31 C 1/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Stamidisovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o: přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 sb.

I. Žalovaná je povinna se žalobkyni písemně omluvit ve lhůtě patnácti dnů doporučeným datovaným podpisem oprávněné úřední osoby a otiskem úředního razítka opatřeným dopisem tohoto znění: Omluva advokátce [celé jméno žalobkyně], narozené [datum]: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti se Vám omlouvá za Vaše nedůvodné, to je nezákonné trestní stíhání pro údajný přečin ublížení na zdraví, které bylo vedeno u Policie České republiky, [anonymizováno] Obvodního ředitelství Policie [obec] I, pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] [anonymizováno] a poté u Obvodního soudu pro Prahu 1, pod sp. zn. 2 T 93/2019, ačkoliv se nejednalo o trestný čin, čímž bylo neoprávněně zasaženo do Vašeho osobního i profesního života, do Vašeho základního práva na ochranu osobní cti a dobré pověsti a bylo porušeno vaše základní právo nebýt trestně stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, které stanoví zákon.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 4. 1. 2021 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

III. Pokud žalobkyně požaduje zaplacení dalších 100 000 Kč, v této části se žaloba zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení, ve výši 26.100 Kč, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu z titulu nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb., která jí měla vzniknout nezákonným trestním stíháním. Tvrdila, že je advokátkou a dne 7. 6. 2 2019 byla usnesením Policie České republiky, [anonymizováno], Obvodního ředitelství Policie [obec] I., se sídlem [adresa]. Tohoto se měla údajně dopustit dne 29. 3. 2019 ke škodě advokáta Mgr. Ing. [jméno] [jméno] při místním šetření soudu na adrese [adresa]. Jmenovaný neoprávněně zasahoval do práv žalobkyně, když si i přes výslovný nesouhlas žalobkyně a soudkyně nahrával na telefon. Stížnost žalobkyně proti usnesení byla zamítnuta usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu jedna ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 2 ZT 143/2019. Poté byla dne 22. 8. 2019 na žalobkyni podána obžaloba a věc byla projednávána Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 93/2019. Dne 26. 8. 2019 vydal Obvodní soud pro Prahu 1 trestní příkaz, kterým uznal žalobkyni vinnou z trestného činu (přečinu) ublížení na zdraví podle ustanovení § 146 odst. 1 tr. zákoníku a byl jí uložen peněžitý trest ve výši 50 000 Kč in eventum trest odnětí svobody na 6 měsíců pro případ, že by peněžitý trest nezaplatila. Peněžitá sankce, hrozba výkonu trestu v případě jejího nezaplacení a především hrozba ukončení výkonu advokacie z důvodu ztráty bezúhonnosti a hrozba ztráty příjmu žalobkyni šokovaly. Žalobkyně podala proti trestnímu příkazu odpor. Po hlavním líčení, kdy byl projednáván rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 2 T 93/2019 ze dne 26. 11. 2019 byla žalobkyně zproštěna obžaloby. Proti tomuto usnesení se odvolal státní zástupce, a na základě odvolání Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 44 TO 22/2020 ze dne 21. 1. 2020 rozsudek soudu prvého stupně zrušil a sám rozhodl o postoupení věci k projednání Úřadu městské části [obec a číslo], neboť žalovaný skutek není trestným činem, ale mohl by být posouzen jako přestupek. Toto usnesení nabylo právní moci 21. 1. 2021. Řízení o přestupku bylo v době podání této žaloby vedeno před Úřadem městské části [obec a číslo] pod sp. zn. [spisová značka] a nebylo pravomocně skončeno. Konečný výsledek o údajném přestupku nebyl pro závěr o nedůvodnosti trestního stíhání žalobkyně rozhodným. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] je advokátkou par excellence, dlouhodobě se věnuje zejména případům, týkajícím se ochrany základních práv a svobod, a to často za sníženou odměnu nebo i bez odměny (pro bono). Takto spolupracuje i se spolkem [příjmení] a její odborný i mravní kredit je nezpochybnitelný. Z důvodu nedůvodně vedeného trestního stíhání žalobkyni reálně hrozilo, že jí bude pozastaven výkon advokacie podle § 9 a násl. zákona o advokacii, o čemž Česká advokátní komora skutečně vedla řízení pod sp. zn. P 28/2019, rozhodla však dne 14. 10. 2019 o tom, že žalobkyni výkon advokacie do skončení trestního řízení pozastaven nebude. Pozastavení výkonu advokacie žalobkyni hrozilo reálně a v tom případě by bývalo přivodilo žalobkyni finanční sociální a likvidaci. Žalobkyně je již důchodkyně, pečuje o těžce zdravotně postiženého manžela, se kterým žije ve společné domácnosti. Pozastavení výkonu advokacie by pro ni měla naprosto likvidační charakter. To se negativně odrazilo i na vztazích mezi žalobkyní a jejím manželem, který je nevidomý, který se žalobkyní nemluvil a uzavřel se do sebe, neboť se obával, co s ním bude, pokud by žalobkyně musela nastoupit výkon trestu, protože k úhradě peněžitého trestu neměla dostatek peněžních prostředků. Žalobkyně opakovaně prožívala pocit studu a ponížení, kdy se její jméno, jako obžalované objevovalo na informačním monitoru v budově soudu a na vývěskách u vchodu do jednací síně, kde si tyto údaje četli klienti žalobkyně a také její kolegové, advokáti. Prožívala i pocit ponížení, když se její kolegové i klienti vyptávali, jak to, že sama stojí před soudem a„ co vlastně provedla“. Žalobkyně je bezúhonná a nikdy soudně netrestaná osoba. Takto byla bezdůvodně vláčena 7 měsíců trestním řízením, ačkoliv žádný trestný čin nespáchala. Namísto, aby se po celou dobu věnovala nerušeně výkonu advokacie, klientům a péči o manžela, žila 7 měsíců ve stresu v obavě, co přinese budoucnost. Nedůvodným a nezákonným trestním stíháním vznikla žalobkyni závažná nemajetková újma, projevující se zejména v obavě o výsledek trestního řízení a další její budoucnost jako advokátky a její rodiny. Trestní řízení se odrazilo také na zdraví žalobkyně, měla poruchy spánku, oslabenou imunitu, nedokázala se soustředit na profesní povinnosti a zatěžovalo to závažně její manželství. Žalobkyně byla veřejně skandalizována před orgány České advokátní komory, před nimiž se musela osobně obhajovat. Tím vším bylo ze strany žalované neoprávněně zasaženo do osobního i profesního života žalobkyně, do jejího práva na ochranu její osobní cti a dobré pověsti, zaručené čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a bylo porušeno její základní právo nebýt trestně stíhán, jinak než z důvodů a způsobem, které stanoví zákon zaručené čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně se obrátila na ministerstvo spravedlnosti se žádostí, ve které podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. uplatnila nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 31a téhož zákona, které vznikla jejím nezákonným trestním stíháním, po ministerstvu spravedlnosti a požadovala omluvu ve shora uvedeném znění a finanční satisfakci ve výši 200 000 Kč. Žalované nárok žalobkyně v zákonné šestiměsíční lhůtě předběžně neprojednalo, ani částečně neuspokojilo.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že za dostačující formu kompenzace nemajetkové újmy považuje konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvu, což žalované sdělila stanoviskem ze dne 2. 4. 2021. Poukázala na ustanovení § 31a, odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. s tím, že se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle toho zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění v penězích se poskytuje pouze tehdy, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možné nahradit, jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Poukazuje na tu skutečnost, že zatímco v případě nepřiměřené délky řízení se újma na straně poškozeného presumuje, újma založena na jinou skutečností musí být prokázána. Žalovaná nesporuje, že jistá újma žalobkyni v důsledku předmětného nezákonného trestního stíhání vznikla, avšak vzhledem k okolnostem případu takto vzniklá újma nedosahuje takové intenzity, aby jí bylo nutno odškodnit formou finanční satisfakce.

