31 C 28/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní JUDr. Dagmar Stamidisovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: Česká republika - Ministerstvo financí ČR, IČO 00006947 sídlem Letenská 525/15, 118 00 Praha 1 pro: ochrana osobnosti

I. Zamítá se žaloba, že Žalované se ukládá do 7 - mi dnů od nabytí právní moci rozsudku omluvit se žalobci níže formulovanou omluvou a to následujícím způsobem - doporučeným dopisem žalované žalobci a inzerátem zveřejněným na náklady žalované v tištěném deníku [anonymizována dvě slova], registrovaném pod ISSN [číslo] vydavatele [právnická osoba] Text omluvy: „ Ministerstvo financí se Vám hluboce omlouvá, za zbytečné psychické utrpení, ponížení a škodu, kterou jsme Vám naším nezákonným a nepřiměřeně tvrdým postupem způsobili, kdy jste byl bezdůvodně zadržen PČR v brzkých ranních hodinách před Vaším bydlištěm kvůli zajištění Vaší svědecké výpovědi. Omlouváme se Vám zejména proto, že jsme předtím akceptovali Vaší opakovanou a důvodnou omluvu, kdy jste v té době pečoval osobně o svého nezletilého syna, z důvodu uzavření základních škol veřejnou mocí z důvodu výskytu nemoci SARS - COV19. Dále se Vám hluboce omlouváme za Vaše protiprávní zadržení a zajištění z důvodu svědecké výpovědi, za ponižující chvíle, které jste musel bezdůvodně zažít na MO PČR [část obce]. Omlouváme se Vám rovněž za to, že jste byl po dobu Vašeho zadržení trýzněn hladem a žízní, že jste se nemohl nasnídat, vypít si ráno kávu, či čaj. Dále se Vám hluboce omlouváme za to, že jste byl opakovaně ponižován i tím, že při opakovaném vykonávání Vaší malé potřeby na služebně MO PČR [část obce], jste byl hlídán přítomným policistou, ačkoliv jste nic nespáchal a jste bezúhonným občanem. Také se Vám hluboce omlouváme, že Vám bylo bezdůvodně vyhrožováno příslušníkem PČR, že pokud nebude mít po celou dobu cesty automobilem z místního oddělení PČR v [obec a číslo], [část obce] do sídla Finančního úřadu v [obec a číslo], [příjmení] ulici, pojedete v poutech, i když jste bezúhonný občan, který se nedopustil žádného protiprávního chování. Také se Vám hluboce omlouváme, že jste musel následně zahnat hlad ve [ulice] sadech v [obec a číslo], před hlavním nádražím v [obec] v nepříjemném prostředí plném bezdomovců s ohledem na uzavření všech restaurací v zemi ze sanitárních důvodů. Rovněž se Vám hluboce omlouváme za to, že Vám z důvodu naší zlovůle ujel vlak z [obec] na východní [země], způsobili jsme Vám tím škodu za další jízdenku na vlak, kterou jste si musel zbytečně koupit a dále se rovněž omlouváme za částečně zmařený účel Vaší cesty z důvodu Vaší časové tísně a nutnosti zkrátit Váš pobyt v zahraničí. Závěrem se Vám hluboce omlouváme za Vaší psychickou trýzeň, kterou jsme Vám naším protiprávním a nepřiměřeným postupem způsobili spočívající v tom, že jste nebyl v den vašeho zadržení schopen pracovat v dobu jízdy vlakem na východní [země] z důvodu prožitého psychického utrpení, za Vaše následné trýznivé obavy, odejít z Vašeho bydliště s tříděným odpadem k popelnici, či odejít na drobný nákup, když byl Váš nezletilý syn doma na distanční výuce s vědomím toho, že budete opět bezdůvodně zadržen.“

II. Zamítá se žaloba, že žalovaná je povinna nahradit žalobci částku 2.002 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku

III. Zamítá se žaloba, že žalovaná je povinna nahradit žalobci částku 200 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku

IV. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení, ve výši 1500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce podal dne 29. 7. 2021 u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobu o náhradu škody, náhradu nemajetkové újmy a omluvu dle zákona č. 82/1998 Sb. proti žalované České republice zastoupené Ministerstvem financí. Tvrdil, že žalovaná na podzim roku 2020 bez opodstatněných důvodů svévolně uzavřela v říjnu 2020 běžnou výuku na základních školách s tím, že žáci základních škol mají být následně vzdělávány tzv. distanční výukou obvykle v domácnostech rodičů a to svým rozhodnutím ze dne 12. 10. 2020 — Usnesením vlády České republiky č. 1022 o přijetí krizového opatření. Žalovaná rozhodla, že od 14. října 2020 od 00.00 hod se omezuje provoz základních škol dle školského zákona. Žalovaná tímto svým rozhodnutím postavila rodiče dětí před hotovou věc, zůstat se svými dětmi doma. Žalobce je rodičem 3 dětí, které studují, mj. Petra Zdobinského, narozeného dne 18. 7. 2011, trvale bytem jako žalobce. V době bezdůvodného uzavření základních škol na podzim 2020 žalovanou byl syn žalobce Petr Zdobinský žákem 4. třídy ve školním roce 2020/2021. Žalobce počínaje 14. říjnem 2020 zůstal se svým synem ve svém bydlišti z důvodu tzv. distanční výuky a zavření základních škol žalovanou a to až do otevření základních škol na jaře 2021. Výjimkou bylo pouze několik dní, kdy se musel věnovat svým profesním povinnostem, coby jednatel a společník, několika obchodních společností, mj. [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], se sídlem [adresa], [země], což vyplývá i výkazů v žádostech o ošetřovné.

2. Žalovaná prostřednictvím své organizační složky Finančního úřadu pro [územní celek], územní pracoviště pro [část Prahy] sídlem [adresa], jako svědka ve věci daňové kontroly daňového subjektu [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [anonymizováno 5 slov]. Žalobce se z důvodu péče o svého syna na předvolání k FÚ řádně a v souladu s daňovým řádem omluvil. Žalovaná prostřednictvím své organizační složky Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, předvolala žalobce znovu ke svědecké výpovědi a to na den 12. 1. 2021 v 9 hodin předvoláním ze dne 15. 12. 2020. Žalobce spatřuje již v tomto postupu svévoli a zlovůli a protiprávní jednání žalované, které bylo známo, že jsou základní školy zavřené a i přes to žalobce předvolala bezdůvodně na ráno, ačkoliv skutečnost, že v ranních a dopoledních hodinách probíhá v českých školách výuka je obecně známým faktem, Žalobce volal nejen kvůli omluvě pracovnici žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], ale i kvůli tomu, že jí vysvětlil, že běžně nemůže z důvodu péče o svého syna opustit své bydliště, protože jeho partnerka a matka jeho syna přichází v tuto dobu ze svého zaměstnání. I z jednání ve věci své svědecké výpovědi ze dne 12. 1. 2021 se tedy žalobce řádně a v souladu s Daňovým řádem omluvil. Tvrdí, že žalovaná, si protiprávně dovodila a vyfabulovala, že tím, že si žalobce plní své rodičovské povinnosti ke svému synovi, které mu ukládá zákon, tak se plněním svých rodičovských povinností, údajně dle názoru žalované účelově vyhýbá své svědecké výpovědi. Žalovaná se neřídila Daňovým řádem zejména §5 a §6„ Správce daně podle možností vychází osobám zúčastněným na správě daní vstříc. Úřední osoby jsou povinny vyvarovat se při správě daní nezdvořilostí.“ Žalovaná neučinila ničeho, aby svědecká výpověď žalobce proběhla v čase, kdy nebyl vázán svými rodičovskými povinnostmi, které mu ukládá zákon, např. ve večerních hodinách, či o Vánočních, či pololetních prázdninách, či aby se se žalobce mohl vyjádřit ad eventum písemně.

