38 C 59/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Štamberkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 58 700,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 59 900,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 338,06 Kč od 23. 7. 2016 do 30. 6. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 338,06 Kč od 19. 8. 2016 do 30. 6. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 378,06 Kč od 21. 9. 2016 do 30. 6. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 338,06 Kč od 21. 10. 2016 do 30. 6. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 338,06 Kč od 19. 11. 2016 do 30. 6. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 338,06 Kč od 21. 12. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 776,74 Kč od 23. 7. 2016 do 30. 6. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 776,70 Kč od 1. 7. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 776,74 Kč od 19. 8. 2016 do 30. 6. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 776,70 Kč od 1. 7. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 776,74 Kč od 21. 9. 2016 do 30. 6. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 776,70 Kč od 1. 7. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 776,74 Kč od 21. 10. 2016 do 30. 6. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 776,70 Kč od 1. 7. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 796,74 Kč od 19. 11. 2016 do 30. 6. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 796,70 Kč od 1. 7. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 796,74 Kč od 21. 12. 2016 do 30. 6. 2017 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 796,60 Kč od 1. 7. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 38 745,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 58 700,10 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela dne 29. 3. 2011 jakožto dodavatel s žalovanou jakožto odběratelem smlouvu o dodávce tepelné energie [anonymizováno] [číslo] („ Smlouva 1“). Na jejím základě dodávala tepelnou energii do odběrného místa žalované. Za provedené dodávky tepelné energie žalobkyně vystavovala žalované faktury. Po splatnosti zůstaly neuhrazeny: faktura [číslo] na zbývající částku 6 338,06 Kč se splatností dne 22. 7. 2016, původně na částku 46 872,56 Kč za období 6/ 2016 faktura [číslo] na zbývající částku 6 338,06 Kč se splatností dne 18. 8. 2016, původně na částku 44 891,80 Kč za období 7/ 2016 faktura [číslo] na zbývající částku 6 378,06 Kč se splatností dne 20. 9. 2016, původně na částku 46 377,37 Kč za období 8/ 2016 faktura [číslo] na zbývající částku 6.338,06 Kč se splatností dne 20. 10. 2016, původně na částku 48.853,32 Kč za období 9/ 2016 faktura [číslo] na zbývající částku 6 338,06 Kč se splatností dne 18. 11. 2016, původně na částku 106 295,36 Kč za období 10/ 2016 faktura [číslo] na zbývající částku 6.338,06 Kč se splatností dne 20. 12. 016, původně na částku 134 768,79 Kč za období 11/ 2016 Shora uvedené pohledávky na nedoplatcích faktur byly žalovanou uhrazeny až dne 30. 6. 2017.

2. Žalobkyně dále uzavřela jakožto dodavatel s žalovanou jakožto odběratelem dne 29. 3. 2011 smlouvu o dodávce tepelné energie [číslo] („ Smlouva 2“). Na jejím základě dodávala tepelnou energii do odběrného místa žalované. Za provedené dodávky tepelné energie na základě žalobkyně vystavovala žalované faktury. Po splatnosti zůstaly neuhrazeny: faktura [číslo] na zbývající částku 12 776,74 Kč se splatností dne 22. 7. 2016, původně na částku 29 980,09 Kč za období 6/ 2016 faktura [číslo] na zbývající částku 12 776,74 Kč se splatností dne 18. 8. 2016, původně na částku 29 980,09 Kč za období 7/ 2016 faktura [číslo] na zbývající částku 12 776,74 Kč se splatností dne 20. 9. 2016, původně na částku 29.980,09 Kč za období 8/ 2016 faktura [číslo] na zbývající částku 12 776,74 Kč se splatností dne 20. 10. 2016, původně na částku 29 980,09 Kč za období 9/ 2016 faktura [číslo] na zbývající částku 12 796,74 Kč se splatností dne 18. 11. 2016, původně na částku 62 415,04 Kč za období 10/ 2016 faktura [číslo] na zbývající částku 12.796,74 Kč se splatností dne 20.12.2016, původně na částku 76.775,55 Kč za období 11/ 2016 Shora uvedené pohledávky byly žalovanou částečně uhrazeny dne 30. 6. 2017. Stále zůstává neuhrazena: faktura [číslo] na zbývající částku 9 776,70 Kč se splatností dne 22. 7. 2016 faktura [číslo] na zbývající částku 9 776,70 Kč se splatností dne 18. 8. 2016 faktura [číslo] na zbývající částku 9 776,70 Kč se splatností dne 20. 9. 2016 faktura [číslo] na zbývající částku 9 776,70 Kč se splatností dne 20. 10. 2016 faktura [číslo] na zbývající částku 9 796,70 Kč se splatností dne 18. 11. 2016 faktura [číslo] na zbývající částku 9 796,60 Kč se splatností dne 20. 12. 2016 tj. celkem 58 700,10 Kč 3. Ve všech výše uvedených případech byla v souladu s příslušnou smlouvou fakturována tzv. dvousložková cena. Ta je stanovována jednak na základě aktuální spotřeby tepla (proměnná složka). Dále je připočítán tzv. stálý plat (stálá složka), který je stanovován na základě vzorce schváleného Energetickým regulačním úřadem a vychází ze spotřeby v daném odběrném místě za předcházející období. Sazba stálého platu byla žalobkyní počítána na základě měsíční ceny (Kč) za tepelný výkon v megawattech (MW). Tepelný výkon byl určován dle vzorce Q=Qr/3, 6/2150, kde Q je tepelný výkon (kW), Qr je spotřeba tepelné energie za rok (GJ/rok), 3,6 je koeficient přepočtu (1 MWh = 3,6 GJ) a 2150 je průměrná roční doba využití maxima potřeby tepla (hod.). Stálý plat nezávisí na aktuální spotřebě tepla. Ve své podstatě se jedná o platbu za rezervovaný výkon.

