35 C 203/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Annou Vandákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Dr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 1 286,96 eur s příslušenstvím a zaplacení 13 226,30 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 286,96 eur s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 286,96 eur od 2. 6. 2020 do zaplacení a částku 13 226,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 226,30 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení 15 246 Kč k rukám advokáta Dr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se domáhá vůči žalované nároku na zaplacení částky 1 286,96 eur s úrokem z prodlení a částky 13 226,30 Kč s úrokem z prodlení z titulu náhrady škody v souvislosti s leteckou cestou z Prahy do Mombasy (dále též„ předmětná škoda“) s poukazem na Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (dále též„ nařízení č. 261/2004“)

2. Žaloba ze dne 11. 8. 2011, doplněná podáními ze dne 2. 12. 2021 a 26. 5. 2022 (dále též„ žaloba“), je založena na tvrzení, že žalobkyně dne 15. 3. 2020 zakoupila u žalované pro sebe a svého syna letenky č. rezervace [anonymizováno], a to na let z Prahy do Istanbulu (dále též„ první let“), let z Istanbulu do Mombasy (dále též„ druhý let“), let z Mombasy do Istanbulu (dále též„ třetí let“) a let z Istanbulu do Prahy (dále též„ čtvrtý let“). Po úhradě částky 1 286,96 eur byly žalobkyni zaslány on-line letenky. Dne 15. 3. 2020 žalobkyně a syn absolvovali pouze první let. Při přestupu na druhý let dne 15. 3. 2020 byla žalobkyně informována, že třetí let, který se měl uskutečnit dne 29. 3. 2020, bude pravděpodobně v souvislosti s opatřeními proti pandemii Covid-19 zrušen. Žalobkyně se tak rozhodla cestu přerušit, dovolenou zrušit a vrátit se zpět do Prahy, čímž jí vznikly náklady na zakoupení nových letenek z Istanbulu do Prahy v částce 9 733,97 Kč a na ubytování v letištním salonku v Istanbulu po dobu osmihodinového čekání na let do Prahy v částce 3 492,33 Kč, tj. v souhrnu 13 226,30 Kč. Let z Istanbulu do Prahy se uskutečnil dne 16. 3. 2020. Následně žalobkyně požádala žalovanou o vrácení částky 1 286,96 eur za původní letenky a náhradu škody v částce 13 226,30 Kč za nutné náklady v souvislosti se zpátečním letem. Dne 9. 4. 2020 žalovaná prostřednictvím emailu přislíbila žalobkyni vrácení původních letenek a poskytla instrukce, jak o ně žádat včetně náhrady nutných nákladů v souvislosti se zpátečním letem. Peníze žalobkyni vráceny nebyly. Po následně urgenci žalovaná sdělila prostřednictvím emailu dne 27. 7. 2020 žalobkyni, že refundace byla provedena centrálou dne 2. 6. 2020. Ačkoli žalovaná svůj závazek uznala, ničeho žalobkyni nezaplatila. Na dopis ze dne 25. 8. 2020 s pokusem o smír, dopisy ze dne 3. 12. 2020 a 24. 6. 2021 s žádostí o náhradu předmětné škody a následnou předžalobní výzvu ze dne 12. 7. 2021 žalovaná nereagovala. Ke dni podání žaloby žalovaná žalobkyni na předmětné škodě ničeho neuhradila.

3. Žalobkyně předložila k důkazu výpis z obchodního rejstříku (příloha G), letenky k letům č. rezervace [anonymizováno] (příloha A), letenky a palubní lístky k letu dne 16. 3. 2020 včetně potvrzení o provedení platby 9 733,97 Kč a platby 3 492,33 Kč dne 16. 3. 2020 (příloha B), žádost o refundaci (příloha I), emailovou konverzaci (příloha C), dopisy ze dne 25. 8. 2020, 3. 12. 2020 a 24. 6. 2021 (přílohy D, F, E) a předžalobní výzvu ze dne 12. 7. 2021 včetně podacího lístku (příloha H). Navrhla též provedení dokazování webovými stránkami wikipedia informujícími o pandemii Covid-19 v České republice a v Keni a webovými stránkami prezidenta státu Keňa informujícími o pandemii Covid-19 v Keni.

4. Žalovaná nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná argumentovala tím, že žalobkyně cestu přerušila z vlastní vůle, kdy třetí let byl zrušen až poté, co se rozhodla v cestě nepokračovat. I v případě, že by žalobkyně neabsolvovala třetí a čtvrtý let z důvodu jejich zrušení žalovanou, tak by stejně neměla nárok na refundaci, jelikož ke zrušení třetího letu došlo v důsledku mimořádné události. Nad to, i kdyby nebyla důvodem zrušení třetího letu vyšší moc, žalobkyně by měla nárok pouze na refundaci nevyužitých letenek, nikoliv i prvního letu a ceny za nové letenky a za pobyt v letištním salonku. K emailu ze dne 27. 7. 2020, jímž žalobkyni informovala o vyřízení refundace, žalovaná uvedla, že k jeho odeslání došlo administrativním pochybením. Žalovaná též zpochybnila aktivní věcnou legitimaci žalobkyně.

5. Žalovaná předložila k důkazu prohlášení Keňské republiky ze dne 15. 3. 2020 k aktuálnímu stavu v zemi a opatřeních v souvislosti s výskytem Covid-19 (příloha 1), výkladové pokyny Evropské komise ze dne 18. 3. 2020 o právech cestujících v souvislosti s výskytem Covid-19 (příloha 2) a všeobecné přepravní podmínky ze dne 24. 7. 2019 (příloha 3).

6. Soud má za to, že v této věci jde o řízení s cizím prvkem, kdy žalobce má bydliště v Indii a žalovaná je zahraniční společnost se sídlem v Turecku (s organizační složkou na území České republiky).

7. Protože jde o nárok uplatněný podle nařízení č. 261/2004, soud se nejprve zabýval úpravou mezinárodní příslušnosti podle nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 (nařízení Brusel I bis). Jelikož žalovaná nemá bydliště v žádném členském státě Evropské unie (tedy„ bydliště“ ve smyslu čl. 63 nařízení Brusel I bis), určuje se ve smyslu článku 6 odst. 1 nařízení Brusel I bis příslušnost soudů každého členského státu podle jeho vlastních právních předpisů s výhradou článku 18 odst. 1, článku 21 odst. 2 a článků 24 a 25. Z dikce článku 25 nařízení Brusel I bis, který upravuje ujednání o místní příslušnosti, je zřejmé, že toto ustanovení na tuto věc nedopadá, neboť by si strany musely dohodnout, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, což ani z jedné strany tvrzeno není. S odkazem na článek 6 odst. 1 nařízení Brusel I bis je nutno postupovat při určení místní příslušnosti soudu, když pravomoc nelze dovodit z žádné dvoustranné mezinárodní smlouvy, podle ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle něhož je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) lze proti zahraniční osobě podat žalobu (návrh na zahájení řízení) i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její závod nebo organizační složka jejího závodu.

9. Jelikož žalovaná má organizační složku v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1, je tento soud mezinárodně příslušný a zároveň místně příslušný k řízení o žalobě proti žalované (srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2023, č. j. 19 Co 45/2023-67).

10. Podle článku 1 nařízení č. 261/2004 toto nařízení stanoví za podmínek v něm stanovených minimální práva cestujících, jestliže: a/ je jim odepřen nástup na palubu proti jejich vůli, b/ je jejich let zrušen; c/ je jejich let zpožděn.

11. Podle článku 5 odst. 1 písm. a/ nařízení č. 261/2004 v případě zrušení letu je dotčeným cestujícím nabídnuta provozujícím leteckým dopravcem pomoc v souladu s článkem 8.

12. Podle článku 8 nařízení č. 261/2004:

1. Odkazuje-li se na tento článek, je cestujícím nabídnuta možnost volby mezi: a/ - náhradou pořizovací ceny letenky do sedmi dní způsobem stanoveným v čl. 7 odst. 3, a to za část nebo části neuskutečněné cesty a za část nebo části již uskutečněné cesty, jestliže let nadále neslouží účelu vztahujícímu se k původnímu cestovnímu plánu cestujícího, spolu s případným - zpátečním letem do původního místa odletu, a to při nejbližší příležitosti; b/ přesměrováním za srovnatelných dopravních podmínek a při nejbližší příležitosti na jejich cílové místo určení; nebo c/ přesměrováním za srovnatelných dopravních podmínek na jejich cílové místo určení v pozdější době podle přání cestujícího s výhradou dostupnosti míst.

