39 C 103/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Tvrdkovou a přísedícími jméno příjmení a JUDr. jméno příjmení ve věci žalobkyní: a) příjmení - anonymizováno 6 slov , IČO sídlem adresa žalobkyně b) anonymizována čtyři slova , IČO sídlem adresa žalobkyně obě zastoupeny advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované pro: na splnění povinnosti <b>I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zdržet se jednostranného rozhodování o tvorbě a čerpání fondu kulturních a sociálních potřeb, se zamítá.</b> <b>II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna umožnit všem odborovým organizacím působícím u žalované spolurozhodovat o tvorbě a čerpání fondu kulturních a sociálních potřeb, se zamítá.</b> <b>III. Žalobci jsou povinni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhají splnění povinnosti žalované umožnit všem odborovým organizacím působícím u žalované spolurozhodovat o přídělu a čerpání fondu kulturních a sociálních potřeb a zdržení se jednostranného rozhodování o přídělu a čerpání fondu kulturních a sociálních potřeb. V žalobě uvedly, že jsou dvěma odborovými organizacemi působícími u žalované, která je v pozici zaměstnavatele. V rámci kolektivního vyjednávání nedošlo prozatím u žalované k uzavření kolektivní smlouvy pro rok 2019 ani pro rok 2020 a násl. (stávající kolektivní smlouva byla uzavřena s platností do konce roku 2018). Rovněž tak nebylo mezi zaměstnavatelem a odborovými organizacemi dosaženo žádné dohody ohledně přídělu a čerpání fondu kulturních a sociálních potřeb zaměstnavatele (dále rovněž jako„ FKSP“) pro rok 2019, ani pro rok 2020, 2021 a násl. Žalovaná přípisem ze dne 27. 2. 2019 sdělila žalobkyním, že příděl a pravidla čerpání FKSP budou určena jednostranně žalovanou, v interním řídícím předpisu ve formě metodického pokynu, s tím, že připomínky k uvedenému očekává žalovaná do 8. 3. 2019. Již 5. 3. 2019 však žalovaná rozeslala zaměstnancům emailem sdělení, že generální ředitel spolu s vedením podniku rozhodl mj. o uvolnění čerpání z FKSP. Namísto toho, aby žalovaná v souladu se zákonem s odborovými organizacemi spolurozhodovala o přídělu a čerpání fondu kulturních a sociálních potřeb, rozhoduje jednostranně. Nato žalovaná vydala metodický pokyn„ [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] FKSP ČP“ (dále rovněž„ metodický pokyn“), platný ode dne 19. 3. 2019, který je zcela jednoznačně jednostranným právním aktem, tedy nikoli dohodou zaměstnavatele s odbory, ani jednáním zaměstnavatele s předchozím souhlasem odborů. V bodu 1. 1. odst. 2 Metodického pokynu ve větě druhé žalovaná dokonce uvádí, že:„ Metodický pokyn byl projednán s odborovými organizacemi působícími u [anonymizována dvě slova], [anonymizováno]“, což se nezakládá na pravdě. Postup žalované porušuje ust. § 225 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zák. práce“), dle něhož„ zaměstnavatel, který podle zvláštního právního předpisu vytváří fond kulturních a sociálních potřeb, spolurozhoduje s odborovou organizací o přídělu do tohoto fondu a o jeho čerpání.“ Jelikož žalovaná jakožto státní podnik vytváří FKSP, je povinna o přídělu do něj a o jeho čerpání spolurozhodovat s odborovými organizacemi u ní působícími. Povinnost žalované takto činit ve vztahu ke všem odborovým organizacím vyplývá i z ust. § 286 zák. práce, dle kterého má zaměstnavatel, u něhož působí více odborových organizací, povinnost plnit své ze zákona vyplývající povinnosti vůči všem odborovým organizacím. Žalobkyně zdůrazňují, že přestože ohledně FKSP proběhlo jednání s žalovanou, nelze tato jednání považovat za spolurozhodování, jehož výsledkem by byla dohoda více subjektů. Tento právní názor ostatně zastává i respektovaná komentářová literatura:„ O spolurozhodování odborové organizace se zaměstnavatelem o opatřeních v oblasti pracovněprávních vztahů se jedná tehdy, když opatření navrhovaná zaměstnavatelem může zaměstnavatel učinit pouze s předchozím souhlasem odborové organizace, nebo v dohodě s ní. Jedná se o společné rozhodnutí zaměstnavatele a odborové organizace.

2. Žalovaná se k věci vyjádřila podáním ze dne 16. 9. 2021 a uvedla, že uplatněný nárok neuznává v celém rozsahu. Uvedla, že mezi účastníky sporu je nesporné, že platnost poslední kolektivní smlouvy uzavřené u žalované skončila ke dni 31. 12. 2018 Nová kolektivní smlouva nebyla u žalované uzavřena zejména kvůli žalobkyním a jejich přístupu ke kolektivnímu vyjednávání a bojkotování veškerých návrhů žalované bez jakéhokoli opodstatnění a odůvodnění. Přístup, který žalobkyně zaujaly ke kolektivnímu vyjednávání, zastávaly i při jednání ohledně stanovení pravidel pro čerpání prostředků z FKSP. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně bojkotovaly veškerá jednání ohledně stanovení pravidel pro čerpání prostředků z FKSP, což bude doloženo zápisy z jednotlivých jednání, byla žalovaná nucena po vzájemném projednání se všemi odborovými organizacemi přistoupit k jednostrannému rozhodnutí ohledně čerpání prostředků z FKSP. Hlavním důvodem, proč žalovaná k tomuto kroku přistoupila, bylo umožnit svým třiceti tisícům zaměstnanců čerpat prostředky z FKSP. Při přijetí tohoto rozhodnutí postupovala žalovaná v souladu s platnými právními předpisy a její rozhodnutí zcela respektovalo rámce stanovené ve Vyhlášce Ministerstva financí č. 310/1995 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ Vyhláška č. 310/1995“). V § 12 odst. 1 Vyhlášky č. 310/1995 Sb., je stanoveno pravidlo, podle kterého příslušný odborový orgán spolurozhoduje se zaměstnavatelem o stanovení přídělu do FKSP a o jeho čerpání. Vyhláška č. 310/1995 Sb., hovoří o příslušném odborovém orgánu, ale vůbec nestanoví pravidla pro případ, kdy u zaměstnavatele působí více než jedna odborová organizace. O stanovení přídělu do FKSP a o jeho čerpání spolurozhodují odborové organizace a zaměstnavatel. Právo odborových organizací spolurozhodovat o přídělu a čerpání FKSP je zakotveno i v § 225 zák. práce, který stanoví, že zaměstnavatel, který ze zákona vytváří FKSP, je povinen o přídělu do FKSP a o jeho čerpání spolurozhodovat s odborovou organizací. Zvláštním předpisem podle vysvětlivky k § 225 zák. práce se rozumí jen Vyhláška č. 114/2002 Sb. Vzhledem ke skutečnosti, že na státní podniky se Vyhláška č. 114/2002 Sb., neaplikuje, nelze aplikovat na státní podniky ani ustanovení § 225 zák. práce. Vyhláška č. 310/1995 Sb., nedefinuje, co se rozumí spolurozhodováním odborové organizace ohledně přídělu a čerpání FKSP. Režim spolurozhodování odborových organizací o přídělech a čerpání prostředků z FKSP specifikován není. Cílem žalované (zaměstnavatele) při jednání s odborovými organizacemi bylo, aby došlo k co nejefektivnějšímu využití prostředků FKSP. Žalovaná se tedy při jednání s odborovými organizacemi snažila zohlednit potřeby svých zaměstnanců, zejména jim umožnit čerpání prostředků z FKSP tak, jak byli v minulosti za dobu platnosti kolektivní smlouvy zvyklí. Postup žalobkyní lze považovat za šikanózní. V návaznosti na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky je dle názoru žalované nutné zkoumat tzv. materiální výkon činnosti žalobkyní jakožto odborových organizací působících u žalované. Zejména je nutné se zabývat otázkou, zda jednání žalobkyně neodporuje účelu činnosti odborových organizací a zda vůbec z pohledu platné právní úpravy působí u žalované jakožto zaměstnavatele. Žalovaná je toho názoru, že je zřejmé, že by se mělo zkoumat, zda iracionálně jednající odborová organizace vůbec působí u zaměstnavatele. Dále žalovaná namítla nedostatek věcné aktivní legitimace žalobkyní, neboť dle názoru žalované není možné, aby soudní rozhodnutí zavazovalo, tzn. zakládalo práva a povinnosti stranám, jež nejsou účastníky daného soudního řízení, pokud pro to není zákonná výjimka. V daném případě žádnou výjimku použít nelze. Dle názoru žalované by žalobě nemělo být vyhověno již proto, že se řízení neúčastní všechny odborové organizace působící u žalované, ačkoli požadovaný petit se má týkat všech. Poněvadž ostatní odborové organizace nejsou účastníky tohoto řízení, souhlasí s rozhodnutím, které žalovaná vydala. Je tedy dán nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně. Žalobkyně by s žalovaným nárokem mohla být teoreticky úspěšná jen tehdy, pokud by účastníky na straně žalujících byly všechny odborové organizace, které by se shodly na pravidlech čerpání FKSP a žalovaná je následně záměrně odmítla odsouhlasit. Dále žalovaná namítla i nedostatek pravomoci soudu, neboť ze zák. práce ani jiného právního předpisu nevyplývá právo odborové organizace domáhat se u soudu žalobou, aby zaměstnavateli byla uložena povinnost spolurozhodovat o přídělu a čerpání FKSP. Na základě výše uvedeného je nutno dojít k závěru, že soud není oprávněn rozhodovat o této žalobě odborových organizací. Podmínky čerpání prostředků z FKSP jsou výhradně vnitřní záležitostí žalované. Dle žalované je rovněž petit uvedený v žalobě nevykonatelný. Žalovaná se snažila jednat se všemi odborovými organizacemi, které u ní působí, a dohodnout se s nimi na pravidlech čerpání FKSP. Dohoda ovšem možná nebyla, protože odborové organizace se neshodly na pravidlech čerpání FKSP, která by pro ně byla přijatelná. Žalovaná nemá fakticky možnost donutit odborové organizace k tomu, aby jednaly ve shodě. Žalovaná při rozhodování o pravidlech čerpání prostředků z FKSP postupovala tak, aby svým zaměstnancům umožnila čerpat prostředky z FKSP tak, jak byli zvyklí v minulosti, tzn. v době platnosti kolektivní smlouvy. Žalovaná v této souvislosti odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 51 Co 461/2017-173 ze dne 20. 2. 2018 vydaný rovněž v soudním řízení, které vedly žalobkyně proti žalované, a ve kterém bylo konstatováno výše uvedené.