4. Předmětem sporu je zpětné přepočítávání stálého platu, které požadovala žalovaná. Takovýto postup není možný, neboť by odporoval i cenovému rozhodnutí ERÚ. Žalobkyně při určování fakturované ceny postupovala v souladu s právními předpisy. Jinak ani postupovat nemohla, protože by to vedlo k diskriminaci ostatních odběratelů. Pokud nedošlo do 30. 9. 2015 k prokázání změny dlouhodobé potřeby tepelného výkonu v souladu s bodem 3.3 cenového rozhodnutí ERÚ č. 2/2013, k cenám tepelné energie, v tehdy platném znění („ cenové rozhodnutí“), stálý plat se neměnil a žalobkyně musela být připravena dodávat teplo v daném množství a kvalitě. Změna dlouhodobé potřeby tepelného výkonu přitom mohla vyplývat například z úprav budovy nebo zateplení, které vedou k prokazatelnému a trvalému snížení potřeby tepla. Nemohla však vyplývat z pouhé fluktuace nájemců. Na stálý plat nemá vliv mírná nebo mrazivá zima, ani výkyvy počasí. Žalovaná oznámila a doložila změnu dlouhodobé potřeby tepelného výkonu naposledy pro rok 2015, kdy provedla zateplení budov. Žalobkyně proto upravila stálý plat a došlo k jeho snížení. Vycházela přitom ze skutečné spotřeby příslušného odběrného místa za celý rok 2014 přepočtené z důvodu srovnatelnosti na teplotní náročnost roku, kdy byl tepelný výkon naposledy upraven. Pro rok 2016 žádala žalovaná o změnu rezervovaného výkonu až emailem ze dne 2. 2. 2016. Učinila tak tedy pozdě. Žádost navíc nebyla ničím doložena.

5. V případech, kdy je obtížné stanovit správnou hodnotu dlouhodobé potřeby tepelného výkonu, lze využít tzv. jednoduchou sazbu, kdy je fakturováno pouze za dodanou tepelnou energii dle změřené spotřeby bez stálé složky ceny. Takováto možnost byla žalované opakovaně nabízena, neboť by zcela eliminovala neshody při sjednávání ceny tepla. Toto však bylo žalovanou opakovaně odmítnuto jako pro ni nevýhodné. Žalovaná si místo toho začala sama počítat dvousložkovou cenu, která podle ní byla adekvátní. Vycházela přitom ze stejného vzorce jako žalobkyně (viz bod 3 výše) a od jejího postupu se odchýlila toliko ve způsobu určování hodnoty Qr (spotřeba tepelné energie). Tu stanovovala zpětně dle skutečné spotřeby za daný rok. Žalovaná si s ohledem na toto zpětné stanovování hodnoty Qr de facto sama prováděla„ vyúčtování“ stálého platu. Žádné takové vyúčtování ale nebylo namístě, protože žalobkyně nefakturuje zálohově. Vyúčtování probíhá v souladu s čl. X. odst. 9 dodacích podmínek každý měsíc a jednotlivé faktury zohledňují reálně spotřebované teplo. I takovéto vyúčtování se nicméně promítá pouze do cenové složky spotřebovaného tepla (proměnná složka) a nemá vliv na stálý plat.

6. Žalobkyně je velmi regulovaným subjektem a nemůže si vybírat, s kým bude obchodovat, komu bude dodávat a komu nikoliv. Žalobkyně se tedy i přes výše popsané neshody při jednání o ceně tepla a z toho plynoucí neuzavření ujednání o ceně a diagramu pro dodávku a odběr tepla pro předmětné období bála žalované nedodávat. Z tohoto by pro ni mohly plynout významné nepříznivé důsledky. Stálý plat není a priori nastaven tak, aby znevýhodňoval žalovanou. Naopak například v roce 2016 žalovaná spotřebovala více, než odpovídalo nastavení stálého platu. Přesto byl stálý plat pro zachován na nižší úrovni.