3. V řízení soud vycházel z těchto důkazů: Z výpovědi žalobkyně [celé jméno žalobkyně] vyplynulo, že k události došlo tak, že před Obvodním soudem pro Prahu 1 probíhalo soudní řízení, jehož předmětem a výsledkem měl být pronájem lukrativní nemovitosti pro stranu žalující. Ve fázi, kdy se řízení chýlilo k závěru, navrhly obě strany důkaz místním šetřením. Toto mělo proběhnout v [obec a číslo], v [obec] ulici. Místního šetření se účastnili klientky žalobkyně a [anonymizováno] [jméno] [jméno], který byl zástupcem protistrany. Poté, co proběhlo místní šetření v bytě, který patřil klientce žalobkyně, v němž byl ubytován její bratr, všichni odešli zpět k soudu a tam pokračovalo jednání ještě přibližně 20 minut. Po nějaké době byla žalobkyně oslovena telefonicky příslušníkem Policie České republiky v [anonymizováno] s tím, že má přijít na výslech. Když se na výslech dostavila, zjistila, že se jedná o oznámení [anonymizováno] [jméno] [jméno] na její osobu s tím, že mu měla na místním šetření zlomit palec. Výslechů na policii se konalo mnoho, žalobkyně popřela, že by mu palec zlomila s tím, že nedošlo k takovému jednání, které by mohlo vyústit ve zlomení palce [anonymizováno] [jméno] [jméno]. Tvrdila, že po 20 letech advokacie by se nepouštěla do potyčky, nebo nevyvolala by sama potyčku s kolegou. Byla též odpovědná své klientce za to, že se bude chovat slušně. Poté, co proběhly výslechy, dostala do ruky usnesení o zahájení trestního řízení, seznámila se se spisem, na vlastní kůži zažila stejný postup, jaký probíhá, když poskytuje službu svým klientům. Žalobkyni z toho nebylo dobře a manžel ji na většinu výslechů provázel. Následně policie navrhla, aby státní zastupitelství podalo obžalobu, toto obžalobu podalo a žalobkyně dostala trestní příkaz. Bylo tam uvedeno, že pokud nesplní uložený peněžitý trest, půjde na 6 měsíců do výkonu trestu. [jméno] ví, jak výkon trestu vypadá a co se klientům ve výkonu trestu přihodilo, zvláště v ženských věznicích. Bylo již z toho úzko a vše se odrazilo na jejím vystupování v rodině. S manželem žijí sami, manžel je invalida a musel být s celou záležitostí seznámen. Žalobkyně podala odpor proti trestnímu příkazu, bylo nařízeno hlavní líčení, soudkyně neměla za prokázané, že se skutek stal a státní zástupce se odvolal. Městský soud v neveřejném zasedání rozhodl, že skutek tak, jak se měl stát nebyl trestným činem, že se může jednat o přestupek a pokud by se prokázalo toto jednání bylo na městské části zahájeno přestupkové řízení. To skončilo tak, že správnímu orgánu se nepodařilo ve lhůtě záležitost projednat. Žalobkyně tak pochopila, že lze člověka do mechanismu trestního řízení vtáhnout se všemi následky a když si na tyto okolnosti vzpomene, není jí dobře. Jednalo se o hrozné období. Z povinnosti informovala Advokátní komoru a asi 2 měsíce po zahájení trestního stíhání byla pozvána na zasedání představenstva ČAK, což bylo velmi nepříjemné. V místnosti byli všichni, kdo něco v advokacii znamenají a žalobkyně se zpovídala z toho, co se stalo. Byla stresována už jenom tím, že si vyzvedla z datové stránky doklad o tom, že bude Představenstvo ČAK rozhodovat o možnosti pozastavení výkonu advokacie. Pokud by k tomu došlo, ztratila by jakoukoliv možnost obživy a čekání na toto rozhodnutí i vystoupení před členy představenstva a zaměstnanci komory bylo hrozným zážitkem. Stejně tak byl velmi nepříjemný zážitek i jednání na Městském soudu v Praze, kdy se sice rozhodovalo v neveřejném zasedání, ale ráno tam byla žalobkyně jako obhájkyně a tentýž den odpoledne se rozhodovalo o odvolání státního zástupce v její věci. Na obrazovce, která běží dokola jako smyčka, byla uvedena jako obžalovaná [celé jméno žalobkyně] a na jednací síni visela rezultátka s jejím jménem, a to po celý den. Žalobkyni nakonec činnost pozastavena nebyla. Pokud se týká pracovní stránky, žalobkyně se rozhodla, že jakmile jí to dovolí případy klientů, které se táhnou, skončí v advokacii a to nejpozději v příštím roce. Klienti žalobkyni prosili, aby nekončila, nicméně žalobkyně ztratila důvěru ve vyšetřování policejního orgánu a v objektivitu policejního orgánu. Pokud se týká rodiny, manžel se žalobkyní odmítal mluvit a téměř došlo k rozvodu. [příjmení] tomu, že by zmíněný skutek provedla nevěřil, ale z nějakého důvodu měl blok a nechtěl tomu věřit, ale zřejmě si vnitřně říkal, že na tom něco bude. Vadilo mu, že jde před komoru, navíc se cítil ohrožen tím, že mu musela říct, že tam v krajním případě by šla na půl roku do věznice. Je invalida, má sice ještě sestru v [obec], ale ta se o něho postarat neumí. Celý půlrok byl nesnesitelný. Jejich pes měl v té době rakovinu a zbývalo mu půl roku života. Měla ho 14,5 roku, jednalo se o člena rodiny a vnímala to také tak, že kdyby došlo k jejímu uvěznění, úplně by se převrátil rodinný život. Žalobkyně musela informovat klienty, že