31 C 63/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Stamidisovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci pro zaplacení 997 659,10 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku částku 997 659,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 997 659,10 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05%.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 60 984 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce.

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky 997 659,10 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že rozsudkem odvolacího soudu - [název soudu] ze dne 28.6.2016, č.j. 19 Co 57/2016-199 žalobci (v daném řízení v postavení žalovaného) uložil zaplatit [jméno] [příjmení] částku 500 000 Kč s příslušenstvím, [jméno] [příjmení] částku 300 000 Kč s příslušenstvím a [jméno] [příjmení] částku 150 000 Kč (dále i jako„ poškození“), vč. povinnosti zaplatit jim náhradu nákladů řízení každému ve výši 22 847,50 Kč a odvolacího řízení ve výši 7582,20 Kč. Důvodem uvedené žaloby byl nárok poškozených na úhradu nemajetkové újmy způsobené řidičem autobusu žalobce, jenž řídil vozidlo odpovědnostně pojistěného u žalovaného, v němž cestoval syn a bratr poškozených. Celkem tak žalobce na základě uvedeného rozhodnutí uhradil poškozeným částku 1 051 289,10 Kč dne [datum] a dále náklady řízení soudu ve výši 10 000 Kč, částku 63 630 Kč uhradil viník nehody – řidič [příjmení]. Žalobce se tak na žalovaném domáhá zaplacení pojistného plnění odpovídající jeho splněné povinnosti dle rozsudku.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhoval ji zamítnout, neboť je nárok žalobce promlčen. Dle žalovaného dnem určující počátek běhu promlčecí doby je den úmrtí poškozeného [jméno] [příjmení], tj. [datum], promlčecí doba počala běžet 1 rok po této události, právo na plnění z pojištění se promlčí nejpozději za 3 roky. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána dne [datum], byla podána po uplynutí promlčecí doby. Žalovaný uvedl, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě autobusu provozovaného žalobcem, při níž byl usmrcen [jméno] [příjmení], syn [jméno] a [jméno] [příjmení] a bratr [jméno] [příjmení], a dále, že v roce 2014 vyplatil pojistné plnění – jednorázové odškodnění rodičům a bratrovi, náklady pohřbu, repatriaci tělesných ostatků a náklady právního zastoupení pozůstalých.

3. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících důkazů: Ze spisu vedeného [název soudu] sp. zn. 10 C 130/2015 vyplynulo, že se žalobci [jméno], [jméno] a [jméno] [příjmení] žalobou ze dne [datum] na žalovaném [název žalobkyně], [IČO] (dále jako„ [anonymizováno]“), domáhali zaplacení nemajetkové újmy. Z podání [právnická osoba] ze dne [datum] (č.l. 87) vyplynulo, že tato nesouhlasila se svým účastenstvím ani v procesním postavení druhého žalovaného (nebylo tak učiněno k návrhu žalobce, návrh učinila toliko spol. [anonymizováno]), ani v postavení vedlejšího účastníka na straně žalované, přičemž odkázala na ustálenou judikaturu Nejvyššího soud ČR, dle něhož nároky dle § 11 a 13 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, neodškodňují dle § 6 odst. 2 zák. 168/1999 Sb. Návrhem spol. [anonymizováno] na přistoupení vedlejšího účastníka na straně žalované ze dne [datum] se [anonymizováno] navrhoval, aby soud vyzval [právnická osoba], aby přistoupila na stranu žalovanou jako vedlejší účastník. Z rozsudku [název soudu] ze dne 14.12.2015, č.j. 10 C 130/2015-143 ve znění doplňujícího rozsudku z 25.5.2016, č.j. 10 C 130/2015-177 a ve spojení a ve znění [název soudu] ze dne 28.6.2016, č.j. 19 Co 57/2016-199 vyplynulo, že spol. [anonymizováno] byla uložena žalobkyni [jméno] [příjmení] povinnost zaplatit částku 500 000 Kč, žalobci [jméno] [příjmení] částku 300 000 Kč, žalobci [jméno] [příjmení] částku 150 000 Kč, na náhradě nákladů řízení pak povinnost zaplatit každému ze žalobců částku 22 847,50 Kč za řízení před okresním soudem a částku 7 582,20 Kč za odvolací řízení. Právní moc rozsudku [název soudu], č.j. 19 Co 57/2016-199 je vyznačena ke dni [datum]. Z informace [právnická osoba] o výplatě pojistného plnění ze dne [datum] vyplynulo, že žalovaná na pojistném plnění poškozeným – rodině [příjmení] poskytla jednorázové odškodnění každému z rodičů dle § 444 odst. 3 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve výši 240 000 Kč, bratrovi ve výši 175 000 Kč, na náklady pohřbu částku 82 642 Kč, náklady na repatriaci ostatků 50 408 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 80 294 Kč.

4. Na základě provedených důkazů a nesporných tvrzení účastníků soud dospěl ke skutkovému závěru, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, kdy zemřel [jméno] [příjmení]. Autobus, jímž [jméno] [příjmení] cestoval, byl odpovědnostně pojištěn u žalované, která [anonymizováno] poskytla pojistné plnění dne [datum]. Poškození – manželé [příjmení] a bratr [jméno] dne [datum] uplatnili požadavek na zaplacení nemajetkového odškodnění u [název soudu], který ve spojení s rozhodnutím [název soudu] ze dne [datum] rozhodl o povinnosti spol. [anonymizováno] uhradit [anonymizováno] nemajetkovou újmu a náklady řízení, řízení bylo pravomocně ukončeno dne [datum]. Ačkoli se spol. [anonymizováno] domáhala, aby do řízení vedeného u [název soudu], sp. zn. 10 C 130/2015 vstoupil žalovaný ([právnická osoba]) ať už v postavení vedlejšího účastníka nebo druhého žalovaného, se svým požadavkem neuspěla. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se na žalovaném domáhal zaplacení pojistného plnění, neboť rodině [příjmení] zaplatil 997 659,10 Kč.