3. Tvrdí, že žalovaná ho nechala bezdůvodně a protiprávně dne 3. 2. 2021 v časných ranních hodinách po 5-té hodině ranní zadržet hlídkou PČR kvůli zajištění jeho svědecké výpovědi na půdě Finančního úřadu, před jeho domem na ulici [ulice a číslo], [obec a číslo], v době kdy žalobce odjížděl na 2 - denní služební cestu na [země]. Důvod k zadržení byl na straně žalované vykonstruovaný, kdy tvrzení žalované, že se žalobce údajně vyhýbá své svědecké výpovědi, bylo vyfabulované a vymyšlené. 4. [příjmení] [jméno] na místě samém před bydlištěm žalobce v ulici [ulice] odmítla předložit žalobci jakýkoliv dokument, který by odůvodňoval jeho zadržení, zejména v tuto brzkou raní dobu. Žalovaná následně prostřednictvím své organizační složky Policie České republiky žalobce opakovaně ponižovala - např. tím, že při opakovaném vykonávání malé potřeby na místním oddělení PČR v [obec a číslo] - [část obce] dne 3. 2. 2021, stál policista za dveřmi toalety, šikanovala ho tím, že policistovi tamtéž vadilo, že se žalobce prochází po místnosti a trýznila žalobce hladem a žízní, ačkoliv protiprávní zadržení žalobce trvalo přes 4 hodiny. Dále policista z převozní jednotky PČR žalobci bezdůvodně vyhrožoval, že pokud nebude mít žalobce v převozním autě ruce na kolenou, nasadí mu pouta.

5. Žalobce tvrdí, že ponižující a nelidské jednání ze strany žalované probíhalo i v budově Finančního úřadu, na adrese [adresa]. Přítomné pracovnice finanční správy odmítly bezdůvodně žalobci předložit své služební průkazy, odmítly zaprotokolovat námitku podjatosti ze strany žalobce a svědecký výslech měl probíhat v jakémsi suterénním prostoru bez oken, bez přístupu denního světla. Místo pro svědka bylo o více než metr níže oproti místu (pódiu), kde seděly pracovnice žalované, aby byl svědek, tedy žalobce i ve fyzicky poníženém postavení. Ani v budově Finančního úřadu nebyla žalobci nabídnuta sklenka vody, či něco k jídlu, ačkoliv žalobce od 4 hodin od rána toho dne vůbec nejedl.

6. S ohledem na výše uvedené chování žalované, žalobce své jednání na úřadě ukončil.

7. Tvrdí, že žalovaná znemožnila svým protiprávním jednáním dne 3. 2. 2021 i účast samotného kontrolovaného daňového subjektu [právnická osoba], s.r.o. který měl právo klást žalobci, coby svědkovi dle Daňového řádu otázky, tudíž předvedení žalobce za účasti PČR, bezdůvodné omezení žalobce na jeho osobní svobodě, postrádalo jakýkoliv smysl.

8. Žalobce dále tvrdí, že z viny žalované dne 3. 2. 2021 nestihl vlak na východní [země], který měl odjezd v 6.40 hod. do sídla své firmy v [anonymizováno]. Tím mu vznikla z viny žalované škoda z důvodu nutnosti si koupit novou jízdenku na vlak, protože tu starou nešlo vrátit - jednalo se o tzv. Včasnou jízdenku Českých drah. Žalovaná zmařila částečně i cíl služební cesty, protože byl žalobce psychicky otřesený a v časové tísni při služebním pobytu na [země] nestihl naplánovaný program z důvodu nutného návratu do ČR. Již následný den platila pro cestu na [země] zpřísněná opatření, tudíž byla pro žalobce služební cesta dne 3. 2. 2021 důležitá a neodkladná.

9. Žalobce je bezúhonným občanem a nebyl důvod, aby zaměstnanci žalované s ním zacházeli bezdůvodně ponižujícím a zastrašujícím způsobem. Žalovaná způsobila žalobci značnou psychickou nemateriální újmu, neboť tento byl protiprávním jednáním žalované tak psychicky otřesen, že nebyl schopen žádné práce ve vlaku na trase [obec] - [anonymizováno], kdy obvykle ve vlaku pracuje. Žalobce byl protiprávním jednáním žalované tak psychicky otřesen, že nebyl schopen projednat ve dne 3. 2. 2021 a 4. 2. 2021 naplánovaný program na východním [země] ve městě [anonymizováno]. Žalobce se bál po dobu několika týdnů opustit své bydliště, byť šel jen několik metrů s tříděným odpadem k popelnici, či se směsným odpadem do popelnice před dům, v době, kdy byl doma jeho syn. Žalobce se rovněž bál i dojít do nejbližšího obchodu s potravinami pro pečivo. Důvod značných psychických obav na straně žalobce byl představa, že v jeho bydlišti zůstane bezprizorní dítě, bez jakýchkoliv informací, bez péče, bez dozoru.

10. Žalobce se s žádostí na omluvu, náhradu škody a náhradu nemateriální újmy obrátil na žalovanou dopisy ze dne 17. 3. 2021 a to, jak na ústřední orgán - Generální finanční ředitelství státní správy, tak i na Finanční úřad pro hlavní město Prahu. Generální finanční ředitelství se žalobci ani neobtěžovalo odpovědět na jeho výzvu ze 17. 3. 2021.

