35 C 86/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Annou Vandákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 350 000 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 294 275 Kč.

II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 55 725 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení 2 600 Kč.

1. Předmětem řízení je nárok žalobce vůči žalované na zaplacení částky 350 000 Kč z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), kterou měl žalobce utrpět v důsledku porušení práva na přiměřenou délku řízení vedeného před Pozemkovým úřadem v [obec] (dále jen„ pozemkový úřad“) a posléze Okresním soudem v Liberci (dále jen„ okresní soud“) a Krajským soudem v Ústí nad Labem (dále jen„ krajský soud“) ve věci restitučního nároku o vydání pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., které probíhalo od 17. 8. 1992, tj. uplatnění nároku u pozemkového úřadu, do 25. 10. 2019, tj. právní moci rozhodnutí krajského soudu (dále jen„ posuzované řízení“). Částku 350 000 Kč žalobce označil za přiměřené zadostiučinění s poukazem na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, k výkladu ustanovení § 13 odst. 1 věty druhé a třetí a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., uveřejněné pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen„ Stanovisko“). Žalovanou navrženou kompenzaci ve formě konstatování porušení práva a omluvy žalobce neshledal dostačující.

2. Žalovaná nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala, že posuzované řízení (trvající od 17. 8. 1992 do 25. 10. 2019) bylo nepřiměřeně dlouhé, za což žalobci přísluší přiměřené zadostiučinění. S poukazem na značnou složitost posuzovaného řízení (řešení otázky uzavírání kupní smlouvy v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, řešení otázky povinných osob, potřeba znaleckých posudků včetně znaleckého posudku revizního, uskutečnění řady ústních jednání, nutnost přerušení řízení, rozhodování na více stupních) konstatovala porušení práva, za což se žalobci též písemně omluvila, přičemž tuto formu kompenzace považovala za dostatečnou.

3. Soud zvolil postup podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl o věci bez nařízení jednání.

4. Z důkazů navržených účastníky (předložené listiny, spis [číslo jednací] zapůjčený pozemkovým úřadem, spis sp. zn. 21 C 314/2004 zapůjčený okresním soudem) má soud za prokázaný následující skutkový stav.

5. Dopisem ze dne 10. 10. 2019, doručeným dne 11. 10. 2019, uplatnil žalobce u žalované nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení v částce 350 000 Kč (č. l. 6 až 8).

6. Na dopis ze dne 10. 10. 2019 reagovala žalovaná dopisem ze dne 15. 10. 2019, v němž žalobci sdělila, že jeho podání bylo zařazeno do rejstříku a bude předáno příslušnému referentovi odboru odškodňování k věcnému řízení a zároveň žalobci poskytla poučení o lhůtách podle zákona č. 82/1998 Sb. s poukazem na to, že lhůtu k vyřízení věci se bohužel nemusí podařit dodržet z důvodu nedostupnosti spisového materiálu, nebo s ohledem na aktuální přetíženost odboru odškodňování (č. l. 5).

7. Dne 17. 8. 1992 žalobce uplatnil u pozemkového úřadu nárok na vydání pozemků. Dne 11. 9. 1992 pozemkový úřad informoval žalobce o převzetí dopisu ze dne 17. 8. 1992. Usnesením ze dne 15. 6. 2000 rozhodl pozemkový úřad ve věci účastníků, a to žalobce, Ing. [jméno] [celé jméno žalobce], Ing. [jméno] [příjmení], [právnická osoba] [obec], s.p. a Pozemkového fondu ČR, o přerušení řízení z důvodu zahájení řízení o předběžné otázce do doby vypracování znaleckého posudku, neboť je třeba posoudit, zda kupní smlouva, od níž je odvozován uplatněný nárok na vydání pozemků, byla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, k čemuž je zapotřebí znaleckého posudku. Na základě objednávky pozemkového úřadu byly v letech 2000 až 2001 ohledně pozemků provedeny geodetické práce (vytyčení a stabilizace hranice v terénu) a vypracovány dva znalecké posudky z oboru ekonomika-ceny a odhady nemovitostí (ohledně posouzení kupní ceny uvedené v kupní smlouvě). Dne 7. 1. 2002 se u pozemkového úřadu uskutečnilo jednání za účasti žalobce, Ing. [jméno] [celé jméno žalobce], Ing. [jméno] [příjmení], [právnická osoba] [obec], s.p. a Pozemkového fondu ČR. Dne 18. 2. 2002 vydal pozemkový úřad ve věci oprávněných osob, a to žalobce, Ing. [jméno] [celé jméno žalobce], Ing. [jméno] [příjmení] a povinné osoby, a to [právnická osoba] [obec], s.p. rozhodnutí, že žalobce, Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] Ing. [jméno] [příjmení] jsou vlastníky pozemků v katastrálním území [obec], a to pastva o výměře 5 920 m² a ostatní o výměře 3 591 m². Rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 18. 2. 2002 nabylo právní moci dne 25. 4. 2002 (spis [číslo jednací]).

