nelze další léčbou zásadně ovlivnit, kontrola invalidity nedůvodná, KLP již další nestanovena, tedy trvale. V základních životních potřebách je poškozený plně odkázán na pečující osobu, nezvládá písemný projev ani ovládání komunikačních prostředků. Samostatnou mobilitu zvládá na elektrickém invalidním vozíku s bradovým ovládáním.

19. Dále soud zjistil z fotografií , že je na nich zachycen žalobce, poškozený , manželka poškozeného (tchyně žalobce) dcera poškozeného (manželka žalobce) a společné děti žalobce a jeho manželky , dcery poškozeného . Fotografie zachycují rodinný život žalobce , poškozeného , jejich manželek , právnická osoba, žalobce na výletech, v restauracích, na společných obědech .

20. Na návrh žalobce žalované na odčinění duševních útrap ze dne 4.3.2025 reagovala žalovaná likvidační zprávou žalované ze dne 15.5.2025 (doručeno žalobci e-mailem 15.5.2025) tak, že žalobci vyplatila 50 000 Kč (mezi účastníky nesporné).

21. Mezi účastníky je nesporným, že vozidlo tov.zn. , jméno FO, , jméno FO, , RZ: , SPZ, , jehož provozem byla újma na zdraví poškozenému dne 1.6.2022 způsobena, bylo v době nehody pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pojištěno u žalované pojišťovny.

22. Též je mezi účastníky nesporná výše 50% míry spoluúčasti poškozeného.

23. Soud tak vzal za prokázané, že žalobce je tchánem poškozeného , jméno FO, , jemuž vozidlo tov.zn. , jméno FO, , jméno FO, , RZ: , SPZ, , způsobilo dne 1.6.2022 svým provozem újmu na zdraví a bylo v době nehody pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pojištěno u žalované pojišťovny. V základních životních potřebách je poškozený, tetraplegik, plně odkázán 24 hodin denně na pečující osoby, nezvládá písemný projev ani ovládání komunikačních prostředků. Samostatnou mobilitu zvládá na elektrickém invalidním vozíku s bradovým ovládáním. Poškozený je považován za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni IV – úplná závislost, neboť potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pomoc v devíti oblastech základních životních potřeb, a to mobilita, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost.

24. Vztah žalobce s poškozeným byl vysoce nadstandartní, žalobce a jeho rodina byla ve velmi úzkém rodinném vztahu s poškozeným , žalobce se s rodinou odstěhoval do blízkosti otce manželky.

25. Mezi účastníky nesporná výše 50% míry spoluúčasti poškozeného. Žalovaná žalobci dne 15.5.2025 vyplatila 50 000 Kč.

26. Ostatní důkazy soud zamítl, neboť má za to, že takto zjištěný skutkový stav je způsobilý pro posouzení věci po právní stránce. Jejich provádění by bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

27. Podle § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

28. Podle § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému mimo jiné způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením.

29. Podle § 9 odst. 1 věty první zákona č. 168/1999 Sb. poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u České kanceláře pojistitelů, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24.

30. Ustanovení § 2959 o. z. stanoví s účinností od 1. 1. 2014 nově široké obecné pravidlo pro odčinění duševní újmy pozůstalých při ztrátě osoby blízké. Jde o právo ryze osobního charakteru, které je svou povahou úzce spjato s osobou pozůstalého, neboť jeho cílem je přiměřeně vyvážit, popřípadě zmírnit nemajetkovou újmu vzniklou pozůstalému v jeho osobnostní sféře a odčinit zásah do práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 25 Cdo 293/2018, č. 50/2019 Sbírky). Újma, která se odčiňuje, spočívá především v psychických útrapách (smutku, žalu) způsobených vnímáním smrti blízkého člověka; odčinit je však třeba i další citové strádání, jako např. šok ze zprávy o smrtelném úrazu blízké osoby, ztrátu životní perspektivy, obavy o budoucnost apod. [srov. Bezouška, P. in Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1721, bod V, marg. 22]. U újmy, která nemá majetkový charakter, je vyloučeno uvedení do původního stavu, exaktní vyčíslení peněžité náhrady za tuto újmu je z povahy věci vyloučeno, a normativní požadavek „plného vyvážení utrpení“ je tedy iluzorní a nelze jej vykládat v tom smyslu, že by náhrada měla být „co největší“. Nastupuje proto satisfakce (zadostiučinění), která má alespoň zmírnit nepříznivé stavy vzniklé škodlivým zásahem do osobnostní sféry poškozeného, případně poskytnout poškozenému, aby si těžko měřitelné a na peníze ne zcela exaktně převoditelné potíže nemajetkového charakteru vykompenzoval tím, že si pomocí finančních prostředků, případně předmětů či požitků pořízených za poskytnutou náhradu, zpříjemní či usnadní život (srov. např. citované dílo, s. 1683, bod IV, marg. 25-26, či Doležal/Melzer in Melzer F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. Praha: Leges, 2018, s. 1028 – 1029, marg. 55; z judikatury srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 281/2019).