11. Žalobce po žalované požaduje a) nahradit škodu způsobenou protiprávním jednáním žalované- cenu nově zakoupených jízdenek na vlak na trase [obec] - [anonymizováno] v částce 2.002 Kč b) nahradit žalobci nemateriální újmu způsobenou protiprávním jednáním žalované ve výši 200.000 Kč c) uložit žalované povinnost omluvy žalobci v rozsahu dle žádosti, kterou žalobce ve věci žalované doručil dne 22. 3. 2021 svou výzvou ze dne 17. 3. 2021 12. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že dne 7. 10. 2020 zaslal Finanční úřad pro [územní celek] (dále též„ správce daně“) žalobci předvolání [číslo jednací]), ve kterém ho vyzval, aby se dostavil dne 20. 10. 2020 v 9:00 hod. ke správci daně do kanceláře [číslo] v 5. patře, k podání svědecké výpovědi týkající se obchodní spolupráce mezi daňovým subjektem [právnická osoba], a [právnická osoba] [anonymizováno], v níž je žalobce předsedou dozorčí rady. Písemnost byla žalobci doručena dne 15. 10. 2020. Dne 15. 10. 2020 se žalobce z jednání omluvil, a to prostřednictvím e-mailové zprávy zaevidované pod [číslo jednací] Dne 18. 12. 2020 bylo žalobci doručeno nové předvolání ke svědecké výpovědi ([číslo jednací] ze dne 15. 12. 2020, přičemž žalobce byl předvolán na den 12. 1. 2021 v 9:00 hod. Dne 6. 1. 2021 žalobce telefonicky požádal správce daně o změnu času podání svědecké výpovědi. Správce daně (opět telefonicky) s žalobcem domluvil nový termín, konkrétně na den 12. 1. 2021 v 15:30 hod. O domluvě byl sepsán úřední záznam [číslo jednací]. Dne 12. 1. 2021 zaslal žalobce správci daně omluvu ze své účasti na provedení výslechu, a to prostřednictvím e-mailu (zaevidováno pod [číslo jednací]. Dne 22. 1. 2021 vydal správce daně dle § 100 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ daňový řád“) rozhodnutí [číslo jednací] o předvedení žalobce ke správci daně dne 3. 2. 2021 v čase mezi 9:00 až 10:00 hod. (dále též jen„ rozhodnutí o předvedení“; které současně zaslal Policii České republiky, Místnímu oddělení [část obce], [ulice a číslo], [obec a číslo] (dále též„ PČR“) spolu se žádostí o předvedení žalobce [číslo jednací]. Dne 3. 2. 2021 byl v čase 9:38 hod. žalobce předveden na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro [část Prahy] zasedací místnosti v přízemí budovy. Žalobce se odmítl nechat správcem daně poučit v souladu s daňovým řádem, odmítl učinit svědeckou výpověď a v čase 9:44 hod. opustil budovu správce daně. O této skutečnosti byl správcem daně pořízen protokol o výslechu svědka [číslo jednací] ze dne 3. 2. 2021 a úřední záznam [číslo jednací] 2. 2021 podal žalobce na Generální finanční ředitelství stížnost proti postupu správce daně ([číslo jednací] která byla následně postoupena správci daně. O této skutečnosti byl žalobce informován Dne 25. 3. 2021 vyrozuměl správce daně žalobce písemností [číslo jednací] ze dne 19. 3. 2021 o tom, že podanou stížnost shledal nedůvodnou Dne 7. 4. 2021 žalobce podal správci daně žádost [číslo jednací] o prošetření způsobu vyřízení stížnosti Odvolací finanční ředitelství vyrozuměním o prošetření stížnosti [číslo jednací] ze dne 28. 6. 2021 žalobci sdělilo, že stížnost posoudilo jako nedůvodnou.

13. Dne 22. 3. 2021 bylo správci daně doručeno podání žalobce formulované jako„ Předžalobní výzva k omluvě, náhradě škody a náhradě vzniklé nemajetkové újmy“ zaevidované pod [číslo jednací]. Dne 16. 4. 2021 zaslal správce daně žalobci sdělení [číslo jednací] (doručeno žalobci dne 7. 5. 2021; ve kterém uvedl, že požadavek na náhradu škody a nemajetkové újmy se uplatňuje u příslušného ústředního správního orgánu, v daném případě tedy u Ministerstva financí. Dne 15. 4. 2021 vydal správce daně rozhodnutí [číslo jednací] (doručeno dne 20. 4. 2021), kterým bylo zastaveno řízení ve věci uplatněné náhrady účelně vynaložených hotových výdajů a ušlého zisku, proti kterému se žalobce dne 11. 5. 2021 odvolal. Dne 16. 12. 2021 OFŘ rozhodnutím [číslo jednací] odvolání zamítlo.

14. Pokud se týká předběžného projednání nároku, dne 10. 2. 2022 byla žalované, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1, doručena žaloba na náhradu škody a imateriální újmy, která byla žalovanou posouzena jako žádost dle ZOŠ. Dne 14. 7. 2022 bylo žalobci zasláno Sdělení Ministerstva financí k žádosti o náhradu škody a nemajetkové újmy dle zák. č. 82/1998 Sb., [číslo jednací] Ministerstvo financí nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy nepřiznalo. Lhůta k uplatnění nároku Podmínkou pro úspěšné uplatnění nároku na náhradu imateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím podle ZOŠ je, aby příslušný nárok byl uplatněn ve lhůtě, kterou ZOŠ stanoví. Z pohledu žalobce, bez ohledu na dosud neprovedené věcně posouzení uplatněného nároku, by mělo k uplatnění nároku ve smyslu § 32 odst. 3 ZOŠ dojít do 6 měsíců ode dne, kdy se„ poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen“.

15. Žalobce tvrdí, že byl„ bezdůvodně a protiprávně dne 3. 2. 2021 v časných ranních hodinách po 5–té hodině zadržen hlídkou PČR kvůli zajištění svědecké výpovědi na půdě Finančního úřadu“, a takto sám označuje za počátek běhu lhůty pro uplatnění nároku okamžik, kdy podle něj došlo k protiprávnímu úkonu, tedy z pohledu ZOŠ k nesprávnému úřednímu postupu, resp. k vydání nezákonného rozhodnutí, na jehož základě došlo k realizaci předvedení (k jeho doručení došlo v okamžiku realizace institutu předvedení), dne 2. 3. 2021.

16. Z dokumentace vyplývá, že dne 22. 3. 2021 žalobce doručil správci daně požadavek na odškodnění, který mu ale písemně sdělil, že v takovém případě musí nárok uplatnit přímo u Ministerstva financí. Žalobce ale takto nepostupoval a namísto věcně příslušnému ústřednímu orgánu, který je určen ZOŠ, uplatnil nárok dne 29. 7. 2021 přímo u Obvodního soudu pro Prahu 1, a to formou žaloby. Ministerstvu financí, které je ve smyslu § 6 odst. 1 ZOŠ oprávněno nárok posoudit, byla žaloba doručena až dne 10. 2. 2022. Nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem se podle § 14 odst. 1 ZOŠ uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 citovaného zákona, tj. u ministerstva nebo u jiného ústředního správního úřadu. Byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány (§ 14 odst. 2 ZOŠ). Pro zachování předběžného uplatnění nároku se ale musí vždy jednat o ministerstvo nebo ústřední orgán státní správy (např. věcně nepříslušné ministerstvo). Vzhledem k tomu, že Obvodní soud pro Prahu 1 není úřadem ve smyslu § 6 ZOŠ, tj. ministerstvem, ani jiným ústředním správním úřadem, nelze podání žalobce posuzovat jako předběžné uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy, a tudíž účinky předběžného uplatnění nejsou v tomto případě zachovány. S přihlédnutím k zásadě prostupující právní řád„ iura vigilantibus skripta sunt“ žalovaná konstatuje, že žalobce si nezajistil hájení svých práv, když neuplatnil včas svůj nárok na náhradu nemateriální újmy dle ZOŠ, neboť v okamžiku uplatnění žádosti o náhradu škody a nemateriální újmy u Ministerstva financí (10. 2. 2022) byl jeho nárok v části požadavku na nemajetkovou újmu (z titulu nesprávného úředního postupu), již promlčen.

17. Žalobce byl s dostatečným předstihem poučen o správném postupu, tj. bylo mu výslovně sděleno, aby svůj nárok uplatnil u Ministerstva financí Skutečnost, že takto nepostupoval, nemůže být nyní kladena k tíži žalované. Generální finanční ředitelství není ústředním orgánem státní správy, a to i navzdory tomu, že vykonává působnost na celém území České republiky. Ve smyslu § 1 odst. 3 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, je Generální finanční ředitelství podřízeno Ministerstvu financí. Podle § 6 odst. 1 ZOŠ ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady. Podle § 6 odst. 7 ZOŠ, ve znění účinném od 1. 4. 2020, úřad určený podle odstavců 1 až 6 jedná za stát jako organizační složka státu i v řízení před soudem, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Výčet„ úřadů“, které podle ZOŠ jednají jménem státu, je dán zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ kompetenční zákon“). Podle § 4 odst. 1 tohoto zákona je Ministerstvo financí ústředním orgánem státní správy pro daně, poplatky a clo.

