30 C 332/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 7 445,1 eur s příslušenstvím

I. Zamítá žaloba s návrhem žalobkyně, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí 7 445,10 EUR s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 445,10 EUR od 29. 4. 2019 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení v částce 21 296 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně je německý sociální pojistitel – subjekt veřejného práva založený zákonem. Právní postavení žalobkyně vyplývá mj. z ustanovení § 29 čtvrté knihy německého sociálního zákoníku (SGB IV), z něhož vyplývá právní subjektivita žalobkyně.

2. Žalobkyně se žalobou, jež byla doručena zdejšímu soudu dne 16.12.2020, domáhá úhrady žalované částky, kterou měla jako německý sociální a zdravotní pojistitel uhradit svému klientovi, panu [jméno] [příjmení] (dále jen„ poškozený“), jenž byl účastníkem dopravní nehody dne 16. 12. 2017 v České republice. Při dopravní nehodě došlo ke střetu vozidla Peugeot, r. z. [anonymizováno] (dále jen„ pojištěné vozidlo“), řízeného druhou žalovanou a odpovědnostně pojištěného k uvedenému datu u prvé žalované, s vozidlem VW Passat, r. z. [anonymizováno], registrovaným v SRN, které řídil poškozený.

3. Žalobkyně uplatňuje nárok vůči prvé žalované s odkazem na § 9 odst. 1, § 6 zák. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ ZPPV“).

4. Žalovanou částku, kterou žalobkyně po žalovaných nárokuje jako regresní nárok, specifikuje v žalobě jako„ příspěvky hrazené ze sociálního pojištění a příspěvky na nemocenské pojištění“.

5. Podle tvrzení žalobkyně na ni měl přejít z poškozeného nárok na zaplacení uvedených příspěvků, které měl poškozený údajně mít proti třetí osobě, jež je odpovědná za škodu, přičemž odkazuje na § 116 desáté knihy německého sociálního zákoníku (SBG X) a na čl. 85 odst. 1 Nařízení EU č. 883/2014 ze dne 29. 4. 2004 o koordinaci systému sociálního zabezpečení.

6. Žalovaná nečinila sporným tvrzení žalobce, že dne 16. 12. 2017 došlo v České republice k dopravní nehodě, při níž došlo ke střetu pojištěného vozidla vozidla Peugeot, r. z. [anonymizováno] řízeného (původně druhou žalovanou) úpadkyní [jméno] [příjmení] a odpovědnostně pojištěného k uvedenému datu (u původně prvé) žalované pojišťovny, s vozidlem VW Passat, r. z. [anonymizováno], registrovaným v SRN, které řídil poškozený, a žádala zamítnutí žaloby s poukazem, že v projednávané věci žalobkyně uplatnila dne 28. 3. 2019 u žalované regresní nárok na úhradu částky v celkové výši 21.933,70 EUR, z níž bylo žalobkyni prostřednictvím [právnická osoba] [anonymizováno] v SRN uhrazeno 14.488,60 EUR O výplatě plnění byla žalobkyně informována dopisem ze dne 23. 1. 2020.

7. Z celkově uplatněného nároku ve výši 21.933,70 EUR žalovaná akceptovala regresní nárok pouze v rozsahu, v jakém je dle § 6 odst. 4 ZPPV likvidní z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, tj. ve výši 14.488,60 EUR, a tento vyplatila, což žalobkyně i v žalobě potvrzuje.

8. Jednalo se o náklady léčení poškozeného (konkrétně náklady na fyzioterapii, viz položky„ Heilmittel – hysiotherapie“ (léčebný prostředek – fyzioterapie),„ Heilmittel – Physiotherapie – Zuzahlung“ (léčebný prostředek – příplatek na fyzioterapii), a dále nemocenské dávky (viz položky„ Krankengeld“) jemu vyplacené žalobkyní.

9. Žalobkyně se dále domáhá touto žalobou neuhrazeného rozdílu v částce 7.445,10 EUR, představující další peněžní položky, které však nemají charakter nákladů léčení hrazených z veřejného zdravotního pojištění, jakož ani nejde o nemocenské dávky hrazené z nemocenského pojištění poškozenému v době jeho pracovní neschopnosti.

10. Konkrétně jsou v uplatnění nároku projednávanou žalobou tyto položky specifikovány jako:„ Entgangene KV-Beiträge“ a„ Zusatzbeitrag“ - jde o pojistné (příspěvky na zdravotní pojištění), které žalobkyni (nikoliv poškozenému) ušlo, jelikož její pojištěnec (poškozený) je po dobu pracovní neschopnosti od povinnosti hradit pojistné ze zákona osvobozen;„ Krankengeld Trägeranteile“ - jde o dávky, které za svého pojištěnce je povinna žalobkyně jako jeho sociální pojišťovna platit na zákonné důchodové pojištění.Žalovaná namítá, že žalobkyně není v souladu s ust. § 2 písm. g) ZPPV poškozeným, jemuž by provozem vozidla vznikla škoda a který má právo na její náhradu.

