30 C 331/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 334 313,12 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba s návrhem, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 334 313,12 Kč s příslušenstvím specifikovaném v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 36 154,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že mezi žalovanou společností a [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec] byla dne 15. 5. 2020 uzavřena Dohoda o uznání dluhu a jeho úhradě, na podkladě které žalovaná uznala závazek vůči [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], v podobě půjčky ve výši 363 865 Kč a měsíční splátky úroku ve výši 1% vyčísleném ve splátce 3 639 Kč a splatností půjčky do 1. 12. 2020.

2. Žalobkyně„ Oznámením o postoupení pohledávek dlužníkovi“ ze dne 1. 6. 2021 písemně žalované sdělila, že ze strany [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], byly Smlouvou o postoupení pohledávek postoupeny následující závazky na žalobce: jistina ve výši 334 313,12 Kč a měsíční úrok ve výši 3 343,13 Kč obojí počítáno ke dni 1. 6. 2020.

3. Žalobkyni nebylo na uvedené pohledávce žalovanou uhrazeno ničeho, a to ani po odeslání tzv. předžalobní výzvy, která byla směřována jak na žalovanou, tak i jednatele žalované, který se v důsledku tzv. Prohlášení ručitele ze dne 15. 5. 2020 výslovně zavázal k úhradě dluhu v případě, že tak dlužník (žalovaná) neučiní v souladu s příslušnou dohodou o uznání dluhu.

4. Žalobkyni nezbývá než se obrátit se svým oprávněným nárokem ke zdejšímu soudu, pročež uplatňuje i nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jelikož se jedná o závazkový vztah mezi podnikateli, stanovených nařízením vlády č. 351/2013 Sb. na částku 1 200 Kč.

5. Žalovaná namítá, že žalobkyně není ve věci aktivně legitimována, neboť neprokazuje, že by se kdykoli stal věřitelem jím tvrzené pohledávky, shodně ani nedokládá, že by postupitel (původní věřitel) kdykoli odeslal žalované a kdykoli doručil žalované listinu označenou jako„ oznámení o postoupení pohledávek dlužníkovi“ ze dne 01.06.2021. Žalovaná primárně namítá, že jí listina, kterou jí žalobkyně oznámila postoupení pohledávky z původního dlužníka na žalobkyni nebyla doručena.Taktéž pouhá kopie listiny označené jako„ oznámení o postoupení pohledávek dlužníkovi“ ze dne 01.06.2021 založená v soudním spise nemůže být způsobilou listinou k prokázání, že žalobce je skutečně věřitelem pohledávky uplatněné žalobou. Žalobce tedy nemůže být ve věci aktivně legitimován. V dalším textu žalovaný vychází z hypotetické situace, kdyby žalobce byl ve věci aktivně legitimován.

6. Žalobkyně nedokládá právní důvod vzniku tvrzené pohledávky žalobce, kdy právním důvodem nemůže být žalobcem předložená listina označené jako„ dohoda o uznání dluhu“ ze dne 15.05.2020, jak uvádí žalobkyně (neboť uznání dluhu není samostatným zavazovacím důvodem, ale výlučně institutem k případnému utvrzení dluhu vzniklého z jiného závazkového vztahu). Shodně nemůže být právním důvodem tvrzené pohledávky žalobkyně jí tvrzená smlouva o postoupení, jak je uvedeno v čl. 1 odst. 1.1. žalobkyní předložené dohody o uznání dluhu. Žalobkyně tedy nijak nedokládá právní důvod vzniku jím tvrzené pohledávky.

7. V případě listiny označené jako„ Předžalobní výzva dle ust. § 142a o.s.ř.“ ze dne 20.08.2021, která měla být zasílána adresátovi [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], žalobkyně nijak nedokládá, že by danou listinu vůbec odeslala či doručila adresátovi.

8. V případě listiny označené jako„ Předžalobní výzva dle ust. § 142a o.s.ř.“ ze dne 20.08.2021, která měla být zasílána žalované, žalovaná neeviduje, že by jí byla daná listina doručena.

9. Listina označená jako„ Prohlášení ručitele“ ze dne 15.05.2020 nesouvisí s věcí projednávanou v rámci shora nadepsaného řízení, neboť ručitel není účastníkem tohoto řízení. Žalovaná dále uvádí, že v žalobkyní předložené listině označené jako„ dohoda o uznání dluhu“ ze dne 15.05.2020 je uvedena splatnost jistiny„ půjčky“ ke dni 01.12.2020. Žalobkyně však uvádí, že požaduje uhrazení úroku z prodlení již ode dne 02.06.2020, aniž by však tvrdila a prokazovala, na základě čeho takto předčasně úrok z prodlení žádá. Žalovaná tedy odmítá, že by měla mít žalobkyně nárok na uhrazení jakéhokoli úroku z prodlení od 02.06.2020, neboť s ohledem na předložené listiny měla být tvrzená pohledávka splatná 01.12.2020 (a nikoli 01.06.2020).

