38 C 82/2011

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Štamberka, Ph.D. a přísedících Evy Adamové a Věry Ševčíkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 109 409 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 109 409 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 27 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 109 409 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] utrpěla jako zaměstnankyně Zemědělského družstva [obec] v [anonymizována dvě slova], družstvo – v likvidaci („ Zemědělské družstvo [obec]“), nemoc z povolání. V tu dobu byl její zaměstnavatel (Zemědělské družstvo [obec]) pro tyto případy pojištěn u žalované. O odškodnění následků nemoci z povolání bylo vedeno soudní řízení u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. [spisová značka], které skončilo soudním smírem, podle kterého byl zaměstnavatel žalobkyně - Zemědělské družstvo [obec] -zavázán zaplatit žalobkyni rentu za dobu od 1. 7. 2003 do 31. 8. 2007 ve výši 220 242 Kč a dále platit žalobkyni od 1. 9. 2007 měsíční rentu ve výši 4 719 Kč. Na zaměstnavatele (Zemědělské družstvo [obec]) byl prohlášen konkurs, který skončil po splnění rozvrhového usnesení dne 10. 3. 2009. Správkyně konkursní podstaty uspokojila nároky žalobkyně pouze částečně, vyplacení další renty již nelze očekávat. Žalobkyně se obrátila se svým požadavkem na plnění přímo na žalovanou pojišťovnu, ta však plnit odmítla – mimo jiné s odkazem na to, že podle vyhlášky č. 125/1993 Sb., ministerstva financí, kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, v tehdy platném znění, („ vyhláška č. 125/1993 Sb.“) není pojišťovna povinna plnit, pokud zaměstnavatel bez jejího souhlasu uzavře smír. Následně žalobkyně podala u Okresního soudu v Blansku návrh na přikázání jiné peněžité pohledávky, která vzniká povinnému za žalovanou pojišťovnou, a usnesením Okresního soudu v Blansku ze dne 11. 3. 2011, č. j. [číslo jednací], soud jejímu návrhu vyhověl a nařídil výkon rozhodnutí přikázáním pohledávek k uspokojení pohledávky žalobkyně v celkové výši 109 409 Kč. Žalobkyně poté vyzvala dne 11. 8. 2011 žalovanou, aby její pohledávku uspokojila, ta však na výzvu nereagoval. Částka 109 409 Kč sestává z částky 96 669 Kč (měsíční renta za období 12/ 2007 a 9/ 2008 – 12/ 2010, tj. 4.719 Kč x 29 měsíců, tedy 136 851 Kč, od této částky odečtena jednorázová platba v lednu 2009 ve výši 40 182 Kč) a z částky 12 470 Kč představující náhradu nákladů výkonu rozhodnutí, přiznanou usnesením Okresního soudu v Blansku ze dne 11. 3. 2011, č.j. [číslo jednací].

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. V prvé řadě namítla nedostatek své pasivní věcné legitimace. Poukázala na to, že odpovědný zaměstnavatel – Zemědělské družstvo [obec] – dosud nezanikl a není tak ve smyslu vyhlášky č. 125/1993 Sb. splněna podmínka, za které se poškozený může domáhat plnění přímo proti pojišťovně. Rovněž odmítl tvrzení, že povinnému (Zemědělskému družstvu [obec]) vzniká za žalovanou peněžitá pohledávka. Žalovaná nemůže být dlužníkem povinného, když jej povinný nevyzval k plnění, což ani nemohl, když žalobkyni nic nevyplatil a nárok na refundaci náhrad mu tak vůbec nevznikl. Dále poukázala na § 9 odst. 2 vyhlášky č. 125/1993 Sb., podle něhož pojišťovna není povinna plnit, pokud zaměstnavatel bez jejího souhlasu uzavře soudní smír. Žalovaná přitom v nalézacím řízení vedeném u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. [spisová značka] nedala bývalému zaměstnavateli žalobkyně (Zemědělskému družstvo [obec]) souhlas k tomu, aby se žalobkyní uzavřel smír. O tom, že takové řízení probíhá, ani nevěděla. Konečně žalovaná sporovala výši uplatněného nároku, který vychází z nesprávně provedeného výpočtu ve znaleckém posudku, podaném v nalézacím řízení před Okresním soudem v Blansku pod sp. zn. [spisová značka].

3. Soud I. stupně rozhodl ve věci mezitímním rozsudkem ze dne 19. 2. 2013, č. j. [číslo jednací], tak, že žaloba je co do základu opodstatněná a jeho rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2013, č. j. [číslo jednací].

