38 C 132/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Helenou Gregorovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno ., insolvenční správce dlužníka Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované společnosti 1/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 1/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 1/0 o zaplacení 378 770,27 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 378 770,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení ve výši 10% ročně a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 134 697,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu zaplacení částky , částka, s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku a nákladů spojených s uplatněním pohledávky v paušální výši , částka, s následujícím odůvodněním. Žalobkyně byla usnesením , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne , datum, , kterým byl na majetek dlužníka , tituly před jménem, , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, . č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , IČ , IČO, prohlášen konkurs, ustanovena do funkce insolvenčního správce dlužníka, přičemž na ní na základě zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „IZ“) přešlo dispoziční oprávnění k majetku náležejícímu do majetkové podstaty dlužníka. Žalovaná, která je peněžním ústavem, jež vede ve prospěch dlužníka běžný účet č. , č. účtu, , však navzdory prohlášenému konkursu na majetek dlužníka umožnila dlužníkovi disponovat s prostředky na výše uvedeném účtu a to s částkou v souhrnné výši , částka, , což ve svém důsledku znamenalo, že se tato předmětná částka nedostala do majetkové podstaty dlužníka. Žalobkyně se na žalovanou obrátila s předžalobní výzvou, aby jí byla výše uvedená částka vyplacena na účet majetkové podstaty. Žalovaná však splnění této povinnosti odmítla.

2. Soud I. stupně vydal dne , datum, , čj. , spisová značka, rozsudek pro uznání, kterým žalobě zcela vyhověl, avšak rozsudkem ze dne , datum, , čj. , spisová značka, Městský soud v Praze jako soud odvolací na základě odvolání žalované rozhodl, že rozsudek pro uznání se nevydává, neboť pro jeho vydání nebyly splněny podmínky, rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, .

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila s tím, že nesouhlasí s žalobou a navrhla její zamítnutí. Uvedla, že nesporuje tvrzení žalobkyně o tom, že dlužník od , datum, do , datum, disponoval s běžným účtem uvedeným v žalobě a vedeným žalovanou na základě smlouvy o běžnému účtu ze dne , datum, a součet odchozích transakcí ve sledovaném období odpovídá částce uplatněné žalobou. Nicméně žalovaná se řídila pokynem předchozího ustanoveného insolvenčního správce , tituly před jménem, , jméno FO, , jenž výslovně umožnil dlužníkovi tuto dispozici a nepovažuje tak tuto dispozici za neoprávněnou. Pokud by však byl soud opačného názoru, pak upozornila na to, že žalobkyně jako osoba, na kterou přešlo dispoziční oprávnění k běžnému účtu úpadce, jí sporné transakce v souladu se speciální úpravou obsaženou v zákonu o platebním styku bez zbytečného odkladu neoznámila, přičemž důsledkem této nečinnosti je nevymahatelnost žalobkyní vzneseného nároku. Insolvenční řízení proti uvedenému dlužníkovi bylo zahájeno již dne , datum, a dne , datum, byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs a tehdejší insolvenční správce , tituly před jménem, , jméno FO, udělil dne , datum, závazný pokyn, aby odblokovala běžný účet dlužníka a umožnila mu nakládat bez omezení s finančními prostředky a žalovaná se tímto pokynem řídila. Žalobkyně jako nový insolvenční správce měl tedy v souladu s § 31 odst. 6 insolvenčního zákona se měla při převzetí insolvenčního řízení s předchozím režimem seznámit a případně předchozí udělený pokyn , tituly před jménem, , jméno FO, modifikovat. Žalobkyně nicméně ve vztahu k tomuto účtu dlužníka nečinila ničeho a to i přes to, že o tomto účtu po přebrání agendy od , tituly před jménem, , jméno FO, musela vědět při převzetí insolvenčního spisu a tudíž musela vědět i o jeho pokynu, jež umožnil dlužníkovi s běžným účtem disponovat. Sama tento účet nejpozději dne , datum, lustrovala, přesto však nevyvinula až do , datum, , tedy téměř , Anonymizováno, roky po provedení první sporné transakce jakoukoliv aktivitu. Krátce po svém ustanovení žalobkyně dne , datum, zaslala na předmětný účet součinnostní dotaz adresovaný žalované, na nějž mu žalovaný dne , datum, odpověděla, přičemž z odpovědi bylo patrné, že osobou oprávněnou k dispozici k účtu je stále dlužník. Žalobkyně však přesto v tomto směru nepožádala o změnu tohoto stavu, byť tak učinit měla, příp. měla stav na účtu sledovat a event. sjednat včas nápravu, svou omisí tak zkonvalidovala tento dle jejího názoru nezákonný stav. Prvním závazným úkonem ve vztahu k předmětnému účtu ze strany žalobkyně byl tak až její pokyn ze dne , datum, s příkazem, aby žalovaný účet zablokovala, což žalovaný obratem učinila. Tento pokyn byl udělen téměř tři roky po prohlášení konkursu na majetek dlužníka a ustanovení žalobkyně insolvenčním správcem v konkursním řízení. Žalobkyně tak nepostupovala s péčí řádného hospodáře a žalovaná proto není odpovědná za případné snížení hodnoty majetkové podstaty a to tím spíše, že zde jednak existoval pokyn předchozího insolvenčního správce a navíc žalobkyně neprokázala, že by prostředky odepsané z tohoto účtu náležely do majetkové podstaty, když pohledávka za žalovanou evidovaná na účtu dlužníka ani nebyla sepsána do majetkové podstaty. I kdyby soud vyhodnotil dispozici dlužníka s běžným účtem za neoprávněnou, je žalovaná přesvědčena, že nedošlo k naplnění dispozice ustanovení § 249 odst. 2 insolvenčního zákona. Ve sledovaném období od , datum, do , datum, , kdy měly být sporné transakce uskutečněny, se závazky z titulu smlouvy o běžném účtu řídily kromě smluvní dokumentace a občanským zákoníkem, rovněž speciální úpravou obsaženou v zák. č. 370/2017 Sb. o platebním styku, když na transakce učiněné do , datum, byl účinným předpisem zák. č. 284/2009 Sb., které obsahují vlastní mechanismus uplatňování nároků vzniklých v souvislosti s poskytováním platebních služeb. Pokud tedy ke dni , datum, přešlo na žalobkyni dispoziční oprávnění k majetku náležícímu do majetkové podstaty dlužníka a to i k podnikatelskému běžnému účtu dlužníka, vstoupila tak zároveň do práv a povinností spojených s vedením účtu a byla tak povinna postupovat v souladu s příslušnou právní úpravou zákona o platebním styku, který upravuje v § 181 a násl. a po té v § 115a násl. nápravu neautorizovaných platebních transakcí. Žalobkyně měla postupovat s péčí řádného hospodáře a vyvinout veškeré úsilí, které lze po ni spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře a při správě majetkové podstaty postupovat tak, aby nedocházelo k jejímu znehodnocení. Ve smyslu čj. XIV odst. 6 obchodních podmínek pro zřizování a vedení účtů účinných od , datum, , tj. v období provedení první transakce, kterou žalobkyně považuje za neautorizovanou, byla žalobkyně v případě, že se dozvěděla o závadě při zúčtování prostředků na účtu, povinna uplatnit u žalované reklamaci. Pokud tak neučinila do šesti měsíců od zjištění závady, pozbyla nárok na náhradu případně vzniklé škody a zároveň měla žalované poskytnout součinnost tak, že podá reklamaci bez zbytečného odkladu po vzniku reklamované skutečnosti. V důsledku neposkytnutí této součinnosti nebyla žalobkyně oprávněna požadovat po žalované náhradu případně škody nebo ušlého zisku vzniklého po uplynutí jednoho měsíce poté, co nastala reklamovaná skutečnost. Žalobkyně měla z titulu své funkce povinnost pravidelně kontrolovat výpisy z běžného účtu dlužníka a prověřit, zda se na něm neprovádějí případné neautorizované transakce, resp. zda nedochází k umenšování majetkové podstaty dlužníka. Pokud by vyhodnotila, že byly provedeny některé transakce bez jejího souhlasu, měla je bez zbytečného odkladu reklamovat. Žalobkyně tedy jako osoba s dispozičním oprávněním k účtu dlužníka měla postupovat podle § 188 odst . 1 ZPS (§ §121 odst. 1 zrušeného ZPS) a oznámit neautorizovanou platební transakci žalované bez zbytečného odkladu poté, co se o ní dozvěděla, nejpozději však do , Anonymizováno, měsíců, co byla částka odepsána z platebního účtu plátce, což se nestalo a žalobkyně nemá na požadované plnění nárok. Až dne , datum, požádala žalobkyně žalovanou o součinnost, zda má dlužník k běžnému účtu dispoziční oprávnění a zda na něm probíhají nějaké transakce a na základě žádosti jí žalovaná zaslala výpisy z účtu dlužníka za sledované období. Žalobkyně na to reagovala žádostí o blokaci účtu a vysvětlením, proč účet nebyl dosud zablokován s odkazem na pokyn předchozího insolvenčního správce, když účet bezodkladně zablokovala. Následně žalobkyně žalované zaslala předžalobní výzvu. Dále doplnila, že dle ust. § 116 odst. 1 písm. b) zrušeného ZPS plátce nese ztrátu z neautorizovaných platebních transakcí v plném rozsahu, pokud tuto ztrátu způsobil tím, že úmyslně nebo z hrubé nedbalosti porušil některou ze svých povinností stanovených v § 101. Žalobkyně tak neučila ve vztahu k žádné ze sporných transakcí. Nárok je tedy třeba zamítnout z důvodu uplynutí všech subjektivních, ale i objektivních lhůt ve smyslu § 188 odst. 4 ZPS a § 121 odst. 4 zrušeného ZPS), když nárok se stal nevymahatelným. Uplatňuje-li tedy žalobkyně nárok dle § 249 odst. 2 insolvenčního zákona, je patrné, že takové nároky jsou neoprávněné, neboť takový závazek žalované vůči žalobkyni nikdy nevznikl, resp. i kdyby byly transakce skutečně neautorizované, tak v důsledku uplatnění práva na nápravu takové transakce po uplynutí subjektivní i objektivní lhůty by tyto nároky existovaly pouze ve formě naturální obligace a soud je v důsledku řádně uplatněné námitky ze strany žalované nemůže žalobkyni přiznat. Insolvenční zákon neupravuje sám žádné promlčecí či prekluzivní lhůty, ty jsou upraveny ve speciálních zákonech např. ZPS a reklamace je nápravné opatření, jak zabránit odtoku finančních prostředků, kdy banka je povinna v případě úspěšné reklamace dát účet do stavu před těmito platbami. V roce , Anonymizováno, banka oznámila insolvenčnímu správci, že na účtu dlužníka je , částka, . Má za to, že IS nepostupoval s péčí řádného hospodáře a škoda by tak nedosahovala takové výše. ZPS se vztahuje i na IS, neboť ten vstupuje do pozice dlužníka, neboť na něj přešlo jeho dispoziční oprávnění. IS pouze vstupuje do práv, ale i povinností dlužníka a proto ho zavazuje např. i rozhodčí doložka, je-li sjednána a stejně tak i ZPS.

4. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované uvedla, že na žalobě trvá v plném rozsahu a její námitky považuje za nesmyslné s tím, že jednak zákon o platebním styku je navíc již neúčinný a na danou věc se nevztahuje, neboť žalobou žalobkyně nerozporuje transakce dlužníka jako transakce neautorizované, tj. učiněné osobou odlišnou od osoby, která má k účtu dispoziční oprávnění (např. platbou prostřednictvím odcizené platební karty), nýbrž transakce, které žalovaná umožnila dlužníkovi v rozporu s ust. § 229 odst. 1, odst. 3 psím. c) insolvenčního zákona disponovat s prostředky, ke kterým v důsledku prohlášení konkursu pozbyl dispoziční oprávnění. Rovněž obrana odkazem na pokyn předchozího insolvenčního správce , tituly před jménem, , jméno FO, je nesmyslná, když usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, v souvislosti s nímž přešlo dispoziční oprávnění k majetku dlužníka na tohoto předchozího správce, bylo odvolacím soudem v celém rozsahu zrušeno a to i včetně výroku u určení osoby insolvenčního správce, tudíž v důsledku toho zanikly i účinky veškerých právních úkonů, které učinil v souvislosti s vedením konkursního řízení, včetně zmiňovaného souhlasu. Pokud bylo o prohlášení konkursu rozhodnuto znova a insolvenčním správcem se stala žalobkyně, pak bylo povinností žalobkyně dispozicím dlužníka na účtu zamezit, když v opačném případě došlo z její strany k naplnění ust. § 249 odst. 2 insolvenčního zákona, podle nějž platí, že jestliže osoba, která má závazek vůči dlužníkovi, plní tento závazek po prohlášení konkursu dlužníku, a plnění se nedostane do majetkové podstaty, není tím svého závazku zproštěna, ledaže prokáže, že o prohlášení konkursu nemohla vědět nebo že vzhledem k okolnostem plnění dluhu bylo zřejmé, že dlužník plnění vydá do majetkové podstaty, tudíž je povinností žalované takto z majetkové podstaty ušlé prostředky do ní vrátit. Tvrzení, že pochybila žalobkyně, když okamžitě po prohlášení konkursu nevyzvala žalovanou k zablokování předmětného účtu, je nepravdivé a neopodstatněné, neboť jednak žalobkyně takovou povinnost nemá, když naopak žalovaná měla na prohlášení konkursu adekvátně reagovat, a navíc je logické, že aby žalobkyně mohla žalované nějaké pokyny udělovat, musela by o existenci smluvního vztahu mezi žalovanou a dlužníkem nejprve vědět. Dále uvedl, že nenastaly zprošťující okolnosti spočívající např. v tom, že by banka nevěděla, že na majetek dlužníka je prohlášen konkurs či že by věděla, že dlužník zajistí vydání těchto prostředků do majetkové podstaty a banka tedy jednala v rozporu se zákonem. Insolvenční zákon je lex specialis k zákonu o platebním styku a banka měla jednat i v rámci generální prevence, neboť o konkursu věděla z různých zdrojů a zajistit, aby nebyly z účtu odváděny prostředky patřící do majetkové podstaty. V roce , Anonymizováno, bylo žalobci sice sděleno, že žalovaný vede účet dlužníka, nicméně nebylo sděleno, že tam jsou nějaké finanční prostředky. Sama žalovaná měla povinnost tyto účty zablokovat. Dále poukázala na to, že insolvenční správce není „poškozeným plátcem“ ve smyslu ZPS, ale má speciální postavení, jedná vlastním jménem na účet dlužníka a prohlášení konkursu má stejné účinky, jako nařízení exekuce, kdy IS má podobné postavení jako exekutor. Situaci způsobila pouze liknavost banky, když v tomto případě se nejedná o „škodu“, ale o závazek banky, který stále trvá, neboť v případě transakcí se na ně dívá tak, jako by nebyly provedeny a jedná se tak o právní jednání zdánlivé a je to stejné, jako když někdo jedná v rozporu s exekučním příkazem. Podle důvodové zprávy k ust. § 181 a 182 ZPS se jedná o neautorizovanou transakci v případě, že k ní nebyl dán souhlas plátce, přičemž v daném případě souhlas plátce (zde konkrétně dlužníka) dán byl a tudíž proběhla v souladu se ZPS a nebyl dán důvod k reklamaci a proto se na ně nemohou vztahovat ani promlčecí či prekluzivní lhůty podle uvedeného zákona. Je tedy třeba použít jen obecnou tříletou promlčecí lhůtu dle ust.§ 629 odst. 1 obč. zák., která však ještě nezačala běžet, když u práva na vydání peněžitých prostředků uložených na účtu nebo představujících vklad počne běžet ode dne, kdy smluvní závazek zanikl, tedy ode dne, kdy došlo ke zrušení účtu, tj. podle § 2668 obč. zák. až po té, co zanikla smlouva o vedení účtu a ke dni podání žaloby k takovým krokům ze strany smluvních stran nedošlo, proto k nemohla být pohledávka promlčena.

