31 C 49/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Šumovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B Brno o zaplacení 4 719 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 719 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 719 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů ode dne, kdy tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 909 Kč k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta A, , advokáta, a to do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 4 719 Kč s přísl. – zákonným úrokem z prodlení uvedeným pod výrokem I. tohoto rozsudku. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla podepsána smlouva o , Anonymizováno, v intencích zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž tato smlouva je neplatná z důvodu porušení předpisů na ochranu spotřebitele ze strany žalované. Žalobkyně uhradila žalované v souvislosti se smlouvou o úvěru celkovou částku ve výši 28 484 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy byla žalovaná oprávněna ponechat si jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč, a vrátit žalobkyni částku 8 484 Kč představující bezdůvodné obohacení na straně žalované. Žalobkyně k tomu žalovanou vyzvala předžalobní výzvou ze dne , datum, , která byla žalované doručena dne , datum, , která obsahovala rovněž výzvu k úhradě účelně vynaložených nákladů právního zastoupení ve výši 4 719 Kč. Tyto náklady žalobkyně vynaložila z důvodu nutnosti posouzení platnosti smlouvy o úvěru a oprávněnosti vymáhaných nároků plynoucích z podepsané smlouvy. Dne , datum, žalovaná zaslala částku ve výši 8 484 Kč na účet žalobkyně, kdy tak ze strany žalované došlo k úhradě plné výše bezdůvodného obohacení. Žalobkyně je přesvědčen, že úhradu této výše bezdůvodného obohacení lze brát jako potvrzení její existence, a to jak co do důvodu, tak výše. Žalovaná však žalobkyni neuhradila účelně vynaložené náklady právního zastoupení. Lhůta k úhradě nákladů právního zastoupení uplynula dne , datum, . Náklady právního zastoupení, které žalobkyně v zaslané předžalobní výzvě uplatnila, představují příslušenství pohledávky, kdy tyto náklady byly vynaloženy zcela účelně, neboť žalovaná na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobce a další vzájemné komunikace plnou výši bezdůvodného obohacení uhradila. Ke dni podání předžalobní výzvy ze dne , datum, činila výše účelně vynaložených nákladů celkem 4 719 Kč a spočívala v převzetí právního zastoupení a sepsání předžalobní výzvy se základním skutkovým a právním rozborem 2 x 1.500 Kč (tarifní hodnota 8 484 Kč), tj. 3 000 Kč + 2 x režijní paušál ve výši 450 Kč, tj. 900 Kč, v souladu s ust. § 7, 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a dále dle § 14a advokátního tarifu náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % DPH, tj. 819 Kč. Žalovaná žalovanou částku do dnešního dne neuhradila.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Nesporovala uzavření smlouvy o , hodnota, ze dne , datum, ani obdržení předžalobní výzvy k vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení dne , datum, . Žalovaná v odpovědi zaslala dne , datum, e-mailem žalobkyni návrh na smírné řešení, ve kterém navrhla vrácení celé výše požadovaného přeplatku jistiny ve výši 8 484 Kč. Žalobkyně i její právní zástupce jakoukoli formu komunikace ze strany žalované ignorovali. Dne , datum, vrátila žalovaná žalobkyni požadovaný přeplatek jistiny ve výši 8 484 Kč. Žalovaná nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že účelně vynaložila náklady na právní zastoupení ve výši 4 719 Kč. Pakliže měla žalobkyně za to, že ze strany žalované došlo k porušení povinností vyplývajících ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, měla možnost obrátit se nejprve na žalovanou. Na tuto možnost jsou klienti upozorněni na webových stránkách žalované, a to konkrétně v sekci „Reklamace a stížnosti“. Žalovaná ve výše uvedené sekci nabízí i možnost obrátit se na ombudsmana pro klienty v případě, že nejsou spokojeni s vyřešením stížnosti či reklamace. Nabízené řešení je nejenom rychlejší, ale zejména hospodárnější, a to pro obě strany. Žalobkyně však této možnosti nevyužila a rovnou kontaktovala žalovanou prostřednictvím advokáta. Byť toto právo nelze žalobkyni odepřít, je zřejmé, že bezplatný proces vyřizování reklamací a stížnosti se jeví jako méně nákladná a zároveň stejně efektivní varianta. O neúčelnosti vynaložených nákladů svědčí taktéž skutečnost, že žalobkyně nejprve nevyužila institut finančního arbitra. Pakliže měla žalobkyně pochyby o platnosti úvěrové smlouvy a oprávněnosti nároků, mohla se v této věci dále obrátit na kancelář Finančního arbitra jakožto orgánu mimosoudního řešení sporu dle zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi. Informace o této možnosti řešení sporů je mj. obsažena také v úvěrové smlouvě, části X, odst. 10.