je proti ní zahájeno trestní stíhání a že advokátní komora bude rozhodovat o pozastavení její činnosti. Bylo jí to nepříjemné a bylo to nepříjemné i klientům. [příjmení] žalobkyni svěřují důvěrné informace a nebylo by jim příjemné, kdyby musela skončit z toho důvodu, že by jí byl pozastaven výkon advokacie. Jednalo se minimálně o [číslo] klientů, které musela upozornit, že je možné, že nebude moci pokračovat v jejich věcech. V důsledku jednání žalované měla zdravotní problémy, rozostřil se jí zrak, což se nikdy předtím nestalo, bolela ji hlava, měla migrény, trpěla nespavostí, nechutenstvím a bolením hlavy a bolením zubů. Pokud se týká manžela, s ním také neměla úplně trpělivost a doma pak docházelo ke konfliktům. Kamarádky žalobkyně špatně nahlížely na to, že je proti žalobkyni vedeno trestní stíhání. Má za to, že myslely, že na celé záležitosti může něco být. Zdravotní problémy žalobkyně přetrvávají dodnes. Stalo se například to, že někteří klienti žalobkyně odvolali plnou moc, a poté, když bylo vše skončeno zase se k žalobkyni vrátili, nesdělili jí však důvody. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplynulo, že je dlouholetým členem a místopředsedou spolku [příjmení] a s žalobkyní se seznámil tím způsobem, že žalobkyně a její kolegyně, advokátka [jméno] [příjmení], občas na tato setkání, která se konají, pravidelně docházely a na těchto setkáních se diskutovalo o různých právních případech a řešily se tam různé právní záležitosti, neboť spolek se zabývá bezplatnou právní pomocí a poradou lidem, kteří už jsou v koncích. Žalobkyně, která na schůzky občas docházela, byla přínosem, neboť určité věci, které se tam projednávají a konají, musí dělat advokát. Například, když se jedná o dovolání k Nejvyššímu soudu nebo ústavní stížnost a žalobkyně několikrát společně s doktorkou [příjmení] takto vypomohly, ať už radou nebo právním zastoupením nemajetných případů. Pokud se týká žalobkyně, ve spolku [příjmení] si jí váží, váží si jejího morálního kreditu, a dokonce ji nabízeli členství, což odmítla, neboť si chtěla uchovat nezávislost jako advokátka. Někdy v roce 2019 žalobkyně přišla najednou na schůzku, byla našedlá a neusmívala se a poté sdělila, že je trestně stíhána a že jí hrozí, že ji bude pozastaven výkon advokacie a že neví, co bude potom, že by se se spolkem scházet nemohla, protože i když se s nimi schází zadarmo a své právní názory prezentuje zadarmo, by to nešlo. Velmi ji to zasáhlo a znervóznělo. O celou záležitost se zajímali všichni, hlavně [jméno] [příjmení] předseda spolku. Probíhalo šetření a později se ukázalo, že tvrzení bylo naprosto nevěrohodné a že tento incident se určitě stát nemohl. Žalobkyně z toho byla velmi špatná, neboť nevěděla, co s ní bude. Má vážně nemocného manžela, je nevidomý a žalobkyně je živitelkou rodiny. To znamená, že si vůbec nedovedla představit, co by ve svém důchodovém věku dělala, když by nemohla vykonávat advokacii. Následně přišla s tím, že byla podána obžaloba, byl vydán trestní příkaz a neměla už daleko k pláči. Trestní příkaz zněl, že je vinna, že má zaplatit peněžitý trest 50 000 Kč, jinak nastupuje náhradní trest odnětí svobody. Tehdy říkala, že 50 000 nemá, a když půjde do vězení, že neví, kdo se postará o manžela a byla nešťastná z toho, že na ni celá věc byla ušita a že nic takového nespáchala. Poté podala odpor. Na schůzce řekla, že na Advokátní komoře se projednává pozastavení výkonu advokacie z důvodu jejího trestního stíhání. Je velmi statečná, ale na jejím chování bylo vidět, že je zoufalá. Na jednom setkání se zmínila, že některé klienty informovala, zejména ty, které zastupuje dlouho a upozornila je, že není vyloučeno, že si budou muset časem najít někoho jiného v případě, že by trestní řízení špatně dopadlo. Někteří účastníci v budově soudu si všimli jména na vývěsce a na monitoru a ptali se žalobkyně, zda se jedná o shodu jména, nebo zda je to ona. Poté žalobkyně někdy v říjnu, nebo listopadu spolku řekla, že pozastavení výkonu advokacie dopadlo dobře a že jí nebyl pozastaven, ale že neví, jak dopadne trestní řízení. Někdy v listopadu nebo v prosinci 2019, byla zproštěna obžaloby, poté rozhodoval Městský soud, který věc postoupil do přestupkového řízení a tam se svědek s kauzou seznámil podrobně. V přestupkovém řízení ji zastupoval jako obviněnou