30 C 323/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 506 208 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 335 511 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 335 511 Kč od 27. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se návrh žalobce na zaplacení částky ve výši 170 697 s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky Kč od 27. 1. 2022 do zaplacení

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 11 283,97 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 11.11.2021 domáhal vůči žalovanému státu původně zaplacení částky 525 991,60 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci, resp. jeho právním předchůdcům, za celkovou nepřiměřenou délkou trvání řízení ve věci restitučního nároku na vydání pozemkové parcely p.č. PK [číslo] o výměře 59 m2, a PK [číslo] o výměře 2150 m2, vše v k.ú. [příjmení] [příjmení], a dalším pozemkovým parcelám v k.ú. [příjmení] [jméno], vedeného před Státním pozemkovým úřadem, Krajský pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj, pod č. j. 665/91 s tím, že správní řízení o tomto nároku trvalo 30 let.

2. Žalovaný stát v této věci jedná podle § 21a odst. 1 písm. b) o. s. ř. prostřednictvím své organizační složky – Ministerstva zemědělství, které je současně ve smyslu § 6 odst. 2 písm. b) zák. č. 82/1998 Sb. též příslušným úřadem, neboť tvrzená újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení pozemkového úřadu vznikla v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti právě tohoto ministerstva (zák. č. 229/1991 Sb.).

3. Žalovaná se žalobě bránila tím, že k průtahům v řízení před Státním pozemkovým úřadem, Krajský pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj došlo a kdy přiměřenost délky řízení musí být posouzena ve světle konkrétních okolností případu, tedy zejména s přihlédnutím k mimořádně vysoké složitosti řízení, kdy v rámci restitučního řízení bylo celkově rozhodováno o 52 pozemcích ve čtyřech katastrálních územích. Dále je nutno přihlédnout k podílu účastníků na délce řízení a počtu stupňů správních a soudních orgánů, jimiž byla věc projednávána.Žalobce uplatnil nárok za 29 let, 11 měsíců a 23 dnů.Restituční řízení před pozemkovým úřadem skončilo nabytím právní moci rozhodnutí tohoto úřadu dne 30.4.2021, po tomto datu probíhá řízení dle části V. o.s.ř. a ve stručnosti odkázala na dopis ze dne 4.22.2021 právnímu zástupci žalobce.

4. Žalobce vstoupil do řízení dne 5. 8. 1997, jako jeden ze tří dědiců po [jméno] [příjmení], proto se mu za období před vstupem do řízení (5 let, 8 měsíců a 18 dní) započítává přiměřené zadostiučinění ve výši 15 721 Kč a za období samostatného účastenství (23 let, 8 měsíců a 26 dní) částka 237 383 Kč.

5. Soud v tomto řízení při nařízeném jednání provedl dokazování, přičemž jednotlivé důkazy hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. jak každý samostatně, tak i v jejich vzájemných souvislostech a dospěl na tomto základě k následujícím skutkovým zjištěním.

6. S ohledem na to, že předběžné projednání nároku je podmínkou meritorního projednání věci, soud především konstatuje, že z písemné výzvy žalobce žalované datované dne 26.7.2021 a dopisu datovaného dne 4.11.2021 zaslaném žalovanou právnímu zástupci žalobce bylo zjištěno, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu nemajetkové škody ve výši 546 669 Kč způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení ve věci restitučního nároku na vydání zemědělského majetku dle ust. § 9 odst. 1 zákona o půdě – k pozemkové parcele p.č. PK [číslo] o výměře 59 m2 v k.ú. [příjmení] [příjmení], vedené v rámci správního spisu Státním pozemkovým úřadem, Krajský pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj pod č. j. 665/918-RNP. Stejně tak právní zástupce žalobce uplatnil u žalované nárok za Ing. [jméno] [příjmení] [jméno], Mgr. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [celé jméno žalobce], [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení], MUDr. [jméno] [příjmení] [jméno], Ing. [jméno] [příjmení], Prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] z titulu nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce restitučního řízení vedeného před Státním pozemkovým úřadem, Krajským pozemkovým úřadem pro Jihomoravský kraj pod totožnou č.j. 665/91 a žalovaná konstatovala nepřiměřenost délky totožného správního řízení a všem těmto osobám (včetně žalobce) se omlouvá, ve vyjádření určila částku přiměřeného zadostiučinění vůči jednotlivým žadatelům, vůči žalobci ve výši 253 104 Kč a zároveň mu zaslal návrh dohody o narovnání.Tento návrh žalobce neakceptoval.

