35 C 102/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Annou Vandákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 4 261 975,63 Kč s příslušenstvím a o navýšení osobních vyměřovacích základů pro důchodové pojištění

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci z titulu náhrady škody na ušlých mzdách částku 4 261 975,63 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 12. 2013 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 1. 2014 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 2. 2014 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 3. 2014 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 4. 2014 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 5. 2014 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 6. 2014 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 7. 2014 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 8. 2014 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 9. 2014 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 10. 2014 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 11. 2014 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 12. 2014 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 1. 2015 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 2. 2015 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 3. 2015 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 4. 2015 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 5. 2015 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 6. 2015 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 7. 2015 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 8. 2015 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 9. 2015 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 10. 2015 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 11. 2015 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 12. 2015 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 1. 2016 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 1 080 000 Kč od 1. 2. 2016 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 3. 2016 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 4. 2016 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 5. 2016 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 6. 2016 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 7. 2016 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 8. 2016 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 9. 2016 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 10. 2016 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 11. 2016 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 12. 2016 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 1. 2017 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 2. 2017 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 3. 2017 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 4. 2017 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 5. 2017 do zaplacení a 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 6. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, že žalovaná je povinna navýšit žalobci jeho osobní vyměřovací základy pro důchodové pojištění za rok 2013 na částku 342 567 Kč, za rok 2014 na částku 1 245 216 Kč, za rok 2015 na částku 1 277 328 Kč, za rok 2016 na částku 1 296 288 Kč a za rok 2017 na částku 452 508 Kč, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení 1 500 Kč.

1. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky 4 261 975,63 Kč s příslušenstvím a uložení povinnosti navýšit osobní vyměřovací základy pro důchodové pojištění za rok 2013 na částku 342 567 Kč, za rok 2014 na částku 1 245 216 Kč, za rok 2015 na částku 1 277 328 Kč, za rok 2016 na částku 1 296 288 Kč a za rok 2017 na částku 452 508 Kč (dále též„ předmětný nárok“), kterého se žalobce domáhá vůči státu s poukazem na zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“) z titulu nesprávního úředního postupu správce daně - Finančního úřadu pro [územní celek], Územní pracoviště pro [anonymizováno] (dále jen„ FÚ“).

