38 C 7/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Štamberkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 102 348 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 205 Kč, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 102 143 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 46 567,39 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou, po jejím částečném zpětvzetí na jednání dne 3. 6. 2021 (řízení částečně zastaveno usnesením ze dne 3. 6. 2021, č.j. [číslo jednací]), domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 102 348 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 8. 2005 provozovala v Písku hotel [ulice] [anonymizováno] („ hotel“). Nelze tvrdit, že nájemní smlouva byla ukončena ke dni 28. 2. 2015 ani že tímto datem pozbyl platnosti a účinnosti právní titul k užívání hotelu. Výpověď z nájemní smlouvy učiněná žalobcem byla neplatná. V době, kdy byla podána, byla spoluvlastníkem hotelu i jednatelka žalobkyně a k podání výpovědi bylo třeba souhlasu obou spoluvlastníků nemovitosti.

2. Pro účely provozování hotelu žalobkyně odebírá plyn a elektřinu v odběrném místě hotelu na adrese [ulice a číslo] v [obec] („ odběrné místo“). Dodavatelem výše zmíněných energií byla na základě smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny a plynu společnost [právnická osoba]

3. Žalovaný svým protiprávním jednáním, která naplňovalo znaky trestného činu dle § 208 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v tehdy platném znění, znemožnil žalobkyni počínaje 9. 2. 2015 přístup do budovy hotelu, a zabránil jí tak hotel provozovat. Opakovaným pokusům žalobkyně začít užívat hotel žalovaný společně s ochrankou a dalšími osobami aktivně bránil. Následně nereagoval ani opakované ukládání pořádkových pokut, a to až do výše 2 550 000 Kč. Až pod hrozbou jejich vymáhání upustil od neoprávněné držby hotelu a vrátil jej dne 30. 1. 2018 do držby žalované. Žalovaný k provozu budovy využíval plyn a elektřinu dodávanou na základě smlouvy žalobkyně s dodavatelem, která za ni proto musela platit. Žalobkyni tím vznikla majetková újma, která se dále zvýšila o úroky z prodlení s úhradou faktur za dodané energie. Dané prodlení přitom bylo rovněž způsobeno žalovaným. Ten totiž žalobkyni nepředával korespondenci doručovanou jí na adresu hotelu včetně předmětných faktur. Konkrétně takto žalobkyně uplatňuje nárok na náhradu škody z následujících faktur za sdružené služby dodávky elektřiny: číslo faktury; fakturační období; výše škody [číslo]; 9. 2. 2015 - 28. 2. 2015; 8 561 Kč (vypočítáno z fakturované částky 12 616 Kč poměrně dle počtu dnů) [číslo]; 1.3.2015 - 31.3.2015; 11 156,00 Kč [číslo]; 1.4.2015 - 30.4.2015; 10 660,00 Kč [číslo]; 1.5.2015 - 11.5.2015; 4 908,00 Kč Za sdružené služby dodávky plynu se pak jedná o fakturu [číslo] za období 30. 9. 2014 - 12.5.2015, na níž připadá škoda ve výši 66 858,24 Kč (vypočítáno z fakturované částky 163 512 Kč poměrně dle počtu dnů). Úrok z prodlení za pozdní úhradu faktur ve výši 205 Kč byl dodavatelem žalobkyni účtován fakturou [číslo].

4. Žalobkyně uplatnila výše popsaný nárok v trestním řízení vedeném vůči žalobci. V pravomocném odsuzujícím rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře ze dne 18. 10. 2017, č.j. [číslo jednací], byla nicméně odkázána na civilní řízení.

5. K námitce promlčení vznesené žalovaným žalobkyně uvedla, že se jedná o úmyslnou škodu, jak vyplynulo z trestního řízení a dále též z řízení o rušení pokojné držby. Žalovaný měl uloženu povinnost danou držbu nerušit, a to vykonatelným rozhodnutím, které nerespektoval. Účastnil se rovněž soudních jednání v dané věci, a tedy musel vědět, že porušuje své povinnosti uložené mu soudem. S ohledem na výše uvedené tak promlčecí doba činí 10 let. Po dobu trestního řízení navíc neběžela. Také by se mělo zohlednit, kdy se žalobkyně dozvěděla o vzniklé škodě. Stalo se tak, když nabyl právní moci rozsudek, kterým bylo žalobkyni uloženo předmětné faktury uhradit. Pokud žalobce tvrdí, že hotel neužíval, neboť jej pronajal společnosti [právnická osoba], jedná se o firmu žalovaného, kterou on sám do hotelu přivedl. Chtěl tak vyloučit svou vlastní odpovědnost. Pokud hotel provozovala společnost [právnická osoba] a tato též odebírala předmětné energie, jedná se opět o důsledek činnosti žalovaného.

6. Žalovaný k žalobě uvedl, že hotel vždy pouze vlastnil, resp. spoluvlastnil, aniž by jej užíval. Je v rozsahu id. ½ spoluvlastníkem hotelu, tj. budovy [adresa], která je součástí pozemku parc. č. st. [číslo], k. ú. [obec]. Druhým spoluvlastníkem je [jméno] [příjmení], která je současně jediným společníkem a jednatelkou žalobkyně. Žalobkyně užívala Hotel [ulice] [anonymizováno] na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 8. 2005. V dané době existoval pravomocný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž byl žalovaný určen jako výhradní vlastník předmětných nemovitostí. Na základě toho dopisem ze dne 20. 1. 2015 nájemní smlouvu žalobkyně vypověděl. Stalo se tak z důvodu dlouhodobého porušování povinností dle čl. VI. nájemní smlouvy, kterými měla být zajištěna pravidelná a řádná údržba hotelu. Žalobkyně měla hotel vyklidit k 28. 2. 2015. Po ukončení nájemní smlouvy žalobkyně byl hotel od 17. 3. 2015 užíván novým nájemníkem - společností [právnická osoba]

7. Žalobkyně tedy věděla, že ke dni 28. 2. 2015 pozbude platnosti a účinnosti její právní titul k užívání hotelu. Již v únoru 2015 navíc podala proti žalovanému žalobu na ochranu rušené držby. Je tedy zřejmé, že si daných okolností a rušení její držby byla vědoma. Měla proto již v té době přistoupit k ukončení daných smluv o dodávkách energií. Žalovaný nemůže nést jakoukoliv odpovědnost za nečinnost žalobkyně, která včas neukončila svůj smluvní vztah s dodavatelem energií. Žalovaný toto za ni učinit nemohl, protože nebyl účastníkem daného smluvního vztahu. [právnická osoba] se poté, co se stala nájemníkem předmětného hotelu, snažila ukončit dosavadní smlouvy předchozího provozovatele a uzavřít sama svým jménem a na svůj účet smlouvy nové. Byla nicméně [právnická osoba] odmítnuta s tím, že v daném odběrném místě probíhá odběr na základě platných a účinných smluv a nelze bez dalšího provést přepis na nového nájemníka bez souhlasu žalobkyně. Smlouvy o sdružených službách dodávek plynu a elektřiny byly žalobkyní ukončeny výpovědí teprve dne 4. 5. 2015. Dle § 2903 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění („o. z.“), nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit. Žalovaný tak nemůže nést odpovědnost za újmu, jež je předmětem tohoto řízení.

8. Žalovaný neví nic o tom, že by kdokoliv přebíral poštu za žalobkyni, resp. jakkoliv zadržoval informace o fakturách vystavených společností [právnická osoba] Tato argumentace žalobkyně je nadto zcela nerelevantní, protože žalobkyni nikdo a nic nebránilo, aby se o stavu svých závazků informovala přímo u dodavatele energií, případně aby si u České pošty zajistila přeposílání pošty na jinou adresu. Mohla také požádat [právnická osoba] o zasílání elektronických faktur.

9. Žalovaný dále uplatnil námitku promlčení předmětných nároků, neboť k uvedeným událostem došlo v r. 2015 a žaloba byla podána až 23. 11. 2018. Ke způsobu výpočtu žalované částky uvedl, že není možné ji určit jako poměrnou částku pouze počtem dní a prostým dělením, neboť za každý den byla spotřeba jiná. Je třeba zjišťovat skutečnou spotřeba za měsíc únor 2015, co se týká elektřiny, a za období 30. 9. 2014 až 12. 5. 2015, co se týká plynu.

10. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně v období bezprostředně předcházejícím dni 9. 2. 2015 provozovala hotel [ulice] [anonymizováno] na adrese [ulice a číslo] v [obec] na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 8. 2005 ve znění dodatku č. I. a dodatku č. II. (viz kopie předmětné smlouvy vč. dodatků na č. l. 126 připojeného spisu Okresního soudu v Písku, sp. zn. [spisová značka], 1. svazek). Na uvedené adrese byla též zřízena odběrná místa elektřiny a plynu. Pro účely provozu hotelu žalobkyně odebírala elektřinu a plyn od společnosti [právnická osoba] a měla s ní pro tyto účely uzavřeny smlouvy o sdružených službách dodávky daných energií do uvedených odběrných míst (viz kopie smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí nízkého napětí uzavřená mezi [právnická osoba] a žalobkyní č. smlouvy obchodník [číslo], datována k 21. 1. 2014, a kopie smlouvy o sdružených službách dodávky plynu, č. smlouvy obchodník [číslo], uzavřená mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 18. 2. 2014 (oboje součástí spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. [spisová značka])).

11. Žalovaný byl původně výlučným vlastníkem hotelu, který nabyl na základě usnesení o příklepu ze dne 20. 7. 2005 a kupních smluv ze dne 15. 8. 2007 a 22. 5. 2009. Polovinu hotelu však následně daroval své tehdejší životní partnerce [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [PSČ] [obec], která byla zároveň jediným společníkem a jednatelkou žalobkyně. Žalovaný se následně neúspěšně domáhal vrácení daru v řízení vedeném Okresním soudem v Písku pod sp. zn. [spisová značka] (viz písemné vyhotovení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. července 2020, č.j. [číslo jednací]) V rámci tohoto řízení nicméně dosáhl dočasného dílčího úspěchu, když Krajský soud v Českých Budějovicích jakožto soud odvolací rozsudkem ze dne 5. září 2014, č.j. [číslo jednací], změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že žalovaný je výlučným vlastníkem hotelu. Na základě tohoto pravomocného rozhodnutí se žalovaný mohl považovat za výlučného vlastníka až do dne 28. 5. 2015, kdy bylo posledně uvedené rozhodnutí zrušeno kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR (rozsudek ze dne 28. května 2015, [číslo jednací]). (viz písemné vyhotovení posledně uvedeného rozsudku na č. l. 189 připojeného spisu Okresního soudu v Písku, sp. zn. [spisová značka], 1. svazek, a písemné vyhotovení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. září 2014, č.j. [číslo jednací], na č. l. 181 téhož spisu)

12. Ještě před uvedeným kasačním rozhodnutím žalovaný dopisem ze dne 20. 1. 2015 žalobkyni vypověděl nájemní smlouvu ze dne 1. 8. 2005, na základě níž hotel užívala, a vyzval ji k jeho předání nejpozději ke dni uplynutí jednoměsíční výpovědní lhůty, tj. do 28. 2. 2015 (viz kopie předmětné výpovědi ze dne 20. 1. 2015 na č. l. 153 připojeného spisu Okresního soudu v Písku, sp. zn. [spisová značka], 1. svazek, a písemná reakce na ni ze strany žalobkyně na č. l. 155 téhož spisu) Žalovaný dne 9. 2. 2015, tj. ještě před uplynutím posledně uvedené výpovědní lhůty, zamezil žalobkyni v přístupu do hotelu, a to zejména tím, že v něm vyměnil zámky a jednatelku žalobkyně [jméno] [příjmení] z něj vyvlekl a dále jí fyzicky bránil v přístupu do nemovitosti. Za toto byl následně trestně stíhán a shledán vinným ze spáchání přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru dle § 208 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, („ t. z.“) a přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 t. z. (viz písemné vyhotovení rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 24. 3. 2017, č.j. [číslo jednací], a písemné vyhotovení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 18. 10. 2017, č.j. [číslo jednací]). Žalobkyně se proti uvedenému postupu žalovaného bránila. Učinila tak jednak žalobou na ochranu rušené držby, jež byla podána k Okresnímu soudu v Písku hned následující den poté, co jí bylo užívání hotelu znemožněno. (viz spis Okresního soudu v Písku sp. zn. [spisová značka]) Dále též ve věci dne 27. 4. 2015 podala trestní oznámení a v rámci probíhajícího trestního řízení uplatnila podáním ze dne 7. 4. 2016 mimo jiné i nárok na náhradu předmětné škody. (viz trestní oznámení na č. l. 214 připojeného spisu Okresního soudu v Písku, sp. zn. [spisová značka], 1. svazek a vyjádření k obžalobě, návrh na provedení dokazování a návrh na náhradu škody a nemajetkové újmy poškozeným 1, 2 a 3 na č.l. 803-815 téhož spisu, 3. svazek) S daným nárokem pak byla odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních výrokem rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 24. 3. 2017, č.j. [číslo jednací], jenž nabyl právní moci dne 18. 10. 2017 (viz písemné vyhotovení rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 24. 3. 2017, č.j. [číslo jednací], s doložkou právní moci na č.l. 273 připojeného spisu Okresního soudu v Písku, sp. zn. [spisová značka])

13. Žalovaný následně dne 17. 3. 2015 přenechal hotel do užívání společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a to na základě nájemní smlouvy ze dne 17. 3. 2015 (viz kopie smlouvy o nájmu uzavřené dne 17. 3. 2015 mezi žalovaným jako pronajímatelem a společností [právnická osoba] jako nájemcem). Žalovaný byl až do dne 6. 3. 2015 jediným společníkem a jednatelem posledně uvedené společnosti a tato sídlí na stejné adrese, na níž má žalovaný zřízenou dosílku (viz výpis z OR společnosti [právnická osoba] a kopie doručenky na č.l. 17). Navzdory skutečnosti, že žalobkyně nemohla hotel s ohledem na výše uvedený postup žalovaného v období po 9. 2. 2015 fakticky užívat, docházelo po tomto datu do 11. 5. 2015 v případě elektřiny, resp. 12. 5. 2015 v případě plynu, v předmětných odběrných místech k odběrům energií, a to na základě výše uvedených smluv žalobkyně. Za tyto dodávky [právnická osoba] žalované fakturovala, jak je uvedeno v bodě 3 tohoto odůvodnění. Pohledávky dodavatele energií z těchto odběrů byly též předmětem soudního řízení, v rámci nějž bylo žalobkyni uloženo je uhradit, a to včetně úroků z prodlení. (viz kopie faktur [číslo] vystavených žalobkyni společností [právnická osoba] (přílohy spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. [spisová značka]) a spis Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. [spisová značka], zejména rozhodnutí ve věci samé č. l. 212)

14. Pro fakturační období 1. 2. 2015 – 28. 2. 2015 činil počáteční stav elektroměru hotelu (tarif VT) 61 374 kWh a konečný stav (tarif VT) činil 62 897 kWh. Počáteční stav elektroměru (tarif NT) pak činil 28 651 kWh a konečný stav (tarif NT) činil 29 352 kWh. (viz detailní rozpisu vyúčtování k faktuře [číslo]) Pro fakturační období 1. 1. 2015 – 12. 5. 2015 činilo dodané množství plynu 124 465 kWh. Koneční stav plynoměru pak činil 26 378 m3 a koeficient spalné teplo obj. činil 10,619 kWh/m3. (viz detailní rozpis vyúčtování k faktuře [číslo]) stav předmětného elektroměru byl v době, kdy byla žalobkyně z hotelu vypuzena, 29 020 kWh, resp. 62 135 kWh, a stav předmětného plynoměru byl v téže době 19 365,6 m3. (viz úřední záznam Policie ČR ze dne 9. 2. 2015, [číslo jednací], na č. l. 227 připojeného spisu Okresního soudu v Písku, sp. zn. [spisová značka], 1. svazek)

15. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

16. Podle ustanovení § 2903 o. z., nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit. Při vážném ohrožení může ohrožený požadovat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy. Dle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Dle § 2915 o. z. je-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně; je-li některý ze škůdců povinen podle jiného zákona k náhradě jen do určité výše, je zavázán s ostatními škůdci společně a nerozdílně v tomto rozsahu. To platí i v případě, že se více osob dopustí samostatných protiprávních činů, z nichž mohl každý způsobit škodlivý následek s pravděpodobností blížící se jistotě, a nelze-li určit, která osoba škodu způsobila. Jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud rozhodnout, že škůdce nahradí škodu podle své účasti na škodlivém následku; nelze-li účast přesně určit, přihlédne se k míře pravděpodobnosti. Takto nelze rozhodnout, pokud se některý škůdce vědomě účastnil na způsobení škody jiným škůdcem nebo je podněcoval či podporoval nebo pokud lze připsat celou škodu každému škůdci, byť jednali nezávisle, nebo má-li škůdce hradit škodu způsobenou pomocníkem a vznikla-li povinnost k náhradě také pomocníkovi. Dle § 2916 o. z., kdo je povinen k náhradě škody společně a nerozdílně s jinými, vypořádá se s nimi podle účasti na způsobení vzniklé škody. Dle § 2917 o. z., kdo je povinen k náhradě škody způsobené jinou osobou, má proti ní postih.

17. Podle ustanovení § 629 odst. 1 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky. Dle § 619 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Dle § 636 odst. 2 o. z., byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. To platí i v případě vzniku škody nebo újmy porušením povinnosti v důsledku úplatkářství spočívajícího v nabídce, slibu nebo dání úplatku jiným než poškozeným nebo v přímém či nepřímém vyžádání úplatku od poškozeného. Dle § 648 o. z., uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

18. Soud byl při svém rozhodování veden následujícími úvahami: V prvé řadě je zapotřebí se vypořádat s otázkou, podle jakých ustanovení případný nárok žalobkyně na kompenzaci posuzovat. V úvahu přichází jak institut odpovědnosti za škodu, tak i institut bezdůvodného obohacení. Jejich vzájemný vztah je osvětlen judikaturou následujícím způsobem:„ Jsou-li (…) ve vztahu dvou subjektů splněny podmínky pro dosažení téhož výsledku (odčerpání neoprávněně získaných hodnot) z titulu náhrady škody a z titulu bezdůvodného obohacení, ustanovení o bezdůvodném obohacení se nepoužijí (srovnej Švestka, J., [příjmení] [jméno], [příjmení], M. a kol. Občanský zákoník I. Komentář. 10. vydání. Praha: C. H. Beck 2008, 805 a [číslo] s.).“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. [spisová značka]). Je tak zřejmé, že institut bezdůvodného obohacení je v tomto ohledu subsidiární. Soud proto primárně zkoumal, zda jsou v případě žalovaného dány podmínky pro uplatnění jeho odpovědnosti za škodu žalobkyně spočívající v povinnosti uhradit předmětné pohledávky [právnická osoba] za dodávky energií a jejich příslušenství – úrok z prodlení.

19. Z dokazování vyplynulo, že v předmětných odběrných místech hotelu byly odebírány energie (elektřina a plyn), a to i v období, kdy je prokazatelně nemohla spotřebovávat žalobkyně, neboť neměla do hotelu přístup (po 9. 2. 2015). O něj jí připravil žalovaný, a to jednáním, pro které byl následně trestně stíhán a odsouzen za úmyslný trestný čin (viz bod 12 odůvodnění tohoto rozsudku). Žalovaný tak de facto získal nad hotelem kontrolu a byl to on, kdo rozhodoval o tom, kdo do něj bude mít nadále přístup (viz vyměnění zámků žalovaným). Pokud tak následně došlo ke spotřebě energií v odběrných místech hotelu, mohl tak činit pouze žalovaný sám nebo osoba, jíž toto žalovaný umožnil (např. na základě nově uzavřené nájemní smlouvy, viz bod 13 odůvodnění tohoto rozsudku). V každém případě si takováto osoba (žalovaný nebo osoba třetí) musela být vědoma, že k odběru daných energií nemá řádně uzavřenou smlouvu s dodavatelem. Takovéto jednání tedy zjevně směřovalo (úmysl přímý) ke způsobení škody jinému ve formě dluhu za dodávky energií (§ 2952 věta druhá o. z.). Daný škodlivý následek následně skutečně nastal, a to v majetkové sféře žalobkyně (viz bod 13 odůvodnění tohoto rozsudku). Lze tak konstatovat, že u daného škůdce – neoprávněného spotřebitele energií byly splněny všechny podmínky (škodlivé jednání, škoda, příčinná souvislost mezi nimi i zavinění – v daném případě ve formě úmyslu přímého) pro vznik jeho odpovědnosti za škodu žalobkyně.

