30 C 203/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 362 685 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení 311.797 Kč spolu se zákonným úrokem specifikovaném v podání žalobce ze dne 24.10.2024 se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 48 666,20 Kč , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou ze dne 18. 6. 2024 se žalobce domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši 362.685,- Kč s příslušenstvím z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 5. 6. 2006 (dále jen "Pojistná smlouva"). Neplatnost žalobce spatřuje z důvodu neurčitosti smluvních ujednání o rizikovém pojistném, poplatků, když tato ujednání nelze od ostatního obsahu smlouvy oddělit a proto je neplatná celá smlouva.

2. Usnesením ze dne 8.1.2025, jež nabylo právní moci dne 6.2.2025, byla připuštěna změna žaloby , kterou požadoval zaplacení částky 365 385 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 358 985 Kč ode dne 11. 4. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 6.400 Kč, aby posléze vzal žalobu zpět ohledně částky 3 700 Kč s příslušenstvím (kterou opomenul zahrnout do vyplacených částek žalovanou) a dále ohledně 53 588 Kč s příslušenstvím specifikovaném v podání ze dne 8.1.2025 s tím, že tuto částku mu žalovaná po podání žaloby zaplatila. Řízení bylo po částečném zpětvzetí částečně zastaveno pravomocným usnesením co do částky 53 588 Kč se zákonným úrokem z této částky od 14. 11. 2024 do zaplacení a předmětem řízení zůstala částka ve výši 311.797 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 358.985 Kč ode dne 11. 4. 2024 do 13. 11. 2024, z částky 305.397 Kč od 14. 11. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 6.400 Kč od právní moci usnesení o změně žaloby ( tj. od 15.11.2024) do zaplacení. Částka 53 588 Kč byla vyplacena po té, kdy skončilo životní pojištění žalobce (dne 5.7.2024), protože uplynula doba, na kterou bylo sjednáno. Tím vznikl žalobci, jak mu žalovaná oznámila dopisem ze dne 8.9.2024 , právo na plnění při dožití v této částce.

3. Žalovaná žádala zamítnutí žaloby, upozornila, že žalobce obdržel i další plnění, než jak žalobce tvrdí v žalobě, jednak částku 3 700 Kč a dále v důsledku uplynutí času sjednané smlouvy plnění 53 588 Kč. Nesouhlasí s tvrzením žalobce o neurčitosti, vedle hlavního životního pojištění žalobce ve smlouvě sjednal úrazové plněn, za něž hradil měsíční rizikové pojistné. Žalobce jím požadovanou částku bezdůvodného obohacení vyčíslil jako rozdíl mezi celkem uhrazeným pojistným a mimořádnými výběru učiněnými dle předmětné pojistné smlouvy. Žalovaná s takto provedeným vyčíslením nesouhlasí, a to protože nezohledňuje hrazení pojistného i na další sjednaná pojištění, jejichž neplatnost žalobce nenamítá a nezohledňuje vyplacená plnění. Žalobce tvrdí, že z předmětné pojistné smlouvy neobdržel jiné pojistné plnění, než mimořádné výběry v celkové výši 22 153 Kč.

4. Zejména však žalovaná vznesla námitku promlčení žalobcova nároku, odkázala na informovanost žalobce již k okamžiku uzavření smlouvy, dále na Informační dopisy a na Informace k pojistné smlouvě , které zasílala žalobci každý rok počínaje dnem 6.7.2017 a konče 6.7.2023.

5. Pojistná smlouva byla uzavřena dne 5. 6. 2006 za účinnosti SOZ. Již při uzavření měl žalobce k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohl dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost Pojistné smlouvy, kterou nyní tvrdí, a měl tak možnost dovolat se včas údajné neplatnosti a domáhat se vydání údajného bezdůvodného obohacení. Dle ustanovení § 107 odst. 1 SOZ je délka subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení dvouletá, objektivní pak dle odstavce 2 tříletá. Promlčecí doba plyne od doby, kdy se oprávněný z bezdůvodného obohacení dozví o vzniku bezdůvodného obohacení.