5. Soud při právním posouzení sporu vyšel z následujících zákonných ustanovení: Dle ust. § 6 odst. 2 písm. a) zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti způsobené provozem vozidla ve znění do [datum], nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou škodu na zdraví nebo usmrcením, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato škoda vznikla a za kterou pojištěný odpovídá, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. Poznámka pod čarou odkazuje na ust. § 442 a násl. občanského zákoníku. Dle § 8 zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění do [datum], se právo na plnění z pojištění se promlčí nejpozději za 3 roky; promlčecí doba práva na pojistné plnění počíná běžet za 1 rok po vzniku pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vznikl přímý nárok na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný žádá na pojistiteli úhradu částky, kterou poskytl poškozenému jako náhradu škody, za kterou poškozenému odpovídá. Dle § 101 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále jako„ o.z.“) je promlčecí doba tříletá.

6. Ačkoli žalobce žádal řízení přerušit dle § 109 odst. 1 písm. d) o.s.ř. za účelem žádosti Soudního dvora Evropských společenství o rozhodnutí o předběžné otázce, soud tomuto požadavku nevyhověl. Důvodem je zájem na rychlém a hospodárném vyřešení věci, a skutečnost, že skutkově obdobná věc již byla judikatorně Nejvyšším soudem ČR (viz rozhodnutí z 18.10.2017, sp. zn. 31 Cdo 1704/2016) řešena v souvislostech se směrnicí Rady 72/166 EHS z [datum], směrnicí Rady 90/232 EHS z [datum], vč. rozhodnutí ESD ve věci C [číslo], C [číslo]. Rozhodnutí pak bylo posuzováno i Ústavním soudem (viz rozhodnutí z [datum], sp. zn. II. ÚS 4056/17), kdy ústavní stížnost byla odmítnuta.

7. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí ve věci závisí na posouzení vznesené námitky promlčení, soud se nejprve zabýval jejím hodnocením. Předmětem řízení je nárok na pojistné plnění, které se promlčuje dle § 8 zákona o pojistné smlouvě. Počátkem promlčecí doby je okamžik, kdy došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostního práva fyzické osoby ve smyslu ust. § 11 a § 13 o.z.. V posuzovaném případě byl rozhodujícím okamžik úmrtí [jméno] [příjmení], tj. den [datum]. Promlčecí doba tří let počala běžet za rok po této události. Byla-li žaloba podána dne [datum], byla podána po uplynutí promlčecí doby.

8. Soud k námitce žalobce rovněž posuzoval, zda uplatněná námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. Soud zvažoval, zda zánik nároku není nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo neuplatnil, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Ačkoli v době právní moci odvolacího rozhodnutí č. j. 19 Co 57/2016-199, tj. 1.8.2016 by byl nárok žalobce promlčen, žalobce s podáním žaloby otálel další 2 roky. Jak již bylo zmíněno, žalobce měl možnost se se svým nárokem na soud obrátit poté, co bylo pravomocně rozhodnuto o nároku na náhradu nemajetkové újmy [anonymizováno], avšak teprve po dvou letech od rozhodnutí odvolacího soudu se na žalovaném domáhal zaplacení pojistného plnění. Pokud žalobce odkazoval na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4757/2016, není tento odkaz případný, zmíněné totiž řeší charakter rozhodnutí o stanovení povinnosti peněžitého zadostiučinění ve vztahu ke splatnosti, resp. možnosti přiznání úroků z prodlení při peněžitém zadostiučinění dle § 13 odst. 2 o.z. V řízení vedeném u zdejšího soudu lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 18.10.2017, sp. zn. 31 Cdo 1704/2016, dle kterého:„ Vznik povinnosti pojistitele plnit poškozenému náhradu nemajetkové újmy v penězích podle § 11 a § 13 obč. zák. se přitom váže na zásah do osobnostních práv fyzické osoby, nikoliv až na pravomocné rozhodnutí soudu, které tuto povinnost deklaruje, jak namítá dovolatel. Ostatně již v rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. 1 Co 63/2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] byl odmítnut názor, že v době před rozhodnutím soudu o náhradě nemajetkové újmy v penězích existuje pouze nárok na tuto náhradu a teprve pravomocný soudní rozsudek konstituuje vznik pohledávky a nárok na neexistující pohledávku před rozhodnutím soudu se nemůže promlčet.“ Uvedený spor byl také posuzován Ústavním soudem, který ústavní stížnost usnesením dne [datum] odmítl (sp. zn. II ÚS 4056/17) jako zjevně neopodstatněnou. Ke stejnému výsledku dospěl i v obdobné věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 151/19. Soud má za to, že v posuzovaném případě se nejednalo o tak výjimečný případ, pro který by uplatnění námitky promlčení bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor žalobce.

9. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť požadavek žalobce již byl promlčený a žalovaný námitku promlčení řádně uplatnil.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 60 984 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 997 659,10 Kč sestávající z částky 12 300 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání dne [datum] a [datum]) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 50 400 Kč ve výši 10 584 Kč. Přestože se v případě žalované jedná o pojišťovnu vybavenou právním aparátem, jde o subjekt soukromého práva, jemuž nelze upřít možnost se nechat zastoupit advokátem, na rozdíl od právního zastoupení státních institucí.