7. Soud k důkazu provedl (se souhlasy účastníků) ze správního spisu Státním pozemkovým úřadem, Krajský pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj pod [číslo jednací] Rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajský pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj pod č. j. č.j. SPU 086628/2021 ze dne 30.4.2021, jež nabylo právní moci dne [číslo] [číslo] pod [číslo jednací] ze dne 31.5.2021, jež nebylo právní moci dne 30.6.2021, z nichž zjistil, že těmito rozhodnutími příslušný pozemkový úřad rozhodl o tom, že (i) žalobce není vlastníkem id. ½ pozemku p.č. PK [číslo] zahrady v k.ú. [příjmení] [jméno] a též, že (i) žalobce nenaplňuje znaky oprávněné osoby podle zákona o půdě. V obou řízení bylo na straně navrhovatelů až 25 účastníků. Pozemkový úřad si v rámci dokazování musel vyžádat výpisy z pozemkové knihy a identifikace parcel, geometrické plány, doklady k přechodu těchto pozemků na stát, zastavěnosti předmětných nemovitostí po přechodu na stát a jejich charakteru či k prokázání restitučních titulů (zejména darovací smlouvy uzavřené v tísni a kupní smlouvy uzavřené v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek) vyjádření stavebního úřadu k vydatelnosti pozemku včetně stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí a provést místní šetření.

8. V průběhu správního řízení došlo k úmrtí šesti úmrtí původních navrhovatelů a proti rozhodnutí čj. [číslo] ze dne 9.11.2011 a [číslo jednací] ze dne 19.11.2013 byla u Městského soudu v Brně podána žaloba podle hlavy páté o.s.ř. Tyto skutečnosti soud zjistil z rozsudků zdejšího soudu ve věci žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] (č.j. 22 C212/2017-86) a žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] (č.j. 12 C 225/2017-64).

9. S ohledem na § 14 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. má soud nárok žalobce za řádně uplatněný.

10. K samotnému předmětnému řízení pak soud především konstatuje, že mezi účastníky není sporu (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) o tom, že restituční řízení (jako celek) bylo ukončeno ke dni 30.4.2021 a tak se uzavřela doba řízení tak, že správní řízení trvalo od 16.11.1991 do 30.4.2021, tedy 29 let, 5 měsíců a 17 dnů, a že žalobce vstoupil do řízení dne 5. 8. 1997, jako jeden ze tří dědiců po [jméno] [příjmení], a tyto skutečnosri soud vzal za prokázané.

11. Po právní stránce soud vychází ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění.

12. Podle § 1 odst. 1 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanoveným tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle § 31a odst. 1 cit. zák. se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující.

16. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 cit. ust. pak platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánu veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Nárok uplatňovaný právním předchůdcem žalobce a posléze žalobcem samotným v restitučním řízení je majetkovým nárokem soukromoprávní povahy spadajícím pod čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech (dále též jen„ Úmluva“) a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též jen„ Listina“) a je tu namístě vycházet ze závěrů stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010.

18. Soud hodnotil především celkovou délku předmětného řízení, které začalo dne 16.11.1991 a trvalo do 30.4.2021. Tuto délku řízení je třeba nepochybně považovat za nepřiměřenou (nezákonnou). V takovém případě se pak dle výše citovaného stanoviska Nejvyššího soudu vznik nemajetkové újmy na straně poškozeného účastníka předpokládá, přičemž zásadně je namístě poskytnutí peněžitého zadostiučinění, neboť pouhé konstatování porušení práva se jeví (a to konkrétně i v tomto případě) jako nedostačující.

