38 C 235/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Štamberkem, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 84 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 84 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 84 000 Kč od 1. 10. 2013 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 84 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že neposkytnutím informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v tehdy platném znění („ InfZ“), na základě žádosti žalobce ze dne 15. 9. 2013 postupoval Ústav pro studium totalitních režimů („ ÚSTR“) a Archiv bezpečnostních složek („ ABS“) v rozporu s platnou právní úpravou, a to od 30. 9. 2013 (den odepření podání informací dle zákona č. 106/1999 Sb.) do 11. 12. 2017 (den odeslání informací žalobci dle InfZ). Žalobce se musel poskytnutí předmětných informací domáhat soudně. Rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. [číslo jednací] ze dne 2. 11. 2017, který nabyl právní moci dne 6. 12. 2017 bylo zrušeno rozhodnutí ÚSTR ze dne 31. 10. 2013, [číslo jednací], a ABS ze dne 30. 9. 2013, [číslo jednací] R, sp. zn. ABS- [spisová značka] R, a ABS bylo nařízeno, aby žalobci předmětné informace poskytl ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku. Při vyřizování dané žádosti o informace tak došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 a násl. zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v tehdy platném znění („ ZOŠ“).

2. Finanční kompenzace za tento nesprávný úřední postup je předmětem tohoto řízení. Žalobce daný nárok nejprve uplatnil v souladu s § 6 ve spojení s § 14 ZOŠ u ÚSTR a Rady ÚSTR, jakožto u nadřízených subjektů ABS. Z důvodu opatrnosti se žalobce dne 29. 10. 2019 obrátil také na Ministerstvo financí ČR.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uplatnila námitku promlčení. ÚSTR a ABS nejsou ústředními správními orgány dle § 6 odst. 1 ZOŠ. Na Ministerstvo financí se žalobce s požadavkem na náhradu nemajetkové újmy obrátil dne 29. 10. 2019 a žaloba byla podána dne 1. 11. 2019. Promlčecí lhůta přitom uplynula již dne 12. 6. 2018. Zákonné podmínky pro přiznání náhrady nemajetkové újmy dle § 31a ve spojení s § 13 odst. 1 ZOŠ navíc nejsou splněny. S uvedeným závěrem byl žalobce seznámen písemně dne 15. 4. 2020. V souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20, který překonává dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu v oblasti nároků na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení o poskytnutí informací podle InfZ, je třeba předmětné řízení posuzovat jako jeden celek. Řízení trvalo od 30. 9. 2013 do 11. 12. 2017, tedy 4 roky a 2,5 měsíce.

4. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. [číslo jednací], ze dne 2. 11. 2017, a dopisu ABS ze dne 11. 12. 2017 adresovaném žalobci ve věci„ Informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím – odpověď“ vyplývá, že žalobce podal ABS dne 15. 9. 2013 žádost o informace, jejíž předmětem byla docházka paní [příjmení] [jméno] [příjmení] za období červen, červenec, srpen 2013 a výkaz práce paní [příjmení] [jméno] [příjmení] za období červen, červenec, srpen 2013 ABS odmítl poskytnout dané informace s tím, že jsou osobního (soukromého) charakteru a mohla by invazivně zasáhnout osobnost příslušného zaměstnance. Žalobce podal odvolání k ÚSTR, jenž rozhodnutí ABS o odmítnutí potvrdil. Žalobce napadl rozhodnutí žalobou, o které bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. [číslo jednací], ze dne 2. 11. 2017, tak, že rozhodnutí ÚSTR a ABS bylo zrušeno a ABS bylo nařízeno, aby žalobci poskytl požadovanou informaci ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za nesporné, že posledním úkonem v předmětném řízení bylo poskytnutí požadovaných informací žalobci dne 11. 12. 2017.

5. Z kopií dopisu žalobce ze dne 31. 10. 2019 adresovaného ABS a obdobných dopisů ze dne 11. 1. 2019 adresovaných ÚSTR a předsedovi Rady ÚSTR vyplývá, že žalobce uplatnil u ABS dne 31. 10. 2019, resp. u ÚSTR a předsedy Rady ÚSTR dne 17. 1. 2018 nárok na„ úhradu za nesprávný úřední postup“ ve výši odpovídající jistině žalované částky. Z kopie dopisu žalobce ze dne 29. 10. 2019 adresovaného Ministerstvu Financí vyplývá, že žalobce uplatnil dne 29. 10. 2019 tentýž nárok u posledně uvedeného.

6. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

7. Podle § 13 ZOŠ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě․ Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

8. Dle § 14 odst. 1 ZOŠ se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 téhož předpisu. Dle § 6 ZOŠ ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady.

9. Dle § 32 odst. 3 ZOŠ se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

10. Dle § 35 odst. 1 ZOŠ promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

11. Při svém rozhodování byl soud veden následujícími úvahami: V souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu artikulovanou jeho nálezem ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20, posoudil soud uplatněný nárok jako nárok na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle § 13 odst. 1, věta druhá a třetí, a § 31a ZOŠ a výkladového stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010.

12. Je přitom zřejmé, že žalobce se o předmětné nemajetkové újmě, jejím rozsahu jakož i o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděl nejpozději v den, kdy mu byly poskytnuty předmětné informace a kdy též dané řízení skončilo (11. 12. 2017). Od toho dne počala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta dle § 32 odst. 3 ZOŠ. Žalobce v rámci ní stihl podat toliko žádost o kompenzaci u ÚSTR a předsedy Rady ÚSTR, nikoli však již u ABS a Ministerstva financí. V souladu s § 14 odst. 1 ve spojení s § 6 odst. 1 ZOŠ přitom bylo třeba nárok uplatnit u ministerstva nebo jiného ústředního správního úřadu. Jen takovéto uplatnění nároku mohlo vyvolat účinky předpokládané ZOŠ včetně stavění promlčecí lhůty dle § 35 odst. 1 ZOŠ. Z výše uvedených lze za takovýto úřad považovat pouze Ministerstvo financí (a contrario § 1 a 2 zákona č. 2/1969 Sb., České národní rady o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, v platném znění). Uplatnění nároku u ÚSTR a předsedy Rady ÚSTR tak nevyvolalo předpokládané následky, a to ani s ohledem na § 14 odst. 2 věta druhá ZOŠ, neboť posledně uvedené nejsou úřady ve smyslu tohoto ustanovení, resp. ZOŠ jako takového (§ 6 odst. 1 ZOŠ).

13. Bez dalšího tak lze uzavřít, že i kdyby nárok uplatněný touto žalobou byl opodstatněný, byl by již v době podání žaloby promlčen v důsledku marného uplynutí promlčecí lhůty dle § 32 odst. 3 ZOŠ. Pro úplnost je též namístě uvést, že i kdybychom hypoteticky posoudili uplatnění nároku u ÚSTR a předsedy Rady ÚSTR jako řádné, nemělo by to na promlčení předmětného nároku žádný vliv. Dané uplatnění nároku by totiž mohlo vést ke stavění promlčecí lhůty pouze po dobu 6 měsíců (§ 35 odst. 1 ZOŠ). Ani toto by však nebylo dostačující, protože žaloba byla podána dne 1. 11. 2019, tj. téměř dva roky od konce předmětného řízení (poskytnutí informace).

14. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není v případě důvodně uplatněné námitky promlčení namístě zabývat se nárokem samým. Je naopak třeba žalobu bez dalšího zamítnout s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení obsaženou v § 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění („o. s. ř.“), neboť uplatněné právo již nemůže být soudem přiznáno (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 33 Odo 896/2006). S ohledem na výše uvedené tak soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok n náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.