5. V průběhu řízení účastníci ještě doplnili svá vyjádření:Žalobkyně uvedla, že sepis majetku do soupisu majetkové podstaty není rozhodujícím činitelem a to podle § 229 a 246 IZ, když rozhodující je pouze již prohlášení konkursu, kdy tímto okamžikem přechází dispozice s majetkem z dlužníka na IS a soupis slouží pouze jako informace pro soud, event. účastníky či jiné osoby, aby se mohli domáhat svých práv v případě, že nějaká další osoba má majetek, který tam byl neprávem zahrnut a bránit se „vylučovací žalobou“. Soupis má tedy pouze deklaratorní a nikoliv konstitutivní význam a nemá význam pro vymáhání pohledávek. Do majetkové podstaty patří veškerý majetek dlužníka a nezáleží na tom, jestli je zapsán do soupisu majetkové podstaty či nikoliv a to se týká i zůstatku na účtu úpadce vedeného u žalované. Předložila soudu doplněný soupis majetkové podstaty datovaný dnem , datum, . Soud má rozhodovat podle stavu platného v době rozhodování a k tomuto dni byl příslušný účet v soupisu majetkové podstaty uveden.Žalovaná namítala, že soupis majetkové podstaty je právně relevantním dokladem, neboť odlišuje, co do majetkové podstaty patří a co nikoliv, když veškerý postižitelný majetek úpadce tam tedy zapsán být nemusí, jinak by nebyl důvod ho vůbec vyhotovovat a samozřejmě má právní význam i jeho zveřejnění. IS musí postupovat rychle, aby nedošlo k promlčení práv něco vymáhat. V případě bankovního účtu má úpadce vůči bance pohledávku v případě, že má na účtu kladný zůstatek, proto i tento majetek má být do soupisu majetkové podstaty zapsán. Žalobkyně požaduje po žalované žalovanou částku, která je souhrnem všech odchozích plateb na předmětném účtu dlužníka za období od , datum, do , datum, , když tyto platby jsou platebními transakcemi ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zák. č. 284/2009 Sb. i 370/2017 Sb. o platebním styku a právě z toho důvodu se řídí tímto speciálním zákonem. I nároky vyplývající z IZ se samozřejmě promlčují (k § 249 odst. 2 IZ např. bod 45 a násl. rozsudku NS ČR sp. zn. , spisová značka, Sb. ze dne , datum, ) a právě s ohledem na specifičnost plateb je nutné postupovat podle ZPS, který upravuje kratší subjektivní i objektivní prekluzivní lhůtu než občanský zákoník ( k jejich povaze viz např. nález finančního arbitra ze dne , datum, sp. zn. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Důvodem je právě dynamičnost a velké množství probíhajících transakcí na účtech, kdy účelem této úpravy je klást na všechny účastníky platebního styku vysoké nároky na jejich obezřetnost a uplatňování práv, neboť nároky vzniklé z nesprávně (neautorizovaně) provedených transakcí by pak v opačném případě mohly dosahovat nesplnitelných výší. Opětovně zdůraznila, že pokud platby provedla osoba bez dispozičního oprávnění, jedná se o neautorizované platby, jelikož je provedla osoba bez oprávnění udělovat souhlas resp. tyto transakce samostatně provádět. , právnická osoba, je samozřejmě vázán i jinými zákony, než IZ, a proto stejně jako jednání správce zavazuje dlužníka, pak povinnosti dlužníka před přechodem dispozičních práv, zavazují IS (viz např. rozsudek NSS ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, nebo usnesení NS ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a i ZPS výslovně řeší některé otázky týkající se IS, byť z jiné oblasti. Žalobkyní předložený soupis majetkové podstaty ze dne , datum, je nevěrohodným důkazem, neboť soupis má být zveřejňován v insolvenčním rejstříku neprodleně po jeho sestavení – jen tak může mít právní účinky (pojmutí majetku 3. osob do majetkové podstaty) a může znamenat pouze dvě věci, a to buď postupuje IS opět liknavě, když zveřejnil soupis v rejstříku po třech letech od jeho sestavení anebo ho dopracoval až nyní v reakci na vývoj sporu, což je oboje nepřijatelné. Argumentace o účincích soupisu věcí do majetkové podstaty žalobkyně je v rozporu se zněním zákona a to § 217 odst. 1 věta druhá IZ, podle kterého „jakmile dojde k zápisu do soupisu, lze se zapsanými majetkovými hodnotami nakládat jen způsobem stanoveným tímto zákonem; učinit tak může jen osoba s dispozičními oprávněními. Zákon tedy zcela jasně uvádí, že milníkem přechodu dispozice z úpadce na správce je sepsání věci do soupisu. Z komentáře k tomuto ustanovení pak vyplývá, že „insolvenční správce k doložení oprávněnosti nakládat s majetkovou podstatou prokazuje jen to, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota, s níž disponuje, je sepsána do majetkové podstaty dlužníka. Důsledkem oprávnění nakládat s majetkovou podstatou je právo provádět výkon práv a plnění povinností v rozsahu shodném s právy a povinnostmi dlužníka. Výkon práv a povinností se zásadně vztahuje jen na majetek sepsaný do podstaty“. Ve světle toho pak žalovaný namítl, že předmětný účet nebyl ke dni podání žaloby pojat do soupisu majetkové podstaty, a proto IS nebyl ani aktivně věcně legitimován k jejímu podání a soud by měl žalobu zamítnout. Svou liknavostí pak IS nese významný podíl na výši odchozích plateb, neboť pokud by žalovaná ke dni , datum, odebrala dlužníkovi dispoziční oprávnění, pak ke dni , datum, by na účet nedošlo téměř , částka, , protože nepoctivý dlužník by své platby obratem odklonil jinam. Po odebrání dispozičních oprávnění dlužníkovi v , Anonymizováno, , Anonymizováno, byla na tento účet připsána částka v celkové výši , částka, , přičemž poslední příchozí platba proběhla dne , datum, a od té doby realizuje dlužník svůj platební styk jinde. Maximální denní zůstatek na účtu činil za uvedené období , částka, (dne , datum, ). Pokud předchozí IS udělil žalované závazný pokyn, aby žalovaná umožnila dlužníkovi s finančními prostředky nakládat, pak byla naplněna liberace dle § 249 odst. 2 druhá část IZ, neboť i předchozí IS dlužníkovi plně důvěřoval, že majetkovou podstatu nebude zkracovat a plnění bude vydáno do ní, stejně tak se domnívala i žalovaná a na její dobrou víru neměla vliv ani změna IS. Liknavostí IS se žalované rovněž promlčel i regresní nárok za dlužníkem, což je další důvod, proč na lhůtách dle ZPS bezvýhradně trvat.