2. Ustanovení odst. 1 písm. a/ se rovněž použije na cestující, jejichž lety jsou součástí souboru služeb, s výjimkou práva na náhradu škody, pokud toto právo vzniká podle směrnice 90/314 EHS.

3. Jestliže v případě, kdy místo, město nebo region obsluhuje několik letišť a provozující letecký dopravce nabízí cestujícím let do jiného letiště, než které bylo uvedeno v původní rezervaci, nese provozující letecký dopravce náklady na přepravu cestujícího z tohoto jiného letiště buď na letiště, které bylo uvedeno v původním knihování, nebo na jiné místo určení dohodnuté s cestujícím.

13. Podle článku 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 provozující letecký dopravce není povinen platit náhradu v souladu s článkem 7, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata.

14. Soud má předloženými listinami za prokázaný následující skutkový stav.

15. Dne 15. 3. 2020 žalobkyně zakoupila u žalované pro sebe a svého syna [jméno], [datum narození] (dále„ syn“), zpáteční letenky na cestu z Prahy do Mombasy s přestupem v Istanbulu, kdy odlet z Prahy byl dne 15. 3. 2020 v 7:05 hodin a přílet do Istanbulu dne 15. 3. 2020 v 11:50 hodin, odlet z Istanbulu byl dne 16. 3. 2020 a přílet do Mombasy dne 17. 3. 2020, odlet z Mombasy byl dne 29. 3. 2020 a přílet do Istanbulu dne 29. 3. 2020, odlet z Istanbulu byl dne 29. 3. 2020 a přílet do Prahy dne 29. 3. 2020. Za letenky zaplatila žalobkyně žalované 1 286,96 eur. Při přestupu v Istanbulu dne 15. 3. 2020 se žalobkyně rozhodla cestu přerušit a zakoupila si letenky do Prahy s odletem dne 16. 3. 2020 v 8:25 hodin za 9 733,97 Kč. Za využití letištního salonku v Istanbulu po dobu čekání na let do Prahy zaplatila žalobkyně 3 492,33 Kč.

16. Dne 15. 3. 2020 bylo vydáno prohlášení Keňské republiky k aktuálnímu stavu v zemi a opatřeních v souvislosti s výskytem Covid-19, v němž bylo nařízeno omezení cestování ze všech zemí, kde se vyskytl jakýkoli případ koronaviru s tím, že do země budou moci přijet pouze keňští občané a všichni cizinci s platným povolením k pobytu za předpokladu, že budou pokračovat v samokaranténě nebo ve vládou určeném karanténním zařízení.

17. Dne 18. 3. 2020 vydala Evropské komise výkladové pokyny o právech cestujících v souvislosti s výskytem Covid-19, v jejichž článku 3.4„ Právo na odškodnění“ se praví, že nařízení č. 261/2004 stanoví pro určité okolnosti odškodnění pevnými částkami. To neplatí v případě, že je zrušení způsobeno„ mimořádnými okolnostmi“, kterým nebylo možno zabránit ani při přijetí všech přiměřených opatření. Komise se domnívá, že pokud orgány veřejné moci přijmou opatření určená k omezení pandemie Covid-19, nejsou tato opatření svou povahou a původem vlastní běžnému výkonu činnosti dopravců a jsou mimo jejich účinnou kontrolu. Podmínka článku 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004, že dané zrušení je„ způsobeno“ mimořádnými okolnostmi, kterým nebylo možné zabránit ani při přijetí všech přiměřených opatření, by měla být považována za splněnou, pokud orgány veřejné moci buď přímo zakazují určité lety, nebo zakazují pohyb osob způsobem, který de facto vylučuje uskutečnění daného letu. Tato podmínka může být naplněna i v případě, že ke zrušení letu dojde za okolností, kdy příslušný pohyb osob není zcela zakázán, ale je omezen na osoby, na které se vztahují výjimky (např. státní příslušníci nebo obyvatelé daného státu).

18. Dne 9. 4. 2020 proběhla mezi účastnicemi emailová konverzace, v níž žalobkyně požádala žalovanou o vrácení ceny dříve zaplacených letenek z Prahy do Mombasy v částce 1 286,96 eur prostřednictvím formuláře k refundaci zaslaného jí žalovanou a dále proplacení nákladů spočívajících v ceně nově zakoupených letenek z Istanbulu do Prahy a poplatku za využití letištního salonku v Istanbulu. Konverzaci za žalovanou vedla její zaměstnankyně [jméno] [příjmení], která žalobkyni poskytla informaci, že kancelář„ může refundovat celé původní letenky“.