18. Co se týče části, kde je posuzován nárok z titulu nezákonného rozhodnutí o předvedení, by promlčecí doba počala plynout až od okamžiku existence zrušovacího rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o předvedení zrušeno nebylo, tak v této části nároku promlčecí doba ještě ani plynout nezačala, na druhou stranu ale právě existencí pravomocného rozhodnutí o předvedení nebyla splněna podmínka nezákonného rozhodnutí.

19. K úspěšnému uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy v režimu ZOŠ je, dle příslušných ustanovení tohoto zákona, zapotřebí, aby došlo ke kumulativnímu naplnění 3 požadavků, a sice: 1) existence nezákonného rozhodnutí (případně nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody či nemajetkové újmy, 3) existence příčinné souvislosti mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy.

20. Pokud žalobce tvrdí, že ho správce daně nechal„ bezdůvodně a protiprávně dne 3. 2. 2021 v časných ranních hodinách po 5–té hodině zadržet hlídkou PČR kvůli zajištění svědecké výpovědi na půdě finančního úřadu“ toto tvrzení není pravdivé, stejně tak jako tvrzení žalobce, že byl důvod k jeho zadržení PČR vykonstruovaný, přičemž tvrzení správce daně, že se„ údajně vyhýbá své svědecké výpovědi, bylo vyfabulované a vymyšlené“. Žalobce si rovněž stěžuje na průběh jeho zadržení PČR, které označuje za šikanu ze strany PČR a dále pak uvádí, že ponižující a nelidské jednání se vůči němu dopustil i správce daně, jakmile se ocitl v budově Finančního úřadu pro hlavní město Prahu.

21. Správce daně, v rámci probíhající daňové kontroly s daňovým subjektem [právnická osoba], v reakci na požadavek tohoto subjektu, spočívající v provedení důkazu výslechem svědka, předvolal žalobce k podání svědecké výpovědi na den 20. 10. 2020 v 9:00 hod. Žalobce se prostřednictvím e-mailové zprávy z účasti na jednání omluvil, když jako důvod uvedl, že je rodičem třech školu navštěvujících dětí a z důvodu zavření školy se nejméně do dne 3. 11. 2020 k výslechu nemůže dostavit. V reakci na omluvu žalobce předvolal správce daně žalobce opakovaně k provedení důkazu výslechem svědka, a to konkrétně na den 12. 1. 2021 v 9:00 hod. Rovněž z tohoto jednání se žalobce omluvil, a to telefonicky dne 6. 1. 2021, přičemž současně navrhl, aby k provedení výslechu došlo dne 12. 1. 2021 v 15:30 hod. Správce daně tento nový termín akceptoval. V den konání výslechu svědka se žalobce prostřednictvím e-mailu omluvil, a to s odkazem na blíže neurčité opatření vlády a rodinné důvody. Na základě jednání žalobce, který se opakovaně a to ve třech termínech nedostavil k podání svědecké výpovědi bez dostačeného důvodu, přičemž správce daně považoval jeho účast v řízení za nezbytnou, vydal správce daně dne 22. 1. 2021 rozhodnutí o předvedení, které současně zaslal Policii České republiky, Místnímu oddělení [část obce], [ulice a číslo], [obec a číslo] spolu se žádostí o předvedení žalobce [číslo jednací]. S ohledem na požadavek správce daně byl žalobce dne 3. 2. 2021 v čase 9:38 hod. předveden PČR do budovy správce daně, na adrese [adresa]. Úřední osoby správce daně provedly ztotožnění žalobce a následně mu oznámily, že bude poučen ve smyslu příslušných ustanovení daňového řádu. Žalobce se odmítl nechat správcem daně poučit a v čase 9:44 hod. z budovy správce daně odešel. K provedení výslechu nedošlo. Z následujícího šetření, které je podrobně popsáno ve vyrozumění o vyřízení stížnosti (s učiněnými závěry se žalovaná zcela ztotožňuje; uplatněné žalobcem v reakci na své předvedení, vyplynulo, že postup správce daně týkající se předvedení žalobce ke svědecké výpovědi byl souladný s právním řádem České republiky, a to zejména z toho důvodu, že žalobce se opakovaně nedostavil na předvolání, následně pak nereflektoval ani termín, který si stanovil sám, a to bez zjevného důvodu.

22. Správce daně v předmětných předvoláních vždy žalobce s adekvátním časovým předstihem informoval o datu a čase konání svědecké výpovědi, přičemž tak byl žalobci poskytnut dostatečný časový prostor k uspořádání si svých záležitostí ke splnění této povinnosti. Zároveň byl žalobce taktéž vždy upozorněn na právní důsledky nedostavení se, včetně možnosti předvedení. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil celkem třikrát, přičemž v případě nařízeného termínu na den 12. 1. 2021 v novém čase, tj. 15:30 hod., žalobce [anonymizováno] odsouhlasil tento nové zvolený čas. Avšak ani v tomto odsouhlaseném čase se žalobce na nařízené jednání nedostavil, a lakonicky se opět omluvil„ z důvodů opatření vlády a dále rodinných důvodů“.

23. Žalovaná tvrdí, že žalobce neměl zájem domluvit se se správcem daně na provedení výslechu, opakovaně se omlouval z účasti na výslechu s odkazem na péči o nezletilé děti, ale toto mu nebránilo v účasti na pracovním vícedenním jednání na [země]. Žalobci nebylo nikterak bráněno, aby si vzal dítě s sebou. Z argumentace žalobce vyplývá, že o děti pečoval společně s jejich matkou, která přicházela domů z práce cca kolem 15:45 hod. V tomto ohledu pak byl domluven třetí termín jednání, přičemž žalobce při omluvě nikterak nevysvětlil, proč se ani tohoto termínu nemůže zúčastnit. Dle žalované tak postupu správce daně nelze nic vytknout. Naopak, pokud by se správce daně svědka nepokusil předvést, mohlo by být následně konstatováno (odvolacím orgánem nebo soudem), že se jednalo o vadu řízení (vedené se [právnická osoba] s.r.o.), která by mohla způsobit nezákonnost rozhodnutí ve věci, jak konstatoval Nejvyšší správní soud např. v rozsudku č. j. 5 Afs 6/2010-101 ze dne 26. 1. 2011. Obdobě se vyjádřil i Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku č. j. 15 Ca 110/2006-30 ze dne 11. 9. 2007, když uvedl, že„ správce daně jednal v rozporu s § 2 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, jelikož nevyužil všech prostředků, které mu zákon k zajištění osoby (svědka navrženého žalobcem), jejíž osobní účast je v daňovém řízení nutná, dává (§ 29 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků)“ nebo Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 30 Ca 69/2006-51 ze dne 18. 12. 2007, když konstatoval, že„ vrátí-li se předvolání žalobcem navržených svědků (jednatelů dodavatelů) s poznámkou ‚v úložní době nevyžádáno' a správce daně zároveň nepožádá Policii České republiky o součinnost při zjišťování pobytu svědků, popř. o jejich předvedení k výslechu, nemůže dojít k závěru, že žalobce neprokázal uskutečnění zdanitelných plnění deklarovanými dodavateli“. Není důvodná ani námitka žalobce, že k dnešnímu dni k jeho výslechu nedošlo. Tato skutečnost sama o sobě nesouvisí s předmětem žaloby, navíc k výslechu žalobce nedošlo z toho důvodu, že odmítl učinit svědeckou výpověď 24. Tento fakt (odmítnutí učinit svědeckou výpověď) byl následně konstatován i v protokolu o daňové kontrole a správce daně ji zohlednil v celkovém hodnocení všech důkazů. S ohledem na výše citovanou judikaturu správních soudů pak lze konstatovat, že správce daně učinil vše, za využití všech dostupných zákonných nástrojů, aby k výslechu [právnická osoba] s.r.o. navrženého svědka došlo. Další opakované pokusy, s ohledem na zaprotokolovaný přístup žalobce (odmítnutí vypovídat), by již nebyly hospodárné ani efektivní.