6. Žalobce dovozuje neoprávněné snižování kapitálové hodnoty pojištění a tedy i vznik údajného bezdůvodného obohacení pouze z textu Pojistné smlouvy a s absencí informací o nákladové a poplatkové struktuře pojištění. Žalobce však byl se způsobem nakládání s pojistným a stanovením odkupného prokazatelně seznámena nejpozději v okamžik uzavření Pojistné smlouvy, a to převzetím a seznámením se se všeobecnými pojistnými podmínkami (dále jen „VPP“) a doplňkovými pojistnými podmínkami (dále jen „DPP“). Převzetí a seznámení se s VPP a DPP žalobce potvrdil podpisem prohlášení, že "jako pojistník potvrzuji, že jsem při uzavření pojistné smlouva převzal(a) Všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění schválené představenstvem , právnická osoba, dne 14. 9. 2004 pod č. j. 4, Všeobecné pojistné podmínky pro úrazové pojištění schválené představenstvem , právnická osoba, . dne 14. 9. 2004 pod č. j. 4 a Doplňkové pojistné podmínky pro sjednaná pojištění, Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti schválené představenstvem , právnická osoba, . dne 29. 9. 2004 pod č. j. 01/2005 a Všeobecné podmínky pro pojištění denní podpory při pobytu v nemocnici schválené představenstvem , právnická osoba, . dne 29. 9. 2004 pod č. j. 02/2005 a byl(a) s nimi seznámen(a)."7. Soud provedl dokazování těmito listinnými důkazy : Pojistná smlouva č. , hodnota, vč. Všeobecné pojistné podmínky verze , Anonymizováno, a Doplňkové pojistné podmínky verze , Anonymizováno, , Potvrzení mimořádného výběru ze dne 4. 3. 2012 , Potvrzení mimořádného výběru ze dne 3. 12. 2013 , Potvrzení mimořádného výběru ze dne 3. 11. 2015 , Sdělení o výplatě pojistného plnění ze dne 30. 4. 2007, Sdělení o výplatě pojistného plnění ze dne 22. 11. 2010 , Informace o výplatě pojistného plnění ze dne 28. 6. 2014 , Informace o výplatě pojistného plnění ze dne 30. 6. 2014 , Dopis žalované žalobci ze dne 8.9.2024 o skončení pojištění, z nichž zjistil, že smlouva byla sjednána na dobu určitou (17 let) do 5.6.2023 na pojistnou částku pro případ smrti 1 000 000 Kč pro obmyšlenou manželku žalobce .Pojistná smlouva sjednala vedle hlavního životního pojištění také pojištění úrazové žalobce , jeho manželky a jeho dětí . Žalobce za tato úrazová připojištění hradil rizikové pojistné, jehož částka byla uvedena přímo v Pojistné smlouvě. Konkrétně za tato pojištění žalobce hradil měsíční rizikové pojistné ve sjednané výši 43,- Kč, 37,- Kč, 19,- Kč, 99,- Kč, 19,- Kč, 8,- Kč, 27,- Kč a 54,- Kč, tj. celkem 306,- Kč měsíčně. Na úrazová plnění v průběhu pojistného vztahu žalovaná plnila, žalobce činil mimořádné výběry.

8. Dále soud zjistil z Bodu 2 Doplňkových pojistných podmínek verze , Anonymizováno, , že pojmy rizikového pojistného (2.3) a kapitálovými hodnotami v bodech 2.5. až 2.7.2.v návaznosti na čl. 1 a ustanovení ohledně rizikových pojistných a nákladů a poplatků v bodech 1.5 až 2.2. jsou neurčité.

9. Dále soud zjistil z listinných důkazů : Výroční dopisy k pojistné smlouvě z let 2008 - 2016 , Informace k pojistné smlouvě ze dne 6. 7. 2017, Informace k pojistné smlouvě ze dne 6. 7. 2018 , Informace k pojistné smlouvě ze dne 6. 7. 2019 , Informace k pojistné smlouvě ze dne 6. 7. 2020 , Informace k pojistné smlouvě ze dne 6. 7. 2021 , Informace k pojistné smlouvě ze dne 6. 7. 2022 , Informace k pojistné smlouvě ze dne 6. 7. 2023, že o konkrétní výši KH(TÚM), která slouží k pokrytí nákladové struktury pojištění a rizikového pojistného, byl žalobce každoročně informován prostřednictvím výročních dopisů, přičemž první výroční dopis je již ze dne 6. 4. 2008 a že byl od roku 2017 byly žalobci namísto původních výročních dopisů zaslána informace k pojistné smlouvě, která kromě stavu KH(TÚM) obsahovala i podrobný rozpis jednotlivých složek KH(TÚM), vč. konkrétních částek strženého rizikového pojistného a nákladů za daný pojistný rok a vyčíslení aktuální výše odkupného a počínaje červnem 2017 byly žalobci namísto původních výročních dopisů zaslána informace k pojistné smlouvě, která kromě stavu KH(TÚM) obsahovala i podrobný rozpis jednotlivých složek KH(TÚM), vč. konkrétních částek strženého rizikového pojistného a nákladů za daný pojistný rok a vyčíslení aktuální výše odkupného. Z informace k pojistné smlouvě ze dne 6. 7. 2017 vyplývá, že od počátku pojištění bylo na ostatní (tj. jiné než životní) pojištění uhrazeno celkem 17 190 Kč. Z úrazového připojištění pak bylo žalobci vypláceno plnění. Ani tyto částky uhrazené na připojištění však žalobce nezohlednil, stejně tak jako hodnotu pojistné ochrany, která mu byla po celou dobu trvání pojištění poskytována.

