35 C 48/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Annou Vandákovou ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 11 221 526,02 Kč

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 11 221 526,02 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení 900 Kč.

1. Žalobce se domáhá vůči žalované nároku na zaplacení částky 11 221 526,02 Kč z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 82/1998 Sb.“).

2. Žaloba je založena na tvrzení, že škodu představuje částka 11 221 526,02 Kč, která byla uložena jako odvod do rozpočtu žalobce platebním výměrem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , sp. zn. ZN/40/DSH/16 (dále „výměr“), společnosti , právnická osoba, . (dále „, Anonymizováno, “) za porušení rozpočtové kázně, které spočívalo v použití finančních prostředků v rozporu se smlouvou o závazku veřejné služby k zajištění dopravní obslužnosti území , Anonymizováno, , Anonymizováno, uzavřené mezi žalobcem jako objednatelem a dopravcem jako dodavatelem dne , datum, (dále „předmětná smlouva“). Výměr byl vydaný postupem upraveným v zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „d. ř.“). Dopravce napadl výměr odvoláním ze dne , datum, . Celý spis sp. zn. ZN/40/DSH/16 byl spolu s odvoláním postoupen k rozhodnutí , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále „, Anonymizováno, “) dne 25. 7. 2016. Podle § 262 d. ř. platí, že při správě daní se správní řád (zákon č. 500/2004 Sb. - dále „spr. ř.“) nepoužije. Délky lhůt pro vybraná rozhodnutí správce daně vyplývají z pokynů , Anonymizováno, . Pokyn MF č. 5 ze dne 17. 12. 2015, o stanovení lhůt při správě daní, stanoví lhůtu pro vydání rozhodnutí o odvolání podle § 116 odst. 1 d. ř. (s výjimkou případů uvedených v bodu 2 písm. d/ tohoto pokynu) v délce šesti měsíců. Tento pokyn současně stanoví lhůtu pro vydání rozhodnutí o prohlášení nicotnosti rozhodnutí podle § 105 d. ř. v délce třiceti dnů. Ze strany , Anonymizováno, docházelo k neúměrným průtahům v řízení o odvolání proti výměru (dále „odvolací řízení“). Žalobce se průběžně dotazoval na stav odvolacího řízení, kdy na dopis ze dne , datum, mu , Anonymizováno, dopisem ze dne , datum, avizovalo vydání rozhodnutí nejdříve do konce roku 2017 a na dopis ze dne , datum, mu , Anonymizováno, dopisem ze dne , datum, avizovalo vydání rozhodnutí v průběhu roku 2020. , Anonymizováno, , kterému začala běžet lhůta dne , datum, , vydal (až) dne , datum, rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, -, adresa, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , jímž byla prohlášena nicotnost výměru (dále „rozhodnutí , Anonymizováno, “). Rozhodnutí , Anonymizováno, bylo žalobci doručeno dne 10. 12. 2020. V průběhu neúměrné a ničím neodůvodněné délky odvolacího řízení došlo k marnému uplynutí doby, v rámci níž mohl žalobce uplatnit nárok na zaplacení částky 11 221 526,02 Kč z předmětné smlouvy formou sporu z veřejnoprávní smlouvy. Žalobce podal dne 3. 3. 2021 u žalované žádost o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem v částce 11 221 526,02 Kč (dále „odškodnění“). Žalovaná dopisem ze dne , datum, oznámila žalobci, že neshledala existenci příčinné souvislosti mezi výkonem veřejné moci a škodou, neboť odvolací řízení nemělo vliv na běh promlčecí doby a její marné uplynutí nebylo v příčinné souvislosti s jednáním rozhodujícího orgánu, a proto odškodnění nelze přiznat. Žalobce s názorem žalované nesouhlasí, neboť má za to, že pokud by , Anonymizováno, rozhodlo o odvolání proti výměru ve stanovené lhůtě, nedošlo by k promlčení nároku a mohl by se domoci nároku z předmětné smlouvy formou sporu z veřejnoprávní smlouvy.