2. Žaloba podaná dne 24. 6. 2019, ve znění doplnění ze dne 13. 1. 2021 a 9. 5. 2022 (dále jen„ žaloba“), je založena na tvrzení, že nesprávný úřední postup spočíval v tom, že FÚ žalobci neoprávněně evidoval nedoplatky na daních. V důsledku toho žalobci vznikla škoda jak ve formě ušlé mzdy a bonusu, tak ve výši neodvedeného sociálního pojištění z ušlé mzdy a bonusů, a tím ke krácení jeho práv na důchodovém zabezpečení, neboť u zaměstnavatele [právnická osoba] (dále též„ zaměstnavatel“) nebyl přeřazen na vyšší pracovní pozici„ senior manager“. K přeřazení mělo dojít na základě dodatku č. 1 ze dne 9. 9. 2009 k pracovní smlouvě ze dne 9. 2. 2009 za předpokladu, že žalobce nebude mít nedoplatky vůči státu a dosáhne vysokoškolského vzdělání magisterského stupně ekonomického či manažerského zaměření, nebo magisterského stupně v oboru právo, popřípadě oboje (a to od měsíce následujícího po zdárném ukončení studia, tj. v době od 1. do 31. 10. 2013 s tím, že platnost dodatku končí dnem 31. 12. 2013). Podmínku dosažení vysokoškolského vzdělání ve sjednaných oborech žalobce splnil, což zaměstnavateli doložil diplomem [číslo] 2013 [číslo] ze dne 17. 9. 2013 (o udělení akademického titulu„ Mgr.“ ve studijním oboru právo vydaným Masarykovou univerzitou) a diplomem č. [spisová značka] ze dne 19. 9. 2013 (o udělení akademického titulu„ Ing.“ ve studijním oboru podniková ekonomika a management vydaným [anonymizována dvě slova], o.p.s.). Skutečnost, že nemá nedoplatky vůči státu, hodlal žalobce zaměstnavateli doložit potvrzením o stavu osobního daňového účtu, o které žádal FÚ dne 24. 6. 2013 a 4. 1. 2017. Na žalobcovu žádost ze dne 24. 6. 2013 reagoval FÚ vydáním potvrzení o stavu osobního daňového účtu ze dne 16. 7. 2013, [číslo jednací], v němž byly vykázány údajné nedoplatky ve výši 2 988 585 Kč na dani z přidané hodnoty za období od 1. 10. 1999 do 31. 12. 1999 a 3 447 752 Kč na dani z příjmů fyzických osob za období od 1. 1. 1998 do 31. 12. 1999 (dále též„ potvrzení FÚ ze dne 16. 7. 2013“). Potvrzení FÚ ze dne 16. 7. 2013 bylo žalobci doručeno prostřednictvím datové schránky. Na žalobcovu žádost ze dne 4. 1. 2017 reagoval FÚ vydáním potvrzení o stavu osobního daňového účtu ze dne 20. 1. 2017, [číslo jednací], v němž byly údajné nedoplatky vykazovány nadále (dále též„ potvrzení FÚ ze dne 20. 1. 2017“). Dopisem ze dne 2. 2. 2017 uplatnil žalobce vůči potvrzení FÚ ze dne 20. 1. 2017 námitku s odůvodněním, že již dávno uplynula lhůta pro placení daní za rok 1998 a 1999 a nedoplatky jsou evidovány neoprávněně. Rozhodnutím FÚ ze dne 3. 5. 2017, [číslo jednací], bylo námitce žalobce vyhověno a potvrzení FÚ ze dne 20. 1. 2017 bylo změněno tak, že zůstatek„ 0 Kč“ (slovy: nula Kč) je na dani z přidané hodnoty za období od 1. 10. 1999 do 31. 12. 1999 a na dani z příjmů fyzických osob za období od 1. 1. 1998 do 31. 12. 1999 (dále též„ rozhodnutí FÚ ze dne 3. 5. 2017“). S žádostí o přeřazení na vyšší pracovní pozici„ senior manager“ se žalobce obrátil na zaměstnavatele ústně. Zaměstnavatel žádosti nevyhověl z důvodu, že žalobce neprokázal bezdlužnost vůči státní správě a naopak měl evidovány nedoplatky na daních, což uvedl v písemném prohlášení ze dne 22. 11. 2017. Za dobu od 1. 10. 2013 do 30. 4. 2017 tak vznikla žalobci škoda odpovídající ušlé mzdě a bonusu v souhrnu ve výši 4 261 975,63 Kč (po odpočtu úroku z neoprávněného jednání FÚ ve výši 177 988,42 Kč), tj. 43 plateb po 80 000 Kč (měsíční mzda za období říjen 2013 až duben 2017, kdy jednotlivé položky čisté mzdy jsou uvedeny v přehledovém kontrolním listu) a 1 platba po 1 000 000 Kč (bonus za dosažené vzdělání za období prosinec 2015) splatných do posledního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém vznikl nárok na mzdu. Žalobce byl u zaměstnavatele v pracovním poměru od 9. 2. 2009 do 31. 12. 2016, kde pracoval zprvu jako asistent s měsíční mzdou 8 000 Kč (do 30. 9. 2013) a posléze jako asistent auditora s měsíční mzdou 8 500 Kč až 10 000 Kč (od 1. 10. 2013). Ke skončení pracovního poměru došlo dohodou. Žalobci není známo, že v době od 1. do 31. 10. 2013 zaměstnavatel přijal na pracovní pozici senior manager jiného zaměstnance. Skutečnost, že nemá nedoplatky vůči státu, hodlal žalobce dokládat nejen potvrzením o stavu osobního daňového účtu od FÚ, ale též od OSSZ a VZP, kde žádné nedoplatky neměl, avšak se na ně s žádostmi neobrátil, protože nebyl schopen doložit daňovou bezdlužnost a žádosti by tak byly bezpředmětné. Písemnou žádostí ze dne 30. 11. 2018 uplatnil žalobce předmětný nárok u žalované. Žalovaná žádosti nevyhověla z důvodu promlčení, o čemž žalobce vyrozuměla dopisem ze dne 30. 5. 2019.