8. Pozemkový úřad vydal dne 6. 4. 2004 rozhodnutí ve věci účastníků, a to žalobce, Ing. [jméno] [celé jméno žalobce], Ing. [jméno] [příjmení], [právnická osoba] [obec], s.p., [územní celek] a Pozemkového fondu ČR, že žalobce, Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] Ing. [příjmení] [příjmení] nejsou vlastníky pozemků v [katastrální uzemí], a to louka o výměře 6 498 m², louka o výměře 6 497 m², louka o výměře 1 031 m² a louka o výměře 2 257 m². Žalobce podal dne 14. 6. 2004 proti rozhodnutí pozemkového úřadu žalobu podle části páté o. s. ř. ke krajskému soudu. Dne 24. 6. 2004 byla žalobcova žaloba postoupena okresnímu soudu, kde byla zapsána pod sp. zn. 21 C 314/2004. Dne 3. 1. 2006 byl okresním soudem žádán úplný výpis z obchodního rejstříku ohledně [právnická osoba] [obec], s.p. Dne 23. 5. 2007 byl okresním soudem žádán spis od pozemkového úřadu a zároveň žádáno vyjádření k žalobcově žalobě. Dne 2. 11. 2007 byl žalobce okresním soudem vyzván k doplnění žaloby. Dne 26. 3. 2008 bylo okresním soudem rozhodnuto o spojení řízení ve věcech sp. zn. 21 C 314/2004 a sp. zn. 12 C 81/2005 ke společnému řízení. Na straně žalující se stali účastníky řízení kromě žalobce též Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] Ing. [jméno] [příjmení]. Na straně žalované vystupovali jako účastníci řízení [právnická osoba] [obec], s.p., [územní celek], Pozemkový fond ČR a Ministerstvo zemědělství ČR. Dne 17. 12. 2008 okresní soud nařídil jednání na 23. 3. 2009, které po přednesení stanovisek účastníků bylo odročeno na neurčito za účelem posouzení včasnosti žaloby podané Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] a Ing. [jméno] [příjmení]. Dne 29. 9. 2009 rozhodl okresní soud usnesením o zastavení řízení ohledně [právnická osoba] [obec], s.p. Usnesením krajského soudu ze dne 29. 6. 2010 bylo usnesení okresního soudu změněno, že řízení se ohledně [právnická osoba] [obec], s.p. nezastavuje. Usnesením ze dne 29. 9. 2009 okresní soud odmítl žalobu podanou Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] a Ing. [jméno] [příjmení] pro opožděnost. Usnesením krajského soudu ze dne 29. 6. 2010 bylo usnesení okresního soudu změno tak, že se žaloba podaná Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] a Ing. [jméno] [příjmení] neodmítá a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Dne 13. 12. 2010 byl podán krajskému soudu podnět k zahájení řízení o zrušení zápisu o výmazu [právnická osoba] [obec], s.p. z obchodního rejstříku. Usnesením ze dne 10. 2. 2011 krajský soud zahájil pod sp. zn. 39 Cm 141/2010 řízení o zrušení zápisu o výmazu [právnická osoba] [obec], s.p. Usnesením ze dne 7. 3. 2011 okresní soud přerušil řízení do pravomocného skončení řízení ve věci krajského soudu sp. zn. 39 Cm 141/2010. Dne 10. 8. 2011 krajský soud sdělil okresnímu soudu, že věc vedená pod sp. zn. 39 Cm 141/2010 již byla pravomocně skončena usnesením o zrušení zápisu o výmazu. Usnesením okresního soudu ze dne 22. 9. 2011 bylo rozhodnuto o odmítnutí žaloby podané Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] a Ing. [jméno] [příjmení] pro opožděnost. Usnesením krajského soudu ze dne 29. 6. 2012 bylo potvrzeno usnesení okresního soudu ze dne 22. 9. 2011. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 4. 3. 2013 odmítl dovolání Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] Ing. [jméno] [příjmení] proti usnesení krajského soudu ze dne 29. 6. 2012, jímž bylo potvrzeno usnesení okresního soudu ze dne 22. 9. 2011. Účastníkem řízení na straně žalující zůstal jen žalobce. Usnesením okresního soudu ze dne 24. 4. 