19. Tzv. základní částka odškodnění, jež je dle výše cit. stanoviska zásadně odůvodněná v rozmezí 15 – 20 tisíc Kč ročně, by pak činila 569 185 Kč (2 x 10 000 Kč + 27 x 20 000 Kč + 5 x 1 667 Kč + 17 dnů = 850). Soud základní odškodnění určil na horní hranici uvedeného rozmezí (20 000 Kč za rok řízení), neboť tu jsou faktory zvyšující typovou závažnost vznikající újmy, neboť jde o restituční řízení, v němž má být (pokud možno bez jakýchkoli zbytečných prodlev) napravena v minulosti způsobená újma.

20. Na druhé straně soud snížil zadostiučinění připadající na první dva roky řízení na polovinu (- 10 000 Kč).

21. K dalším faktorům ovlivňujícím výši zadostiučinění pak lze uvést následující: celková délka řízení byla výše zjištěna v trvání (od 16.11.1991 do 30.4.2021), tedy 29 let, 5 měsíců a 17 dnů,a že žalobce vstoupil do řízení dne 5. 8. 1997, jako jeden ze tří dědiců po [jméno] [příjmení].

22. Tato délka je zjevně nepřiměřená a je též nezákonná, neboť řízení před pozemkovým úřadem bylo řízením správním (srov. § 9 zák. o půdě), v němž se měly uplatnit též lhůty dle § 49 odst. 2 spr. ř. (zák. č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Rozhodnuto tedy mělo být, byť by šlo o zvlášť složitý případ, do 60 dnů. S ohledem na právě uvedené je pak zjevné, že zákonná lhůta dodržena nebyla, naopak byla mnohonásobně překročena. I přesto, že zákonná lhůta je výrazně kratší, postupoval soud při určení základní částky zadostiučinění tak, že za„ ještě přiměřenou“ považoval dobu 2 let (za první dva roky je proto počítáno s poloviční částkou), v níž mohlo a mělo být řízení skončeno.

23. Co se týká složitosti řízení, ta je dána především jeho restituční povahou a tedy zvýšenou skutkovou a právní složitostí.

24. Skutkovou složitost shledává soud zejména ve skutečnosti, že jednotlivé restituční nároky právního předchůdce žalobce a dalších oprávněných osob byly uplatněny celkem na 52 původních pozemků ve čtyřech katastrálních územích. Na tomto místě je nutné uvést, že přestože žalobce definoval svůj nárok v tomto řízení jako nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci nepřiměřenou délkou trvání konkrétního restitučního řízení vztahujícího se ke konkrétnímu restitučnímu nároku (vydání pozemkové parcely p.č. PK [číslo]), soud uzavírá, že toto jedno řízení o konkrétním nároku nelze vytrhnout z celku, ve skutečnosti se totiž jedná o jediné správní řízení, jehož jednotlivé restituční nároky spolu neoddělitelně souvisí a je nutné je odškodnit toliko jako celek. V opačném případě by totiž soud musel, pokud by nahlížel na každé řízení o konkrétním restitučním nároku zvlášť, právě v tomto konkrétním případě shledat rozsah nemajetkové újmy spočívající v nejistotě, do které byl žalobce v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení uveden, jako zcela zanedbatelný, a to právě s ohledem na velikost vydávaného zemědělského majetku (rozloha 59 m2), nárokovaný 11 (v době vydání rozhodnutí dokonce 24) oprávněnými osobami. Je nutné se tedy koncentrovat na stanovení toliko jediné výše náhrady nemajetkové újmy kompenzující žalobci namítanou délku téměř 30 let nejistoty ohledně vypořádání jeho celkového restitučního nároku a též, že žalobce nebyl vždy se svými nároky projednávajícími v totožném správním řízení úspěšný.