3. Žalovaná nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Potvrdila průběh odvolacího řízení popsaný žalobcem, jakož i vydání rozhodnutí , Anonymizováno, o prohlášení nicotnosti výměru, které nabylo právní moci dne 10. 12. 2020. Učinila též nesporným, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb., neboť rozhodnutí o odvolání nebylo vydáno v přiměřené lhůtě. Zároveň uvedla, že vznik škody lze mít za dostatečně prokázaný. Proti žalobě však brojila tím, že na základě žádosti ze dne 26. 7. 2017 ve věci vydávání platebních výměrů při zjištění porušení rozpočtové kázně v rámci plnění závazku veřejné služby v přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou v , Anonymizováno, , Anonymizováno, - a to v souvislosti s předmětnou smlouvou uzavřenou podle § 19 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném do 30. 6. 2010 (dále „zákon o silniční dopravě“) - bylo žalobci dne 13. 10. 2017 doručeno stanovisko, v němž , Anonymizováno, s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 23 Cdo 318/2009, sp. zn. 32 Cdo 2431/2011) a Nejvyššího správního soudu (sp. zn. Komp 2/2011-90) vyjádřilo názor, že předmětná smlouva je veřejnoprávní smlouvou-dvoustranným právním úkonem, jenž ve smyslu § 159 odst. 1 spr. ř. zakládá práva a povinnosti v oblasti veřejného práva, a je zároveň smlouvou subordinační podle § 161 spr. ř., z čehož vyplývá, že úhrada prokazatelné ztráty z předmětné smlouvy je nárokem dopravce z veřejnoprávní smlouvy, a tedy se nejedná o dotaci poskytnutou z rozpočtu kraje podle zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů (dále „zákon č. 250/2000 Sb.“). V souvislosti s tím dovozovala, že žalobce dne 13. 10. 2017 jistě věděl, že nárok na zaplacení částky 11 221 526,02 Kč musí uplatnit jako nárok z veřejnoprávní smlouvy u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a proto není dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Poukázala rovněž na podobný spor, který probíhal mezi účastníky pod sp. zn. 14 C 116/2022 u Obvodního soudu pro Prahu 1, kde žaloba žalobce o náhradu škody byla pravomocně zamítnuta.

4. Soud má z předložených listin za prokázaný, jakož i mezi účastníky za nesporný, následující skutkový stav.

5. Dne , datum, byla mezi žalobcem jako objednatelem a dopravcem jako dodavatelem uzavřena podle § 19 zákona o silniční dopravě předmětná smlouva za účelem zajištění dopravní obslužnosti území , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalobce vydal dne , datum, na základě provedené kontroly výměr, kterým byl dopravci vyměřen odvod ve výši 11 221 526,02 Kč za porušení rozpočtové kázně, které mělo spočívat v použití finančních prostředků v rozporu s předmětnou smlouvou. Dne , datum, , Anonymizováno, podal proti výměru dopravce odvolání, které bylo dne , datum, doručeno k rozhodnutí , Anonymizováno, . Dne , datum, žalobce požádal , Anonymizováno, o stanovisko ve věci vydávání platebních výměrů při zjištění porušení rozpočtové kázně v rámci plnění závazku veřejné služby v přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou v , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Dne , datum, bylo žalobci doručeno stanovisko, v němž , Anonymizováno, s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 23 Cdo 318/2009, sp. zn. 32 Cdo 2431/2011) a Nejvyššího správního soudu (sp. zn. Komp 2/2011-90) vyjádřilo názor, že předmětná smlouva je veřejnoprávní smlouvou-dvoustranným právním úkonem, jenž ve smyslu § 159 odst. 1 spr. ř. zakládá práva a povinnosti v oblasti veřejného práva, a je zároveň smlouvou subordinační podle § 161 spr. ř., z čehož vyplývá, že úhrada prokazatelné ztráty z předmětné smlouvy je nárokem dopravce z veřejnoprávní smlouvy, a tedy se nejedná o dotaci poskytnutou z rozpočtu kraje podle zákona č. 250/2000 Sb. Na to reagoval žalobce dopisem ze dne , datum, , v němž znovu požádal , Anonymizováno, o stanovisko ve věci vydávání platebních výměrů při zjištění porušení rozpočtové kázně v rámci plnění závazku veřejné služby v přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou v , Anonymizováno, , Anonymizováno, s tím, že s odkazem na , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . (dále „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “) s předchozím stanoviskem ze dne , datum, nesouhlasí. Dne , datum, bylo vydáno rozhodnutí , Anonymizováno, , jímž byla prohlášena nicotnost výměru s odůvodněním, že úhradu prokazatelné ztráty z předmětné smlouvy nelze považovat za dotaci poskytnutou z rozpočtu kraje podle zákona č. 250/2000 Sb., ale za nárok dopravce vyplývající z veřejnoprávní smlouvy o závazku veřejné služby uzavřené podle § 19 zákona o silniční dopravě, že spory z takových smluv přísluší rozhodovat správnímu orgánu, jímž je , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a že výměr byl vydán mimo věcnou kompetenci správce daně, a proto není způsobilý vyvolávat právní důsledky a působit tak na sféru práv a povinností dotčeného subjektu, tj. dopravce. V žádosti o odškodnění ze dne , právnická osoba, . , Anonymizováno, žalobce uvedl, že mu lhůta k uplatnění nároku na zaplacení částky 11 221 526,02 Kč z předmětné smlouvy formou sporu z veřejnoprávní smlouvy u , Anonymizováno, , Anonymizováno, marně uplynula dne 10. 2. 2019.

6. Soud shledal tento skutkový stav dostatečný pro rozhodnutí věci, a proto z důvodu nadbytečnosti neprováděl dokazování spisem sp. zn. 14 C 116/2022 a ani se nezabýval ostatními provedenými důkazy.

7. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a/ rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b/ nesprávným úředním postupem.

9. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Soud se zabýval zákonnými předpoklady pro odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, jimž jsou 1/ nesprávný úřední postup, 2/ vznik škody a 3/ příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, které musí být splněny kumulativně, což znamená, že bez splnění byť jedné z nich nedochází ke vzniku odpovědnosti podle zákona č. 82/1998 Sb. „Splnění těchto předpokladů musí být v soudním řízení bezpečně prokázáno a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některého z nich. Důkazní břemeno v tomto směru leží na poškozeném.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. 28 Cdo 4887/2010).

11. Žalovaná nesporovala nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb. (kdy rozhodnutí MF o odvolání proti výměru nebylo vydáno v přiměřené lhůtě) a ani vznik škody v částce 11 221 526,02 Kč (vyměřené výměrem, který byl rozhodnutím , Anonymizováno, označen za nicotné rozhodnutí). Soud má tudíž za to, že v tomto případě došlo k naplnění prvního a druhého předpokladu pro odpovědnost státu.

12. Oproti tomu však soud nemá za to, že v tomto případě došlo k naplnění třetího předpokladu pro odpovědnost státu, jímž je příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody.

13. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem nesprávného úředního postupu, tedy je-li nesprávný úřední postup a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je doloženo, že nebýt nesprávného úředního postupu, ke škodě by nedošlo. „Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta skutečnost, bez níž by škodný následek nevznikl.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2003 sp. zn. 35 Cdo 344/2001).

14. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2010 sp. zn. 23 Cdo 318/2009, rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2011 sp. zn. Komp 2/2011-90 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012 sp. zn. 32 Cdo 2431/2011 vyplývá, že smlouva o závazku veřejné služby ve veřejné linkové dopravě podle § 19 zákona o silniční dopravě je veřejnoprávní smlouvou. Spory z této smlouvy přísluší rozhodovat správnímu orgánu, jímž je , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

15. V tomto případě je nesporné, že předmětná smlouva byla uzavřena podle § 19 zákona o silniční dopravě. Podle výše uvedené judikatury Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu - ustálené již v letech 2010 až 2012 - platí, že jde o veřejnoprávní smlouvu a spory z ní přísluší rozhodovat správnímu orgánu, jímž je , Anonymizováno, , Anonymizováno, . S touto skutečností byl žalobce seznámen nejpozději dne 13. 10. 2017, kdy mu byl doručen dopis se stanoviskem , Anonymizováno, ve věci vydávání platebních výměrů při zjištění porušení rozpočtové kázně v rámci plnění závazku veřejné služby v přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou. Skutečnost, že o odvolání proti výměru bylo rozhodnuto , Anonymizováno, po uplynutí lhůty stanovené v d. ř. (až) dne 10. 12. 2020, neznamenala pro žalobce překážku uplatnit po 13. 10. 2017 nárok z předmětné smlouvy u , Anonymizováno, , Anonymizováno, ještě před vydáním rozhodnutí , Anonymizováno, . Bylo pouze na vůli žalobce, zda tak - v souladu s principem, že každý má bděle chránit (bránit) svá práva - učiní či nikoli. Jednání , Anonymizováno, rozhodujícího o odvolání proti výměru na to nemělo žádný vliv. Žalobcem tvrzené marné uplynutí doby, v rámci níž mohl uplatnit nárok z předmětné smlouvy u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , tudíž nemůže být v příčinné souvislosti s nevydáním rozhodnutí , Anonymizováno, o odvolání v přiměřené lhůtě. Je pochybením žalobce, že nedbal na stanovisko , Anonymizováno, založené na relevantní judikatuře a vydané více než rok před datem 10. 2. 2019 (kdy podle jeho vlastních slov došlo k marnému uplynutí lhůty k uplatnění nároku u , Anonymizováno, , Anonymizováno, ) a spoléhal na nezávazné memorandum advokátní kanceláře. Vzniklá škoda je v příčinné souvislosti s porušením prevenční povinnosti podle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle něhož každý - i žalobce - je povinen počínat si tak, aby nedošlo k újmě. Odpovědnou za to, že nárok z předmětné smlouvy u , Anonymizováno, , Anonymizováno, žalobce neuplatnil včas, proto nemůže být žalovaná. Za této situace nelze než uzavřít, že žalobce vůči žalované nárok na odškodnění neuplatnil po právu. Soud proto žalobu o zaplacení částky 11 221 526,02 Kč zamítl.

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch a naleží jí náhrada nákladů řízení, které sestávají z paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony (sepsání vyjádření k žalobě, příprava na jednání před soudem, účast na jednání před soudem) po 300 Kč (§ 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení), tj. v souhrnu 900 Kč. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř.