31 C 34/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní JUDr. Dagmar Stamidisovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o zaplacení 20 000 000 Kč

I. Zamítá se žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě majetkové újmy částku 2 406 600 Kč.

II. Zamítá se žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nemajetkové újmy částku 17 593 400 Kč.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 600 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svým návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] domáhal po žalované [země], zastoupené [anonymizováno] [země], zaplacení částky 20 000 000 Kč z titulu žaloby na ochranu osobnosti. Žalobce tvrdil, že k podání žaloby vůči zákonodárnému orgánu jej vede skutečnost, že přes opakované snahy domoci se ochrany své osoby a svých práv u příslušných orgánů státní správy či samosprávy se mu nedostalo nikdy adekvátní pomoci. Orgány postupovaly vždy formálně v souladu s platnou legislativou. Vedlo to nakonec k tomu, že žalobce je dnes prakticky bezdomovcem. Tato situace je důsledkem nedostatečné, popř. neúčinné právní úpravy. Z tohoto důvodu požaduje náhradu nemajetkové újmy po zákonodárci, který nese za tuto neúčinnou právní úpravu plnou odpovědnost. Dále tvrdí, že byl v nedávné minulosti, a to od roku 1990 až do roku 2011 spoluvlastníkem SJM nemovitostí, a to rodinného domu [adresa], pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří a parc. [číslo], vše v k. ú. [anonymizováno], [územní celek]. Nemovitosti byly zapsány v [list vlastnictví] pro k. ú. [anonymizováno], [územní celek]. Žalobce byl podnikatelem, fyzickou osobou podnikající na základě živnostenského oprávnění, vydaného dne [datum] v oboru nákup a prodej potravin. Sídlem jeho podnikání bylo mimo jiné i místo jeho bydliště. V roce 1997 byla v bezprostřední blízkosti jeho rodinného domu otevřena restaurace [anonymizována dvě slova], u níž se nacházelo venkovní posezení. Shromažďovali se tam místní občané, kteří ve značné míře požívali alkoholické nápoje. Svým jednáním začali zasahovat do dosud pokojného a spořádaného života žalobce, a to nejrůznějšími slovními útoky, vyhrožováním, vnikáním na pozemek žalobce atd. Tyto ataky trvaly prakticky každý den a stupňovaly se. Tím došlo k neoprávněným zásahům do osobnostní sféry žalobce, zvláště byl narušován jeho osobní a rodinný život a negativně byly ovlivněny jeho podnikatelské aktivity. Žalobce se domáhal nápravy u orgánů samosprávy i orgánů činných v trestním řízení, to je Policie České republiky, což však nevedlo k žádnému výsledku. Následně došlo k požáru jeho domu, přičemž bylo zjištěno, že se jednalo o úmyslné jednání. Pachatelé nebyli příslušnými orgány nikdy vypátráni a věc [anonymizováno] Policií ČR odložena. Předtím žalobce podal trestní oznámení na dvě konkrétní osoby pro ničení majetku. Žalobce se rozhodl ještě před požárem dům prodat prostřednictvím realitní kanceláře, přičemž prodejní cena byla stanovena na částku 2 600 000 Kč. Po požáru se dům stal neobyvatelným a [role v řízení] byl nucen se přestěhovat do buňky bez sociálního zařízení, což vedlo k zhoršení jeho zdravotního stavu a ukončení podnikání, protože si nebyl schopen zajistit prostory potřebné pro jeho výkon. Došlo ke zhoršení jeho sociální, společenské i rodinné situace. Rozpadla se rodina a v důsledku uvedené situace bylo jeho manželství rozvedeno. Díky rozvodu manželství pak v rámci vypořádání SJM po něm bývalá manželka požadovala vyplacení částky cca přes 450 000 Kč, což nebyl schopen zajistit, takže dům byl nakonec v rámci exekučního řízení prodán ve veřejné dražbě za částku 169 000 Kč, tedy zlomek jeho skutečné hodnoty. Žalobce se tedy bez vlastního zavinění či přičinění ocitl ve velmi svízelné osobní situaci. Žalobce se opakovaně obracel na orgány státní moci a státní správy, kdy uváděl konkrétní zásahy do svých práv zaručených mu Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod a domáhal se po těchto orgánech jejich ochrany; přestože normy platného hmotného práva, zejména pak OZ. [číslo] platného v té době, kdy začalo docházet k neoprávněným zásahům do jeho osobnostních i majetkových práv i NOZ [číslo] Sb., trest. Zák. [číslo] Sb. a zákon o přestupcích č. 200/1990 Sb. v platném znění obsahují právní úpravu určenou k ochraně práv občanů a potažmo i celé společnosti. Poslední instancí, na kterou se žalobce před podáním žaloby obrátil, byl [anonymizována dvě slova] [země], avšak ani u této instituce se mu nepodařilo dosáhnout nápravy a byl pouze odkazován na platnou legislativu Žalobce se domáhá tedy po žalované zaplacení částky 20 000 000 Kč, když je přesvědčen, že v jeho případě došlo k neoprávněnému zásahu do jeho osobnostních práv zaručených mu Listinou základních práv a svobod, což je např. nedotknutelnost osoby a soukromí dle článku 7 Listiny, právo na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména dle článku 10 Listiny, právo vlastnit majetek dle článku 11 odst. 1 Listiny, právo na nedotknutelnost obydlí dle článku 12 odst. 1 Listiny a právo podnikat dle článku 23 odst. 1 Listiny. Ochrana těchto práv je pak upravena v části první NOZ, zejména v ust. § 12, podle kterého každý, kdo se cítí na svém právu zkrácen, může se domáhat ochrany u orgánu vykonávajícím veřejnou moc. Žalobce legitimně očekával, že orgány, vykonávající veřejnou moc, mu zajistí ochranu jeho práv, která mu umožní vést jak důstojný život, tak i nerušené podnikání a ochrání jeho majetek i jméno. Žalobci se však ochrany nikdy nedostalo. Trvá na tom, že se jedná o odpovědnost [anonymizována dvě slova] [země], tedy [anonymizováno] [země]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Pokud pak platná legislativa umožňuje, aby orgány státní moci postupovaly při výkonu svých pravomocí tak, že ve svém důsledku nejenže nezabrání porušování práv, ale naopak vedou k tomu, že konkrétním osobám je i nadále umožněno porušování práv, aniž by byly za své protiprávní jednání potrestány a aby jim v tom bylo účinně zabráněno, je povinností zákonodárce přijmout takovou právní úpravu, která tento stav napraví. V tomto jednání žalovaného pak spatřuje neoprávněný zásah, přičemž se jedná o zvlášť závažný zásah, když žalobce požaduje přiznání finanční satisfakce ve výši 20 000 000 Kč a má za to, že tato částka odpovídá újmě, která mu byla jednáním shora uvedeným způsobena.

2. Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl ve věci rozsudkem č.j. 31 C 34/2017-83 ze dne 20.4.2018 a to tak, že žalobu zamítl.

3. Žalobce se do citovaného rozsudku odvolal a Městský soud v Praze usnesením č. j. 53 Co 268/2018-98 ze dne 14. 9. 2018 rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že za žalovanou bude vystupovat [země], [anonymizováno] [stát. instituce] s tím, že v posuzované věci směřovala proti státu žaloba o zaplacení shora uvedené částky jako újmy způsobené žalobci postupem zákonodárného orgánu. Odvolací soud poukázal na ust. § 21a odst. 1 o.s.ř. a ust. § 6 zák. č. 82/1998 Sb. Podle úpravy v ust. § 6 odst. 1,2 zák. č. 82/1998 Sb. nebylo možné identifikovat příslušný úřad, který by měl vystupovat jménem státu a tudíž v poměrech souzené věci má za stát vystupovat [stát. instituce] podle ust. § 6 odst. 3 o.s.ř., jelikož nebylo možno příslušný úřad podle § 6 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. určit. Dále soud odvolací uložil soudu I. stupně aby vyzval žalobce, aby specifikoval materiální a nemateriální újmy a v jaké výši, tyto požaduje.

4. Soud vázán právním názorem odvolacího soudu vyzval žalobce k doplnění žaloby.

5. Žalobce na výzvu soudu dle ust. § 118a o.s.ř. uvedl, že požaduje náhradu majetkové újmy ve výši 2 406 600 Kč a nemajetkové újmy 17 593 400 Kč. [příjmení] 2 406 600 Kč představuje rozdíl mezi požadovanou kupní cenou domu [adresa] a pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. Věřnovice a výtěžkem dražby provedené v nařízeném exekučním řízení č.j. 068 EX 01110/05-153, který činil 193 400 Kč. Dále žalobce požaduje na náhradě nemajetkové újmy částku 17 593 400 Kč, kterou však blíže nezdůvodnil.

