30 C 278/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 43 325 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni dalších 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 16. 7. 2024 do zaplacení a částku 8 325 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 862,94 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 43 325 Kč s tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně dne 12.3. 2024 žalovanému poskytla částku 25 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: zákonného úroku z prodlení z částky 35 000 Kč , smluvního úroku z prodlení ve výši 40 % p.m. z částky 25 000 Kč a smluvní pokuty ve výši z částky 0,1 % p.d. kapitalizovanou na částku 8 325 Kč.

2. Žalobkyně se z jednání dva dny před jeho konáním omluvila s tím, aby případně, nemá li soud její tvrzení za úplná a prokázaná žalobkyni poučil a jednání odročil. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. K jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Soud jednal bez účasti účastníků, kteří nedostavením se k jednání vědomě vystavili tomu, že jim soud nemohl poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř. jakož i jiná potřebná poučení .

4. Soud provedl dokazováním těmito listinnými důkazy. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 12.3.2024, potvrzením o provedené platbě z účtu žalobkyně žalovanému v částce 25000 ze dne 12.3.2024 , osobními doklady žalovaného , jež si žalobkyně vyžádala od žalovaného (kopie občanského průkazu a rodný list) , dopisem-Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , výpisy ze stavu účtu žalovaného , předžalobní výzvou ze dne 14.6.2025 včetně dodejky .

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: žalobkyně s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela dne 12.3.2024 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala žalobci poskytnout úvěr do 30 000 Kč s tím, že žalovaný bude úvěr splácet každý měsíc k 11. dni v měsíci včetně úroku přirostlém za uplynulé období jistiny. V čl. 2.1.5.smlouvy byla doba trvání úvěru dohodnuta na dobu neurčitou , v čl. 2.1.6. byla sjednána úroková sazba 40 % p.m.Výše sazby RPSN odpovídá 5 532,56 % ( čl. 2.1.9. smlouvy ).Dále si v čl. 4.2., písmeno c) účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

6. Žalobkyně dne 12.3. 2024 žalovanému poskytla částku 25 000 Kč, kterou žalovaný nevrátil.

7. Zesplatňujícím dopisem ze dne 12.7.2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu v částce 71 743 Kč a následně též předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 82 841,94 Kč včetně nákladů právního zastoupení.

8. Žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že před uzavřením smlouvy prověřovala úvěryschopnost žalovaného.

9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Soud konstatuje, že v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.

14. V projednávané věci bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byly uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalovanému bude poskytnuta finanční částka, tedy„ zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaný poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátce, přičemž takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednaný smluvní úrok za poskytnutí půjčky.

15. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalovanému byly finanční prostředky poskytnuty poukazem na jeho bankovní účet při uzavření smlouvy, smlouva o zápůjčce může být sjednána jako úplatná, předmětem smluvního vztahu nebyl závazek rezervovat finanční prostředky po celou dobu trvání smlouvy.

16. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu zákona č. 257/2016 Sb. korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb.,„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutno se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé.

17. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

18. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva, žalobkyně poskytla žalovanému 25 000 Kč , kterou měl vrátit v měsíčních splátkách s přirůstajícím nepřiměřeně vysokým smluvním úrokem z prodlení ve výši 40 % měsíčně z aktuální nesplacené jistiny, sjednala se žalovaným nepřiměřeně vysokou sazbu RPSN a vedle toho smluvní pokutu.

21. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

22. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

23. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Sjednaná výše smluvního úroku a RPSN je lichevní .

24. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku. Funkcí smluvního úroku z prodlení, obdobně jako u smluvní pokuty, je funkce preventivní, uhrazovací a sankční. Přiměřenost smluvního úroku z prodlení soud poměřoval okolnostmi, za kterých byla smlouva uzavřena (prostřednictvím komunikace na dálku), přičemž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v malé výši. Sjednaná výše smluvního úroku z prodlení je hrubě nepřiměřená (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005), a lichevní.

25. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Dle § 1796 o. z. je neplatná smlouva při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

28. K důsledkům neplatnosti dle § 588 odst. 1 o. z. pro rozpor s dobrými mravy dovolací soud v rozsudku ze dne 16. 3. 2021, sen. zn. 23 ICdo 56/2019, uveřejněném pod číslem 80/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl a blíže odůvodnil závěr, dle kterého porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Právní jednání se tedy buď příčí dobrým mravům a je absolutně neplatné, nebo dobré mravy porušeny nejsou a právní jednání z tohoto důvodu neplatné není.

29. Soud tak uzavírá, že převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen pouze tuto částku dle ust. § 2991 odst.2 o.z. vrátit jako bezdůvodné obohacení, když tyto finanční prostředky jsou ve výši 25 000 žalobkyni nevrátil.

30. S ohledem na to, že soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky z několika důvodů jako absolutně neplatnou, ve výroku II. tohoto rozsudku zamítl nárok žalobce, jíž požadoval úhradu částky představující ve smlouvě sjednaný smluvní úrok z prodlení a smluvní pokutu , neboť žalovaný se v tomto rozsahu nemohl dostat do prodlení s úhradou dlužné částky.

31. Závěrem soud uvádí, že při svém rozhodnutí nemohl zohlednit žádost právní zástupkyně žalobkyně , která se k jednání omluvila, aby v případě, pokud nebude možné žalobě v plném rozsahu vyhovět, aby o této skutečnosti byl soudem informován a byla mu poskytnuta lhůta k doplnění žalobních tvrzení. Občanské soudní řízení je ovládáno zásadou projednací a neochota se dostavit k nařízenému jednání právního zástupce účastníka musí jít k jeho tíži a není důvodem pro odročení jednání tím spíše, že žalobkyně je zastoupena advokátkou , tj. osobou znalou práva a zkoumání úvěryschopnosti žadatele o úvěr je soudem standardně zkoumána, což musí být právní zástupkyni žalobkyně známo. Skutečnost, že sám žalovaný ničeho v řízení nenamítal, je s ohledem na shora uvedené, irelevantní.

32. Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. Vzhledem ke skutečnosti , že nebylo nijak dohodnuto, do kdy má žalovaný úvěrované prostředky vrátit, má soud za to, že se mohl dostat do prodlení den po té, kdy mu byl úvěr zesplatněn s připočtením 3 dnů do jejichž uplynuté měl úvěr dle výzvy dopisem ze dne 12.7.2024 vrátit , tedy dnem 16.7.2024 .

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 862,94 Kč, přičemž tato částka představuje 15,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,7 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,3 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 167 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43 325 Kč sestávající z částky 2 860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.