39 C 123/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Tvrdkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 100 000 Kč s přísl.

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 100 000 Kč od 29. 10. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč.

III. O nákladech opatrovníka žalobkyně bude rozhodnuto samostatným usnesením.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 14.9.2017 domáhala náhrady za přiměřené zadostiučinění ve výši 100.000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tak, že újma, která jí byla způsobena vznikla tím, že dne [datum] byla konfrontována příslušníky celní správy ve věci daňové exekuce jiného daňového subjektu, která však ve své podstatě neměla být nikdy vedena. Uvedla, že její nárok je založen na ustanovení § 13 ve spojení s ustanovením § 31a zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Uvedla, že na základě rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR, [anonymizováno] [pobočka] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto o vzniku přeplatku na dávce [anonymizováno 5 slov] příspěvek [anonymizována tři slova], ve výši 200.000 Kč a povinnosti vrátit uvedený přeplatek, se Úřad práce ČR obrátil na Policii ČR s trestním oznámením ve věci [anonymizována dvě slova], a dále v rámci výkonu dělené správy ze strany celní správy došlo k vedení daňové exekuce. Obě uvedená rozhodnutí Úřadu práce ČR i Ministerstva práce a sociálních věcí byla rozhodnutím Ministryně práce a sociálních věcí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] [rok] [číslo] zrušena. Dále žalobkyně uváděla, že identifikace fyzické osoby se provádí na základě jejího jména, příjemní a data narození. Tvrzení správce daně, že vede daňové řízení s osobou shodného příjmení, jako je příjmení stěžovatelky, je tak prostou výmluvou a bagatelizující skutečný stav věci. Dne [datum] úřední osoby správce daně použily ke vstupu do [anonymizováno] objektu nikoliv oficiálního vchodu z této ulice, ale z ulice [ulice], a to vjezdem, který je určen jen pro služební motorová vozidla. Úřední osoby správce daně tak vstoupily do objektu na základě nezákonného rozhodnutí nebo na základě nesprávného úředního postupu. Do vrátnice pak byla zavolána žalobkyně namísto hledané [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Tento zásah tak byl nezákonný, neshledal žádný z legitimních cílů a nebyl nezbytný v demokratické společnosti. Nemajetková újma spočívá v narušení osobního zájmu žalobkyně, která nemá měřitelnou hodnotu v penězích, ale spočívá v oprávněně úkorném pocitu žalobkyně. Žalobkyně se tak z toho důvodu cítí být poškozenou. Protože v rámci [anonymizována dvě slova] se již žalobkyně ocitla v postavení obžalované, a to z [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], kdy však byla rozsudkem [název soudu], sp. zn. [spisová značka] plně zproštěna obžaloby a usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] – [číslo] - [číslo] bylo trestní stíhání odloženo s tím, že se nejedná o podezření z [anonymizována dvě slova], tak nelze tyto opakující se zásahy do soukromí žalobkyně považovat za zákonné či právně přiměřené. S ohledem na skutečnost, že správce daně spletl žalobkyni s [jméno] [celé jméno žalobkyně] došlo u žalobkyně k zásahu do její ochrany soukromého a osobního života včetně neoprávněného zásahu do jejího [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně byla ve [anonymizována dvě slova] ke státu od roku [rok], byla účastnicí několika [anonymizována dvě slova], přesto však fámy /debaty v prostředí [anonymizováno] o problémech s celníky a daňovou exekucí měly dopad na neprodloužení její [anonymizována tři slova].

2. Ve svém doplnění žaloby ze dne 9.11.2017 uvedla, že v rámci správního řízení ve věci nároku na příspěvek na [anonymizována dvě slova] zastupovala žalobkyně svoji [role v řízení] [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Naopak v rámci správního řízení o vrácení přeplatku již žalobkyně procesním zástupcem nebyla.

3. Žalovaná se k věci vyjádřila svým podáním ze dne 9.2.2018 s tím, že žalobou uplatněný nárok v celém rozsahu neuznává. Na svou obranu uvedla, že hodnocení, zda měla být či neměla vedena daňová exekuce, žalobkyni nepřísluší, neboť nebyla účastníkem příslušného daňového řízení. Dále žalovaná potvrdila, že žalobkyně byla dne [datum] konfrontována úředními osobami příslušného celního orgánu, na adrese, na kterou úřední osoby doručovaly písemnost určenou daňovému subjektu. Při tomto pokusu o doručení však vyšlo najevo, že na této adrese se vyskytuje osoba stejného příjmení jako daňový subjekt. K námitce žalobkyně, že úřední osoby do budovy vstoupily jiným než oficiálním vchodem uvedla, že proti tomuto postupu by se mohl bránit leda vlastník nemovitosti, kterým je [země]. Žalovaná se domnívá, že v tomto případě nelze žalovaný skutek podřadit ani pod zákonnou úpravu nesprávného úředního postupu a má za to, že provádění místního šetření dne [datum] úředními osobami příslušného celního orgánu nebyl porušen uvedený daňový řád ani jiný obecně závazný právní předpis. Závěrem uvedla, že se domnívá, že zde absentuje protiprávní skutek, a to nesprávný úřední postup, z toho vyplývá i absence příčinné souvislosti mezi protiprávním skutkem a vznikem škody.

