30 C 90/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 11 900 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 950 Kč od 12. 4. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 950 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 12 374 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce v žalobě, jež byla zdejšímu soudu doručena do podatelny (zřejmě dle nečitelného razítka podatelny) dne 5.5.2022 tvrdí, že je výlučným vlastníkem pozemků dle KN parc. [číslo] ost. plocha o vým . 444 m2, parc. [číslo] ost. plocha o vým . 53 m2, parc. [číslo] ost. plocha o vým . 109 m2, parc. [číslo] ost. plocha o vým . 129 m2, a parc. [číslo] ost. plocha o vým . 67 m2, zapsaných u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno] [obec], Katastrální pracoviště Praha na listu vlastnictví [číslo] pro k.ú. [část obce]. Na těchto vycitovaných pozemcích, resp. jejich částí, se nachází komunikační těleso a chodník. Pro přesnou specifikaci komunikačního tělesa a chodníku byl zajištěn geometrický plán [číslo] ze dne 12.7.2007, kterým byl rozdělen pozemek dle KN parc. [číslo] na parc. [číslo] [webová adresa] o vým . 376 m2 a parc. [číslo] [webová adresa], ost. kom. o vým . 96 m2, pozemek dle KN parc. [číslo] byl rozdělen na parc. [číslo] [webová adresa], ost. kom. o vým . 20 m2, a parc. [číslo] [webová adresa], o vým . 18 m2, vše k.ú. [část obce]. Celková výměra dotčených pozemků činí 425 m2.

2. Žalovaný odmítl dobrovolně poskytnout úhradu za užívání pozemků bez právního důvodu, které jsou ve výlučném vlastnictví žalobce, a to ve výši stanovené platným Výměrem MF, kdy regulovaný nájem za rok 2020 a 2021 v [obec] činí částku ve výši 134 Kč/m2/rok.

3. Dne 26.3.2021 zaslal žalobce žalovanému první předžalobní výzvu, na základě které se domáhal uhrazení částky ve výši 56.950 Kč za období od 1.1.2020 do 31.12.2020. Žalovaný na tuto výzvu poskytl pouze částečné plnění, a to ve výši 51.000 Kč. Dlužná částka za rok 2020 tímto činí 5.950 Kč.

4. Na uvedenou předžalobní výzvu žalovaný reagoval přípisem ze dne 14.5.2021 s tím, že byla uhrazena částka odpovídající poslednímu pravomocnému rozhodnutí, vydaného ve prospěch Ing. [celé jméno žalobce] [datum narození]. Tj. max. částku ve výši 51.000 Kč za rok.

5. Dne 5.11.2021 zaslal žalobce žalovanému druhou předžalobní výzvu, jejíž prostřednictvím se domáhal po žalovaném úhrady zbývající částky za užívání pozemků za období od 1.1.2020 do 31.12.2020, a to ve výši 5.950 Kč. Svůj nárok za užívání pozemků v roce 2020 žalobce opřel o platný Výměr MF [číslo] ze dne 28.11.2018, který stanovil, že regulovaný nájem v [obec] činí částku ve výši 134 Kč/m2/rok.

6. Na tuto předžalobní výzvu ze dne 5.11.2021 reagoval žalovaný přípisem ze dne 23.11.2021 se stejným odůvodněním, jako v roce 2020, tj. že nebyl respektován platný Výměr MF a byla uhrazena částka odpovídající poslednímu pravomocnému rozhodnutí.

7. Celkem činí dlužná částka za užívání pozemků bez právního důvodu, za období od 1.1. do [číslo] roku 2020 5.950 Kč (slovy pět tisíc devětset padesát korun českých).