3. V replice ze dne 16. 11. 2021 žalobkyně uvedly, že žalovaná postupuje diskriminačně vůči členům orgánů odborových organizací, když jako příklad uvedl neplatné rozvázání pracovního poměru [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dále uvedly, že jednání žalobkyň v žádném případě není obstrukční. Naopak žalovaná nebyla ochotna přistoupit na jakékoliv rozumné řešení. Žalobkyně navrhovaly opakovaně kompromisní řešení. Tímto řešením mělo být rozdělení FKSP do stravenek a poukázek ve prospěch všech zaměstnanců. Dále žalobkyně namítají, že z předložených zápisů z jednání vyplývá, že i jiné odborové organizace vyjádřily svůj nesouhlas s postupem žalované ohledně tvorby a čerpání FKSP. Při jednání dne 6. 2. 2021 žalovaná jednostranně rozhodla o tvorbě a čerpání FKSP. K právním závěrům žalované žalobkyně uvedly, že je pravdou, že právní předpisy nestanoví výslovná pravidla pro spolurozhodování v případě, kdy u zaměstnavatele působí více odborových organizací. Dle žalobkyň má-li zaměstnavatel spolurozhodovat s odborovou organizací, může navrhovaná opatření učinit pouze s předchozím souhlasem nebo po dohodě s odborovou organizací. Dále žalobkyně uvedly, že je nesprávný názor žalované, že by se na danou věc nevztahovalo ust. § 225 zák. práce. Dále je nepravdivé tvrzení, že ostatní odborové organizace s postupem žalované souhlasí. Žalobkyně tvrdí, že ostatní odborové organizace s tímto postupem též nesouhlasí, ačkoliv na rozdíl od žalobkyně se rozhodly zůstat pasivní a nebránit se proti nezákonnému postupu žalované.

4. Soud k věci provedl následující dokazování:

5. Ze zápisů z jednání mezi zástupci [anonymizována dvě slova] a zástupci odborových organizací ze dne 13. 12. 2018, 15. 1. 2019, 6. 2. 2019, 15. 2. 2019, 15. 5. 2019, 6. 11. 2019, 27. 11. 2019, 18. 12. 2019, 15. 1. 2020, 5. 2. 2020, 3. 6. 2020 a 5. 8. 2020 bylo zjištěno, že již dne 13. 12. 2018 žalovaná uvedla, že zaslala všem odborovým organizacím návrh metodického pokynu, který zachovává současný stav čerpání FKSP. Vzhledem k tomu, že odborové organizace neodsouhlasily první návrh zaměstnavatele na rozdělení FKSP a v návaznosti na jednání dne 13. 12. 2018, představil zaměstnavatel dne 15. 1. 2019 nový návrh na rozdělení a čerpání FKSP ve formě prezentace. Zaměstnavatel na tomto jednání prohlásil, že je ochoten jednat o jakémkoliv společném návrhu odborových organizací o čerpání FKSP. Dne 15. 1. 2019 v [obec] vyzval zaměstnavatel (tedy žalovaná) odborové subjekty, aby předložily společný návrh na čerpání FKSP v roce 2019, což se nestalo, ale žalovaná obdržela 5 různých návrhů, které jsou nekonzistentní a vzájemně si odporují (Návrhy od [anonymizováno] podpořený [anonymizováno], návrh od [anonymizováno], návrh od [anonymizováno], návrh od [anonymizována dvě slova], návrh od [anonymizována dvě slova]). Ani na jednání dne 15. 2. 2019 odborové organizace nepředložily společný návrh na čerpání FKSP v roce 2019 a nereagovaly společným stanoviskem na žádný návrh zaměstnavatele. Návrh ze dne 6. 2. 2019 nebyl přijat všemi odborovými organizacemi. Žalovaná opět vyzvala odborové subjekty, aby se vyjádřily do jednoho týdne k návrhu žalované ze dne 6. 2. 2019 nebo předložily společný návrh na čerpání FKSP. Žalovaná následně zaslala zástupcům odborů návrh plánu FKSP pro rok 2020 ve dvou variantách. Na jednání dne 18. 12. 2019 strany, vyjma [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] o návrhu jednaly a shodly se prozatím na určitých závěrech. Poté opakovaně zaslala žalovaná zástupcům odborů návrh plánu FKSP pro rok 220 na základě připomínek ze dne 18. 12. 2019. Zástupci odborových organizací nenalezli společné stanovisko k návrhu plánu FKSP na rok 2020. Na straně odborových organizací projevilo 8 z 10ti subjektů obecně souhlas s návrhem zaměstnavatele. Strany však nedosáhly jednoznačné shody, proto vyjma příspěvků na stravování nebudou prozatím prostředky FKSP poskytovány. Na jednání dne 5. 2. 2020 zaměstnavatel z hlediska zásad ochrany osobních údajů dle Obecního nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) přizval pověřenkyni pro GDPR Mgr. [anonymizováno] k vyjádření k problematice požadavku žalobkyň na předávání informací o lidech čerpajících FKSP. Výsledkem bylo, že žalovaná nemusí a nemůže poskytovat odborovým organizacím personalizované informace o jednotlivých zaměstnancích, kteří čerpali prostředky FKSP.