4. Usnesením ze dne 31.10.2018, č.j. 39 C 123/2017-49 soud ustanovil žalobkyni opatrovníka [příjmení] [jméno] [příjmení], a to s ohledem na dlouhodobou pracovní neschopnost žalobkyně. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, které bylo následně Městským soudem v Praze pod č.j. 54 Co 427/2019-69 dne 15.1.2020 jako opožděné odmítnuto.

5. Při jednání dne 22.7.2020 byl opatrovník žalobkyně poučen dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby dotvrdil a prokázal, v čem spočívá nesprávný úřední postup žalované a dotvrdil veškeré skutkové okolnosti nesprávného úředního postupu, a to pod tíhou neunesení důkazního břemene. K tomu opatrovník uvedl, že nesprávný úřední postup spočíval v překročení přiměřenosti postupu správního orgánu a v necitelném vstupu správního orgánu do prostor zaměstnání žalobkyně. K tomu navrhl důkaz výpovědí svědků, osob provádějící šetření, tj. osob, kteří si zavolali žalobkyni k zjištění totožnosti.

6. Soud k věci provedl následující dokazování:

7. Z rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], z rozhodnutí Úřadu práce České republiky [anonymizována dvě slova] [pobočka] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], z rozhodnutí Ministryně práce a sociálních věcí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a rozhodnutí Ministryně práce a sociálních věcí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] - [číslo] bylo zjištěno, že všechna uvedená rozhodnutí se týkají [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození]. Předmětem uvedených rozhodnutí bylo vrácení příspěvku na [anonymizována dvě slova] ve výši 200 000 Kč. Z rozhodnutí vyplývá, že dne [datum] podala oprávněná osoba ([jméno] [celé jméno žalobkyně]) prostřednictvím zmocněnce [celé jméno žalobkyně] žádost o příspěvek na [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] v hodnotě 350 000 Kč. Vzhledem k tomu, že [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobkyně] ve lhůtě do 3 měsíců od vyplacení příspěvku neosvědčila, že poskytnuté finanční prostředky použila v souladu s rozhodnutím, rozhodl Úřad práce ČR o povinnosti tento příspěvek vrátit. Rozhodnutí Úřadu práce České republiky [anonymizována dvě slova] [pobočka] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] přezkoumalo k podanému odvolání [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobkyně] Ministerstvo práce a sociálních věcí dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a odvolání zamítlo. Následně bylo rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] zrušeno rozhodnutím Ministryně práce a sociálních věcí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] z důvodu nezákonnosti a věc byla vrácena Úřadu práce ČR [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] k novému projednání. Nezákonnost rozhodnutí MPSV ze dne [datum], kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ze dne [datum] spočívá v tom, že tímto rozhodnutím byla uložena povinnost vrátit přeplatek na dávce ve výši 200 000 Kč do [datum], tedy se zpětnou účinností.

8. Z vyrozumění o výsledku šetření stížnosti ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že Celní úřad pro [územní celek] přezkoumal stížnost žalobkyně a tuto vyhodnotil jako nedůvodnou. Ve vyrozumění uvedl, že dne [datum] se úřední osoby správce daně dostavily na adresu [adresa], aby zde provedly místní šetření za účelem ohledání na místě, které při správě daní vyšlo najevo, a na kterém bylo daňovému subjektu, odlišnému od osoby stěžovatelky, orgány veřejné správy doručována písemnost. Dále zde bylo uvedeno, že rozhodnými skutečnosti jsou, že správce daně vede daňové řízení s osobou stejného příjmení, jako je příjmení stěžovatelky a správci daně byla orgánem veřejné moci (ministerstvo práce a sociálních věcí) v rámci daňového řízení s osobou shodného příjmení, doručena písemnost na které je uvedena adresa [adresa]. Úřední osoby se proto uvedeného dne dostavily na tuto adresu, aby zde formou místního šetření provedly ohledání místa s cílem zjistit, jaká je povaha přítomnosti daňového subjektu na uvedené adrese, zda se jedná o adresu toliko pro doručování nebo o adresu, kde se daňový subjekt zdržuje. Výsledkem tohoto šetření pak bylo, že na uvedené adrese se daňový subjekt nezdržuje, ale nachází se zde pouze stěžovatelka, která je s daňovým subjektem v příbuzenském vztahu a na uvedené adrese za něj přebírala poštu.