7. Žalobkyně rovněž žádá zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávek ve výši 1 200 Kč v paušální výši dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence údajů o skutečných majitelích, v platném znění.

8. Žalovaná se k žalobním tvrzením vyjádřila následovně: Nárok uplatňovaný žalobou postrádá smluvní podklad. Pro období roku 2016, ve kterém měly nároky uplatňované žalobou vzniknout, nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena smlouva o dodávce tepelné energie. Vzhledem k odlišným názorům žalobkyně a žalované na cenotvorbu totiž nebylo podepsáno ujednání o ceně ani diagram pro dodávku a odběr tepla. Jedná se přitom o dokumenty, které mají být nedílnou součástí smluv o dodávce tepelné energie, a jsou na základě nich uzavírány zpravidla na jeden rok. Vzhledem k uvedeným skutečnostem postrádaly předmětné smlouvy nezbytné náležitosti dle § 76 odst. 3 písm. a) a d) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v platném znění („ energetický zákon“). Předmětné smlouvy proto byly v období roku 2016 neplatné. Pokud na jejich základě žalobkyně fakturovala, činila tak neoprávněně a nesprávně. Veškeré nároky žalobkyně vůči žalované z předmětných dodávek v daném období jsou plně kryty úhradami žalované, jak jsou žalobkyní zohledněny ve vyčíslení jednotlivých nároků.

9. Není pravdou, že by žalobkyně nemohla zohlednit rozdílnou potřebu dodávek tepla, jak to požadovala žalovaná. Ostatně pro roky 2019 a 2020 stačilo obrátit se na žalobkyni e-mailem s tím, že žalovaná odstavuje část budovy a žalobkyně bez dalšího připustila tento postup a přizpůsobila tomuto cenové ujednání. Jednalo se přitom o nárazovou, nikoli trvalou, změnu spotřeby. Pokud takovýto postup nebyl možný v předchozím období, jednalo se o neochotu pracovníka žalobkyně pana [příjmení], který byl následně odejit. Pokud si žalovaná v rozhodném období počítala cenu tepla sama, nečinila tak svévolně. Naopak použila stejný vzorec jako žalobkyně. Pouze do něj vložila jinou výši předpokládané spotřeby tepla, přičemž uplatňovala svoji vlastní predikci. Po ukončení předmětné topné sezóny prováděla ještě závěrečné vyúčtování. Revidovala tak celkovou cenu tepla, respektive její složku spočívající ve stálém platu, a to dle reálné spotřeby tepla za danou sezónu. V podstatě se tak bránila snaze žalobkyně - monopolisty vnutit jí spotřebu tepla, kterou reálně nepotřebovala. [příjmení] je veden prakticky pouze o částku odpovídající rozdílu mezi stálým platem kalkulovaným na základě předchozí spotřeby a částkou, která by odpovídala reálné spotřebě za dané období. Za situace, kdy probíhá globální oteplování a je tedy trend teplých zim, vede postup žalobkyně (kalkulování na základě předchozí spotřeby) k systematickému naddimenzování stálého platu a k jejímu bezdůvodnému obohacování. Vyúčtování spotřeby tepla je legitimní nástroj, který žalobkyně nepoužívá. Chová se jako monopolista, který odběratelům direktivně diktuje výši plateb. O celkovém přístupu žalobkyně svědčí i skutečnost, že ERÚ v současné době vede rozsáhlé správní řízení, ve kterém jsou direktivní postupy žalobkyně sporovány. Žalovaná přitom nemá možnost zajistit si dodávky tepla jinak než od žalobkyně. Brání jí v tom zejména předpisy stavebního práva a ochrany životního prostředí.

10. Byl zjištěn následující skutkový stav: Ze shodných tvrzení účastníků řízení a z kopií Smlouvy 1 a Smlouvy 2 (společně též„ Smlouvy“) vyplývá, že účastníci tyto Smlouvy uzavřeli, jak je popsáno v bodech 1 a 2 výše. Obě Smlouvy jsou koncipovány obdobným způsobem. Každá se však týká jiného odběrného místa. Smlouvy byly uzavřeny na dobu neurčitou (článek VI.). Samy o sobě však neobsahují veškerá ujednání potřebná k realizaci závazkového vztahu. V článku IX. proto odkazují na další dokumenty, které tvoří jejich nedílnou součást. Mezi dané dokumenty patří i diagram pro dodávku a odběr tepla (čl. IX. písm. a) bod 3 Smluv) a ujednání o ceně (čl. IX. písm. b) bod 1 Smluv). V případě obou těchto dokumentů se předpokládá jejich periodické uzavírání dle Dodacích podmínek (rovněž nedílná součást Smluv dle jejich čl. IX. písm. d)). Ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že ani diagram pro dodávku a odběr tepla ani ujednání o ceně nebyly pro rozhodné období podepsány, protože se účastníkům nepodařilo dosáhnout úplného konsenzu o cenotvorbě. Účastníci nicméně učinili nesporným, že mezi nimi v rozhodném období panovala shoda o tom, že cena bude kalkulována jako dvousložková zahrnující jak proměnnou složku odvíjející se od reálné spotřeby tepla, tak i stálou složku – tzv. stálý plat. O kalkulaci proměnné složky ceny přitom mezi účastníky v rozhodném období panovala shoda a žalobkyně na základě ní fakturovala. Shoda panovala, i pokud jde o vzorec pro výpočet stálého platu. Spor, který v rozhodném období zamezil podpisu diagramu pro dodávku a odběr tepla a ujednání o ceně spočíval toliko ve způsobu určení vstupního údaje Qr - spotřeba tepelné energie za rok. Mezi účastníky je dále nesporné, že žalobkyně v rozhodném období dodávky tepla provedla v rozsahu a kvalitě, jak vyplývá z jí vystavených faktur. Žalovaná tyto dodávky tepla přijímala. Za dodané teplo však neplatila v souladu s fakturami žalobkyně, které jí byly řádně doručeny (učiněno nesporným na jednání dne 20. 11. 2020). Žalobkyně totiž fakturovanou cenu tepla počítala způsobem, jak byl popsán v bodech 3 a 4 výše. Žalovaná však danou cenu kalkulovala po vlastní ose, jak je popsáno v bodě 9 výše (vše shodné s výpočtem žalobkyně včetně jejích jednotkových cen za odebrané teplo, resp. za tepelný výkon a měsíc; rozdílná pouze hodnota Qr).

11. Z kopie dopisu ze dne 24. 2. 2016„ Odpověď na Váš E-mail ze dne 12. 2. 2016“ adresovaného žalobkyní jednateli žalované je zřejmé, že žalovaná žádala o úpravu tepelného výkonu pro rok 2016 dopisem ze dne 12. 2. 2016. V této souvislosti byla žalobkyní poučena o nezbytnosti včasného podání žádosti dle předpisů ERÚ (do 30. 9. předcházejícího roku) a poučena o potřebě prokázání jiné dlouhodobé spotřeby. Z kopií nepodepsaných diagramů pro dodávku a odběr tepla pro odběrná místa B100 -445 a B040 -359 soud zjistil, že dané diagramy obsahovaly mimo jiné i specifikaci mezi účastníky sporného parametru tepelného výkonu pro výpočet stálého platu. Daný tepelný výkon činil 0,397 MW pro odběrné místo B100 -445 a 0,298 MW pro odběrné místo B040 -359.

12. Z emailové komunikace mezi jednatelem žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] a pracovnicí žalobkyně [jméno] [příjmení] v období od 14. 1. 2019 do 17. 1. 2019 a od 24. 9. 2019 do 10. 1. 2020 vyplývá, že žalovaná odebírala od žalobkyně teplo i v letech 2019 a 2020. Z emailu jednatele žalované ze dne 14. 1. 2019 je dále zřejmé, že setrvala u dvousložkové ceny tepla a stálý plat nadále kalkulovala podle stejného vzorce používaného žalobkyní v roce 2016 (viz bod 3 výše). Pro roky 2019 a 2020 se na cenotvorbě založené na tomto modelu s žalobkyní zjevně dohodla. Z kopie žádosti o úpravu rezervovaného výkonu u odběrného místa B040 -359 na zákl. smlouvy 13317 ze dne 24. 9. 2019 dále vyplývá, že žalovaná uváděla jako důvod úpravy odstavení části budovy od dodávek tepla. Z předmětné emailové komunikace rovněž vyplývá, že si je žalovaná vědoma cenové regulace ERÚ a z toho plynoucího požadavku na včasnost žádosti o úpravu rezervovaného výkonu jakožto základu pro výpočet stálého platu. Toto je zřejmé zejména z emailu jednatele žalované ze dne 24. 9. 2019, kde žalovaná doslova uvádí:„ dovoluji si Vám včas v souladu s nařízením ERÚ podat žádost o úpravu rezervovaného výkonu“. Žalovaná si je rovněž vědoma i toho, že změna stálého platu v již započatém období není nároková. Toto je zřejmé zejména z emailu jednatele žalované ze dne 10. 1. 2020, kde se uvádí:„ zřejmě by bylo možné pouze dohodou snížit rezervovaný výkon v průběhu daného roku?“.

13. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

14. Podle § 559 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platné znění („n. o. z.“), má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Dle § 2999 odst. 2 n. o. z. plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna. Dle § 3028 odst. 3 n. o. z. není-li stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle § 76 odst. 3 energetického zákona musí smlouva o dodávce tepelné energie obsahovat pro každé odběrné místo mimo jiné cenu tepelné energie stanovenou v místě měření, termíny a způsob platby za odebranou tepelnou energii včetně záloh. Dle bodu 3.3 cenového rozhodnutí v případě prokázání jiné dlouhodobé potřeby množství tepelné energie nebo tepelného výkonu, které odběratel doloží dodavateli do 30. září, není-li dohodnuto datum pozdější, dodavatel nové hodnoty sjedná a pro stanovení stálé složky dvousložkové ceny uplatní nejpozději od 1. ledna následujícího roku.

15. Soud byl při svém rozhodování veden následujícími úvahami: Je nepochybné, že předmětné faktury žalobkyně byly vystaveny na základě Smluv. Ty přitom byly koncipovány tak, že poskytovaly základní právní rámec vztahům mezi účastníky řízení při dodávkách tepla. Neupravovaly však řadu náležitostí, s jejichž úpravou samy počítaly ve svém článku IX. Důvod takovéto koncepce spočíval mimo jiné v tom, že Smlouvy samotné byly sjednány na dobu neurčitou (článek VI.), řada potřebných náležitostí však měla být sjednávána periodicky pro jednotlivá období (článek IX. písm. a) a b) Smluv). To se týkalo i natolik podstatné náležitosti, jako je cena dodávané tepelné energie. Soud proto souhlasí s žalovanou, že samotný text Smluv neobsahuje všechny podstatné náležitosti smlouvy o dodávce tepelné energie dle § 76 odst. 3 energetického zákona. Na rozdíl od žalované v tomto však nespatřuje důvod neplatnosti Smluv. Je tomu tak tím spíše, že účastníci Smlouvy zjevně jako„ neúplné“ koncipovali záměrně (viz článek IX. Smluv). Je proto třeba je považovat za platné rámcové smlouvy, na základě nichž teprve měly být smlouvy o dodávce tepelné energie pro jednotlivá období uzavírány. Není důvod dovozovat jejich neplatnost ani ze skutečnosti, že pro rozhodné období roku 2016 nebyla podepsána ujednání o ceně a diagramy na dodávku a odběr tepla předpokládané čl. IX. písm. a) bodem 3 a písm. b) bodem 1 Smluv. Je tomu tak tím spíše, že Smlouvy zjevně sloužily jako podklad pro sjednávání nových smluv o dodávce tepelné energie pro pozdější období let 2019 a 2020 (viz bod 12 výše).

16. Je však namístě se zabývat otázkou, zda v rozhodném období roku 2016 byly za daných okolností na základě Smluv platně sjednány realizační smlouvy o dodávce tepelné energie. Předpokladem vyřešení tohoto problému je vymezení podstatných náležitostí takovéto smlouvy a určení požadavků na její formu. K tomuto je zapotřebí v prvé řadě určit relevantní právní úpravu, a to zejména s ohledem na rekodifikaci soukromého práva, jež proběhla po uzavření Smluv, avšak před rozhodným obdobím roku 2016. S ohledem na § 3028 odst. 3 n. o. z. je nepochybné, že samotné Smlouvy se řídí právní úpravou platnou před rekodifikací. Naopak jednotlivé realizační smlouvy o dodávce tepelné energie by se v souladu s § 3028 odst. 3 n. o. z. již měly řídit novou právní úpravou.

17. Ohledně podstatných náležitostí může být vodítkem především § 76 odst. 3 energetického zákona. Ten vyjmenovává náležitosti, které smlouva o dodávce tepelné energie musí obsahovat. Jak však bylo dovozeno doktrínou,„ (n) ejde o podstatné náležitosti, jejichž absence způsobuje, že smlouva nebude smlouvou o dodávce tepelné energie a že se na ní a závazek z ní vzniklý nemá aplikovat zvláštní úprava podle energetického zákona. Absence energetickým zákonem předvídaných ujednání nevede ani k neplatnosti smlouvy o dodávce tepelné energie. Spíše než obsahem vlastní smlouvy o dodávce tepelné energie jde o podmínky, které mají být stanoveny jednostranně předem dodavatelem tepelné energie a odběrateli sděleny.“. Soud se s takovýmto přístupem ztotožňuje. Kategorické lpění na některých náležitostech obsažených v § 76 odst. 3 energetického zákona je totiž z hlediska soukromoprávních principů autonomie vůle a smluvní volnosti neudržitelné. Jako příklad lze uvést pro projednávanou věc podstatný § 76 odst. 3 písm. d) energetického zákona. Ten zakotvuje mimo jiné požadavek smluvní úpravu záloh. Přitom ale neexistuje rozumný důvod, proč by smlouva o dodávce tepelné energie měla obsahovat úpravu záloh, pokud to nebude vůlí stran (např. pouze platby za skutečně odebrané teplo s pravidelným vyúčtováním v relativně krátkých obdobích).

18. Soud při posuzování otázky, zda pro rozhodné období panovala mezi účastníky řízení shoda na podstatných náležitostech, podle nichž měly probíhat dodávky tepelné energie a platby za ně, vycházel především z tvrzení samotných účastníků. Ti učinili nesporným, že mezi nimi panoval rozpor toliko, pokud jde o parametr Qr, na základě nějž byl počítán stálý plat. Toto byl také důvod nepodepsání ujednání o ceně, resp. diagramů na dodávku a odběr tepla. Mezi účastníky je dále nesporné, že v rozhodném období roku 2016 mezi nimi ohledně ostatních náležitostí potřebných k řádné realizaci Smluv panovala shoda. Na tomto nemůže nic změnit ani okolnost, že se žalovaná v samém závěru řízení před zdejším soudem rozhodla na jednání dne 25. 2. 2021 změnit svou procesní strategii a začala„ s ohledem na nutnost posuzování dané věci jakožto bezdůvodného obohacení pro tyto účely (sporovat) i zbývající složky ceny“. Sama ale přitom k dotazu soudu uvedla, že tak činí až na jednání, v rozhodném období roku 2016 byl pro ni sporý toliko parametr Qr. Tato skutečnost ostatně vyplývá i z chování obou účastníků v rozhodném období. Žalobkyně tepelnou energii dodávala a žalovaná ji přijímala, aniž by reklamovala její kvalitu či množství. Žalovaná za ni rovněž platila, byť při tom vycházela ze svého výpočtu stálého platu.

19. Soud má proto za to, že vyjma parametru Qr panoval mezi účastníky řízení v rozhodném období konsenzus na všech podstatných náležitostech smlouvy o dodávkách tepla. Pokud se jedná o parametr Qr - spotřeba tepelné energie za rok, je třeba vycházet z relevantní právní a smluvní úpravy jeho určování. Základní rámec v tomto ohledu poskytuje bod 3.3 cenového rozhodnutí. Ten předpokládá, že odběratel doloží dodavateli jinou dlouhodobou potřebu množství tepelné energie do 30. září předchozího roku. Jen za takových podmínek má dodavatel povinnost nové hodnoty s odběratelem sjednat a začít uplatňovat nejpozději od 1. ledna následujícího roku. Nic samozřejmě nebrání tomu, aby se účastníci dohodli na podmínkách, které budou pro odběratele příznivější (např. možnost dokládat jinou dlouhodobou potřebu množství tepelné energie i po 30. září nebo sjednání nových hodnot i bez dokládání jiné dlouhodobé potřeby množství tepelné energie). Žalobkyně by však v takovémto případě musela jakožto monopolista postupovat způsobem, který nebude diskriminovat ostatní odběratele. Ze Smluv samotných ani jejich příloh nevyplývá, že by si účastníci řízení sjednali pro žalovanou výhodnější režim, než jak je stanoven v bodě 3.3 cenového rozhodnutí. Lze tak konstatovat, že pokud žalovaná chtěla promítnout do kalkulace stálého platu v roce 2016 nové hodnoty, měla v souladu s bodem 3.3 cenového rozhodnutí nejpozději do 30. 9. 2015 žalobkyni doložit jinou dlouhodobou potřebu množství tepelné energie. Z dokazování však vyplynulo, že takto nepostupovala, neboť o úpravu tepelného výkonu pro rok 2016 žádala teprve dopisem ze dne 12. 2. 2016. Poté, co byla žalovaná na tento rozpor soudem upozorněna na jednání dne 25. 2. 2021, sama připustila, že o změnu rezervovaného výkonu pro rozhodné období žádala až podle toho, když se dozvěděla, že jí bude končit nájem daných prostor a tedy i nutnost jejich vytápění, přičemž podklady v tomto ohledu již byly založeny do spisu, další podklady k žádosti o korekci rezervovaného výkonu nepředkládá, nemá. 20. [jméno] žalovaná tak svou nečinností v období do 30. 9. 2015 přivodila, že se měl v souladu s bodem 3.3 cenového rozhodnutí pro následující období roku 2016 uplatnit dosavadní tepelný výkon. Pokud jej až následně začala zpochybňovat a argumentovala zjištěnou reálnou spotřebou za rok 2016, nečinila tak po právu. V této souvislosti je třeba souhlasit s žalobkyní, že stálý plat ze své podstaty neodpovídá reálné spotřebě za dané období. Jakožto platba za rezervovaný výkon totiž není poskytován za reálně dodanou tepelnou energii, ale za připravenost ji dodat v množství a kvalitě kvalifikovaně odhadnutém na základě zkušeností z předchozích období při zohlednění případného doložení jiné dlouhodobé potřeby množství tepelné energie (např. s ohledem na technické úpravy budovy mající vliv na její tepelné ztráty). Stálý plat v podstatě kompenzuje náklady, které dodavatel musí vynaložit, aby byl dané množství tepelné energie schopen dodat, a to bez ohledu na to, zda je nakonec reálně dodá.

