38 C 134/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Štamberkem, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 31 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 31 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 31 000 Kč od 12. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 31 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 12. června 2019 do zaplacení a dále též přiznání náhrady nákladů tohoto řízení. Předmětná částka je uplatňována z titulu náhrady nemajetkové újmy, kterou je žalovaná povinna uhradit dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění („ ZoOŠ“). Dne 19. května 2018 mu byl během silniční kontroly hlídkou Policie ČR zadržen řidičský průkaz dle § 118b a násl. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v platném znění („ zákon o silničním provozu“). Žalobce během silniční kontroly podstoupil test Drug Wipe 5S, který byl pozitivní na drogu kokain. Následně se podrobil i lékařskému vyšetření v nemocnici Brandýs nad Labem, kde mu byl proveden rozbor krve. Ten vyvrátil přítomnost jakékoli návykové látky, která by mohla mít vliv na řízení motorových vozidel. O zadržení řidičského průkazu žalobce bylo pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] 2018 vedeno řízení Městským úřadem Brandýs nad Labem – Stará Boleslav. Toto bylo zastaveno usnesením ze dne 19. června 2018. Teprve od tohoto dne tak mohl žalobce opět řídit motorová vozidla. V důsledku znemožnění řízení motorových vozidel po dobu 1 měsíce vznikla žalobci předmětná nemajetková újma, kterou žalobce vyčíslil tak, že každý den, kdy mu bylo znemožněno řídit motorová vozidla, požadoval kompenzaci ve výši 1 000 Kč. [jméno] újmu přitom s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2865/2015, není třeba dokazovat.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v tom smyslu, že hlídka Policie ČR postupovala v souladu se zákonnou úpravou. Policista je oprávněn zadržet řidičský průkaz, je-li dáno podezření dle § 118a odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu (podezření, že řídil motorové vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy ještě byl pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky). Dané podezření bylo dáno na základě pozitivního výsledku testu Drugwipe 5+. Rovněž postup správního orgánu byl v souladu se zákonem. Toxikologické vyšetření krve neprokázalo přítomnost kokainu ani jeho metabolitu. Správní orgán proto vydal usnesení o odložení věci a usnesení o zastavení řízení a žalobci byl neprodleně dne 19. 6. 2018 vrácen řidičský průkaz. Ani jedno z těchto rozhodnutí nebylo zrušeno pro nezákonnost a nelze je proto jako takové označit ve smyslu zákona o odpovědnosti za škodu.

3. Žalovaná rovněž rozporovala akcesorickou povahu řízení o zadržení řidičského průkazu ve vztahu k řízení o přestupku, resp. trestnímu řízení. Z pochybení správního orgánu v jednom z nich nelze dovozovat pochybení ve druhém. Nelze se též ztotožnit s analogickým uplatňováním trestněprávních pravidel odškodňování. Oznámení o zahájení přestupkového řízení, resp. sdělení obvinění ve správním řízení nemá formu rozhodnutí. Nesplňuje tedy podmínku pro stanovení odpovědnosti státu. Oproti tomu trestní řízení je zahajováno usnesením, které následně může být vyhodnoceno jako nezákonné. Může tedy za něj být přiznáno odškodné dle zákona o odpovědnosti za škodu. Povaha úkonů v trestním řízení je též specifická a podléhá zvýšenému zájmu společnosti. V samotném zahájení a následném vedení přestupkového řízení nelze shledávat nesprávný postup ani nezákonné rozhodnutí. Ohledně nezákonnosti zahájení řízení o zadržení řidičského průkazu žalovaná uvedla, že dle § 118c zákona o silničním provozu obecní úřad obce s rozšířenou působností do 5 pracovních dnů ode dne doručení oznámení o zadržení řidičského průkazu podle § 118b zákona o silničním provozu zahájí řízení, na základě něhož lze rozhodnout o zadržení řidičského průkazu do doby pravomocného rozhodnutí o přestupku. Správní orgán je tedy podle zákona povinen zahájit řízení o zadržení řidičského průkazu. Teprve poté přezkoumává důvody zadržení a uplatňuje správní uvážení, zda řidičský průkaz zadrží či nikoliv. Samotné zahájení řízení nemůže být nesprávným úředním postupem, natož nezákonným rozhodnutím, neboť zákon zahájení řízení správnímu orgánu přímo ukládá. Správní uvážení v předmětném řízení o zadržení řidičského průkazu předpokládalo jediné rozhodnutí, a to usnesení Městského úřadu Brandýs nad Labem – Stará Boleslav ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] 2018 („ usnesení o zastavení“), kterým bylo řízení o zadržení řidičského průkazu zastaveno s odkazem na odpadnutí důvodu pro jeho zadržení. Konkrétně dne 15. 6. 2018 byl správnímu orgánu doručen výsledkový list toxikologického vyšetření ze dne 12. 6. 2018 s negativním výsledkem. Toto rozhodnutí nikdy nebylo zrušeno či změněno, nelze jej tedy označit za nezákonné ve smyslu § 8 ZoOŠ. Rozhodnutí o zastavení řízení bylo vydáno bezodkladně dne 19. 6. 2018 a stejného dne byl žalobci vydán i řidičský průkaz. V postupu správního orgánu nelze shledávat pochybení. Žalovaná též namítla, že žalobce netvrdil vznik, existenci a dostatečný rozsah újmy. Pokud jde o výši kompenzace, ta je zcela nepřiměřená. Podle stanoviska kolegia Nejvyššího soudu kompenzace činí 15 000 Kč ročně, což v přepočtu na den vychází na 43 Kč.

4. Soud I. stupně rozsudkem ze dne 2. 10. 2020, č. j. [číslo jednací], („ rozsudek soudu I. stupně“) žalobu zamítl. Vyšel přitom ze zjištění, že žalobci byl dne 19. 5. 2018 zadržen Policií ČR řidičský průkaz z důvodu pozitivního testu (Drug Wipe 5S) na kokain. Oznámením o zahájení řízení o zadržení řidičského průkazu Městského úřadu Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, Odboru dopravy, oddělení správního řízení, („ správní orgán“) ze dne 23. 5. 2018, vydaným ve věci sp. zn. [spisová značka] (viz obsah správního spisu), bylo proti žalobci zahájeno řízení o zadržení řidičského průkazu. Usnesením správního orgánu ze dne 18. 6. 2018, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] 2018, byla věc předmětného přestupku odložena bez zahájení řízení, neboť toxikologické vyšetření krve neprokázalo přítomnost kokainu ani jeho metabolitu. Usnesením o zastavení bylo z téhož důvodu zastaveno řízení o zadržení řidičského průkazu, když odpadl důvod zadržení. Téhož dne byl žalobci vrácen řidičský průkaz (viz obsah správního spisu).

5. Po právním zhodnocení skutkových zjištění soud I. stupně dovodil, že odpovědnost státu za zadržení řidičského průkazu policistou nepřichází v úvahu, neboť není svou povahou rozhodnutím, ale bezprostředním zásahem, tedy mocenským úkonem, kterému nepředchází správní řízení. Nejedná se ani o nesprávný úřední postup, neboť policisté postupovali podle § 118a odst. 1 písm. d) z. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v platném znění („ zákon o silničním provozu“). Nezákonným neshledal ani oznámení o zahájení řízení o zadržení řidičského průkazu vydaného Městským úřadem Brandýs nad Labem – Stará Boleslav ze dne 23. 5. 2018, neboť se nejedná o rozhodnutí jakožto formu správní činnosti. Doručení oznámení žalobci nelze označit za nezákonné, resp. nesprávné, neboť správní orgán postupoval v souladu s § 118c odst. 1 věta první zákona o silničním provozu. Za nepřiléhavou označil argumentaci žalobce paralelou mezi zadržením řidičského průkazu a vazbou.

6. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce dne 12. 11. 2020 odvolání (č.l. 52). Na jeho základě Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 3. 2021, č.j. 19 Co 33/2021-63, rozsudek soudu I. stupně se zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odkázal přitom na nález Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2009/20. Jím Ústavní soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 14. 4. 2020, č.j. 30 Co 27/2020-66, pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 11 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jednalo se přitom o obdobný případ jako v nyní projednávané věci. Ústavní soud mimo jiné konstatoval, že je-li jednotlivec povinen snášet zásahy, popř. úkony prováděné orgány veřejné moci, musí mít v demokratickém právním státě podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky k dispozici prostředky ochrany a nápravy, a to včetně odškodnění podle čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod, prokáže-li se, že nejednal jakkoli protiprávně, a nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (jako např. při nesprávném zadržení řidičského průkazu) bylo zasaženo nezákonně do jeho základních práv a svobod.

7. Odvolací soud na tuto judikaturu navázal a shrnul, že v daném případě vznikla žalobci újma v nemožnosti řídit motorové vozidlo použitím falešně pozitivního testu na drogy Policií ČR, tedy v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem státu. Za újmu odpovídá ve smyslu § 13 odst. 1 ZoOŠ stát. Na soudu I. stupně tak je, aby vázán závazným právním názorem o existenci nesprávného úředního postupu posoudil vznik nemajetkové újmy na straně žalobce a v případě jejího zjištění řešil otázku kompenzace za takto vzniklou nemajetkovou újmu.

8. Soud I. stupně proto usnesením ze dne 20. 4. 2021, č.j. [číslo jednací], vyzval žalobce, aby doplnil svá tvrzení o konkrétní vylíčení, v čem spočívala nemajetková újma způsobená předmětným nesprávným úředním postupem a jak konkrétně byl ve svém životě (profesním i soukromém) omezen, a označil důkazy k prokázání těchto svých tvrzení. Dle závazného právního názoru odvolacího soudu byla újma způsobena nesprávným úředním postupem policejní hlídky (použití falešně pozitivního testu na drogy). Stalo se tak při silniční kontrole, tj. v rámci dohledu na bezpečnost a plynulost silničního provozu, který dle § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 2/1969 Sb., České národní rady o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, v platném znění, spadá do působnosti Ministerstva vnitra. Soud I. stupně proto dospěl k závěru, že je třeba s ohledem na § 6 odst. 1, 2 písm. b) a odst. 6 ZoOŠ ve věci za žalovanou jednat s posledně uvedeným ministerstvem. O tomto účastníky vyrozuměl usnesením ze dne 17. 5. 2021, č.j. [číslo jednací].

9. Žalobce se v návaznosti na výzvu soudu ve stanovené lhůtě vyjádřil tak, že dlouhodobě podniká jako zvukař a zvukový technik. Nemá dlouhodobý smluvní vztah s žádným odběratelem, ale věnuje se především menším jednotlivým zakázkám, zejména ozvučení koncertů a dalších kulturních akcí. V této souvislosti se musí dostavovat na místa konání jednotlivých akcí i s rozměrnou technikou, kterou ke své práci potřebuje. Zároveň potřebuje být v případě jakýchkoliv problémů připraven je řešit, především přivézt chybějící vybavení, zajistit jeho opravu apod. Z tohoto důvodu nemůže využívat ke své dopravě prostředky hromadné dopravy. Nemožnost řídit motorová vozidla ho proto v jeho profesní činnosti silně omezovala. Žalobce se musel spoléhat na pomoc své partnerky, rodinných příslušníků a kamarádů. U některých zakázek musel omezit rozsah svých služeb, anebo za sebe shánět náhradu. V rozhodném období se jako zvukař podílel na přípravě sezóny v klubu [příjmení] v Praze i na akcích, které zde byly pořádány. Rovněž připravoval ozvučení akcí klubu [anonymizováno] v rámci Karlovarského filmového festivalu. Dále se jako zvukař podílel na festivalech [část obce] fest 2018, který se konal dne 26. 5. 2018 v osadě [část obce] u [obec], [anonymizována tři slova] 2018, který se konal dne 15. až 17. 6. 2018 v [obec] poblíž [obec], [jméno] 2018, který se konal dne16. 6. 2018 v [obec] poblíž Kolína. Kromě toho žalobce poskytoval zvukařské služby [jméno] [příjmení] při jeho koncertech, a spolupodílel se jako subdodavatel [jméno] [příjmení] ([IČO]), který podniká pod názvem [příjmení] [jméno], např. na [příjmení] [příjmení] 2018. Žalobce také účinkuje jako hráč na bicí v několika kapelách, v rámci kterých zajišťuje odvoz potřebného vybavení.

10. Žalovaná s ohledem na výše uvedené v prvé řadě vyjádřila svůj nesouhlas s názorem soudu I. stupně, že by v dané věci mělo za žalovanou vystupovat Ministerstvo vnitra Ústavní soud se ve svém nálezu ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2009/20, primárně nezabýval tím, které organizační složka státu má v daných případech za stát vystupovat. Řešil naopak otázku, kdo je zodpovědný za výsledek falešně pozitivního testu DrugWipe a jeho případné materiální důsledky, zda stát nebo stěžovatel. Z žalobního návrhu vyplývá, že žalobce svůj nárok spojuje s tvrzeným nezákonným rozhodnutím/nesprávným úředním postupem Policie ČR a rovněž s tvrzeným nezákonným rozhodnutím/nesprávným úředním postupem Městského úřadu Brandýs nad Labem - Stará Boleslav. Žalovaná na to odcitovala jednotlivá ustanovení určující ústřední orgán státní správy ve věcech provozu na pozemních komunikacích, jakož i přestupků s tím souvisejících a uzavřela, že by v projednávané věci mělo nadále vystupovat Ministerstvo dopravy. Jiný závěr nelze dovodit ani z relevantní judikatury.

11. Žalovaná dále zpochybnila právní názor odvolacího soud, že je v projednávané věci nesprávný úřední postup dán. Nalézací soud by dle ní měl při svém rozhodování vždy zkoumat konkrétní okolnosti vedoucí k zadržení řidičského průkazu. V posuzované věci k zadržení řidičského průkazu žalobci nedošlo pouze na základě„ falešně pozitivního testu“, resp. dvou orientačních testů na přítomnost návykových látek (v obou případech pozitivních na kokain), ale i dalších okolností. Žalobce doznal, že návykové látky občas užíval (naposledy před měsícem a déle) a jeho zorničky byly rozšířené. Policie ČR tak v rámci správního uvážení o zadržení řidičského průkazu zohledňovala více důvodů a s ohledem na celkový kontext případu postupovala v mezích zákona.

12. Žalovaná dále uvedla, že žalobce vznik tvrzené nemajetkové újmy hodnověrně neprokázal a řádně neodůvodnil výši uplatňovaného nároku na finanční kompenzaci. Tu žalovaná označila za neadekvátní. Peněžité zadostiučinění se poskytuje pouze, pokud nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování práva by se nejevilo jako dostačující. Předmětná újma je požadována za 31 dní, kdy žalobce nemohl řídit motorové vozidlo. Policie ČR však nemůže odpovídat za celé toto období, neboť věc v souladu se zákonem předala příslušnému správnímu orgánu téhož dne, kdy řidičský průkaz zadržela, a oznámení o zadržení řidičského průkazu bylo Městskému úřadu Brandýs nad Labem – Stará Boleslav doručeno dne 21. 5. 2018. Správní orgán pak oznámil zahájení správního řízení dopisem ze dne 23. 5. 2018. Žalobcem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2865/2015, se typově týká jiných případů, než je předmětná věc, a nelze ho na ni uplatnit.

13. V návaznosti na výše uvedené soud vedl dokazování k tvrzením žalobce ohledně povahy a rozsahu předmětné nemajetkové újmy (důkazy vyplývající z podání žalobce ze dne 14. 5. 2021, č.l. 69). Na základě toho ovšem nebylo možné učinit žádná relevantní skutková zjištění. Z takto provedených důkazů vyplynulo prakticky pouze to, že žalobce v roce 2017, tj. v kalendářním roce bezprostředně předcházejícím událostem, jež jsou předmětem tohoto řízení, vykonával samostatnou výdělečnou činnost – činnosti v oblasti filmů, videozáznamů a televizních programů, pořizování zvukových nahrávek a hudební vydavatelské činnosti. Takto dosáhl příjmů ve výši 753 540 Kč (viz kopie přiznání žalobce k dani z příjmů fyzických osob, č.l. 70). Z ostatních důkazů nevyplynulo nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu. Fotografie přiložené žalobcem k jeho podání ze dne 14. 5. 2021 jsou nedatované a je z nich zřejmé toliko to, že na nich figurují blíže neoznačení hudebníci.

