39 C 120/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Tvrdkové a přísedících PhDr. Jaroslava Matouška a Zdeňky Vranovské ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o neplatnost rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum], které žalovaná doručila žalobci dne [datum], je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení částku [částka], k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením. V žalobě uvedl, že byl zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na dobu určitou do [datum] na pozici [anonymizováno]. Žalobce uvedl, že ve dnech [datum] až [datum] pokračoval v práci s vědomím jednatele žalované a tím došlo k přeměně pracovního poměru na dobu neurčitou. Žalobci byla následně dne [datum] ze strany žalované doručena výzva k nástupu do práce ze dne [datum], ve které žalovaná vyzvala žalobce, aby se dne [datum] v [údaj o čase] hodin dostavil do práce, kde mělo být žalobci umožněno pokračovat v přidělované práci po dobu občanského soudního řízení zahájeného na základě předchozí žaloby o určení, že pracovní poměr žalobce u žalované trvá. Vzhledem k tomu, že žalobce výzvu převzal od provozovatele poštovních služeb dne [datum], nemohl se dne [datum] v [údaj o čase] hodin dostavit na pracoviště, jak po něm žalovaná požadovala. Žalobce proto oprávněně očekával, že mu žalovaná pošle další výzvu k nástupu do práce. K tomu však nedošlo. Žalovaná ve výzvě zároveň zcela opomněla svoji povinnost vyplývající ze skutečnosti, že žalobce u žalované pracuje v nerovnoměrném rozvržení pracovní doby. Žalovaná je totiž z tohoto důvodu podle § 84 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZP“) povinna vypracovat rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním žalobce nejpozději dva týdny před začátkem období, na něž je pracovní doba nerovnoměrně rozvržena. Žalobci bylo následně dne [datum] doručeno okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] dané z důvodu, že žalobce dne [datum] v [údaj o čase] hodin nenastoupil do práce. V dokumentu označením jako Okamžité zrušení pracovního poměru žalovaná dle žalobce nesprávně cituje výzvu, jelikož uvádí, že„ jsme Vás vyzvali k nástupu do práce nejpozději do [datum] v [údaj o čase] hodin“, kdežto ve výzvě je uvedeno„ abyste se dne [datum] v [údaj o čase] hodin dostavil na pracoviště“. Jediná výzva k nástupu do práce, kterou žalobce obdržel, je výzva doručená dne [datum]. Žalobce dne [datum] zaslal jednateli žalované dopis, ve kterém sděluje, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum], které bylo žalobci doručeno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne [datum], považuje za neplatné a že nadále trvá na dalším zaměstnávání na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] a žádá, aby mu žalovaná začala přidělovat práci. Vzhledem k tomu, že výzva k nástupu do práce byla žalobci doručena 10 dnů poté, kdy se měl podle výzvy dostavit do zaměstnání, nemohlo vůbec dojít k porušení pracovní povinnosti ze strany žalobce. S ohledem na skutečnost, že žalovaná přestala žalobci dne [datum] svévolně přidělovat práci, přestože podle § 65 odst. 2 ZP došlo předchozím jednání žalované ke změně pracovního poměru sjednaného na dobu určitou na pracovní poměr na dobu neurčitou, nebylo by možno ani v případě, že by došlo k porušení pracovní povinnosti ze strany žalobce s tím, že se nedostavil dne [datum] v [údaj o čase] hodin na pracoviště, takové porušení povinnosti považovat za porušení pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Proto je žalobce názoru, že nejsou naplněny důvody ani podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum], jehož neplatnosti se domáhá touto žalobou.

