30 C 135/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 13 995,46 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba s návrhem, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 995,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 995,46 Kč od [datum] do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 967, 87 Kč od [datum] do [datum] včetně.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 12 729,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

1. Žalobkyně se žalobou došlou k místně nepříslušnému Okresnímu soudu ve [obec] dne [datum], který po právní moci usnesení o místní nepříslušnosti spis postoupil zdejšímu soudu, domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 22 964,33 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že usnesením Okresního soudu ve [obec], č.j. 13 Nc 2542/2008-158 ze dne 19.12.2018, jež nabylo právní moci [datum], bylo rozhodnuto o zastavení exekučního řízení vedeného na základě rozhodčího nálezu sp. zn. E [číslo] s odůvodněním, že rozhodčí doložka mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalované nebyla platně sjednána a že rozhodnutí rozhodce není způsobilým exekučním titulem.

3. V průběhu exekučního řízení exekutor vymohl po žalobkyni částku ve výši zažalované jistiny představující úroky z prodlení a tyto žalobkyně z titulu neoprávněného obohacení požaduje po žalované vrátit.

4. Podáním ze dne [datum] žalobkyně žalobu co do částky 8 967,87 Kč vzala zpět. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem zdejší soud postupoval ve smyslu ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a předmětné řízení výrokem tohoto usnesení řízení co do částky 8 967,87 Kč zastavil.

5. Po právní moci usnesení zdejšího soudu ze dne 6.10.2021, č.j. 30 C 160/2021 - 36 je pokračováno v řízení o zaplacení částky ve výši 13 995,46 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z této částky ode dne [datum] do zaplacení a s příslušenstvím vztahujícímu se k částce (8 967,87 Kč) o kterou byla žaloba vzata zpět.

6. Žalobkyně v podání ze dne [datum] adresované soudu sdělila, že a to 500 Kč měsíčně. Celkem zaplatila 118 787,18 Kč, a žalované se z částek vymožených exekutorem dostalo 22 964,33 Kč.

7. Žalovaná žádala zamítnutí žaloby. Žalobkyně uzavřela dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] s právním předchůdcem žalované, [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa]. Výše úvěru činila 52 500 Kč. Žalobkyně se zavázala úvěr splatit ve formě 36 splátek po 2 509 Kč. Žalobkyně svému závazku však nedostála a splátky nehradila řádně a včas. Právní předchůdce žalovaného byl proto nucen předmětný úvěr zesplatnit a následně vymáhat prostřednictvím rozhodčího a následně exekučního řízení.

8. Právní předchůdce žalované podal exekuční návrh v dobré víře, že vydaný rozhodčí nález je zcela způsobilým a vykonatelným exekučním titulem.Věřitel zahájil exekuční řízení zcela důvodně, neboť žalobkyně nesplnila dobrovolně svůj závazek.

9. Současná žalovaná pravomocně vstoupila do exekučního řízení až dne [datum].

10. Žalovaná k výzvě soudu sdělila, že exekučně vymáhána byla již pouze část původní jistiny, a to jistina ve výši 39 142 Kč, neboť část nároku přiznaného rozhodčím nálezem byla uhrazena ještě před zahájením exekučního řízení. Právní předchůdce žalovaného uplatnil v exekuci následují částky: jistinu ve výši 39 142 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 4 199 Kč a náklady řízení ve výši 2 235,12 Kč.

11. Žalovaná od právního předchůdce žalované dotazem zjistila, že jistina přihlášená ve výši 39 142 Kč byla v plné výši uhrazena, a to již v roce 2013, do dne [datum] běžel úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 39 142 Kč. Z tohoto tedy plyne, že jistina byla splacena již před vstupem žalované do exekučního řízení.Žalovaná proto obdržela od soudního exekutora plnění připadají na úrok z prodlení 0,1 % denně a v rámci exekučního řízení ji byla vyplacena částka 22.964,43 Kč.

12. Exekutorem vymožené plnění není bezdůvodným obohacením, neboť hmotně právní nárok trval. Žalobkyně plnila (byť prostřednictvím exekučního řízení) na platný dluh.

