31 C 39/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní JUDr. Dagmar Stamidisovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika - Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, , spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky, určeným podle předpisů práva občanského, jdoucím od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud žalobce požaduje po žalované zaplacení dalších , částka, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky, určeným podle předpisů práva občanského, jdoucím od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, v této části se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinen nahradit žalobci náklady řízení, v částce , částka, k rukám , Jméno advokáta, , advokáta sídlem , adresa, , do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce podal žalobu, přičemž tvrdil, že byl účastníkem řízení o kontrole a na to navazujícího správního řízení vedeného Úřadem městské části , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , č. účtu, , , Anonymizováno, , č. účtu, . Žalobce byl správním orgánem první instance uznán vinným a odsouzen k úhradě pokuty ve výši Kč 50.000, a k zákazu výkonu činnosti řidiče taxislužby na dobu 1 roku. Žalobce podal odvolání, a na základě tohoto odvolání bylo prvoinstanční rozhodnutí změněno tak, že byl odsouzen k úhradě pokuty ve výši Kč 20.000 a zákazu výkonu činnosti řidiče taxislužby na dobu 1 roku.

2. Žalobce proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu podal správní žalobu spojenou s návrhem na odklad vykonatelnosti rozhodnutí k Městskému soudu v Praze, který věc projednával pod sp. zn. , spisová značka, , přičemž svým rozsudkem ze dne , datum, žalobu zamítl. Rozsudek byl doručen dne , datum, .

3. Řízení bylo vedeno s průtahy, a to jak ve fázi správního rozhodování (správní orgány zjevně nedodržely zákonné správní lhůty), tak i ve fázi rozhodování o soudním přezkumu správního rozhodnutí.

4. Řízení mělo pro žalobce zvýšený význam, a to z důvodu, že se jednalo se o trestní obvinění žalobce, rozhodnutí zasahovalo do výkonu práce žalobce, kdy mu byla rozhodnutím zakázána činnost řidiče taxislužby5. Tvrdí, že nepřiměřenou délkou řízení o kontrole a navazujícího správního řízení a navazujícího řízení o soudním přezkumu správního rozhodnut byla zasažena jeho práva a byla mu způsobena újma, přičemž tuto újmu požaduje odškodnit.

6. Žalobce dále tvrdil, že dne , datum, uplatnil písemně u žalované nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši Kč 200.

0. Žalovaná zaujala stanovisko v tom směru, že konstatovala porušení jeho práva na spravedlivý proces. Žalobce však považuje prodlení žalovaného již po uplynutí 2 měsíců, a to z důvodu, že lhůta pro předběžné projednání nároku v rozsahu 6 měsíců neodpovídá úrovni společnosti, techniky atd. Poukazuje na to, že lhůta 6 měsíců je zde již více jak 50 let (stejné zákonné ustanovení bylo součástí původního odškodňovacího zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, a poukazuje na skutečnost, že mezi rokem 1969 a 2022 je značný podstatný rozdíl v komunikačních technologiích, jakož i organizaci státní moci.

7. Zmínil, že je na úvaze soudu, zda podá návrh k Ústavnímu soudu na zrušení části zákona.

8. Po žalované se domáhá zaplacení částky Kč 200.000,- spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky, určeným podle předpisů práva občanského, jdoucím od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

9. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že nárok požadovaný žalobou u ní byl uplatněn dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. dne , datum, . Vyjádřením k žádosti ze dne , datum, dospěla k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním je v dané věci konstatování porušení práva a požadavek žalobce na přiznání nemajetkové újmy neuznala.

10. Tvrdí, že dne , datum, bylo Úřadu doručeno oznámení Magistrátu č. j. , Anonymizováno, , č. účtu, ze dne , datum, o podezření ze spáchání přestupku žalobce dle § 34e odst. 1 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 111/1994 Sb.“), kterého se žalobce měl dne , datum, dopustit tím, že vykonával práci řidiče taxislužby, aniž by byl držitelem oprávnění řidiče taxislužby. Dne , datum, zaslal právní zástupce žalobce Magistrátu plnou moc k zastupování žadatele datovanou dnem , datum, .

11. Dne , datum, vypracoval Úřad oznámení o zahájení řízení o přestupku žalobce č. j. , Anonymizováno, , č. účtu, , které zároveň obsahovalo předvolání k ústnímu jednání na den , datum, . Tato písemnost byla právnímu zástupci žalobce doručena dne , datum, . Dne , datum, proběhlo ústní jednání. Dne , datum, bylo Úřadu doručeno vyjádření žalobce před vydáním rozhodnutí. Dne , datum, byl Úřadu doručen přípis Magistrátu nazvaný jako „Lustrace řidiče taxi“, v němž bylo mimo jiné uvedeno, že žalobce figuruje celkem ve dvou kontrolních zjištěních řešených v přestupkových řízeních dle místní příslušnosti a že dne , datum, mu bylo vydáno oprávnění řidiče taxislužby. Dne , datum, bylo právnímu zástupci žalobce doručeno oznámení Úřadu o ukončení dokazování s poučením o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. Dne , datum, vypracoval Úřad rozhodnutí, č. j. , Anonymizováno, , č. účtu, , jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 34e odst. 1 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., za což mu byla uložena pokuta ve výši , částka, a zákaz činnosti spočívající v zákazu přepravy osob vozidly určenými k přepravě nejvýše 9 osob včetně řidiče pro cizí potřeby podle § 2 odst. 9 a 10 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb. v délce jednoho roku od právní moci rozhodnutí. Proti rozhodnutí Úřadu ze dne , datum, se žalobce odvolal. Dne , datum, bylo žalobcem podané odvolání společně se spisovou dokumentací doručeno Magistrátu jako odvolacímu orgánu, a to písemností č. j. MCP6 , č. účtu, ze dne , datum, . Dne , datum, vypracoval Magistrát rozhodnutí č. j. MHMP , č. účtu, , kterým rozhodnutí Úřadu ze dne , datum, formulačně upravil a snížil uloženou pokutu na částku , částka, . Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, . Proti rozhodnutí Magistrátu ze dne , datum, podal žalobce dne , datum, žalobu k Městskému soudu v Praze. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. , spisová značka, . Dne , datum, se ve věci konalo ústní jednání. Dne , datum, vydal Městský soud v Praze rozsudek č. j. , spisová značka, , jímž žalobu žalobce zamítl.