10. Dále soud zjistil z těchto listinných důkazů: E-maily žalované žalobci ze dne 7. 4. 2014 , ze dne 7. 7. 2016 , ze dne 7. 7. 2017 , ze dne 7. 7. 2020 , ze dne 7. 7. 2021, ze dne 7. 7. 2022 , e dne 10. 7. 2023 a z emailu žalobce žalované ze dne 21.4.2024 , že výše citované výroční dopisy a informace k pojistné smlouvě byly žalobci ve doručovány na jeho e-mailovou adresu: , e-mail, a počínaje rokem 2020 na , e-mail, , žalobce z této e mailové adresy zaslal žádost adresovanou žalované dne ze dne 21. 2. 2024 . Dále též soud zjistil z Interních záznamů o zpřístupnění dokumentu v klientské zóně , že žalobce se s dokumenty seznamoval.

11. Na předžalobní výzvu žalobce ze dne 14.3.2024 k zaplacení předmětné jistiny reagovala žalovaná dopisem ze dne 28.3.2024 zamítavě.

12. Po provedeném dokazování soud vzal za prokázané, že účastníci sjednali dne 5.6.2006 Pojistnou smlouvu č. , hodnota, , typ životní pojištění , Anonymizováno, , jehož obsahovou součástí jsou Všeobecné pojistné podmínky verze , Anonymizováno, a Doplňkové pojistné podmínky verze , Anonymizováno, , smlouva byla sjednána na dobu určitou (17 let) do 5.6.2023 na pojistnou částku pro případ smrti 1 000 000 Kč pro obmyšlenou manželku žalobce .Pojistná smlouva sjednala vedle hlavního životního pojištění také pojištění úrazové žalobce , jeho manželky a jeho dětí . Žalobce za tato úrazová připojištění hradil rizikové pojistné, jehož částka byla uvedena přímo v Pojistné smlouvě. Za tato sjednaná pojištění žalobce hradil měsíční rizikové pojistné ve sjednané výši 43 Kč, 37 Kč, 19 Kč, 99 Kč, 19 Kč, 8 Kč, 27 Kč a 54 Kč, tj. celkem 306 Kč měsíčně, Anonymizováno13. Žalobce podpisem na smlouvě stvrdil převzetí a seznámení se s VPP a DPP a prohlásil , že "jako pojistník potvrzuji, že jsem při uzavření pojistné smlouva převzal(a) Všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění schválené představenstvem , právnická osoba, dne 14. 9. 2004 pod č. j. 4, Všeobecné pojistné podmínky pro úrazové pojištění schválené představenstvem , právnická osoba, dne 14. 9. 2004 pod č. j. 4 a Doplňkové pojistné podmínky pro sjednaná pojištění, Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti schválené představenstvem , právnická osoba, . dne 29. 9. 2004 pod č. j. 01/2005 a Všeobecné podmínky pro pojištění denní podpory při pobytu v nemocnici schválené představenstvem , právnická osoba, . dne 29. 9. 2004 pod č. j. 02/2005 a byl(a) s nimi seznámen(a)."14. Žalobce obdržel na mimořádné výběry v celkové výši 22 153 Kč. Dále žalobci bylo vyplaceno na několik pojistných událostí 17 190 Kč a dále plnění ve výši 3 700 Kč. Dále byla žalobci vyplacena částka 53 588 Kč po té, kdy skončilo životní pojištění žalobce (dne 5.7.2024), protože uplynula doba, na kterou bylo pojištění sjednáno z titulu dožití . O výši KH(TÚM), která slouží k pokrytí nákladové struktury pojištění a rizikového pojistného, byl žalobce každoročně informován prostřednictvím výročních dopisů, počínaje dnem 6. 4. 2008 , počínaje červnem 2017 byly žalobci namísto původních výročních dopisů zaslána informace k pojistné smlouvě, která kromě stavu KH(TÚM) obsahovala i podrobný rozpis jednotlivých složek KH(TÚM), vč. konkrétních částek strženého rizikového pojistného a nákladů za daný pojistný rok a vyčíslení aktuální výše odkupného.