4. Řízení před Finančním arbitrem není zpoplatněno a jeho smyslem je posoudit právě platnost smluv o úvěru a oprávněnost uplatňovaných nároků. Žalobkyni by proto za těchto okolností žádné účelně vynaložené náklady nevznikly (nebo by tvořily zlomek těch aktuálně požadovaných). Žalovaná si je zároveň vědoma, že za některých okolností mohou být považovány za účelně vynaložené i náklady vzniklé v předsoudní fázi sporu (srov. např. s Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Nicméně i citovaný rozsudek předpokládal vlastní aktivitu žalobkyně, přičemž byla nucena vyhledat pomoc až ve chvíli, kdy žalovaná nebyla dobrovolně ochotna plnit své povinnosti (k náhradě škody). Žalovaná však byla ochotna plně vyhovět požadavku žalobkyně k vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení, a tedy nezavdala žádný důvod k tomu, aby musela žalobkyně vyhledat právní pomoc. Tím spíše, že žalobkyně se ani nepokusila o kontaktování žalované nejdříve sama, případně prostřednictvím finančního arbitra. Proto se dle žalované o situaci podobnou té v citovaném rozsudku v tomto případě nejedná. Zadruhé, žalované je ze své činnosti známé, že právní zástupce žalobkyně uplatňuje shodným způsobem nároky klientů opakovaně. Předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně prakticky kopírují totožný vzor, přičemž dochází pouze ke změnám ve jménech, datech, částkách a drobných formalitách. V tomto smyslu lze analogicky odkázat na ustanovení § 14b Vyhlášky č. 177/1996 Sb. K aplikaci ustanovení by mělo dojít jsou-li kumulativně splněny následující podmínky: 1) návrh je podaný na ustáleném vzoru; 2) návrh je podán ve skutkově a právně obdobných věcech; 3) návrh je opakovaně uplatněn týmž žalobcem; 4) předmětem řízení je peněžité plnění, které nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalovaná tedy uzavírá, že pokud by soud shledal náklady právního zastoupení v mimosoudní fázi za účelně vynaložené, pak by měly být v souladu s ustanovením § 14b Advokátního tarifu znatelně nižší. V projednávané věci vyčíslila žalovaná náklady právního zastoupení na částku v celkové výši 968 Kč. Žalovaná má za to, že požadované náklady právního zastoupení nebyly vynaloženy účelně a že svým chováním nezavdala příčinu k zahájení tohoto soudního řízení, když byla připravena žalovanou částku uhradit a tuto skutečnost i žalobkyni a jejímu právnímu zástupci opakovaně sdělovala. Pro případ, že se soud s tímto neztotožní, tak žalovaná požádala o snížení výše náhrady nákladů právního zastoupení, neboť jsou v této věci splněny předpoklady pro uplatnění postupu dle § 14b Advokátního tarifu a s ohledem na opakovaná téměř totožná podání právního zástupce žalobkyně se jedná o skutkově a právně jednoduchou věc, u které je snížení náhrady nákladů právního zastoupení plně odůvodněno.

3. Podle ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Mezi účastníky bylo nesporným, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o , hodnota, , a to dne , datum, . Žalobkyně uhradila žalované v souvislosti s touto smlouvou částku ve výši 28 484 Kč. Dne , datum, žalovaná zaslala žalobkyni částku ve výši 8 484 Kč. Žalovaná do dnešního dne neuhradila částku 4 719 Kč.

5. Soud s ohledem na omluvu zástupce žalobkyně, respektive jeho sdělení, že je možné konat jednání v nepřítomnosti, aniž by žádal o odročení jednání, rozhodl postupem podle § 101 odst. 3 o.s.ř. o tom, že bude jednáno v nepřítomnosti řádně předvolaného zástupce žalobkyně, který včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání a z účasti na jednání se omluvil.