2. Žalovaná se k věci vyjádřila svým podáním ze dne [datum] a uvedla, že nárok žalobce obsažený v žalobě neuznává, a to ani zčásti, Žalovaná uvedla, že s žalobcem uzavřela pracovní smlouvu na dobu určitou, na základě které byl žalobce zaměstnancem žalované od [datum] do dne [datum], kdy jeho pracovní poměr řádně skončil uplynutím doby, na níž byl sjednán. Žalobce však podal po skončení pracovního poměru dne [datum] žalobu na určení trvání pracovního poměru, o které bylo vedeno řízení u nadepsaného soudu pod sp. zn. 39 C 34/2017. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, ale bohužel v důsledku pochybení zaměstnanců žalované došlo k tomu, že se žalobce po [datum] pohyboval na pracovišti. Žalovaná je i nadále toho názoru, že se i po [datum] žalobce na pracoviště žalované dostavil účelově, aby vyvolal danou situaci a následně tvrdil, že u žalované vykonával práci s vědomím žalované i po datu skončení pracovního poměru na dobu určitou, čímž mělo dojít ke vzniku pracovního poměru na dobu neurčitou. Pokud žalobce skutečně po [datum] byl přítomen na pracovišti žalované, pak bez vědomí vedení žalované a pouze z důvodu pochybení ostatních spolupracovníků, čímž žalobce zneužil situace. Žalovaná v žádném případě nemohla mít zájem na pokračování trvání pracovního poměru osoby podezřelé ze zpronevěřování hotovosti žalované. Dále žalovaná uvedla, že vyzvala žalobce i přesto, že byla přesvědčena o řádném ukončení pracovního poměru žalobce ke dni [datum], k nástupu do práce. Žalovaná komunikovala s žalobcem formou SMS zpráv, výzvu k nástupu do práce mu však zaslala nejen formou SMS od pana [jméno] [příjmení], jednatele žalované, ale také následně písemně, jelikož na základě telefonické a SMS komunikace se žalobce na pracoviště nedostavil. Dle názoru žalované měl přitom žalobce povinnost se na pracoviště dostavovat bez ohledu na to, zda jej žalovaná k tomu vyzývala či nikoli. Písemnou výzvu odeslala žalovaná žalobci dne [datum]. Žalobce si tuto výzvu vyzvedl až dne [datum] a nikterak na ni nereagoval. Bylo na žalobci, aby si zajistil řádné přebírání pošty. Žalovaná je toho názoru, že si žalobce zásilku vyzvedl zcela úmyslně poslední den lhůty pro doručení a v takovém případě by se nepochybně mělo aplikovat ust. § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a zásilka by se měla považovat za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tj. dne [datum]. I po obdržení zásilky dne [datum] se přitom žalobce mohl a byl povinen okamžitě nastoupit do práce. Ač žalobce podal dne [datum] žalobu na určení trvání pracovního poměru a sám vyzval žalovanou k přidělování práce, na výzvu k nástupu do práce do dne [datum] nereagoval a do práce nenastoupil. Žalovaná proto byla dne [datum] nucena přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru. Tato zásilka byla žalobci doručována dne [datum], opětovně neúspěšně a žalobce si ji vyzvedl na poště až poslední den k vyzvednutí dne [datum]. Žalobce svou nepřítomnost nikterak neomluvil ani řádně nevysvětlil, nebyla způsobena jeho prokázanou pracovní neschopností nebo jinou zákonnou překážkou v práci. Dle ustanovení § 348 odst. 3 ZP určuje zaměstnavatel, zda se v daném případě jedná o neomluvené zameškání práce. Teprve dopisem ze dne [datum], tj. téměř po třech měsících od výzvy žalované k nástupu do práce a dva měsíce po odeslání okamžitého zrušení pracovního poměru se žalobce spojil se žalovanou a opětovně, zcela nepochopitelně, žádal o přidělování práce a rozporoval doručování. K tomu žalovaná uvádí, že jí žalobce nikdy nesdělil jinou doručovací adresu. Do práce se žalobce dostavil až dne [datum], kdy už žalobci muselo být zřejmé, že další zaměstnávání žalobce není možné, jelikož se přes šest měsíců usilovných výzev ze strany žalované nebyl schopen dostavit do práce a žalovaná mu nebyla schopna práci přidělit. Žalovaná se domnívá, že žalobce již pracuje u jiného zaměstnavatele, proto účelově výzvy k nástupu na pracoviště nepřebíral. Jednání žalobce je dle názoru žalované zcela jednoznačně v rozporu s dobrými mravy, na hranici vydírání. Žalovaná pak opět uvádí, že žalobce v rozporu s povinností zaměstnance nerespektoval výzvu žalované k nástupu do práce ze dne [datum], přičemž z důvodu této neomluvené absence žalovaná přistoupila dne [datum] k ukončení jeho pracovního poměru okamžitým zrušením, které bylo žalobci doručeno dne [datum] a nejpozději k tomuto dni tak dle žalované došlo k ukončení pracovního poměru žalobce u žalované.

3. Soud ve věci provedl následující důkazy a učinil na jejich základě tato dílčí skutková zjištění:

4. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 1. 2019, č. j. 39 C 34/2017-106, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2020, č. j. 62 Co 91/2020-132, bylo zjištěno, že jím byla zamítnuta žaloba na určení, že pracovní poměr, který vznikl mezi žalovanou a žalobcem na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] je pracovním poměrem na dobu neurčitou. V odůvodnění svého rozhodnutí soud uvedl, že tato žaloba nebyla podána po právu, neboť žalobce neměl na požadovaném určení, že pracovní poměr, který vznikl mezi žalovanou a žalobcem na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], je pracovním poměrem na dobu neurčitou, naléhavý právní záměr. Dále soud uvedl, že mezi účastníky jsou vedena další čtyři řízení, která se týkají neplatnosti ukončení pracovního poměru mezi žalobcem a žalovanou. Vzhledem k tomu, že v následujících řízeních se budou projednávat žaloby o určení neplatnosti okamžitých zrušení pracovního poměru, žaloba na určení, že se pracovní poměr sjednaný na dobu určitou přeměnil na dobu neurčitou, by nemohla sjednat pevný základ pro právní vztahy procesních stran a nemůže sloužit předcházení dalším sporům. K tomu soud dále uvedl, že otázka, zda se žalobci přeměnil pracovní poměr z doby určité na dobu neurčitou, může být soudem řešena jako otázka předběžná v následujícím sporu o platnost skončení pracovního poměru žalobce okamžitým zrušením ze strany žalované.