6. Žalovaná [příjmení] zastoupená [stát. instituce] navrhla zamítnutí žaloby s tím, že částka 17 593 400 Kč, kterou žalobce požaduje na náhradě nemajetkové újmy, není vůbec odůvodněná. Podle ust. § 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zák. ČNR č, 358/1992 Sb. o notářích a jejich činnosti (notářský řád) ve znění pozdějších předpisů je pro existenci odpovědnosti státu nutné naplnit tři zákonné podmínky: 1. existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2. vznik škody nebo nemajetkové újmy, 3. příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím (případně nesprávným úředním postupem) a vzniklou škodou nebo nemajetkovou újmou.

7. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení. Žaloba sice postrádá srozumitelné časové údaje týkající se vzniku škody, ale už z důkazu navrženého v doplnění žaloby, kopie inzerátů žalobce v periodiku AVÍZO ze dne [datum] lze dovodit několikaleté promlčení.

8. Soud vyzval při jednání dne [datum] právního zástupce žalobce dle ust. § 118a, odst. 1 o.s.ř., aby upřesnil datum vzniku majetkové újmy a nemajetkové újmy, která měla být žalobci způsobena.

9. Zástupce žalobce uvedl, že vznik majetkové újmy se datuje od [datum], kdy vyhořela nemovitost žalobce a vznik nemajetkové újmy někdy od roku 1997 s tím, že se pokoušel žalobce opakovaně kontaktovat ke zjištění některých podrobností, nicméně se mu to nepodařilo.

10. Z žaloby ze dne [datum] vyplývá, že se jedná o žalobu o ochranu osobnosti podle ustanovení § 12 občanského zákoníku.

11. Soud zjistil, že žaloba byla podána [datum]

12. Soud při rozhodování vycházel z následujících zákonných ustanovení Podle úst. § 12 NOZ každý, kdo se cítí ve svém právu zkrácen, může se domáhat ochrany u orgánu vykonávajícího veřejnou moc. Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto orgánem veřejné moci soud. Podle ust. § 2894 odst. 1, 2 NOZ povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k úhradě újmy na jmění. Nebyla-li povinnost vůči jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána. Postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvláštní zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu. Podle ust. § 2951, odst. 1,2 NOZ, škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozená, hradí se škoda v penězích. Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Podle ust. § 2956 NOZ, vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu, chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu. kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené životní útrapy. Podle ust. § 32 odst. 1, 2, 3 zákona o náhradě škody se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne., kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení zrušovacího rozhodnutí). Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za šest měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetkové újma nesprávným úředním postupem podle ust. § 13 odst. 1 věta druhá a třetí nebo § 22 odst. 1 věta druhá a třetí, neskončí promlčecí doba dříve, než za šest měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

13. Soud však vázán právním názorem Městského soudu v Praze posuzoval tedy žalobu jako nárok vyplývající ze zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb. o notářích a jejich činnosti ve znění pozdějších předpisů.

14. Pro existenci odpovědnosti státu je nutné naplnit tři základní podmínky, a to: 1. existenci nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2. vznik škody nebo nemajetkové újmy a 3. musí existovat příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím, případně nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou nebo nemajetkovou újmou. 15.. Žalobce žádnou z těchto podmínek netvrdil a neprokazoval.

16. Žalovaný však vznesl námitku promlčení a soud se proto zabýval v prvé řadě touto námitkou.

17. Žaloba sice postrádala přesné časové údaje, právní zástupce žalobce na výzvu soudu upřesnil vznik majetkové újmy dne [datum] a vznik nemajetkové újmy někdy od roku [rok]. Z uvedeného vyplývá, že promlčecí doba jak v případě majetkové, tak v případě nemajetkové újmy uběhla a soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario. Žalovaný měl ve věci úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení, které představují podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. § 1 odst. 1 a 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. paušální náhradu hotových výdajů za úkony, a to 2 úkony po 300 Kč, a to písemné podání ve věci samé a účast při jednání [datum].