38 C 176/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Štamberkem, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro zaplacení 11 858 911 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 11 478 832,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 478 832,63 Kč od 13. 10. 2018 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 380 078,37 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 380 078,37 Kč od 13. 10. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 167 673,65 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 11 858 911 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná jakožto advokátka zastupovala žalobce v letech 2015 až 2018 ve sporu se právnická osoba a.s., IČO, se sídlem adresa („ anonymizována dvě slova“) o zaplacení 5 000 000 Kč s příslušenstvím vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 218/2015 („ původní řízení“). Původní řízení bylo skončeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 2. 2018 („ původní rozsudek“). Jím bylo žalobci uloženo zaplatit anonymizována dvě slova 5 000 000 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 7 % ročně z částky 4 335 400 Kč od 1. 1. 2010 do zaplacení a ve výši 664 600 Kč od 19. 3. 2010 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 000 Kč od 25. 9. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci původního rozsudku. Žaloba byla naopak zamítnuta v rozsahu, v němž mělo být žalobci uloženo zaplatit anonymizována dvě slova úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 000 Kč od 1. 1. 2014 do 24. 9. 2015. Žalobci bylo dále uloženo zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 částku ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci původního rozsudku, a anonymizována dvě slova náhradu nákladů řízení ve výši 509 726,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci původního rozsudku k rukám právního zástupce anonymizována dvě slova.

2. Původní rozsudek byl žalované jakožto právní zástupkyni žalobce doručen prostřednictvím datové schránky dne 3. 5. 2018. Žalovaná podala jménem žalobce proti původnímu rozsudku odvolání. Učinila tak však až dne 5. 6. 2018, tedy po uplynutí lhůty pro podání odvolání. Současně proto požádala o prominutí zmeškání této lhůty. Argumentovala přitom tak, že se sice dne 3. 5. 2018 přihlásila do datové schránky. Vybraný dokument se ale nesprávně zobrazoval, a to zřejmě pro technickou závadu počítače. Obvodní soud pro Prahu 1 žádosti o prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání nevyhověl, neboť pro to neshledal důvody. Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná odvolání. Městský soud v Praze však na základě něj usnesením č. j. číslo jednací ze dne 8. 8. 2018 rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 jako věcně správně potvrdil. V důsledku pochybení žalované tak původní rozsudek nabyl právní moci dne 19. 5. 2018 a vykonatelnosti dne 23. 5. 2018.

3. K vymožení původního rozsudku je soudním exekutorem JUDr. jméno příjmení, exekutorský úřad, se sídlem adresa, vedeno exekuční řízení pod sp. zn. spisová značka. V rámci něj bylo vydáno několik exekučních příkazů. příjmení jiné exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí č. j. číslo jednací ze dne 11. 6. 2018 ve kterém byla vyčíslena celková dlužná částka včetně nákladů exekuce ke dni 11. 6. 2018 na částku 10 354 841,30 Kč. Žalobce nebyl v době nabytí právní moci původního rozsudku s to jednorázově vyplatit částku přesahující 5 000 000 Kč. Měl též zdravotní problémy, což ostatně vyplynulo i v rámci dokazování v původním řízení, zejména byl v této věci zpracován znalecký posudek k jeho psychickému stavu. I tyto obtíže přispěly k jeho neschopnosti danou pohledávku, jak byla soudem přiznána, uhradit.

4. Žalobce proto před zahájením tohoto řízení vyzval žalovanou k úhradě škody, která mu jejím výše uvedeným profesním pochybením vznikla. jméno vyčíslil následovně: částka 5 000 000 Kč smluvní úrok ve výši 7 % p.a. z částky 4 335 400 Kč od 1. 1. 2010 do dne 10. 9. 2018, tj. celkem 2 639 842 Kč smluvní úrok ve výši 7 % p.a. z částky 664 600 Kč od 19. 3. 2010 do dne 10. 9. 2018, tj. celkem 394 863 Kč úroku z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 5 000 000 Kč od 25. 9. 2015 do dne 10. 9. 2018, tj. celkem 1 998 164 Kč náhrada nákladů řízení ve výši 509 726,50 Kč náklady řízení přiznané vůči žalobci České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 1 ve výši 3 500 Kč očekávané náklady oprávněného v rámci exekuce a očekávaná odměna exekutora ve výši 1 312 837,90 Kč; celkem 11 858 911Kč. Žalovaná uvedenou částku neuhradila.

5. Obvodní soud pro Prahu 1 postavil odůvodnění původního rozsudku zejména na listině označené jako„ celé jméno žalobce – souhrn zápůjček“, zpracováno dne 25. 1. 2010 („ Souhrn zápůjček 25. 1. 2010“). jméno posoudil jako uznání dluhu ve výši 5 000 000 Kč s příslušenstvím. Žalobce s tímto závěrem nesouhlasí a bylo na žalované, aby jej jeho jménem rozporovala, a to i včasným podáním odvolání. Ze Souhrnu zápůjček 25. 1. 2010 není zřejmé, vůči komu, pokud vůbec, tento dokument směřuje. Jeho autor pouze shrnul určité částky označené daty a čísly. Ze Souhrnu zápůjček 25. 1. 2010 ani jednoznačně nevyplývá, zda jej žalobce podepsal jako věřitel nebo naopak jako dlužník. Souhrn zápůjček 25. 1. 2010 je proto neurčitý, nesplňuje náležitosti uznání dluhu a nemá tedy právních účinků. Soudy tedy měly dospět k závěru, že předmětný dluh ve výši 5 000 000 Kč s příslušenstvím byl již v době zahájení původního řízení (při absenci uznání dluhu) promlčen. Žalobkyně tuto argumentaci v průběhu řízení nedostatečně akcentovala a následně včas nepodala odvolání proti původnímu rozsudku postavenému na chybných, pro žalobce nepříznivých, závěrech soudu. Žalobce tak byl v důsledku pochybení žalované zbaven možnosti domáhat se svých práv v odvolacím řízení.

6. Pokud se jedná o žalovanou uplatňované posunutí splatnosti pohledávek do 31. 12. 2013 a s tím související uznání dluhu v článku II. zástavní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a jeho bratrem Ing. jméno celé jméno žalobce dne 9. 12. 2010 („ Zástavní smlouva“), žalobce upozorňuje na odůvodnění původního rozsudku. Sám soud I. stupně tehdy dospěl k závěru, že se dohodnutý termín splatnosti týká pohledávky z titulu investic do hotelu žalobce (tehdy žalovaného), nikoli pohledávky z titulu půjček. Údajný rozpor námitky promlčení s dobrými mravy uplatňovaný žalovanou nelze akceptovat. Naopak lze spatřovat rozpor s dobrými mravy v tom, že bratr žalobce postoupil své pohledávky na vymahačskou agenturu.

7. Žalovaná v rámci své obrany uvedla následující: Učinila nesporným, že žalobce v původním řízení zastupovala. Právní zastoupení však převzala až po koncentraci původního řízení. V projednávané věci žalobce neunáší břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně splnění jednotlivých předpokladů vzniku odpovědnosti žalované za uplatňovanou škodu. Není tak především dána příčinná souvislost mezi jím tvrzenými pochybeními žalované a uplatňovanou škodou. Žalovaná zastupovala žalobce řádně a využila veškeré možnosti jeho obrany proti žalobnímu nároku včetně námitky promlčení žalovaného nároku a rozporování kvalifikace Souhrnu zápůjček 25. 1. 2010 jakožto uznání dluhu.

8. Pokud se jedná o nárokovanou částku, žalobkyně namítla, že žalobce netvrdí a neprokazuje tvrzenou výši nákladů exekučního řízení. Žalovaná je však v žádném případě nemá povinnost hradit. Příčinou jejich vzniku je, že žalobce dobrovolně nesplnil peněžní povinnost uloženou mu pravomocným a vykonatelným původním rozsudkem. Ze stejného důvodu žalovaná neodpovídá ani za nárok anonymizována dvě slova na úhradu smluvního úroku a úroku z prodlení z výše uvedených částek dle původního rozsudku za období po vykonatelnosti daného rozsudku.

9. Ani při včasném a řádném podání odvolání proti původnímu rozsudku by žalobce nebyl úspěšný. Nárok anonymizována dvě slova byl v původním řízení prokázán a není promlčen. Žalobce ostatně ani existenci a výši pohledávek anonymizována dvě slova nezpochybňuje. Jeho obrana spočívá toliko v namítaném promlčení. Předmětem původního řízení byly pohledávky z dluhů žalobce z půjček poskytnutých jeho bratrem Ing. jméno celé jméno žalobce za účelem investic do hotelu„ Na zastávce“ v obec. Bratr žalobce své pohledávky smlouvou ze dne 18. 8. 2015 postoupil na anonymizována dvě slova, která žalobce v původním řízení žalovala. Jednalo se o následující pohledávky: ; datum poskytnutí půjčky; výše půjčky; celková výše pohledávky; počet dní prodlení; úrok ve výši 8 % 1.; 27. 7. 2005; 93 840,00 Kč; 93 840 Kč Kč;; 2; 6. 9. 2005; 506 160 Kč Kč; 600 000 Kč Kč;; 3; 24. 1. 2006; 200 000 Kč Kč; 800 000 Kč Kč;; 4; 26. 1. 2006; 100 000 Kč Kč; 900 000 Kč Kč;; 5; 27. 1. 2006; 100 000 Kč Kč; 1 000 000 Kč Kč;; 6; 22. 1. 2007; 0 Kč; 1 000 000 Kč Kč; 445; 97 534,25 Kč 7; 11. 4. 2008; 1 500 000 Kč; 2 500 000 Kč Kč; 281; 153 972,60 Kč 8; 16. 1. 2009; 1 000 000 Kč; 3 500 000 Kč Kč; 102; 78 246,58 Kč 9; 28. 4. 2009; 200 000 Kč Kč; 3 700 000 Kč Kč; 2; 1 621,92 Kč 10; 30. 4. 2009; 100 000 Kč Kč; 3 800 000 Kč Kč; 254; 204 055,00 Kč ; 1. 1. 2010; 3 800 000 Kč Kč;; 535 429,00 Kč 11; 19. 3. 2010; 664 600 Kč; 10. Dne 16. 1. 2009 žalobce s bratrem sjednali u půjček poskytnutých do 27. 1. 2006 ve výši 1 000 000 Kč, ve výši 1 500 000 Kč poskytnutých 11. 4. 2008 a ve výši 1 mil Kč poskytnutých 16. 1. 2009, tedy celkem 3 500 000 Kč lhůtu splatnosti do 31. 12. 2013 a úrok 8 % p.a. Následně byla částka jistiny po dalších půjčkách ve výši 300 000 Kč, tedy celkem 3 800 000 Kč a úroků 535 429 Kč dohodou žalobce a jeho bratra z 25. 1. 2010 kapitalizována. Celý dluh tak činil 4 335 400 Kč a tato částka byla dále úročena smluvním úrokem 7 % p.a. Poté ještě Ing. jméno celé jméno žalobce poskytl dne 19. 3. 2010 žalobci dalších 664 600 Kč. Celkový dluh tak činil k 19. 3. 2010 5 000 000 Kč. Ohledně tohoto celkového dluhu uzavřel žalobce se svým bratrem Zástavní smlouvu. Tou jednak poskytl zajištění zástavním právem k nemovitostem ve svém vlastnictví s právními účinky k 3.2.2011, a dále v článku II uznal daný dluh a zavázal se jej spolu s úrokem 7 % p.a. uhradit do 31. 12. 2013. Úhrada pohledávky 5 000 000 Kč byla dále zajištěna směnkou vystavenou žalobcem dne 1. 1. 2010 na částku 2 000 000 Kč splatnou 30. 6. 2014 a druhou směnkou vystavenou rovněž žalobcem dne 1. 1. 2010 k zajištění zbylé části dluhu 3 000 000 Kč splatnou 30. 6. 2015.

11. Dané pohledávky z titulu půjček za účelem investic do hotelu„ Na zastávce“ v obec nejsou promlčeny. Je tomu tak s ohledem na to, že jejich splatnost byla dohodou žalobce a jeho bratra z 16. 1. 2009 a následně z 9. 12. 2010 sjednána do 31. 12. 2013. Původní řízení přitom bylo zahájeno dne 14. 9. 2015, tedy před uplynutím zákonné promlčecí lhůty 3 roky. Žalobce svůj závazek navíc v Zástavní smlouvě uznal co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit do 31. 12. 2013. Od posledně uvedeného data tak začala běžet nová 10letá promlčení lhůta dle § 110 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění („s. o. z.“). Nad rámec výše uvedené argumentace je též třeba uvést, že se jednalo o půjčky mezi bratry, přičemž v souladu s ustálenou judikaturou je v takovém případě námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy.

12. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci sp. zn. 38 C 218/2015 jakož i z nesporných tvrzení účastníků vyplývá, že žalovaná žalobce zastupovala v původním řízení, jak žalobce uvedl (viz bod 1 výše). Toto řízení bylo zahájeno podáním žaloby anonymizována dvě slova dne 14. 9. 2015, o níž bylo rozhodnuto původním rozsudkem, jak je uvedeno v bodě 1 výše. Žalovaná za žalobce podala dne 5. 6. 2018 odvolání proti původnímu rozsudku, který jí byl doručen do datové schránky dne 3. 5. 2018, a navrhla prominutí zmeškání lhůty pro jeho podání. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 6. 2018, č. j. 38 C 218/2015-195, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2018, č. j. 28 Co 244/2018-205, které nabylo právní moci dne 28. 8. 2018, byl návrh na prominutí zmeškání lhůty zamítnut. Odvolání bylo podáno po uplynutí zákonné patnáctidenní lhůty a Obvodní soud pro Prahu 1 je proto s odkazem na § 208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) jako opožděné odmítl, což následně potvrdil i Městský soud v Praze v usnesení č.j. 28 Co 105/2019 – 223 ze dne 9. 4. 2019.

13. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci sp. zn. 38 C 218/2015 dále vyplývá, že žalobce (tehdy žalovaný) učinil nesporným, že mu právní předchůdce anonymizována dvě slova převedl na účet v lednu 2006 částku ve výši 400 000 Kč (200 000 Kč, 100 000 Kč a 100 000 Kč), v dubnu 2008 částku ve výši 1 500 000 Kč (500 000 Kč a 1 000 000 Kč), v lednu 2009 částku ve výši 1 000 000 Kč, v dubnu 2009 částku ve výši 300 000 Kč (200 000 Kč a 100 000 Kč) a v březnu 2010 částku ve výši 664 600 Kč. Takto tedy byly učiněny nespornými všechny platby tvrzené anonymizována dvě slova vyjma prvních dvou plateb, jež měly být provedeny v roce 2005 (dne 27. 7. 2005 částka částka a dne 6. 9. 2005 částka 506 160 Kč). Předmětné platby, včetně těch z roku 2005, byly navíc v původním řízení doloženy kopiemi výpisů z účtu právního předchůdce anonymizována dvě slova. Žalobce rovněž učinil nesporným, že podepsal Souhrn zápůjček 25. 1. 2010. V něm souhlasil s dlužnou částkou ve výši 4 335 400 Kč, která představovala součet půjček za období do 31. 12. 2009 ve výši 3 800 000 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok 8 % p.a. za toto období v celkové výši 535 429 Kč. Rovněž se počínaje 1. 1. 2010 zavázal platit smluvní úrok 7 % p.a. z uvedeného dluhu 4 335 400 Kč. V Souhrnu zápůjček 25. 1. 2010, jak byl soudu předložen v původním řízení, resp. v textu pod ním, je dále uvedena i částka 664 600 Kč. Tato položka nicméně figuruje až pod podpisovou částí a z té nijak nevyplývá, že by se uvedené podpisy měly vztahovat i na ni. Naopak je předmětná položka datována pozdějším datem (19. 3. 2010), než je datum zpracování Souhrnu zápůjček 25. 1. 2010.

14. Ze spisu v původním řízení dále vyplývá, že anonymizována dvě slova k důkazu spolu s žalobou předložila nejenom kopii Souhrnu zápůjček 25. 1. 2010, ale též kopii Zástavní smlouvy a obě směnky, jak jsou uvedeny v bodě 10 výše). Zástavní smlouva se týkala dluhu žalobce ve výši 5 000 000 Kč s příslušenstvím vůči Ing. jméno celé jméno žalobce. příjmení 5 000 000 Kč uvedená v Zástavní smlouvě odpovídá jistině dluhu, jak byl uplatňován žalobou v původním řízení. Stejně tak odpovídá dluhu, jak byl i s kapitalizovaným úrokem vyčíslen v Souhrnu zápůjček 25. 1. 2010, po přičtení platby 664 600 Kč ze dne 19. 3. 2010, jak vyplývá z výpisů z účtu předložených k důkazu v původním řízení. Rovněž odpovídá celkové částce, na kterou byly vystaveny směnky, jak jsou uvedeny v bodě 10 výše. Daný dluh měl dle Zástavní smlouvy vzniknout z titulu investic Ing. jméno celé jméno žalobce do hotelu žalobce v obec. V reakci na žalobcem (tehdy žalovaným) vznesenou námitku promlčení dále anonymizována dvě slova předložila i kopii listiny celé jméno žalobce – zápůjčky z 16. 1. 2009 („ Souhrn zápůjček 16. 1. 2009“, č.l. 123 spisu o původním řízení). Ta se týkala půjček poskytnutých žalobci k uvedenému datu v celkové výši 3 500 000 Kč, přičemž pro ně byla sjednána splatnost 31. 12. 2013 a smluvní úrok 8 % p.a. Uvedený smluvní úrok je ve shodě s údajem v Souhrnu zápůjček 25. 1. 2010 pro období do 31. 12. 2009. Uvedená splatnost půjček do 31. 12. 2013 zase odpovídá údaji v článku II. Zástavní smlouvy. Lze tak konstatovat, že uvedené listiny, tj. Souhrn zápůjček 16. 1. 2009, Souhrn zápůjček 25. 1. 2010, Zástavní smlouva a směnky uvedené v bodě 10 výše, spolu v podstatných údajích týkajících se dluhu (výše jednotlivých půjček v čase, resp. jejich celková výše za dané období, sjednaný smluvní úrok a splatnost) korespondují, resp. na sebe navazují a vzájemně se doplňují. Stejně tak odpovídají platbám, jak vyplývají z výpisů z účtu Ing. jméno celé jméno žalobce (provedeno k důkazu v původním řízení), resp. jak byly z valné části v původním řízení žalobcem (tehdy žalovaným) učiněny nespornými (viz bod 13 výše).

15. Z odůvodnění původního rozsudku vyplývá, že dané rozhodnutí bylo založeno mimo jiné na právním závěru soudu, že žalobce (v původním řízení žalovaný) dne 25. 1. 2010 uznal dluh vůči právnímu předchůdci anonymizována dvě slova Ing. jméno celé jméno žalobce ve výši 5 000 000 Kč a dále že si žalobce s bratrem dohodli úroky z půjček od 1. 1. 2010, a to ve výši 7 % ročně z částky 4 335 400 Kč a z částky 664 600 Kč od 19. 3. 2010. Tento závěr Obvodní soud pro Prahu 1 učinil zejména na základě hodnocení Souhrnu zápůjček 25. 1. 2010. Soud se dále zabýval otázkou neplatnosti Souhrnu zápůjček 25. 1. 2010 kvůli duševní poruše žalobce (tehdy žalovaného). Na základě znaleckého posudku číslo vyhotoveného dne 10. 5. 2017 PhDr. jméno příjmení bylo zjištěno, že žalobce (tehdy žalovaný) sice ke dni podpisu Souhrnu zápůjček 25. 1. 2010 trpěl pravděpodobně duševní poruchou depresivně úzkostnou a zřejmě také neurotickou poruchou typu poruchy přizpůsobení s projevy emoční instability (obě poruchy se poměrně často projevují u pacientů společně) a při podpisu Souhrnu zápůjček 25. 1. 2010 jednal ve stavu duševní poruchy. Ta ale neovlivnila forenzně významně jeho schopnost posoudit následky spočívající v podpisu dané listiny.

16. Z kopie uplatnění nároku na náhradu škody ze dne 10 9. 2018, kopie podací stvrzenky ze dne 1. 10. 2018 a detailní informace k zásilkám vyplývá, že žalobce uplatnil vůči žalované nárok na náhradu škody, jež je předmětem tohoto řízení. Předmětná výzva k náhradě škody byla žalované doručena dne 2. 10. 2018. Žalobce v ní poskytl žalované lhůtu 10 dnů k úhradě dluhu. Tato lhůta tedy uplynula dne 12. 10. 2018.

17. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

18. Podle § 24 odst. 1 a 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát nebo společnost anebo zahraniční společnost se odpovědnosti zprostí, prokáží-li, že újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na nich požadovat. Dle § 2903 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění („n. o. z.“), nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit. Dle § 3028 odst. 3 n. o. z. není-li stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle § 100 odst. 1 s. o. z. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Dle § 101 s. o. z. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Dle § 111 s. o. z. změna v osobě věřitele nebo dlužníka nemá na běh promlčecí doby vliv. Dle § 112 s. o. z. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí. Dle § 558 uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení. Dle § 657 s. o. z. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 s. o. z. odst. 1 s. o. z. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Dle § 170 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění („ i. z.“) se v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí.

19. Soud byl při svém rozhodování veden následujícími úvahami. S ohledem na vzájemnou provázanost jednotlivých důkazních materiálů vztahujících se k předmětným půjčkám (viz bod 14 výše) není důvod pochybovat o tom, že žalobce dostal od svého bratra – právního předchůdce anonymizována dvě slova půjčky za účelem rozvoje svého podnikání - hotelu„ Na zastávce“ v obec. Soud se v tomto zcela neshoduje se závěry původního rozsudku. Konkrétně dle soudu není důvod pro rozlišování dvou různých pohledávek ve stejné výši a mezi týmiž subjekty, avšak ze dvou právních titulů, tj. pohledávky bratra žalobce (tehdy žalovaného) ve výši 5 000 000 Kč jednou z titulu investic do hotelu a podruhé z titulu půjček. Důkazy provedené v původním řízení je naopak třeba hodnotit tak, že se všechny týkají dluhu jediného, a to z půjček poskytnutých za účelem investic do daného hotelu.

20. Splatnost předmětného dluhu byla sjednána do 31. 12. 2013 (viz Souhrn zápůjček 16. 1. 2009 a článek II. Zástavní smlouvy). Z tohoto důvodu se nemohl do podání žaloby v původním řízení daný dluh promlčet. Tato žaloba totiž byla podána dne 14. 9. 2015, tj. ještě před uplynutím tříleté promlčecí lhůty dle § 101 s. o. z. Soud má za dostatečně prokázanou jak existenci daného dluhu, tak i jeho splatnost. Pro rozhodnutí ve věci proto není třeba zabývat se otázkou uznání dluhu žalobcem (původně žalovaným). Soud nicméně pro úplnost poznamenává, že souhlasí s argumentací žalobce v tom smyslu, že žádná z listin předložených k důkazu v původním řízení nesplňuje požadavky kladené na uznání dluhu dle § 558 s. o. z.

21. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

22. Soud se dále v plném rozsahu neztotožňuje se závěry původního rozsudku, pokud jde o sjednání úroku 7 % p.a. od 1. 1. 2010. Ten vyplývá jednak ze Souhrnu zápůjček 25. 1. 2010, kde je explicitně sjednán z částky 4 335 400 Kč odpovídající celkové výši půjček poskytnutých do konce roku 2009 a kapitalizovanému smluvnímu úroku 8 % p.a. z nich do konce roku 2009. Sám žalobce (tehdy žalovaný) v původním řízení učinil nesporným, že danou listinu podepsal. Soud tedy nemá pochybnosti o tom, že částka 4 335 400 Kč má být od 1. 1 2010 úročena 7 % p.a., a v tomto tedy souhlasí s odůvodněním původního rozsudku. Jak již ale bylo vysvětleno v bodě 13 výše, nelze mít za to, že byl předmětný smluvní úrok v Souhrnu zápůjček 25. 1. 2010 rovněž sjednán pro poslední půjčku ve výši 664 600 Kč poskytnutou dne 19. 3. 2010. V tomto se tedy názor soud s odůvodněním původního rozsudku rozchází. Uvedený závěr nelze změnit ani s ohledem na článek II. Zástavní smlouvy. Ten sice předmětný smluvní úrok rovněž zmiňuje, a to ve vztahu k celé částce 5 000 000 Kč, tj. včetně poslední půjčky 664 600 Kč. Dané ujednání ovšem není dostatečně určité co do okamžiku, od kterého by měl předmětný úrok k jistině přirůstat. Nelze z něj tedy bez dalšího dovodit nárok anonymizována dvě slova na předmětný smluvní úrok. Žalovaná navíc na jednání konaném dne 18. 2. 2021 v návaznosti na poučení soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. připustila, že v tomto ohledu nemá k dispozici jiný důkaz, než jak vyplývá ze spisu. Je proto třeba uzavřít, že žalovaná neunesla důkazní břemeno, pokud jde o tvrzení, že by odvolací soud v původním řízení, podala-li by odvolání včas, potvrdil původní rozsudek, pokud jde o žalobci (tehdy žalovanému) uloženou povinnost zaplatit anonymizována dvě slova smluvní úrok ve výši 7 % ročně z částky 664 600 Kč od 19. 3. 2010 do zaplacení. V daném rozsahu bylo naopak namístě žalobu v původním řízení po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. zamítnout.