19. Dne 27. 7. 2020 proběhla mezi účastnicemi emailová konverzace, kdy žalovaná sdělila, že„ letenky jsou nyní refundované“ a„ refundace byla provedena centrálou dne 2. 6. 2020“. Konverzaci za žalovanou vedla její zaměstnankyně [jméno] [příjmení].

20. Dopisem ze dne 25. 8. 2020 s pokusem o smír žalobkyně požádala žalovanou o úhradu částky 1 286,96 eur a částky 13 226,30 Kč. V dopisech ze dne 3. 12. 2020 a 24. 6. 2021 žalobkyně zopakovala žádost o náhradu předmětné škody a zároveň žalovanou upozornila, že nedojde-li k platbě do 15. 12. 2020, bude věc řešena soudní cestou. Předžalobní výzvou ze dne 12. 7. 2021, předanou poště k odeslání dne 12. 7. 2021, žalobkyně vyzvala žalovanou k náhradě předmětné škody nejpozději do 7 dnů ode dne doručení.

21. Ve všeobecných přepravních podmínkách žalované ze dne 24. 7. 2019 je v článku 11.3„ Nedobrovolné vrácení peněz“ stanoveno, že pokud žalovaná zruší let, bezdůvodně neprovede let podle letového řádu, nepřistane v místě, ve kterém má cestující mezipřistání či cílovou destinaci, neposkytne domluvené místo či způsobí, že cestující zmešká navazující let, který má rezervovaný, bude vrácena následující částka: 11.3.1 Pokud nebyla využita žádná část letenky, částka rovnající se zaplacenému jízdnému; 11.3.2 Pokud byla využita část letenky, bude vrácena vyšší z následujících částek: 11.3.2.

1. Jednosměrné jízdné (bez slev a poplatků) z místa přerušení do místa destinace nebo dalšího mezipřistání; nebo 11.3.2.

2. Rozdíl mezi zaplacenou cenou letenky a jízdným za použitou přepravu.

22. Soud shledal tento skutkový stav dostatečným pro rozhodnutí o věci. Dokazování webovými stránkami wikipedia informujícími o pandemii Covid-19 v České republice a v Keni a webovými stránkami prezidenta státu Keňa informujícími o pandemii Covid-19 v Keni z důvodu nadbytečnosti neprováděl, neboť by nepřineslo po skutkové stránce ničeho významného. Údaje získané z mezinárodní internetové encyklopedie wikipedia, mají toliko informativní charakter, a proto nejsou pro rozhodnutí o věci směrodatné. Situace stran Covid-19 v Keni vyplynula z prohlášení Keňské republiky ze dne 15. 3. 2020, jímž bylo provedeno dokazování (viz výklad výše). O situaci stran Covid-19 v České republice svědčilo vyhlášení nouzového stavu od 12. 3. 2020, což je obecně známou skutečností (viz výklad dále), kterou není třeba dokazovat.

23. Soud se zabýval aktivní věcnou legitimací.

24. Podle toho, zda účastník řízení vystupuje na straně žalobce anebo na straně žalovaného je rozlišována věcná legitimace. V případě žalobce, jde o aktivní legitimaci. V případě žalovaného, jde o pasivní legitimaci. Aktivně věcně legitimován je jen takový žalobce, který je podle výsledků dokazování a na základě právního posouzení věci nositelem práva, o které ve sporu jde. Pasivní věcná legitimace je u žalovaného dána jen tehdy, má-li podle zjištěného skutkového stavu a právního posouzení věci povinnost, jejíhož splnění se žalobce ve sporu domáhal.

25. Žalobkyně má postavení cestující v letecké dopravě ve smyslu nařízení č. 261/2004, a proto soud shledává, že je aktivně věcně legitimována ve sporu o náhradu podle tohoto nařízení.