4. V dalším řízení se proto soud I. stupně zabýval konkrétní výší pohledávky žalobkyně. Vyšel z prokázaných skutkových zjištění, že dne 24. 7. 1998 bylo zahájeno řízení u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. [spisová značka], v němž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaměstnavateli odškodnění následků nemoci z povolání. V pracovním poměru byla od [datum] do [datum], pracovala jako ošetřovatelka dojnic. Dne [datum] u ní byla zjištěna nemoc z povolání. Dne 24. 4. 1996 byla uznána občankou se změněnou pracovní schopností a od 4. 8. 1997 jí byl přiznán částečný invalidní důchod. V průběhu řízení byl na majetek žalovaného zaměstnavatele prohlášen konkurs. Jeho účinky nastaly dne 31. 3. 2003 a v řízení bylo dále pokračováno se správkyní konkursní podstaty Ing. [jméno] [příjmení]. Dne 19. 9. 2007 účastníci uzavřeli smír, který byl schválen usnesením ze dne 19. 9. 2007, č. j. [číslo jednací]. Žalovaný se zavázal doplatit žalobkyni rentu za období od 1. 7. 2003 do 31. 8. 2007 ve výši 220 242 Kč a počínaje dnem 1. 9. 2007 jí platit měsíční rentu ve výši 4 719 Kč. Rovněž se zavázal zaplatit jí náklady řízení ve výši 23 800 Kč. Žalobkyně, v postavení oprávněné, podala dne 10. 12. 2010 proti žalovanému zaměstnavateli Zemědělské družstvo [obec], v postavení povinného, návrh na výkon rozhodnutí přikázáním jiných peněžitých pohledávek, které má povinný za [právnická osoba], z důvodu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, a to k vymožení pohledávky ve výši 96 669 Kč (měsíční renta za období 12/ 2007 a 9/ 2008 – 12/ 2010) a nákladů výkonu rozhodnutí ve výši 12 470 Kč. Usnesením ze dne 14. 3. 2011, č. j. [číslo jednací] nařídil Okresní soud v Blansku výkon rozhodnutí. Usnesení nabylo právní moci dne 7. 6. 2011.

5. Vzhledem k existenci pohledávky žalobkyně za žalovaným z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při nemoci z povolání soud I. stupně zkoumal, zda výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti činí 4 917 Kč měsíčně. Znaleckým posudkem vypracovaným JUDr. Martinem Mikyskou dne 20. 4. 2015 pod [číslo] 2015 vzal za prokázané, že žalobkyni ztráta na výdělku za období prosinec 2007 a září 2008 až prosinec 2010 nevznikla.

6. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc podle zákona č. 65/1965 Sb., Zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, („ z. p.“) a to vzhledem k době, za kterou žalobkyně požaduje doplatek náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Poukázal na to, že odpovědnost žalované vůči žalobkyni byla prokázána mezitímním rozhodnutím a žalovaná je povinna nahradit žalobkyni takovou škodu, která jí vznikla následkem nemoci z povolání. Žalobkyni však nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za požadované období nevznikl. Rozdílnost závěrů znaleckého posudku vypracovaného JUDr. Mikyskou a původního znaleckého posudku vypracovaného v řízení u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. [spisová značka] je dána algoritmem výpočtu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Původní znalecký posudek při výpočtu ztráty na výdělku žalobkyně totiž nezohlednil pravděpodobný výdělek, jehož by žalobkyně dosáhla při práci odpovídající jejím schopnostem, kvalifikaci a zdravotnímu stavu, kterou by po nemoci z povolání mohla vykonávat, přičemž pravděpodobný výdělek nemůže být nižší než minimální mzda. Poukázal na to, že znalec se vypořádal se zadanými úkoly a ke zpracování znaleckého posudku přistoupil zodpovědně, soud proto neměl důvod se s jeho závěry neztotožnit. Soud I. stupně neshledal důvodným ani nárok žalobkyně na plnění ve výši 12 470 Kč představující náklady exekučního řízení, na něž je třeba hledět jako na příslušenství pohledávky dle § 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Ač bylo v řízení prokázáno, že žalovaná odpovídá za škodu podle zákoníku práce, nebylo prokázáno, že odpovídá v rozsahu, v jakém žalobkyně svůj nárok uplatnila, tedy v rozsahu, v jakém uzavřela smír v řízení vedeném u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. [spisová značka], neboť výše nároku žalobkyně na náhradu za ztrátu na výdělku stanovená původním znaleckým posudkem byla v tomto řízení vyvrácena. Pokud není odůvodněn rozsah, ve kterém odpovídá žalovaná za škodu podle zákoníku práce, nemohou náklady exekučního řízení vynaložené žalobkyní představovat účelně vynaložené náklady žalobkyně spojené s uplatněním pohledávky vznikající z této škody. Soud I. stupně rovněž poukázal na to, že smír zavazuje pouze účastníky řízení. Žalovaná přitom účastníkem řízení vedeného u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. [spisová značka] nebyla, a pokud nebyl v řízení prokázán rozsah její odpovědnosti za škodu podle zákoníku práce, neboť pohledávka žalobkyně sice existuje, avšak nikoli v částce, která byla stanovena smírem, nelze náklady vynaložené v exekučním řízení považovat za účelně vynaložené. Žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. Městský soud v Praze jako soud odvolací ve věci rozhodl k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 19. 10. 2016, č. j. [číslo jednací], ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 19. 10. 2016, č. j. [číslo jednací] tak, že rozsudek soudu I. stupně změnil a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 109 409 Kč (výrok I.), dále povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudy obou stupňů 90 738 Kč (výrok II.), povinnost zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 částku 5 984,25 Kč (výrok III.) a povinnost zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 soudní poplatky ve výši 4 000 Kč (výrok IV.).

