35 C 165/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Annou Vandákovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Česká republika - Ministerstvo dopravy, IČO 66003008 sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111 sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 o zaplacení 2 383 020 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 383 020 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 11. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení 3 000 Kč.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 22. 6. 2012, ve znění doplnění ze dne 15. 10. 2021, 22. 12. 2021, 1. 11. 2021, 12. 5. 2022 a 1. 12. 2022 (dále „žaloba“), domáhá vůči žalované nároku na zaplacení částky 2 383 020 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z titulu náhrady škody (ušlého zisku z podnikání) ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 82/1998 Sb.“).

2. Žaloba je založena na tvrzení, že žalobci byla způsobena škoda v podobě ušlého zisku ve výši 2 383 020 Kč z podnikání v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2019 (dále „předmětné období“) nezákonným rozhodnutím Ministerstva dopravy-Odbor legislativy (veřejná vyhláška - společné rozhodnutí) ze dne 12. 4. 2013, č. j. , Anonymizováno, (dále „předmětné rozhodnutí“), jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva dopravy-Odbor infrastruktury a územního plánu (veřejná vyhláška - rozhodnutí - stavební povolení) ze dne 16. 11. 2012, č. j. , Anonymizováno, , kterým byla povolena stavba „, Anonymizováno, , adresa, , , Anonymizováno, “. Nabytím právní moci se stalo předmětné rozhodnutí vykonatelným. Stavebník (, právnická osoba, , Anonymizováno, ) tak mohl zahájit a zahájil stavební činnost, kterou zcela odňal přístup k provozovně, v níž žalobce od 2. 9. 2002 podniká na základě živnostenského oprávnění (opravy silničních vozidel, nákup zboží za účelem dalšího prodeje a prodej) na adrese , adresa, (dále „předmětná provozovna“). V předmětné provozovně má žalobce otevírací hodiny od pondělí do pátku od 8:00 hodin do 18:00 hodin a v soboru od 8:00 hodin do 14:00 hodin. Předmětná provozovna je řádně označená a ohlášená na živnostenském úřadě. Žalobce bývá v předmětné provozovně k zastižení ve všední den již od 6:00 hodin a je přítomen po celou dobu, kdy obsluhuje zákazníky, provádí poradenskou a servisní činnost podle potřeb zákazníků z řad široké veřejnosti (jak opravy a servis motocyklů, tak i prodej motocyklů a doplňkového vybavení a potřeby pro motocyklisty). Žalobce byl v podnikání úspěšný, vytvořil si zákaznickou základnu ze zákazníků z řad veřejnosti-motorkářů a vešel do povědomí u široké veřejnosti jako podnikatel v tomto oboru. Potenciální zákazníci, mající kupříkladu zájem o motocykl či o zajištění jeho opravy či odtahu, věděli, že si mohou v žalobcově provozovně prohlédnout vystavené zboží, požádat o cenovou nabídku, prověřit možnosti pro případ potřeby opravy či odtahu atd. Žalobci byl od počátku roku 2012 zcela odňat přístup k předmětné provozovně (byl úplně zrušen odbočovací pruh a napojovací pruh k předmětné provozovně na jedinou obslužnou pozemní komunikaci-silnici I/3, čímž byl přístup k předmětné provozovně bez náhrady „odříznut“). V té době začal největší úbytek žalobcovy zákaznické základny. V předmětné provozovně bylo uskladněno veškeré zboží, nářadí, nástroje, vybavení dílny, což žalobce potřebuje ke svému podnikání. Zákazníci, kteří měli objednané zboží, si jej nemohli několik měsíců vyzvednout. Žalobce nemohl servisovat motocykly zákazníkům, kteří běžný servis u něj do té doby podstupovali pravidelně. V důsledku toho se zákazníci obrátili na konkurenci. Poté, co byl přístup po zrušení předmětného rozhodnutí rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2013, č. j. 5 A 72/2013-137, stavebníkem „obnoven“, avšak opatřen značkou zákaz odbočení a zákaz vjezdu, a již nedošlo k obnovení regulérního odbočovacího pruhu (odbočení pro vozy nákladní dopravy je nemožné bez vjetí do protisměru a porušení pravidel silničního provozu), se nepodařilo zákaznickou základnu obnovit na původní výši jako před rokem 2012. Není zde jiný důvod než odliv zákaznické základny vybudované od počátku podnikání (1992-2012) v důsledku odnětí přístupu z pozemní komunikace. U omezeného přístupu (je zde dopravní značení zákaz odbočení a zákaz vjezdu) je pak přetrvávající nejistota zákazníků, zda stavebník opět předmětnou provozovnu bez náhrady „neodřízne“. Kdyby přístup nebyl omezen, žalobce by realizoval zisk. S poukazem na znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, (která porovnávala žalobcovy hospodářské výsledky dosahované v předchozích letech) žalobce dovozuje, že mu ušel zisk z podnikání ve výši 1 191 510 Kč v roce 2018 a ve výši 1 191 510 Kč v roce 2019. Škoda byla žalobci způsobena výlučně přímo v příčinné souvislosti s předmětným rozhodnutím, a to zásahem do jeho podnikání, které předmětné rozhodnutí představovalo. Jiné příjmy z podnikání, než tržby z činností opravy silničních vozidel (se specializací opravy a servis motocyklů) a nákup zboží za účelem dalšího prodeje a prodej, žalobce nemá. Žádosti na náhradu škody, kterou žalobce uplatnil dne 10. 11. 2020, žalovaná nevyhověla a ničeho mu neuhradila.

3. Žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že předmětné rozhodnutí je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb. Nesporovala ani, že žalobce byl v předmětném období podnikatelem s živnostenským oprávněním k předmětu podnikání opravy silničních vozidel, nákup zboží za účelem dalšího prodeje a prodej, k jehož výkonu mu sloužila předmětná provozovna. Vůči žalobě se bránila tvrzením, že nebyl prokázán vznik tvrzené škody ani příčinná souvislost s předmětným rozhodnutím. Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, označila za zcela neprůkazný, neboť se zabývá ušlým ziskem za jiné období (1. 3. 2011 až 31. 12. 2014) a není z něj žádným způsobem seznatelné, jakého ušlého zisku by měl žalobce dosáhnout v období předmětném (1. 1. 2018 až 31. 12. 2019). Neztotožnila se s tvrzením žalobce, že tímto znaleckým posudkem určenou částku za jeden rok lze vztáhnout i na následující roky. Argumentovala přitom tím, že tento znalecký posudek nevychází z daňové evidence žalobce po roce 2014, kdy znalost žalobcových příjmů a výdajů z let 2015 až 2019 je podstatná, neboť jen při zohlednění vývoje příjmů a výdajů z těchto let lze usuzovat na - s tím související - případný zisk z podnikání v předmětném období. V tomto znaleckém posudku je navíc stanoven ušlý zisk před zdaněním a částka tak vyčíslená nemůže být skutečným ušlým ziskem, neboť podle § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je ušlým ziskem to, co poškozenému ušlo. Majetkové hodnoty žalobce se tak ani teoreticky nerozmnožily o částky v tomto znaleckém posudku určené, neboť jsou uvedené před zdaněním. Uzavřela tudíž, že tento znalecký posudek nepokazuje vznik žalobcem tvrzené škody. Namítla dále, že v případě snížení příjmů žalobce v předmětném období, lze důvodně pochybovat o tom, že tvrzený odliv žalobcových zákazníků byl způsoben primárně předmětným rozhodnutím. Zákaznická báze není v tržním prostředí nikdy garantována a má na ni vliv mnoho faktorů, mimo jiné také činnost samotného podnikatele jako je propagace firmy, rozsah a kvalita poskytovaných služeb, cenotvorba atd. Nelze tak požadovat náhradu škody, jejíž samotný vznik, jakož i její výše, je postavena pouze na hypotetických předpokladech budoucího vývoje. Žalobce přitom netvrdil (ani neprokazoval) žádné konkrétní okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že by v předmětném období ze svého podnikání skutečně dosáhl zisku (např. uzavřenými smlouvami s odběrateli). Zmínila rovněž, že stavebník (Ředitelství silnic a dálnic ČR) při provádění stavební činnosti vystupuje jako soukromý subjekt, který není nadán veřejnou mocí, a proto přičitatelnost jeho postupů státu z hlediska kompenzace škody v režimu zákona č. 82/1998 Sb. nepřichází v úvahu.

4. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

5. Podle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a/ rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b/ nesprávným úředním postupem.

6. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

7. Podle § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

8. Podle § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

9. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

10. Podle § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

11. V řízení bylo nesporné, že žalobce uplatnil nárok na náhradu škody u žalované dopisem ze dne 10. 11. 2020, který žalovaná přijala téhož dne, o čemž žalobce informovala dopisem ze dne 17. 2. 2021. Dopisem ze dne 6. 5. 2021, doručeným žalobci dne 7. 5. 2021, žalovaná uplatněný nárok zamítla s poukazem na nedostatek příčinné souvislosti mezi škodou a předmětným rozhodnutím.

12. Podmínka předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu byla splněna a žaloba byla podána včas.

13. Soud se zabýval zákonnými předpoklady pro odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, jimž jsou 1/ nezákonné rozhodnutí, 2/ vznik škody a 3/ příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody, které musí být splněny kumulativně, což znamená, že bez splnění byť jedné z nich nedochází ke vzniku odpovědnosti podle zákona č. 82/1998 Sb. „Splnění těchto předpokladů musí být v soudním řízení bezpečně prokázáno a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některého z nich. Důkazní břemeno v tomto směru leží na poškozeném.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. 28 Cdo 4887/2010).

14. V řízení bylo nesporné, že předmětné rozhodnutí je nezákonným rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 8 zákona č. 82/1998 Sb. Prvotní zákonný předpoklad pro odpovědnost státu byl tudíž splněn.

15. Škodou se rozumí újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz k uvedení věci do předešlého stavu. Skutečnou škodou je zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí, které vyžaduje vynaložení majetkových hodnot k uvedení věci do předešlého stavu. Ušlý zisk je újmou spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se tak dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Neprojevuje se tedy zmenšením majetku poškozeného, nýbrž ztrátou očekávaného přínosu a tím, že se majetkový stav nezvýší, ač by se tak při pravidelném běhu okolností stalo. „Škoda pak musí být ve vztahu příčinné souvislosti (vztah příčiny a následku) k nezákonnému rozhodnutí.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2009 sp. zn. 25 Cdo 917/2007). „O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem nezákonného rozhodnutí, tedy je-li nezákonné rozhodnutí a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je doloženo, že nebýt nezákonného rozhodnutí, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta skutečnost, bez níž by škodný následek nevznikl.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2003 sp. zn. 25 Cdo 344/2001).

16. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , vyhotoveného dne 2. 11. 2017 na základě zadání Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci vedené pod sp. zn. 18 C 107/2015 a 24 C 123/2015, soud zjistil, že , tituly před jménem, , jméno FO, stanovila ušlý zisk z podnikání žalobce od 1. 3. 2011 do 31. 12. 2014 ve výši 3 489 977 Kč, když „upravila“ výstupy z předloženého účetnictví za roky 2000 až 2003 a na základě toho vycházela z „korigovaných příjmů“ (viz příloha C).

17. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za roky 2009 až 2019 soud zjistil, že žalobce vykázal z podnikání ve zdaňovacím období 2009 příjmy 1 582 885 Kč, výdaje 2 370 262 Kč a ztrátu - 451 734 Kč, ve zdaňovacím období 2010 příjmy 1 420 372 Kč, výdaje 1 532 186 a ztrátu - 111 814 Kč, ve zdaňovacím období 2011 příjmy 800 651 Kč, výdaje 1 274 968 Kč a ztrátu -474 317 Kč, ve zdaňovacím období 2012 příjmy 753 731 Kč, výdaje 1 759 719 Kč a ztrátu -1 005 988 Kč, ve zdaňovacím období 2013 příjmy 792 600 Kč, výdaje 1 360 377 Kč a ztrátu - 567 777 Kč, ve zdaňovacím období 2014 příjmy 703 721 Kč, výdaje 1 449 645 Kč a ztrátu - 745 924 Kč, ve zdaňovacím období 2015 příjmy 654 291 Kč, výdaje 1 012 763 Kč a ztrátu - 358 472 Kč, ve zdaňovacím období 2016 příjmy 411 262 Kč, výdaje 1 741 338 Kč a ztrátu - 1 330 076 Kč, ve zdaňovacím období 2017 příjmy 838 058 Kč, výdaje 1 223 555 Kč a ztrátu - 385 497 Kč, ve zdaňovacím období 2018 příjmy 728 418 Kč, výdaje 1 340 881 Kč a ztrátu - 612 463 Kč a ve zdaňovacím období 2019 příjmy 700 218 Kč, výdaje 1 190 102 Kč a ztrátu - 489 884 Kč (viz příloha Y, Z).