9. Z daňového dokladu z lékárny [anonymizováno] [jméno] bylo zjištěno, že žalobkyně si vyzvedla lék [anonymizováno].

10. Z žádosti na náhradu nemajetkové újmy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně uplatnila u Ministerstva financí nárok na nemajetkovou újmu. V žádosti uvedla, že identifikace osoby se provádí na základě jejího jména, příjmení a data narození a tvrzení správce daně, že vede daňové řízení s osobou shodného příjmení, jako je příjmení žalobkyně, je tak pouhou výmluvou. Uvedla, že dne [datum] úřední osoby správce daně použily ke vstupu do objektu na adrese [adresa], jiného než hlavního vchodu. Pokud by úřední osoby správce daně skutečně hledaly [jméno] [celé jméno žalobkyně], nemohla být nikdy do vrátnice přivolána žalobkyně. V důsledku nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu při vstupu úředních osob správce daně do vojenského objektu a dále pak z nesprávného úředního postupu při jednání s žalobkyní o okolnostech daňové povinnosti došlo k zásahu do její ochrany soukromého a osobního života včetně neoprávněného zásahu do jejího služebního poměru. Odkaz správce daně na ust. § 82 odst. 1 daňového řádu je jen pouhým bagatelizováním věci samé.

11. Z dopisu Ministerstva financí ze dne [datum] bylo zjištěno, že ministerstvo po posouzení všech relevantních skutečností žalobkyni sdělilo, že nebyly splněny zákonné podmínky pro přiznání náhrady nemajetkové újmy. Uvedlo, že nárok na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím mají pouze účastníci řízení, ve kterém bylo toto řízení vydáno. Dle zjištěných skutkových okolností takové řízení v případě žalobkyně nebylo vydáno. Co se týče nesprávného úředního postupu nebylo ministerstvem zjištěno, že by k němu došlo. Způsob či umožnění vjezdu celních orgánů do areálu [anonymizována tři slova] jistě nelze považovat za porušení obecně závazných právních předpisů. Stejně tak nelze za nesprávný úřední postup považovat ani místní šetření v souvislosti s prověřením skutečností rozhodných pro správu daní dle § 80 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.

12. Soud zamítl provedení důkazu svědeckými výpověďmi osob provádějící šetření, tj. osob, kteří si zavolaly žalobkyni k zjištění její totožnosti, a to z důvodu nadbytečnosti.

13. Po právní stránce soud posoudil věc takto:

14. Dle ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ zák. č. 82/1998 Sb.“) stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Dle ustanovení § 7 odst. 1 a 2 zák. č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

16. Dle ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Dle ustanovení § 80 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „zák. č. 280/2009“) správce daně může provádět místní šetření. V rámci tohoto postupu správce daně zejména vyhledává důkazní prostředky a provádí ohledání u daňových subjektů a dalších osob zúčastněných na správě daní, jakož i na místě, kde je to vzhledem k účelu místního šetření nejvhodnější.

18. Dle ustanovení § 81 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb. úřední osoba provádějící místní šetření má v době přiměřené předmětu místního šetření, zejména v době provozu, právo na přístup na pozemky, do každé provozní budovy, místnosti a místa, včetně dopravních prostředků a přepravních obalů, k účetním záznamům nebo jiným informacím, a to i na technických nosičích dat, v rozsahu nezbytně nutném pro dosažení cíle správy daní. Toto právo má též, jde-li o obydlí, které daňový subjekt užívá současně pro podnikání, je-li to nezbytné a nelze-li rozhodné skutečnosti zjistit jiným způsobem.

19. Dle ustanovení § 82 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb. daňový subjekt a další přítomné osoby jsou povinny poskytnout úřední osobě, která provádí místní šetření, všechny přiměřené prostředky a potřebnou součinnost k účinnému provedení místního šetření.

