30 C 71/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 3 065,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 065,47 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 115,46 Kč od 3.1.2019 do 1.5.2019, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 065,47 Kč od 2. 5. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 3 065,47 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 22. 6. 2017 smlouvu o běžném účtu [číslo] kterou se původní věřitel zavázal vést pro žalovaného běžný (sporožirový) účet.Žalovaný však přečerpal peněžní prostředky na účtu a vznikl nepovolený debetní zůstatek. Z důvodu prodlení s úhradou nepovoleného debetního zůstatku ke dni 2. 1. 2019 byla pohledávka převedena na evidenční účet debetního zůstatku. K tomuto dni činila dlužná částka 3 065,47 Kč věřitel od smlouvy odstoupil a dluh za žalovaným postoupil na žalobkyni, která žalovaného marně vč. předžalobní výzvou upomínal o zaplacení dlužné částky.

2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Ze Smlouvy o běžném účtu [číslo] ze dne 22. 6. 2017 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele jakožto bankovního ústavu vést pro žalovaného běžný účet. Ze smlouvy dále vyplývá, že banka se zavázala poskytnout žalovanému na běžném účtu úvěr do výše 100 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze sazebníku původního věřitele se podává, jaké poplatky byly spojené s vedením účtu a jak je úročen debetní zůstatek na běžném, popřípadě úvěrovém účtu. Z výpisu z běžného účtu žalovaného se podává, jakým způsobem se žalovaný dostal do nepovoleného debetního zůstatku. Z dopisu banky adresovaného žalovanému soud zjistil, že z důvodu prodlení s úhradou nepovoleného debetního zůstatku ke dni 2. 1. 2019 byla pohledávka převedena na evidenční účet debetního zůstatku. K tomuto dni činila dlužná částka 3 065,47 Kč. Z dopisu původního věřitele žalovanému ze dne 2. 1. 2019 soud zjistil, že jeho obsahem je odstoupení od shora specifikované úvěrové smlouvy a dále pak výzva žalovanému k úhradě dlužných částek v celkové výši 3 180,93 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 5. 2019 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni.

4. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o běžném účtu ve smyslu § 2662 obč. zák., přičemž smluvní strany si sjednaly možnost, že žalovanému budou poskytnuty peněžní prostředky, i když nebude mít dostatek peněžních prostředků na svém běžném účtu. Na základě této smlouvy vedl původní věřitel pro žalovaného běžný účet, v němž se žalovaný dostal do debetu a své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán a žádal zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků a poplatků a následně dle § 2675 obč. zák. od smlouvy odstoupil. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 524 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu.

5. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 obč. zák., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) hodnoty ve výši 3 065,47 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle odst. 5 cit. ust. a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 189 Kč.