21. Na úpravu bodu 3.3 cenového rozhodnutí navazuje čl. I. odst. 5 dodacích podmínek, které tvoří nedílnou součást Smluv dle jejich čl. IX. písm. d) a zní:„ Dodavatel a odběratel sjednají Diagram na dodávku a odběr tepla před začátkem smluvního období. Odběratel se zavazuje diagram do 14 dnů po jeho obdržení potvrdit a zaslat zpět dodavateli, nebo zaslat vlastní protinávrh. Dodavatel je povinen tento protinávrh projednat rovněž do 14 dnů. Nepotvrdí-li odběratel návrh diagramu, nebo nesdělí-li vlastní protinávrh ve stanovené lhůtě, platí diagram dle návrhu dodavatele.“. Právě daný diagram obsahoval údaj o tepelném výkonu (Q) získávaném přepočtem z parametru Qr dle vzorce uvedeného v bodě 3 výše (viz bod 11 výše). Smlouvy, resp. dodací podmínky, tak počítaly se sjednáváním diagramů, potažmo parametru Q a Qr, tak, že žalobkyně měla zaslat žalované návrh. Ta mohla reagovat dvěma způsoby: buď návrh potvrdit, nebo jej kvalifikovaným způsobem odmítnout, tj. učinit protinávrh. Pro případ, že by žalovaná této povinnosti nedostála a návrh by ve stanovené lhůtě ani nepotvrdila ani nezaslala protinávrh, počítal čl. I. odst. 5 dodacích podmínek se sankcí ve formě fikce sjednání diagramu dle návrhu žalobkyně. S ohledem na to, že žalovaná nezahájila včas postup dle bodu 3.3 cenového rozhodnutí pro sjednání nové hodnoty stanovení stálého platu (viz bod 20 výše), mělo být uzavírání nových diagramů víceméně formální. Měly totiž do nich být promítnuty hodnoty tepelného výkonu z předchozího roku 2015, jak postupovala žalobkyně. Pokud žalovaná takto předložené diagramy nepodepsala, avšak s protinávrhem, resp. s žádostí o úpravu tepelného výkonu pro rok 2016, přišla až v dopise ze dne 12. 2. 2016, učinila tak zjevně po marném uplynutí nejen lhůty dle bodu 3.3 cenového rozhodnutí, ale především i lhůty dle čl. I. odst. 5 dodacích podmínek. Jejím marným uplynutím přitom nastoupila výše zmíněná fikce sjednání diagramu dle návrhu žalobkyně.

22. Lze tak shrnout, že nejenom bod 3.3 cenového rozhodnutí, ale i čl. I. odst. 5 dodacích podmínek ve svém důsledku potvrzuje a dává smluvní podklad pro závěr, že žalovaná měla v roce 2016 platit stálý plat ve výši, jak byl stanoven žalobkyní. Výše popsaný nedostatek konsenzu ohledně hodnoty Qr je tedy z tohoto hlediska irelevantní, neboť tepelný výkon nemohl být v roce 2016 uplatňován v jiné výši, než jak činila žalobkyně a takto byl též kryt fikcí konsenzu dle čl. I. odst. 5 dodacích podmínek. V konečném důsledku tak byly dány všechny podstatné materiální náležitosti pro realizaci úplatných dodávek tepelné energie na základě Smluv i v roce 2016.

23. Pokud se jedná o formální nároky na smlouvy o dodávce tepelné energie, z žádného ustanovení energetického zákona ani jiného právního předpisu v tomto ohledu nevyplývá omezení. S ohledem na § 559 n. o. z. a v souladu s relevantní komentářovou literaturou je tak třeba konstatovat, že smlouva o dodávce tepelné energie může být uzavřena ústně, písemně i konkludentně, ledaže je mezi stranami dohodnuto jinak.