a pokud se týká údajně poškozeného [jméno] [jméno], lhal, jako když tiskne a bylo na něm vyloženě vidět, jak z verbálních tak z neverbálních projevů a dával najevo, že žalobkyni má na háku a že ji prostě bude znepříjemňovat život. Poté co přišel COVID v roce 2021, se řízení půl roku nekonalo a případ skončil tím, že odpovědnost za přestupek zanikla. Pokud se týká tohoto přestupkového řízení a [anonymizováno] [jméno] [jméno], během celého jednání žalobkyni dehonestoval. Hrozba trestního řízení nějakou dobu trvala, skutek se měl stát v březnu 2019, trestní stíhání bylo zahájeno v květnu a skončilo někdy v únoru 2020. Žalobkyně celou záležitost negativně vnímala dva roky. Žalobkyni zmáhalo i přestupkové řízení, a to psychicky, i když v té době již nic nehrozilo, a to ani pozastavení výkonu advokacie. Na všechna jednání se však dostavovala a jednání trvala i několik hodin. Ve spolku [příjmení] je celkem 5 právníků, zbytek jsou právní laici, tzn. lidé napříč profesemi, 2 důchodci a předseda [jméno] [příjmení]. Mají zkušenosti s podobnými případy, kdy je vedeno trestní řízení, ačkoliv pro jeho vedení není dán důvod. Zpočátku měli pochybnosti o tom, co se tam vlastně stalo, protože tam bylo několik lidí a každý celou záležitost popisoval jinak. V průběhu doby tomu začínali věřit čím dál, tím méně a ve chvíli, kdy žalobkyně ukázala zprošťující rozsudek, který byl zrušen, a šlo to na přestupek, tak celé záležitosti již nevěřili. Pokud se týká bezprostřední reakce, překvapilo je to a zaskočilo, ale vyšetřování bylo na začátku, takže vůbec nevěděli, co si o tom mají myslet, neměli na celou věc názor. Svědek zná žalobkyni celá léta. Jedná se o dámu s vybraným chováním, na obvodním úřadu na rozdíl od [titul] [jméno] ani jednou nezvýšila hlas, ironicky se nevyjadřovala a nijak ho nehonestovala. Určitě ji to však zasáhlo, což na ní bylo vidět a byla zklamána i z výsledku, protože v přestupkovém řízení chtěli dosáhnout rozhodnutí, že se řízení zastavuje, protože se skutek nestal, což se, bohužel nepodařilo. Naznačovala, že od ní odešlo několik klientů, byla hodně smutná, i když řízení skončilo, že nebyla očištěna rozhodnutím. Žalobkyně se rozhodla, že s výkonem advokacie skončí neboť, když řízení spělo ke konci, byla velmi zklamaná naštvaná a říkala, že bez ohledu na to, že řízení skončilo, že se trestný čin nestal a přestupek nestal, tak že je zklamaná ze všeho, co se stalo, že to ve svém věku už nemá zapotřebí a že chce skončit. Bylo to v souvislosti s tím, že svědek sháněl advokáta na zastoupení jednoho klienta ze spolku [příjmení] v dovolacím řízení před Nejvyšším soudem a žalobkyně řekla, že jí to tak poznamenalo, že chce skončit a že dovolání nemůže převzít, protože neví, jak dlouho ještě bude pracovat. Celé trestní stíhání a celé řízení žalobkyně špatně zdravotně snášela, měla oslabenou imunitou a špatně celou záležitost snášela i psychicky a ještě hůř to snášel její manžel. Z výpovědi svědka, Ing. [jméno] [jméno] vyplynulo, že je manželem žalobkyně. Na období, kdy probíhalo trestní stíhání ve vztahu k žalobkyni si vzpomíná s tím, že to trvalo 1,5 roku a celá záležitost byla tristní a to i existenčně. [příjmení] byla nepříjemná atmosféra, vedli o záležitosti diskuze a po celou dobu byli ve stresu. Žalobkyně měla obavy, že by dostala zákaz výkonu advokacie, neboť z toho žili. Svědek sám nespal, žalobkyně také a po každém vyšetřování přišla v žalostném stavu a byla nervózní. Přátelé reagovali tak, že celá věc není v pořádku, že soud je oprávněný a všichni se divili. Svědek je odkázán na péči žalobkyně, v průběhu trestního řízení pocítil méně péče, poněvadž žalobkyně měla velké starosti. Z výpovědi svědka, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vyplynulo, že žalobkyni zná asi 10 let ze vztahu advokát klient, protože mu kdysi pomohla. Od té doby se vídají. Pokud se týká zmíněného trestního stíhání, někdy v květnu loňského roku měl se žalobkyni schůzku a viděl na ní, že není ve své kůži. Třásla se jí ruka a vyprávěla, co se stalo, z čeho měla být osočená a z čeho by měla být obžalována. Žalobkyně byla brutálně rozhozená, předtím vždy byla v pohodě a stoprocentně spolehlivá. Celou situaci vnímala jako obrovskou újmu a vadilo jí, že se vůbec dostala k možnosti, že by neměla být členem advokátní komory či za toto trestně stíhána. Žalobkyně samozřejmě obavy o svou budoucnost měla, celý život vykonávala profesi advokátky poctivě a najednou se dostala do situace, kdy by ji mohli vyškrtnout. Je mu známo, že žalobkyně se stará o manžela, který je odkázán na její pomoc a její péče je stálé stejná. Z podstatného obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, 2 T 93/2019, zvláště pak z obžaloby na č. l. 118 ze dne 20. 