6. K důkazu byla předložena i kolektivní smlouva na léta 2015 2018 a ze shodných tvrzení stran vyplynulo, že další kolektivní smlouva na následující období nebyla již přijata.

7. Z dopisu od žalované ze dne 27. 2. 2019 adresovaného všem zástupcům odborových orgánů v [obec] [anonymizováno], s.p., [číslo jednací] bylo zjištěno, že žalovaná jako zaměstnavatel konstatovala, že již předložila odborovým organizacím 5 různých návrhů na řešení rozdělení a čerpání FKSP. K žádnému z návrhů zaměstnavatele nezaujaly odborové organizace společné a jednotné stanovisko. Na základě těchto skutečností a po konzultaci s ministerstvem financí a ministerstvem práce a sociálních věcí proto rozhodlo vedení žalované stanovit příděl FKSP a pravidla jeho čerpání komplexně v interním řídícím předpisu ve formě metodického pokynu. Tento návrh zaslala žalovaná všem odborovým organizacím a sdělila, že jejich připomínky očekává do 8. 3. 2019.

8. Z dopisu ze dne 8. 3. 2019 od [jméno] [příjmení], předsedy [anonymizováno] vyplývá nesouhlasné stanovisko této odborové organizace s návrhem rozdělení FKSP.

9. Z dopisu žalované ze dne 20. 3. 2019 adresovaného všem zástupcům odborových orgánů v [obec] [anonymizováno], s.p. [číslo jednací] vyplývá, že žalovaná informovala o tom, že podpisem generálního ředitele ze dne 19. 3. 2019 byl završen schvalovací proces vydání či aktualizace interních předpisů, mj. i tvorby a zásady pro čerpání FKSP. Dáel byl k důkazu předložen Metodický pokyn„ Tvorba a zásady čerpání FKSP ČP“, s platností od 19. 3. 2019 a účinností od 20. 3. 2019, který nahradil předpis [anonymizováno] - [číslo], kterým byla stanovena obecná pravidla pro tvorbu, příděl a podmínky čerpání Fondu kulturních a sociálních potřeb pro zaměstnance [anonymizována dvě slova]

10. Z rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2018, č.j. 51 Co 461/2017-173 bylo zjištěno, že odvolací soud potvrdil rozhodnutí Obvodního sodu pro Prahu 1 dne 16. 6. 2017, 22 C 16/2016-136, kterým byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně (odborové organizace) domáhaly určení neplatnosti volebního řádu pro volby členů dozorčí rady [anonymizována dvě slova], určení neplatnosti volby členů dozorčí rady [anonymizována dvě slova], a uložení povinnosti [obec] [anonymizována dvě slova] vydat nový volební řád pro volby členů dozorčí rady [anonymizována dvě slova], volených zaměstnanci [anonymizována dvě slova], odsouhlasený všemi stávajícími odborovými organizacemi. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že odborové organizace nejsou ve věci věcně legitimovány. Z rozhodnutí Nejvyššího sodu ČR ze dne 17. 12. 2020, č.j. 21 Cdo 515/2019-211 bylo zjištěno, že dovolání žalobkyň (odborových organizací) směřující proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2018, č.j. 51 Co 461/2017-173 se ve výroku o náhradě nákladů řízení odmítá, v dalším se dovolání zamítá. Ve svém odůvodnění uvedl, že do vnitřních poměrů žalované by soud neměl nepřípustně zasahovat, když není dána jeho pravomoc, jako v tomto případě.

11. Po právní stránce posoudil věc takto:

12. Dle ust. § 13 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.„) každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně, jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích, byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

13. Dle ust. § 225 zák. práce zaměstnavatel, který podle zvláštního právního předpisu vytváří fond kulturních a sociálních potřeb, spolurozhoduje s odborovou organizací o přídělu do tohoto fondu a o jeho čerpání.

14. Dle ust. § 19 odst. 1 písm. b) zák. č. 77/1997 Sb., o státním podniku, podnik vytváří fond kulturních a sociálních potřeb, který podnik tvoří a užívá v souladu se zvláštním právním předpisem.