12. Žalovaná poukázala na ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb., který vyžaduje splnění tří podmínek k tomu, aby bylo možno uznat náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, a to: a) existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, b) vznik škody či nemajetkové újmy, c) příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy.

13. Vzhledem k charakteru nároku bylo proto nezbytné posoudit, zda se na řízení aplikuje čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), a lze je tedy posuzovat z titulu nepřiměřené délky řízení. Vzhledem k ohraničení doby, po kterou požaduje žalobce odškodnění, žalovaná konstatuje, že výkon kontroly dle zákona č. 255/2012 Sb. není správním řízením. Kontrola a správní řízení jsou dva zcela samostatné procesní instituty, které byť se doplňují a existují mezi nimi určité spojitosti, slouží každý jinému cíli, což výslovně potvrdila též soudní judikatura, která se vztahem kontroly a navazujícího správního řízení zabývala (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze, č. j. , spisová značka, , ze dne , datum, ).

14. Tedy období do zahájení správního řízení, tedy období do dne , datum, , kdy bylo právnímu zástupci žalobce doručeno oznámení Magistrátu o zahájení řízení, tak nelze do celkové délky řízení zahrnovat. V případě období od , datum, uvádí žalovaná, že z judikatury vyplývá, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy se aplikuje mimo jiné také na klasické méně závažné delikty, které vnitrostátní právo zpravidla jen z důvodu jejich menší typové závažnosti nepovažuje za trestné činy, ale za přestupky, správní delikty apod., přestože se uvedené ustanovení výslovně zmiňuje pouze o trestním obvinění. Rovněž je zřejmé, že sankce uložené v přestupkovém řízení jsou zamýšleny jako trest s cílem odradit od dalšího páchání sankcionovaných činů. Toto potvrzuje, že obvinění z přestupku či správního deliktu lze v tomto kontextu podřadit pod pojem trestní obvinění.

15. Žalovaná je názoru, že se čl. 6 odst. 1 Úmluvy na tento případ aplikuje.

16. Řízení bylo zahájeno dne , datum, , kdy bylo právnímu zástupci žalobce doručeno oznámení o zahájení správního řízení.

17. Za konec lhůty v případě nepřiměřené délky řízení je dle konstantní judikatury nutné považovat okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. V tomto případě se jedná o den , datum, , tj. den, kdy nabyl právní moci rozsudek Městského soudu v Praze.

18. Celková délka řízení tedy byla 4 roky, 7 měsíců a 13 dnů, tj. od , datum, do , datum19. Žalovaná dále poukázala na to, že podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. „se přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu poskytuje bez ohledu na to, zda byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Zadostiučinění se poskytuje v penězích, nebylo-li možno nahradit nemajetkovou újmu jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.“ Poukázala na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne , datum, (dále jen „Stanovisko“) v této věci uvádí: „Nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb. je třeba tvrdit a není-li úspěšně popřena anebo nepostačuje-li konstatování porušení práva, přizná se za ni zadostiučinění v penězích. Náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován.“20. Ohledně tvrzení vzniku újmy je, dle názoru žalované nutné, aby byl vznik újmy tvrzen, a to prostřednictvím skutkových okolností, z nichž by bylo možné vznik nemajetkové újmy dovozovat, aby následně bylo možné posoudit rozsah tvrzené utrpěné nemajetkové újmy a též příčinnou souvislost mezi vznikem tvrzené nemajetkové újmy a nepřiměřenou délkou řízení. Žalobce však vznik újmy v žalobě konkrétně netvrdí.

21. Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením, které představuje nesprávný úřední postup ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb., je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

22. Za zásadní skutečnost žalovaná považuje, že žalobce byl pravomocně uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 34e odst. 1 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., a to pravomocným rozhodnutím Magistrátu, ze dne , datum, , což následně potvrdil Městský soud v Praze, když zamítl správní žalobu. Po celou dobu, kdy bylo řízení vedeno, si musel žalobce být s ohledem na charakter svého jednání, které bylo v předmětném řízení projednáváno, vědom, že přestupek, jež mu byl kladen za vinu, spáchal. Žalobce nerespektoval zcela jasné základní podmínky provozování taxislužby a jeho obrana v proběhlém správním a soudním řízení byla pouze účelová.

23. V tomto směru poukázala žalovaná na stanovisko NS ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , které uvádí „Od situace, kdy výsledek posuzovaného řízení byl pro poškozeného negativní, je však nutné odlišovat situaci, kdy účastníku řízení musel být negativní výsledek posuzovaného řízení již od počátku znám“. , právnická osoba, : „Omezuje-li se nejistota účastníka řízení ohledně jeho výsledku na to, zda bude prokázán jeho nepoctivý úmysl, jde o okolnost, která vyvrací domněnku vzniku nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení“. Obdobně poukazuje i na rozsudek Nejvyššího soudu, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ., nebo dále rozsudek Nejvyššího soudu, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „Při stanovení formy a výše náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení je třeba při hodnocení významu předmětu řízení pro účastníka přihlížet k tomu, že poškozený (pachatel) byl uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu“.

24. Žalovaná konstatuje, že dle rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , je v každém řízení třeba zvažovat, zda nenastaly okolnosti, které vznik nemajetkové újmy vyvracejí. Takovou okolností může být i to, že se náhrady nemajetkové újmy domáhá pravomocně odsouzený pachatel právě za délku daného řízení, v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl uložen trest. Příslušné řízení je tedy pouze logickým důsledkem protiprávní činnosti pachatele, který svým jednáním jeho zahájení způsobil.