10. Výše„ půjčky“ měla být na počátku 363.865 Kč. Žalobkyně dále dokládá, že na„ půjčku“ měla žalovaná uhradit částku ve výši 75 000 Kč. Rozdíl těchto částek je 288. 865 Kč, nicméně žalobkyně svou žalobou požaduje po žalované částku o 45.448,12 Kč vyšší. Úrok ve výši 3.638,65 Kč, který měl být splatný 01.05.2020, je rozporný s textem listiny označené jako„ dohoda o uznání dluhu“ ze dne 15.05.2020, ve které je v čl. 3, odst. 3.1., bod (a) uvedeno, že úrok má počínat od června 2020 a ne od května 2020, přesto však věřitel úrok za květen 2020 účtoval a platbu žalovaného si k úhradě tohoto neexistujícího úroku nesprávně přiřadil. Protože neexistovala pohledávka ve výši 3.638,65 Kč se splatností dne 01.05.2020, nemohla na její úhradu být přiřazena žádná platba žalovaného.

11. V listině označené jako„ dohoda o uznání dluhu“ ze dne 15.05.2020 není ujednáno, že by věřitel měl mít nárok na úrok i pro dobu po splatnosti„ půjčky“ (ať již nastala kdykoli). Žalovaný v tomto směru odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.06.2007, sp. zn. 33 Odo 657/2005, podle kterého:„ Ustanovení § 658 odst. 1 ani jiné ustanovení občanského zákoníku či jiného právního předpisu nestanoví, na jakou dobu lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Uvedené ustanovení je strohé, zakotvuje toliko možnost si při peněžité půjčce tyto úroky dohodnout; o době, na kterou tak lze učinit mlčí. Vzhledem k jeho dikci, která neobsahuje jednoznačný příkaz či zákaz ve vztahu k vymezení předmětné doby, jakož i k jeho povaze, z níž nevyplývá, že se od něho nelze odchýlit, je možné dovodit, že jde o ustanovení dispozitivní povahy, jež smluvní strany nikterak neomezuje v možnosti upravit si obsah jejich úrokového závazkového právního vztahu v rámci smluvní autonomie (pokud jde o dobu, na niž se úroky sjednávají). Nelze tedy vyloučit, aby si smluvní strany při peněžité půjčce dohodly úroky i za dobu, po kterou bude jistina dlužníkem skutečně užívána (do jejího faktického vrácení věřiteli), tedy i za dobu, v níž se dlužník případně ocitne v prodlení se splněním svého závazku, neboť jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí.“ Dikce zákona č. 89/2012 Sb. je v zásadě shodná. Dle konstantní soudní judikatury je tedy možné, aby si dlužník a věřitel při peněžité zápůjčce sjednali úrok i pro dobu po splatnosti zápůjčky. Je však nutné sjednání úroku pro tuto dobu, přičemž však v listině označené jako„ dohoda o uznání dluhu“ ze dne 15.05.2020 žádná taková dohoda o sjednání úroku pro dobu po splatnosti půjčky uvedena není. Z uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu je zřejmé, že nárok na úrok po splatnosti zápůjčky je výjimka z pravidla, která musí být jasně sjednána. Věřitel tak neměl nárok na úrok v době od splatnosti zápůjčky, a to buď od 01.06.2020 (jak by se jevilo s ohledem na dobu, od které žalobce požaduje úrok z prodlení), a nejpozději od 01.12.2020.

12. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků, když omluvu žalobkyně vyhodnotil jako nedůvodnou, a když žalovaná se z účasti na jednání omluvila s tím, že souhlasí, aby soud jednal bez její přítomnosti.

13. Soud zjistil z Dohody o uznání dluhu ze dne 15.5.2020, že věřitel, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] se žalovanou dlužnicí uzavřeli dohodu, kterou uznala žalovaná co do důvodu i výše ke dni podpisu smlouvy závazek ve výši uvedené v bodě 2.2. smlouvy, tedy 363 865 Kč a úrok z prodlení ve výši 1 % za každý měsíc, jenž je splácen v měsíčních splátkách ve výši 3 639 Kč soud zjistil z Prohlášení ručitele [jméno] [příjmení], jež je dále identifikován datem narození a bydlištěm, že v případě že dlužnice (žalovaná) neuhradí dlužné částky, které ve výše uvedené dohodě uznala, uhradí e tato fyzická osoba jako věřitel.