3. K důkazu žalobce předložil pracovní smlouvu ze dne 9. 2. 2009 (příloha„ L“), dodatek č. 1 ze dne 9. 9. 2009 k pracovní smlouvě (příloha„ A“), diplomy ze dne 17. 9. 2013 a 19. 9. 2013 (přílohy„ I“ a„ J“), písemné prohlášení ze dne 22. 11. 2017 (příloha„ F“), oznámení o skončení zaměstnání ze dne 3. 1. 2017 (příloha„ M“), přehledový kontrolní list (příloha„ N“), potvrzení FÚ ze dne 16. 7. 2013 (příloha„ B“), odvolání ze dne 30. 8. 2013 (příloha„ K“), potvrzení FÚ ze dne 20. 1. 2017 (příloha„ C“), námitku ze dne 2. 2. 2017 (příloha„ D“), rozhodnutí FÚ ze dne 3. 5. 2017 (příloha„ E“), rozhodnutí FÚ ze dne 18. 5. 2017 (příloha„ G“) a dopis ze dne 30. 5. 2019 (příloha„ H“), jakož i navrhl učinění dotazu na OSSZ.

4. Žalovaná předmětný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Sporovala existenci podmínek odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. Namítla promlčení předmětného nároku s tím, že žalobce se prokazatelně o vzniku tvrzené škody a o tom, kdo ji údajně způsobil, dozvěděl v roce 2013, a proto jeho žádost o náhradu škody ze dne 30. 11. 2018 nebyla uplatněna včas. Vyjádřila názor, že žalobce se o tvrzené škodě prokazatelně dozvěděl uplynutím platnosti dodatku č. 1 ze dne 9. 9. 2009 k pracovní smlouvě ze dne 9. 2. 2009, tj. dnem 31. 12. 2013, kdy musel být srozuměn s tím, že nedošlo ke splnění podmínek pro vyplacení daných částek a nemohl se tedy spoléhat na to, že k proplacení dojde. Argumentovala též nesplněním prevenční povinnosti, kdy žalobce se mohl domáhat zániku lhůty pro placení daně dříve a mohl vzniku škody předejít. Poukázala rovněž na zjevnou účelovost jednání žalobce, který měl daňový nedoplatek přes 6 000 000 000 Kč, který zůstal v důsledku prekluze neuhrazen. Skutečnou podstatu případu spatřovala v protiprávním jednání samotného žalobce, který se snaží těžit ze svého vlastního nepocitového jednání.

5. K důkazu žalovaná předložila výkaz nedoplatků FÚ ze dne 5. 11. 2002 (příloha„ 1“), výzvu FÚ ze dne 5. 12. 2002 (příloha„ 2“), exekuční příkaz FÚ ze dne 12. 2. 2003 (příloha„ 3“), žádost ze dne 21. 6. 2013 (příloha„ 4“), potvrzení FÚ ze dne 16. 7. 2013 (příloha„ 5“), žádost ze dne 30. 9. 2016 (příloha„ 6“), potvrzení FÚ ze dne 20. 10. 2016 (příloha„ 7“), rozhodnutí FÚ ze dne 7. 2. 2017 (příloha„ 8“), žádost ze dne 1. 1. 2017 (příloha„ 9“), žádost ze dne 22. 12. 2016 (příloha„ 10“), potvrzení FÚ ze dne 20. 1. 2017 (příloha„ 11“), námitku ze dne 2. 2. 2017 (příloha„ 12“), rozhodnutí FÚ ze dne 3. 5. 2017 (příloha„ 13“), rozhodnutí FÚ ze dne 5. 5. 2017 (příloha„ 14“), rozhodnutí FÚ ze dne 18. 5. 2017 (příloha„ 15“), úplné výpisy z obchodního rejstříku ze dne 30. 10. 2019 (přílohy„ 16“ až„ 20“), výpis z veřejného rejstříku ze dne 30. 10. 2019 (příloha„ 21“), písemné prohlášení ze dne 22. 11. 2017 (příloha„ 22“), úplný výpis z obchodního rejstříku ze dne 30. 1. 2019 (příloha„ 23“), písemná žádost ze dne 30. 11. 2018 včetně dodatku č. 1 ze dne 9. 9. 2009 k pracovní smlouvě, písemného prohlášení ze dne 22. 11. 2017 a diplomů ze dne 17. 9. 2013 a 19. 9. 2013 (příloha„ 24“) a email ze dne 26. 1. 2017 (příloha„ 25“).