20. V projednávané věci však nebylo postaveno najisto, že to byl právě žalovaný, kdo předmětné energie v rozhodném období odebíral, resp. nebylo zjištěno, v jakém rozsahu je odebíral sám žalovaný a v jakém rozsahu tak případně činil třetí subjekt - společnost [právnická osoba] (viz bod 13 odůvodnění tohoto rozsudku). Soud se proto dále zabýval otázkou, nakolik je dána odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou neoprávněnou spotřebou energií třetím subjektem, kterému žalovaný toto umožnil zjednáním přístupu do hotelu. V tomto ohledu je podstatné, že žalovaný věděl, že užívání hotelu žalobkyní nebylo řádně ukončeno, a to v přímém důsledku jeho protiprávního postupu vůči ní. Věděl též, že žalobkyně se s nemožností dalšího provozování hotelu nehodlá smířit, nečiní kroky k ukončení svého angažmá v hotelu, ba právě naopak se snaží o obnovení svého působení v něm (žalobou na ochranu rušené držby, trestní oznámení, viz bod 12 odůvodnění tohoto rozsudku). Žalovaný dále zjevně věděl, že odběrná místa v hotelu jsou nadále vedena na žalobkyni a tato je vázána smlouvami o dodávkách energií do nich, resp. že nový nájemník - společnost [právnická osoba] tyto smlouvy neukončil (viz bod 7 odůvodnění tohoto rozsudku). Žalovaný společnosti [právnická osoba] tedy umožňoval užívání hotelu, které nebylo reálně možné bez dodávek energií, s vědomím, že tyto jsou odebírány na účet žalobkyně. Sám přitom neučinil efektivní opatření k zamezení vzniku škody v majetkové sféře žalobkyně (např. zajištění přepisu odběrných míst z titulu svého vlastnického práva k hotelu). Žalovaný proto musel být přinejmenším srozuměn s tím, že k odběrům na účet žalobkyně bude za působení společnosti [právnická osoba] v hotelu docházet, a tento stav sám svým jednáním umožnil. Sám se tedy na vzniku předmětné škody v plném rozsahu podílel, přičemž i v tomto případě je v daném ohledu dáno jeho zavinění (přinejmenším úmysl nepřímý). Jsou proto splněny všechny podmínky solidární odpovědnosti žalovaného (§ 2915 o. z.) za takto vzniklou škodu.

21. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že žalovaný odpovídá žalobkyni za veškerou škodu, která jí v rozhodném období vznikla protiprávním odběrem energií, a to bez ohledu na to, zda tyto energie spotřeboval sám nebo tak učinila společnost [právnická osoba], jíž toto žalovaný umožnil. Je tomu tak tím spíše, že posledně uvedená byla s žalovaným bezprostředně před vznikem jejího nájmu hotelu propojena (viz bod 13 odůvodnění tohoto rozsudku). Případné vypořádání mezi žalovaným a společnosti [právnická osoba] dle § 2916 o. z. nebo § 2917 o. z. je toliko věcí vzájemných vztahů posledně uvedených a nemá přímý dopad na vzájemná práva a povinnosti účastníků tohoto řízení.

22. Jako nepřípadnou v tomto ohledu vnímá soud argumentaci žalovaného údajným nezakročením žalobkyně vůči hrozící újmě (§ 2903 o. z.). K tomuto je namístě uvést, že pokud by mělo být dané ustanovení vykládáno natolik extenzivním způsobem, jak to činí žalovaný, mohl by se jej úspěšně dovolávat jakýkoli zloděj s tím, že poškozený krádeži dostatečně nebránil (např. pořízením nejnovějšího zabezpečovacího zařízení). Takovýto přístup je zjevně neúnosný. Ostatně i odborná literatura zdůrazňuje, že není dána obecná zakročovací povinnost vůči hrozící újmě a každý případ je zapotřebí posuzovat individuálně ([příjmení], Petr. § [číslo] (Následek nezakročení vůči hrozící újmě a soudní ochrana). In: [příjmení], [jméno] a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, ISBN [tel. číslo] [číslo]). Žalobkyně navíc proti hrozící újmě zakročovala žalobou na ochranu rušené držby a trestním oznámením. Tato její obrana se jeví jako přiměřená okolnostem a navíc je z ní patrné, že žalobkyně chtěla své působení v hotelu co nejrychleji obnovit. To vysvětluje, proč primárně nepřistupovala k ukončení vztahů se svým subdodavatelem – společností [právnická osoba]

23. Soud nicméně vnímá jako opodstatněnou argumentaci žalovaného, že v případě faktur [právnická osoba], jejichž fakturační období spadá do předmětného období od 9. 2. 2015 pouze částečně (faktury [číslo] (elektřina) a [číslo] (plyn)) nelze vyčíslení vzniklé škody založit na prostém rozpočítání fakturované částky podle počtu dnů. Takovýto postup je možný pouze u položek, u nichž je výsledná cena stanovena jako násobek denní sazby počtem dnů ve fakturačním období (stálý plat). U ostatních složek ceny založených na spotřebovaném množství energie je třeba zohlednit skutečnou spotřebu od 9. 2. 2015 a spotřebu před tímto datem.

24. Soud proto na základě údajů uvedených v bodě 14 odůvodnění tohoto rozsudku rozpočítal jednotlivé složky fakturované ceny elektřiny a plynu a dospěl k následujícím výsledkům: faktura [číslo] (elektřina) ;;; ; celkové hodnoty; hodnoty žalovaný; hodnoty žalobkyně fakturováno (bez DPH); 10 426,50 Kč; 6 331,05 Kč; 4 095,45 Kč Regulované platby;;; stálý měsíční plat za příkon; 5 040,00 Kč; 3 600,00 Kč; 1 440,00 Kč spotřeba elektřiny vysoký tarif (VT); 1 394,90 Kč; 696,99 Kč; 697,91 Kč spotřeba elektřiny nízký tarif (NT); 46,81 Kč; 24,64 Kč; 22,17 Kč cena za systémové služby (VT+NT); 234,12 Kč; 118,95 Kč; 115,17 Kč podpora elektřiny (VT+NT); 1 100,88 Kč; 559,35 Kč; 541,53 Kč cena OTE za činnost zúčtování (VT+NT); 15,43 Kč; 7,84 Kč; 7,59 Kč Platby za silovou elektřinu;;; pevná cena za měsíc; 55,00 Kč; 39,29 Kč; 15,71 Kč spotřeba elektřiny vysoký tarif (VT); 1 929,64 Kč; 964,19 Kč; 965,45 Kč spotřeba elektřiny nízký tarif (NT); 546,78 Kč; 287,82 Kč; 258,96 Kč daň z elektřiny (VT+NT); 62,94 Kč; 31,98 Kč; 30,96 Kč spotřeba za období (MWh); 2,224; 1,13; 1,094 spotřeba za období VT (MWh); 1,523; 0,761; 0,762 spotřeba za období NT (MWh); 0,701; 0,369; 0,332 dnů v období; 28; 20; 8 faktura [číslo] (plyn) ;;; ; celkové hodnoty 2015; hodnoty 2015 žalovaný; hodnoty 2015 žalobkyně fakturováno (bez DPH); 130 567,19 Kč; 77 331,52 Kč; 53 235,67 Kč cena dodaného plynu; 95 464,66 Kč; 55 823,62 Kč; 39 641,04 Kč distribuce plynu; 22 831,86 Kč; 13 351,09 Kč; 9 480,77 Kč denní rezervovaná pevná kapacita; 8 193,20 Kč; 5 772,48 Kč; 2 420,72 Kč cena OTEP za činnost zúčtování; 268,84 Kč; 157,21 Kč; 111,63 Kč daň z plynu; 3 808,63 Kč; 2 227,12 Kč; 1 581,51 Kč spotřeba za období 2015 (MWh); 124,465; 72, [číslo]; 51, [číslo] dnů v období; 132; 93; 39 25. Z uvedeného je zřejmé, že i po zohlednění reálně spotřeby energií u složek jejich ceny závislých na spotřebě (regulované platby elektřina: spotřeba elektřiny vysoký tarif (VT), spotřeba elektřiny nízký tarif (NT), cena za systémové služby (VT+NT), podpora elektřiny (VT+NT), cena OTE za činnost zúčtování (VT+NT), platby za silovou elektřinu: spotřeba elektřiny vysoký tarif (VT), spotřeba elektřiny nízký tarif (NT), daň z elektřiny (VT+NT), plyn: cena dodaného plynu, distribuce plynu, cena OTEP za činnost zúčtování, daň z plynu) je žaloba v celém rozsahu žalované částky za spotřebované energie důvodná. Je totiž zřejmé, že by žalobkyně měla z faktur [číslo] (elektřina) a [číslo] (plyn) nárok na částku 101 231,71 Kč vč. DPH (6 331,05 Kč + 77 331,52 Kč + 21 % DPH). To je přitom více, než kolik žalobkyně na dané faktury po žalovaném v tomto řízení požaduje.