8. 2019 vyplynulo, že na žalobkyni byla podána dne 22. 8. 2019 obžaloba pro přečin ublížení na zdraví podle ustanovení § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Obvinění jí bylo sděleno 12. 6. 2019 s tím, že dne 29. 3. 2019 v době mezi 10: 15 hodin a 10:25 hodin v [obec a číslo] v ulici [ulice a číslo], v prvém nadzemním podlaží v bytě [číslo] při místním šetření v rámci soudního jednání Obvodního soudu pro Prahu 1, napadla poškozeného [příjmení] [jméno] [jméno] poté, co si poškozený vzal do ruky svůj mobilní telefon za účelem pořízení fotodokumentace, a to tak, že k němu přistoupila, chytila je oběma rukama za palec pravé ruky a škubla jím, čímž mu způsobila zlomeninu báze proximálního článku palce pravé ruky s posunem úlomků, kteréžto poranění si vyžádalo lékařské ošetření a léčení po dobu pěti týdnů, kdy poškozený byl omezen v úchopové funkci pak palce pravé dominantní ruky při běžných činnostech, jakož i držení a psaní po dobu několika týdnů, tedy jinému úmyslně ublížila na zdraví. Pro případ uznání viny bylo navrženo obviněné uložit peněžitý trest ve výši 50 000 Kč s uložením přiměřeného náhradního trestu odnětí a svobody. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 26. listopadu 2019 vyplynulo, že byla vyslýchána žalobkyně jako obžalovaná, [anonymizováno] [jméno] [jméno] jako už poškozený. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, č. j. 2 T 93/2019-141 dne 26. listopadu 2019 vyplynulo, že obžalovaná [celé jméno žalobkyně], byla zproštěna obžaloby, dle které měla jinému úmysl ublížit na zdraví a tím spáchat přečin ublížení na zdraví podle § 146, odst. 1 tr. zákoníku s tím, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaná stíhána. Státní zastupitelství [obec a číslo] podalo odvolání a Městský soud v Praze tam usnesením č. j. 44 TO 22/2020 ze dne 21. ledna 2020 zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 a věc byla postoupena Úřadu městské části [obec a číslo], neboť žalovaný skutek není trestným činem, ale mohl by být orgán tímto orgánem posouzen i jako přestupek. Ze spisu Policie České republiky, [číslo jednací] ze dne 7. května 2019 vyplynulo, že ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 tr. řádu, bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro spáchání přečinu ublížení na zdraví podle ustanovení § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Ze spisu Úřadu městské části [obec a číslo], odbor občanskosprávních agend, oddělení správního a přestupky, sp. zn. [anonymizováno] [obec a číslo], [číslo] [rok], [spisová značka] vyplynulo, že na základě postoupení věci, byla věc projednávána v přestupkovém řízení, z obsahu spisu vyplynulo, že proběhla řada jednání, při kterých vypovídala žalobkyně, [anonymizováno] [jméno] a další svědci. Usnesením Úřadu městské části [obec a číslo] ze dne 9. 3. 2021, [číslo jednací] bylo zastaveno řízení ve věci přestupku proti občanskému soužití podle ustanovení § 7, odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích nebo odpovědnost za přestupek zanikla 7. 3. 2021, neboť věc nebyla v zákonné lhůtě projednána. Ze spisu [anonymizováno] [spisová značka] [anonymizováno] [rok] vyplynulo, že Česká advokátní komora vedla řízení o pozastavení výkonu advokacie žalobkyně a že 14. 10. 2019 rozhodla o tom, že výkon advokacie do skončení trestního řízení žalobkyně pozastaven nebude. Z téhož spisu vyplynulo, že žalobkyně byla dne 14. 10. 2019 předvolána k jednání komory. Ze žádosti o přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ze dne 1. 7. 2020 vyplynulo, že žalobkyně požádala žalovanou písemně o nárok za přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. § 14 s tím, že tato jí měla vzniknout jejím nezákonným trestním stíháním. Žádala omluvu a přiznání finanční satisfakce ve výši 200 000 Kč. Z rezultátky jednání před Městským soudem v Praze ze dne vyplynulo, že žalobkyně tam byla uvedena jako obžalovaná.