5. Ze svědecké výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že tato byla kolegyní žalobce u žalované a pracovala v pozici [anonymizováno] s kolegy žalobce z protisměny, přičemž si vzpomíná, že žalobce pracoval u žalované před [anonymizováno] [rok] a vídala jej ve [anonymizována tři slova] [rok]. Na pracovišti se měl řešit konec pracovního poměru žalobce u žalované, když žalobce na konci roku [rok] nevěděl, zda u ní bude pokračovat, ale nakonec nastoupil u žalované i v dalším měsíci, [anonymizováno] [rok], přičemž u žalované dále pracoval asi 14 dní, než náhle skončil. Vedení žalované dle svědkyně nejspíše vědělo, že žalobce nadále chodí do práce, kdy ředitel žalované, pan [příjmení], měl kancelář nad restaurací, chodil do ní a jeho přítomnost v práci se dala poznat též podle toho, že měl zaparkované auto na [anonymizována tři slova], kam bylo z restaurace vidět, a [anonymizováno], paní [příjmení], byla v práci v podstatě každý den. Pracovní doba u žalované byla rozvržena nepravidelně, pracovalo se na sněmy a svědkyně poslední týden v měsíci věděla, jak bude v tom následujícím pracovat. Rozvrh směny byl v počítači na recepci, každý měsíc na sebe navazovaly krátké a dlouhé týdny a existoval též i v papírové podobě. Svědkyně rozpoznala rozvrh směn z ledna [rok] a identifikovala v něm směnu žalobce, kde žalobce pracoval v rámci směny jako [anonymizována tři slova] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], když tito byli křestními jmény zapsáni v rozvrhu směn. Konec pracovního poměru žalobce řešila svědkyně s jeho protisměnou a je si jistá, že v rozhodné době [anonymizováno] nehledala nového [anonymizováno] namísto žalobce.

6. Ze svědecké výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že tento byl kolegou žalobce u žalované a pracoval ve stejné směně jako žalobce na pozici kuchař. Svědek pracoval u žalované od [anonymizována tři slova] [rok] a [anonymizována čtyři slova] [rok], přičemž žalobce dle svědka pracoval u žalované již, když svědek nastoupil, a přestal pracovat [datum], kdy mu žalovanou nebylo umožněno pracovat. Dle svědka měli všichni zaměstnanci žalované včetně [anonymizováno] smlouvu na dobu určitou, což se vědělo. Svědek pracoval ve stejné směně s žalobcem jako [anonymizováno] a pak další osobou, nejspíše [jméno]. Dle svědka měl žalobce smlouvu u žalované nejspíše do konce roku [rok], ale pracoval i v [anonymizováno] [rok], a to s vědomím ředitele žalované, pana [příjmení], který chodil do restaurace, kde pracovala směna žalobce, na jídlo a měl nad ní kancelář, bylo možno vidět jeho zaparkovaný [anonymizována tři slova], restaurace dále nemohla zůstat bez [anonymizována tři slova] měli klíče od restaurace. Rozvrh směn navazoval na krátké a dlouhé týdny, když však bylo třeba, šlo se telefonicky domluvit a vyměnit si směnu, přičemž jejich rozdělení zůstávalo stejné. Soupis odpracovaných směn byl jako prázdný vytisknut [anonymizováno] (manažerkou) žalované, paní [příjmení], nebo asistenty ředitele žalované, pokud se tiskl v průběhu měsíce, doplnila do něj [anonymizováno] již proběhlé směny. Zaměstnanci do soupisu odpracovaných směn uváděli též dny, kdy si po vzájemné domluvě směny vyměnili. Z vedení do restaurace chodily též [anonymizováno], paní [příjmení], a přítelkyně pana [příjmení], která byla zároveň [anonymizováno] v další restauraci žalované, a tyto také věděly, kdo z personálu se v restauraci nachází. Žalobce dle svědka pracoval v restauraci až do [datum], když žalovaná neměla na jeho místo jiného [anonymizováno]. Dne [datum] byl dle svědka žalobce naposledy v práci v restauraci, kde svědek, který byl taktéž přítomen, viděl, jak žalobci nebylo umožněno pracovat, vedení žalované místo něj zavolalo do práce [anonymizováno] z protisměny, načež žalobce čekal na zástupce vedení žalované, a když nikdo nepřišel, nechal v restauraci dopis pro ředitele žalované, pana [příjmení], a odešel. [ulice] by poznala, kdo je v práci, též podle toho, že každé ráno řešila s kuchařem menu, tiskla jídelní lístek a pohybovala se v prostoru restaurace.