31. Povinné smluvní pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla upravené zákonem č. 168/1999 Sb. má zásadně pokrývat co nejširší okruh újem, které vzniknou v souvislosti s dopravními nehodami, aby jednak poškozenému byla poskytnuta možnost dosáhnout náhrady za utrpěnou škodu či nemajetkovou újmu, jednak aby i provozovatel vozidla mohl využít dobrodiní pojištění odpovědnosti za újmu vyvolanou relativně nebezpečnou činností, jíž je provoz silničního motorového vozidla. Pojistitel je povinen za odpovědnou osobu plnit poškozenému tehdy, jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky. Vedle toho, že pojistným plněním mohou být hrazeny pouze ty újmy, za které odpovídá řidič či provozovatel vozidla v rozsahu stanoveném občanským zákoníkem, je zákonný výčet nároků, které jsou pokryty pojištěním odpovědnosti (§ 6), doplněn i o negativní výčet, který taxativně uvádí újmy, na jejichž náhradu prostřednictvím pojistného plnění není nárok (§ 7). Jde vlastně o návaznost na návětí § 6 odst. 2, podle nějž má pojištěný nárok, aby za něj pojistitel nahradil škodu, nestanoví-li tento zákon jinak.

32. Je-li újma spojená s usmrcením osoby blízké způsobena provozem dopravního prostředku, k němuž se váže povinné pojištění odpovědnosti ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., může poškozený uplatnit svůj nárok na peněžitou náhradu jak proti přímému škůdci (provozovatel či řidič vozidla), tak přímo proti pojistiteli toho, kdo mu za újmu odpovídá (§ 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb.). To ovšem neznamená, že by do odpovědnostního vztahu mezi škůdcem a poškozeným vstoupil namísto škůdce jeho pojistitel, který není za vzniklou škodu odpovědný.

33. Mezi právem poškozeného na náhradu vzniklé újmy vůči škůdci (§ 2910, § 2927 a násl. o. z., dříve § 420 a § 427 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013) a specifickým právem poškozeného na výplatu plnění za pojištěného škůdce (§ 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb.) je totiž třeba důsledně rozlišovat. Plnění pojistitele poskytnuté poškozenému není plněním z titulu jeho odpovědnosti za škodu, neboť osobou odpovědnou za škodu způsobenou poškozenému je pojištěný; toto plnění má charakter pojistného plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2902/2012, či ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4112/2017, č. 64/2019 Sbírky, jejichž závěry se uplatní rovněž za účinnosti právní úpravy obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb.). Pojistitel hradí poškozenému nároky vymezené v § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. tehdy, jestliže mu vznikl nárok na náhradu újmy proti škůdci (řidiči nebo provozovateli vozidla) a uplatnil je a prokázal vůči pojistiteli. Pro povinnost pojistitele plnit je zcela bez významu, zda poškozený uplatnil své nároky v soudním řízení též proti samotnému škůdci, neboť poškozený má v tomto směru možnost výběru (srov. opět např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4112/2017, či rozsudek téhož soudu ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5644/2017).

34. Základním předpokladem pro úspěšné uplatnění přímého nároku pozůstalého proti odpovědnostnímu pojistiteli ve smyslu § 6 odst. 2 písm. a), § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. je prokázání existence práva na náhradu nemajetkové újmy spojené se závažným ublížením na zdraví osoby blízké vůči pojištěnému škůdci.