25. Co se týče samotného průběhu předvedení a následného jednání se správcem daně, tak dle žalované není namístě zabývat se způsobem, jakým PČR žalobce předvedla a rovněž tak i jednáním příslušníků PČR vůči žalobci při prováděném zákroku, neboť toto posouzení přísluší toliko orgánům PČR. Požadovaný nárok pak měl žalobce uplatnit u Ministerstva vnitra, popřípadě pak samostatně žalovat veškeré nároky, které by souvisely s jednáním příslušníků PČR.

26. Žalobce tvrdí, že jednání před správcem daně„ probíhalo rovněž zcela nepřijatelným způsobem“, přičemž za nepřijatelné považuje zejména to, že úřední osoby správce daně seděly na vyvýšeném pódiu a odmítly doložit„ jakýkoliv“ průkaz totožnosti, resp. odmítly zaprotokolovat žalobcem vznesenou námitku podjatosti a tudíž zjevně vyhotovily zfalšovaný protokol z jednání. K tomuto tvrzení žalovaná uvádí, že v rámci prošetření stížnosti žalobce bylo zjištěno, že z důvodu dodržení dostatečného prostoru mezi osobami v průběhu ústního jednání při svědecké výpovědi byla zvolena jako nejvhodnější zasedací místnost, která je technicky uzpůsobena tak, že vpředu je stupínek, na kterém je připojení pro kancelářskou techniku a před ním je prostor se stoly a židlemi pro posluchače a právě v tomto prostoru bylo vyhrazeno místo pro účastníky jednání (svědka a zástupce daňového subjektu). Z hlediska potřeby nezbytného využití kancelářské techniky musely úřední osoby správce daně použít místo za stolem umístěném na stupínku. Tato skutečnost rozhodně neměla za cíl vyvolat v osobě svědka pocit podřazenosti či méněcennosti. Jediným cílem byla snaha zajistit dostatečnou ochranu zúčastněných osob v návaznosti na stanovená protiepidemická opatření. Co se týče prokázání totožnosti úředních osob, tak k tomu došlo tak, že žalobci se úřední osoby představily a měly u sebe i služební průkaz, který je k tomuto účelu každé úřední osobě vystaven. Osobní průkaz totožnosti úřední osoby v rámci úředního styku nikdy nepředkládají.

27. Správce daně zcela oprávněně, v souladu s § 100 odst. 2 daňového řádu, využil institutu předvedení předvolané osoby, v daném případě tedy nechal předvést osobu žalobce a v rámci uskutečněného pokusu o jeho výslech dodržel všechny zákonem stanovené zásady. V daném případě má žalovaná za to, že jednání správce daně nelze nic vytknout. Základní obranou osoby předvolané či předváděné je stížnost dle § 261 daňového řádu, popř. žaloba na ochranu před nezákonným zásahem dle § 82 zákona č. 150/2002 Sb. Správní řád soudní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ s. ř. s.“). Proti výzvě lze podat přímo žalobu na ochranu před nezákonným zásahem dle § 82 s. ř. s., a to i bez předchozího podání stížnosti.

28. Žalobce proti postupu správce daně stížnost uplatnil, a to dne 10. 2. 2021, přičemž správce daně ji shledal nedůvodnou Dne 7. 4. 2021 požádal žalobce o prošetření vyrozumění o stížnosti, přičemž OFŘ ve svém vyrozumění o prošetření způsobu vyřízení stížnosti [číslo jednací] ze dne 28. 6. 2021 žalobci sdělilo, že stížnost posoudilo jako nedůvodnou. Žalobce v návaznosti na výsledek prošetření své stížnosti měl možnost, zejména za situace, kdy nadále zastával opačné stanovisko, uplatnit žalobu na ochranu před nezákonným zásahem dle § 82 s. ř. s., této možnosti ale nevyužil. Požadavku na předvedení žalobce pro účely provedení svědecké výpovědi navíc předcházelo vydání rozhodnutí o předvedení předvolané osoby, které nebylo nikdy pro nezákonnost zrušeno. Proti rozhodnutí o předvedení sice nebylo možné uplatnit opravný prostředek, nicméně z následné soudní ochrany vyjmuto není. V posuzovaném případě ale není podstatné, zda by soudní ochrana měla probíhat odděleně, tj. zda žalobce měl samostatně žalovat rozhodnutí podle § 65 s. ř. s., a následně jím tvrzené excesy při předvedení před správce daně pak uplatnit v žalobě na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 s. ř. s., anebo rovnou sloučit do jedné zásahové žaloby rozhodnutí o předvedení s jeho vyplývajícími následky, ale skutečnost, že žalobce takto nezvolil ani jednu z nabízených možností. Minimálně z pohledu pravomocného a vykonatelného rozhodnutí o předvedení tak nebyla naplněna podmínka uvedená v § 8 odst. 3 ZOŠ, ve které je uvedeno, že„ nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce“. Žalobce uplatnil pouze stížnost proti postupu správce daně, po které pak ještě následovala žádost o její prošetření, další procesní prostředky ochrany již nevyužil. S ohledem na konstatování odvolacího orgánu správce daně (OFŘ), který postup směřující k aplikaci institutu předvedení označilo za zákonný, přičemž možnost následného soudního přezkumu žalobce nevyužil, nelze než konstatovat že podmínku ZOŠ spočívající v existenci nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu nelze mít za splněnou, přičemž z této skutečnosti vyplývá, že není-li možné dovodit existenci nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, bylo by zcela bezpředmětné zabývat se otázkou výše škody a nemajetkové újmy, resp. následné příčinné souvislosti.

29. Žalobce podal repliku s tím, že trvá na tom, že podmínka uplatnění nároku u příslušného úřadu byla splněna řádně, resp. jeho případné pochybení nemá vliv na oprávněnost nároku uplatněného v tomto soudním řízení, kdy za takového důvodu nelze žalobu zamítnout.

