31 C 9/2015

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Stamidisovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 384 450 Kč s přísl. doplňujícím rozsudkem I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 384 450 Kč jdoucím od 1. 10. 2010 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce podal žalobu o zaplacení částky 384 450 Kč jako úhrady dluhu, který vznikl žalobci tím, že účastníci učinili v rámci své podnikatelské činnosti obchod. Žalobce i žalovaný jsou podnikatelé. Dne 21. 1. 2010 uzavřela žalobkyně se společností právnická osoba, IČO se sídlem ve země smlouvu o dílo, kterou se zavázala provést zpracování znaleckých posudků za účelem zjištění pravosti podpisů na listinách předložených objednavatelem. Odměna za provedení díla byla sjednána ve výši 1 800 000 Kč + DPH. Mezi žalovanou a společností právnická osoba bylo výslovně sjednáno, že žalovaná je oprávněna provést dílo prostřednictvím subdodavatele, kterým je žalobce. Se žalobcem žalobkyně uzavřela ve stejný den, a to 21. 1. 2010 ústní dohodu, kterou se žalobce zavázal vypracovat všechny znalecké posudky, které jsou předmětem smlouvy o dílo (tj. 40 ks posudků), zatímco žalovaná vykoná pouze práce administrativní. Žalovaná se s žalobcem dohodla, že za provedení práce mu uhradí částku 900 000 Kč, tedy jednu polovinu sumy, kterou měla sama obdržet. Žalobce zpracoval a dne 5. 2. 2010 žalované předal 8 ks znaleckých posudků, které žalovaná téhož dne předala zmocněnci objednatele. Dále žalobce zpracoval a v době mezi 5. 2. a 16. 2. 2010 žalované předal 32 ks znaleckých posudků, které žalovaná dne 16. 2. 2010 předala zmocněnci objednatele. Dne 14. 1. 2010 žalovaná žalobci uhradila zálohu na provedení díla ve výši 129 500 Kč a dne 5. 2. 2010 zálohu ve výši 26 050 Kč. Zálohy byly uhrazeny v měně EURO. Rozdíl ve výši 744 450 Kč žalovaná žalobci doposud neuhradila. Žalobce se tedy se žalovanou dohodl na odměně ve výši 500 000 Kč. Pro případ, že žalovaná tuto dohodu popře, žalobce uplatňuje nárok na odměnu ve výši obvyklé, tedy přiměřené. Za obvyklou odměnu pak považuje částku 540 000 Kč, která se rovná 30 % odměny bez DPH, kterou žalovaná měla obdržet či obdržela od společnosti právnická osoba, tj. z částky 1 800 000 Kč. Z opatrnosti žalobce touto žalobou žaluje zaplacení rozdílu mezi odměnou ve výši obvyklé, tj. 540 000 Kč a přijatými plněními v celkové výši 155 550 Kč a domáhá se zaplacení částky 384 450 Kč. Žalovaná svou pohledávku u společnosti právnická osoba vymáhala v rozhodčím řízení prostřednictvím rozhodce jméno příjmení se sídlem adresa. Rozhodce dne 13. 9. 2010 vydal pod sp. zn. spisová značka rozhodčí nález, kterým společnosti právnická osoba uložil povinnost uhradit žalované částku 1 500 000 Kč. Žalobce byl informován, že žalovaná svou pohledávku za společností právnická osoba vymohla. Žalobce žalovanou vyzval k úhradě dluhu přípisem ze dne 6. 9. 2010, kde žalované stanovil lhůtu do 30. 9. 2010, žalovaná však dluh neuhradila.

2. Obvodní soud pro Prahu 1 svým rozsudkem ze dne 16. 4. 2021, č. j. 31 C 9/2015-331, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 384 450 Kč (výrok I.) a rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení (výrok II.).