8. K dovolání žalované Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, rozsudkem ze dne 24. 10. 2017, č. j. [číslo jednací], rozsudek městského soudu (doplněný usnesením ze dne 19. 10. 2016) zrušil a vrátil věc Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Dovolací soud shledal závěr odvolacího soudu o tom, že žalobkyně má vůči žalované nárok zaplacení částky 109 409 Kč za předčasný a tudíž nesprávný. V řízení bylo třeba zabývat se též rozsahem, ve kterém byl zaměstnavatel povinen k náhradě škody podle pracovněprávních předpisů. V části, v níž plnění požadované zaměstnancem rozsah této odpovědnosti zaměstnavatele přesahuje, nemůže být poddlužnické žalobě vyhověno a žaloba musí být zamítnuta.

9. Vzhledem k doplnění tvrzení a důkazů ze strany žalobkyně poté Městský soud v Praze jako soud odvolací doplnil dokazování a rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 21. 2. 2018, č. j. [číslo jednací] tak, že rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. o věci samé a ve výroku III. o nákladech státu potvrdil, ve výroku II. o nákladech řízení mezi účastníky změnil a žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal. Odvolací soud dospěl k závěru, že v období, za něž se žalobkyně domáhá renty, není mezi nemocí z povolání žalobkyně a tvrzenou ztrátou na výdělku příčinná souvislost, neboť ke ztrátě na výdělku žalobkyně došlo nikoli v důsledku neschopnosti vykonávat soustavnou výdělečnou činnosti pro následky nemoci z povolání, ale proto, že žalobkyně pečovala o osobu blízkou.

10. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, rozsudkem ze dne 19. 3. 2019, č. j. [číslo jednací], rozsudek městského soudu zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Neshledal správným právním názor odvolacího soudu, že v období péče o svou tchýni [jméno] [celé jméno žalobkyně], za které žalobkyně požaduje náhradu za ztrátu na výdělku, není mezi její nemocí z povolání a ztrátou na výdělku příčinná souvislost. I v době péče o blízkou osobu brání zaměstnanci, který pro nemoc z povolání není schopen konat dosavadní práci, následky nemoci z povolání, aby dosahoval takový výdělek, jaký měl před poškozením. V příčinné souvislosti s nemocí z povolání je pak ztráta na výdělku ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem zaměstnance před vznikem škody a pravděpodobným výdělkem (s připočtením případného invalidního nebo částečného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu), jehož by poškozený zaměstnanec dosáhl při práci, odpovídající jeho schopnostem, kvalifikaci a zdravotnímu stavu, již by prokazatelně vykonával, kdyby tomu nebránila okolnost, že pečuje o blízkou osobu, která pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb.

11. Městský soud v Praze jako soud odvolací opětovně přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, v platném znění, („ o. s. ř.“), vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 o. s. ř.), aniž z důvodu hospodárnosti nařizoval jednání, shledal, že dosud nejsou splněny podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu napadeného rozsudku.

12. Shrnul, že pro posouzení výše nároku žalobkyně na náhradu za ztrátu na výdělku jsou rozhodující zjištění o výši průměrného výdělku žalobkyně před vznikem škody, o výši pravděpodobného výdělku, jehož by žalobkyně dosáhla při práci odpovídající jejím schopnostem, kvalifikaci a zdravotnímu stavu, jíž by prokazatelně vykonávala, a to ke dni, v němž jí vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a o výši částečného invalidního důchodu žalobkyně přiznaného z důvodu nemoci z povolání (sníženého o 220 Kč měsíčně podle § 14 odst. 2 zákona č. 183/1994 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1994 a v roce 1995).

13. Odvolací soud shledal, že vzhledem k tomu, že otázkou výše průměrného výdělku žalobkyně před vznikem škody se již zabývali dva soudní znalci, lze ji (i z důvodu hospodárnosti řízení) pokládat za vyřešenou. Při přepočtu pravděpodobného průměrného hodinového výdělku žalobkyně ve výši 27 Kč na pravděpodobný průměrný měsíční výdělek, je správný postup znalce JUDr. Martina Mikysky, neboť je v souladu s § 17 odst. 5 věta druhá zákona o mzdě. Ze znaleckého posudku JUDr. Martina Mikysky je pro další řízení využitelná i znalcem v souladu s příslušnými právními předpisy zjištěná valorizovaná výše průměrného výdělku pro žalované období, tj. prosinec 2007 a září 2008 až prosinec 2010.

14. Dále odvolací soud uvedl, že pravděpodobný výdělek, jehož by žalobkyně dosáhla při práci odpovídající jejím schopnostem, kvalifikaci a zdravotnímu stavu, kterou by po nemoci z povolání mohla v žalovaném období vykonávat, nemůže být nižší než minimální mzda (§ 111 odst. 1, 3 z. p.). Minimální mzda představuje nejníže přípustnou výši odměny za práci v základním pracovněprávním vztahu, a proto žádný zaměstnanec nemůže dosahovat nižší odměny za vykonanou práci než je minimální mzda. V letech 2007 až 2010 činila základní sazba minimální mzdy 8 000 Kč podle § 2 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovní prostředí („ nařízení vlády o minimální mzdě“). V případě žalobkyně, která byla poživatelem částečného invalidního důchodu pak 75 % minimální mzdy, tedy 6 000 Kč měsíčně, podle § 4 písm. c) nařízení vlády o minimální mzdě. Tato částka ale nemusí představovat pravděpodobný výdělek, kterého by se žalobkyni dostalo v žalovaném období, pokud by vykonávala pro ni vhodnou práci. Podle § 2 a 4 nařízení vlády o minimální mzdě totiž platí, že základní sazba minimální mzdy se použije pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin. V případě, že zaměstnanec vykonává práci v kratší pracovní době, je třeba vycházet ze sazby minimální mzdy při jiné délce pracovní doby ve smyslu § 5 odst. 2 nařízení vlády o minimální mzdě.

15. Ke zjištění výše výdělku, jehož by žalobkyně pravděpodobně dosáhla v žalovaném období, pokud by vykonávala pro ni vhodnou práci, je třeba zabývat se kvalifikací žalobkyně, jejím zdravotním stavem, a jejími schopnostmi, a mezi nimi rovněž tím, zda, a v kladném případě v jakém rozsahu, poklesla schopnost žalobkyně vykonávat výdělečnou činnost i z hlediska délky pracovní doby.

16. Odvolací soud shrnul, že s ohledem na dosavadní právní názory soudu I. stupně i soudu odvolacího nebyla v řízení vůbec řešena otázka pravděpodobného výdělku žalobkyně, jehož by mohla dosáhnout v žalovaném období při práci odpovídající jejím schopnostem, kvalifikaci a zdravotnímu stavu, pokud by tomu nebránila okolnost, že pečuje o osobu blízkou, která pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb. Ostatně uvedená otázka nebyla ani předmětem tvrzení ze strany žalobkyně.

17. Odvolací soud proto zrušil odvoláním napadený rozsudek soudu I. stupně podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. s přihlédnutím k § 213b odst. 2 o. s. ř. a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. Uložil mu zabývat se výší výdělku žalobkyně, kterého by pravděpodobně dosáhla v žalovaném období při výkonu práce odpovídající jejím schopnostem, kvalifikaci a zdravotnímu stavu.

18. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 11. 10. 2019 na základě výzvy obsažené v usnesení Obvodního soud pro Prahu 1 ze dne 12. 8. 2019, č. j. 38 C 82/2011-327, specifikovala svou kvalifikaci a zdravotní stav v prosinci 2007 a od září 2008 do prosince 2010. Má výuční list v oboru„ chovatel hospodářských zvířat“. V této profesi pak rovněž pracovala jako ošetřovatelka dojnic a při výkonu této profese utrpěla v r. 1994 nemoc z povolání. Jinou kvalifikaci žalobkyně nemá. Dne 31. 8. 1994 byla u žalobkyně zjištěna nemoc z povolání Fakultní nemocnicí u Svaté Anny v Brně, klinikou nemocí z povolání. Na základě rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 4. 1996 byla žalobkyně uznána osobou se změněnou pracovní schopností. V důsledku poškození zdraví nebyla schopna vykonávat práce s přetěžováním páteře a horních končetin, nošení a zvedání těžkých břemen. Na základě rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 10. 1997 byl žalobkyni přiznán od 4. 8. 1997 částečný invalidní důchod. Tato situace trvá v nezměněném rozsahu dodnes. Žalobkyně je dispenzarizována ve Fakultní nemocnici u Svaté Anny v Brně, na klinice nemocí z povolání, kde absolvuje každé dva roky pravidelné prohlídky.

19. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 31. 3. 2021 na základě výzvy obsažené v usnesení Obvodního soud pro Prahu 1 ze dne 11. 3. 2021, č. j. [číslo jednací], dále uvedla, že podle pracovní rekomandace vystavené OSSZ Blansko, lékařskou posudkovou službou, není žalobkyně schopna pro následek nemoci z povolání vykonávat zejména práce, při nichž dochází k nevhodnému přetěžování horních končetin a páteře nadměrnou fyzickou zátěží. Jako nevhodné jsou označené navíc práce v nepříznivých klimatických podmínkách. Tato pracovní rekomandace má platnost trvale. Zdravotní stav žalobkyně se v průběhu let od onemocnění nemocí z povolání nezměnil k lepšímu, a jde tedy na její straně o trvalé poškození zdraví. V žádném případě není žalobkyně schopna vykonávat práci stejného nebo obdobného druhu a rozsahu (úvazku), jako před zjištěním nemoci z povolání, na kterou má odpovídající kvalifikaci.

20. Od měsíce listopadu 2006 do října 2017 pečovala žalobkyně o osobu blízkou, a to o svoji tchýni, která zemřela v říjnu 2017. S výkonem této sociální služby není spojeno žádné finanční ohodnocení pečovatele, ale doba péče o osobu blízkou se posuzuje pro účely důchodového zabezpečení jako výkon zaměstnání. Od 1. 11. 2017 nastoupila žalobkyně do práce na zkrácený pracovní úvazek u zaměstnavatele [právnická osoba] se sídlem [adresa žalobkyně]. Sjednaným druhem práce jsou úklidové práce a drobné kancelářské práce. Pracovní úvazek žalobkyně činí dle dohody o pracovní činnosti 30 hodin měsíčně s nepravidelnou pracovní dobou, tj. úvazek cca 17 % plného pracovního úvazku. Tuto práci a v tomto rozsahu je žalobkyně schopna s ohledem na svůj zdravotní stav vykonávat a vykonává ji dodnes. S ohledem na výše uvedené, že zdravotní stav žalobkyně se v podstatě od přiznání invalidního důchodu v r. 1997 nezměnil, jde o stav trvalý, lze usuzovat, že pokud by žalobkyně nepečovala o osobu blízkou, byla by i v posuzovaném období schopná vykonávat úklidové práce na zkrácený pracovní úvazek 30 hodin měsíčně, jako vykonává od listopadu 2017. Pokud tedy platí teze, že by si žalobkyně, pokud by nepečovala o osobu blízkou, mohla při invalidním důchodu 2. stupně vydělat nejméně minimální mzdu, pak by pravděpodobně při výkonu práce odpovídající jejím schopnostem, kvalifikaci a zejména zdravotnímu stavu po onemocnění nemocí z povolání dosáhla při práci na zkrácený úvazek 30 hod. měsíčně pravděpodobného výdělku v rozsahu cca 17 % minimální mzdy platné v posuzovaném období.

21. Ve svém vyjádření ze dne 31.10.2022 žalobkyně doplnila, že výše uvedená práce u zaměstnavatele [právnická osoba] jí byla nabízena již dříve v r. 2015, ale právě s ohledem na péči o osobu blízkou v té době tuto práci odmítla a nastoupila na ni až po smrti své tchýně na základě dohody o pracovní činnosti ze dne 31. 10. 2017 ke dni 1. 11. 2017. Žalobkyně pracovala u uvedeného zaměstnavatele poté cca pět roků do roku 2022, kdy odešla do starobního důchodu. Po tuto dobu se její zdravotní stav nezhoršil, z čehož plyne, že tato práce odpovídala jejím schopnostem a zdravotnímu stavu. Pravděpodobný výdělek žalobkyně by činil v posuzovaném období 1 020 Kč (17% minimální mzdy ve výši 6 000 Kč). Protože za období prosinec 2007 činila mzda žalobkyně 9 660 Kč, důchod 4 578 Kč, pravděpodobný výdělek 1 020 Kč, tak renta by činila 4 062 Kč ([číslo] - [číslo] - [číslo]). Za září 2008 až prosinec 2008 činila valorizovaná mzda žalobkyně 9 950 Kč, důchod 5 275 Kč, pravděpodobný výdělek 1 020 Kč, renta by činila 3 655 Kč, výpočet jak shora. Za leden 2009 až prosinec 2010 činila valorizovaná mzda žalobkyně 10 388 Kč, důchod 5 422 Kč, pravděpodobný výdělek 1 020 Kč, renta by činila 3 946 Kč, výpočet jak shora. Tyto částky vycházejí ze znaleckého posudku JUDr. Martina Mikysky a lze je vzít pro tento účel za správné. Jinak však byl jeho znalecký posudek soudem shledán jako nesprávný a pro toto řízení nepoužitelný.