14. Z Oznámení o postoupení pohledávek dlužníkovi ze dne 1.6.2021 soud zjistil, že byla vyhotovena tato listina, jejímž obsahem je oznámení [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (původní věřitel a postupitel) o postoupení pohledávky„ vyúčtovaných“ Dohodou o uznání dluhu ze dne 15.5.2020 v celkové výši 337 656,25 Kč.

15. K tvrzení žalobkyně o tom, že toto oznámení bylo žalované doručeno žalobkyní žalobkyně důkaz neoznačila.

16. Protože se žalobkyně bez důvodné omluvy nedostavila k jednání, nemohl ji soud vyzvat dle § 118a odst. 1,2 a 3 o.s.ř., aby doplnila svá žalobní tvrzení zda, kdy byla tato notifikace žalované oznámena a aby ke svému tvrzení označila důkazní prostředky.

17. Prokázání notifikace je hmotněprávní podmínkou k prokázání pasivní věcné legitimace žalované.

18. Soud tak vzal za prokázané, že věřitel, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] se žalovanou dlužnicí uzavřeli dohodu, kterou uznala žalovaná co do důvodu i výše ke dni podpisu smlouvy závazek ve výši uvedené v bodě 2.2. smlouvy, tedy 363 865 Kč a úrok z prodlení ve výši 1 % za každý měsíc, jenž je splácen v měsíčních splátkách ve výši 3 639 Kč a že podle Prohlášení ručitele [jméno] [příjmení], jež je dále identifikován datem narození a bydlištěm, že v případě že dlužnice (žalovaná) neuhradí dlužné částky, které ve výše uvedené dohodě uznala, uhradí tato fyzická osoba jako věřitel. Dne 1.6. 2021 byla vyhotovena listina, jejímž obsahem je oznámení [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (původní věřitel a postupitel) o postoupení pohledávky žalobkyni„ vyúčtovaných“ Dohodou o uznání dluhu ze dne 15.5.2020 v celkové výši 337 656,25 Kč.

19. Další důkazní návrhy účastníků soud zamítl, neboť dokazování provedené v tomto rozsahu je dostačující k posouzení věci po právní stránce.

20. Podle § 2053 obč. zák, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Toto hmotněprávní ustanovení má vazbu na procesní ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka. Podle judikatury Nejvyššího soudu pak "pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou" (NS 32 Cdo 170/2010). Věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu (argumentovat smlouvou nebo jinou právní skutečností zakládající závazek), ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu.

21. Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Podle § 1880 odst. 1 obč. zák. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

23. Podle § 1881 odst. 1 obč. zák. postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje.

24. Podle § 1882 odst. 1 obč. zák. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

25. Dlužník je povinen plnění, k němuž je zavázán, plnit věřiteli (není-li sjednáno či stanoveno jinak).

26. Na tom samotný fakt postoupení pohledávky nic nemění. Dokonce i po postoupení pohledávky má například její postupitel povinnost nabízení plnění od dlužníka přijmout (jinak se ocitne v prodlení), pokud dosud dlužníka o postoupení pohledávky neinformoval.

27. Aby však dlužníkovi vznikla povinnost plnit jiné osobě nežli dosavadnímu věřiteli, musí být splněny předpoklady stanovené výše citovanými ustanoveními.

28. V postavení původního věřitele coby postupitele a nového věřitele coby postupníka je, pokud jde o právní účinky, přitom zásadní rozdíl.

29. Postačí totiž, aby původní věřitel (postupitel) dlužníkovi oznámení pohledávky oznámil (neboli notifikoval), zatímco nový věřitel coby postupník musí dlužníkovi postoupení pohledávky prokázat. Zatímco postupiteli tedy stačí dlužníka prostě informovat, postupník musí prokazovat, že k postoupení pohledávky skutečně došlo.

30. Protože žalobkyně, jakožto„ nový“ věřitel neprokázala, že splnila svoji notifikační povinnost (resp. že by tak učinil původní dlužník), soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout, neboť žalobkyni nesvědčí k podání této žaloby věcná legitimace.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 154,80 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 334 313,12 Kč sestávající z částky 9 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 880 Kč ve výši 6 274,80 Kč.