6. Soud I. stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , čj. , spisová značka, , kterým žalobu zamítl, avšak tento rozsudek byl zrušen na základě odvolání žalobkyně usnesením Městského soudu v Praze ze dne , datum, , čj. , spisová značka, s tím, že odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyni svědčí aktivní věcná legitimace v této věci, neboť skutečnost, že pohledávka nebyla zapsána do soupisu majetkové podstaty, nemá na její postavení vliv. Rozsah majetkové podstaty plyne přímo ze zákona a soupis tak má pouze deklaratorní účinky. Insolvenční zákon přitom umožňuje provádět zápisy v podobě doplnění či vynětí majetku z majetkové podstaty kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení podle jeho aktuálních potřeb (s odkazem na rozsudek , Anonymizováno, sp. zn. , spisová značka, ). Shodně se soudem I. stupně vyslovil názor, že okamžikem prohlášení konkursu na majetek dlužníka, přešla dispoziční práva k majetku dlužníka, který je součástí majetkové podstaty, na správce, a proto dlužník nebyl osobou oprávněnou disponovat s finančními prostředky na účtu. Dále potvrdil právní názor soudu I. stupně, že banku lze považovat za osobu, která má závazek vůči dlužníkovi ve smyslu § 249 odst. 2 IZ, když dlužník jako majitel účtu má pohledávku z účtu u banky. Toto ustanovení se však uplatní jen pro ty případy, kdy banka plnila dluh dlužníkovi, tedy jen tehdy, pokud se peníze z účtu dostaly do majetkové sféry dlužníka. V případě, že podle pokynu dlužníka banka posílala peníze třetím osobám (neplnila tak dluh dlužníkovi), nelze citované ustanovení na věc aplikovat. Vzhledem k tomu, že skutková zjištění nebyla dle právního názoru odvolacího soudu v tomto směru dostatečná, bylo uloženo soudu prvního stupně, aby nejprve objasnil, komu peníze z účtu došly. Pokud by se dostaly do sféry dlužníka, lze použít § 249 odst. 2 IZ, pokud nikoliv, bude při splnění zákonných předpokladů možné věc posoudit jako nárok na náhradu újmy ve smyslu § 2894 a násl. obč. zák. Úvaha o naplnění liberačního důvodu podle § 249 odst. 2 IZ soudem I. stupně přiléhavá není, neboť učiněná zjištění nejsou dostatečná pro závěr, že bylo zřejmé vzhledem k okolnostem plnění dluhu, že dlužník plnění vydá do majetkové podstaty a druhý důvod liberace (tedy, že žalovaná nevěděla o prohlášení konkursu) pak zjevně nepřipadá do úvahy. Prohlášením konkursu přecházejí na správce kromě jiného též veškerá práva, která svědčila úpadci jako majiteli účtu u banky. Dlužník, jakož i osoby jím k nakládání s prostředky na účtu pověřené, tak těchto práv prohlášením konkursu pozbývají. Od okamžiku zveřejnění citovaného rozhodnutí v insolvenčním rejstříku proto byla banka povinna se řídit těmito pravidly a respektovat výlučné dispoziční oprávnění k účtu na straně správce a neprovádět platební transakce podle pokynů dlužníka. Pokyn předchozího správce k odblokování účtu na splnění povinnosti podle usnesení ze dne , datum, nemohl mít žádný vliv a žalovaná se na něj nemůže odvolávat. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně uvedl, že v projednávané věci lze uplatnit právní úpravu zákona o platebním styku č. 284/2009 Sb. avšak dospěl k jiným závěrům. Podle § 105 odst. 1 věta druhá je poskytovatel povinen odmítnou provedení platebního příkazu, stanoví-li tak jiný právní předpis. Jedním z nich je § 304 odst. 1 o.s.ř., podle něhož peněžní ústav nesmí od okamžiku, kdy mu bylo doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu, vyplácet peněžní prostředky z tohoto účtu ani s nimi jinak nakládat. Obdobně od zveřejnění prohlášení o konkursu na majetek dlužníka není banka oprávněna poskytovat plnění dlužníkovi ani podle jeho pokynů nakládat s prostředky na účtu. Banka tak neměla pokyny dlužníka provést, pročež úvahy o neautorizovaných platbách na danou věc nedopadají. Dále odvolací soud uvedl, že dospěje-li soud prvního stupně po doplnění dokazování ke zjištění, že se prostředky na účtu dostaly i do sféry třetích osob, bude se zabývat naplněním zákonných předpokladů odpovědnosti za újmu, tedy nejenom otázkou porušení povinnosti žalovanou, ale rovněž otázkou příčinné souvislosti. Uložil, aby soud I. stupně vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení i v tom směru, jaké kroky činila, aby prostředky od třetích osob získala zpět, tedy zda se jejich navrácení domáhala odpůrčí žalobou, případně žalobou na vydání bezdůvodného obohacení, či proč k žádnému z těchto kroků nepřistoupila. Přitom by neměl přehlédnout, že se v poměrech náhrady škody uplatní § 2918 obč. zák. (spoluúčast poškozeného na vzniklé újmě). Soudu I. stupně bylo uloženo doplnit skutková zjištění a dokazování v naznačeném směru a současně se vypořádá s námitkami účastníků včetně námitky promlčení, a to v rozsahu, jenž se ukáže relevantním s ohledem na nové posouzení věci.

7. Soud I. stupně veden závazným právním názorem soudu odvolacího doplnil řízení podle jeho požadavků.

8. Žalobkyně po výzvě soudu I. stupně doplnila svá žalobní tvrzení s ohledem na právní názor odvolacího soudu a uvedla, že odvolací soud zjevně nevzal v úvahu judikaturu, a to zejména rozsudky , Anonymizováno, ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , neboť z nich vyplývá, že plní-li osoba, která má peněžitý závazek (dluh) vůči (insolvenčnímu) dlužníkovi, tento závazek (dluh) po prohlášení konkursu podle pokynů dlužníka tak, že peněžní prostředky poukáže (na úhradu dlužníkova dluhu) věřiteli dlužníka, pak tím ve smyslu ustanovení § 249 odst. 2 IZ plní (insolvenčnímu) dlužníku. Dále, že „vyloučení potřeby prosazovat neúčinnost odpůrčí žalobou v incidenčním sporu vedeném podle § 159 odst. 1 písm. d) IZ je v podstatě neúčinností právního jednání dlužníka učiněného po prohlášení konkursu na majetek dlužníka-jako následek předjímaný ustanovením § 246 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) ve znění účinném od , Anonymizováno, ., adresa, . Z těchto důvodů má za to, že žádné takové kroky žalobkyně činit nemusela, přičemž zároveň jí není jasné, jak by činit měla, když jí nejsou ani známy údaje o příjemcích předmětných prostředků. Advokát je stejně jako banka považován za poddlužníka dlužníka vůči jeho věřitelům. Rovněž je možné odkázat na judikát NS ČR , spisová značka, , kde poddlužníkem byla rovněž banka, i na ní se tedy vztahuje § 249 odst. 2 IZ, a pokud banka plní někomu jinému než insolvenčnímu správci v rámci probíhajícího insolvenčního řízení, pak se své povinnosti nemůže zprostit. Po insolvenčním správci ani není možné požadovat, aby vedl stovky či tisíce soudních sporů, kterými by vymáhal zpět pohledávky takto vyvedené z majetkové podstaty, musí postupovat rychle, mnohdy mu ani příjemci nejsou známi, nebo nemusí být tyto pohledávky vymahatelné, proto se žalobami nemusí domáhat vrácení plnění ani ve smyslu § 246 odst. 3 IZ. O neautorizované transakce nešlo, neboť to se týká pouze transakcí, které provádí někdo jiný, než vlastník účtu. Banka měla prostě účet bez ohledu na předchozí pokyn IS zablokovat. K promlčení pohledávky nemohlo dojít, neboť účet stále existuje a promlčecí lhůta tedy ani nezačala běžet. , právnická osoba, nebyl osobou s dispozičním oprávněním, neboť neměl zřízeno podpisové právo k účtu. Z hlediska zákona o platebním styku a uzavřené smlouvy byl dlužník osobou autorizovanou k provádění transakcí. Nelze to směšovat s osobou, která má dispoziční oprávnění k majetku patřícímu do majetkové podstaty. Z hlediska banky tedy činila transakce autorizovaná osoba. Je třeba vycházet z přesného znění zákona o platebním styku, který v § 181 a 182 a důvodové zprávě vymezuje pojem „neautorizovaná transakce“ a nelze zde směšovat pojmy soukromého a veřejného práva, které je zde představováno IZ a zásadami vedení insolvenčního řízení. IS v insolvenčním řízení vystupuje vlastním jménem ovšem na účet dlužníka, přičemž dlužník nemůže reklamovat platby, které sám provedl a IS tedy nemůže činit úkony, které nemůže činit sám dlužník, takže nemůže reklamovat jeho platby. Nejedná se o nárok na náhradu škody, ale o nárok sui generis podle § 249 odst. 2 IZ.