6. Pokud se týká závěru o skutkovém stavu, soud uzavírá, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně jakožto spotřebitel uzavřela se žalovanou smlouvu označenou jako smlouva , hodnota, ze dne , datum, . Na základě této smlouvy byl žalobkyni poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč (smlouva o , hodnota, ). Žalovaná k výzvě žalobkyně ze dne , datum, , doručené žalované dne , datum, (předžalobní výzva ze dne , datum, , a to včetně doručenky) vrátila žalobkyni částku 8 484 Kč z titulu přeplatku jistiny na základě neplatnosti smlouvy o úvěru (potvrzení o vyplacení částky; komunikace s klientkou a advokátní kanceláří a návrh dohody o narovnání). Celkový dluh žalobkyně vůči žalované činil ke dni , datum, částku 28 135 Kč, přičemž žalobkyně byla vyzvána k provedení minimální splátky ve výši 8 135 Kč, neboť byla 4 dny po splatnosti (e-mail ze dne , datum, ). V průběhu jednání žalobkyni zastupoval její právní zástupce – , tituly před jménem, , jméno FO, , který předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzval žalovanou rovněž k úhradě účelně vynaložených nákladů právního zastoupení ve výši 4 719 Kč, které žalobkyně vynaložila z důvodu nutnosti posouzení platnosti smlouvy o úvěru a oprávněnosti vymáhaných nároků plynoucích z podepsané smlouvy. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná zaplatila žalobkyni náklady právního zastoupení ve výši 4 719 Kč za převzetí právního zastoupení a sepsání předžalobní výzvy se základním skutkovým a právním rozborem 2 x 1 500 Kč (tarifní hodnota 8 484 Kč), tj. 3 000 Kč + 2 x režijní paušál ve výši 450 Kč, tj. 900 Kč, v souladu s ust. § 7, 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a dále dle § 14a advokátního tarifu náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % DPH 819 Kč.

7. Pokud se týká právního hodnocení, žalobkyně touto žalobou požaduje náhradu nákladů řízení, které vynaložila v předžalobní fázi uplatňování jejího nároku na vydání bezdůvodného obohacení proti žalované, a to z titulu neplatné spotřebitelské smlouvy o úvěru. Žalovaná žalobkyni vydala bezdůvodné obohacení, odmítla však náhradu nákladů právního zastoupení s ohledem na jejich neúčelnost. K tomu soud uvádí, že právo na právní zastoupení je součástí ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces. Žalobkyně se jakožto slabší strana sporu – spotřebitel a právní laik nechala zastoupit zástupcem z řad advokátů k posouzení a k právnímu rozboru uzavřené úvěrové smlouvy. Námitky žalované soud v tomto ohledu vyhodnotil jako nedůvodné. Žalovaná sama aktivně žalobkyni nekontaktovala ohledně (ne)platnosti úvěrové smlouvy, přestože dle svých vlastních tvrzení si je vědoma, že klienti právního zástupce žalobkyně totožné nároky u žalované uplatňovali. Žalobkyně se tedy svého práva musela aktivně domáhat. V řízení nebylo tvrzeno a ani prokázáno, že by žalobkyně disponovala odbornými znalostmi v oblasti práva a právní vědy, či minimálně v oblasti ochrany spotřebitelů. Žalobkyně využila svého legitimního práva na právní pomoc nejen za účelem vedení komunikace se žalovanou ve vztahu k vydání bezdůvodného obohacení, ale i toliko k samotnému právnímu posouzení existence práva žalované na žalobkyní uhrazené příslušenství úvěru a posouzení platnosti samotné smlouvy. Za této situace žalobkyně účelně a oprávněně vynaložila náklady na právní služby a lze se jich domáhat jakožto příslušenství nároku na vydání bezdůvodného obohacení dle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a to včetně zákonného úroku z prodlení podle § 1969 a 1970 ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. se splatností podle předžalobní výzvy. Výše účelně vynaložených nákladů na právní zastoupení žalobkyně v předžalobní fázi odpovídá výši mimosmluvní odměny dle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále také jen „a.t.“, z tohoto důvodu bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla v řízení plně úspěšná, soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 3 909 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, dále z nákladů na zastoupení žalobkyně advokátem, kterému náleží odměna dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 a.t. (ve znění od , datum, ) ve výši 1 000 Kč za každý jeden úkon právní služby po 1 000 Kč, tj. za sepis žaloby a sdělení k výzvě soudu a replika k odporu žalované ze dne , datum, , včetně paušální náhrada výdajů dle § 13 odst. 4 a.t. ve výši 2 x 450 Kč, to vše vyjma soudního poplatku zvýšeno o 21 % DPH ve výši 609 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za právní úkony spočívající v podání odvolání proti EPR ze dne , datum, a doplnění tvrzení a právní argumentace ze dne , datum, a doplnění právní argumentace a závěrečný návrh ze dne , datum, , neboť tyto neshledal jako účelné. EPR byl zrušen pro odpor žalované a žalobkyně mohla veškerou právní argumentaci uvést v jednom podání. Soud rovněž nepřistoupil k aplikaci ust. § 14b Vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť není splněna podmínka stejného žalobce.

9. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř.