30 C 35/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci pro zaplacení 237 695,20 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba s návrhem žalobce na uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku ve výši 237 695,20 Kč s příslušenstvím specifikovaném v žalobě.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 80 973,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

1. Žalobce v žalobě, jež byla zdejšímu soudu doručena dne 17.12.2021, tvrdí, že je vlastníkem pozemku parc. č. [rok], druh pozemku ovocný sad, o výměře 78.686 m2; a parc. č. [rok] [číslo], druh pozemku ostatní plocha, komunikace, o výměře 873 m2 (dále jen„ Pozemek“), vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] vedeném v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha.

2. Pozemek parc. č. [rok] [číslo] o výměře 873 m2 (dále též předmětný pozemek) vznikl z vlastní iniciativy žalovaného oddělením z pozemku parc. č. [rok] dle geometrického plánu pro rozdělení pozemků vyhotoveného [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec a číslo], [PSČ], číslo plánu [číslo].

3. Žalovaný současně změnil druh pozemku parc. č. [rok] [číslo] z kultury ovocný sad na ostatní plocha,ostatní komunikace (GP [číslo]). Jak k rozdělení pozemku tak ke změně druhu pozemku a způsobu využití došlo bez souhlasu vlastníka pozemku.

4. Žalovaný na pozemek umístil část stavby komunikace označené„ [anonymizováno]“ (dále jen„ Komunikace“), kterou užívá za jediným účelem, a to jako přístupovou cestu k vodojemu ve vlastnictví žalovaného. Investorem celé stavby vodojemu probíhající ve dvou etapách byla Výstavba hlavního města Prahy, Výstavba inženýrských sítí. Veškeré právní i praktické kroky k legalizaci stavby komunikace na pozemku parc. č. [rok] [číslo] prováděl žalovaný ve své výlučné pravomoci svým jménem a na své náklady, žalovaný pozemek žalobce par. č. [rok] [číslo] vědomě užívá mnoho let bez toho, aby vlastníkovi pozemku za toto užívání cokoli uhradil.Upřesnil, že budovy vodojemu jsou postaveny na pozemcích parc. č. [rok], [rok] a [rok] v k.ú. [obec], jejichž součástí jsou stavby bez čp/če, tech.vybavení.

5. S ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, představovanou např. usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1768/2021 ze dne 9.8.2021, se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohacuje tím, že na pozemek bez právního důvodu umístil část stavby Komunikace, za jejíž užívání žalobci dosud ničeho nezaplatil a je povinen bezdůvodné obohacení vydat žalobci, a to za období za období počínající dnem 19.12.2018 do dne 31.12.2020.

6. Bezdůvodné obohacení je představováno částkou, o kterou by se majetek žalovaného zmenšil, pokud by si od žalobce měl zajistit užívací právo k pozemku.

7. Výši bezdůvodného obohacení vyčísluje žalobce na částku 120 Kč rok za 1 m2 pozemku, tedy ve výši odpovídající maximální hodnotě regulovaného nájemného dle příslušných cenových výměrů ministerstva financí ČR pro roky 2018 a na částku 134 Kč/rok za 1 m2 pozemku pro roky 2019 a 2020 dle příslušných cenových výměrů Ministerstva financí ČR hodnoty odpovídají i hodnotě obvyklého nájemného, za níž žalovaný pronajímá třetím osobám pozemky ve svém vlastnictví, a to v souladu s usnesením rady hlavního města Prahy [číslo] ze dne 14.12.2004 k návrhu nových Zásad cenové politiky při pronajímání nebo výpůjčce komunikací a jejich součástí, částí pozemků a jejich ploch ve vlastnictví hl. m. Prahy přílohou jsou Zásady cenové politiky při pronajímání nebo výpůjčce komunikací a jejich součástí, částí pozemků a ploch ve vlastnictví hl. m. Prahy, [anonymizováno 6 slov] [obec].

8. Výši bezdůvodného obohacení žalovaný vyčísluje následovně: za období od 19.12.2018 do 31.12.2018, ve výši 120 Kč/m2, 873 metrů čtverečných krát 134 Kč = 104.760 Kč, tj. 13 dní částka 3.731,20 Kč; za období od 1.1.2019 do 31.12.2019 ve výši 134 Kč/m2, 873 metrů čtverečných krát 134 Kč = 116.982 Kč; za období od 1.1.2020 do 31.12.2020 ve výši 134 Kč/m2, 873 metrů čtverečných krát 134 Kč = 116.982 Kč Celkem požaduje žalobce částku ve výši 237.695,18 Kč.

9. Žalobce dále požaduje zaplacení úroku z prodlení následovně: zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky 3.731,20 Kč (představující bezdůvodné obohacení za období od 19.12.2018 do 31.12.2018), a to od 1.1.2019 do úplného zaplacení. Zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % p.a. z částky 116.982 Kč (představující bezdůvodné obohacení za období od 1.1.2019 do 31.12.2019), a to od 15.1.2020 až do úplného zaplacení. Zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 116.982 Kč (představující bezdůvodné obohacení za období od 1.1.2020 do 31.12.2020), a to od 15.1.2021 až do úplného zaplacení.

10. Žalovaná žádá zamítnutí žaloby, neboť žalobce se v projednávané věci domáhá toho, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit bezdůvodné obohacení za bezesmluvní užívání pozemku parc.č. [rok] [číslo] v k.ú. [obec], obec Praha, na kterém má být umístěna část stavby komunikace ve vlastnictví žalované. Z těchto žalobních tvrzení žalobce usuzuje oprávněnost svého nároku.Žalovaná předně uvádí, že nebylo ze strany žalobce prokázáno to, že žalovaná je vlastníkem předmětné komunikace. Pokud žalobce cituje judikaturu vyšších soudů, ze které vyplývá závěr, že vlastníka stavby má stíhat povinnost k vydání bezdůvodného obohacení, pak je na žalobci, aby náležitě prokázal, že vlastníkem stavby komunikace je právě žalovaná. Dále žalobce v článku II. žaloby uvádí, že žalovaná měla na část pozemku umístit stavbu komunikace. Z uvedeného se podává, že komunikace je patrně pouze na části předmětného pozemku. Pak není zřejmé, proč se žalobce domáhá vydání bezdůvodného obohacení za celou výměru pozemku, když dle žalobních tvrzení má být stavba komunikace na části pozemku.

11. Žalovaná dále namítla nedostatek pasivní věcné legitimace. Vlastníkem dálnic a silnic I. třídy je stát. Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba. Stavba dálnice, silnice a místní komunikace není součástí pozemku.“ Za účelem zodpovězení otázky, komu svědčí vlastnické právo k předmětné komunikaci, je tedy třeba určit, do jaké zákonné kategorie komunikace spadá, tedy zda jde o komunikaci IIII. třídy, komunikaci místní nebo komunikaci účelovou. Odpověď na tuto otázku poskytl na dotaz žalované její Odbor rozvoje a financování dopravy, který ve svém sdělení ze dne 16. 4. 2018 uvedl, že komunikace [anonymizováno] není zařazena do kategorie místních komunikací. Na části pozemku parc.č. [rok] [číslo] k.ú. [obec], obec Praha, se nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Dle konstantní judikatury vyšších soudů platí, že v případech veřejně přístupných komunikací lokálního významu jsou pasivně legitimovanými osobami k vydání bezdůvodného obohacení městské části, na jejichž území se předmětný pozemek nachází. Žalovaný pro názornost uvádí níže odpovídající judikaturu. Účelové komunikace nelze považovat za stavbu v právním slova smyslu a nelze na ně pohlížet jako na samostatnou věc. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR se ustálila na závěru, že účelová komunikace je určité zpracování povrchu pozemku a je jeho součástí. Nelze tedy hovořit o tom, že by účelová komunikace měla odlišného vlastníka od pozemku, na kterém je situována, nýbrž účelová komunikace je určitá terénní úprava, jejíž vlastnický režim je shodný s vlastnickým režimem pozemku. Jinými slovy, vlastník pozemku je totožný s vlastníkem účelové komunikace. Tento názor je zastáván například v níže citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu, 22 Cdo 766/2011, 17. 10. 2012 (cit.):„ Účelové komunikace jsou druhem pozemku a představují určité ztvárnění či zpracování jehopovrchu. Nemohou být současně pozemkem a současně stavbou ve smyslu občanskoprávním jako dvě rozdílné věci, které by mohly mít rozdílný právní režim. Není-li účelová komunikace stavbou (věcí) ve smyslu občanského práva, ale jen součástí pozemku, nelze uvažovat o tom, že by mohly být občanskoprávní vztahy ke komunikaci a k pozemku, na kterém se nachází, rozdílné; proto ani není možné, aby např. někdo vlastnictví k takové komunikaci vydržel (aniž by současně vydržel vlastnictví k pozemku, na kterém se komunikace nachází).“ Obdobně například judikoval dovolací soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 52/2002 a v rozsudku Nejvyššího soudu ČR, 22 Cdo 737/2002. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR vyplývá, že v případě, kdy je z provedeného dokazování zjištěno, že pozemek je veřejně přístupnou účelovou komunikací, pak žalovaná není osobou pasivně legitimovanou k vydání bezdůvodného obohacení za užívání takového pozemku. rozhodovací praxí dovolacího soudu bylo dále vysloveno, že pro stanovení subjektu, který se užíváním takového cizího pozemku obohacuje, je stěžejní určení územně samosprávného celku, jehož obyvatelům jsou tímto bezprostředně saturovány jejich potřeby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4175/2013).

12. Dále žalovaná obec namítá, že žalobce odvozuje výši bezdůvodného obohacení od maximálních cen dle platných výměrů MFČR, takový postup je zásadně nepřístupný. Výměry MFČR stanoví tzv. maximální ceny, které ovšem nelze ztotožňovat s obvyklým nájemným v místě a čase. Maximální ceny nejsou ekvivalentem obvyklého nájemného, od kterého se výše bezdůvodného obohacení odvozuje.

13. A konečně žalovaná namítá, že žalobce koupil předmětný pozemek již s komunikací a nemůže se bránit tvrzením, že existenci komunikace zjistil až po té, kdy se stal jejím vlastníkem.

14. Soud zjistil ze znaleckého posudku [číslo] znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 24.3.2022, jehož přílohou je částečný výpis z katastru nemovitostí k datu ze dne 4.3.2022 pro [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], Hlavního města Praha, že žalobce je veden jako vlastník pozemku - parcely p.č. [rok] [číslo], ostatní komunikace, v bezejmenné ulici navazující na Strážkovskou ulici, kterou nabyl kupní smlouvou s právními účinky vkladu práva ke dni 14.5.2010, tato nemovitost je od roku 1995 zatížena věcným břemenem (právo zřízení a provozování kabelů pod povrchem parcely) pro oprávněnou [právnická osoba] Na pozemku se nachází převážně zpevněná plocha tělesa komunikace.

15. Místním šetřením zdejšího soudu provedeném dne 13.6.2022 ve věci sp. zn. 24 C 44/2019 (protokol o místním šetření) vyšlo najevo, že komunikace na části předmětného pozemku vede k vodojemu. Předmětný pozemek se nachází v nepojmenované ulici a navazuje na Strážkovskou ulici, na pozemku se nachází převážně (nikoli zcela) zpevněná plocha komunikace, v blízkosti pozemku jsou rodinné domy. 16. soud zjistil Z dopisu dopravního odboru Magistrátu HLMP ze dne 16.4.2018 ohledně stavby na pozemku - parcely p.č. [rok] [číslo], ostatní komunikace, v k.ú. [obec], že zde se nachází bezejmenná komunikace [anonymizováno], která není zařazena do kategorie místních komunikací, je tzv. ostatní komunikací.

17. Ostatní důkazní návrhy účastníků soud zamítl, neboť provádění dalšího dokazování by bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

18. Soud po provedeném dokazování v rozsahu výše uvedeném vzal za prokázané, že žalobce je (a byl po celé předmětné období) vlastníkem parcely p.č. [rok] [číslo], ostatní komunikace, na níž se nachází převážně (nikoli zcela) zpevněná plocha komunikace [anonymizováno], kterou nabyl kupní smlouvou s právními účinky vkladu práva ke dni 14.5.2010, tato nemovitost je od roku 1995 zatížena věcným břemenem (právo zřízení a provozování kabelů pod povrchem parcely) pro oprávněnou [právnická osoba] Odbor rozvoje a financování dopravy žalované ve svém sdělení ze dne 16. 4. 2018 uvedl, že komunikace [anonymizováno] není zařazena do kategorie místních komunikací. Komunikace [anonymizováno] je účelová a vede k vodojemu v blízkosti komunikace jsou stavby řadových rodinných domů. Ke dni nabytí vlastnictví k předmětnému pozemku byla na něm zpevněná plocha komunikace, což sám žalobce připustil.

19. Dokazování provedené v tomto rozsahu je dostačující pro zjištění skutkového stavu způsobilého, vzhledem k námitce neexistence pasivní věcné legitimace, proto soud další návrhy účastníků zamítl.

20. Po právní stránce soud věc posoudil takto: žalobce v řízení tvrdí, že na předmětném pozemku je umístěna komunikace, kterou užívá žalovaná jako přístupovou cestu k vodojemu ve vlastnictví žalované. Ta však toto tvrzení však sporovala, když tvrdila, že je na žalobci, aby prokázal své tvrzení, že žalovaná vlastní vodojem a dále namítala nedostatek své pasivní legitimace, neboť komunikace [anonymizováno], kterou je předmětný pozemek zčásti zastavěn je veřejně přístupnou účelovou komunikací a slouží obyvatelům městské části.Žalobce nabyl pozemek kupní smlouvou v době, kdy již tato účelová komunikace na něm historicky existovala.

21. Pozemní komunikace je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. Pozemní komunikace se dělí na tyto kategorie: a) dálnice, b) silnice, c) místní komunikace, d) účelová komunikace (§ 2 odst. 1 a 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích,„ dále PozKom“). Místní komunikace jsou vymezeny v § 6, účelové komunikace v § 7 zákona o pozemních komunikacích. O zařazení pozemní komunikace do kategorie dálnice, silnice nebo místní komunikace rozhoduje příslušný silniční správní úřad na základě jejího určení, dopravního významu a stavebně technického vybavení (§ 3 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích).

22. Účelovou komunikací je pozemní komunikace, která splňuje znaky, uvedené v § 7 odst. 1 PozKom, a to i v případě, že o charakteru této pozemní komunikace nebylo vydáno správní rozhodnutí.Účelová komunikace nemusí být stavbou, která by vyžadovala stavební povolení.

23. Podle § 40 odst. 5 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., zákon o pozemních komunikacích, Obecní úřad rozhoduje o zařazení pozemní komunikace do kategorie místních komunikací a o vyřazení místní komunikace z této kategorie.

24. Podle § 3 shora citovaného zákona o pozemních komunikacích, o zařazení pozemní komunikace do kategorie dálnice, silnice nebo místní komunikace a jejich tříd rozhoduje příslušný silniční správní úřad na základě jejího určení, dopravního významu a stavebně technického vybavení (odst. 1). Dojde-li ke změně dopravního významu nebo určení pozemní komunikace, rozhodne příslušný silniční správní úřad o změně kategorie nebo třídy (odst. 2).

25. Podle § 31 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., zákon o hlavním městě Praze (dále také jako„ nový zákon o Praze“), Orgány hlavního města Prahy vykonávají přenesenou působnost, která je zvláštním zákonem svěřena orgánům obcí, orgánům obcí s pověřeným obecním úřadem a orgánům obcí s rozšířenou působností, není-li dále stanoveno jinak.

26. Podle § 81 odst. 3 (nového) zákona o Praze, Magistrát vykonává přenesenou působnost hlavního města Prahy, není-li tímto nebo zvláštním zákonem svěřena jiným orgánům hlavního města Prahy.

27. Podle § 4 odst. 2 nového zákona o Praze, Městské části jsou správním obvodem, jen je-li jim zákonem nebo Statutem svěřen výkon přenesené působnosti (dále jen "přenesená působnost městské části").

28. Z vyhlášky hl. m. Prahy, č. 55/2000, kterou se vydává Statut hl. m. Prahy (dále také jako„ Statut“) nevyplývá, že by přenesená působnost v oblasti silničního správního úřadu byla přenesena na jakoukoli městskou část či konkrétně na Městskou část Prahy.

29. Soud nezjistil ani z žádného zákonného ustanovení, že by přenesená působnost v oblasti silničního správního úřadu byla svěřena jinému orgánu Hlavního města Prahy než Magistrátu. Soud tedy uzavírá, že za aktuální právní úpravy je silničním správním úřadem na území Hlavního města Prahy, který je jediný oprávněn rozhodnout o zařazení pozemní komunikacedo kategorie místních komunikací a o vyřazení místní komunikace z této kategorie Magistrát hlavního Města Prahy, na což nemá vliv jeho vnitřní uspořádání.

30. V minulosti byl silničním správním úřadem, který rozhodoval o zařazení účelové komunikace do sítě místních komunikací místní národní výbor, resp. od roku 1990 v poměrech Hlavního města Prahy Městská část podle § 6 odst. 2 vyhlášky č. 35/1984 Sb., vyhláška federálního ministerstva dopravy, kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích (silniční zákon) ve znění platném a účinném do 1. 4. 1997:„ Místní národní výbor může zařadit do sítě místních komunikací účelové komunikace; při rozhodování o jejich zařazení do sítě místních komunikací vychází místní národní výbor v souladu s obecně závaznými právními předpisy z účelnosti tohoto zařazení vždy podle místních poměrů, zejména podle toho, do jaké míry je komunikace veřejně užívána a jak je pro toto užívání komunikačně potřebná.“ 31. Dle § 14 odst. 3 zák. 418/1990, zákon České národní rady o hlavním městě Praze, ve znění platném a účinném do 12.11.2000:„ Městská část, ve které měl sídlo místní národní výbor, vykonává v přenesené působnosti státní správu v rozsahu, ve kterém ji podle zvláštních předpisů ke dni účinnosti tohoto zákona vykonával místní národní výbor.“ Pokud tedy místní národní výbor, resp. místní Úřad městské části [obec a číslo] do nabytí účinnosti nového zákona o Praze nerozhodl o zařazení určité (účelové) komunikace do sítě místních komunikací a po nabytí účinnosti nového zákona o Praze o tom nerozhodl Magistrát Hlavního města Prahy, nemohla se taková komunikace z právního hlediska stát místní komunikací.

32. Soud má za prokázané, že uvedené komunikace umožňují přístup ke stavbám (k budovám vodojemu a rodinným domům), a ke komunikaci pro pěší, tedy primárně slouží těm, kteří bydlí v příslušné městské části, neboť ti z ní berou největší užitek. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by přístup na tyto komunikace byl uzavřený.Soud má pak za to, že bezejmenná ulice, v nichž se předmětné veřejně přístupná účelová komunikace nachází, má charakter veřejného prostranství ve smyslu § 14b nového zákona o Praze, dle kterého:„ veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.“ 33. Soud má pak za to, že bez ohledu na otázku vlastnictví budovy vodojemu a rodinných domů, je v takovém případě pasivně legitimovaná městská část (srov. např. rozhodnutí dovolacího soudu č.j. 28 cdo 3684/2013, když jak bylo v posuzovaném případě Nejvyšším soudem dovozeno, je třeba zohlednit specifika samosprávného uspořádání Hlavního města Prahy).

34. Podle dosavadní nálezové judikatury Ústavního soudu musí být omezení vlastnického práva jednotlivci kompenzováno tím subjektem, v jehož prospěch k omezení dochází. Je-li veřejné prostranství ve vlastnictví jednotlivce užíváno především občany té obce, ve které se nachází, a jeho užívání jinými osobami (např. návštěvníky obce) je zpravidla spíše příležitostné a pro obec obvykle i prospěšné (např. v podobě přímého ekonomického přínosu z vybíraných poplatků za takové užívání), vzniká obci povinnost realizovat ve prospěch vlastníka pozemku, na němž je veřejné prostranství, platby z titulu bezdůvodného obohacení, nedojde-li mezi těmito subjekty k dohodě o jiném způsobu vyrovnání.

35. Pasivní legitimace obce je dána, pokud vlastník nabyl předmětný pozemek na smluvním základě, přičemž v době koupě se na něm nevyskytovala pozemní komunikace (II US 2520/15-1) .Komunikace se na předmětném pozemku vyskytovala v době jeho převodu na žalobce.

36. Skutečnost, zda žalobce věděl o komunikaci na předmětném pozemku není relevantní. Ostatně preventivní povinnost účastníků občanskoprávních vztahů zdůraznil zákon č. 40/1964 Sb. (SOZ), účinný v době koupě předmětného pozemku žalobce v ustanovení § 43 tak, že účastníci jsou povinni dbát, aby při úpravě smluvních vztahů bylo odstraněno vše, co by mohlo vést ke vzniku rozporů. Žalobce se měl před uzavřením kupní smlouvy seznámit se stavem prodávaného pozemku.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 80 973,20 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 237 695,20 Kč sestávající z částky 9 260 Kč za úkon a to převzetí a přípravu zastoupení, odůvodněný odpor,, zaslání znaleckého posudku s vyjádření, 3 x doplnění vyjádření k žalobě a účast na jednání, včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 66 920 Kč ve výši 14 053,20 Kč.