9. Žalovaná uvedla, že žalobkyní uvedená judikatura není přiléhavá, protože odkazuje na advokátní úschovu, což je zcela jiný institut než peněžní prostředky uložené na bankovním účtu, advokáti mají jiné povinnosti, než banky a , Anonymizováno, v , Anonymizováno, tento judikát vůbec nepoužil, zřejmě z důvodu, že na tuto věc není přiléhavý. Navíc každá věc se musí posuzovat individuálně. K povinnosti soudu zkoumat, kam bylo poukázáno plnění dlužníka, žalovaná uvedla, že tato plnění neskončila v majetkové sféře dlužníka, neboť v drtivé většině byla poukázána třetím osobám, jak vyplývá z přehledu pohybů na účtu. , právnická osoba, by se v tomto případě nemusel domáhat vrácení financí do majetkové podstaty stovkami nebo tisíci žalob, z výpisu z účtu je patrno, že převážná část finančních prostředků byla v součtu zaplacena na účet , jméno FO, (v částce , částka, ), částka , částka, na účet u , Anonymizováno, a částka , částka, na různé drobné nákupy v supermarketech, restauracích, čerpacích stanicích, kinech atd., takže ani tyto platby neskončily v majetkové sféře dlužníka, ale třetích stran. Ostatní platby v souhrnné výši , částka, byly rozlišeny podle typu pohybu ve výpisech z účtu. Žalobkyně tedy tvrzený nárok neměla uplatnit jako vydání do majetkové podstaty podle § 249 odst. 2 IZ, ale jako náhradu újmy podle § 2894 a násl. obč. zák., avšak ani z tohoto titulu by nebyly splněny zákonné předpoklady pro jeho vznik, navíc má za to, že je promlčen. Trvá na svém stanovisku, že uběhla promlčecí lhůta k vymáhání této pohledávky, přičemž odvolací soud se otázkou promlčecí lhůty nezabýval. Kdyby IS reklamoval tyto platby, nemusela by škoda dosáhnout takové výše. Neautorizovaná transakce je každá transakce prováděná někým, kdo nemá dispoziční oprávnění k účtu, což byl v případě prohlášení konkursu i dlužník. Odvolací soud nekonstatoval, že by se ustanovení o promlčení dle zákona o platebním styku na tento případ neaplikovala. Rovněž konstatoval, že IS jednal opožděně, když reklamoval uvedené platby po více než třech letech, měl rovněž postupovat i vůči plátcům, kteří na tento účet platili, ačkoliv věděli, že byl prohlášen konkurs a stejně tak i vůči osobám přijímajícím platby, které byly o tom stejně tak informovány. Žalobkyně si vybírá pouze práva, ale opomíjí, že IS má také povinnosti spojené s majetkovou podstatou, tj. měl provést i reklamace plateb provedených z účtu, když veškerá práva a povinnosti spojená s tímto účtem na něj přešla. Dále uvedla, že soud prvního stupně je sice vázán právním názorem odvolacího soudu, nicméně může s ohledem na platnou judikaturu a to např. za situace popsané v rozhodnutí NS ČR sp.zn. spisová značka, se od něj odchýlit.

10. Ze shodných tvrzení účastníků, která soud považuje za nesporná a zároveň podpořená přehledem pohybů a výpisy z běžného účtu č. , hodnota, za období od , datum, do , datum, a , datum, do , datum, vedeného na jméno fyzické osoby , jméno FO, bylo zjištěno, že za období od , datum, do , datum, součet odchozích transakcí z uvedeného účtu činil částku , částka, . Zároveň bylo zjištěno, že ke dni prohlášení konkursu na majetek majitele účtu (tj. , datum, ) se na uvedeném účtu nacházela částka , částka, . Na tento účet docházely celkem pravidelně platby, a to formou bezhotovostního či hotovostního příjmu (např. od , právnická osoba, , od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , jméno FO, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, ., , Anonymizováno, , Anonymizováno, , vklady klienta atd.).

11. Z žádosti insolvenčního správce , tituly před jménem, , jméno FO, dlužníka , jméno FO, , Anonymizováno, ve smyslu § 43 IZ ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla požádána o odblokování účtu dlužníka vedeného u ní a umožnění nakládání s finančními prostředky přímo dlužníkovi bez omezení s tím, že , Anonymizováno, soud v , adresa, rozhodl usnesením ze dne , datum, o úpadku uvedeného dlužníka a účinky rozhodnutí o úpadku nastaly zveřejněním v insolvenčním rejstříku dne , datum, , zároveň byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs.

12. Z žádosti insolvenční správkyně-žalobkyně-žalované s datem , datum, soud zjistil, že žádala žalovanou, aby bylo dlužníkovi , jméno FO, , jehož úpadek byl zjištěn usnesením , Anonymizováno, soudu v , adresa, dne , datum, , usnesením čj. , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , prohlášen konkurs na jeho majetek a byla ustanovena jeho IS, okamžitě odebráno dispoziční oprávnění k bankovnímu účtu č. , hodnota, vedeného u žalované a případně i k dalším účtům vedeným u ní a týká se i osob, kterým dlužník udělil dispoziční oprávnění k těmto účtům, a dále žádala o sdělení, z jakého důvodu žalovaná nerespektovala shora uvedené usnesení , Anonymizováno, v , adresa, .

13. Z odpovědi na žádost žalobkyně žalovaná dne , datum, sdělila, že tak postupovala na žádost předchozího insolvenčního správce. Dále sdělila, že dlužníkovi bylo dispoziční právo bezodkladně odebráno.

14. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby žalobkyní prostřednictvím právního zástupce vyzvána k neprodlené úhradě žalované částky z důvodu neoprávněně vyplacených prostředků z účtu dlužníka po prohlášení konkursu, a to bez vědomí a souhlasu IS s tím, že funkce předchozího IS skončila ke dni , datum, , zatímco účinky prohlášeného konkursu nastaly k datu , datum, a nastaly tak účinky ust. § 249 odst. 2 IZ.

15. Z odpovědi na předžalobní výzvu ze dne , datum, soud zjistil, že právní zástupce žalované argumentoval tím, že konkurs na majetek dlužníka byl vyhlášen již , datum, a předchozí IS vykonával svou funkci do , datum, , kdy , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, jako soud odvolací zrušil rozhodnutí insolvenčního soudu přijatá dne , datum, a banka tak postupovala v souladu s pokyny IS v rámci součinnosti a legitimně očekávala, že pokud by byl režim upraven jiným způsobem, nový IS by ji o tom informoval, neboť o této skutečnosti musel vědět při přebírání insolvenčního řízení. Neučinil tak ani při své žádosti ze dne , datum, v rámci součinnosti, ale až dne , datum, . Dále argumentoval obdobně, jak v tomto řízení a odmítl nároky žalobkyně.

16. Z insolvenčního rejstříku z detailu insolvenčního řízení , tituly před jménem, , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, vedeného , Anonymizováno, soudem v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , spisová značka, bylo zjištěno, že usnesením , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ze dne , datum, čj. , Anonymizováno, , spisová značka, -, právnická osoba, byl zjištěn úpadek dlužníka , tituly před jménem, , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, , prohlášen konkurs na jeho majetek a insolvenčním správcem byl ustanoven , tituly před jménem, , jméno FO, s tím, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Toto usnesení bylo zrušeno na základě odvolání dlužníka usnesením , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , čj. , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Usnesením , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ze dne , datum, čj. , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, v dalším řízení zamítl insolvenční návrh na majetek uvedeného dlužníka, avšak toto usnesení bylo k odvolání navrhovatelů zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , čj. , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Následně , Anonymizováno, , Anonymizováno, usnesením ze dne , datum, , čj. , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, bylo kromě jiného rozhodnuto tak, že byl zjištěn úpadek dlužníka , tituly před jménem, , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, , prohlášen na jeho majetek konkurs a žalobce ustanoven insolvenčním správcem dlužníka s tím, že účinky rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, byly vyzvány, aby na příště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , čj. , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, . Z „opatření o určení osoby správce“ předsedy , Anonymizováno, soudu v , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, soud zjistil, že insolvenčním správcem pro insolvenční řízení , Anonymizováno, , spisová značka, ve věci dlužníka , jméno FO, , Anonymizováno, byl ustanoven , tituly před jménem, , jméno FO, . Z „opatření o určení osoby insolvenčního správce“ předsedy , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, soud zjistil, že insolvenčním správcem pro insolvenční řízení , Anonymizováno, , spisová značka, ve věci dlužníka , jméno FO, , Anonymizováno, byla ustanovena žalobkyně. Ze zprávy IS (žalobce) insolvenčnímu soudu ze dne , datum, bylo zjištěno, že informuje insolvenční soud o podání žaloby na žalovanou s odůvodněním, že „umožnila nakládat dlužníkovi s jeho účtem po prohlášení konkursu a prostředky z tohoto účtu se nedostali do majetkové podstaty“. Ze soupisů majetkové podstaty vyhotovených v rámci insolvenčního řízení proti dlužníkovi dne , datum, (, tituly před jménem, , jméno FO, ) a dne , datum, (žalobkyně) vyplynulo, že neobsahuje majetek spočívající v zůstatku na běžném účtu vedeného na jméno dlužníka č. , č. účtu, vedeného u žalované. Tento zůstatek je uveden až v soupisu majetkové podstaty datovaném , datum, , zveřejněném v insolvenčním rejstříku však až dne , datum, .

17. Podle § 249 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb. insolvenčního zákona (IZ), jestliže osoba, která má závazek vůči dlužníkovi, plní tento závazek po prohlášení konkursu dlužníku, a plnění se nedostane do majetkové podstaty, není tím svého závazku zproštěna, ledaže prokáže, že o prohlášení konkursu nemohla vědět nebo že vzhledem k okolnostem plnění dluhu bylo zřejmé, že dlužník plnění vydá do majetkové podstaty.

18. Podle § 246 odst. 1 IZ prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. , právnická osoba, vykonává zejména akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty, rozhoduje o obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti, vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel, zajišťuje provoz dlužníkova podniku, vedení účetnictví a plnění daňových povinností.

19. Podle § 217 odst. 1 IZ soupis majetkové podstaty (dále jen "soupis") je listinou, do níž se zapisuje majetek náležející do majetkové podstaty. Jakmile dojde k zápisu do soupisu, lze se zapsanými majetkovými hodnotami nakládat jen způsobem stanoveným tímto zákonem; učinit tak může jen osoba s dispozičními oprávněními. Soupis provádí a soustavně doplňuje insolvenční správce v průběhu insolvenčního řízení, a to podle pokynů insolvenčního soudu a za součinnosti věřitelského výboru. Tato jeho povinnost nezaniká uplynutím doby.

20. Podle § 222 odst. 2 IZ soupis a doplněný soupis zveřejní insolvenční soud v insolvenčním rejstříku neprodleně po jeho sestavení nebo doplnění.

21. Podle § 209 odst. 1 IZ zjišťování majetkové podstaty zajišťuje od svého ustanovení insolvenční správce nebo předběžný správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními. Přitom je povinen řídit se pokyny insolvenčního soudu.