15. Po právní stránce lze věc posoudit takto: podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, (dále jen „NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinností budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

16. Podle ustanovení § 3036 NOZ podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet pod dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

17. Vzhledem k tomu, že právní vztah mezi účastníky vychází z pojistné smlouvy uzavřené dne 5.6. 2006, řídí se tento právní vztah zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a zák. č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem (dále jen „o.z.“).

18. Podle ustanovení § 2 zákona o pojistné smlouvě je pojistná smlouva smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.

19. Podle ustanovení § 37 odst. 1 o.z. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

20. Podle ustanovení § 41 o.z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

21. Podle ustanovení § 451 odst. 1 o.z. kdo se úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

22. Dle ust. § 451 odst. 2 o.z. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

23. Podle ustanovení § 457 o.z. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že Pojistná smlouva je absolutně neplatným právním úkonem dle § 37 odst. 1 o.z., neboť neobsahuje konkrétní ujednání o výši rizikového pojistného za pojištění. V tomto případě nebyla konkrétní výše rizikového pojistného ve smlouvě ujednána a nelze ji zjistit ani z Doplňkových pojistných podmínek či jiných smluvních dokumentů.

24. Pokud je v článku 1.6 v Doplňkových pojistných podmínek verze , Anonymizováno, odkazováno na pojistně technické zásady pojistitele, nejde o dokument pojišťovny stanovící konkrétní sazby pojistného, nýbrž, jak uvádí i žalovaná ve svém vyjádření k žalobě, o objektivně existující metody, které žalovaná obligatorně používá. Takový odkaz je nicméně zcela neurčitý a jedná se o neplatné ujednání. Vzhledem k tomu, že ujednání o výši rizikového pojistného nelze od ostatního obsahu pojistné smlouvy oddělit, neboť není zjistitelné, jaká část běžného pojistného po odečtení rizikového pojistného má být investována do nákupu podílových jednotek a není-li ujednáno konkrétní rizikové pojistné, nejde vůbec o pojištění, neboť celé běžné pojistné by v takovém případě mělo být investováno, jedná se o neplatný právní úkon. Ostatně obdobně již rozhodl i Městský soud v Praze v rozhodnutí č. j. 29 Co 420/2019-146, který se rovněž zabýval otázkou platnosti obdobné pojistné smlouvy žalované o životním pojištění , Anonymizováno, a dospěl ke stejnému právnímu závěru.

25. Žalobce neplatnost Pojistné smlouvy dovozuje výhradně z jejího textu, se kterým byl seznámen nejpozději v den podpisu Pojistné smlouvy. Neplatnost tvrzenou žalobcem tak nezaložila žádná další skutková okolnost. Žalobce se tedy o údajném bezdůvodném obohacení mohl dozvědět již při první platbě pojistného, neboť již v okamžiku uzavírání Pojistné smlouvy měl k dispozici veškeré informace, ze kterých nyní dovozuje neplatnost Pojistné smlouvy, tj. byl seznámen se zněním všech ujednání Pojistné smlouvy, která nyní označuje za neurčitá/zneužívající.

26. Pokud (by) byla výše uvedená pojistná smlouva absolutně neplatným právním úkonem a žalobce dle této neplatné pojistné smlouvy platil pojistné, vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení dle § 451 odst. 2 o.z. představující platby pojistného, přičemž podle soudu promlčecí doba pak běží pro jednotlivé platby zvlášť.

27. Podle § 107 odst. 1 o.z. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dle odst. 2 citovaného ustanovení se nejpozději právo na plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

28. Pokud jde o počátek subjektivní dvouleté promlčecí lhůty, pak, dle právního názoru soudu, tato začala ohledně každé platby pojistného běžet jeho zaplacením, neboť žalobkyně ke dni podpisu pojistné smlouvy znala konkrétní obsah této pojistné smlouvy, tj. znala rozhodné skutkové okolnosti, z nichž mohla dovodit neplatnost pojistné smlouvy a je irelevantní, zda si žalobce pojistnou smlouvu vyhodnotila jako platnou či neplatnou (shodně též např. usnesení NS ČR sp. zn. 28 Cdo 2598/2020 z 24.11.2020).