30. Soud v řízení vycházel z těchto zákonných ustanovení:

31. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. ZOŠ odst. 1, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

32. Podle § 2 zákona č. 82/1998 Sb. ZOŠ, odpovědnosti podle tohoto zákona se nelze zprostit.

33. Podle § 3 zákona č. 82/1998 Sb., odst. 1, ZOŠ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

34. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. ZOŠ, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

35. Podle § 6 zákona č. 82/1998 Sb. (1) ZOŠ Ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad"). (2) Úřadem podle odstavce 1 je a) Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, b) příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu. 4) Není-li možno příslušný úřad určit podle odstavce 2 nebo 3, jedná za stát Ministerstvo financí (7) Úřad určený podle odstavců 1 až 6 jedná za stát jako organizační složka státu i v řízení před soudem, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

36. Podle § 7 zákona č. 82/1998 Sb. (1) ZOŠ Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

37. Podle § 13, odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ZOŠ Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. (2) Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

38. Podle § 14 odst. 1,2,3,4 zákona č. 82/1998 Sb. ZOŠ, Nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Je-li pro posouzení nároku na náhradu škody nezbytné zohlednit okolnosti, k nimž má v rámci své činnosti přístup úřad nebo jiný orgán veřejné moci, který není k jeho projednání příslušný, poskytne tento úřad nebo jiný orgán veřejné moci příslušnému úřadu nezbytnou součinnost; to platí pro řízení před soudem obdobně.

39. Podle § 31a, odst. 1,2 zákona č. 82/1998 Sb. ZOŠ Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

40. Podle § 32, odst. 1,2,3 zákona č. 82/1998 Sb. ZOŠ Nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

41. Podle § 1 zák. č. 2/1969 Sb. kompetenční zákon V České republice působí tyto ústřední orgány státní správy, v jejichž čele je člen vlády:

1. Ministerstvo financí, 2. Ministerstvo zahraničních věcí, 3. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 4. Ministerstvo kultury, 5. Ministerstvo práce a sociálních věcí, 6. Ministerstvo zdravotnictví, 7. Ministerstvo spravedlnosti, 8. Ministerstvo vnitra, 9. Ministerstvo průmyslu a obchodu, 10. Ministerstvo pro místní rozvoj, 11. Ministerstvo zemědělství, 12. Ministerstvo obrany, 13. Ministerstvo dopravy, 14. Ministerstvo životního prostředí.

42. Podle § 100 odst. 1,2,3 zákona č. 280/2009 Sb. Daňový řád, správce daně předvolá osobu zúčastněnou na správě daní, jejíž osobní účast v řízení nebo jiném postupu při správě daní je nutná, a v předvolání uvede kdy, kam, v jaké věci a z jakého důvodu se má dostavit a současně upozorní na právní důsledky nedostavení se, včetně možnosti jejího předvedení. Předvolání se doručuje do vlastních rukou. V případě, že se předvolaná osoba bez dostatečného důvodu nedostaví ani po opakovaném předvolání, může správce daně vydat rozhodnutí o předvedení a požádat o její předvedení příslušný bezpečnostní sbor, který má pravomoc k předvedení podle jiného právního předpisu. Rozhodnutí o předvedení je doručováno předváděné osobě prostřednictvím osoby, která předvedení na základě tohoto rozhodnutí vykonává; proti tomuto rozhodnutí nelze uplatnit opravné prostředky.

43. Soud v řízení vycházel z těchto důkazů:

44. Z výpovědi žalobce vyplynulo, že je rodičem tří dětí. V době, kdy k popsané situaci došlo, byl syn žalobce nezletilý. V covidové době panoval nouzový stav, a žalobce se od října 2020 staral o nezletilého syna s tím, že byl doma, jeho matka, chodila do zaměstnání. O syna pečoval od rána, kdy bylo školní vyučování, které probíhalo distanční formou do cca 16:00 hod. každý pracovní den. V době na kterou dostal předvolání od finančního úřadu, se omluvil s odůvodněním, že se stará o syna, a omluva byla finančním úřadem řádně akceptována. Následně dostal znovu předvolání, na ráno, tedy v době, kdy, jak tvrdí, musel pečovat o syna a úřad nijak nereflektoval, že má rodičovské povinnosti. Žalobce pracovnici zavolal, vysvětlil jí, že se nemůže uvolnit ze své domácnosti dříve než v 16:00 hod., a že navrhuje přijít ke svědecké výpovědi jakýkoli pracovní den v 17:00 hod., což bylo odmítnuto pracovnicí finančního úřadu s tím, že ona v 17:00 hod. nepracuje. Nesouhlasí s tím, že odmítl svědeckou výpověď, která mj. v mezidobí již proběhla. Žalobce musel synovi, jak tvrdí, zajištovat výuku, svačiny, obědy a chodil jsem s ním každý den ven na cca hodinové procházky, aby měl nějakou fyzickou aktivitu. Své pracovní záležitosti si řešil brzy ráno, po večerech, o víkendech.

45. Žalobce má za to, že pracovnici finančního úřadu vysvětlil, jaké jsou jeho časové možnosti takto bylo přehlédnuto a jednoho dne, kdy potřeboval řešit neodkladné záležitosti ve své společnosti na [země], byl zadržen v brzkých ranních hodinách policií před svým bydlištěm. Policie mu odmítla sdělit, proč ho zadržuje s tím, že mu řekne na místním oddělení. Tam mu předložili jakousi listinu a tvrdil, že nebyla nikým podepsána, nebyl na ní žádný datum. Byla to žádost finančního úřadu o předvedení žalobce. Svědecký výslech měl proběhnout v ten den v 10:00 hod. Do té doby po dobu několika hodin musel strávit čas na místním oddělení policie v [obec a číslo] [část obce], kde se k žalobci, jak tvrdí, chovali ponižujícím způsobem. Když žádal vodu, nedostal ji, a když chtěl něco najít na internetu, nebylo mu to umožněno. Když šel na toaletu, tak policista stál opakovaně za dveřmi. To považoval žalobce za velmi ponižující a velmi ho to zasáhlo. Poté přijel na místní oddělení policie jakýsi převozní oddíl, dva svalnatí policisté, kteří žalobci, jak tvrdí vyhrožovali. Řekli mi, že když nebudu jako bezúhonný občan sedět v jejich voze s rukama na kolenou, že mu dají pouta. Ten den žalobce nesnídal, měl hlad. Policisté žalobce převezli na úřad ve [příjmení] ul., kde byl odveden do suterénní místnosti bez oken, v čemž spatřoval naprosto nehumánní prostředí, kde pracovnice finančního úřadu seděli na jakémsi pódiu a on jako sprostý podezřelý musel sedět dva metry pod nimi. Chtěl zaprotokolovat námitku podjatosti, to odmítli, dále chtěl zaprotokolovat skutečnost, že nebyl předvolán daňový subjekt, který žalobce navrhl jako svědka. To opět odmítli zaprotokolovat. S ohledem na tyto skutečnosti seznal, že svědecká výpověď má probíhat na nezákonné bázi, tudíž finanční úřad opustil. Byl velmi psychicky rozhozený, potřeboval odjet na to [země], kam měl dlouhodobě plánovanou cestu, která trvala 8 hodin. Obvykle ve vlaku pracuje a tehdy byl tak fyzicky a psychicky rozhozený, že jsem nebyl schopen po celou tu cestu ničeho. Na [země] jeho psychická újma přetrvávala a tím, že zapomněl např. na polovinu jednání, které jsem tam chtěl absolvovat a musel se vrátit. Ihned po návratu do [obec] měl psychické problémy, bál se jít z domova, abych nebyl opět zatčen kvůli takové banalitě. Bál se jít s tříděným odpadem na konec ulice, ve které bydlí, bál jsem se jít do krámu pro svačinu, pro potraviny na oběd pro syna, protože se bál, že ho opět někdo bezdůvodně zatkne a syn bude doma bezprizorní.