35. Toto pojetí je mimo jiné jednoznačně podpořeno rovněž dikcí ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 168 /1999 Sb., jež vymezuje výluky z pojištění vůči konkrétním blízkým osobám, a které stanoví, že manžel pojištěného, potažmo osoby žijící s ním ve společné domácnosti, nemají právo žádat po pojistiteli náhradu za pojištěným způsobené újmy uvedené v § 6 odst. 2 písm. b), c), s výjimkou újmy podle § 6 odst. 2 písm. c), souvisí-li s újmou vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením.

36. Sám zákon tedy zjevně vychází z toho, že jiné v § 6 vypočtené újmy pojistitel i těmto nejbližším osobám hradit má. Popsané řešení, navazující vznik povinnosti pojistitele výhradně na splnění konkrétních zákonem stanovených podmínek, bez ohledu na případný subjektivní postoj poškozeného vůči osobě škůdce, odráží samotnou podstatu institutu pojištění a nelze na něm shledat nic neslušného ani nemravného.

37. Žalobce , který je osobou blízkou poškozenému tchánovi ve smyslu § 22 části věty první za středníkem o. z. a v důsledku fatálního poškození zdraví poškozeného způsobené viníkem dopravní nehody, prožil hluboké duševní útrapy v intenzitě odůvodňující poskytnutí přiměřené finanční náhrady a nadále negativně stav poškozeného vnímá. Míra poškození zdraví poškozeného je natolik pregnantní , že nelze žalobci nevěřit, jak hluboce ho újma poškozeného zasáhla a jak intenzivně a negativně ovlivnila žalobcův rodinný život.

38. Pokud jde o vyčíslení za odčinění duševních útrap žalobce , tak soud vyšel ze základního východiska opřeného o statistický ukazatel, kopírující vývoj cen a mezd v zemi, jímž je průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného, a za základní částku náhrady považoval v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek této průměrné mzdy, tedy pro rok 2021 . Průměrná hrubá měsíční mzda v roce 2021 byla 37 903 Kč, dvacetinásobek činí 758 060 Kč .

39. V souladu s pravidlem, že u ostatních blízkých osob je zpravidla náhrada odstupňována směrem dolů, respektoval soud i závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 6 Tdo 1421/2015 (publikován v časopise Trestněprávní revue č. 2/2018, s. 47), řešícího právě vztah pozůstalého zetě s tchánem, a odůvodnil tak sníženou částku. Zároveň přihlédl i k prokázanému nadstandardně pozitivnímu a intenzivnímu vztahu žalobce k poškozenému (žalobce rodiče své manželky považuje za „druhé rodiče“), proto nelze náhradu odpovídající ve výsledku jedné polovině základní částky používané pro případy nejbližších pozůstalých osob, označit za nepřiměřeně vysokou. V souladu s principem předvídatelnosti soudní judikatury a legitimního očekávání podle § 13 o. z. je nyní přezkoumávané rozhodnutí zcela souměřitelné s posledně citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu. K tomu soud zdůrazňuje, že poslední věta ustanovení § 2959 o. z. /Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti./ je výkladovým pravidlem citovaného ustanovení a je třeba ji aplikovat individuálně .V případě žalobce by byla nižší částka v rozporu se zásadou slušnosti.

40. Od této částky je třeba odpočíst dalších 50 % „ za přežití“ poškozeného ( - 379 030 = 379 030 ) a z této částky odpočíst jeho 50%ní spoluúčast ( - 189 515 Kč , a konečně odečíst již vyplacených 50 000 Kč. Soud tak došel k částce 139 515 Kč , tudíž k částce , která se přibližuje k žalobnímu požadavku žalobce a proto jeho žalobě zcela vyhověl (výrok I).

41. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

42. Žalovaná po provedeném šetření dne 15.5.2025 sdělila žalobci, že plnění ve výši 50 000 Kč je konečné a je tedy od následujícího dne v prodlení .

43. Ohledně náhrady nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 37 952 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 125 000 Kč sestávající z částky 6 100 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 200 Kč ve výši 5 502 Kč.