29. Nejvyšší soud v konstantní judikatuře dovodil, že pro počátek plynutí subjektivní promlčecí doby je rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo je získal.( rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1161/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3306/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1957/2012 S ohledem na předmět řízení a tvrzení žalobce jsou rozhodné ty skutečnosti, které zakládání údajnou neplatnost Pojistné smlouvy. Vědomostí se pak nerozumí znalost právní kvalifikace, ale pouze znalost skutkových okolností, z nichž lze neplatnost Pojistné smlouvy, a tedy odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit.

30. Žalobci se výroční dopisy informační dopisy dostaly do dispozice a už tato objektivní prokázaná skutečnost postačuje k tomu, aby soud měl za prokázané, že se žalobce s jejich obsahem seznámil .

31. Proto by bylo možné přiznat žalobci bezdůvodné obohacení za jím uskutečněné plnění žalované nejvýše za dva roky zpětně od podání návrhu tj. za období od 18.6.2022 do 18.6.2024 . Částka bezdůvodného obohacení za tyto dva roky zpětně činí 0 Kč.

32. Pouze nad rámec uvedeného soud uvádí, že nesouhlasí s názorem žalobce, že objektivní promlčecí lhůta je v daném případě 10 let, neboť žalovaná měla jednat úmyslně. Ze samotné skutečnosti, že žalovaná se žalobcem uzavřela neplatnou pojistnou smlouvu nelze totiž dovodit úmysl žalované se bezdůvodně obohatit s tím, že pokud žalobce argumentoval, že úmysl žalované vyplývá ze skutečnosti, že pojistná smlouva byla uzavřena bez předchozího informování spotřebitele (pojistníka) o nákladové struktuře pojištění, pak tento argument považuje soud za nepřípadný, neboť úmysl se musí vztahovat k vůli subjektu záměrně uzavřít neplatnou smlouvu a získat tak bezdůvodné obohacení, což však má soud v daném případě za vyvrácené, neboť z chování žalované po uzavření smlouvy (např. vyplacení odkupného) je evidentní, že tato považovala pojistnou smlouvu za platnou, navíc žalobce rovněž pojistnou smlouvu uzavřel, ačkoli mu z obsahu Doplňkových pojistných podmínek muselo být zřejmé, že nezná výši rizikového pojistného či počáteční a správní náklady, a taky soud z této skutečnosti nedovozuje, že by žalobce chtěl úmyslně uzavřít neplatnou pojistnou smlouvu. S ohledem na výše uvedené tak soud má za to, že nárok žalobce i žalované podléhá promlčení v obecné tříleté, resp. dvouleté, promlčecí lhůtě.

33. Dále se soud zabýval i otázkou, zda námitka promlčení vznesená žalovanou není v rozporu s dobrými mravy, jak namítal žalobce. Podle ustálené judikatury uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz. rozsudek NS ČR ze dne 22.8.2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, či usnesení NS ČR ze dne 24.11.2020, sp. zn. 28 Cdo 2598/2020). Nejvyšší soud dále ve svém rozhodnutí ze dne 27.5.2020, č.j. 23 Cdo 1254/2020-399 znovu zopakoval, že „Ve vztahu k rozporu námitky promlčení s dobrými Nejvyšší soud dlouhodobě zastává názor, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marně uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 3355/2016, či ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4769/2018, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, uveřejněný pod číslem 29/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1846/2018). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003, a rozsudky téhož soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, a ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009). Odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1283/2019).“34. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by námitka promlčení byla jakýmkoliv projevem zneužití práva na úkor žalobce , když ze všech vyjádření žalované např. reakcí na předžalobní výzvu, jednoznačně vyplývalo, že žalovaná nárok žalobce neuznává . Placením pojistného žalobce vytvořil na pojistném kapitálovou hodnotu, která měla být oprávněné osobě vyplacena v případě pojistné události. S ohledem na skutečnost, že pojistná smlouva kryla jak riziko smrti, tak i riziko dožití, bylo jisté, že žalovaná vyplatí z pojistné smlouvy pojistné plnění vždy. V případě platnosti pojistné smlouvy tedy nemohla nastat situace, kdy by si žalovaná mohla po právu zaplacené pojistné ponechat. Konečně žalobce ani netvrdil, že by žalovaná nebyla v případě pojistné události připravena plnit. Žalobce se tak mohl domáhat svého nároku na vydání bezdůvodného obohacení před uplynutím promlčecí doby.

35. Pokud pak žalobce nemravnost vznesené námitky promlčení dovozoval z toho, že pojistná smlouva je neplatná a o této neplatnosti musela žalovaná vědět, i tento argument považuje zdejší soud za nepřiléhavý. Jak uvedl Nejvyšší soud, rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat pouze z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku. Skutečnost, že se někdo vědomě bezdůvodně obohacuje, nemá sama o sobě vliv na fakt, zda následně vznesená námitka promlčení je či není v rozporu s dobrými mravy, když tato skutečnost může mít vliv pouze na délku promlčecí doby, pokud se jedná o úmyslné bezdůvodné obohacení. Navíc v daném případě bylo možno neplatnost Pojistné smlouvy dovodit ze samotného textu Pojistné smlouvy, resp. Doplňujících pojistných podmínek, které jsou její nedílnou součástí, jež byly žalobkyni známy, když v těchto byla jednoznačně uvedena vůle žalované strhávat si z kapitálové hodnoty pojištění počáteční a správní náklady, jež žalobkyně neznala, a rizikové pojistné, jehož výše nebyla určitě stanovena, nýbrž byla určena na základě technických zásad pojistitele, které však nebyly součástí Pojistné smlouvy.

36. Ze všech důvodů uvedených shora uvedených se soud neztotožňuje s názorem žalobce, že v posuzované věci jde o případ, kdy by soud po zohlednění specifických okolností konkrétního sporu dospěl k závěru, že připuštění námitky promlčení by vedlo k neopodstatněnému vychýlení rovnováhy mezi účastníky smluvní vztahu způsobem, který by bylo nutno pokládat za nemravný.

37. Principu právní jistoty se lze dovolávat a lze ho považovat za korektiv ochrany legitimního očekávání pouze za situace, kdy se jej dovolává subjekt v dobré víře. V dobré víře přitom nemůže být subjekt, který má povědomost o tom, že si přivlastňuje majetek náležející jinému, tedy se například úmyslně bezdůvodně obohacuje. Jak bylo uvedeno výše, soud nemá za prokázané, že v posuzované věci se žalovaná jakkoli úmyslně obohacovala, její dobrá víra tak narušena není.

38. Pokud žalobce odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie C-485/19 (dále jen "Rozhodnutí") přisvědčuje soud žalované, že toto rozhodnutí nelze na Pojistnou smlouvu vůbec aplikovat. Z odůvodnění Rozhodnutí SDEU jasně vyplývá, že SDEU má za to, že promlčení ve spotřebitelských vztazích, a to právě i v případě, kdy směřuje proti spotřebitelům, není a priori závadné. Důvod, pro který SDEU v Rozhodnutí rozhodl, že aplikace uvedené promlčecí lhůty, která měla běžet ode dne vzniku bezdůvodného obohacení, je v konkrétním případě v rozporu se zásadou efektivity, spočívá v závažnosti defektu smlouvy. Tímto porušením je pak porušení evropských pravidel týkajících se nepřiměřených podmínek, resp. zneužívajících ustanovení, popřípadě pravidel stanovených na ochranu dlužníků ze spotřebitelských úvěrových smluv vyplývajících z evropských předpisů.

39. V předmětné věci, však nelze dovodit, že by spotřebitel byl špatnou finanční situací přinucen tíživými okolnostmi smlouvu uzavřít. Spotřebitel se v takovém případě naopak dobrovolně rozhodl své volné finanční prostředky, investovat do jím zvoleného produktu, který je nazván jako investiční.Stejný závěr zaujal i Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1984/22, který v tomto svém rozhodnutí vydaném v téměř totožné věci uvedl, že "z povahy životního pojištění nelze usuzovat na přesnou výši ztráty, která by stěžovateli vznikla, kdyby ve smluvním vztahu setrval, jak původně předpokládal. Podle Ústavního soudu je nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru a uzavřením životního pojištění, jakožto investicí svého druhu. I proto Ústavní soud na věc stěžovatele závěr SDEU o nutnosti stanovení počátku promlčení tak, aby se spotřebitel mohl efektivně domoci svých prostředků hrazených na nevyvážený spotřebitelský úvěr, nemohl aplikovat." Ani dle Ústavního soudu tedy nelze závěry Rozhodnutí SDEU na danou věc aplikovat.

40. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 48 666,20 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 362 685 Kč sestávající z částky 9 780 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a ze dvou z tarifní hodnoty ve výši 9 580 z tarifní hodnoty 311 985 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dvě náhrady podle § 13 odst. 4 a. t. po 450 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 40 220 Kč ve výši 8 446,20 Kč.