6. Soud má mezi účastníky za nesporné následující skutečnosti.

7. Žalobce uplatnil předmětný nárok u žalované písemnou žádostí ze dne 30. 11. 2018, které žalovaná nevyhověla z důvodu promlčení, o čemž žalobce vyrozuměla dopisem ze dne ze dne 30. 5. 2019.

8. V potvrzení FÚ ze dne 16. 7. 2013 o stavu žalobcova daňového účtu byly vykázány nedoplatky ve výši 2 988 585 Kč na dani z přidané hodnoty za období od 1. 10. 1999 do 31. 12. 1999 a 3 447 752 Kč na dani z příjmů fyzických osob za období od 1. 1. 1998 do 31. 12. 1999.

9. Žalobce je držitelem diplomu [číslo] 2013 [číslo] ze dne 17. 9. 2013 o udělení akademického titulu„ Mgr.“ ve studijním oboru právo vydaným Masarykovou univerzitou a diplomu č. [spisová značka] ze dne 19. 9. 2013 o udělení akademického titulu„ Ing.“ ve studijním oboru podniková ekonomika a management vydaným [anonymizována dvě slova], o.p.s.

10. Žalobce byl u společnosti [právnická osoba] v pracovním poměru od 9. 2. 2009 do 31. 12. 2016.

11. Soud má z důkazů předložených účastníky za prokázané následující skutečnosti.

12. Potvrzení FÚ ze dne 16. 7. 2013 bylo žalobci doručeno dne 16. 7. 2013 (viz příloha„ 5“).

13. Dne 9. 9. 2009 byl mezi žalobcem jako zaměstnancem a společností [právnická osoba] jako zaměstnavatelem uzavřen dodatek č. 1 k pracovní smlouvě ze dne 9. 2. 2009, v níž se zaměstnavatel zavázal za předpokladu, že žalobce nebude mít nedoplatky vůči státu a dosáhne vysokoškolského vzdělání magisterského stupně ekonomického či manažerského zaměření, nebo magisterského stupně v oboru právu, popř. oboje, přeřadit jej od měsíce následující po zdárném ukončení studia magisterského stupně na pracovní pozici senior manager s čistým měsíčním příjmem minimálně 80 000 Kč a dále přiznat mu mimořádný bonus vázaný k přeřazení ve výši 500 000 Kč čistého příjmu za dosažení vzdělání magisterského stupně ekonomického či manažerského zaměření a 500 000 Kč čistého příjmu za dosažení vzdělání magisterského stupně oboru právo s tím, že bonusy jsou nárokovatelné ke dni přeřazení a jejich splatnost je jednorázová ke dni 31. 12. 2015 a dále, že platnost dodatku končí dnem 31. 12. 2013 (viz příloha„ A“). 14. [právnická osoba] dne 22. 11. 2017 písemně prohlásila, že v měsíci říjnu roku 2013 byla připravena dostát závazkům ve smyslu dodatku č. 1 k pracovní smlouvě ze dne 9. 2. 2009, který uzavřela s žalobcem dne 9. 9. 2009, tedy přeřadit žalobce na pracovní pozici senior manager s čistým měsíčním příjmem minimálně 80 000 Kč a dále přiznat mu mimořádný bonus vázaný k přeřazení ve výši 500 000 Kč čistého příjmu za dosažení vzdělání magisterského stupně ekonomického či manažerského zaměření a 500 000 Kč čistého příjmu za dosažení vzdělání magisterského stupně oboru právo. Žalobce neprokázal bezdlužnost vůči státní správě, naopak měl u místně příslušného FU evidovány nedoplatky na daních, což bylo jediným důvodem, proč nebyl přeřazen na uvedenou pracovní pozici (viz příloha„ F“).