13. Žalovaná tedy zdůrazňuje, že soud nezrušil předmětný rozhodčí nález a žalobkyně tedy nemůže žádat vydání bezdůvodného obohacení po žalované.

14. Nad rámec ještě uvedeného ve vyjádření, žalovaná vznáší námitku promlčení bezdůvodného obohacení. Exekuce byla již pravomocně zahájena v roce 2010. Subjektivní promlčecí doba, pokud jde o bezdůvodné obohacení, začala běžet nejpozději v okamžik, kdy žalobkyně podala návrh na zastavení exekučního řízení, tedy v roce 2015. I kdyby soud považoval za počátek běhu 2leté promlčecí doby až okamžik pravomocného zastavení exekučního řízení dne [datum], tak žaloba byla podána až dne [datum]. To je více než měsíc po uplynutí promlčecí lhůty. Žalovaná má proto za to, že nárok je zcela promlčen.

15. Z exekučního spis Okresního soudu ve [obec] sp. zn. 13 Nc 2542/2008, a to včetně exekučního titulu (obsaženém ve spisu, viz dále), usnesení ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], kterým soud odložil provedení exekuce nařízené tímto soudem pod stejnou sp. zn. ze dne [datum] a exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu ve [obec] č. j. 13 Nc 2542/2008-5 ze dne 2. 2. 2009 zastavil, z Usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. Ncp 779/2018-25 ze dne 12.11.2018 a z Rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 41 Cm 1/2019-73 ze dne 15.1.2020, Smlouva o úvěru [číslo] Zesplatnění k úvěrové smlouvě [číslo] ze dne [datum], z Exekučního spisu sp. zn. 099 EC 1446/09 vedeném u JUDr. [jméno] [příjmení], soudního exekutora soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] s právním předchůdcem žalované, [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa]. Výše úvěru činila 52 500 Kč. Žalobkyně se zavázala úvěr splatit ve formě 36 měsíčních splátek po 2 509 Kč.

16. Žalobkyně podala žalobu na zrušení rozhodčího nálezu, na základě něhož byla zahájena u JUDr. [jméno] [příjmení], soudního exekutora, předmětná exekuce sp. zn. 099 EX 1446/09.

17. Žaloba byla podána k věcně nepříslušnému soudu, následně Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením č.j. Nep 779/2018-25 ze dne 12.11.2018, že věcně a místně příslušným je Městský soud v Praze, který žalobu na zrušení rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. [jméno] [příjmení] pod č.j. E/2007/07586 ze dne 16.5.2008, zamítl, a to rozsudkem č.j. 41 Cm 1/2019-73 ze dne 15.1.2020. Toto rozhodnutí nabylo právní moci [datum].

18. Žalovaná /resp. její právní předchůdkyně / vedla exekuční řízení vedené pod spisovou značkou 099 EX 1446/09 u soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 1, se sídlem [adresa], [obec a číslo], pověřeného vedením exekuce na základě usnesení Okresního soudu ve [obec] ze dne 2. 2. 2009, č. j. 13 Nc 2542/2008-5, kterým byla nařízena exekuce podle vykonatelného rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 16. 5. 2008, č. j. E/2007/07586. Právní předchůdce žalované uplatnil v exekuci jistinu ve výši 39 142 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 4 199 Kč.

19. Následně bylo vydáno usnesení Okresního soudu ve [obec], č.j. 13 Nc 2542/2008-158 ze dne 19.12.2018, jež nabylo plné moci dne [datum], kterým bylo rozhodnuto o zastavení exekučního řízení vedeného na základě rozhodčího nálezu sp. zn. E [číslo].

20. Soud po provedeném dokazování a nesporných tvrzení účastníků zjistil tento skutkový stav: žalobkyně uzavřela dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] s právním předchůdcem žalované, [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa]. Výše úvěru činila 52 500 Kč. Žalobkyně se zavázala úvěr splatit ve formě 36 měsíčních splátek po 2 509 Kč.