4. V řízení soud vycházel z těchto zákonných ustanovení: Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., odpovídá stát za podmínek, stanovených tímto zákonem za škodu, způsobenou při výkonu státní moci. Podle ustanovení § 5 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek, stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního, nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem. Podle ustanovení § 31a, odst. 1 citovaného zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle ustanovení § 31a, odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. se zadostiučinění poskytne v penězích pouze tehdy, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možné nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle Čl. 8 Listiny základních práv a svobod, odst. 1,2, a osobní svoboda je zaručena. Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku. Podle Čl.10, odst. 1,2, LZPS Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

5. Soud hodnotil důkazy dle ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl k tvrzení účastníků a dospěl k těmto skutkovým a právním závěrům: Žalobkyně je advokátkou, když advokacii vykonává řadu let a je bezúhonnou osobou. U Obvodního soudu pro Prahu 1 probíhalo občanskoprávní řízení, kde žalobkyně zastupovala žalobce a protistranou a zastupoval advokát Mgr. [jméno] [jméno]. Následně proběhlo místní šetření na adrese [adresa], její klientky, Mgr. [jméno] [jméno] soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1, kdy údajně Mgr. [jméno] chtěl natáčet žalobkyni a další na mobilní telefon, bez jejího souhlasu. Poté došlo k situaci, která vyústila tím, že po jednání před Obvodním soudem pro Prahu 1 [anonymizováno] [jméno] [jméno] podal na žalobkyni trestní oznámení, žalobkyně byla opakovaně vyslýchána na Policii České republiky, bylo zahájeno trestní stíhání pod [číslo jednací] a 22. 8. 2019 a na byla podána obžaloba. Trestním příkazem č. j. 2 T 93/2019-123 byla žalobkyně shledána vinnou přečinem ublížení na zdraví podle ustanovení § 146, odst. 1 tr. zákoníku. Za to jí byl uložen peněžitý trest ve výměře 50 000 Kč a pro případ, že by nebyl vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody na trvání 6 měsíců. Proti uvedenému trestnímu příkazu podala navrhovatelka odpor a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 11. 2019, č. j. 2 T 93/2019-141 byla žalobkyně zproštěna obžaloby podle ustanovení § 226 písm. a) tr. řádu. Proti rozsudku podal odvolání státní zástupce a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 44 TO 22/2020 byl dle § 257, odst. 1 písm. b) tr. řádu rozsudek zrušen a dle ustanovení § 222, odst. 2 tr. řádu se trestní věc postoupila Úřadu městské části [obec a číslo] s tím, že žalovaný skutek není trestným činem, ale mohl by být tímto orgánem posouzen jako přestupek. Usnesením Úřadu městské části [obec a číslo] ze dne 9. 3. 2021, [číslo jednací] bylo zastaveno řízení ve věci přestupku proti občanskému soužití podle ustanovení § 7, odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích nebo odpovědnost za přestupek zanikla 7. 3. 2021, neboť věc nebyla v zákonné lhůtě projednána. Soud tedy uzavřel, že v případě žalobkyně došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1, zákona č. 82/1998 Sb., za který lze považovat usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 7. 5. 2019, [číslo jednací].

6. Žalobkyně se obrátila na žalovanou se žádostí podle ustanovení § 14 zákona č. 82/1998 Sb. a to dne 1. 7. 2020, když uplatnila nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve formě omluvy a finančního zadostiučinění ve výši 200 000 Kč. V průběhu řízení bylo nepochybně prokázáno, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí. Žalovaný uvedl že, konstatoval vydání nezákonného rozhodnutí, nicméně žalobkyně podala žalobu, kde požadovala omluvu a finanční satisfakci. V souladu s ust. § 31a, odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. s tím, že se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle toho zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění v penězích se poskytuje pouze tehdy, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možné nahradit, jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Zatímco v případě nepřiměřené délky řízení se újma na straně poškozeného presumuje, újma založena na jinou skutečností musí být prokázána. Soud žalobkyni vyzval podle ust. § 118a, odst,1,3 o.s.ř., aby ve shora uvedeném smyslu tvrdila a prokázala újmu, která by odůvodňovala přiznání jiného zadostiučinění, než konstatování, že k porušení práva došlo a omluvy. Bylo prokázáno, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí s tvrzenými následky žalobkyně, které spočívaly v jejím profesním poškození, v poškození a narušení rodinného života a narušení zdraví. Za této situace soud dospěl k závěru, že nepostačuje morální satisfakce spočívající v konstatování, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí. Přiznání omluvy je zcela namístě a text omluvy koresponduje s popsaným skutkovým dějem a je přiléhavý a dostačující. V průběhu řízení z provedených důkazů vyplynulo, že morální satisfakce ve formě omluvy je za dané situace nepostačují. Žalobkyně požadovala finanční satisfakci ve výši 200 000 Kč. Po zvážení všech okolností soud dospěl k závěru, že je namístě žalobkyni přiznat kromě omluvy finanční satisfakci ve