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Mezi žalovanou a společností právnická osoba byla uzavřena dne 21. 1. 2010 smlouva o dílo. Žalovaná se zavázala zhotovit za odměnu 1 800 000 Kč s DPH 42 znaleckých posudků z oboru grafologie, za účelem zjištění pravosti podpisů na listinách předložených objednatelem, což byla společnost právnická osoba Smlouvou bylo sjednáno, že žalovaná je oprávněna provést dílo prostřednictvím subdodavatele, kterým byl žalobce. Dne 21. 1. uzavřeli účastníci ústní dohodu. Žalovaná popřela, že by byla dohodnuta cena díla s tím, že smlouva byla bez konkrétní ceny. Vzhledem k tomu, že se jednalo o ústní smlouvu o dílo, nebyla jednotná ani tvrzení o rozsahu díla. Bylo prokázáno, že znalecké posudky byly vypracovány a předány společnosti právnická osoba, byl prokázán rozsah i počet znaleckých posudků. Rozdílné tvrzení však spočívalo v tom, že žalovaná tvrdila, že znalecké posudky zpracovala výhradně sama a žalobce byl pouze konzultantem a žádné posudky nevypracoval. Žalobce naopak tvrdil, že posudky vypracoval sám, emailem je zaslal žalované a ta je opatřila podpisem a razítkem. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 384 450 Kč s tím, že znalecké posudky vypracoval celé a žalovaná pouze přidala své razítko. Pokud se týká smluvního typu, byla uzavřena smlouva o dílo a to v ústní formě, kterou se žalobce se zavázal pro žalovanou zpracovat 40 ks znaleckých posudků z oboru expertizy ručního písma s cílem identifikace pisatele sporných podpisů. Žalovaná se zavázala uhradit žalobci sjednanou odměnu ve výši 900 000 Kč. Žalovaná mu za provedení díla uhradila pouze část odměny ve výši 155 500 Kč a to v částkách 129 500 a 26 050 Kč a tudíž mu dluží odměnu ve výši 744 450 Kč. Žalobce v tomto řízení vymáhá pouze část doplatku ve výši 384 450 Kč a zbytek nevymáhá již z důvodu výše soudního poplatku, který by byl nucen uhradit. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo číslo Sb. obchodního zákoníku, což potvrdil i odvolací soud v usnesení ze dne 20. 9. 2007 na č. j. 91 Co 128/2017 – 108, kde bylo postaveno najisto, že smlouva byla uzavřena jako smlouva mezi podnikateli v režimu zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku, přičemž se jednalo o smlouvu o dílo dle ust. § 536 a násl. o. z., dále toto bylo potvrzeno i usnesením Městského soudu v Praze 28. 8. 2019 č. j. 91 Co 91/2019 – 210. Dále vzhledem k tomu, že smlouva o dílo byla mezi účastníky sjednána ústně a to bez přítomnosti svědků, soud vycházel při svém rozhodování pouze z výpovědi účastníků a z obvyklé praxe mezi účastníky. Soudu proto nezbylo než se zaměřit na věrohodnost výpovědí účastníků s přihlédnutím k věrohodnosti výpovědi svědků a listinných důkazů. Žalovaná vypovídala ve věci dvakrát. Z pohledu soudu a hodnocení její výpovědi soud považuje výpověď za obecnou, nekonkrétní, některá tvrzení byla měněna, výpověď byla nejistá a k dotazu soudu nevypovídala konsistentně a přesně. Na některé otázky soudu nebyla schopna odpovědět vůbec nebo pouze obecně. To bylo právě v případu předávání sporných a srovnávacích materiálů, předávání a vracení těchto materiálů, předání posudku, otázky osobní konzultace mezi účastníky jejich setkávání atd. Žalovaná podporovala existenci konzultací s žalobcem výpovědí svědkyně celé jméno svědkyně, kterou soud nepovažuje za věrohodnou ale účelovou jak vyplyne z dalšího odůvodnění. Výpověď žalobce byla v průběhu řízení v podstatě stejná až na odchylky týkající se ceny a předání peněz, kdy si toto již pro časový odstup nepamatoval. Za věrohodnou soud považuje i výpověď spolupracovnice a přítelkyně žalobce svědkyně celé jméno svědkyně, která se vyjadřovala ke struktuře posudků a k práci na nich i výpověď svědkyně příjmení. Za klíčovou soud považuje výpověď svědka celé jméno svědka, které v podstatě objasnil otázku předávání posudků i materiálů a jeho výpověď korespondovala s výpovědí žalobce a naopak byla v rozporu s výpovědí žalované. Pokud se týká předmětu díla, žalobkyně uvedla, že žalobce se uvolil, že jí pomůže, když mu sdělila, že dostala zadání na velké množství posudků. ulice mezi účastníky, probíhala již delší dobu. Žalobce měl pracovat na znaleckých