23. Soud se proto dále musel vypořádat s otázkou, v jakém rozsahu je takto vznikající škoda žalobce v příčinné souvislosti s profesními pochybeními žalované a v jakém rozsahu je naopak tato příčinná souvislost již přetržena v důsledku dalšího chování žalobce. Je zřejmé, že nebýt profesního pochybení žalované, nebyl by žalobce zbaven možnosti bránit se v odvolacím řízení proti chybným závěrům původního rozsudku, jak jsou uvedeny v bodě 22 výše. Lze tedy předpokládat, že by žalobce byl v tomto rozsahu v původním řízení úspěšný. Současně je však namístě zohlednit skutečnost, že žalobce měl v souladu se zásadou vigilatibus iura dbát svých práv. Měl se tak zajímat i o to, zda odvolání bylo řádně podáno, resp. zda již původní rozsudek nabyl právní moci a byl proto konečný a závazný. Pokud tak žalobce povinnost mu uloženou původním rozsudkem neplnil ani po jeho právní moci, tj. po 19. 5. 2018, porušil tím svou prevenční povinnost dle § 2903 odst. 1 n. o. z. Na daném závěru nic nemění ani případná faktická neschopnost žalobce opatřit si prostředky k úhradě dluhu. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že žalobce měl vzhledem k délce původního řízení dostatek času připravit se na eventuální prohru ve sporu. Pokud sám potřebnými prostředky nedisponoval, měl vyvinout potřebnou aktivitu k obstarání si prostředků cizích. Pokud ani to nebylo možné, bylo namístě vzniklou situaci včas řešit prostředky insolvenčního práva, a zamezit tak dalšímu přirůstání úroků na základě § 170 písm. a) i. z. Je proto třeba konstatovat, že pokud jde o smluvní úrok 7 % ročně z částky 664 600 Kč po 19. 5. 2018, není již odpovědnost žalované za škodu dána. Žalovaná tedy odpovídá toliko za škodu ve výši rovnající se uvedenému úroku za období od 19. 3. 2010 do 19. 5. 2018, tj. celkem 380 078,37 Kč.

24. Pro úplnost je třeba uvést, že soudem uvažovaná změna výroku I původního rozsudku (viz bod 22 výše) by neměla dopad do výroků III a IV původního rozsudku o nákladech řízení. Je tomu tak s ohledem na to, že se daná změna týká pouze příslušenství pohledávky uplatňované v původním řízení. Není tedy důvod uvažovat o změně rozsahu (ne) úspěchu žalobce (tehdy žalovaného) v původním řízení.

25. Z dokazování vyplynulo (viz bod 16 výše), že od 13. 10. 2018 byla žalovaná v prodlení s náhradou uvedené škody. Soud proto počínaje tímto datem přiznal žalobci též nárok na úroky z prodlení dle § 1970 n. o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 167 673,65 Kč, přičemž tato částka představuje 93,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 96,79 % a úspěchu žalobce v rozsahu 3,21 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 858 911 Kč sestávající z částky 49 060 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 49 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 18. 5. 2020 a z částky 49 060 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 18. 2. 2021 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 148 080 Kč ve výši 31 096,80 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.