22. V projednávané věci soud opětovně zhodnotil shora uvedený a doplněný zjištěný skutkový stav, argumenty účastníků řízení a ve světle citovaných zákonných ustanovení dospěl k těmto závěrům:Konkurs na majetek dlužníka , tituly před jménem, , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, byl prohlášen , datum, a od tohoto data nastaly účinky prohlášení konkurzu, na které pamatuje § 246 odst. 1 IZ a které trvají dosud, neboť uvedené insolvenční řízení nebylo zatím od té doby pravomocně skončeno, soud má za to, že účinky prohlášení konkursu a ustanovení osoby IS nastávají uveřejněním usnesení soudu I. stupně v insolvenčním rejstříku bez ohledu na podané odvolání a případnou změnu rozhodnutí soudu I. stupně soudem odvolacím. V rámci tohoto insolvenčního řízení byl ustanoven insolvenčním správcem , tituly před jménem, , jméno FO, , který svoji funkci vykonával v rámci uvedeného insolvenčního řízení až do , datum, . Byl tedy po toto období zodpovědný za řádný výkon své funkce a rovněž i za to, aby do majetkové podstaty dlužníka byl zahrnut veškerý majetek dlužníka, který může sloužit k uspokojení věřitelů. Banka (tedy žalovaná) splnila svou povinnost a předmětný účet dlužníka zablokovala. Na pokyn insolvenčního správce (který se prohlášením konkursu stal osobou s dispozičním oprávněním k předmětnému účtu) ze dne , datum, však předmětný účet opět vrátila do dispozice dlužníkovi a umožnila mu provádět na něm transakce. V této době byl uvedený IS zcela kompetentní k udělení uvedeného pokynu, neboť pouze insolvenční správce rozhoduje, který majetek dlužníka bude zahrnut do majetkové podstaty a který nikoliv, což se následně projeví v soupisu majetkové podstaty. Pokud by žalovaná nesplnila tento pokyn, jednala by rozporu s povinností poskytnou mu součinnost jí uloženou v § 35 IZ (nyní § 43 odst. 1 IZ) a odpovídala by za škodu takto vzniklou. Ve vztahu k 3. osobám ke změně insolvenčního správce došlo až usnesením , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, . Povinností nového insolvenčního správce, který byl ustanoven do funkce dne , datum, bylo proto (pokud na základě šetření dospěl k závěru, že na účtu se nacházejí prostředky patřící do majetkové podstaty) udělit opět pokyn k zablokování účtu a změnit tak pokyn předchozího insolvenčního správce, o kterém musel vědět při přebírání spisové dokumentace, kterým byla banka dosud vázána, a tento účet sepsat do soupisu majetkové podstaty, aby mohl fakticky s tímto účtem disponovat, neboť insolvenční správce k doložení oprávněnosti nakládat s majetkovou podstatou osvědčuje to, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota jsou sepsány v majetkové podstatě dlužníka (viz § 217 IZ a komentář ASPI-, tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, A , tituly před jménem, , jméno FO, Ph.D). Důsledkem takového oprávnění nakládat s majetkovou podstatou je právo provádět výkon práv a plnění povinností v rozsahu shodném s právy a povinnostmi dlužníka. V případě věcí, práv, pohledávek nebo jiných majetkových hodnot vyňatých z podstaty dle § 226 IZ či vyjmutých dle § 227 IZ je osobou s dispozičním oprávněním dlužník. Soupis majetkové podstaty tedy rozlišuje především ve vztahu k 3. osobám (a tedy i poddlužníkům), který majetek je součástí majetkové podstaty, a tudíž k němu má dispoziční oprávnění IS a který nikoliv a k tomu pak zůstává dispoziční oprávnění dlužníkovi (viz komentář k § 246 odst. 1 ASPI-, tituly před jménem, , jméno FO, ). V tomto případě však došlo k zápisu předmětného účtu do soupisu majetkové podstaty až dne , datum, . Banka se tedy mohla oprávněně domnívat, že finanční prostředky plynoucí přes uvedený účet do majetkové podstaty nepatří, resp. že k nim má stále dispoziční oprávnění dlužník či do majetkové podstaty plynou. Taková situace by ani v rámci insolvenčního řízení nebyla nic neobvyklého, zvláště v případě, kdy by přes zmíněný účet plynuly prostředky za účelem odvrácení vzniku škody, anebo by zablokováním toku financí došlo ke zvýšení zadluženosti dlužníka či ke vzniku jiné situace, mající za následek snížení hodnoty majetkové podstaty a existuje rovněž majetek, který je z majetkové podstaty vyloučen ze zákona-viz § 207 a 208 IZ. , právnická osoba, měl v tomto případě zjistit s náležitou odbornou péčí v součinnosti s insolvenčním soudem, z jakých zdrojů na účet plynou prostředky a na úhradu jakých pohledávek plynou (viz § 209, 211 IZ). Stejně jako v exekučním řízení tak i v insolvenčním řízení existují v majetkové sféře dlužníka (povinného) prostředky, které jsou výkonem nepostižitelné, či závazky, které je nutno plnit, aby např. nedošlo k trestné činnosti, např. platby výživného. Navíc by mohla nastat situace, kdy z důvodu prostého zablokování předmětného účtu, by dlužník např. za účelem krácení majetkové podstaty a věřitelů začal odklánět své příjmy a jiné finanční prostředky vkládané na uvedený účet jiným způsobem, a tedy by nebyly pod dohledem IS, který o tomto předmětném účtu musel vědět. Není tedy vyloučeno, aby některý z účtů dlužníka mu byl pod dohledem IS ponechán k jeho dispozicím. Dlužníkův účet není majetkem dlužníka, který by náležel do majetkové podstaty, tímto majetkem je pouze pohledávka na výplatu zůstatku na tomto účtu. A s ohledem na to, že se jedná o pohledávku dlužníka, lze na něj aplikovat např. v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Anonymizováno, , spisová značka, je uvedeno, že „dlužníkovi nic nebrání v tom, aby sám vymáhal pohledávku, kterou správce nezahrnul do soupisu majetkové podstaty a o jejíž existenci a vymožitelnosti je dlužník přesvědčen“, obdobně třeba NSS , spisová značka, (právo dlužníka domáhat se pohledávky v případě, že IS tak nečiní a pohledávku ani nesepíše do soupisu majetkové podstaty). IS v tomto případě také nevymáhal pohledávku po bance k výplatě do majetkové podstaty a rovněž ji nezapsal do soupisu majetkové podstaty. V rámci insolvenčního řízení mělo být tedy prošetřeno, jaké platby na účet docházely a proč nejsou plněny do majetkové podstaty a jaké z něj odchází (co je z nich hrazeno) a podle toho měl IS dále postupovat, např. plátci mzdy sdělit jiný účet, kam prostředky a v jaké výši zasílat (nějaké prostředky k živobytí musely být dlužníkovi zachovány, viz např. tzv. nezabavitelná částka), ošetřit pravidelné platby výživného či jiných závazků dlužníka atd. tak, aby se prostředky v majetkové podstatě nesnižovaly, ale naopak zhodnocovaly, či aby nedošlo k nezákonnému či dokonce trestnému jednání. Toto však učiněno nebylo. Dle názoru soudu tedy nebylo prokázáno, že došlo ke snížení majetku patřícího do majetkové podstaty a vzniku škody na její úkor, proto není vyloučeno, že dispozice s prostředky na účtu naopak vedla k zabránění vzniku škod v rozsahu majetkové podstaty či jiné újmy anebo většího zadlužení insolvenčního dlužníka (viz komentář k § 246 odst. 1, odst. 2 IZ ASPI , tituly před jménem, , jméno FO, ). IS v takových případech posuzuje kroky dlužníka a jejich případné neúčinnosti v součinnosti s věřitelským výborem a insolvenčním soudem, který může výjimečně rozhodnout též o tom, že dlužník nebude v nakládání s majetkem patřícím do majetkové podstaty vůbec omezen či omezen jen zčásti (viz § 111 IZ). Přestože tedy jedinou osobou s dispozičními právy k majetku patřícímu do majetkové podstaty byl v tomto případě insolvenční správce, nebylo v tomto konkrétním případě prokázáno, že na předmětný účet resp. na pohledávku dlužníka s ním spojenou, se nevztahují ustanovení IS, která dlužníkovi tato dispoziční práva přiznávají. Např. z rozhodnutí NS ČR sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, a , spisová značka, vyplývá, že oprávnění nakládat s majetkem podstaty, a tedy i s pohledávkami dlužníka, přechází na IS prohlášením konkursu, ale soupisem majetku do konkursní podstaty úpadce IS tuto skutečnost navenek deklaruje vůči třetím osobám (viz účinky soupisu), v tomto případě žalované. Soud má tedy za to, že z uvedených okolností (pokyn IS, absence zápisu účtu do soupisu majetkové podstaty, kdy jiné účty v soupisech ze dne , datum, a , datum, uvedeny byly) banka mohla nabýt oprávněného dojmu, že prostředky plynoucí přes uvedený účet ve smyslu § 249 odst. 2 IZ dlužník vydá do majetkové podstaty i třeba tím způsobem, že se majetková podstata neznehodnotí a je zde tedy dán jeden z liberačních důvodů. Pokud IS nabyl přesvědčení, že právní jednání dlužníka bylo neúčinné, čili znehodnocující majetkovou podstatu, měl právo podat proti němu odpůrčí žalobu v prekluzivní lhůtě, což učiněno nebylo. Mohla by nastat i situace, kdy naopak tím, že by banka bez dalšího účet zablokovala bez toho, že by k tomu dostala pokyn IS nebo by pohledávka byla zapsána v soupisu majetkové podstaty, mohla by na majetkové podstatě vzniknout škoda. Soud setrvává na svém závěru, že teprve soupisem majetku (zde tedy pohledávky k zůstatku na účtu dlužníka) přechází fakticky dispoziční právo k tomuto majetku z dlužníka na insolvenčního správce a tímto soupisem deklaruje své dispoziční právo k majetku zapsanému do majetkové podstaty insolvenční správce to ve vztahu vůči 3. osobám (přestože právně se tak stane již okamžikem prohlášení konkursu), což mu zakládá právo fyzicky a právně s tímto majetkem nakládat (tato skutečnost vyplývá nejen z komentářové literatury k uvedenému zákonnému ustanovení uvedenému v odst. 16 tohoto odůvodnění-viz např. ASPI-, tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, : „okamžikem zápisu kteréhokoliv konkrétního majetku do soupisu majetkové podstaty zaniká možnost volné dispozice s tímto majetkem a další nakládání s ním je možné výhradně v souladu s pravidly danými insolvenčním zákonem, přičemž k vlastnímu nakládání s majetkem je způsobilá jen osoba s dispozičními oprávněními určená dle pravidel uvedenými v § 229 IZ“, , tituly před jménem, , jméno FO, Ph.D: „soupis majetkové podstaty zakládá oprávnění nakládat s majetkovými hodnotami jen způsobem stanoveným tímto zákonem….sepsáním majetku do soupisu majetkové podstaty se stává insolvenční správce jedinou osobou s dispozičním oprávněním k sepsanému majetku“, nýbrž i judikatura-např. NS Č sp. zn., spisová značka, , NS ČR sp. zn. , spisová značka, , rozsudek sp. zn. , spisová značka, ). Je totiž nutné předpokládat, že třetím osobám není známo, který majetek do majetkové podstaty dlužníka patří a který nikoliv, jednak z důvodů uvedených shora v odůvodnění, ale může také existovat majetek, který zdánlivě dlužníkovi patří, ale ve skutečnosti do majetkové podstaty nepatří, neboť např. k němu uplatnila úspěšně práva jiná osoba a byl následně z majetkové podstaty vyňat nebo do ní nebyl vůbec zařazen apod., a v takovém případě zůstává dispoziční oprávnění k majetku dlužníkovi. K rozlišení slouží právě soupis majetkové podstaty, který je veřejně přístupný v IR a který je výsledkem šetření IS a insolvenčního soudu v rámci insolvenčního řízení. Právě z důvodu rizika odtoku majetku z majetkové podstaty musí insolvenční správce při jeho sestavování má postupovat co nejrychleji, aby se včas postihl majetek dlužníka v co největším rozsahu, zabránilo se případným odklonům tohoto majetku a věřitelé dlužníka nebyly kráceni na svých právech. Pokud tak v tomto případě IS neučinil, nelze to přičítat k tíži žalované. V případě účtu měl tedy IS stejná práva a povinnosti uvedený účet jako dlužník např. zrušit, zablokovat či spravovat, tj. sledovat jeho stav a pohyb formou např. pravidelných výpisů, dbát na pravidelné platby různých poplatků, nepřekročení povolených debetů apod., ale pouze v případě, že soupisem pohledávky k účtu do majetkové podstaty vůči bance deklaroval svoje oprávnění s účtem nakládat. Z logiky věci vyplývá, že není vyloučeno, aby dispoziční oprávnění IS dlužníkovi ponechal v případě, že na účtu finanční prostředky pouze přibývají a tím je zvyšován zůstatek, který následně může být zahrnut do majetkové podstaty. Soud má tedy za to, že z uvedeného plyne, že povinnost zablokovat účet dlužníka bankám nevzniká prohlášením konkurzu paušálně bez dalšího, nýbrž až po soupisu pohledávky k zůstatku na účtu do majetkové podstaty dle šetření a zodpovědného uvážení insolvenčního správce a insolvenčního soudu.Co se týká závazného právního názoru odvolacího soudu a obrany žalobce v tomto směru poukazem na rozhodnutí NS ČR , spisová značka, , pak nelze odmyslet, že každý případ se má posuzovat individuálně. Soud se ztotožňuje s obranou žalobce pouze v tom směru, že s ohledem na právní závěry uvedené v tomto judikátu mu nevznikla povinnost zkoumat, zda se platby provedené přes předmětný účet dostaly do sféry třetích osob či dlužníka a vesměs se tedy má za to, že tyto platby byly plněny dlužníku (viz věta „plní-li osoba, která má peněžitý závazek (dluh) vůči (insolvenčnímu) dlužníku, tento závazek (dluh) po prohlášení konkursu podle pokynů dlužníka tak, že peněžní prostředky poukáže (na úhradu dlužníkova dluhu) věřiteli dlužníka, pak tím ve smyslu ustanovení § 249 odst. 2 insolvenčního zákona plní (insolvenčnímu) dlužníku“) a jsou proto ze zákona neúčinné a IS je nemusí vymáhat odpůrčí žalobou (viz také např. rozsudek NS ČR , spisová značka, ). Zmíněný judikát se však vztahuje na jiný případ. Jednalo se o to, že advokát, který uzavřel smlouvu o úschově a přijal na základě ní peníze, tyto následně, přestože byl prohlášen konkurs na majetek složitele, vyplatil je nikoliv do majetkové podstaty, neboť si neověřil, zda na majetek složitele není prohlášen konkurs. Dovolací soud neformuloval žádné obecné pravidlo pro ověřování trvání insolvenčního řízení pro advokáty, nicméně při vědomí jejich odborné způsobilosti uvedl, že před uzavřením smlouvy si měl ověřit, zde vyplacení úschovy nebrání některý z účinků insolvenčního řízení, z čehož vyplývá závěr, že dovolací soud počítá s více možnými účinky zahájení insolvenčního řízení potažmo prohlášení konkursu. Z výkladu textu lze dovodit, že samotné trvání takového řízení by nebránilo výplatě uvedené částky z úschovy. Účinky § 249 odst. 2 IS následně nastaly po té, co advokát žádné takové ověření neučinil, resp. ani nezjistil, že je vedeno insolvenční řízení, a proto ani nezjišťoval, zda výplatě nebrání některý z jeho účinků. V tomto případě se jedná o jinou situaci. Banka o prohlášení konkursu věděla, nicméně měla za to, že nenastaly účinky bránící dispozici dlužníka s účtem (viz pokyn IS, nesepsání pohledávky k účtu do soupisu majetkové podstaty).Dle názoru soudu mohl IS se domáhat neúčinnosti právního jednání dlužníka ve smyslu § 235 a násl. IZ a to vůči všem osobám, které z těchto jednání měly prospěch, to se však nestalo. Podle komentáře k § 246 IS (ASPI-, tituly před jménem, , jméno FO, ) pokud by účinky prohlášení konkursu dlužník nerespektoval (přechod dispozičních práv k majetku náležejícímu do majetkové podstaty z dlužníka na IS), nemělo by to samo o sobě za následek neplatnost takového právního úkonu, ale pouze jeho neúčinnost vůči věřitelům a to jen tehdy, jestliže by takový právní úkon poškozoval majetkovou podstatu, měl-li by za následek rozmnožení majetkové podstaty, je takový právní úkon dlužníka vůči věřitelům také účinný (viz např. rozsudek NS ČR sp. zn. , spisová značka, , , právnická osoba, /1999). Soud se v tomto bodě odkazuje v podrobnostech na právní zdůvodnění učiněné žalovanou, především co se týká běhu promlčecích lhůt. Ohledně námitky promlčení nároku podle obecných předpisů se soud ztotožnil s obranou žalobce spočívající v tom, že k promlčení dojít nemohlo, neboť předmětný účet stále existuje a nároky z vkladů se promlčují do jednoho roku od zániku účtu (viz § 624 obč. zák.). Žalobkyně tedy neunesla důkazní břemeno ohledně svého nárokům, naopak žalovaná prokázala existenci liberačního důvodu uvedeného v § 249 odst. 2 IZ, a proto ze všech uvedených důvodů byla žaloba zamítnuta.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady žalované se skládají z odměny za 11 úkonů právní služby po , částka, a 11x , částka, jako režijní paušál + 21% DPH ve smyslu § 6 odst. 1 a § 7, § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif a § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. ve výši , částka, , celkem tedy , částka, .