posudcích jako subdodavatel, což vyplynulo z výpovědi žalované, a tak měla činit i dohoda s paní příjmení. Žalobce byl na každém posudku podepsán jako konzultant. Tuto okolnost nešlo ověřit, neboť znalecké posudky neexistují, společnost byla v konkurzu a paní. příjmení, se kterou žalovaná jednala, byla zavražděna. Účastníci nemají a ani si kopie posudků ponechat nemohly, k čemuž se též zavázali. Soud proto, ohledně rozsahu posudků musel vycházet z konkrétní výpovědi žalobce, svědkyně celé jméno svědkyně. Posudky byly vypracovány na každou listinu zvlášť, měly úvod, grafickou část a závěrečné hodnocení. Žalobce tvrdil, že se pro žalovanou zavázal zpracovat po odborné stránce 40 ks posudků. Žalovaná měla tyto posudky opatřit znaleckou doložkou, razítkem se svým podpisem, vytisknout je a sešít. Takto vypovídal před soudem opakovaně a na rozdíl od žalované jeho výpověď byla konstantní. Konkrétně pokud se týká dohody o předmětu díla, žalovaná se na něj obrátila s tím, že potřebuje zpracovat větší počet znaleckých posudků. Taková praxe byla mezi účastníky obvyklá, těchto posudků bylo asi 40, práce byla komplikovanější a posuzovaly se 2 nebo 3 sporné podpisy. Ještě předtím, než byly vypracovány posudky, byla vypracována odborná vyjádření, která byla předána paní příjmení k posouzení, zda práce účastníků bude v pořádku nebo, jak uvedla žalovaná„ má smysl“ Poté bylo přistoupeno k vypracování znaleckých posudků. Dále bylo prokázáno, že před Obvodním soudem pro Prahu 1 byly již vedeny 2 spory mezi účastníky. Dohoda v této věci mezi žalobcem a žalovanou byla taková, že žalobce udělá posudky, které mu zadala jako zakázku, ona zaplatí dohodnutou cenu. Žalobce tvrdil, že posudek dělal vždy celý. Soud uvěřil tvrzení žalobce, že vypracovával, znalecké posudky celé a zcela jistě vypracovával grafickou část. Poté byly tyto posudky zasílány e- mailovou poštou žalované, poté byly vytištěny za spolupráce paní celé jméno svědkyně a paní příjmení. U žalované byly znalecké posudky vytištěny, kompletovány, žalovaná je opatřila razítkem a podpisem a poté byly předána zadavateli. Žalobce i žalovaná uvedli, že spolupráce v souzeném případě i v případech dalších probíhala stejným způsobem jako vždycky tak, jak to bylo mezi nimi obvyklé. Probíhala tedy v souladu s obvyklou zavedenou praxí mezi účastníky. Soud tedy dále prokazoval obvyklou praxi účastníků, jakým způsobem postupovali v rámci své spolupráce v letech 2008 – 2010. Z předložených důkazů zvláště pak tedy z 10 faktur plyne, že po dobu spolupráce s žalovanou vypracovával znalecké posudky celé. Jednotlivá plnění na fakturách z období 12. 2. 2009 – 5. 1. 2010 jsou žalobcem označena, jako zpracování posudku, nebo posudek apod. Toto nebylo žádným způsobem v průběhu doby žalovanou rozporováno natož vyvráceno. Dále soud poukazuje na přípis ze dne 21. 8. 2010 žalované žalobci po skončení vzájemné spolupráce, když tato mu děkuje za spolupráci a precizně odvedené posudky. Nehovoří v přípise o pomoci s posudky ale o jejich precisním vyhotovení. Oznámila mu též, že případné obhajoby jím vyhotovených posudků, mu budou přeposílány soudem. Soud dále poukazuje na to, že pokud se týká výpovědi svědkyně celé jméno svědkyně, tato byla nevěrohodná a zcela účelová, žalobce tvrdil, že se nikdy společně s žalovanou nesešel. Svědkyně celé jméno svědkyně popisovala i podrobnosti setkání v obec, když však žalobce před soudem uvedl, že ji nikdy neviděl. Soud má za to, že kdyby tomu bylo naopak, toto prohlášení by před soudem neučinil. Z tohoto důvodu považuje soud výpověď celé jméno svědkyně za nevěrohodnou i v tom směru, kdy popisovala postup při zpracování znaleckých posudků, kdy žalovaná tyto znalecké posudky měla zpracovávat sama. Ve věci 19 C 84/2011 kdy byl proveden důkaz rozsudkem i protokoly z jednání bylo prokázáno, že obvyklá praxe účastníků byla popsána tak, že ohledně konkrétních 2 posudků byly sjednány obvyklé podmínky. V tomto sporu se jednalo o 2 posudky. Účastníci cenu dohodli předem, při předávání materiálu ke zkoumání. Předem dohodnutou cenu za ně žalobce fakturoval a žalovaná faktury podepsala na důkaz souhlasu s cenou. Z rozsudku potom vyplynulo, že bylo konstatováno, že