7. Ze spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 34/2017 bylo zjištěno, že se žalobce domáhal po žalované určení, že pracovní poměr, který vznikl mezi žalobcem a žalovanou na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], nadále trvá (viz žaloba ze dne [datum]). Žalovaná ve svém vyjádření popřela, že by u ní žalobce pracoval po [datum] a uvedla, že pracovní poměr žalobce u ní skončil dne [datum] uplynutím doby, na níž byl sjednán, a k výkazům vydaných interním systémem na jméno„ [jméno]“ po [datum] uvedla, že je mohl vytvořit kdokoliv s přístupem na internet a přístupovými údaji do aplikace žalované, které měl též žalobce jako bývalý zaměstnanec. Ve vyjádření žalovaná doplnila, že původní informace nebyly zcela přesné a že podřízení nechali bez jejího vědomí žalobce pracovat i po [datum] (viz Vyjádření žalované ze dne [datum]). Žalovaný následně dne [datum] zaslal soudu podání, jímž doplňoval žalobní petit, tak, že se domáhal určení, že je žalovaná povinna začít mu přidělovat práci postupem stanoveným v zákoníku práce, a to nejpozději do 15 dnů od právní moci rozsudku (viz podání žalobce ze dne [datum]). Toto rozšíření žaloby však nebylo soudem připuštěno (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 3. 2018, č. j. 39 C 34/2017-64). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 11. 2019, č. j. 39 C 34/2017-106, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2020, č. j. 62 Co 91/2020-132, byla žaloba zamítnuta s tím, že otázka, zda se žalobci přeměnil pracovní poměr z doby určité na dobu neurčitou, může být soudem řešena jako otázka předběžná v následujícím sporu o platnost skončení pracovního poměru žalobce okamžitým zrušením ze strany žalované (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 11. 2019, č. j. 39 C 34/2017-106, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2020, č. j. 62 Co 91/2020-132).

8. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] a Potvrzení o zaměstnání ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi žalobcem jako zaměstnancem a žalovanou jako zaměstnavatelem byla k tomuto dni uzavřena pracovní smlouva, kterou se žalobce zavázal pro žalovanou v pracovním poměru vykonávat činnost [anonymizováno], a žalovaná se mu za to zavázala hradit odměnu. Pracovní poměr byl uzavírán na dobu určitou do [datum] se zkušební dobou na [anonymizováno] měsíce. Smlouvu podepsali žalobce a jednatel žalované, pan [jméno] [příjmení].

9. Z dopisu žalobce ze dne [datum] označeného jako Věc: Neplatné ukončení pracovního poměru vč. podacího lístku bylo zjištěno, že žalobce sdělil žalované, že žádá, aby mu i nadále byla přidělována práce dle platné pracovní smlouvy na dobu určitou ze dne [datum] s platností do [datum], když tím, že i nadále vykonával s vědomím žalované přidělenou práci, došlo dne [datum] k jejímu automatickému prodloužení na dobu neurčitou. V případě, že žalovaná nechce, aby pro ni žalobce pracoval, má dle žalobce dojít k zákonnému rozvázání pracovního poměru.

10. Z dopisu žalované ze dne [datum] označeného jako Výzva k nástupu do práce vč. dodejky a nedatovaného dopisu žalované stejného obsahu vč. podacího lístku a sledování zásilky bylo zjištěno, že byl žalobce jednatelem žalované, panem [jméno] [příjmení], vyzván, aby se dne [datum] v [údaj o čase] hodin dostavil na pracoviště, kde mu bude umožněno pokračovat v přidělované práci po dobu soudního procesu až do pravomocného soudního rozhodnutí, přičemž pokud nenastoupí v souladu s výzvou, může dojít k okamžitému zrušení jeho pracovního poměru. Žalobci byla výzva doručena dne [datum].

11. Z dopisu žalované ze dne [datum] označeného jako Okamžité zrušení pracovního poměru vč. dodejky, podacího lístku a sledování zásilky bylo zjištěno, že žalovaná tímto dopisem sdělila žalobci, že okamžitě zrušuje jeho pracovní poměr z důvodu, že přes opakované telefonické a SMS výzvy nenastoupil do práce nejpozději do [datum] v 10:00 hodin, a to ani přes výzvu dopisem ze dne [datum]. Žalobci byl dokument doručen dne [datum].