8. Dne 2.2.2022 zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu, jejímž prostřednictvím se domáhal úhrady částky ve výši 56.950 Kč za období od 1.1.2021 do 31.12.2021. Shodně jako v roce 2021, žalovaný opět poskytl pouze částečné plnění, a to ve výši 51.000 Kč. Žalovaný setrvává na svém stanovisku a odmítá respektovat platný cenový výměr MF. I za rok 2021 je regulované nájemné v [obec] stanoveno Výměrem MF na částku ve výši 134 Kč/m2/rok. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, vznikla žalobci vůči žalovanému další pohledávka za období od 1.1.2020 do 31.12.2021, a to v celkové výši 11.900 Kč (slovy jedenáct tisíc devětset korun českých). Jak je uvedeno výše. Žalobce při svém výpočtu vychází z cenových výměrů ministerstva financí, kdy za užívání pozemků za období od 1.1.2020 do 31.12.2021 se stanovuje náhrada ve výši 134 Kč/m2/rok. Celková dlužná částka za užívání pozemků bez právního důvodu za období od 1.1. do 31.12 roku 2021 činí 5.950 Kč (slovy pět tisíc devětset padesát korun českých).

9. Žalovaný žádal, aby žaloba byla zamítnuta, neboť již žalobci z titulu zažalovaného nároku zaplatil za každý předmětný rok po částce 51 000 Kč a opakovaně setrvává na svém stanovisku, že bude poskytovat úhradu za užívání pozemků ve výši 120 Kč/m2/rok. Zadal znalecký posudek u soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], který metodou analýzy se srovnatelnými cenami porovnatelných pozemků simuloval hodnotu obvyklého nájmu předmětných pozemků za předmětné období na 98 200 Kč, tj, na částku nižší, než žalovaná žalobci již zaplatila.

10. Soud zjistil z listu vlastnictví [číslo] k.ú. [část obce] ze dne 26.4.2022, vč. geometrického plánu [číslo] ze dne 12.7.2007, že žalobce je uveden jako vlastník dále popsaných nemovitostí v k.ú. [část obce]: dle KN parc. [číslo] ost.plocha o vým . 53 m2, komunikace + chodník, dle KN parc. [číslo] ost.plocha o vým . 109 m2, komunikace, dle KN parc. [číslo] ost.plocha o vým . 129 m2, komunikace, dle KN parc. [číslo] ost.plocha o vým . 20 m2, komunikace, dle KN parc. [číslo] ost.plocha o vým . 96 m2, komunikace, dle KN parc. [číslo] ost. plocha o vým . 18 m2, chodník, o celkové výměře dotčených pozemků v ploše 425 m2.

11. Dále soud zjistil z výzev žalobce ze dne 26.3.2021, ze dne 5.11.2021, ze dne 2.2.2022, že dne 26.3.2021 zaslal žalobce žalovanému první předžalobní výzvu, na základě které se domáhal uhrazení částky ve výši 56.950 Kč za období od 1.1.2020 do 31.12.2020. Žalovaný na tuto výzvu poskytl pouze částečné plnění, a to ve výši 51.000 Kč. Dlužná částka za rok 2020 tímto činí 5.950 Kč. Dne 5.11.2021 zaslal žalobce žalovanému druhou předžalobní výzvu, jejíž prostřednictvím se domáhal po žalovaném úhrady zbývající částky za užívání pozemků za období od 1.1.2020 do 31.12.2020, a to ve výši 5.950 Kč. Svůj nárok za užívání pozemků v roce 2020 žalobce opřel o platný Výměr MF č. 01/2019, ze dne 28.11.2018, který stanovil, že regulovaný nájem v [obec] činí částku ve výši 134 Kč/m2/rok.

12. Dále dne 2.2.2022 zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu, jejímž prostřednictvím se domáhal úhrady částky ve výši 56.950 Kč za období od 1.1.2021 do 31.12.2021. Shodně jako v roce 2021, žalovaný opět poskytl pouze částečné plnění, a to ve výši 51.000 Kč. Žalobce při svém výpočtu vyšel z cenových výměrů ministerstva financí, kdy za užívání pozemků za období od 1.1.2020 do 31.12.2021 se stanovuje náhrada ve výši 134 Kč/m2/rok. Celková dlužná částka za užívání pozemků bez právního důvodu za období od 1.1. do 31.12 roku 2021 činí 5.950 Kč (slovy pět tisíc devětset padesát korun českých).

