30 C 347/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně 2 zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B pro určení neexistence právního vztahu

I. Určuje se, že mezi účastnicemi nevznikl právní vztah úvěrujícího a úvěrovaného z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 02.06.2023, z důvodu její absolutní neplatnosti ve smyslu § 87 odst. 1) zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále , že mezi nimi nevznikl právní vztah úvěrujícího a úvěrovaného z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 13.10.2023, z důvodu její absolutní neplatnosti ve smyslu § 87 odst. 1) zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů a dále, že mezi nimi nevznikl právní vztah úvěrujícího a úvěrovaného z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 04.06.2024, z důvodu její absolutní neplatnosti ve smyslu § 87 odst. 1) zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 22 224,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. V žalobě žalobkyně tvrdí, že jako soukromá fyzická osoba se žalovanou uzavřela 3 smlouvy poskytnutí spotřebitelského úvěru , na jejichž základě se žalovaná zavázala, že žalobkyni poskytne v její prospěch peněžní prostředky (jistinu) do výše 150 000 Kč, 27 000 Kč a 131 000 Kč a žalobkyně se zavázala jí poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit žalované jistinu spolu s úrokem. Výše úrokové sazby u všech smluv domluvena na 69,09 %. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) odpovídá výši 95,76 %. Celkem žalobkyně čerpala částku 308 000 Kč, přičemž celková částka, která má být vrácena žalované, činí 895 764 Kč, tedy prakticky třikrát vyšší, než je samotná jistina úvěrů.

2. Dne 23. 9. 2024 zaslala žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně žalované přípis, ve kterém žalovanou vyzvala k tomu, aby došlo ke smírnému řešení mezi stranami, a to vzhledem k neplatnosti úvěrových smluv podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ), a aby došlo k vrácení doposud nesplacené jistiny dluhu. Žalovaná podání žalobkyně bez dalších podrobností odmítla.

3. Podle žalobkyně žalovaná při sjednání úvěrové smlouvy jednala v přímém rozporu se smyslem a účelem § 86 ZSÚ . Účastnice uzavřely postupně tři smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěr. Na poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyně v roce 2024 hradila žalované každý měsíc částku 9 267 Kč. Žalovaná shrnula své závěry z hodnocení úvěruschopnosti žalobkyně v listině Hodnocení klienta ze dne 14. 5.2023, z něhož neplyne zjištění, že žalobkyně prošla insolvenčním řízením a byla v září 2017 oddlužena a že již splácela dalších pět úvěrů jiným poskytovatelům nebankovních úvěrů.

4. Žalobkyně rovněž namítá, že smlouvy neobsahují základní parametry podle § 106 ZSÚ a zejména ustanovení týkající se úrokové sazby jsou podle žalobkyně na hraně trestněprávního jednání. Protože je žalovaná nekontaktní a nesnaží se jakkoli dojít k narovnání vzájemných sporných vztahů, nezbývá podle žalobkyně, že se domáhat určení neexistence právního vztahu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem na nedostatečné prověření úvěruschopnosti dlužníka.

5. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 18. března 2025, č.j. , spisová značka, , zamítl žalobu s návrhem na určení, že mezi účastnicemi nevznikl právní vztah úvěrujícího a úvěrovaného z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 6. 2023 z důvodu její absolutní neplatnosti ve smyslu § 87 odst. 1) zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále , že mezi nimi nevznikl právní vztah úvěrujícího a úvěrovaného z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 10. 2023, z důvodu její absolutní neplatnosti ve smyslu § 87 odst. 1) zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů a dále, že mezi nimi nevznikl právní vztah úvěrujícího a úvěrovaného z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 6. 2024, z důvodu její absolutní neplatnosti ve smyslu § 87 odst. 1) zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.Konstatoval, že určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji, než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastník.