předmětné 2 posudky zpracoval výlučně žalobce včetně kompletace, tisku a svázání. Při práci na nich nebyla potřeba žádná konzultace se žalovanou. Bylo tedy konstatováno, že žalobce předal žalované odborně zpracované posudky, které tato bez úprav použila. Opatřila je svým podpisem a razítkem. jméno žalovaná se k obvyklé praxi mezi účastníky vyjádřila tak, že žalobce vypracovával znalecké posudky, kde zpracovával posudky, za to si uvedl vlastní cenu, udělal fakturu. Účastníci postupovali v tomto případě stejným způsobem, jak to bylo mezi nimi obvyklé. Obvyklá praxe mezi účastníky tudíž byla taková, že žalobce se pro žalovanou zavázal zpracovávat posudky celé, žalovaná je potom opatřila razítkem a podpisem. Žalovaná uvedla, že k práci žalobce neměla žádné výhrady, žádné výtky, naopak jeho práci uznávala. Tedy potvrdila, že žalobce splnil vše, k čemu se zavázal. Bylo prokázáno, že sjednaná cena byla 900 000 Kč, když za cenu 1 posudku byla stanovena částka 30 000 Kč. Na tom se účastníci dohodli a cena díla byla splatná do 14 dnů. Pokud s týká žalované, jak již soud uvedl, odpovídala nekonkrétně ohledně ceny i díla. Dále uváděla, že žalobce měl pohledávku za společností právnická osoba a uváděla, že žalobce vystavil fakturu, která byla adresována nikoliv žalované, ale spol. právnická osoba Žalovaná však uvedla, že sama dala žalobci pokyn k vystavení faktury přímo právnická osoba namísto žalované. Pokyn jako takový ode mne dostali, jenomže paní příjmení řekla, že máme tu fakturu rozepsat, každý svoji část a poslat tuto část právnická osoba, každý svoji půlku. K výši částky, jakou měl žalobce dostat, uvedla, že každý měl dostat půlku toho, co bylo na faktuře, tzn. vzhledem k tomu, že částka, kterou si žalovaná sjednala se společností právnická osoba činila 1 800 000 Kč, tuto částku nárokovala žalovaná na společnosti právnická osoba v rozhodčím řízení a povinnost zaplatit tuto částku byla uložena žalované společnosti rozhodčím nálezem 10. 8. 2010. Pokud tedy žalovaná tvrdila, že žalobce měl dostat polovinu, jedná se o částku 900 000 Kč. Žalovaná eviduje pohledávku za společností právnická osoba ve výši 900 000 Kč, po odečtení dvou záloh a to zálohy ve výši 129 500 Kč a 26 050 Kč, neuhrazenou do výše 744 450 Kč. Z e-mailu ze dne 7. 2. 2011 žalované vyplývalo, že pan celé jméno žalobce má za paní příjmení pohledávku ve výši 900 000 Kč částečně uspokojenou, přičemž osud pohledávky pana celé jméno žalobce za paní příjmení není závislý na osudu pohledávky paní příjmení za právnická osoba a to ani, pokud jde o splatnost. Pokud se týká e-mailu Mgr. příjmení, obrátil se na žalovanou s návrhem na řešení situace vzniklé s neuhrazením pohledávky s tím, že zástupce dlužníka má zájem problém vyřešit a dlužnou částku uhradit a že je ochoten a schopen uhradit částku 1 500 000 Kč a tato bude po odečtení nákladů rozdělena mezi žalovanou a žalobce rovným dílem. Žalobci tak byla nabídnuta úhrada částky 750 000 Kč po odečtení nákladů. Pokud se týká výše ceny, tato dle názoru soudu je přiměřená a pokud se týkalo znaleckého posudku, tato odpovídala předchozí praxi mezi účastníky a smlouvou mezi žalovanou a společností právnická osoba Cena znaleckého posudku odpovídala významu rozsahu a spěšnosti zakázky. To uvedl sám žalobce, s tím, že uvedl cenu a přirážku za náročnost a žalovaná potvrdila, že může dát přirážku za to, že to strašně spěchalo. Cena měla být splatná do 14 dnů. Žalovaná toto ujednání nepotvrdila. Její výpověď byla opět zcela nejasná a nekonkrétní. Soud proto poukazuje na ust. § 340 o.z., kdy dlužník je povinen závazek splnit v době stanovené ve smlouvě, není-li doba plnění ve smlouvě určená, je věřitel oprávněn požadovat plnění ihned po uzavření smlouvy a dlužník je povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, kdy byl věřitelem o plnění požádán. Žalobce zaslal žalované před žalobní upomínku dne 6. 9. 2010, kdy byla žalovaná požádána, aby dlužnou částku uhradila do 30. 9. 2010. Vzhledem k tomu, že pohledávka se stala splatnou k datu 1. 10. 