13. Ze znaleckého posudku soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] s doložkou § 126a o.s.ř. soud zjistil, že znalec srovnal pozemky v k.ú. [část obce], [část obce], [část obce] a [část obce], [část obce], [část obce], odhadl hodnotu jejich obvyklého nájemného a došel simulací nájemného k závěru, že (viz bod F.), odpovídající hodnota obvyklého nájmu předmětných pozemků je za celé předmětné období v částce 98 200 Kč. Dle orthomapy předmětných pozemků (příloha znaleckého posudku) se na jejich ploše nachází pozemní komunikace, na částech pozemků se nachází veřejné prostranství v podobě pásu zeleně a chodníku).

14. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků. Soud tak učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:

15. Žalobce je vlastníkem pozemků parc. [číslo] o výměře 443 m², parc. [číslo] o výměře 53 m², parc. [číslo] o výměře 109 m², parc. [číslo] o výměře 129 m² vedených jako druh pozemku„ ostatní plocha“ a způsob využití„ jiná plocha“ a parc. [číslo] o výměře 67 m² vedené jako„ ostatní plocha“ a způsob využití„ jiná plocha“, přičemž parc. [číslo] má druh využití jako„ silnice“ ([list vlastnictví], kat. úz. [část obce]). Žalobce je jako vlastník pozemků zapsán v katastru nemovitostí. Podle geometrického plánu [číslo] ze dne 12. 07. 2007 parc. [číslo] byla rozdělena na parc. [číslo] o výměře 376 m² a parc. [číslo] o výměře 96 m² a parc. [číslo] byla rozdělena na parc. [číslo] o výměře 20 m² a [číslo] o výměře 18 m²; na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [část obce] se nacházela ke dni 13. 12. 1997 komunikace zařazená do sítě místních komunikací I. třídy“ a není mezi účastníky sporu o tom, že tato se na pozemcích nachází i v současné době. Ze znaleckého posudku soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] doložkou § 126a o.s.ř. soud zjistil, že znalec srovnal pozemky v k.ú. [část obce], [část obce], [část obce] a [část obce], [část obce], [část obce], odhadl hodnotu jejich obvyklého nájemného a došel simulací nájemného k závěru, že odpovídající hodnota obvyklého nájmu předmětných pozemků je za celé předmětné období v částce 98 200 Kč. Mezi účastníky není ani sporu o tom, že žalovaný mu za každý předmětný rok z titulu bezdůvodného obohacení zaplatil po částce 51 000 Kč.

16. Na ploše předmětných pozemků se nachází pozemní komunikace, na částech pozemků se nachází veřejné prostranství v podobě pásu zeleně a chodníku.

17. Dne 26.3.2021 zaslal žalobce žalovanému první předžalobní výzvu, na základě které se domáhal uhrazení částky ve výši 56.950 Kč za období od 1.1.2020 do 31.12.2020. Dne 2.2.2022 zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu, jejímž prostřednictvím se domáhal úhrady částky ve výši 56.950 Kč za období od 1.1.2021 do 31.12.2021. Žalobce při svém výpočtu vyšel z cenových výměrů ministerstva financí, kdy za užívání pozemků za období od 1.1.2020 do 31.12.2022 se stanovuje náhrada ve výši 134 Kč/m2/rok.

18. Po právní stránce lze věc posoudit takto: podle § 2991 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle odst. 2 cit. ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. V dané věci užívá žalovaná obec pozemky žalobce bez právního důvodu.

21. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.7.2015, sp.zn. 28 Cdo 332/2015:„ Je-li obec v souladu s § 9 odst. 1, větou druhou zákona č. 13/1997 Sb., vlastníkem místní komunikace vystavěné na pozemku třetí osoby, aniž by jí k umístění stavby komunikace na cizím pozemku svědčil řádný právní titul, dochází tímto na její straně ke vzniku bezdůvodného obohacení.“ 22. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.10.2014, sp.zn. 28 Cdo 327/2014:„ Výše bezdůvodného obohacení získaného užíváním cizí nemovitosti se určuje peněžitou částkou, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobných nemovitostí zpravidla právě formou nájmu, a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen plnit podle nájemní smlouvy. Bylo-li nájemné v posuzovaném období regulovanou cenou, nemůže výše bezdůvodného obohacení přesáhnout částku omezenou cenovými předpisy. Musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.“ 23. V nálezu sp.zn.: II. ÚS 3624/13 Ústavní soud shrnul, že„ pokud dochází k omezení ústavně zaručeného vlastnického práva k nemovitému majetku tím, že nemovitost je užívána jako veřejné prostranství, přísluší jeho vlastníku náhrada ze strany obce, a není-li poskytována, lze ji po obci vymáhat jakožto nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Veřejným prostranstvím se přitom v právní teorii rozumí prostranství, které je předmětem veřejného užívání, totiž užívání všeobecně přístupných materiálních statků předem neomezeným okruhem uživatelů; respektive dle zákonné definice v § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, jsou veřejným prostranstvím všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru“.

24. V řízení bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem předmětných pozemků, na kterých se nachází pozemní komunikace, které jsou dle současné judikatury samostatnou věcí v právním smyslu a které jsou ve vlastnictví žalovaného. Žalobci náleží za užívání jeho pozemků bez právního důvodu peněžitá náhrada. Na částech pozemků se nachází i veřejné prostranství (v podobě pásu zeleně a chodník), avšak dle názoru soudu jde o obslužné plochy k pozemním komunikacím, které s nimi v souhrnu tvoří jeden funkční celek a i za ně mu náleží vydání bezdůvodného obohacení právě vůči žalovanému.

25. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu není-li uživatel nemovitosti bez právního důvodu získané bezdůvodné obohacení spočívající v užívání nemovitosti schopen vrátit, je povinen poskytnout vlastníku nemovitosti peněžitou náhradu ve výši odpovídající obvyklému nájemnému (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, uveřejněný pod číslem 53/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1942/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3450/2007). Současně platí, že bylo-li nájemné v rozhodném období regulováno, nemůže výše bezdůvodného obohacení přesáhnout částku stanovenou regulací (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 23 Odo 954/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1113/2014). Dále dovolací soud dovodil, že je-li výše nájemného regulována maximální cenou, musí soudy zjišťovat výši obvyklého nájemného v případě, že účastníci tvrdí nebo v řízení vyjde jinak najevo, že obvyklá výše nájemného může být nižší než regulací stanovena cena maximální. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1185/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1332/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1425/2012). Z ustálené judikatury dovolacího soudu tedy vyplývá, že bezdůvodné obohacení má být v zásadě přiznáno ve výši odpovídající obvyklému nájemnému. V případě, že je obvyklé nájemné regulováno stanovením maximální výše, budou soudy při stanovení výše bezdůvodného obohacení vycházet z maximální výše nájemného stanovené regulací s výjimkou případu, kdy zjistí, že obvyklé nájemné je nižší než regulací stanovena maximální výše nájemného……. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.1.2015, sp.zn. 28 Cdo 4565/2014).

26. K takovému postupu však v souzené věci nebyl důvod. Již v předchozích řízení totožných účastníků ohledně totožného předmětu řízení (za předcházející roky) bylo zjištěno, že obvyklé nájemné není nižší než regulací stanovena maximální výše nájemného.

27. Pokud si žalovaná nechala vypracovat výše zmíněný znalecký posudek, ani tento její tvrzení, že žalobce má nárok na vyplacení ceny„ jen“ v částce 120 Kč za m²/rok, neprokázal. Znalec totiž srovnával pozemky v jiných katastrálních území a jeho závěry, takto zjištěné, by byly použitelné na stanovení výše obvyklého nájemného, toto však sjednáno nebylo a žalovaná jinou argumentaci (zhoršení kvality pozemků či jiné jejich využití oproti předchozímu období) nevznesla.