26. Za situace, kdy žalobkyně dne 15. 3. 2020 po uskutečnění prvního letu (z Prahy do Istanbulu) přerušila cestu z vlastního rozhodnutí ve chvíli, kdy žádný z dalších letů zrušen nebyl (tvrdila jen to, že byla informována o pravděpodobném zrušení třetího letu v souvislosti s opatřeními proti pandemii Covid-19), je soud toho názoru, že žalovaná nemůže nést odpovědnost za vznik předmětné škody. V případě prvního letu navíc nemůže být dána povinnost žalované k vrácení letenek, neboť tento let žalobkyně a syn absolvovali. Důvod, proč žalobkyně a syn neabsolvovali druhý až čtvrtý let, nespočíval na straně žalované, nýbrž výlučně na straně žalobkyně, která se sama svobodně rozhodla cestu přerušit, dovolenou zrušit a vrátit se zpět do Prahy. K naplnění podmínky zrušení letu pro náhradu škody ve smyslu nařízení č. 261/2004 tudíž nedošlo (článek 5 odst. 1 písm. a/ a článek 8 nařízení č. 261/2004).

27. Názoru, že žalobkyně byla žalovanou uvedena v omyl tím, že jí žalovaná prodala letenky za situace, kdy jí již muselo být zřejmé, že žalobkyně nebude vpuštěna do země (v případě, že by v cestě do Keni pokračovala), soud nemůže dát za pravdu. Žalobkyně zakoupila letenky v den odletu z Prahy 15. 3. 2020, což bylo v době nouzového stavu vyhlášeného pro územní České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu Covid-19 usnesením vlády České republiky č. 194/2020 od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů, a i jí muselo být zřejmé, že za aktuální situace (vzestup šíření Covid-19 a hrozící pandemie) je riziko, že dojde k určitým omezením v oblasti mezinárodní dopravy a cestování. Žalobkyně se tak sama svobodně rozhodla i za této situace k nákupu letenek a zahájení cesty do Keni a odpovědnost za toto rozhodnutí nelze přenášet na žalovanou s argumentací, že žalovaná žalobkyni letenky vůbec neměla prodat. Ani skutečnost, že dne 15. 3. 2020 bylo vydáno prohlášení Keňské republiky k aktuálnímu stavu v zemi a opatřeních v souvislosti s výskytem Covid-19 s omezením cestování, nemůže svědčit o uvedení žalobkyně žalovanou v omyl. Třeba mít za zřeteli, že žalovaná po vydání opatření jednotlivých států potřebuje nějaký čas k tomu, aby veškerá opatření a nařízení zemí byla schopna aplikovat a adekvátně na ně reagovat (kupř. zrušením letu). Sledování situace a vývoje opatření v souvislosti s výskytem Covid-19 bylo v prvé řadě na žalobkyni jako cestující, a to zvláště s přihlédnutím k tomu, že cestovala s jedenáctiletým synem. Získala-li žalobkyně informaci o pravděpodobném zrušení třetího letu při přestupu na druhý let, kdy žádný z těchto letů nebyl zrušen, nelze spravedlivě vytýkat žalované, že žalobkyni letenky na tyto lety prodala. Před prvním letem s odletem dne 15. 3. 2020 v 7:05 hodin - a tím spíše před tomu předcházejícímu prodeji letenek žalobkyni (nepochybně před 7:05 hodin) - žalovaná nemohla předvídat vývoj situace v souvislosti s výskytem Covid-19 v Keni a následně vydanými opatřeními.

28. Skutečnost, že třetí let byl posléze skutečně zrušen, již za situace, kdy žalobkyně přerušila cestu z vlastního rozhodnutí, není významná. Nicméně soud pro úplnost dodává, že důvod zrušení tohoto letu spočíval v mimořádných okolnostech daných aktuálním stavem v Keni a opatřeních v souvislosti s výskytem Covid-19, což je důvod mimo účinnou kontrolu žalované a znamená, že žalovaná není povinna k náhradě škody ve smyslu nařízení č. 261/2004 (článek 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004, článek 3.4 výkladových pokynů Evropské komise ze dne 18. 3. 2020 o právech cestujících v souvislosti s výskytem Covid-19).

29. Soud ani nemá za to, že žalovaná uznala vůči žalobkyni nárok na náhradu předmětné škody. Ve smyslu ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „zákon č. 89/2012 Sb.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Emailová konverzace vedená účastnicemi o ničem takovém nesvědčí. Emailem ze dne 9. 4. 2020 byla žalobkyně informována pouze o možnosti refundace celých původních letenek. K emailu ze dne 27. 7. 2020 s informací o provedení refundace se žalovaná vyjádřila tak, že k jeho odeslání žalobkyni došlo administrativním pochybením. Se zřetelem k absenci jakéhokoli peněžitého plnění žalovanou ve prospěch žalobkyně a k neměnnému odmítavému postoji žalované k takovému plnění v průběhu řízení v této věci, lze přisvědčit žalované, že se informace o provedení refundace dostalo žalobkyni skutečně v důsledku administrativního pochybení. O uznání dluhu v částce 1 286,96 eur a v částce 13 226,30 Kč co do důvodu a výše se tudíž jednat nemohlo.