18. Tento skutkový stav shledal soud dostatečným pro rozhodnutí věci.

19. Z důvodu nadbytečnosti se soud nezabýval ostatními provedenými důkazy a ani neprováděl dokazování účastnickou výpovědí žalobce, výslechem svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , aktualizací znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , nařízením nového znaleckého posudku, USB flash diskem s video záznamy příjezdu a odjezdu osobním automobilem k předmětné provozovně založeným jako příloha „S“, svazkem listin založených jako příloha „AB“, listinami založenými jako příloha „22“ až „26“ a spisovou dokumentací Ministerstva dopravy uvedenou ve vyjádření ze dne 17. 4. 2023, neboť by nepřineslo po skutkové stránce ničeho významného.

20. Soud má za to, že pro závěr o ušlém zisku nemůže postačovat toliko hypotetická možnost rozmnožení majetkových hodnot, nýbrž je nezbytné, aby očekávaný majetkový přínos byl podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že při jejich pravidelném běhu - nebýt škodné události - k zamýšlenému zisku by skutečně došlo. V tomto směru lze odkázat na rozsudek ze dne 29. 11. 2012 sp. zn. 23 Cdo 2416/2012, v němž Nejvyšší soud dovodil, že „ušlý zisk musí být vždy specifikován konkrétně, jeho budoucí eventuální dosažení musí být v podstatě nepochybné a nemůže jít jen o hypotetickou zamýšlenou možnost dosažení nějakého zisku.“, nebo rozsudky ze dne 30. 10. 2012 sp. zn. 25 Cdo 4419/2010 a ze dne 27. 7. 2017 sp. zn. 25 Cdo 3296/2017, v nichž Nejvyšší soud vyslovil, že „ušlý zisk znamená ztrátu očekávaného majetkového přínosu za situace, že poškozený měl zajištěny veškeré předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí a do tohoto děje vedoucího k získání majetkového prospěchu zasáhlo jednání škůdce“, anebo rozsudek ze dne 28. 11. 2011 sp. zn. 25 Cdo 83/2010, v němž Nejvyšší soud prezentoval názor, že „ušlý zisk nemůže představovat jen zmaření zamýšleného výdělečného záměru či příslibu možného příjmu, není-li takový majetkový přínos podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že při jejich pravidelném běhu - nebýt škodné události - k zamýšlenému zisku by skutečně došlo; pouze škodná událost, která vstoupila do děje, jenž by za pravidelného běhu okolností dospěl k určitému předpokládanému výsledku, spojenému s dosažením zisku, může být překážkou, jež dosažení předpokládaného přínosu (zisku) zmařila.“ V případě žalobce bylo pak zapotřebí, aby v řízení tvrdil a též prokázal existující či reálně dosažitelné okolnosti, z nichž lze usuzovat, že při jejich pravidelném běhu - nebýt škodné události - v předmětném období by dosáhl kladného rozdílu mezi příjmy a výdaji, tedy že jeho výsledkem hospodaření by byl zisk. Odvozuje-li žalobce očekávaný majetkový přínos z podnikání, jsou takovými okolnostmi předchozí výsledky jeho hospodaření. Za situace, kdy v letech 2009 až 2017 bylo hospodaření žalobce ztrátové, nelze usuzovat na existující či reálně dosažitelné okolnosti, že při jejich pravidelném běhu - nebýt škodné události - by k zamýšlenému zisku skutečně došlo. Nedosáhl-li žalobce v letech 2009 až 2017 kladného rozdílu mezi příjmy výdaji (a to proto, že jeho výdaje každoročně překračovaly jeho příjmy), nemohl ani reálně očekávat, že se tak stane v předmětném období. A to ani na základě znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , z něhož se vůbec nepodává, na základě jakých konkrétních skutečností , tituly před jménem, , jméno FO, stanovila žalobcův ušlý zisk od 1. 3. 2011 do 31. 12. 2014 ve výši 3 489 977 Kč, když „upravila“ výstupy z předloženého účetnictví za roky 2000 až 2003 a na základě toho vycházela z „korigovaných příjmů“. Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , vycházející z jakéhosi hypotetického předpokladu, že by žalobce od 1. 3. 2011 do 31. 12. 2014 dosahoval zisku, tudíž nemůže být způsobilým důkazem k prokázání tvrzení o ušlém zisku z žalobcova podnikání. Za zmínku stojí rovněž skutečnost, že příjem z žalobcova podnikání se nijak výrazně nelišil v roce 2011 (před tvrzeným odnětím přístupu k předmětné provozovně a tedy ještě úspěšném podnikání), kdy činil 800 651 Kč, v roce 2012 (v době tvrzeného odnětí přístupu k předmětné provozovně a začátku největšího úbytku žalobcovy zákaznické základny), kdy činil 753 731 Kč a v roce 2013 (v době vydání předmětného rozhodnutí), kdy činil 792 600 Kč. Tvrzený úbytek zákaznické základny se tudíž na výši příjmu z žalobcova podnikání nijak výrazně neprojevil. Naopak, v roce 2013 si žalobce příjmově mírně (o 38 869 Kč) oproti roku 2012 polepšil. Za dané situace pak nelze mít za splněný druhý zákonný předpoklad pro odpovědnost státu, jímž je vznik tvrzené škody.