6. Podle bodu 10. a 11. zrušujícího usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2.7.2025, č.j. , spisová značka, , kterým tento odvolací soud rozsudek zdejšího soudu zrušil a vráril věc k dalšímu řízení, pokud by se žalobkyně domáhala určení platnosti nebo neplatnosti úvěrové smlouvy, nebylo by jistě takové určení právním prostředkem způsobilým odstranit nejistotu v právním postavení /účastníků smlouvy. V projednávané věci se však žalobkyně domáhá určení neexistence právního vztahu-z úvěrových smluv s tvrzením, že tyto smlouvy jsou absolutně neplatné podle § 87 ZSÚ. Svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení dostatečně tvrdí a dovozuje z nejistoty svého postavení a z obavy z možného uplatnění nároků na zaplacení úroků a smluvních pokut. Žádná z účastnic zároveň netvrdí, že byla podána žaloba na zaplacení nároků vyplývajících z předmětných úvěrových smluv, resp. na plnění z totožného závazkového vztahu a tedy, že by se v takovém řízení mohla žalobkyně v rámci procesní obrany dostatečně účinně bránit a zvrátit tak stav nejistoty.

7. Podle odvolacího soudu v dané věci určení, že tu právní vztah je či není, vytvoří pevný základ pro právní vztahy účastnic sporu a předejde se tak žalobě na plnění.

8. Soud provedl dokazování těmito listinnými důkazy : Dodatek č. 1 ke Smlouvě o úvěru č. , hodnota, , OZNÁMENÍ O SCHVÁLENÍ ÚVĚRU ke Smlouvě o úvěru č. , hodnota, , OZNÁMENÍ O SCHVÁLENÍ ÚVĚRU ke Smlouvě o úvěru č. , hodnota, , Návrh na uzavření smlouvy 1 ze dne 14.05.2024 , z nichž zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru a to pod č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, , na jejchž základě se žalovaná zavázala, že žalobkyni poskytne peněžní prostředky do výše 150.000 Kč , dále do 27.000,- Kč a dále do 131.000,-Kč a žalobkyně se zavázala jí poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit žalované jistinu spolu s úrokem. Dopisem ze dne 23.09.2024 ( s přiloženou plnou mocí advokátky žalobkyně ze dne 30.8.2024) žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně zaslala žalované přípis s názvem „neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru“, ve kterém žalovanou vyzývá k tomu, aby došlo ke smírnému řešení s tím, že tento dopis je současně předžalobní výzvou , odpověď žalované přípisem ze dne 8.10.2024 žalovaná dne 08.10.2024, ve kterém podání žalovaná bez dalšího odmítla .

9. Pokud jde o tvrzení žalobkyně , že v hodnocení klienta ze dne 14.05.2023 žalovaná nijak nevzala v potaz ve vztahu k žalobkyni , že se ocitla na pátém místě poskytovatelů nebankovního úvěru, z obsahu této listiny plyne, že takové konkrétní zjištění žalovaná v ní neuvedla, nezkoumala , jak dlouho je žalobkyně zavázána splácet stávající úvěry .

10. Dále soud zjistil z e mailu , který zaslala žalobkyně zaměstnankyni advokátní kanceláře dne 31.8.2024, že splácí další úvěry dalším nebankovním poskytovatelům úvěru včetně úvěru na auto v řádu 650 000 Kč .

11. Z výpisů z běžného účtu žalobkyně za rok 2024 soud dále zjistil, že žalobkyně každý měsíc v roce 2024 hradila žalované splátku úvěru v částce 9 267 Kč .

12. Z Usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne 27.9.2017, č.j. , spisová značka, soud zjistil, že žalobkyně dle výroku I. usnesení splnila oddlužnění. Tento výrok dle doložky o nabytí právní moci je pravomocný dnem 27.9.2017.

13. Skutkové zjištění, že účastnice uzavřely postupně tři smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, , na poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyně v roce 2024 hradila žalované v roce 2024 každý měsíc částku 9 267 Kč , že žalovaná shrnula své závěry z hodnocení úvěryschopnosti žalobkyně v listině Hodnocení klienta ze dne 14.05.2023 , z něhož neplyne zjištění, že žalobkyně prošla insolvenčním řízením a byla oddlužněna v září 2017 a již splácela dalších pět úvěrů jiným poskytovatelům nebankovních úvěrů a její předžalobní výzvu s námitkou na absolutní neplatnost úvěrových smluv se žádostí o vyrovnání vzájemných závazků striktně žalovaná odmítla je způsobilé k posouzení věci po právní stránce.

14. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“),„ je neplatné ujednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smyl a účel zákona vyžaduje.“15. Dle § 588 o.z.„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuj veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“),„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrtit a zaplatit úroky.“17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“),„ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“18. Podle § 78 odst. 1 ZSÚ„ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.“ Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména (…) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (…).“ Podle § 78 odst. 4 věty první ZSÚ„ poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.“ Podle § 78 odst. 5 ZSÚ„ povinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno.“19. Podle § 84 odst. 2 ZSÚ„ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.“20. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle § 86 odst. 2 věty první ZSÚ„ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.“21. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Podle § 87 odst. 2 ZSÚ,„ (j) e-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“22. Shora uvedený skutkový závěr soud posoudil po právní stránce tak, že mezi žalobkyní a žalovanou společností , byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 ZSÚ.

23. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.

24. Žalovaná neprokázala, že by výši příjmu žalobkyně ověřovala podle § 84 odst. 2 věty poslední ZSÚ, přestože právě výše příjmu je podle § 86 odst. 2 věty první ZSÚ rozhodující pro posouzení schopnosti splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a z toho důvodu je nutné ji ověřovat.Žalovaná si nevyžádala od žalobkyně výpisy z účtu min. 3 měsíce zpět, neověřila , zda je žalobkyně zaměstnána, zda na dobu ne/určitou, zda a kolik má vyživovacích povinností apod.

25. Dalším neméně významným údajem pro posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr také způsob plnění dosavadních dluhů podle § 86 odst. 2 věty první ZSÚ. Aby mohl poskytovatel spotřebitelského úvěru daný způsob plnění posoudit, musí nejprve zjistit, zda spotřebitel již měl nebo stále má dluhy a jak dluhy splácí. Zároveň musí sjednané splátky dosud nesplacených dluhů zahrnout též mezi výdaje spotřebitele.

26. Žádné doklady podle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSÚ ohledně ověřování existence a způsobu plnění dosavadních dluhů žalovaného nebyly soudu předloženy.

27. Jelikož nebylo prokázáno, že by žalovaná společnost , před uzavřením smlouvy s žalovaným řádně posoudila jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky, s ohledem na § 86 odst. 1 ZSÚ nebyla oprávněna s ním smlouvu uzavřít.

28. Protože smlouvy přes uvedené žalovaná se žalobkyní uzavřela, jsou tyto neplatné podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ.

29. K této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu přes § 87 odst. 1 větu druhou ZSÚ a podle § 588 o. z., neboť porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť již Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Povinnost soudu přihlížet k neplatnosti i bez návrhu a bez časového omezení plyne též z článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS.

30. K tomu se sluší poznamenat, že podle čl. XVIII zákona č. 96/2022 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů, bude s účinností od 1.9.2022 bude § 87 odst. 2 věta druhá ZSÚ výslovně znít:„ Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“Protože závazek ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a společností , je neplatný, jsou si smluvní strany povinny podle zásad bezdůvodného obohacení upravených v § 2991 a 2993 o. z. se zvláštní úpravou splatnosti v § 87 odst. 1 větě poslední ZSÚ, přičemž spotřebitel je podle § 87 odst. 1 věty poslední ZSÚ povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem a pokud se účastníci se na této době nedohodli, vznikl tak mezi nimi spor o tuto dobu, bude případně na soudu o než dobu přiměřenou možnostem žalovaného určit podle § 87 odst. 2 ZSÚ.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 224,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 000 Kč a 6 000 Kč (12 000 Kč ) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze dvou úkonů do 31.12.2024 a tří úkonů z částky 3 700 Kč uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 450 Kč ve výši 1 174,50 Kč .