25. Obrana žalobce v přestupkovém a navazujícím soudním řízení byla co do podstaty přestupkového jednání předem zjevně bezúspěšná a nemohla u něj přivodit očekávání pozitivního výsledku řízení. Žalobce na svou obranu tvrdil, že v době provedení kontroly nevykonával taxislužbu, a zároveň argumentoval tím, že vykonával přepravu na základě předchozí smlouvy o přepravě realizované prostřednictvím aplikace Uber. Dále se bránil tím, že tato přepravní služba nebyla v rozhodné době zákonným způsobem omezena, a že se jednalo o ojedinělou přepravu, jelikož přestupek, ze kterého byl žalobce uznán vinným, vyžaduje opakované nebo trvající jednání. Žalobce dále namítal nepřiměřenost uložených sankcí. Žalobce dle názoru žalované zcela vědomě rezignoval na dodržování platné právní úpravy výkonu taxislužby a s tím souvisejících povinností. Žalobci muselo být od počátku zřejmé, že vykonává taxislužbu. Obrana žalobce byla zcela účelová. U přestupku, který spočíval ve výkonu taxislužby bez oprávnění řidiče taxislužby, byla obrana žalobce založená na tom, že šlo o smluvní přepravu zcela bezpředmětná, neboť i smluvní přeprava je taxislužbou a i pro smluvní přepravu je potřeba, aby řidič vozidla měl oprávnění řidiče taxislužby. Rovněž vozidlo, jímž je přeprava prováděna, musí být registrováno jako vozidlo taxislužby.

26. Žalovaná dále ve vyjádření poukázala na charakter služeb poskytovaných na základě aplikace Uber, kterou se zabýval Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“), který v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. C-434/15, v řízení Asociación Profesional , jméno FO, proti Uber Systems Spain SL konstatoval, že role Uber B. V. není omezena na pouhé zprostředkování služeb mezi řidičem a cestujícím, tedy nejedná se o pouhou službu informační společnosti, nýbrž o „službu v oblasti dopravy“. V této souvislosti zmiňuje podrobné stanovisko generálního advokáta Macieje Szpunara ze dne , datum, ve shora uvedené věci, kde např. v bodě 42 uvádí: „Obecně je Uber zařazována jako podnik (nebo platforma) tzv. „sdílené ekonomiky“. Nejeví se mi zde užitečné diskutovat o přesném významu tohoto pojmu. Relevantní ohledně společnosti Uber je, že zcela jistě nemůže být považována za platformu spolujízdy. Řidiči totiž v rámci této platformy nabízejí cestujícím přepravu do jimi zvoleného cíle, a tudíž jsou odměňováni částkami vysoce převyšujícími pouhou náhradu vynaložených nákladů. Jedná se tedy o klasickou přepravní službu.“27. Dále žalovaná odkázala rovněž na nález Ústavního soudu, ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4072/17, kdy bylo řešeno předběžné opatření týkající se zákazu působení Uber v Brně. Ústavní soud tímto nálezem zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , kterým žalobce v rámci správního a soudního řízení argumentoval. Zde se Ústavní soud rovněž zabýval charakterem činnosti vykonávané dopravci na platformě Uber. Z tohoto rozhodnutí si žalovaná dovoluje citovat následující: „V daném případě šlo konkrétně o posouzení, zda činnost vykonávanou vedlejším účastníkem lze kvalifikovat jako taxislužbu podle § 2 odst. 9 zákona č. 111/1994 Sb., a tedy zda případně tato služba podléhá právní regulaci podle § 21 a násl. zákona č. 111/1994 Sb., nikoli o posouzení, zda lze za taxislužbu (jako činnost) považovat něco, co nesplňuje podmínky pro poskytování taxislužby stanovené zákonem o silniční dopravě.

28. Žalobce sám nejlépe musel vědět, co je podstatou jím poskytované služby uskutečňované prostřednictvím aplikace Uber a jaké znaky tato služba naplňuje. Musel vědět, že služba poskytovaná prostřednictvím aplikace Uber je totožná s poskytováním přepravy formou taxislužby tj. zajistit přepravu zákazníka z místa A do místa určeného zákazníkem (pro cizí potřeby) za úplatu, a to pouze s tím rozdílem, že komunikace mezi zákazníkem a dopravcem byla zabezpečována prostřednictvím aplikace. Žalobce tedy legitimně nemohl dospět k závěru, že se nejedná o taxislužbu. Žalobci navíc poučenému advokátem, zřejmé, že se dopustil protiprávního jednání. Žalobce tak musel předpokládat negativní výsledek řízení a v průběhu času v tom byl další a další judikaturou utvrzován a očekávání případného pozitivního rozhodnutí neměl oč opřít. Podle názoru žalované musel žalobce negativní výsledek řízení, co se týče otázky porušení zákona předpokládat již od samého počátku.

29. Žalobce též namítal, že činnost řidiče za použití aplikace Uber, nevykonával soustavně a za úplatu, a tudíž se přestupku nedopustil. Samotné poskytnutí přepravy žalobce nerozporoval. Opomenul uvést, že registrovat se do aplikace jako uživatel může kdokoliv, přičemž pokud se již někdo do aplikace Uber, jako řidič registruje, jistě tak nečiní za účelem provedení jediné jízdy, ale s úmyslem činit tak soustavně, tedy jde o indikátor dlouhodobější činnosti. Nadto jak vyplynulo z lustrace zmíněné v přehledu řízení, žalobce poskytoval bez jakéhokoliv oprávnění k výkonu taxislužby tyto služby dlouhodobě.

30. K námitkám vztahujícím se k výši uložené sankce je nutné poukázat na fakt, že žalobce neposkytl vůbec žádné konkrétní informace ohledně svých osobních a majetkových poměrů.

31. K tomu lze zmínit usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, č. j. , spisová značka, , ze dne , datum, , který poukázal na velmi omezenou možnost správních orgánů bez součinnosti účastníka řízení zjišťovat jeho majetkové poměry a zmiňuje důkazní břemeno, které je ve smyslu ust. § 52 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, spojeno s prokázáním vlastních tvrzení účastníků řízení. Dle názoru rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu tedy bude především na účastníku řízení, zda projeví svůj zájem na tom, aby uložená pokuta pro něj neměla likvidační důsledky tím, že správnímu orgánu poskytne základní údaje o svých osobních a majetkových poměrech a tyto údaje také věrohodným způsobem doloží. Nezájem žalobce o to, aby doložil své osobní a majetkové poměry, rovněž svědčí o nepatrném až žádném významu řízení pro jeho osobu.