12. Z dopisu žalobce ze dne [datum] vč. obálky bylo zjištěno, že žalobce považuje okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum], které mu bylo doručeno dne [datum] za neplatné a nadále trvá na dalším zaměstnávání na základě pracovní smlouvy ze dne [datum]. Zároveň žalobce sděluje žalované, že je nucen podat žalobu na neplatnost rozvázání pracovního poměru.

13. Z dopisu žalované ze dne [datum] označeného jako Vyjádření žalované k dopisu ze dne [datum] vč. sledování zásilky a dodejky bylo zjištěno, že právní zástupce žalované reaguje na dopis žalobce [datum] a sděluje mu, že z důvodu, že si včas nevyzvedl výzvy žalované k nástupu do práce, bylo přistoupeno k okamžitému zrušení pracovního poměru žalovanou, kdy, ač žalovaná setrvává na názoru, že pracovní poměr žalobce skončil [datum], nejpozději by tak jako tak skončil dne [datum], resp. k datu [datum] dle § 573 o. z.

14. Z fotokopie nástěnky s rozvrhem směn z [anonymizováno] [rok] bylo zjištěno, že měl žalobce v měsíci lednu zapsanou docházku ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum].

15. Z výpisů z elektronické evidence tržeb za období od [datum] [údaj o čase] hod. do [datum] [údaj o čase] hod. označených jako„ Uzávěrka střediska, Středisko: Restaurace, Uživatel: [jméno]“, účtenek ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] a z fotokopie seznamu uzávěrek za období od [datum] [anonymizováno] do [datum] [anonymizováno] bylo zjištěno, že ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] byla pod žalobcovým přihlašovacím jménem zúčtovávána tržba na provozovně žalované a tisknuty účtenky.

16. Z dopisu žalobce ze dne [datum] podepsaného žalobcem a panem [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce dne [datum] předal veškeré klíče od provozovny žalované panu [příjmení] [příjmení].

17. Ze žalobcem předloženého disku CD bylo zjištěno, že se žalobce nacházel na konci směny dne [datum] na pracovišti u žalované, kde se přihlašoval do systému žalované a prováděl vyúčtování směny.

18. Z dalších provedených důkazů nebylo zjištěno ničeho rozhodného pro posouzení věci, soud se proto těmito důkazy dále nezabývá, tyto nehodnotí a při svém rozhodování z nich nevycházel a neprováděl další důkazy pro nadbytečnost a nerozhodnost pro posouzení věci s ohledem k zásadě hospodárnosti řízení.

19. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků.

20. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

21. Žalobce byl zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na dobu určitou do [datum] na pozici [anonymizováno]. Žalobce ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] pokračoval v práci. Na pracovišti se v této době vyskytovali jednatel žalované, pan [jméno] [příjmení], který měl kancelář nad restaurací, a [anonymizováno] žalované, paní [jméno] [příjmení]. Žalobce měl dále zapsány směny v rozvrhu směn, a to za dny [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], kdy též zúčtovával tržbu na provozovně. Žalovaná přestala žalobci dne [datum] přidělovat práci, kdy téhož dne předal žalobce veškeré klíče od provozovny žalované panu [příjmení]. Žalobci byla dne [datum] doručena výzva žalované k nástupu do práce ze dne [datum], ve které žalovaná vyzvala žalobce, aby se dne [datum] v [údaj o čase] hodin dostavil do práce, kde mělo být žalobci umožněno pokračovat v přidělované práci po dobu občanského soudního řízení zahájeného na základě předchozí žaloby o určení, že pracovní poměr žalobce u žalované trvá. Žalobce výzvu převzal od provozovatele poštovních služeb dne [datum]. Žalobci bylo následně dne [datum] doručeno okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] dané z důvodu, že žalobce dne [datum] v [údaj o čase] hodin nenastoupil do práce. Žalobce dne [datum] zaslal jednateli žalované dopis, ve kterém sdělil, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum], které bylo žalobci doručeno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne [datum], považuje za neplatné a že nadále trvá na dalším zaměstnávání na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] a žádá, aby mu žalovaná začala přidělovat práci, přičemž je nucen podat žalobu na neplatnost rozvázání pracovního poměru. Žalovaná reagovala dopisem ze dne [datum], v němž sdělila žalobci, že z důvodu, že si včas nevyzvedl výzvy žalované k nástupu do práce, bylo přistoupeno k okamžitému zrušení pracovního poměru.

22. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:

23. Dle ust. § 48 odst. 1 ZP může být pracovní poměr rozvázán jen a) dohodou; b) výpovědí; c) okamžitým zrušením; d) zrušením ve zkušební době. Odst. 2 k tomu dále stanoví, že pracovní poměr na dobu určitou končí také uplynutím sjednané doby.

24. Dle ust. § 55 odst. 1 ZP může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, a) byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než 1 rok, nebo byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně 6 měsíců; b) porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

25. Dle ust. § 58 odst. 1 ZP pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

26. Dle ust. § 60 ZP musí zaměstnavatel i zaměstnanec v okamžitém zrušení pracovního poměru skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

27. Dle ust. § 65 odst. 2 ZP pokračuje-li zaměstnanec po uplynutí sjednané doby (§ 48 odst. 2) s vědomím zaměstnavatele dále v konání prací, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou.

28. Dle ust. § 84 ZP je zaměstnavatel povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 2 týdny a v případě konta pracovní doby 1 týden před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení.

29. Dle ust. § 350a ZP se týdnem pro účely tohoto zákona rozumí 7 po sobě následujících kalendářních dnů.

30. Dle ust. § 334 odst. 1 ZP písemnosti týkající vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou mzdový výměr (§ 113 odst. 4) nebo platový výměr (§ 136) a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (dále jen "písemnost"), musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou.

31. Dle ust. § 336 odst. 1 ZP ve znění platném a účinném do 30. 7. 2020 písemnost, kterou doručuje zaměstnavatel prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, zasílá zaměstnavatel na poslední adresu zaměstnance, která je mu známa. Písemnost může být doručena také tomu, koho zaměstnanec k přijetí písemnosti určil na základě písemné plné moci s úředně ověřeným podpisem zaměstnance. Odst. 3 k tomu dále stanoví, že nebyl-li zaměstnanec, kterému má být písemnost doručena prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, zastižen, uloží se písemnost v provozovně provozovatele poštovních služeb nebo u obecního úřadu. Zaměstnanec se vyzve písemným oznámením o neúspěšném doručení písemnosti, aby si písemnost do 10 pracovních dnů vyzvedl; zároveň se mu sdělí, kde, od kterého dne a v kterou dobu si může písemnost vyzvednout. V oznámení podle věty druhé musí být zaměstnanec rovněž poučen o následcích odmítnutí převzetí písemnosti nebo neposkytnutí součinnosti nezbytné k doručení písemnosti. Dle odst. 4 je povinnost zaměstnavatele doručit písemnost splněna, jakmile zaměstnanec písemnost převezme. Jestliže si zaměstnanec písemnost (odstavec 3) nevyzvedne do 10 pracovních dnů, považuje se za doručenou posledním dnem této lhůty; tato nedoručená písemnost se odesílajícímu zaměstnavateli vrátí. Jestliže zaměstnanec doručení písemnosti prostřednictvím provozovatele poštovních služeb znemožní tím, že poštovní zásilku obsahující písemnost odmítne převzít nebo neposkytne součinnost nezbytnou k doručení písemnosti, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy ke znemožnění doručení písemnosti došlo. Zaměstnanec musí být doručovatelem poučen o následcích odmítnutí převzetí písemnosti; o poučení musí být proveden písemný záznam.

32. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu soud dospěl k těmto právním závěrům:

33. Soudem byla nejdříve řešena předběžná otázka spočívající v tom, zda byl pracovní poměr žalobce, který byl pracovní smlouvou ze dne [datum] sjednán na dobu určitou, přeměněn po [datum] na pracovní poměr na dobu neurčitou. Podle § 65 odst. 2 ZP platí, že o pracovní poměr na dobu neurčitou se jedná, pokračuje-li zaměstnanec po uplynutí sjednané doby s vědomím zaměstnavatele dále v konání prací. Uvedené ustanovení se uplatní jen tehdy, pokračuje-li zaměstnanec v práci, aniž by se o tom se zaměstnavatelem výslovně dohodl; byla-li mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem uzavřena dohoda o době trvání pracovního poměru, řídí se práva a povinnosti stran nadále tímto ujednáním. Konáním prací se v § 65 odst. 2 ZP rozumí výkon jakékoli práce pro zaměstnavatele, tedy také výkon jiné práce, než kterou dosud vykonával, popřípadě též práce jiného druhu, než které měl konat podle pracovní smlouvy nebo jmenování na vedoucí pracovní místo. Dle výpovědi svědků i uceleného celku provedených důkazů má soud za prokázané, že pracovní poměr žalobce trval i po [datum] a došlo tak k jeho přeměně z doby určité na dobu neurčitou, když žalobce ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] pokračoval v práci v provozovně žalované s vědomím jednatele žalované, pana [příjmení], který měl nad restaurací kancelář a pravidelně se v ní vyskytoval a [anonymizováno] restaurace žalované, paní [příjmení], když tato se rovněž pravidelně vyskytovala v restauraci a byla zodpovědná za vyhotovování rozvrhu směn na pracovišti. Žalobce byl za měsíc [anonymizováno] [rok] uveden a vyplněn v rozvrhu směn, a to ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], kdy pracoval na pracovišti v rámci [anonymizována čtyři slova], a ve výše uvedených dnech nebyl v restauraci jiný [anonymizováno], který by pracoval namísto žalobce. Žalobce svou přítomnost na pracovišti prokázal taktéž výpisem z elektronické evidence tržeb za období od [datum] [údaj o čase] hod. do [datum] [údaj o čase] hod., fotokopiemi účtenek a seznamu uzávěrek a rovněž nahrávkou, na níž provádí zúčtování za den [datum]. Žalovaná pak ani netvrdila, že by v období od [datum] do [datum] zaměstnávala na pracovní pozici žalobce jiného [anonymizováno] v situaci, kdy bylo třeba [anonymizováno] v rámci každé směny v restauraci žalované, a číšníci měli od restaurace klíče, které žalobce předával zástupci žalované teprve dne [datum]. Dle § 65 odst. 2 ZP a ustálené rozhodovací praxe platí, že s vědomím zaměstnavatele koná zaměstnanec práci vždy, jestliže zaměstnavatel o pokračování v práci zaměstnancem ví (byl o něm informován) a je s touto informací srozuměn. Nestačí však, aby zaměstnavatel postoj k další práci zaměstnance zaujal jen ve svém vědomí, podstatné je, aby případný nesouhlas projevil i navenek. Z provedeného dokazování vyplynulo, že se v období od [datum] do [datum] zdržovali v restauraci žalované jednatel žalované, pan [příjmení], a [anonymizováno] žalované, paní [příjmení], přičemž ani jeden z nich nijak neprojevil nesouhlas s výkonem práce žalobce v restauraci, jak je ust. § 65 odst. 2 ZP požadováno. Věděli-li vedoucí pracovníci žalované o dalším výkonu práce ze strany žalobce a nezakázali-li výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím o projevu vůle žádné pochybnosti žalobci v práci pokračovat, lze dovozovat, že s dalším trváním pracovního poměru byli srozuměni a že tak má pracovní poměr nadále platit za uzavřený na dobu neurčitou. K tomu postačuje, pokud o tom, že žalobce pro žalovanou dále koná práci i po skončení sjednaného pracovního poměru na dobu určitou věděl i nejbližší nadřízený vedoucí zaměstnanec, tj. jakýkoli vedoucí zaměstnanec, který je (před uplynutím sjednané doby určité byl) žalobci jako zaměstnanci nadřízen, v daném případě pak u žalované její jednatel, pan [příjmení], či [anonymizováno] restaurace, paní [příjmení]. Na základě výše uvedeného soud uzavřel, že došlo k přeměně pracovního poměru žalobce na dobu neurčitou, a tento pracovní poměr tak v době doručení okamžitého skončení pracovního poměru žalovanou dne [datum] stále trval.

34. Dále se soud zabýval důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru. Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být dle § 55 odst. 1 písm. b) ZP v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou druhého účastníka pracovního poměru k tomu, že rozvazuje pracovní poměr, aby nevznikaly pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit. Je tedy třeba uvést konkrétní údaje o tom, kdy, kde, jakým jednáním a která konkrétní povinnost měla být porušena. Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru tedy musí být konkretizován uvedením skutečností, v nichž účastník spatřuje naplnění zákonného důvodu tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se pracovní poměr okamžitě zrušuje, přičemž zároveň tento důvod nesmí být dodatečně měněn. Z výše uvedeného vyplývá, že důvod mimo sdělení žalované, tedy, že se žalobce„ nejpozději do [datum] v [údaj o čase] hodin nedostavil do práce“, nelze ve vztahu k žalobci dále rozšiřovat. 35. [příjmení] žalovanou uvedený důvod okamžitého zrušení pracovního poměru je potom nedostatečný, když – jak vyplývá z konstantní judikatury - jeden zmeškaný den na pracovišti není důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru (k tomu srov. předně rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4781/2008, či rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 3019/2000). Skutečnost, že zaměstnanec neomluveně zameškal práci, totiž ještě neznamená, že je bez dalšího dán důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) ZP. Každé porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, má-li být důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, musí dosáhnout intenzity„ zvlášť hrubého způsobu“, což znamená, že i při neomluveném zameškání práce zaměstnancem je nutno se zabývat tím, zda se jedná o ojedinělé nebo opakované jednání, v jaké časové souvislosti, přihlédnout k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, k míře jeho zavinění, ke způsobu porušení této povinnosti, k důsledkům porušení povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Nelze tedy obecně stanovit ani množstevní (1, 2, 5, apod.), ani časovou (v jednom týdnu, měsíci, půl roce, apod.) hranici, jejímž dosažením se neomluvené zameškání práce zaměstnancem stává„ automaticky“ důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) ZP. Skutečnost, že se žalobce dne [datum] v [údaj o čase] hodin nedostavil do práce tedy jako důvod okamžitého zrušení pracovního poměru s přihlédnutím k okolnostem daného případu a závažnosti porušení povinnosti nepostačuje.

