30 C 16/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 17 395 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 22. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba s návrhem, aby žalovanému byla uložena povinnost na zaplacení dalších 5 395 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 22. 7. 2024 do zaplaceníIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 752,42 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17 395 Kč s příslušenstvím.

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč , kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti včetně poplatku za sjednání úvěru v plné výši nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28. 7. 2025 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 17 395 Kč .

3. Žalobkyně se z jednání konaném dne 7.4.2026 omluvila a souhlasila, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Žalovaný se nevyjádřil , k jednání se bez omluvy nedostavil.Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud provedl dokazování těmito listinnými důkazy : oznámení o postoupení pohledávky žalobkyní žalovanému ze dne 21.8.2025 vč. doručenky , torzo postupní smlouvy bez příloh , úvěrová smlouva , listina o úvěryschopnosti žalovaného , potvrzení o provedení transakce a předžalobní výzva s potvrzením o dodání zásilky s výzvou žalovanému.

5. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: žalobkyně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prokazovala listinou s názvem: Úvěruschopnost klienta k půjčce č. , hodnota, , z jehož obsahu pouze plyne, že žalovaný měl být zaměstnán ( bez ověření ) , jeho měsíční příjem byl uveden ve výši 26 000 Kč (bez ověření) , dále, že splácí na bankovních úvěrech 6 000 Kč za měsíc (bez ověřeni) a náklady na bydlení vynakládá v částce 2 000 Kč měsíčně (bez ověřeni) , jiné náklady nemá (též neověřeno).

6. Právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřel Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl dne 21.6.2024 částku 12 000 Kč, kterou žalovaný v částce 15 631 Kč vč. poplatku za sjednání úvěru 3 275,95 v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 21.7.2024 (do sjednané lhůty 30 dnů) nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným sjednali pevnou úrokovou sazbu ve výši 36 % ročně, další úrok v částce 355, 07 Kč, roční procentní sazbu nákladů (RPSN) ve výši 2 393,49 % . Dopisem ze dne 21.8.2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu.

7. Dne 21.8.2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celkové částky 33 910,80 Kč a v dopise vyčíslených nákladů právního zastoupení. Dne 25.8.2025 byla předžalobní výzva žalovanému doručena.

8. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena dne 28.7.2025 a tato skutečnost byla žalovanému oznámena písemně dopisem ze dne 21.8.2025 .

9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

12. Podle § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva , z jejíhož titulu měl žalovaný právnímu předchůdci do 30 dnů od jejího uzavření vrátit částku 17 395 Kč. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z.

15. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

16. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

17. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy , jenž tvoří téměř čtvrtinu žalovanému poskytnuté jistiny (12 000 Kč) a výše RPSN ve výši, kterou lze označit za lichevní. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

18. Jeho právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného údajně ověřoval z veřejně dostupných lustrací a databází. Z provedeného dokazování však nikterak nevyplynulo, že by právní předchůdce žalobce k osobě žalovaného zjistil jakékoli relevantní informace, kupříkladu výši jeho příjmů, výdajů, výši případných dalších závazků a že by údaje o příjmech, výdajích a způsobu plnění dosavadních dluhů nějakým způsobem ověřil a vyhodnotil, kupříkladu vyžádáním dokladů od žalovaného (výplatní pásky, výpisy z účtů, doložení nákladů na bydlení apod.). Dle názoru soudu však pouhá lustrace žalovaného ve výše uvedených databázích (navíc žalobcem nedoložená) k řádnému posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nestačí. Je třeba zdůraznit, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr, vychází-li z pouhého prohlášení samotného dlužníka, event. pouze formálně provádí lustraci ve veřejně dostupných databázích. S poukazem na shora uvedené je tak nutné uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně skutečnosti týkající se příjmů a výdajů žalovaného dostatečným způsobem neprověřoval, neboť se příjmy ani výdaji žalovaného řádně nezabýval. Je tak nutné uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně e nedostatečně zjistil poměry žalovaného a nesprávně tak dovodil, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splatit. Právní předchůdce žalobkyně proto nedostál své povinnosti řádně s odbornou péčí posoudit úvěryschopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Povinnost k řádnému posouzení úvěryschopnosti žalovaného nemůže být relativizována ani výší poskytovaného úvěru, když povinnost k řádnému posouzení úvěryschopnosti s odbornou péčí se vztahuje na spotřebitelské úvěry bez ohledu na výši závazku.

19. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál povinnosti odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná, když odporuje ust. § 86 odst.1 zákona k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu (ust. § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb.).

20. Za situace, kdy si právní předchůdce žalobce a žalovaný ujednali RPSN ve výši přesahující 200 % a tato výše úroku z úvěru dosahuje více jak desetinásobně nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami v době uzavření smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že takovéto ujednání o úroku z úvěru se příčí dobrým mravům a je třeba i z tohoto důvodu posoudit úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou (ust. § 580 o.z.).

21. Soud na tomto místě rovněž odkazuje na závěry Městského soudu v Praze přijaté v analogických věcech, a to např. na rozhodnutí MS Praha sp.zn. 22 Co 197/2019, sp.zn. 30 Co 61/2019, sp.zn. 70 Co 74/2021, sp.zn. 53 Co 92/2022, a to i s ohledem na požadavek jednotného rozhodování dle ust. § 13 o.z.

22. Soud tak uzavírá, že převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku dle ust. § 2991 odst.2 o.z. vrátit jako bezdůvodné obohacení, když tyto finanční prostředky ve výši 12 000 Kč dosud nevrátil.

23. Vzhledem k tomu, že žalovaný jistinu poskytnutého úvěru dosud neuhradil, je s její úhradou v prodlení (ust. § 1968 a § 1970 o.z.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení, a to dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. , pro počátek běhu prodlení soud vycházel z toho, že se žalovaný zavázal dlužnou částku žalobci uhradit do 21.7.2024 a před tímto datem se nemohl dostat do prodlení.

24. Závěrem soud uvádí, že při svém rozhodnutí nemohl zohlednit žádost právní zástupkyně žalobkyně , která se k jednání omluvila s tím, aby v případě, pokud nebude možné žalobě v plném rozsahu vyhovět, o této skutečnosti byla soudem informován a byla jí poskytnuta lhůta k doplnění žaloby, tvrzení či důkazů , neboť se žalobkyně svoji neúčastí na jednání , jež je ovládáno zásadou projednací a ústní (nikoli korespondenční) vzdala práva na poskytnutí potřebných procesních poučení .

25. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 752,42 Kč, přičemž tato částka představuje 37,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,99 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,01 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 395 Kč sestávající z částky 1 820 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.