2010 je žalovaná v prodlení. Rozpor ve výpovědích účastníků byl i v otázce srovnávacího materiálu. Žalovaná uvedla, že veškerý srovnávací materiál a veškeré podklady a předávání prováděla ona a předávala je panu celé jméno svědka, na což má doložené podpisy předávacích protokolů. Její výpověď je v rozporu s výpovědí svědka příjmení celé jméno svědka i výpovědí žalobce, kdy potvrdil, že toto předával žalobce příjmení celé jméno svědka sám, stejně tak jako znalecké posudky předával i veškerý srovnávací i sporný materiál. Na výzvu soudu žalovaná konkrétně neuvedla, co znamená grafická část posudku. Odpověděla pouze, že to dělal tím svým počítačovým systémem, tzn., že to nakopíroval. Žalovaná mu předala originály, žalobce to musel nakopírovat, nakopíruje originál, potom pracuje a kreslí tím jeho programem a samozřejmě tam vetknul buď shodné, nebo podobné či rozdílné znaky. Opět v tomto směru výpověď žalované byla značně nekonkrétní, neodborná avšak potvrdila, že žalobce má na to program a vypadá to lépe, než kdyby to kreslila ona. Dále rozpor ve výpovědi účastníků byl v tom směru, zda odborné znalecké závěry zpracovával žalobce sám, či je zpracovávali oba účastníci společně. Toto tvrdila žalovaná s tím, že udělali společně, protože jsou pod tím podepsáni jako konzultant doktor celé jméno žalobce a znalec celé jméno žalovaného. Tvrdí, že se vždycky se žalobcem potkávali, konzultovali, jak to každý z nich vidí a vždycky to projednávali společně. Žalovaná tvrdila, že se sešli minimálně 3 x nebo 5 x. V tomto směru soud poukazuje již na odůvodnění, kde hodnotil výpověď svědkyně celé jméno svědkyně. Žalobce popřel, že by jí svědkyni celé jméno svědkyně, která měla být přítomna, viděl, dále popřel, že se kdykoliv tímto způsobem se žalovanou setkal. Bylo tedy prokázáno jednoznačně, že žalobce se podílel na vypracování grafické části znaleckých posudků. Pokud se týká odborných závěrů, žalovaná k tomuto neuvedla vůbec nic, resp. její výpověď byla zcela nejasná a pokud se týká dalších výpovědí, soud poukazuje na výpověď svědkyně celé jméno svědkyně a výpověď pana celé jméno svědka, když v obou případech při předání posudku na bližší dotazy k jejich obsahu odpovídal svědkovi a doktorce příjmení pouze žalobce. Soud má tedy za to, že žalovaná se nepodílela na zpracování odborných závěrů, odvolávala se na svou nemoc, odvolávala se na to, že si vše již nepamatuje a pokud se týká slyšených svědkyň, ty konkrétně nepotvrdily, že by se žalovaná podílela na zpracování odborných závěrů. Soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, žalobce vypracoval znalecké posudky celé, zasílal je žalobkyni, která je nechala vytisknout, zkompletovat, opatřila je razítkem a podpisem. Žalobce práci provedl řádně, kvalitně a včas. Žalovaná žádné výhrady k jeho práci neměla. Účastníci postupovali v souladu s předchozí praxí, žalovaná navíc žalobci poděkovala i v dopise za jeho precizní práci. Soud tedy má za to, že žalobce prokázal to, co tvrdil, žalovaná neunesla důkazní břemeno a soud proto žalobě vyhověl a uznal žalovanou povinnou nahradit žalobci shora uvedenou částku včetně přísl.

4. Soud věc právně posoudil podle ust. § 536 a následující zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná.

5. Podle ust. § 166 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu. Doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením. Nevyhoví-li soud návrhu účastníka na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne. Návrh na doplnění se nedotýká právní moci ani vykonatelnosti výroků původního rozsudku.

6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala vedle zaplacení jistiny pohledávky také příslušenství představující úroky z prodlení, přičemž soud shledal nárok žalobkyně oprávněným, avšak v rozsudku ze dne 16. 4. 2021 opomenul rozhodnout o nároku žalobkyně na zaplacení příslušenství představující úroky z prodlení, uložil soud tímto doplňujícím rozsudkem žalované povinnost k úhradě zákonného úroku z prodlení, v souladu s žalobou, a to ve výši 7,75 % ročně z částky 384 450 Kč jdoucím od 1. 10. 2010 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

7. O náhradě nákladů řízení bylo již rozhodnuto rozsudkem ze dne 16. 4. 2021, č. j. 31 C 9/2015-331. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu Praha, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.