14. Soud I. stupně byl při svém rozhodování veden následujícími úvahami: Na žalobci spočívá dle § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, v platném znění, („ o. s. ř.“) břemeno tvrzení a břemeno důkazní, pokud jde o charakter a rozsah újmy, jejíž kompenzace se domáhá. Vzhledem k tomu, že žaloba dané náležitosti v dostatečném rozsahu neobsahovala, byl žalobce soudem I. stupně v tomto ohledu poučen a vyzván k nápravě v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. usnesením ze dne 20. 4. 2021, č.j. [číslo jednací] Ani doplněním žalobních tvrzení a důkazních návrhů, které v návaznosti na to žalobce ve stanovené lhůtě učinil podáním ze dne 14. 5. 2021 (č.l. 69), ovšem tyto nedostatky nebyly odstraněny. Žalobce se v uvedeném podání věnuje své profesní činnosti. Tuto popisuje jednak obecně (OSVČ věnující se ozvučení koncertů a jiných akcí, hraní na bicí) a dále i konkrétně, pokud jde o jednotlivé akce, na kterých se podílel v rozhodném období. Z takovýchto tvrzení ovšem soud nemůže bez dalšího dovodit jakoukoli nemajetkovou újmu. Tuto žalobce specifikuje pouze v náznaku, když uvádí„ Nemožnost řídit motorová vozidla ho proto silně omezovala při jeho činnosti. Žalobce neměl tolik finančních prostředků, aby si mohl najmout řidiče. Proto musel spoléhat na pomoc své partnerky, rodinných příslušníků a kamarádů. U některých zakázek musel omezit rozsah svých služeb, anebo za sebe shánět náhradu, protože nebyl schopen zajistit svou dopravu ani přepravu potřebného vybavení.“. Žalobce však toto své obecné tvrzení nijak dále nerozvádí ve vztahu k jednotlivým akcím, na nichž se dle vlastních tvrzení podílel. Není tak zřejmé, na které akce za sebe musel žalobce shánět náhradu, na kterých kvůli zadržení řidičského průkazu participoval v omezenějším rozsahu a kterých se účastnil v plném rozsahu s pomocí svých bližních nebo bez ní s využitím jiných způsobů dopravy. Z tvrzení žalobce tak nelze učinit závěr o rozsahu omezení, jimž v důsledku zadržení řidičského průkazu reálně čelil, a tím pádem ani závěr o rozsahu nemajetkové újmy, která případně žalobci mohla vzniknout.

15. Jestliže žalobní tvrzení k rozsahu a povaze nemajetkové újmy lze označit za nedostatečná, důkazní návrhy žalobce v tomto ohledu prakticky absentují. Ty důkazy, které žalobce soudu předložil, nebyly způsobilé prokázat existenci újmy ani její rozsah (viz bod 13 odůvodnění tohoto rozsudku).

16. Soudu I. stupně tak nezbylo než konstatovat, že žalobce neunesl břemeno důkazní ani břemeno tvrzení nemajetkové újmy, která mu měla nesprávným úředním postupem vzniknout. Na tomto závěru nic nemění ani žalobcem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2865/2015. Tento judikát ulehčuje toliko břemeno důkazní. Nic však nemění na povinnosti žalobce nemajetkovou újmu řádně tvrdit. Navíc, i břemeno důkazní je na základě uvedené judikatury ulehčeno pouze„ v situacích, kdy je prima facie zřejmé, že jakékoliv osobě ve stejném postavení by za stejných okolností újma rovněž vznikla“. Žalobce by tedy musel v prvé řadě takovéto okolnosti (např. konkrétní omezení jeho výdělečné činnosti a s tím spojené objektivní obtíže) tvrdit a prokázat, což se nestalo (viz bod 13 odůvodnění tohoto rozsudku). Závěr, že znemožnění řízení motorových vozidel po dobu jednoho měsíce obecně vede ke vzniku nemajetkové újmy, soud I. stupně nemůže bez dalšího učinit. U řady osob totiž takovýto následek zjevně nenastává (zejména tzv. sváteční jezdci), a není tedy obecným pravidlem.

17. Pokud se jedná o argumentaci žalované, že by v dané věci mělo za stát vystupovat Ministerstvo dopravy, v tomto soud I. stupně odkazuje na výše citovaný nález Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2009/20, jakož i závazný právní názor odvolacího soudu, z nichž vyplývá, že předmětná újma je v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem policejní hlídky spočívajícím v použití falešně pozitivního - tedy nesprávného - testu na drogy. Daný postup přitom zjevně spadá do gesce Ministerstva vnitra, což ostatně ani sama žalovaná nezpochybňuje.

18. S ohledem na výše uvedené soud I. stupně rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 a 3 téhož předpisu tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.