22. Na jednání soudu dne 26. 1. 2023 žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně uvedla, že pokud v rozhodném období nepracovala, bylo to dáno tím, že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pro ni nebylo dostupné zaměstnání, do kterého by mohla nastoupit. Aby se jí tedy daný čas počítal na důchod, bylo zvoleno řešení, že bude pečovat o svoji tchýni, jakožto osobu blízkou, kdy tato činnost sice sama o sobě není honorována, nicméně počítá se z hlediska důchodového pojištění.

23. Na jednání soudu dne 3. 1. 2022 žalobkyně vznesla námitku podjatosti znalce doc. Evžena Hrnčíře, a to s ohledem na skutečnost, že znalec poskytuje své služby žalované, která mu v jiných řízeních zadávala zpracování znaleckých posudků. Je zřejmé, že je za toto znalec žalovanou placen, a toto i vysvětluje jeho postoj k žalobkyni a k hodnocení jejího zdravotního stavu a možností pracovního uplatnění.

24. Ve svém vyjádření ze dne 3. 10. 2022 žalobkyně ke znaleckému posudku doc. Evžena Hrnčíře uvedla, že nesouhlasí se závěry znalce, že míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti byla u žalobkyně jen 30 % a že žalobkyně byla uznána invalidní i pro obecnou chorobu a nikoliv pouze pro nemoc z povolání - syndrom karpálního tunelu.

25. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 9. 12. 2021 uvedla, že žalobkyně je při zohlednění omezení pracovní způsobilosti v souvislosti s nemocí z povolání schopna vykonávat řadu prací na plný pracovní úvazek, a to i prací v rámci své profese (chovatelka hospodářských zvířat). Žalobkyni byly přiznány dvě nemoci z povolání, a to syndrom karpálního tunelu vpravo a vlevo. V důsledku těchto nemocí z povolání je pracovní způsobilost žalobkyně omezena pouze co do výkonu prací, které jsou spojeny s přetěžováním horních končetin nebo přenosem nadlimitních vibrací na ruce. Ve výkonu všech ostatních prací žalobkyni její uznané nemoci z povolání nebrání, může je tedy vykonávat, a to i v plném pracovním úvazku. Jedná se o širokou řadu prací, kde je riziko lokální svalové zátěže horních končetin nízké, např. práce administrativního charakteru, úřednické, kontrolní, pedagogické i manuální dělnické práce, které nevyžadující vyšší kvalifikaci.

26. Žalobkyně měla v žalovaném období zachovánu pracovní způsobilost k širokému okruhu prací v plném rozsahu a byla tak schopna dosahovat výdělku nejméně ve výši minimální mzdy. Pokud žalobkyně zachovalou pracovní způsobilost nevyužila a výdělku nedosahovala, nebyla tato skutečnost důsledkem nemoci z povolání, ale jiné okolnosti, s nemocí z povolání nesouvisející (situace na trhu práce, volba spočívající v péči o osobu blízkou) a takto vzniklou škodu (ztrátu na výdělku) nelze přičítat k tíži žalované z důvodu nedostatku příčinné souvislosti mezi nemocí z povolání a poklesem výdělku.

27. Vedle nemoci z povolání trpěla žalobkyně obecným onemocněním — onemocněním páteře, pro které byla žalobkyni přiznána invalidita, a které rovněž ovlivňovalo pracovní schopnosti žalobkyně. Omezení pracovní způsobilosti z důvodu obecného onemocnění nelze v dané věci zohlednit, a to rovněž z důvodu nedostatku příčinné souvislosti mezi nemocemi z povolání a poklesem výdělku.

28. I přes nemoc z povolání žalobkyně byla schopna v žalovaném období dosahovat výdělku ve výši minimální mzdy. Za této situace, kdy ve výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku bude jako pravděpodobný výdělek zohledněna částka minimální mzdy, ztráta na výdělku žalobkyni nevzniká.

29. Na základě doplněného dokazování bylo zjištěno, že žalobkyně byla zaměstnána [právnická osoba] s.r.o. na základě dohody o pracovní činnosti v období od 1. 11. 2017 do 31. 7. 2022. Vykonávala přitom úklidové práce a drobné kancelářské práce. (prokázáno kopií vyjádření [právnická osoba] s.r.o. ze dne 27. 10. 2022 na č. l. 535)