30. Soud je rovněž toho názoru, že na povinnost žalované k náhradě předmětné škody nelze usuzovat ani z jejích přepravních podmínek, neboť k situaci tam předvídané v případě žalobkyně nedošlo (článek 11.3 všeobecných přepravních podmínek ze dne 24. 7. 2019).

31. Pro úplnost soud dodává, že nelze dovodit ani případnou odpovědnost žalované podle obecné úpravy, tedy podle ustanovení § 2910 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., podle něhož škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Škodou se rozumí újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz k uvedení věci do předešlého stavu. Skutečnou škodou je zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí, které vyžaduje vynaložení majetkových hodnot k uvedení věci do předešlého stavu. Pokud jde o náklady za první let, nemohlo dojít ke vzniku škody, neboť tento let žalobkyně a syn absolvovali. Pokud jde o náklady za zbývající druhý až čtvrtý let, jakož i náklady za nově zakoupený zpáteční let a náklady za využití letištního salonku, není dána příčinná souvislost mezi vznikem škody a jednáním žalované. Jedním z předpokladů odpovědnosti za škodu je to, že škoda je přičítána škůdci. Příčinná souvislost tak v právním slova smyslu představuje vymezení vztahu mezi jednáním škůdce a škodou, že škůdce nahradí to,„ co způsobil“. Důvod, proč žalobkyně a syn neabsolvovali druhý až čtvrtý let, spočíval výlučně na straně žalobkyně, která se sama svobodně rozhodla cestu přerušit, dovolenou zrušit a vrátit se zpět do Prahy, a proto náklady v souvislosti s tím vzniklé (cena za nové letenky a za pobyt v letištním salonku) nelze považovat za„ způsobené“ žalovanou a tudíž žalovaná nemá co žalobkyni hradit.

32. Soud proto žalobu zamítl (výrok I.).

33. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla úspěch ve věci a naleží jí náhrada nákladů řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem ve výši 12 600 Kč (vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb - dále„ advokátní tarif“) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 2 646 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. v souhrnu 15 246 Kč Náklady zastoupení představuje odměna za poskytování právních služeb ve výši 11 400 Kč (2 860 x 3 + 2 820) a náhrada hotových výdajů ve výši 1 200 Kč (300 x 4), a to za 1 úkon po 2 860 Kč (převzetí a příprava zastoupení dne 2. 9. 2022) při tarifní hodnotě 44 913 Kč a směnném kurzu vyhlášeném Českou národní bankou 24, 622 Kč k euru, za 1 úkon po 2 860 Kč (písemné podání ve věci samé dne 4. 4. 2022) při tarifní hodnotě 44 525 Kč a směnném kurzu vyhlášeném Českou národní bankou 24,32 Kč k euru, za 1 úkon po 2 860 Kč (písemné podání ve věci samé dne 23. 9. 2022) při tarifní hodnotě 44 960 Kč a směnném kurzu vyhlášeném Českou národní bankou 24, 658 Kč k euru a za 1 úkon po 2 820 Kč (účast na jednání před soudem dne 30. 5. 2023) při tarifní hodnotě 43 739 Kč a směnném kurzu vyhlášeném Českou národní bankou 23, 709 Kč k euru (§ 7, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/, § 13 odst. 3 advokátního tarifu). U žádného z těchto úkonů - zvažováno konkrétně k nim, nikoli ve vztahu k věci samé - nebyla shledána„ obtížnost skutečně neobvyklá, tedy mimořádná, vymykající se běžné praxi“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019 sp. zn. 30 Cdo 4016/2016), a proto požadavku advokáta na zvýšení odměny na dvojnásobek (§ 12 odst. 1 advokátního tarifu) nemohlo být vyhověno. Další úkon (podání ze dne 30. 5. 2022) byl spíše administrativně technického rázu (sdělení ve věci zaslání předkladu listiny navržené k důkazu) a za něj již advokátovi odměna ani náhrada hotových výdajů nepřísluší. Výrok o místu plnění má oporu v ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.).

34. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.).