15. Na základě výše popsaného skutkového stavu s přihlédnutím k právní stránce věci soud došel k závěru, že žaloba není důvodná, a to pro nedostatek věcné legitimace. Žalobkyně se žalobou domáhaly po žalované, aby tato umožnila všem odborovým organizacím působícím u žalované spolurozhodovat o přídělu a čerpání fondu kulturních a sociálních potřeb a zároveň, aby se zdržela jednostranného rozhodování o přídělu a čerpání fondu kulturních a sociálních potřeb. Jak již je patrné z žalobního žádání, žalobkyně jako dvě z několika odborových organizací u žalované působících, se domáhaly spolurozhodování nejen pro sebe, ale i pro ostatní odborové organizace, které nejsou účastníky tohoto řízení. Soud připomíná, že věcnou legitimaci v řízení má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Pokud se tedy žalobkyně, jako dvě odborové organizace, domáhají spolurozhodování pro všechny odborové organizace působící u žalované, jichž se tedy zcela očividně tento právní úkon týká, může být žalobě vyhověno pouze tehdy, pokud by se tohoto řízení účastnily všechny odborové organizace, které u žalované působí a zároveň žalovaná. Stejná situace pak nastává ohledně žalobního žádání, aby se žalovaná zdržela jednostranného rozhodování o přídělu a čerpání fondu kulturních a sociálních potřeb, kdy se opět jedná o žalobní žádání týkající se všech odborových organizací, které u žalované působí. Pokud pak žalobkyně namítaly, že ostatní odborové organizace se na straně žalující účastnit řízení nechtějí, soud uvádí, že v tom případě měly být ostatní odborové organizace označeni jako žalované. K tomu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 2871/2010 ve zcela odlišné věci, nicméně jeho právní závěry lze dle soudu vztáhnout i na tuto projednávanou věc. Dle tohoto rozhodnutí„ řízení o určení věcného břemene ve prospěch panující nemovitosti, která je předmětem spoluvlastnictví, se musí účastnit všichni její spoluvlastníci. Nechtě-jí-li někteří z nich vystupovat jako žalobci, musí být označeni jako žalovaní“.

16. Soud dále nesouhlasí ani s názorem strany žalující, že žalovaná zachází diskriminačně s členy orgánů odborových organizací, když jako příklad uvedl neplatné rozvázání pracovního poměru [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Jednak soud podotýká, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná všechny své dokumenty, připomínky atd. adresovala vždy všem zástupcům odborových organizacích u žalované působících, dále ze zápisů z jednání mezi zástupci České pošty, s.p. a zástupci odborových organizací vyplynulo, že žalovaná se opakovaně snažila jednat ve věci čerpání FKSP a dohodnout se všemi odborovými organizacemi a opakovaně uváděla, že je ochotna přijmout jejich návrhy a připomínky. Lichá jsou i námitky vůči jmenovaným zaměstnancům, neboť soudu je např. známo, že výpověď z pracovního poměru [jméno] [příjmení] byla přezkoumána zdejším soudem v řízení vedeném pod sp. zn. 39 C 97/2017, kdy žaloba na určení neplatnosti výpovědi byla pravomocně zamítnuta. Nadto soud podotýká, že v tomto řízení soud došel k závěru o neexistenci odborové organizace Nezávislého odborového svazu ČP (tedy žalobkyně [číslo]) v době doručení výpovědi [jméno] [příjmení].

17. Jelikož tedy žalobkyně dle soudu nejsou ve sporu věcně legitimováni, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou a to pod výrokem I. i II, jak uvedeno výše.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v návaznosti na výrok I. a II podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. tak, že jsou žalobkyně povinny zaplatit společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalované částku 900 Kč (výrok III). Soud rozhodoval podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř., dle kterého účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2, a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem, ve spojení s ustanovením § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to za 3 úkony (přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 16. 9. 2021, a účast na soudním jednání dne11. 1. 2023).