24. Jak bylo vysvětleno výše (viz body 21 a 22 výše), diagram pro dodávku a odběr tepla sice nebyl žalovanou podepsán, platil nicméně za uzavřený na základě fikce dle čl. I. odst. 5 dodacích podmínek. V případě tohoto dokumentu, který právě stanovoval jediný mezi účastníky sporný parametr Qr, resp. Q, tedy platí, že byl pro rozhodné období roku 2016 uzavřen písemně. Druhým a posledním dokumentem, jehož nepodepsání mělo dle žalované zapříčinit nedostatek smluvního podkladu pro nároky uplatňované žalobkyní, bylo ujednání o ceně. Na něj se sice fikce dle čl. I. odst. 5 dodacích podmínek nevztahuje. Na druhou stranu ale nebylo v rozhodném období mezi účastníky sporu, resp. mezi nimi existoval konsenzus, o jednotkových cenách, které tento dokument zakotvuje. Pokud tak žalovaná od žalobkyně v roce 2016 přijímala plnění – dodávky tepelné energie, panovala mezi účastníky shoda na tom, že tak činí za úplatu, která se bude řídit danými jednotkovými cenami. Na základě nich pak žalobkyně vystavovala předmětné faktury. I obsahové náležitosti ujednání o ceně tak byly materiálně sjednány, byť nikoli v písemné formě. Lze proto uzavřít, že všechna ujednání potřebná pro realizaci Smluv v roce 2016 byla mezi účastníky jednoznačně dána a žalobkyně na základě nich plnila a následně fakturovala.

25. Pro úplnost je třeba uvést, že i kdyby nebyly všechny formální požadavky na ujednání účastníků, resp. na způsob jejich sjednání splněny, nemělo by to z hlediska nároků žalobkyně žádný praktický dopad. Formálně by se sice již nejednalo o smluvní plnění, ale o bezdůvodné obohacení žalované z dodávek tepla na základě neplatného právního titulu (neplatnost pro nedostatek formy). Za toto bezdůvodné obohacení by však žalobkyni náležela kompenzace dle § 2999 odst. 2 n. o. z. Ta by se na základě tohoto ustanovení rovnala výši úplaty, kterou by žalobkyně za dodávky tepla dostala, pokud by smluvní ujednání, na základě nějž plnila, bylo platné. Nárok žalobkyně z bezdůvodného obohacení by se tedy rovnal výši ceny tepla, jak ji žalobkyně žalované fakturovala. Ani podmínky fakturace by nebyly jiné, neboť ty byly a jsou jednoznačně dány přímo rámcovými Smlouvami, konkrétně jejich článkem VIII. O platnosti tohoto ujednání přitom není sporu.

26. Konečně je třeba dát za pravdu žalobkyni v tom, že nebylo možné žalované účtovat jinou cenu i s ohledem na zákaz diskriminace ostatních odběratelů. Pokud by žalobkyně přistoupila k revizi ceny tepla za výhodnějších podmínek, než jak stanoví bod 3.3 cenového rozhodnutí a bez opory ve Smlouvách, žalovanou by tím oproti ostatním odběratelům zvýhodnila bez řádného důvodu.

27. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Soud rovněž cítí potřebu učinit poznámku k argumentaci žalované ohledně její údajné odkázanosti na dodávky tepla žalobkyní, byť to nemělo přímý vliv na rozhodování ve věci. Argumentace, že si žalovaná nemůže obstarat teplo sama z důvodu omezení plynoucích z předpisů stavebního práva a ochrany životního prostředí se nejeví jako věrohodná. Je všeobecně známou skutečností, že nejen relativně velké administrativní budovy, jako jsou ty žalované, ale i rodinné domy lze běžně vytápět lokálně, ať už plynovými kotli, elektřinou nebo jinak. Pokud žalovaná setrvává jakožto odběratel u žalobkyně a dokonce nadále volí dvousložkovou cenu tepla (přinejmenším ještě v roce 2020), není to dle soudu důsledkem její odkázanosti na žalobkyni, ale spíše výsledkem její volby ekonomicky nejvýhodnější varianty. Pokud u žalované dochází ke fluktuaci nájemců a z toho plynoucí potřebě odstávek jednotlivých částí budov, lze celkem rozumět tomu, že žalovaná nechce vynakládat nemalé částky k zajištění svých potřeb tepla po vlastní ose, například zřízením kotelny. Nemůže však své podnikatelské riziko (fluktuace nájemců) přenášet na žalobkyni, která také musí nést nezanedbatelné náklady spojené s připraveností k dodávkám tepla. Respektive žalovaná by toto riziko přenést mohla volbou jednosložkové ceny tepla. Je však pochopitelné, že v rámci ní by tento přenos rizika byl zohledněn, což žalovaná opět není ochotna přijmout.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 38 745,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 349 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 58 700,10 Kč sestávající z částky 3 460 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 460 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 460 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 14. 11. 2018, z částky 6 920 Kč (2 x 3 460 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 11. 2020, z částky 3 460 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 21. 12. 2020 a z částky 6 920 Kč (2 x 3 460 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 25. 2. 2021 včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 080 Kč ve výši 6 316,80 Kč.