15. Uvedený skutkový stav shledal soud dostatečným pro rozhodnutí věci.

16. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí věci.

17. Soud posoudil věc po právní stránce podle zákona č. 82/1998 Sb.

18. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

19. Podle ustanovení § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a/ rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b/ nesprávným úředním postupem.

20. Podle ustanovení § 13 odst. 1 věta prvá zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.

21. Zákonnými podmínkami pro odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem jsou 1/ nesprávný úřední postup, 2/ vznik škody a 3/ příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, které musí být splněny kumulativně, což znamená, že bez splnění byť jedné z nich nedochází ke vzniku odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb. Škodou se rozumí újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz k uvedení věci do předešlého stavu. Skutečnou škodou je zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí, které vyžaduje vynaložení majetkových hodnot k uvedení věci do předešlého stavu. Oproti tomu ušlý zisk je újmou spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se tak dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Neprojevuje se tedy zmenšením majetku poškozeného, nýbrž ztrátou očekávaného přínosu a tím, že se majetkový stav nezvýší, ač by se tak při pravidelném běhu okolností stalo.

22. Soud se zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou, přičemž vyšel z následujících ustanovení.

23. Podle ustanovení § 32 odst. 1 věta prvá zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za 3 roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

24. Podle ustanovení § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

25. Promlčecí doba upravená v ustanovení § 32 odst. 1 věta prvá zákona č. 82/1998 Sb. počíná běžet okamžikem, kdy se poškozený dozvěděl o škodě, tedy (o tom, že se mu majetkový stav nezvýší, jde-li o ušlý zisk) a o tom, kdo za škodu odpovídá (tedy, čí nesprávný úřední postup mu škodu způsobilo). To předpokládá, že se poškozený dozvěděl jak o tom, že mu vznikla majetková újma určitého druhu a rozsahu, kterou je možné objektivně vyjádřit v penězích, tak i o odpovědném subjektu.

26. Soud je toho názoru, že dne 31. 12. 2013, kdy skončila platnost dodatku č. 1 k pracovní smlouvě ze dne 9. 2. 2009 (v níž se zaměstnavatel zavázal za předpokladu, že žalobce nebude mít nedoplatky vůči státu a dosáhne vysokoškolského vzdělání magisterského stupně ekonomického či manažerského zaměření, nebo magisterského stupně v oboru právu, popř. oboje, přeřadit jej od měsíce následující po zdárném ukončení studia magisterského stupně na pracovní pozici senior manager s čistým měsíčním příjmem minimálně 80 000 Kč a dále přiznat mu mimořádný bonus vázaný k přeřazení ve výši 500 000 Kč čistého příjmu za dosažení vzdělání magisterského stupně ekonomického či manažerského zaměření a 500 000 Kč čistého příjmu za dosažení vzdělání magisterského stupně oboru právo), žalobce nabyl vědomost o tom, že mu vznikla majetková újma určitého druhu a rozsahu, kterou je možné objektivně vyjádřit v penězích (tzn. že se mu majetkový stav nezvýší o uvedený měsíční příjem a uvedené bonusy), jakož i o subjektu, jemuž lze přičíst zavinění na způsobení uvedené škody (tzn. o státu, jenž vydal potvrzení ze dne 16. 7. 2013 o daňových nedoplatcích, které mu bylo doručené stejného dne). K promlčení předmětného nároku pak došlo dne 31. 12. 2016 (§ 32 odst. 1 věta prvá zákona č. 82/1998 Sb.). Jelikož žalobce podal žalobu u soudu 24. 6. 2019, učinil tak opožděně, a proto je námitka promlčení důvodná. Stavení promlčecí lhůty (§ 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.) nepřipadá v úvahu, neboť předmětný nárok žalobce uplatnili u státu (až) výzvou ze dne 30. 11. 2018, tedy již po uplynutí promlčení lhůty. S ohledem na námitku promlčení, které se úspěšně dovolala žalovaná, žalobci předmětný nárok nelze přiznat.