46. Újmu spatřuje žalobce v té psychické újmě, která mu vznikla šikanózním chováním policistů těch na tom na místním oddělení v chování policistů, kteří ho převáželi a v neakceptovatelném chování a prostředí pracovnic finančního úřadu a psychická újmě, že se bál opustit svůj domov, své bydliště, měl jsem strach o to, že můj syn zůstane doma bezprizorní. Dále žalobce uplatňuje náhradu škody, že mu propadly jízdenky, které měl koupeny, a nešly vrátit a musel kupovat nové. Pokud se týká příslušníků domácnosti doma panoval neklid, rodinní příslušníci měli dojem, jestli něco neprovedl špatného, doma panovala špatná atmosféra, byly nějaké i diskuze kvůli tomu, hádky, nikdo nebyl schopen pochopit, co se v podstatě stalo vůbec.

47. Z předvolání finančního úřadu pro hlavní město Prahu, č.j. 7554653/20/2001-61563-107744 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván, aby se dostavil k FÚ pro hl. m. Prahu dne 20. 10. 2020 v 9:00 hodin ke správci daně, do kanc. 523 v 5. patře, k podání svědecké výpovědi, týkající se obchodní spolupráce mezi daňovým subjektem [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], v níž žalobce je předsedou dozorčí rady.

48. Z doručenky vyplynulo, že písemnost byla žalobci doručena dne 15. 10. 2020.

49. Z omluvy žalobce ze dne 15. 10. 2020 vyplynulo, že tento se z jednání omluvil prostřednictvím e-mailové zprávy, evidované pod [číslo jednací].

50. Z předvolání ke svědecké výpovědi ze dne 15. 12. 2020 vyplynulo, že bylo žalobci doručeno předvolání ke svědecké výpovědi a byl předvolán na den 12. 1. 2021 v 9:00 hodin.

51. Z úředního záznamu [číslo jednací] vyplynulo, že žalobce e-mailem požádal správce daně o změnu času podání svědecké výpovědi. Byl domluven s žalobcem nový termín na den 12. 1. 2021 v 15:30 hodin.

52. Z e-mailu vydaném pod [číslo jednací] vyplynulo, že dne 12. 1. 2021 zaslal žalobce správci daně omluvu ze své účasti na provedení výslechu a to prostřednictvím e-mailu.

53. Z rozhodnutí [číslo jednací] vyplynulo, že 22. 1. 2021 vydal správce daně dle §100 odst. 2 zák. č. 280/2009 daňový zákon ve znění pozdějších předpisů rozhodnutí o předvedení žalobce ke správci daně dne 3. 2. 2021 v čase mezi 9:00 – 10:00 hodin a zaslal policii ČR, místnímu odd. [část obce], [obec a číslo], [ulice a číslo] žádost, o předvedení žalobce.

54. Z protokolu o výslechu svědka [číslo jednací] ze dne 3. 2. 2021 a z úředního záznamu [číslo jednací] vyplynulo, že žalobce byl dne 3. 2. 2021 v 9:38 hodin předveden na FÚ pro hl. m. [část Prahy] pracoviště pro [část Prahy] zasedací místnosti v přízemí budovy. Z tohoto protokolu dále vyplynulo, že žalobce odmítl se nechat správce daně poučit v souladu s daňovým řádem a odmítl učinit svědeckou výpověď, v čase 9:44 hodin opustil budovu správce daně.

55. Ze stížnosti žalobce ze dne 10. 2. 2021 vyplynulo, že podal na Generální finanční ředitelství stížnost proti postupu správce daně, vedené pod [číslo jednací]. Tato stížnost byla postoupena správci daně, o čemž byl žalobce informován.

56. Z písemnosti [číslo jednací] ze dne 19. 3. 2021 vyplynulo, že žalobce byl informován o tom, že jeho stížnost byla shledána jako nedůvodná.

57. Z žádosti žalobce ze dne 7. 4. 2021 [číslo jednací] vyplynulo, že se jedná o žádost o prošetření způsobu vyřízení stížnosti.

58. Z vyrozumění o prošetření stížnosti odvolacího finančního ředitelství vyplynulo, že dne 28. 6. 2021 byla stížnost prošetřena a žalobci bylo sděleno, že stížnost byla posouzena jako nedůvodná.

59. Z písemnosti – podání žalobce označené jako„ předžalobní výzva k omluvě náhradě škody a náhradě vzniklé nemajetkové újmy“ vyplynulo, že dne 22. 3. 2021 bylo doručeno správci daně.

60. Ze sdělení [číslo jednací] doručené žalobci 7. 5. 2021 ze dne 16. 4. 2021 vyplynulo, že požadavek žalobce na náhradu škody a nemajetkové újmy se uplatňuje u příslušného Ústředního správního orgánu, v daném případě, tedy u Ministerstva financí.

61. Z rozhodnutí [číslo jednací] vyplynulo, že řízení bylo zastaveno, přičemž se jednalo o řízení ve věci uplatněné náhrady účelně vynaložených hotových výdajů a ušlého zisku.

62. Z odvolání žalobce vyplynulo, že se odvolal dne 11. 5. 2021.

63. Z rozhodnutí OFŘ [číslo jednací] vyplynulo, že odvolání žalobce bylo zamítnuto.

64. Z žaloby adresované OS pro Prahu 1 , že byla podána dne 29. 7. 2021 proti žalované ČR Ministerstvu financí.

65. Z rodného listu [celé jméno žalobce] vyplynulo, že se narodil [datum].

66. Z vysvědčení [celé jméno žalobce] vyplynulo, že se jednalo o žáka 4. třídy základní školy.

67. Z výkazů pro výplatu ošetřovného pro ČSSZ vyplynulo, že žalobce čerpal jako zaměstnanec [právnická osoba] s.r.o., se sídlem, U prioru [číslo], [obec a číslo] – [část obce], [IČO], ošetřovné.

68. Žalobce požaduje tudíž po žalované náhradu nemajetkové újmy, která měla být žalobci způsobena protiprávním jednáním žalované, částku 200 000 Kč, dále požaduje, aby žalované bylo uloženo omluvit se žalobci v rozsahu shora uvedeném, a dále požaduje náhradu škody ve výši 2 002 Kč za cenu nově zakoupených jízdenek na vlak na trase [obec] – [anonymizováno].

69. Z popisu skutkového stavu vyplynulo, že žalobce podal žalobu z titulu nároku na náhradu imateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím dle ZOŠ [jméno] po žalovaném požadoval, jak následně upřesnil náhradu nemajetkové újmy z nesprávného úředního postupu a dále náhradu škody.

70. Soud hodnotil provedené důkazy podle ust. § 132 o.s.ř a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a přihlédl k tvrzení účastníků a dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům.