30. Dále bylo zjištěno, že v rozhodném období (12/ 2007 a 9/ 2008 – 12/ 2010) by byl součin čas krát námaha v případě průměrného zaměstnání u žalobkyně stejný jako u zdravého člověka pracujícího na plný pracovní úvazek v případě, že by tuto pracovní činnost vykonávala v rozsahu pracovního úvazku 0,7. Pokud jde o pracovní náplň„ drobné kancelářské práce“, jsou omezení žalobkyně podstatně nižší, než u uvažovaného průměrného zaměstnání. V případě úklidových prací lze uvažovat o omezeních průměrnému zaměstnání odpovídajících. Není však namístě dovozovat omezení větší, neboť v takovém případě by daná pozice nebyla pro žalobkyni vhodná a žalobkyně by nemohla projít povinnou vstupní lékařskou prohlídkou, což se nestalo. (prokázáno znaleckým zkoumáním doc. MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc., zejména doplňujícím znaleckým posudkem č. 6/ 2022 na č. l. 493 a navazujícím výslechem znalce na ú. j. 26. 01. 2023)

31. Průměrná hrubá mzda (medián) v podnikatelské sféře dosahovala v Jihomoravském kraji pro profesi KZAM 9132 Pomocníci a uklízeči v kancelářích, hotelích, nemocnicích a jiných zařízeních a profesi KZAM 4112 Kancelářští a manipulační pracovníci a obsluha zařízení na zpracování textu v rozhodném období (12/ 2007 a 9/ 2008 – 12/ 2010) následujících hodnot: 1.-4. čtvrtletí 2007 – KZAM 9132 10 949 Kč/měsíc, KZAM 4112 16 481 Kč/měsíc 1.-4. čtvrtletí 2008 – KZAM 9132 11 134 Kč/měsíc, KZAM 4112 18 466 Kč/měsíc 1.-4. čtvrtletí 2009 – KZAM 9132 11 012 Kč/měsíc, KZAM 4112 18 969 Kč/měsíc 1.-4. čtvrtletí 2010 – KZAM 9132 11 393 Kč/měsíc, KZAM 4112 20 051 Kč/měsíc <i>(prokázáno údaji poskytnutými Úřadem práce ČR, Krajská pobočka v [obec], pracoviště [obec], v přípise ze dne 21. 11. 2022, [číslo jednací], na č. l. 539)</i> 32. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

33. Soud byl při svém rozhodování veden následujícími úvahami: Soud I. stupně se měl v dalším řízení zaměřit na zjišťování pravděpodobného výdělku, jehož by žalobkyně dosáhla při práci odpovídající jejím schopnostem, kvalifikaci a zdravotnímu stavu, jíž by prokazatelně vykonávala, a to ke dni, v němž jí vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.

34. Pro zjištění pravděpodobného výdělku žalobkyně v rozhodném období je v prvé řadě zapotřebí určit druh práce, kterou by s ohledem na své schopnosti, kvalifikaci a zdravotní stav v rozhodném období vykonávala. Sama žalobkyně v tomto ohledu uvedla úklidové práce a drobné kancelářské práce. Z dokazování přitom vyplynulo, že tyto práce skutečně dělala poté, co přestala pečovat o svou tchýni. Skutečnost, že dané práce byly vhodné s ohledem na zdravotní omezení žalobkyně způsobené nemocí z povolání, potvrdil i znalec doc. MUDr. Evžen Hrnčíř, CSc., a to i pro rozhodné období (12/ 2007 a 9/ 2008 – 12/ 2010). Soud proto při zjišťování pravděpodobného výdělku žalobkyně dále vycházel z této pracovní náplně.

35. Průměrný výdělek na dané pracovní pozici v místě bydliště žalobkyně zjistil soud z údajů úřadu práce (viz bod 31 odůvodnění tohoto rozsudku). V případě žalobkyně však bylo třeba tyto částky dále korigovat zohledněním omezení vyplývajících pro žalobkyni z její nemoci z povolání tak, aby nebyl zohledňován výdělek, kterého by dosáhla zvýšeným pracovním úsilím.

36. Na základě zjištění znalce doc. MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc. ohledně zdravotních omezení žalobkyně (viz bod 30 odůvodnění tohoto rozsudku) soud konstatuje, žalobkyně mohla na uvažované pracovní pozici bez vynaložení zvýšeného pracovního úsilí dosahovat výdělku odpovídajícímu 70 % průměru (v případě úklidových prací), resp. i vyššího podle míry, v níž byly zastoupeny kancelářské práce. S ohledem na uvedená, jakož i vzhledem ke skutečnosti, že úklidové práce byly rovněž méně honorované (viz bod 31 odůvodnění tohoto rozsudku), lze uzavřít, že pravděpodobný výdělek byl přinejmenším takový, jak by odpovídalo 70 % z částek poskytnutých soudu úřadem práce pro pozici ZAM 9132 Pomocníci a uklízeči v kancelářích, hotelích, nemocnicích a jiných zařízeních.