11. Žalobkyně může vystupovat v postavení subjektu uplatňujícího regresní náhradu a požadovat tuto náhradu, avšak výlučně v rozsahu, v jakém je hrazena dle zákonem definovaného rozsahu (srov. § 6 odst. 4 ZPPV). Zde konkrétně v rozsahu nákladů léčení a vyplacených nemocenských dávek, které žalobkyně již poskytla poškozenému, což bylo žalovanou vyplaceno. Další žalobkyní uplatňované položky nemají charakter regresní náhrady, která by byla hraditelná z odpovědnostního pojištění vozidla jeho pojistitelem. K tomu je nutno zdůraznit, že ani nejde o škodu, která by vznikla samotnému poškozenému, ten o žádné částky vůbec nepřichází, a logicky mu ani nevznikl nárok na jejich náhradu vůči žalované. Takovýto neexistující nárok poškozeného tak není způsobilý přejít na žalobkyni.

12. Žalobkyně jako zdravotní a sociální pojišťovna je ze zákona povinna v rámci zákonem stanovené sociální politiky poskytnout svému pojištěnci příspěvky na zákonné důchodové pojištění, což činí jako výkon své zákonné povinnosti, jejíž refundaci nemůže hledat jinde. K tomu by byla povinna i tehdy, pokud by pracovní neschopnost poškozeného vznikla z jakéhokoli jiného důvodu. Totéž platí i pro ušlé pojistné, jehož ztrátu je žalobkyně povinna strpět, když jeho pojištěnec byl od jeho úhrady během své pracovní neschopnosti, ať už by mu vznikla z jakéhokoli důvodu, ze zákona osvobozen. O nedůvodnosti uplatněného nároku byla žalobce opakovaně informován.

13. Soud zamítl důkazní návrhy účastníků, neboť takto uplatněný nárok, bez ohledu na prokázání jeho existence co do základu, a co do výše nemůže u českého soudu být úspěšný a provádění dokazování by bylo v rozporu se zásadou ekonomiky a rychlosti řízení.

14. Po právní stránce lze věc posoudit takto:

15. Žalobkyně se domáhá neuhrazeného rozdílu v částce 7.445,10 EUR, představující peněžní nároky specifikovány jako:„ Entgangene KV-Beiträge“ a„ Zusatzbeitrag“ příspěvky na zdravotní pojištění, které žalobkyni (nikoliv poškozenému !) ušlo, jelikož její pojištěnec (poškozený) je po dobu pracovní neschopnosti od povinnosti hradit pojistné ze zákona osvobozen, a jako„ Krankengeld Trägeranteile“ dávky, které za svého pojištěnce je povinna žalobkyně jako jeho sociální pojišťovna platit na zákonné důchodové pojištění.

16. Dle § 2 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále„ ZPPV“) ve znění k datu 16. 12. 2017 se poškozeným rozumí ten, komu byla provozem vozidla způsobena škoda a má právo na náhradu škody.

17. Dle § 6 odst. 2 ZPPV, ve znění k uvedenému datu, platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou škodu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat,c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.

18. Dle § 6 odst. 4 ZPPV, ve znění k uvedenému datu platí, že má pojištěný dále právo, aby pojistitel za něj uhradil příslušnou zdravotní pojišťovnou uplatněný a prokázaný nárok na náhradu nákladů vynaložených na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, jestliže zdravotní pojišťovna vynaložila tyto náklady na zdravotní péči poskytnutou poškozenému, pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. To platí obdobně i v případě regresní náhrady předepsané k úhradě pojištěnému podle zákona upravujícího nemocenské pojištění a v případě úhrady nákladů hasičského záchranného sboru nebo jednotek sborů dobrovolných hasičů obce podle § 3a odst. 3.“ 19. Ve svém rozhodnutí, sp. zn. 25 Cdo 113/2006, Nejvyšší soud vyložil, že právo poškozeného na plnění vůči pojistiteli škůdce podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., je originárním právem založeným zvláštním právním předpisem, které - byť je odvozeno od právního vztahu mezi pojistitelem a pojištěným škůdcem - nemá povahu nároku na náhradu škody.

20. Pojistitel se nestává osobou odpovědnou za škodu namísto škůdce. Citované ustanovení dává poškozenému oprávnění uplatnit svůj nárok přímo proti pojistiteli toho, kdo mu odpovídá za škodu; to ovšem neznamená, že by do odpovědnostního vztahu mezi škůdcem a poškozeným nastoupil namísto škůdce jeho pojistitel, který není za vzniklou škodu odpovědný. Jeho povinností je pouze plnit za pojištěného, jestliže poškozený vůči němu uplatnil své právo na plnění.