28. Výše této náhrady pak dle ustálené judikatury představuje vyjádření majetkového prospěchu za užívání cizí věci, a to v hladině odpovídající obvyklému nájemnému, tj. částce vynakládané obvykle v daném místě a čase na užívání obdobné věci. Současně platí, že je-li výše nájemného regulována, nesmí výše bezdůvodného obohacení přesáhnout částku stanovenou regulací. V předmětném období činilo nájemné dle výměru MF částku 134 Kč za m²/rok.

29. K samotné výši obvyklého nájemného za účelem stanovení výše bezdůvodného obohacení soud uvádí následující: způsoby určení výše obvyklého nájemného v obdobném typu sporů se v průběhu času dle vývoje judikatury vyvíjely, od vypracování znaleckých posudků k určení výše obvyklého nájemného (jejichž závěry však mnohdy byly zpochybňovány s ohledem na nedostatečný počet srovnatelných pozemků v dané lokalitě užívaných k obdobnému účelu v dané době apod.), až po modifikaci maximální výše výměrem MF stanoveného nájemného ze strany soudu dle povahy pozemku (umístění, způsob užívání, atd.) na tzv. krácení.

30. Soud však ani jednu z těchto metod pro určení výše obvyklého nájemného v tomto případě nepoužil, a to z následujících důvodů.

31. Pozemky se běžně nepronajímají za tím účelem, aby na nich byla umístěna pozemní komunikace, není tedy možné objektivně zjistit, za jaké nájemné by byly pronajatelné předmětné pozemky k tomu účelu, ke kterému jsou žalovaným používány.

32. Jisté je jen to, že výše nájemného by v případě uzavření smlouvy o nájmu nemohla v rozhodném období přesáhnout částku 134 Kč za 1m² / rok 2020 a pro rok 2021.

33. Podle cenové regulace obsažené ve výměrech Ministerstva financí České republiky č. 01/ 2020, č. 1/ 2021 vydaných podle ustanovení § 10 zák. č. 526/1990 Sb., o cenách, nemohla v rozhodném období výše nájemného z pozemků nesloužících k podnikání nájemce v obci [obec] přesáhnout tuto částku.

34. Soud výši finanční náhrady stanovil v částce odpovídající maximálnímu možnému nájemnému za užívání pozemků k nepodnikatelským účelům (tj. 134 Kč za 1m² užívaných pozemků za každý předmětný rok), tedy v částce 56 950 Kč /rok, celkem ve výši 113 900 Kč.

35. K volbě maximální možné výše nájemného při peněžním ocenění prospěchu žalovaného soud vedl zřejmý fakt, že žalobce by jen těžko přistoupil na nájemné v jakékoli regulované výši, pokud by měl možnost svobodně se rozhodnout k jakému účelu pozemky pronajmout. Pozemky by byly s ohledem na jejich umístění v dobře dopravně dostupném místě, kde se pohybuje velké množství lidí, a kde je hustá automobilová doprava, jistě pronajatelné ke komerčním účelům za vyšší, než regulované nájemné. Z této skutečnosti lze nepochybně dojít k závěru, že v předmětném období činila výše obvyklého nájemného za předmětné pozemky byla sjednatelná nejméně v částce nájemného regulovaného v maximální sazbě.

36. Po odpočtu již žalobci vyplaceném plnění (za každý rok ve výši po 51 000 Kč) zbývá zaplatit na jistině po částce 5 950 Kč za každý rok.

37. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.

38. Jelikož žalobce vyzval žalovaného k vyplacení bezdůvodného obohacení (pro rok 2020) až výzvou ze dne 26.3.2021, doručenou následujícího dne žalovanému, se lhůtou k plnění do 11.4.2021 a pro rok 2021 výzvou ze dne 2.2.2022 doručenou následujícího dne žalovanému, se lhůtou k plnění do 11.2.2022, soud mohl přiznat žalobci za každé období zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni, kdy žalovaný svou povinnost jakožto dlužník nesplnil.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 374 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 900 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý z pěti úkonů (převzetí zastoupení, 2 x kvalifikovaný výzva, podání žaloby, replika k vyjádření žalované a účast na jednání) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 400 Kč ve výši 1 974 Kč.