37. S ohledem na výše uvedené soud I. stupně uzavírá, že pravděpodobný výdělek žalobkyně v rozhodném období při práci odpovídající jejím schopnostem, kvalifikaci a zdravotnímu stavu, kterou by po nemoci z povolání mohla vykonávat, činil přinejmenším v roce 2007 7 664,30 Kč měsíčně, v roce 2008 7 793,80 Kč měsíčně, v roce 2009 7 708,40 Kč měsíčně, v roce 2010 7 975,10 Kč měsíčně.

38. Jak uvedl odvolací soud ve svém usnesení ze dne 29. 7. 2019, č. j. 23 Co 308/2016- 321, ze znaleckého posudku JUDr. Martina Mikysky je pro další řízení využitelná zjištěná výše průměrného výdělku pro žalované období (viz bod 18 odůvodnění posledně uvedeného rozhodnutí odvolacího soudu). Při zohlednění invalidního důchodu žalobkyně v rozhodném období tak lze dospět ke zjištěním uvedeným v tabulkovém přehledu: Období; PMV; Invalidní důchod; Pravděpodobný výdělek; Ztráta na výdělku XII. 07; 9 660,00 Kč; 4 578,00 Kč; 7 664,30 Kč; - 2 582,30 Kč IX. 08; 9 950,00 Kč; 5 275,00 Kč; 7 793,80 Kč; - 3 118,80 Kč I. 09; 10 388,00 Kč; 5 422,00 Kč; 7 708,40 Kč; - 2 742,40 Kč I. 10; 10 388,00 Kč; 5 422,00 Kč; 7 975,10 Kč; - 3 009,10 Kč Z něj je zřejmé, že součet výše invalidního důchodu a pravděpodobného výdělku žalobkyně je v každém období vyšší než valorizovaná výše průměrného výdělku žalobkyně před vznikem škody (viz negativní hodnoty v posledním sloupci„ Ztráta na výdělku“). Je tak zřejmé, že žalobkyni v žalovaném období žádná ztráta na výdělku nevznikla.

39. S ohledem na výše uvedené soud I. stupně žalobu ve výroku I. tohoto rozsudku v plném rozsahu zamítl.

40. Pro úplnost soud dodává, že námitku podjatosti uplatněnou žalobkyní vůči znalci doc. MUDr. Evženu Hrnčířovi, CSc. nepovažuje za opodstatněnou. Skutečnost, že znalec v minulosti pro žalovanou vypracoval znalecké posudky, pochybnosti o jeho nepodjatosti nezakládá. Z uvedeného bez dalšího nijak nevyplývá, že by znalec byl na žalované ekonomicky nebo jinak závislý. Nelze navíc zapomínat ani na skutečnost, že současná právní úprava umožňuje, aby i sami účastníci předkládali v řízení znalecké posudky, které zadají a zaplatí. Pokud by tedy žalovaná mohla nechat znalce zpracovat znalecký posudek pro účely tohoto řízení a daný znalec by kvůli tomu a priori nebyl podjatý, tím spíše nemůže vést k závěru o jeho podjatosti skutečnost, že znalec pro některého z účastníků řízení zpracoval znalecký posudek v jiném řízení.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 900 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2016, č. j. 23 Co 308/2016-204, v částce 10 000 Kč, nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 6 900 Kč představující 300 Kč za každý z třiadvaceti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě ze dne 15. 12. 2011 – 1 úkon, účast na jednání dne 20. 3. 2012 – příprava na jednání a účast na jednání – 2 úkony, účast na jednání dne 12. 2. 2013 – příprava na jednání a účast na jednání – 2 úkony, účast na jednání dne 26. 6. 2013 – příprava na jednání a účast na jednání – 2 úkony, účast na jednání dne 14. 11. 2013 – příprava a účast na jednání – 2 úkony, vyjádření k důkazu znaleckým posudkem ze dne 22. 11. 2013 – 1 úkon, sepsání odvolání do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 2. 2013, čj: [číslo jednací] úkon, vyjádření ke znal. Posudku JUDr. Mikysky ze dne 30. 4. 2015 – 1 úkon, účast na jednání dne 9. 2. 2016 - příprava na jednání a účast na jednání – 2 úkony, dovolání do rozsudku MS v Praze ze dne 19. 10. 2016, čj: [číslo jednací] úkon, vyjádření žalované, návrh důkazu ze dne 30. 9. 2019 – 1 úkon, vyjádření ke znaleckému posudku MUDr. Hrnčíře ze dne 13. 10. 2020 – 1 úkon, vyjádření žalované ze dne 9. 12. 2021 – 1 úkon, účast na jednání dne 3. 1.2022 – příprava na jednání a účast na jednání – 2 úkony, účast na jednání dne 30. 5. 2022 – příprava na jednání a účast na jednání – 2 úkony, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 27. 7. 2022 - 1 úkon) a uhrazené zálohy na znalecké posudky Záloha na znalecký posudek v částce 3 000 Kč a 8 000 Kč.