32. Již od okamžiku vydání rozhodnutí Úřadu měl žalobce vzhledem k zásadě zákazu reformatio in peius naprostou jistotu, že mu v řízení nebude uložena sankce vyšší. V nejistotě ohledně uložení trestu zákazu činnosti žalobce rovněž nemohl být, neboť správními soudy je ustáleně judikováno, že uložení sankce ve správním řízení je věcí správního uvážení. To se týká i sankce žalobci uloženého zákazu činnosti. Soudní přezkum správního uvážení je rozsahově omezen, a to v § 78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví, že soud pro nezákonnost zruší napadené rozhodnutí správního orgánu tehdy, zjistí-li, že správní orgán překročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo toto uvážení zneužil. Soud tedy nehodnotí spravedlnost sankce, nýbrž zkoumá toliko, zda byly splněny podmínky pro její uložení a zda správní orgán svůj postup řádně zdůvodnil. V daném případě žalobci uložené sankce byly vydány v mezích zákona a správního uvážení, které naplňovaly svůj účel z pohledu jak citelnosti pro žalobce, tak z hlediska individuální a generální prevence, a uložení sankce zákazu činnosti bylo přiléhavě zdůvodněno. Toho si žalobce poučen svým právním zástupcem musel být vědom. Trest zákazu činnosti spočívající v poskytování přepravy formou taxislužby, byl žalobci uložen pouze v 1/3 zákonem umožněného rozsahu (od 6 do 24 měsíců), přičemž z obou rozhodnutí správních orgánů jsou zřejmé důvody, proč správní orgány přistoupily k uložení těchto sankcí.

33. Žalovaná je přesvědčena, že z pohledu uložené peněžité sankce mělo řízení pro žalobce nulový význam rovněž proto, že uloženou sankci nehradil ze svých prostředků, neboť uložená pokuta a náklady přestupkového řízení byly dne , datum, hrazeny z účtu právního zástupce žalobce , Jméno advokáta, vedeného u Unicreditbank č. ú. , č. účtu, (stejně jako v dalších případech přestupců využívajících aplikace Uber) na účet Městské části , adresa, vedeného u , právnická osoba, . č. ú. , č. účtu, pod VS , var. symbol, .

34. Povinné osoby, jimiž jsou podle § 2 odst. 1 písm. g) zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, mimo jiné i advokáti při úschově peněz svých klientů, mají povinnost vždy identifikovat klienta, a to při uzavření smlouvy o úschově. Takto do úschovy převzaté finanční prostředky jsou advokáti povinni uložit na zvláštní účet u banky nebo u jiné osoby oprávněné podle zvláštních právních předpisů k přijímání vkladů dle § 56a odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Podmínkou pojištění těchto prostředků, jsou-li uloženy na zvláštním účtu u banky, pro případ úpadku této banky, je identifikace jejich vlastníků ve smyslu zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. Pojištění pohledávek z vkladů je v tomto zákoně upraveno v části čtrnácté. Ustanovení § 41f zákona o bankách pak specifikuje pohledávky z vkladu se zvláštním režimem a pohledávky z vkladů, u nichž je skutečný vlastník peněžní částky odlišný od majitele účtu. Podle odstavce 5 citovaného paragrafu má majitel účtu povinnost oznámit tuto skutečnost bance při založení či nejbližší dispozici s účtem a rovněž povinnost identifikovat skutečného vlastníka peněžních prostředků v rozsahu stanoveném v § 41c odst. 3 zákona o bankách. Z výše uvedeného tak plyne povinnost advokáta pokaždé skutečného vlastníka peněžních prostředků identifikovat vůči bance, která vede příslušný účet úschov.

35. Žalovaná předložila soudu výběr položek bankovních výpisů obsahující přehled plateb sankcí uložených jednotlivým přestupcům, užívajících při dopravě aplikaci Uber v jednotlivých přestupkových řízeních, které byly zaplaceny , Jméno advokáta, z jeho bankovního účtu u , právnická osoba, . č. ú. , č. účtu, . Z předloženého přehledu plateb vyplývá, že , Jméno advokáta, byly z jeho bankovního účtu vedeného u , právnická osoba, . č. ú. , č. účtu, zaplaceny sankce uložené jednotlivým přestupcům ve více než stovce případů v celkové výši převyšující 20 mil. Kč. I to podle názoru žalované potvrzuje, že platby provedl právní zástupce žalobce z prostředků, které mu na jeho účet poskytla společnost Uber. B. V právě za účelem hrazení sankcí jednotlivých přestupců uživatelů aplikace Uber v rámci podpory přislíbené dopravcům a řidičům v rámci jejich náboru a zajištění co nejširšího užívání aplikace Uber a s tím co nejvyšších příjmů z jejího užívání plynoucích.

36. Žalovaná tvrdí, že dne , datum, jí byla Obvodním soudem pro , adresa, v jiné obdobné věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, doručena odpověď , právnická osoba, ., ze dne , datum, , která na dotaz soudu ohledně identifikace vlastníka finančních prostředků na úschovním účtu advokáta , Jméno advokáta, č. ú. , č. účtu, uvádí, že jako vlastníka finančních prostředků vedených na účtu úschovy advokáta , Jméno advokáta, č. , č. účtu, v prosinci roku 2016 neevidovala nikoho. Majitel účtu sdělil bance identifikaci vlastníka finančních prostředků vedených na tomto účtu až , datum, , a to s účinností k tomuto datu. Banka zde jednoznačně potvrdila, že se jedná o úschovní účet advokáta.

37. Dále žalovaná uvádí, že podle § 56a odst. 5 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, podrobnosti o povinnostech advokáta při správě cizího majetku stanoví stavovský předpis. Tímto předpisem je usnesení představenstva České advokátní komory č. 7/2004, o provádění úschov peněz, cenných papírů nebo jiného majetku klienta advokátem, ve znění pozdějších předpisů. Tento předpis v Čl. 2 odst. 1 stanoví, že účet, na kterém jsou uloženy prostředky klienta, musí být veden na jméno advokáta. Ke zřízení účtu uzavře advokát s bankou smlouvu, přičemž pro úschovu peněz každého klienta musí být zřízen samostatný účet. Podle Čl. 2a uvedeného předpisu Česká advokátní komora vytváří systém sloužící ke kontrole povinností advokáta při provádění úschov, zejména jeho povinnosti ohlašovací a informační. Tím nejsou dotčeny povinnosti advokáta stanovené právním nebo jiným stavovským předpisem. Pro splnění těchto povinností zřizuje pro advokáty elektronickou knihu úschov prostředků klienta. Kniha se vede jako průběžně číslovaný registr úschov, které byly České advokátní komoře nahlášeny v souladu s tímto stavovským předpisem.