27. Soud pro úplnost dodává, že předmětnému nároku by nebylo možno vyhovět ani, kdyby k promlčení nedošlo. Pro odpovědnost žalované k náhradě tvrzené majetkové újmy bylo zapotřebí, aby žalobce v řízení tvrdil a též prokázal existující či reálně dosažitelné okolnosti, z nichž lze usuzovat, že při jejich pravidelném běhu - nebýt škodné události - dosáhl by v době od 1. 10. 2013 do 30. 4. 2017 uvedeného měsíčního příjmu a uvedených bonusů (dále jen„ předmětný příjem“). Teprve tehdy by totiž bylo možno učinit závěr, že tvrzená majetková újma vznikla v příčinné souvislosti s počínáním žalované, tedy neoprávněným evidováním žalobcových nedoplatků na daních FÚ. Nemůže postačovat toliko hypotetická možnost žalobce dosáhnout předmětného příjmu, nýbrž je ze strany žalobce nezbytné tvrzení a prokázání reálně dosažitelných okolností, z nichž lze usuzovat, že měl příležitost předmětného příjmu dosáhnout. V tomto směru lze odkázat například na rozsudek ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2416/2012, v němž Nejvyšší soud dovodil, že„ ušlý zisk musí být vždy specifikován konkrétně, jeho budoucí eventuální dosažení musí být v podstatě nepochybné a nemůže jít jen o hypotetickou zamýšlenou možnost dosažení nějakého zisku.“, nebo rozsudky ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4419/2010, a ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3296/2017, v nichž Nejvyšší soud vyslovil, že„ ušlý zisk znamená ztrátu očekávaného majetkového přínosu za situace, že poškozený měl zajištěny veškeré předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí a do tohoto děje vedoucího k získání majetkového prospěchu zasáhlo jednání škůdce“, anebo rozsudek ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 25 Cdo 83/2010, v němž Nejvyšší soud prezentoval názor, že„ ušlý zisk nemůže představovat jen zmaření zamýšleného výdělečného záměru či příslibu možného příjmu, není-li takový majetkový přínos podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že při jejich pravidelném běhu - nebýt škodné události - k zamýšlenému zisku by skutečně došlo; pouze škodná událost, která vstoupila do děje, jenž by za pravidelného běhu okolností dospěl k určitému předpokládanému výsledku, spojenému s dosažením zisku, může být překážkou, jež dosažení předpokládaného přínosu (zisku) zmařila.“. Významnou okolností byla pak existence pracovní pozice senior manager (dále jen„ předmětná pracovní pozice“) u zaměstnavatele. Bez toho by totiž nebylo možno u žalobce usuzovat na reálné dosažení předmětného příjmu. To, že by předmětná pracovní pozice existovala před 1. 10. 2013 (tedy před předpokládaným přeřazením), žalobce netvrdil. O tom, že by od 1. do 31. 10. 2013 (tedy v období předpokládaného přeřazení) předmětnou pracovní pozici někdo vykonával, žalobci není nic známo. Ani o tom, že by předmětná pracovní pozice existovala od 1. 11. 2013 do 31. 12. 2016 (tedy po zbývající dobu trvání pracovního poměru), se žalobce nezmínil. Pro závěr o skutečné existenci předmětné pracovní pozice u zaměstnavatele, s jejímž výkonem by žalobce mohl reálně spojovat dosažení předmětného příjmu, písemné prohlášení ze dne 22. 11. 2017 nepostačuje. Na reálné dosažení předmětného příjmu žalobcem tudíž usuzovat nelze. Pro absenci tvrzené majetkové újmy pak žalovaná nemůže nést odpovědnost za to, že se žalobci v době od 1. 10. 2013 do 30. 4. 2017 předmětného příjmu nedostalo.

28. Soud proto žalobu namítl (výrok I.).

29. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla úspěch ve věci a naleží jí náhrada nákladů, které sestávají z paušální náhrady hotových výdajů za vyjádření ve věci ze dne 1. 11. 2019, 12. 11. 2021 a 8. 8. 2022, přípravu na jednání před soudem dne 17. 1. 2023 a účast na jednání před soudem dne 17. 1. 2023 (§ 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 3 písm. a/, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení), tj. v souhrnu 1 500 Kč (300 x 5). Výrok o lhůtě k plnění (do 3 dnů od právní moci rozsudku) má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. (výrok II.).