21. Mezi právem poškozeného na náhradu vzniklé škody proti škůdci a specifickým právem poškozeného na výplatu plnění za pojištěného škůdce (§ 9 odst. 1 zákona) je třeba důsledně rozlišovat. Plnění pojistitele poskytnuté poškozenému není plněním z titulu jeho odpovědností za škodu, neboť osobou odpovědnou za škodu způsobenou poškozenému je pojištěný.

22. Podstatou odpovědnosti za škodu způsobené provozem dopravního prostředku je povinnost provozovatele dopravy nahradit škodu, která byla vyvolána zvláštní povahou tohoto provozu. Předpoklady pro vnik povinnosti nahradit škodu jsou tedy existence škody, zvláštní povaha provozu dopravního prostředku a příčinná souvislost mezi těmito dvěma prvky.

23. Především však je pojišťovna povinna plnit pouze na úhradu těch nároků na náhradu škody, jež mají oporu v úpravě náhrady škody obsažené v občanském zákoníku.

24. Pojistitel však nemá povinnost k náhradě újmy za pojištěného za všech okolností. Základní podmínkou, která musí být splněna, aby byl nárok pojištěného vůči pojistiteli oprávněný, je skutečnost, že poškozený uplatnil a prokázal své nároky na náhradu újmy. Dále musí být také splněna podmínka, že ke škodné události, z níž tato újma vznikla, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

25. I přesto, že zákon o odpovědnosti z provozu vozidla odkazuje při určení rozsahu plnění na občanský zákoník, vymezuje zároveň 4 okruhy případů plnění. Hradí se újma na zdraví či usmrcením, škody na věci, ušlý zisk a některé náklady spojené s právním zastoupením.

26. V projednávané věci nutno konstatovat, že zákon č. 168/1999 Sb., zpracovává do českého právního řádu Směrnice Rady 72/166 EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontroly povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění, ve znění směrnice Rady 72/430 EHS a 84/5 EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/14/ES. Podle čl. 3 odst. 1 Směrnice Rady 72/166 EHS, každý členský stát přijme s přihlédnutím k článku 4 veškerá nezbytná opatření, aby zajistil, že občanskoprávní odpovědnost z provozu vozidel, která mají obvyklé stanoviště na jeho území, byla kryta pojištěním. Rozsah pojištění odpovědnosti a podmínky pojistného krytí se určí na základě těchto opatření. Podstatou eurokonformního výkladu uvedeného článku, je že unijní předpisy se neaplikují přímo, ale pouze ve světle znění a účelu směrnice.

27. V případě náhrady škody v materiálním smyslu, nikoliv újmy nemajetkové, což je i projednávaný případ, však pro účely krytí odškodnění sekundárních poškozených, jímž je i žalobce, lze aplikovat pouze případy pojistného plnění poškozenému, resp. zdravotní pojišťovně, která vynaložila náklady na léčbu poškozeného, na tzv. regresního nároku podle ust. § 55 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. To platí obdobně i v případě regresní náhrady předepsané k úhradě pojištěnému podle zákona upravujícího nemocenské pojištění a v případě úhrady nákladů hasičského záchranného sboru nebo jednotek sborů dobrovolných hasičů obce podle § 3a odst. 3.“ 28. I když v projednávané věci jde o speciální nárok žalobce, vyplývají z německých právních předpisů umožňujících cessi nároku na náhradu škody proti odpovědnostnímu pojistiteli, hodnotí tento nárok soud jako sekundární, který nemá oporu v českých právních předpisech (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2022, č.j. 25 Cdo 589/2020-125).

29. Na daný případ nedopadají unijní předpisy uvedené žalobcem o koordinaci systému sociálního zabezpečení ani Smlouva o sociálním zabezpečení uzavřena mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo ze dne 27.7.201001. Vyplacení příslušných dávek poškozené osobě v žalované výši je zákonnou povinností žalobkyně, nikoliv náhradou za vzniklou újmu poškozené osobě z titulu ztráty výdělku.

30. V projednávané věci lze uzavřít, že žalobkyně není v souladu s ust. § 2 písm. g) ZPPV poškozeným, jemuž by provozem vozidla vznikla škoda, není ani zdravotní pojišťovnou, která vynaložila náklady na léčbu poškozeného, uplatňující tzv. regresního nárok podle ust. § 55 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a které by svědčilo má právo na její náhradu.

31. Z výše uvedených důvodů soud žalobu (výrok I) zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení (výrok II) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 296 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení za právní zastoupení advokátem dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za každý ze dvou úkonů po 8 500 Kč (z předmětu řízení 184 936 Kč, když střední kurz EUR ke K4 byl dne 22.3.2022 24, 840 Kč, (příprava k jednání a účast na jednání), za 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 vyhl., vč. 21 % DPH (3 696 Kč).