36. Nad rámec soud uvádí, že okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem zákon charakterizuje jako„ výjimečné“. U důvodu uvedeného v § 55 odstavci 1 pod písm. b) ZP bude požadavek„ výjimečnosti“ naplněn zejména v případech tak závažného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby. Pro posouzení, zda jsou v daném případě dány takové okolnosti, které odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli (ne) lze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance dále zaměstnával, budou většinou rozhodující konkrétní okolnosti, za nichž k důvodu pro rozvázání pracovního poměru došlo, s přihlédnutím k tomu, jaký dopad na plnění funkcí zaměstnavatele na jedné straně a na postavení zaměstnance (například vzhledem k jeho osobním, rodinným a majetkovým poměrům) na straně druhé by jeho další zaměstnávání (případně do uplynutí výpovědní doby) v prvním případě či skončení pracovního poměru ve druhém případě mělo. V tomto ohledu mají význam také dosavadní pracovní výsledky a postoj zaměstnance k plnění pracovních úkolů. Pro použití tohoto důvodu skončení pracovního poměru musí být splněny dva předpoklady. Zaměstnanec musí porušit některou z povinností, jež vyplývá z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci (zejména § 38 odst. 1 písm. b) ZP, § 301 ZP a § 304 ZP), a zároveň musí toto porušení povinnosti dosáhnout zvlášť hrubé intenzity. Jednotícím kritériem všech povinností, jejichž porušení může být důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, je, že se musí jednat o povinnosti vyplývající z toho pracovního vztahu, který má být tímto způsobem ukončen. Na základě výše uvedeného má soud za to, že je okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] neplatné. Ze strany žalované pak bylo pochybeno již ohledně doručování výzvy k nástupu do práce ze dne [datum] a okamžitého skončení pracovního poměru ze dne [datum], když pro doručování písemností v rámci pracovního práva se uplatní § 334 odst. 1 ve spojení s § 336 odst. 1 ZP ve znění platném a účinném do 30. 7. 2020. Podle těchto ustanovení byla výzva k nástupu do práce ze dne [datum] žalobci řádně doručena až dne [datum], jak ostatně sám žalobce uvádí, a okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] bylo žalobci doručeno až dne [datum]. Výzva k nástupu do práce dne [datum] v [údaj o čase] hodin tak nebyla žalobci doručována s dostatečným předstihem a dá se tak považovat ze strany žalované za ryze účelovou, zvláště v situaci, kdy si žalobce ke dni [datum] výzvu ještě ani nepřevzal, a žalovaná brala nedodržení v ní stanovené povinnosti za natolik závažné, že pro ni představovala důvod pro následné okamžité zrušení pracovního poměru.

37. Žalované rovněž neprokázala, že by byl žalobce informován o rozvrhu směn, a to nejpozději 2 týdny před nástupem do práce, jak byla povinna učinit na základě § 84 ZP. K tomu soud uvádí, že žalovaná jako zaměstnavatel byla povinna informovat žalobce jako zaměstnance o rozvrhu směn bez ohledu na způsob rozvržení pracovní doby, a byla též povinna včas připravit písemné rozvrhy pro celé období, na které je pracovní doba rozvržena, jinak by se vystavovala riziku sankce ze strany inspekce práce až do výše [částka].

38. Z důvodů uvedených výše soud rozhodl tak, že žalobě vyhověl a uložil žalované, aby nahradila žalobci náklady řízení.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za účast na jednání soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky [částka] za účast na jednání soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., dvě náhrady za promeškaný čas cestou [obec] – [obec] a zpět ([anonymizováno] hodiny) á [částka] v celkové výši [částka] dle § 14 odst. 1 písm. a) a. t., náhrady za promeškaný čas vzniklý zpožděním soudního jednání ze dne [datum] ve výši [částka] dle § 14 odst. 1 písm. b) a. t., hotové výdaje tvořené cestovným [obec] – [obec] a zpět ze dne [datum] a [datum] v celkové výši [částka] a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

40. Pokud jde o lhůtu k plnění, uložil soud zaplacení náhrady nákladů řízení ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. s tím, že částka náhrady nákladů řízení je splatná k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).