38. Žalovaná uvádí, že její tvrzení, že žalobce nehradil uloženou sankci z vlastních prostředků, je tvrzením negativní skutečnosti, které žalovaná může prokázat jen obtížně, neboť z podstaty věci nemá a nemůže mít k dispozici dostatek potřebných důkazů či informací, kterými by toto své tvrzení mohla jednoznačně prokázat.39. složené do jednotlivé úschovy musí být složeny na bankovním účtu odděleně od jiných prostředků, přičemž některé pokuty různých přestupců byly z tohoto jednoho účtu hrazeny v tentýž den (viz důkaz Výběr položek bankovních výpisů). Je proto značně nepravděpodobné resp. nemožné, aby na účet advokátní úschovy skládali finanční prostředky jednotliví přestupci za účelem úhrady jim uložených sankcí. Navíc by takový postup zabezpečující úhradu sankce uložené v přestupkovém řízení byl značně komplikovaný a nedával by žádný smysl.

40. Žalovaná je proto přesvědčena, že platby provedl právní zástupce žalobce z prostředků, které mu na jeho účet poskytla společnost UBER B. V. právě za účelem hrazení sankcí či kaucí jednotlivých přestupců uživatelů aplikace Uber v rámci podpory přislíbené dopravcům a řidičům v rámci jejich náboru a zajištění co nejširšího užívání aplikace Uber a s tím co nejvyšších příjmů pro Uber B. V. a s ní propojené společnosti z jejího užívání plynoucích.

41. Žalovaná dále tvrdí, že žalobce patří mezi širokou škálu řidičů, že kteří při poskytování přepravy zprostředkovaně přes aplikaci Uber systematicky neplnili povinnosti stanovené zákonem č. 111/1994 Sb. a narušovali tak stanovené podmínky poskytování přepravy. Lze též důvodně pochybovat o tom, že tito řidiči odváděli povinné platby, a to i zpětně za období, kdy jejich jednání bylo i soudem podřazeno pod výkon taxislužby (zejména daň z příjmu fyzických osob, daň z přidané hodnoty a silniční daň apod.).

42. Po vstupu společnosti Uber B. V. na trh zprostředkování přeprav vozidly do 9 osob včetně řidiče na území České republiky byl zaznamenán významný nárůst porušení povinností při faktickém provozování taxislužby, neboť přepravy byly poskytovány vozidly, která nebyla řádně označena, z čehož vyplývala anonymita vozidla v podmínkách silničního provozu a tím i nízká možnost kontroly plnění povinností přepravců i řidičů a zejména vysoká četnost využívání aplikace Uber především zahraničními turisty, neboť ta jim byla známa s ohledem na celosvětový výskyt.

43. Trendu systematického narušování stanovených podmínek pro provozování taxislužby byla věnována značná mediální pozornost a vešel tak do veřejného povědomí. Společnost Uber B. V. se však zaměřila kromě výrazné mediální podpory, také na právní podporu provozovatelů taxislužby a řidičů, u nichž při kontrole bylo zjištěno porušení zákonných povinností. Předmětná podpora spočívala v zastupování dopravců a řidičů téměř ve všech případech stejným právním zástupcem jako v případě žalobce. Úhrady uložených pokut byly hrazeny téměř okamžitě z účtu právního zástupce. Přestože u žalobce bylo zjištěno porušení zákona č. 111/1994 Sb. poprvé, o činnosti provozovatelů taxislužby poskytujících přepravy přes aplikaci Uber lze hovořit jako o organizované skupině, nikoliv jako o samostatných dopravcích a řidičích, kteří porušují zákony a tím získávají neoprávněnou konkurenční výhodu.

44. Mnozí provozovatelé taxislužby i řidiči si své podpory ze strany společnosti Uber B. V. byli vědomi, neboť i přes sdělení kontrolních zjištění a porušení povinností při provozování taxislužby pokračovali ve své činnosti bez předchozí nápravy závadného stavu. Tento stav, kdy pro zajištění pozice na trhu byla činnost provozovatelů taxislužby a řidičů neomezeně podporována, dosáhl masivních rozměrů, kdy v období podzim 2016 až zima 2019 zaznamenalo Ministerstvo dopravy45. , právnická osoba, , v důsledku nárůstu kontrolní činnosti dopravním úřadem několikanásobného navýšení počtu odvolacích řízení a následných žalob na rozhodnutí odvolacího orgánu. Shodný právní zástupce systematicky uplatňoval stejné námitky v průběhu prvoinstančních řízení, v odvoláních i v žalobách. Často též prodlužoval řízení vznášením námitek podjatosti kontrolních pracovníků či přizvaných osob z pouhého zaměstnaneckého poměru vůči dopravnímu úřadu a podával následná odvolání proti zamítnutí námitky podjatosti, apod., čímž zatížil nejen správní orgány, ale i soudy. Veškeré uvedené skutečnosti prodloužily celkovou dobu jednotlivých řízení.

46. V průběhu roku 2020 byly Městským soudem a Nejvyšším správním soudem řešeny žaloby a kasační stížnosti na rozhodnutí Ministerstva dopravy, , právnická osoba, , o vině provozovatelů taxislužby poskytujících přepravy přes aplikaci Uber, kteří byli zastoupeni totožným právním zástupcem, v 98 případech. Celkový počet v této věci Ministerstvem dopravy, , právnická osoba, , vedených přestupkových řízení se stejným právním zastoupením bylo přibližně 260. Vedle tohoto byla však vedena i přestupková řízení s totožnými prvky jednotlivými pražskými městskými částmi, kdy odvolacím orgánem je Magistrát hl. m. Prahy. Nárůst této agendy žalovaná dokládá přípisem Magistrátu hl. m. Prahy.

47. Tento účelový postup spočívající ve snaze o obcházení existujících zákonných pravidel provozování taxislužby, zahrnující také ohrožení zájmů na ochranu spotřebitele poskytováním přepravy v neoznačeném vozidle za účelem eliminace kontrol, a nepoužíváním taxametru i ohrožení zájmu na řádném vedení účetnictví a plnění daňových povinností, ve spojení s následným uplatněním nároku na náhradu škody či újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. nelze hodnotit jinak, než jako jednání, které je v rozporu s veřejným pořádkem. Výkon práv, který je v rozporu s veřejným pořádkem nemůže požívat právní ochrany.