výši 100 000 Kč, přičemž při stanovení výše vycházel z následující úvahy. Žalobkyně je dlouholetou advokátkou, která má a musí mít čistý morální a profesní kredit, což je pro výkon funkce advokáta nezbytný předpoklad. Za popsané situace byl její profesní i morální kredit zpochybněn tím, že na ni bylo podáno trestní oznámení, následně probíhala řada výslechů na Policii, posléze probíhalo hlavní líčení u Obvodního soudu pro Prahu 1, hlavní líčení u Městského soudu v Praze. Byla vydána řada na sebe navazujících nezákonných rozhodnutí. Podle judikatury Ústavního soudu je nutno považovat za vadné všechny úkony, které byly v rámci tohoto nedůvodného trestního stíhání provedeny. Jak je známo, na elektronických deskách u soudu jsou uvedena jména obžalovaných. V případě, že jméno žalobkyně tímto způsobem bylo zveřejněno, byla dotazována různými osobami, co se vlastně stalo, zda je tam jako advokátka, či jako obžalovaná. Žalobkyně informovala své klienty o tom, že je proti ní zahájeno trestní stíhání, že může být vedeno řízení o pozastavení výkonu funkce, respektive výkonu advokacie a už z těchto důvodů se jedná o újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, a to takovou, že konstatování porušení práva se nejeví jako dostačující. Žalobkyně ve své výpovědi, která korespondovala s výpověďmi svědků, tvrdila a prokázala, že se skutečně o takovou újmu jednalo. Z průběhu dokazování vyplynulo, že pokud klienti, jednalo se o dlouholeté klienty žalobkyně, jiní vypověděli plnou moc zcela, vypověděli přechodně, a poté se k žalobkyni vrátili. Celá záležitost dospěla tak daleko, že žalobkyně začala pochybovat o smyslu své práce, o smyslu práce Policie justice a vzhledem k tomu, že bylo proti ní vedeno nezákonné trestné stíhání dospěla k závěru, že svou kariéru ukončí. Dále žalobkyně prokázala, což korespondovalo i s výpověďmi svědků, že se účastní schůzek a jednání spolku [příjmení], který se zabývá spory ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., a to potencionálními nezákonnými rozhodnutími nebo nesprávným úředním postupem. V tomto spolku působí jako poradce, eventuálně v případě, že je třeba v podobných věcech podat dovolání k Nejvyššímu soudu a bezplatně toto i činí. Toto nezákonné stíhání poškodilo žalobkyni i v rodinném životě, neboť trpěla existenčními obavami, že jí bude pozastavena činnost v advokacii, kde se na jednání Představenstva celá věc projednávala a i když jí pozastavena funkce nebyla, došlo objektivně k její dehonestaci před profesní veřejností. Pokud musela, a to je nepochybné informovat klienty došlo též k profesní dehonestaci žalobkyně, která do té doby neměla žádný podobný problém. Následně začaly problémy v rodině, neboť manžel žalobkyně je invalidní a je na ni s péčí zcela odkázán. Měl strach, stejně jako žalobkyně, že rodina bude bez prostředků. Žalobkyně trpěla nespavostí, bolestmi hlavy a psychickými problémy s tím, že řešila situaci, že v případě, že, aby musela nastoupit výkon trestu, neboť 50 000 Kč na zaplacení peněžitého trestu neměla, kdo by se staral o manžela a jejího těžce nemocného psa, který v té době byl nemocný, a zbývalo mu o půl roku života, pro žalobkyni bylo hrozné pomyšlení a že by ho musela opustit. Strádala z tohoto pohledu i citově a bezpochyby měla po celou dobu obavy o budoucnost svou, i svého manžela. Slyšení svědci potvrdili, že žalobkyně se celou záležitostí byla nucena zabývat téměř 2 roky a nakonec celá záležitost skončila tak, že ani nebylo vydáno rozhodnutím, kterým by byla žalobkyně zcela očištěna. Z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že došlo k vydání nezákonnému rozhodnutí podle ustanovení § 31a, odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., žalobkyni byla způsobena škoda, je jí na místě přiznat přiměřené zadostiučinění ve formě omluvy a soud dospěl k závěru, že je namístě ji přiznat i finanční satisfakci ve výši 100 000 Kč. Pokud žalobkyně požadovala satisfakci vyšší ve zbytku, a to ve výši 100 000 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud ji proto přiznal náhradu nákladů řízení, které představují náklady zastoupení advokátem ve výši 21.600 Kč. Tato částka představuje soudní poplatek za žalobu ve výši 2.000 Kč. Hotové výdaje žalobkyně a to paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za podání (povinné) předžalobní žádosti žalobkyně (nezastoupení advokátem) o předběžné projednání nároku podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., která je nezbytnou podmínkou pro uplatnění nároku u soudu (§ 15 téhož zákona), a je zcela ekvivalentní úkonu podle § 142a o.s.ř. Dále náklady zastoupení advokáta a to odměna advokáta ve věcech náhrady nemajetkové újmy podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. se určuje podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. ve výši 3.100 Kč přičemž byly vykonány tyto úkony právní služby 1. příprava a převzetí žalobkyně, 2. sepis žaloby ze dne 4. 1. 2021, 3. sepis repliky k vyjádření žalované ze dne 13. 5. 2021, 4. sepis repliky k doplňujícímu vyjádření žalované ze dne 7. 12. 2021, 5. účast při jednání dne 8. 12. 2021, 6. sepis vyjádření k míře újmy a návrhu na důkazy k výzvě soudu ze dne 5. 1. 2022, 7. účast při jednání dne 18. 3. 2022, tj. 7 úkonů právní služby po 3.100 Kč a 7 x režijní paušál po 300 Kč, což celkem činí (7 x 2.100 Kč) + (7 x 300 Kč) = 23.800 Kč Celkem náklady činí 26.100 Kč