25. O závěru o složitosti řízení svědčí i prokázaná skutečnost, že v průběhu řízení bylo nutno čekat na výsledek dědického řízení šesti oprávněných osob z jedenácti. Dále bylo v řízení prokázáno, že pozemkový úřad v daném případě prověřoval několik restitučních titulů, na základě kterých nárokované pozemky přešly na stát. Bylo třeba prošetřit, zda nedošlo k odškodnění již podle zákona č. 87/1991 Sb. Značně složité bylo rovněž prokazování možnosti vydání nárokovaných pozemků z hlediska jejich zastavěnosti, v dané souvislosti bylo třeba nechat vyhotovit řadu geometrických plánů. Do úvah o složitosti řízení je nutné zanést i skutečnost, že ve dvou případech (proti rozhodnutí č.j. 665/91/11-RNP ze dne 9.12.2011 a rozhodnutí č.j. 665/91/14-RBD ze dne 19.11.2013) byla podána žaloba podle části páté o.s.ř. a šlo tedy o rozhodování ve dvou stupních.

26. Ze všech těchto výše uvedených důvodů přistoupil soud ke snížení základní částky o 20%.

27. Chování právního předchůdce žalobce ani žalobce ve vztahu k trvání předmětného řízení nebylo žádným z účastníků tvrzeno jako relevantní faktor ovlivňující výši přiznaného zadostiučinění. Není vhodné se zřetelem ke stanovisku Nejvyššího soudu přičítat absenci postupu podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích účinné od dne 1. 7. 2009 k tíži poškozeného, neboť není obecně povinností účastníků řízení vést orgány veřejné moci k dřívějšímu rozhodnutí. Vydat rozhodnutí v přiměřené době je naopak obecnou povinností těchto orgánů, ta má být plněna i tehdy, když účastníci nevyužívají prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení spočívající v nečinnosti orgánu. Soud tedy tuto nečinnost neposuzuje ve vztahu k základu nároku, hodnotí ji však dále ve vztahu k tvrzenému významu řízení pro žalobce.

28. Ke kritériu významu předmětu řízení pro poškozeného Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že význam řízení pro poškozeného je pro stanovení formy a výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě kritériem nejdůležitějším.

29. Význam předmětu řízení pro žalobce je v prvé řadě z principu zvyšován tím, že tu jde o restituční řízení, v němž jde o nápravu dřívějších křivd.

30. V neposlední řadě je nutno uvést, že v restitučním řízení vystupovalo původně 11, na konci 23 oprávněných osob, je v daném případě zcela namístě redukce obecné základní výše nemajetkové újmy z důvodu sdílené újmy.

31. Stejně tak je na místě do úvah modifikaci základní výše odškodnění zahrnout i skutečnost, že žalobce je od roku 2003 jedním ze tří právních nástupců po JUDr. [jméno] [příjmení], a že by dle konstantní judikatury (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3945/2014) neměla výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky řízení pro procesní nástupce původního účastníka řízení přesahovat výši zadostiučinění, jež by za tutéž část řízení náležela jejich právnímu předchůdci. V řízení bylo prokázáno, že žalobce vstoupil vedle svých sourozenců [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] a Mgr. [jméno] [příjmení] do práv své matky dne 5. 8. 1997. Do jeho vstupu lze žalobci spravedlivě přiznat pouze podíl na náhradě nemajetkové újmy.

32. Ze všech těchto výše uvedených důvodů přistoupil soud ke snížení základní částky o dalších 20%.

33. Jak již bylo uvedeno v odůvodnění tohoto rozsudku, tzv. základní částka odškodnění by činila částku 559 185 Kč. Ze všech výše uvedených důvodů pak soud základní výši odškodnění snížil o 40 %. Výslednému zadostiučinění tak odpovídá částka 335 511 Kč, kterou je možné s ohledem ke zjištěným okolnostem daného případu mít za způsobilou naplnit svou kompenzační funkci. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul.

34. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

35. Pokud jde o lhůtu k plnění, stanovil ji soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v trvání 3 dnů, náhrada nákladů řízení je splatná k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 283,97 Kč, přičemž tato částka představuje 27,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,79 % a úspěchu žalované v rozsahu 36,21 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 525 991,60 Kč sestávající z částky 10 420 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 160 Kč ve výši 6 753,60 Kč.