2013 bylo rozhodnuto o vstupu Státního pozemkového úřadu do řízení na místo dosavadního Pozemkového fondu ČR. Dne 2. 7. 2013 okresní soud nařídil jednání na 22. 8. 2013, které bylo po provedení dokazování (čtení listin) odročeno na neurčito za účelem znaleckého dokazování. Dne 18. 9. 2013 okresní soud ustanovil znalce z oboru ekonomika-ceny a odhady nemovitostí za účelem podání znaleckého posudku. Dne 23. 7. 2014 znalec dodal okresnímu soudu znalecký posudek se závěrem, že kupní cena pozemků v kupní smlouvě, od níž je odvozován uplatněný nárok na vydání pozemků, byla stanovena v souladu s tehdy platnými cenovými předpisy. Dne 16. 9. 2014 okresní soud rozhodl o znalečném. Dne 24. 9. 2015 krajský soud potvrdil usnesení ze dne 16. 9. 2014 o znalečném. Dne 27. 10. 2015 byl spis vrácen okresnímu soudu. Dne 8. 12. 2015 okresní soud nařídil jednání na 11. 2. 2016, které bylo po provedení dokazování (čtení znaleckého posudku, dědického rozhodnutí) odročeno na neurčito za účelem vyčkání dokladů od znalce a eventuálního vypracování revizního znaleckého posudku. Dne 27. 4. 2016 okresní soud ustanovil znalecký ústav z oboru ekonomika-ceny a odhady nemovitostí za účelem podání revizního znaleckého posudku. Dne 20. 1. 2017 znalecký ústav dodal revizní znalecký posudek se závěrem, že kupní cena pozemků byla stanovena v souladu s tehdy platnými cenovými předpisy. Dne 20. 3. 2017 okresní soud rozhodl o znalečném. Dne 30. 3. 2017 bylo nařízeno jednání na 5. 6. 2017, které bylo po provedeném dokazování (čtení revizního znaleckého posudku, výslech žalobce) odročeno za účelem provedení výslechu autora revizního znaleckého posudku na 11. 9. 2017. Dne 1. 9. 2017 okresní soud z důvodu omluvy autora revizního znaleckého posudku jednání nařízené na 11. 9. 2017 odročil na 13. 11. 2017. Dne 13. 11. 2017 se uskutečnilo jednání, které bylo po provedeném dokazování (výslech autora revizního znaleckého posudku, čtení listin) odročeno za účelem případných doplňujících dotazů na autora revizního znaleckého posudku na 29. 1. 2018. Usnesením ze dne 4. 1. 2018 okresní soud zamítl žalobu žalobce (vedenou pod sp. zn. 12 C 81/2005) pro opožděnost. Dne 29. 1. 2018 se uskutečnilo jednání, které bylo odročeno za účelem případné dohody o narovnání mezí Obcí [obec] a žalobcem. Dne 25. 9. 2018 bylo nařízeno jednání na 29. 10. 2018, které bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na 8. 11. 2018. Dne 8. 11. 2018 okresní soud ve věci žalobce a za účasti [územní celek], [právnická osoba] [obec], s.p. a Státního pozemkového úřadu vydal rozsudek, že žalobce se určuje vlastníkem pozemků v [katastrální uzemí], a to louka o výměře 6 498 m², louka o výměře 6 497 m², louka o výměře 1 031 m² a louka o výměře 2 257 m², čímž se nahrazuje rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 6. 4. 2004. Státní pozemkový úřad podal proti rozsudku dne 27. 12. 2018 odvolání, které následně dne 18. 1. 2019 odůvodnil. K odvolání se vyjádřili žalobce, [územní celek] a [právnická osoba] [obec], s.p. ve dnech 28. 1. 2019 a 5. 2. 2019. Spis byl předložen krajskému soudu dne 20. 2. 2019. Dne 20. 5. 2019 krajský soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání. Dne 3. 6. 2019 vyjádřil Státní pozemkový úřad nesouhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání. Dne 6. 6. 2019 krajský soud nařídil jednání na 26. 8. 2019, kde vydal rozsudek, jímž byl rozsudek okresního soudu ze dne 8. 11. 2018 ve výroku o určení vlastnictví potvrzen. Rozsudek okresního soudu ze dne 8. 11. 2018 ve spojení s rozsudkem krajského soudu dne 26. 8. 2019 nabyl právní moci ve výroku o určení vlastnictví dne 25. 10. 2019 (spis sp. zn. 21 C 314/2004).

9. Tento skutkový stav shledal soud dostatečným pro rozhodnutí o věci.

10. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

12. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

14. Podle ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

15. Podle ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a/ celkové délce řízení, b/ složitosti řízení, c/ jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d/ postupu orgánů veřejné moci během řízení a e/ významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Aby bylo možné dovodit odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb. za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, je třeba, aby byly splněny 3 zákonné podmínky: 1/ nesprávný úřední postup, 2/ vznik újmy a 3/ příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem újmy. Všechny podmínky musí být splněny kumulativně, což znamená, že bez splnění byť jedné z nich nedochází ke vzniku odpovědnosti státu. Vznik nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení zpravidla nelze prokazovat, neboť jde o stav mysli poškozeného, a proto se v řízení obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody k tomu, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Zadostiučinění má pak sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Odškodňuje se tedy újma způsobená nejistotou ohledně výsledku řízení a s ním souvisejícím právním postavením poškozeného. Významnou roli přitom hraje důležitost předmětu řízení pro poškozeného, tedy toho, co je pro něj„ v sázce“.

17. Podle Stanoviska platí, že odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečnosti vyplývající z kritérií obsažených v ustanovení § 31a odst. 3 písm. b/ až e/ zákona č. 82/1998 Sb. Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení. Přitom je nezbytné zohlednit, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Je rozumné, jestliže první dva roky řízení budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky 15 000 Kč až 20 000 Kč, tedy za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení spočítané v letech či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b/ až e/ ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Základní částku je možno přiměřené zvýšit či snížit, přičemž by mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50 %, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním.

18. Podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

19. Podle ustanovení § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

20. Soud shledal, že v tomto případě byla splněna podmínka předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu a žaloba byla podána včas.

21. Soud - veden úvahou, že na tento případ dopadá Stanovisko - při hodnocení okolností tohoto případu (§ 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.) shledal, že délka posuzované řízení, tj. od 17. 8. 1992 do 25. 10. 2019, činila 27 let a 2 měsíce (§ 31a odst. 3 písm. a/ zákona č. 82/1998 Sb.). Posuzované řízení vykazovalo výjimečnou skutkovou i právní složitost (§ 31a odst. 3 písm. b/ zákona č. 82/1998 Sb.). Jednalo se o restituční nárok podle zákona č. 229/1991 Sb., což obecně svou povahou představuje složité řízení. Restituce směřovala k vydání pozemků, a to louky, pastva a ostatní o celkové výměře více než 25 000 m². Řešila se otázka uzavírání kupní smlouvy v tísni za nápadně nevýhodných podmínek a otázka souladu kupní ceny s tehdy platnými cenovými předpisy, kdy bylo nezbytné provedení geodetických prací a též vypracování čtyř znaleckých posudků z oboru ekonomika-ceny a odhady nemovitostí, včetně jednoho revizního podaného znaleckým ústavem. Řešila se též otázka osob povinných k vydání pozemků, kdy se jednalo o [právnická osoba] [obec], s.p., [územní celek], Pozemkový fond ČR, resp. Státní pozemkový úřad a Ministerstvo zemědělství ČR. Posuzované řízení vyžadovalo nutnost přerušení řízení, a to před pozemkovým úřadem z důvodu zahájení řízení o předběžné otázce do doby vypracování znaleckého posudku a před okresním soudem z důvodu probíhajícího řízení o zrušení zápisu o výmazu [právnická osoba] [obec], s.p. V posuzovaném řízení se uskutečnilo před pozemkovým úřadem jedno jednání, před okresním soudem osm jednání a před krajským soudem jedno jednání. Rozhodováno bylo v posuzovaném řízení na více stupních, a to o znalečném okresním soudem i krajským soudem, o zastavení řízení ohledně [právnická osoba] [obec], s.p. okresním soudem i krajským soudem, o žalobě Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] a Ing. [jméno] [příjmení] poprvé okresním soudem, krajským soudem a podruhé okresním soudem, krajským soudem i Nejvyšším soudem ČR a konečně o žalobě žalobce okresním soudem i krajským soudem. Žalobce se na délce posuzovaného řízení nijak významně nepodílel (§ 31a odst. 3 písem. c/ zákona č. 82/1998 Sb.). Během posuzovaného řízení docházelo v postupu orgánů veřejné moci k nečinnosti v řádu měsíců (kdy okresní soud po žádosti o výpis z obchodního rejstříku dne 3. 1. 2006 neučinil do 22. 5. 2007 žádný úkon) či dokonce let (kdy pozemkový úřad po informování žalobce o převzetí jeho žádosti dne 11. 9. 1992 neučinil žádný úkon do 14. 6. 2000 a okresní soud po postoupení žaloby dne 24. 6. 2004 neučinil žádný úkon do 2. 1. 2006), což významně přispělo k prodloužení délky posuzovaného řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ zákona č. 82/1998 Sb.). Posuzované řízení mělo pro žalobce zvýšený význam (§ 31a odst. 3 písm. e/ zákona č. 82/1998 Sb.) jak z hlediska typu řízení (domáhal se zmírnění následků majetkových křivd z let 1948 až 1989), tak z hlediska věku (je ročník 1948).

22. Soud je za dané situace toho názoru, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená. Nemajetková újma, kterou žalobce v důsledku toho utrpěl, se presumuje a není třeba ji prokazovat. Jelikož posuzované řízení trvalo déle než 27 let, nemůže být dostačující kompenzací písemné konstatování porušení práva a písemná omluva, a proto je namístě přiznat žalobci kompenzaci ve formě zadostiučinění v penězích. V souladu se Stanoviskem je pak třeba vycházet z částky 15 000 Kč za rok posuzovaného řízení (v prvních 2 letech - po zohlednění skutečnosti, že každé řízení nějakou dobu trvá - z poloviční částky 7 500 Kč) a částky 1 250 Kč za měsíc. Délce posuzovaného řízení odpovídá základní částka 392 500 Kč (výpočet: 2 x 7 500 + 25 x 15 000 + 2 x 1 250). Z hlediska složitosti posuzovaného řízení je namístě snížení základní částky o 40 %, tj. o 157 100 Kč. Z hlediska postupu státu, který byl v posuzovaném řízení nečinný, je namístě zvýšení základní částky o 10 %, tj. o 39 250 Kč. Z hlediska zvýšeného významu posuzovaného řízení pro žalobce je namístě zvýšení základní částky o 5 %, tj. o 19 625 Kč. Důvody pro snížení či zvýšení základní částky z ostatních hledisek nebyly neshledány. Konečná částka 294 275 Kč (výpočet: 392 500 - 157 100 + 39 250 + 19 625) pak plně respektuje zachování vztahu přiměřenosti mezi utrpěnou morální újmou a za ni poskytnutým zadostiučiněním, zcela odpovídá konkrétním okolnostem tohoto případu a je zároveň souladná jak se závěry zaujatými ve Stanovisku, tak s obecně sdílenou představou spravedlnosti.

23. Soud proto ohledně částky 294 275 Kč žalobě vyhověl (výrok I.) a ohledně zbývající částky 55 725 Kč žalobu zamítl (výrok II.).

24. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce byl co do základu nároku (zadostiučinění v penězích) úspěšný a rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Žalobci pak naleží náhrada nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.) a paušální náhrady hotových výdajů za 2 úkony po 300 Kč, tj. předžalobní výzva k plnění a žaloba (§ 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení), tj. v souhrnu 2 600 Kč (výrok III.).

25. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., a to z organizačně-technických důvodů na straně žalované, kdy jde o plnění ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (výroky I. a III.).