48. Žalovaná na základě skutkových okolností posuzované věci dospěla k závěru, že uplatněním práva na náhradu újmy nedochází k výkonu subjektivního práva, nýbrž k jeho zneužití. Za těchto skutkových okolností, posuzovaných samostatně i ve vzájemné souvislosti, žalovaná vycházeje z klasické právní zásady ex iniuria ius non oritur (z bezpráví právo nevznikne) považuje poskytnutí jakéhokoliv zadostiučinění za rozporné s veřejným pořádkem, dobrými mravy a obecnými principy spravedlnosti.

49. Ze správního spisu nevyplývá, že by se žalobce o vývoj celého řízení zajímal, případně zjišťoval, proč doposud nebylo ve věci rozhodnuto. Žalobce byl od počátku řízení zastoupen advokátem a řízení se sám aktivně neúčastnil, neuváděl žádné individuální podrobnosti ke skutkovému stavu svého případu. V řízení byla činěna prakticky pouze šablonovitá podání ze strany jeho právního zástupce, která využíval v celé řadě skutkově totožných případů.

50. Celková délka řízení tedy byla 4 roky, 7 měsíců a 13 dnů, tj. od , datum, do , datum, .

51. V řízení soud vycházel z těchto důkazů:

52. Z obsahu spisu Magistrátu hl. m. Prahy, sp. zn.: S-, Anonymizováno, /2018 vyplynulo, že podal dne , datum, Úřadu oznámení o podezření ze spáchání přestupku žalobce, dle ust. § 34 e), odst. 1 písm. a) zák. č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě ve znění pozdějších předpisů.

53. Tohoto jednání se měl žalobce dopustit dne , datum, i tím, že vykonával práci řidiče , jméno FO, služby, přičemž k tomu neměl oprávnění řidiče , jméno FO, služby.

54. Dne , datum, zaslal právní zástupce žalobce Magistrátu hl. m. Prahy PM v zastupování žalobce, datovanou dne , datum, . Ze spisu dále vyplynulo, že , datum, byl Úřadu doručen přípis Magistrátu hl. m. Prahy, nazvaný jako „ lustrace řidiče , jméno FO, “ s tím, že žalobce figuruje celkem ve dvou kontrolních zjištěních řešeních přestupkových řízení dle místní příslušnosti, a že dne , datum, mu bylo vydáno oprávnění řidiče , jméno FO, služby.

55. Ze spisu ÚMČ , adresa, , S-, Anonymizováno, /2018-13332 vyplynulo, že , datum, vypracoval Úřad oznámení o zahájení řízení o přestupku žalobce, č. j.: MCP6061757/2018 spolu s předvoláním k ústnímu jednání na den , datum, . Toto předvolání bylo doručeno PZ žalobce , datum, . Dále ze spisu vyplynulo, že , datum, proběhlo ústní jednání a dne , datum, bylo Úřadu doručeno vyjádření žalobce před vydáním rozhodnutí. , datum, bylo právnímu zástupci žalobce doručeno oznámení Úřadu o ukončení dokazování s poučením o možnosti, seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. Dne , datum, vypracoval Úřad rozhodnutí č.j. , Anonymizováno, /2018, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku podle ust. § 34e) odst. 1 písm. a) zák. č. 111/1994 Sb. a byla mu uložena pokuta ve výši , částka, a zákaz činnosti spočívající v zákazu přepravy osob vozidly určenými k přepravě, nejvýše 9 osob vč. řidiče pro cizí potřeby, podle §2 odst. 9 a 10 písm. a) zák. č. 111/1994 Sb., v délce jednoho roku od PM rozhodnutí. Ze spisu dále vyplynulo, že žalobce se dne , datum, proti rozhodnutí Úřadu MČ , adresa, , odvolal. Z písemnosti č. j. , Anonymizováno, /2019 ze dne , datum, vyplynulo, že , datum, bylo odvolání společně se spisovou dokumentací zasláno Magistrátu hl. m. Prahy, jako odvolacímu orgánu. Dále z rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, /2020 ze dne , datum, vyplynulo, že Magistrát vydal rozhodnutí, kterým rozhodnutí Úřadu ze dne , datum, formulačně upravil a pokuta byla snížena na částku , částka, , přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, .

56. Ze spisu MS v Praze sp. zn.: , spisová značka, vyplynulo, že žalobce podal žalobu k MS v Praze, a to dne , datum, . V tomto řízení se dne , datum, konalo ústní jednání, , datum, , vydal MS v Praze rozsudek pod č. j. , spisová značka, , kterým žalobu žalobce zamítl.

57. Z předběžného uplatnění nároku vyplynulo, že žalobce tento uplatnil u žalované , datum, .

58. Z vyjádření žalované k žádosti ze dne , datum, vyplynulo, že tato se vyjádřila dne , datum, a dospěla k závěru, že přiměřeným zadostiučinění je v dané věci konstatování porušení práva. Požadavek žalobce na finanční odškodnění neuznala.

59. Soud vycházel z těchto zákonných ustanovení a judikatury:

60. Podle ust. §1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

61. Podle ust. §1 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., stát a územní celky samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

62. Podle ust. §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti, učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon, nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

63. Podle ust. §31a) odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

64. Podle ust. §31a) odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., se za dostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

65. Podle ust. §31a) odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem dle §13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení b) složitosti řízení c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení d) postupu orgánu veřejné moci během řízení e) významu předmětu řízení pro poškozeného66. Podle ust. čl. 6 odst. 1 Úmluvy, každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, řízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu nemravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když si to vyžádají zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by vzhledem ke zvláštním okolnostem veřejnost řízení mohla být na újmu zájmu společnosti.

67. Podle ust. § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

68. Podle ust. §14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona, je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

69. Podle usnesení NS sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, platí, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění, předpokládanou ustanovením § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., kterou není na místě žádným způsobem bagatelizovat. Právní úprava stanoví určitá pravidla, podle kterých musí soud (případně již příslušný orgán v rámci předběžného projednání nároku) při stanovení formy zadostiučinění postupovat, a to s ohledem na přiměřenost zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmě. Forma peněžité satisfakce přichází do úvahy jako prostředek odškodnění závažné nemajetkové újmy za současného splnění dvou podmínek, a sice že nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jiným způsobem a konstatování porušení práva se samo o sobě nejevilo jako dostatečné. Soud tedy rozhodne o konkrétní formě zadostiučinění podle pořadí určeného v ustanovení § 31a odst. 2 zákona za současného posouzení přiměřenosti zvolené formy zadostiučinění utrpěné nemajetkové újmě.

70. Podle rozsudku NS sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, ; Ustanovení § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je případem způsobu vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývajícím z právního předpisu a proto soud rozhodne o konkrétní formě zadostiučinění podle pořadí určeného označeným ustanovením. Považuje-li poškozený za účelnější formu satisfakce pouhé konstatování porušení práva, žádá po žalované tuto formu zadostiučinění a soud je takovým jeho návrhem vázán.

71. Podle rozsudku NS sp.zn. , spisová značka, , ze dne , datum, platí, že 1. Odpovědnost za dodržení práva účastníka řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě leží především na státu a ten ji nemůže přenášet na účastníky řízení tím, že po nich bude požadovat, aby se v případě hrozící či nastalé nepřiměřené délky řízení domáhali nápravy a dojde-li k porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě, sankcionovat jej při stanovení výše odškodnění za to, že se nápravy nedomáhal. Při zkoumání toho, zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, je třeba z uvedeného vycházet a jejich využití přičíst poškozenému k dobru, nikoliv mu přičítat k tíži, že je nevyužil.

2. Závěr o nepřiměřenosti délky konkrétního řízení musí vycházet z celkové doby řízení ve vztahu ke konkrétnímu účastníkovi. Musí být tedy nejprve postaveno na jisto, jak dlouho dané řízení trvalo. Platí přitom, že v případě osob, které přistoupily do řízení vlastním jménem, se celková doba řízení odvíjí až od toho okamžiku, kdy se taková osoba stala účastníkem řízení, nikoliv od okamžiku, kdy řízení bylo zahájeno.

72. Soud hodnotil provedené důkazy dle ust. § 132 o.s.ř. v jejich vzájemné souvislosti a každý důkaz jednotlivě, přihlédl k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo a dospěl k těmto skutkovým a právním závěrům73. Důkazy navrženými žalovanou ve vztahu k existenci účtu , Jméno advokáta, se soud nezabýval, neboť z jakého účtu byla uhrazena sankce , částka, je nerozhodné a soud je toho názoru, že s projednávanou věcí nemají žádnou souvislost. Rozhodným je zjištění a posouzení, zda došlo k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu z důvodu nepřiměřené délky řízení. Soud přihlédl i ke všem tvrzením žalované ve vztahu ke společnosti Uber a Uber BV, avšak dospěl k závěru, že ani tyto okolnosti nejsou v případě projednávané věci klíčové.

74. Je nesporné, žalobou uplatňuje nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“) ve výši , částka, z titulu nepřiměřené délky kontrolního řízení vedeného Magistrátem hl. m. Prahy, Odborem dopravních agend, (dále jen „Magistrát“) pod sp. zn. S-MHMP , č. účtu, ODA-, jméno FO, a navazujícího správního řízení vedeného Úřadem Městské části , adresa, , Odboru dopravy a životního prostředí, (dále jen „Úřad“) jako správním orgánem I. stupně pod sp. zn. SZMCP6 , č. účtu, a následně Magistrátem jako orgánem odvolacím pod sp. zn. S- MHMP , č. účtu, ODO-, jméno FO, a dále soudního řízení vedeného Městským soudem v Praze (dále jen „Městský soud“) pod sp. zn. , spisová značka, . nárok, tak jak je uplatněn žalobou, u ní byl uplatněn dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. dne , datum, , a to prostřednictvím datové schránky právního zástupce žalobce.

75. Žalovaná svým vyjádřením k žádosti ze dne , datum, dospěla k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním je v dané věci konstatování porušení práva. Žalovaná tedy nárok žalobce – byť částečně uznala, avšak požadavek žalobce na finanční odškodnění neuznala.

76. Aby bylo možno dovodit odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb., za nemajetkovou újmu, způsobenou nesprávným úředním postupem, je třeba, aby byly splněny tři zákonné podmínky: 1. nesprávný úřední postup; 2. vznik újmy; 3. příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem újmy77. Všechny podmínky musí být splněny kumulativně, což znamená, že bez splnění, byť jedné z nich, nedochází ke vzniku odpovědnosti státu. Vznik nemajetkové újmy, v důsledku nepřiměřené délky vedeného řízení, zpravidla nelze prokazovat, neboť jde o stav mysli poškozeného a proto se v řízení obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody k tomu, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Zadostiučinění slouží ke kompenzaci stavu nejistoty, na níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouho vedeného řízení uveden, a v níž byl tak udržován. Odškodňuje se tedy újma způsobená nejistotou ohledně výsledku řízení a s ním souvisejícím právním postavením poškozeného. Významnou roli při tom hraje důležitost předmětu řízení pro poškozeného.

78. Podle Stanoviska NS platí, že odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění, musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky, stanovené násobkem celkové doby řízení v letech, či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením, či odečtením vlivu skutečnosti vyplývající z kritérií obsažených v ust. §31 a) odst. 3 písm. b-e zák. č. 82/1998 , právnická osoba, poměry ČR je přiměřené, jestli se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi , částka, až , částka, , za jeden rok v řízení, tj. , částka, – , částka, za jeden měsíc řízení. Přitom je nezbytné zohlednit, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou), byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Je rozumné, jestliže první dva roky řízení budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky , částka, až , částka, , tedy za jeden rok pak , částka, až , částka, . Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok v řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení spočítané v letech, či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů, uvedených pod písmenem b) – e) ust. §31 a) odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Základní částku je možno přiměřeně zvýšit, či snížit, přičemž by měla být v obecné rovině dostačující zvýšení, či snížení, nepřesahující 50%, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ní poskytovaným odškodněním.

79. V této projednávané věci byla splněna podmínka předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu a žaloba byla podána včas.

80. Soud dospěl k závěru, že na tento případ dopadá čl. 6 odst. 1 úmluvy a stanoviska při hodnocení okolností tohoto případu (§ 31a) odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb.) shledal, že délka posuzovaného řízení vedeného před správními orgány ve věci kontrolního řízení vedeného , Anonymizováno, hl. m. , Anonymizováno, , Odborem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , (dále jen „Magistrát“) pod sp. zn. S-MHMP , č. účtu, ODA-, jméno FO, a navazujícího správního řízení vedeného Úřadem Městské části , adresa, , Odboru , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , (dále jen „Úřad“) jako správním orgánem I. stupně pod sp. zn. SZMCP6 , č. účtu, a následně Magistrátem jako orgánem odvolacím pod sp. zn. S- MHMP , č. účtu, ODO-, jméno FO, a dále soudního řízení vedeného Městským soudem v Praze (dále jen „Městský soud“) pod sp. zn. , spisová značka, byla nepřiměřeně dlouhá, když toto řízení probíhalo 4 roky, 7 měsíců a 13 dnů, tj. od , datum, do , datum, . (§31 odst. 3 písm. a) zák. č. 82/1998 Sb.) Vedené řízení nevykazovalo naprosto žádnou skutkovou ani procesní, či právní složitost, větší, než standardní a jednalo se o řízení spíše jednodušší. Žalobce sám se na délce posuzovaného řízení významně nepodílel. Žalovaná sama dospěla k závěru, že délka řízení byla nepřiměřeně dlouhá, což konstatovala i ve svém vyjádření. Nyní posuzované řízení nelze považovat za řízení s typově zvýšeným významem, tzn. trestní, vazební, o ochranu osobnosti, péče o nezletilé, o výživné, o osobním stavu, nebo o pracovních nárocích. U posuzovaného případu nepřipadá v úvahu ani jeho zvýšený význam z důvodu věku, zdravotního stavu, či jiné tíživé situace účastníka řízení. Význam posuzovaného řízení pro žalobce soud v tomto případě považoval spíše za snížený, a navíc, se soud ztotožňuje i s vyjádřením žalované, že nakonec žalobce byl uznán vinným. Nicméně délka tohoto řízení byla nepřiměřená, v samotném správním řízení (řízení o přestupku) nebyla dodržena zákonná lhůta (60 dnů) pro vydání rozhodnutí podle § 94 zák. č. 251/2016 Sb.) v řízení v prvním stupni ani v řízení odvolacím a jednalo se o stav nejistoty na straně žalobce, protože se jednalo o jeho pracovní pozici za situace, kdy v době zahájení řízení bylo žalobci cca 65 let, což je věk, kdy se obtížně shání nové zaměstnání. Na druhé straně soud zvážil i tu okolnost, že žalobce byl uznán vinným zmíněným přestupkem. Proto také soud zvolil ve smyslu Stanoviska nejnižší částku, která by měla být za průtahy přiznána, a ještě tuto krátil o 50%. Žalobce sice, jak vyplynulo ze spisů nejevil o průběh řízení zájem zvýšený zájem, byl ve věci zastoupen advokátem. Sám žalovaný zkonstatoval, v rámci mimosoudního jednání, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu v tom směru, že celková délka řízení nebyla přiměřená, bylo žalobci poskytnuto zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na projednávání věci v přiměřené lhůtě. Toto konstatování bylo žalobci zasláno. Pokud tedy žalobce považoval tuto omluvu za nepřiměřenou, požadoval finanční satisfakci ve výši , částka, . Soud zvážil všechny okolnosti a dospěl k závěru, že je na místě přiznat žalobci nemajetkovou újmu v částce počítané dle shora uvedeného stanoviska. Nemajetková újma, kterou žalobce v důsledku toho utrpěl, se presumuje a není třeba ji prokazovat. Jelikož posuzované řízení trvalo 4 roky 7 měsíců a 13 dnů nemůže být dostačující kompenzací pouze konstatování, že došlo k nepřiměřené délce posuzovaného řízení a je na místě přiznání kompenzace ve formě zadostiučinění v penězích. V souladu se Stanoviskem je pro výpočet východiskem částka , částka, za rok posuzovaného řízení, částka , částka, v prvních dvou letech a částka , částka, za měsíc. Délce posuzovaného řízení odpovídá základní částka 54 290.80 což představuje , částka, v prvních dvou letech, částka , částka, za rok, posuzovaného řízení a částka , částka, za měsíc, částka , částka, za den. (výpočet , částka, x 2 + , částka, x 2 + 7x1250 Kč + 13x , částka, . Důvody pro snížení, či zvýšení základní částky z ostatních hledisek, soud neshledal. Konečná částka 27.

145. Kč respektuje zachování vztahu přiměřenosti mezi utrpěnou morální újmou a za ni poskytnutým zadostiučiněním a zcela odpovídá konkrétním okolnostem případu a je v souladu se závěry zaujatými ve stanovisku. V prodlení s platbou, se žalovaná ocitla dne 2 , datum, . Žalobce má tudíž nárok, kromě zaplacení uvedené částky, i na příslušenství, tedy zákonný úrok z prodlení z této částky, ve výši 8,25% ročně od , datum, . Soud proto částečně žalobě vyhověl, a pokud žalobce požadoval zaplacení dalších , částka, se zákonným úrokem z prodlení, v této části soud, žalobu, jako nedůvodnou, zamítl.

81. K námitce žalované, že považuje poskytnutí jakéhokoliv zadostiučinění za rozporné s veřejným pořádkem a dobrými mravy a obecnými principy spravedlnosti soud uvádí, že v rozporu s touto námitkou sama žalovaná částečné zadostiučinění žalobci poskytla mimosoudně. Zároveň podle rozsudku NS sp.zn , spisová značka, ze dne , datum, platí, že žalobu na náhradu nemajetkové újmy, je. li dána odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb. nelze zamítnout s odkazem na dobré mravy.

82. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Soud přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Při stanovení výše tarifní hodnoty aplikoval soud ust. § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.“), srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , a přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za přípravu a převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky , částka, za podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky , částka, za účast na jednání soudu dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t., z částky , částka, za účast na jednání soudu dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky , částka, za účast na vyhlášení rozhodnutí dne , datum, dle § 11 odst. 2 písm. f) a.t., včetně šesti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, tj. , částka, . V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení do rukou advokáta.