71. Soud nejprve posuzoval námitku žalovaného, který namítal, že nárok žalobce je promlčen a vycházel z toho, že podmínkou pro úspěšné uplatnění nároku na náhradu imateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem, nebo nezákonným rozhodnutím podle ZOŠ je, aby příslušný nárok byl uplatněn ve lhůtě, kterou ZOŠ stanoví. Podle ustanovení § 32 odst. 3 ZOŠ. by mělo dojít k uplatnění nároku do 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

72. Předžalobní výzva, která je nezbytnou podmínkou k uplatnění nároku musí být uplatněna u příslušného orgánu státní správy. Výčet orgánů státní správy, u kterých je možno nárok uplatnit ze zákona č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky vyplývá se shora citovaného zákona, dle kterého orgánem státní správy je pouze Ministerstvo a nebo jiný ústředním orgán. Generální finanční ředitelství, kam žalobce adresoval žádost, je podřízeno Ministerstvu financí ve smyslu zákona o Finanční správě. Pokud žalobce podal žádost o odškodnění 22. 3. 2021, a tato byla doručena správci daně, byla sice podána ve lhůtě stanovené zákonem avšak nesprávnému subjektu. Správce daně žalobci, jak vyplynulo ze spisu, sdělil písemně žalobci, že musí nárok uplatnit přímo u Ministerstva financí. Žalobce se poučením neřídil a podal žalobu dne 29. 7. 2021 přímo u OS pro Prahu 1. Žalované tedy ve smyslu ust. § 6 odst. 1 ZOS byla žaloba doručena až dne 10. 2. 2022, z pokynu soudu spolu s výzvou k vyjádření. K tvrzenému jednání FÚ, kterým se žalobce cítil poškozen došlo 3. 3. 2020. Nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, se podle § 14 odst. 1 ZOŠ uplatňuje, jak shora uvedeno u Úřadu uvedeného v § 6 citovaného zákona. To je, u Ministerstva nebo jiného Ústředního správního orgánu. Byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad, žádost poškozeného, příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány. Pro zachování předběžného uplatnění nároku, se však musí jednat vždy o Ministerstvo nebo jiný Úřední státní orgán v souladu se zákonem. Vzhledem k tomuto, když žalobce podal rovnou žalobu OS pro Prahu 1, není úřadem ve smyslu ust. § 6 ZOS., tj. ministerstvem, ani jiným ústředním správním úřadem. Podání žalobce proto není možno posuzovat jako předběžné uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy. Z toho vyplývá, že žalobce svůj nárok na náhradu újmy dle ZOS neuplatnil včas. Pokud tedy žaloba byla žalované doručena 10. 2. 2022, došlo k uplatnění nároku u žalované pozdě a v tomto okamžiku byl již nárok v části požadavku na nemajetkovou újmu již promlčen.

73. Ani v případě meritorního projednání věci, jak bylo učiněno, není požadavek žalobce po právu. K úspěšnému uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy v režimu ZOŠ je zapotřebí, aby došlo k naplnění tří podmínek a to: Existence nezákonného rozhodnutí, případně nesprávného úředního postupu; vznik škody, či nemajetkové újmy; a existence příčinné souvislosti mezi vydáním nezákonného rozhodnutí, či nesprávným úředním postupem a vznikem škody, či nemajetkové újmy, přičemž uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně. Pokud tedy žalobce tvrdí, že správce daně jej nechal bezdůvodně a protiprávně 3. 2. 2021 v časných ranních hodinách zadržet hlídkou PČR kvůli zajištění svědecké výpovědi na půdě FÚ, není zde dána příčinná souvislost mezi jednáním žalované a tvrzeným nesprávným úředním postupem. Stejně tak, pokud si žalobce stěžuje na šikanu ze strany PČR, není dána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a tvrzeným následkem na straně žalobce. K předvedení žalobce došlo příslušníky Policie ČR na základě žádosti o předvedení žalobce. 3. 2. 2021 v čase 9:38, která byla vydána žalovanou v souladu s ust. § 100 odst. 2 zák. č. 280/2009 daňový řád ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná postupovala v souladu se zákonem, za situace, když 7. 10. 2020 bylo žalobci zasláno předvolání na den 20. 10. 2020 v 9:00 hodin. K tomuto jednání se žalobce nedostavil, ač mu byla písemnost doručena 15.10.2020 15.10.2020 se žalobce z jednání omluvil prostřednictvím e-mailové zprávy. 18. 12. 2020 bylo žalobci doručeno další předvolání ke svědecké výpovědi. Byl předvolán na den 12. 1. 2021 v 9:00 hodin. Z úředního záznamu vyplynulo, že žalobce dne 6. 1. 2021 požádal správce daně o změnu času podání svědecké výpovědi. Telefonicky byl domluven jiný termín, a to na 12. 1. 2021 v 15:30 hodin. 12. 1. 2021 žalobce zaslal správci daně omluvu své neúčasti na provedení výslechu, a to prostřednictvím mailové korespondence.

74. Následně v souladu s ust. § 100 odst. 2 zák. č. 280/2009 daňový řád ve znění pozdějších předpisů vydal žalovaný rozhodnutí o předvedení žalobce ke správci daně na den 3. 2. 2021. Toto bylo zároveň zasláno PČR spolu se žádostí o předvedení žalobce. 3. 2. 2021 v čase 9:38 byl žalobce předveden na FÚ pro hl. m. [část Prahy] pracoviště pro [část Prahy] zasedací místnosti v přízemí budovy. Odmítl se správce daně v podstatě jednat, odmítl se nechat poučit a odmítl učinit svědeckou výpověď. Poté budovu opustil. Toto vyplynulo z protokolu o výslechu svědka ze dne 3. 2. 2021.

75. Tvrzení žalobce, že by žalovaný pochybil, že k jednání nebyl obeslán daňový subjekt, považuje soud za irelevantní. Žalobce dostal předvolání a k tomuto jednání se měl dostavit. Správce daně postupoval vůči žalobci korektně, vyhověl jeho omluvám a dokonce vyšel žalobci vstříc i s požadavkem na změnu času. Ani toto žalobce nerespektoval a znovu se omluvil a žádal o schůzku v podstatě po pracovní době Úřadu a proto mu ani nemohlo být vyhověno. Soud přihlédl i k tomu, že žalobce, ač tvrdil, že nemůže z důvodu péče o syna opustit bydliště, odjel na služební cestu na [země]. Jeho obrana s proto jeví soudu jako pochybná.

76. Žalobce následně podal stížnost na Generálním finančním ředitelství proti postupu správce daně, tato stížnost byla postoupena správci daně, o čemž byl žalobce informován a stížnost byla shledána jako nedůvodná. Tedy ani za situace, kdy by nárok žalobce nebyl promlčen, nelze žalobě vyhovět, neboť není dána příčinná souvislost mezi tvrzenou nemajetkovou újmou a jednáním žalované a stejně tak není dána příčinná souvislost mezi tvrzenou vzniklou škodou žalobce spočívající v koupě nové jízdenky a jednáním žalované.

77. Dalším důvodem pro zamítnutí žaloby je i to, že žalobcem, požadovaná omluva je nepřiléhavá, co do textu požadované omluvy a není též dán důvod pro její uveřejnění způsobem, jaký požaduje žalobce. Informace o jednání účastníků nebyla nikdy nikým zveřejňována a není důvod, proč by měla být publikována formou inzerátu v celorepublikovém deníku iDnes.

78. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou, zamítl.

79. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario žalovaná měla ve věci úspěch, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení s poukazem na ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. v kombinaci s § 2 odst. 3 vyhl. ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle § 89 a) exekučního řádu Náklady řízení v tomto případě představují 5 úkonů po 300 Kč, celkem 1 500 Kč.