26. Pro úplnost soud uvádí, že nepovažuje nároky uplatňované v tomto řízení za promlčené. Objektivní 15letá promlčecí lhůta dle § 636 odst. 2 o. z. zjevně uplynout nemohla vzhledem k tomu, že k rozhodným skutečnostem došlo v roce 2015. Subjektivní 3letá promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o. z. začala běžet, jakmile se žalobkyně dozvěděla, že žalovaný/společnost [právnická osoba] spotřebovávali elektřinu a plyn na její účet a konkrétní částku, kterou za to bude třeba zaplatit. Teprve tehdy totiž měla žalobkyně k dispozici všechny informace, aby nárok na náhradu předmětné škody mohla začít uplatňovat ve smyslu § 619 o. z. Žalobkyně tak učinila dne 7. 4. 2016 v adhezním řízení (viz bod 12 odůvodnění tohoto rozsudku), v důsledku čehož došlo ke stavění promlčecí lhůty dle § 648 o. z. (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2478/2004). Prvním vyúčtováním energií týkajícím se rozhodného období byla faktura [číslo] za odběr elektřiny v únoru 2015. Z podstaty věci s ním žalobkyně nemohla být seznámena před koncem daného měsíce. Promlčecí lhůta tedy nemohla začít běžet před dnem 1. 3. 2015. V době stavění tak z promlčecí lhůty bezpochyby neuplynulo více než 1 rok 1 měsíc a 6 dnů. Důvod stavění promlčecí lhůty odpadl až právní mocí rozhodnutí, jímž byla žalobkyně se svým nárokem odkázána na občanskoprávní řízení, tj. dne 18. 10. 2017 (viz bod 12 odůvodnění tohoto rozsudku). Žaloba byla v projednávané věci podána dne 23. 11. 2018, tj. méně než 1 rok a 2 měsíce od pokračování v běhu promlčecí lhůty. Lze tak uzavřít, že ani subjektivní 3letá promlčecí lhůta nemohla v rozhodné době uplynout, a to ani v případě nároků žalobkyně, které vznikly nejdříve.

27. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

28. Soud dále považuje za důvodnou argumentaci žalovaného ohledně neopodstatněnosti nároku na náhradu škody spočívající v úrocích z prodlení, jež žalobkyně musela hradit z titulu prodlení s úhradou ceny dodaných energií. V daném případě je vskutku namístě odkázat na § 2903 odst. 1 o. z., neboť žalobkyně musela vědět, že její smlouvy s [právnická osoba] nadále trvají. Měla tedy činit adekvátní opatření (změna doručování adresy, doručování emailem či prostý dotaz u dodavatele na stav jejího účtu), aby jí v souladu s těmito smlouvami mohly být doručovány faktury vystavované dodavatelem, resp. aby se o nich včas dozvěděla. Na výše uvedeném nic nemění ani tehdejší nesprávný právní názor žalobkyně, že za daných okolností nebude muset za dodávky energií platit, byť k tomu byla smluvně zavázána.

29. Po částečném zpětvzetí žaloby (viz bod 1 odůvodnění tohoto rozsudku) byly předmětem řízení toliko úroky ve výši 205 Kč (faktura [číslo]). Soud proto v daném rozsahu rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 46 567,39 Kč, přičemž tato částka představuje 99,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 99,8 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 0,2 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 102 348 Kč sestávající z částky 5 220 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 220 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 12. 10. 2018, z částky 5 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 23. 11. 2018, z částky 5 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 26. 3. 2020, z částky 5 220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 19. 5. 2020, z částky 5 220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 3. 6. 2021 a z částky 5 220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 9. 9. 2021 včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 38 640 Kč ve výši 8 114,40 Kč.