21. Žalobkyně podala žalobu na zrušení rozhodčího nálezu, na základě něhož byla zahájena u JUDr. [jméno] [příjmení], soudního exekutora, předmětná exekuce sp. zn. 099 EX 1446/09. Žaloba podala k věcně nepříslušnému soudu, následně věcně příslušný Městský soud v Praze rozsudkem č.j. 41 Cm 1/2019-73 ze dne 15.1.2020, který nabyl právní moci dne [datum] rozsudkem žalobu na zrušení rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. [jméno] [příjmení] pod č.j. E/2007/07586 ze dne 16.5.2008, zamítl.

22. Právní předchůdkyně žalované vedla exekuční řízení vedené pod spisovou značkou 099 EX 1446/09 u soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [obec a číslo], pověřeného vedením exekuce na základě usnesení Okresního soudu ve [obec] ze dne 2. 2. 2009, č. j. 13 Nc 2542/2008-5, kterým byla nařízena exekuce podle vykonatelného rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 16. 5. 2008, č. j. E/2007/07586. Právní předchůdce žalované uplatnil v exekuci jistinu ve výši 39 142 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 4 199 Kč.

23. Následně bylo vydáno usnesení Okresního soudu ve [obec], č.j. 13 Nc 2542/2008-158 ze dne 19.12.2018, jež nabylo plné moci dne [datum], kterým bylo rozhodnuto o zastavení exekučního řízení vedeného na základě rozhodčího nálezu sp. zn. E [číslo].

24. Žalovaná vstoupila do exekučního řízení dne [datum] a obdržela od soudního exekutora plnění připadají na úrok z prodlení 0,1 % denně a v rámci exekučního řízení ji byla vyplacena částka 22.964,43 Kč.

25. Ostatní důkazní návrhy účastníků soud vzhledem k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení zamítl, neboť takto zjištěný skutkový stav je způsobilý k posouzení věci po právní stránce.

26. Podle ustanovení § 3036 NOZ podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet pod dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Vzhledem k tomu, že právní vztah mezi účastníky vychází z úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum], potažmo z exekučního řízení zahájeném v roce 2009, řídí se tento právní vztah zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o.z.“).

27. Bezdůvodné obohacení představuje závazek (§ 489 obč. zák.), jehož obsahem je povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, a jí korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení. Předpokladem odpovědnosti za získané bezdůvodné obohacení není protiprávní jednání obohaceného ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává; aktivní věcná legitimace k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení (§ 456 obč. zák.) svědčí subjektu, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno. Skutková podstata bezdůvodného obohacení získaného plněním z právního důvodu, který odpadl, dopadá na ty případy, kdy v okamžiku poskytnutí plnění existoval právní důvod plnění, který však následně, v důsledku další právní skutečnosti, ztratil své právní účinky (odpadl). Tak je tomu například v případech platného odstoupení od smlouvy (§ 48 obč. zák.), dohody stran (§ 572 odst. 2 obč. zák.) či v případě splnění rozvazovací podmínky (§ 36 odst. 2 věta druhá obč. zák.).

28. Okamžikem odpadnutí právního důvodu se poskytnuté plnění stává bezdůvodným obohacením (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 871/2005, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C [číslo]).

29. Bezdůvodným obohacením se může stát též plnění přijaté na základě vykonatelného rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno. Domáhá-li se vrácení plnění ten, kdo plnil povinnost uloženou mu soudem (případně jiným orgánem), závisí důvodnost jeho požadavku na tom, zda podle hmotného práva - tedy i bez rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno - plnil povinnost, kterou skutečně měl, či nikoliv. Tuto otázku řeší soud jako předběžnou.

30. Zrušením rozhodnutí, podle nějž bylo plněno, dochází k bezdůvodnému obohacení jen v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva zde povinnost neexistovala.

31. Zrušením rozhodnutí tak odpadá právní důvod a poskytnuté plnění se stává bezdůvodným obohacením (srov. Švestka, J., [příjmení], J., [příjmení], M., [příjmení], M. a kol. Občanský zákoník I. § [číslo]. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, str. [číslo], dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3113/2007, případně též publikaci Neoprávněný majetkový prospěch, [jméno] [příjmení], Panorama [obec a číslo], str. 49 až 52, v níž je ohledně uvedených závěrů odkazováno na rozsudky bývalého Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 1 Cz 38/81, sp. zn. 1 Cz 75/82 a sp. zn. 1 Cz 39/83).

32. Z uvedeného vyplývá, že spočíval-li právní důvod plnění v hmotném právu, pak trvá i v případě zrušení pravomocného a vykonatelného rozsudku, rozhodčího nálezu, který ho deklaroval, a poskytnuté plnění bylo od počátku i nadále podloženo právním důvodem; nemůže proto být posuzováno jako bezdůvodné obohacení vzniklé plněním z právního důvodu, který odpadl.

33. Podle § 107 odst. 1 o.z. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dle odst. 2 citovaného ustanovení se nejpozději právo na plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

34. Nárok žalobkyně je bezpochyby promlčen, když subjektivní promlčecí doba, pokud jde o bezdůvodné obohacení, subjektivní promlčecí začala běžet nejpozději v okamžik, kdy žalobkyně podala návrh na zastavení exekučního řízení, tedy v roce 2015. Pokud žalobkyně tvrdí, že žádá po žalované částku, které se žalované dostalo a jejíž výše je mezi účastníky nesporná, když nad rámec této částky by ani žalobkyně po žalované bezdůvodné obohacení žádat nemohla, i tak s ohledem na počátek běhu dvouleté promlčecí doby od okamžiku pravomocného zastavení exekučního řízení dne [datum], a s ohledem na datum, kdy byla žaloba podána k místně nepříslušnému soudu, tj. na den [datum], je nárok žalobkyně promlčen, žalovaná vznesla námitku a soudu nezbylo, než žalobu i z tohoto důvodu zamítnout.

35. Dále se soud zabýval i otázkou, zda námitka promlčení vznesená žalovanou není v rozporu s dobrými mravy a to vzhledem k podání žalobkyně ze dne ze dne [datum].

36. Podle ustálené judikatury uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz. rozsudek NS ČR ze dne 22.8.2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, či usnesení NS ČR ze dne 24.11.2020, sp. zn. 28 Cdo 2598/2020). Nejvyšší soud dále ve svém rozhodnutí ze dne 27.5.2020, č.j. 23 Cdo 1254/2020-399 znovu zopakoval, že„ Ve vztahu k rozporu námitky promlčení s dobrými Nejvyšší soud dlouhodobě zastává názor, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marně uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 3355/2016, či ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4769/2018, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1846/2018). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003, a rozsudky téhož soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, a ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009). Odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1283/2019).“ 37. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by námitka promlčení byla jakýmkoliv projevem zneužití práva na úkor žalobkyně, když ze všech vyjádření žalované např. reakce na předžalobní výzvu a vyjádření k výzvě soudu, jednoznačně vyplývalo, že žalovaná nárok žalobkyně neuznává.Žalobkyně se tak mohla domáhat svého nároku na vydání bezdůvodného obohacení před uplynutím promlčecí doby.

38. Principu právní jistoty se lze dovolávat a lze ho považovat za korektiv ochrany legitimního očekávání pouze za situace, kdy se jej dovolává subjekt v dobré víře. V dobré víře přitom nemůže být subjekt, který má povědomost o tom, že si přivlastňuje majetek náležející jinému, tedy se například úmyslně bezdůvodně obohacuje. Jak bylo uvedeno výše, soud nemá za prokázané, že v posuzované věci se žalovaná jakkoli úmyslně obohacovala, její dobrá víra tak narušena není.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 729,20 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty jednak ve výši 22 964,33 Kč sestávající z částky 2 020 Kč za každý ze dvou úkonů (převzetí zastoupení, podání vyjádření k žalobě) a dále ve výši 13 995,46 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za každý ze tří úkonů (vyjádření k výzvě soudu a účast na dvou ú.j.) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 880 Kč ve výši 1 234,80 Kč a dále z částky 4 640 Kč ve výši 974,40 Kč.