21. Soud má rovněž za to, že i v případě, že by tvrzená škoda vznikla, nebylo by možno žalobě vyhovět, a to pro absenci příčinné souvislosti. Předmětné rozhodnutí se totiž nijak neprojevilo na příjmu z žalobcova podnikání, který se - jak je výše uvedeno - v letech 2011 až 2013 nijak výrazně nelišil. V následujících letech pak žalobce dosahoval různého příjmu z podnikání, přičemž nelze pominout, že v roce 2017 (rok před předmětným obdobím) se jednalo o příjem 838 058 Kč, tedy o vyšší částku než dosahovanou před tvrzeným odnětím přístupu k provozovně (800 651 Kč). V roce 2018 (prvý rok předmětného období) se žalobci podařilo dosáhnout příjmu 728 418 Kč. V roce 2019 (druhý rok předmětného období) měl žalobce příjem 700 218 Kč. To, že by výše žalobcových výdajů z podnikání, a to 1 274 968 Kč v roce 2011, 1 759 719 Kč v roce 2012, 1 360 377 Kč v roce 2013, 1 449 645 Kč v roce 2014, 1 012 763 Kč v roce 2015, 1 741 338 v roce 2016, 1 223 555 Kč v roce 2017, 1 340 881 Kč v roce 2018 a 1 190 102 Kč v roce 2019, které - jak je výše uvedeno - každoročně překračovaly jeho příjmy (což zapříčinilo, že nedosáhl kladného rozdílu mezi příjmy a výdaji, tedy že jeho výsledkem hospodaření byla ztráta), nějakým způsobem souvisela s předmětným rozhodnutím, žalobcem tvrzeno (a ani dokazováno) nebylo. Za dané situace nelze než uzavřít, že příčina, proč žalobce v letech 2011 až 2019 nedosáhl z podnikání zisku, spočívala ve způsobu jeho hospodaření, kdy jeho výdaje každoročně překračovaly jeho příjmy, což nakonec vedlo k tomu, že jeho výsledkem hospodaření byla vždy ztráta. Předmětné rozhodnutí se na způsobu hospodaření žalobce nijak nepodílelo.

22. Pro úplnost soud dodává, že se ztotožňuje s názorem žalované, že stavebník (Ředitelství silnic a dálnic ČR) při provádění stavební činnosti vystupuje jako soukromý subjekt, který není nadán veřejnou mocí, a proto přičitatelnost jeho postupů státu (žalované) z hlediska kompenzace škody v režimu zákona č. 82/1998 Sb. nepřichází v úvahu.

23. Soud tudíž uzavírá, že žalovaná nemůže nést odpovědnost za to, že se žalobci nedostalo majetkového přínosu v podobě zisku z podnikání, který v předmětném období očekával. Nárok na zaplacení částky 2 383 020 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení žalobce neuplatnil vůči žalované po právu. Žaloba byla proto zamítnuta (výrok I.).

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř, neboť žalovaná účelně vynaložila náklady, které sestávají z paušální náhrady hotových výdajů za 10 úkonů po 300 Kč, tj. písemné vyjádření ze dne 8. 11. 2021, 10. 8. 2022, 17. 4. 2023 a 6. 6. 2023, příprava na jednání před soudem ve dnech 20. 4. 2023, 20. 6. 2023 a 19. 9. 2023 a dále účast na jednání před soudem ve dnech 20. 4. 2023, 20. 6. 2023 a 19. 9. 2023 (§ 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení), tj. v souhrnu 3 000 Kč. Lhůta k plnění má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.).