20. Na základě shodných tvrzení účastníků, provedených důkazů a právní stránce věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Skutkový stav byl v této věci v podstatě nesporný. Žalobkyně se domáhala náhrady za přiměřené zadostiučinění v penězích ve výši 100 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že zastupovala svou [role v řízení] [jméno] [celé jméno žalobkyně] v rámci správního řízení ve věci nároku na příspěvek na [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova], kdy na základě žádosti o příspěvek ze dne [datum] bylo [role v řízení] [role v řízení] [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobkyně] vyplaceno 200 000 Kč. Vzhledem k tomu, že [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobkyně] do 3 měsíců od vyplacení příspěvku neosvědčila, že poskytnuté finanční prostředky použila v souladu s rozhodnutím, rozhodl Úřad práce ČR o povinnosti tento příspěvek vrátit. Rozhodnutí Úřadu práce České republiky [anonymizována dvě slova] [pobočka] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] přezkoumalo k podanému odvolání [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobkyně] Ministerstvo práce a sociálních věcí dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a odvolání zamítlo. Následně bylo rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] zrušeno rozhodnutím Ministryně práce a sociálních věcí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] z důvodu nezákonnosti a věc byla vrácena Úřadu práce ČR [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] k novému projednání. V mezidobí se Úřad práce [anonymizováno] [obec] obrátil na Policii ČR s trestním oznámením ve věci [anonymizována dvě slova] a dále na celní správu k vedené daňové exekuce. Za účelem zjištění dalšího skutkového stavu celní správa se snažila vyhledat [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobkyně], [role v řízení] [role v řízení]. Za tím účelem chtěla provést místní šetření na adrese [adresa], kde v minulosti zmíněná [jméno] [celé jméno žalobkyně] poštu převzala. Do vrátnice uvedeného objektu byla proto zavolána žalobkyně, osoba stejného příjmení, kde po zjištění, že se jedná o jinou osobu, tj. neshodovalo se jméno a datum narození, bylo šetření celní správy ukončeno. Žalobkyně pak pracovníkům celní správy sdělila skutečnou adresu [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobkyně] a pracovníci celního úřadu odešli. Touto žalobou se pak žalobkyně domáhá finančního odškodnění za útrapy, které jí byly způsobeny tím, že byla zcela neoprávněně přivolána celní správou.

21. K uvedenému soud nejprve uvádí, že pokud se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí, tak k tomu žalobkyně není aktivně legitimována. Je pravdou, že rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo zrušeno rozhodnutím Ministryně práce a sociálních věcí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] z důvodu nezákonnosti, nicméně žalobkyně nebyla účastníkem uvedeného řízení. Uvedená rozhodnutí se týkala [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození] a žalobkyně v tomto řízení nevystupovala ani jako vedlejší účastník. Dle ustanovení § 7 zákona č. 82/1998 Sb. má právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastník řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla účastníkem žádného ze jmenovaných řízení a ani jím býti neměla, nemůže být ve věci aktivně legitimována. Již z tohoto základního důvodu, nemohl žalobkyni vzniknout nárok na přiměřené zadostiučinění.

22. K nároku žalobkyně na přiměřené zadostiučinění z důvodu nesprávného úředního postupu soud uvádí, že ani tady nemohla být žalobkyně úspěšná. Při jednání právní zástupce žalobkyně uvedl, že nesprávný úřední postup žalované spočíval v překročení přiměřenosti správního orgánu a v necitelném vstupu do prostor zaměstnání žalované. K tomu soud uvádí, že byť není nesprávný úřední postup v zákoně přesně definován, judikatura dovodila, že nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání správního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Jedná se tedy o deliktní jednání státu. Pokud však pracovníci celního úřadu prováděli v místě zaměstnání žalobkyně místní šetření, resp. chtěli provést místní šetření, když hledali [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobkyně] a za tím účelem si zavolali žalobkyni, osobu totožného příjmení, nelze toto jednání rozhodně podřadit pod jednání deliktní. Pracovníci celní správy naopak postupovali zcela v souladu s ust. § 80 a násl. zák. č. 280/2009 Sb., když chtěli provést místní šetření na adrese, která jim byla známa jako adresa pro doručování u [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Teprve po zjištění, že se zde jmenovaná [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobkyně] nenachází, neboť se jedná o pracoviště [anonymizována dvě slova] – paní žalobkyně, která v minulosti na tomto pracovišti přebírala poštu za svou [role v řízení], tito odešli. Za necitlivý vstup jistě nelze pokládat skutečnost, že pracovníci správce daně vstoupili do objektu [ulice a číslo], [číslo], [obec] jiným než hlavním vchodem, tj. nikoliv z ulice [ulice], ale z ulice [anonymizována dvě slova]. Podstatné je, že i tento druhý vchod je veřejně přístupný a z hlediska odpovědnosti státu je zcela nerozhodné, jakým vchodem pracovníci správce daně do objektu vstupují.

23. Na základě všech uvedených skutečností soud uzavírá, že se nejednalo o nesprávný úřední postup a tudíž žalovaná nemůže nést následky za případný vznik újmy žalobkyni.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v návaznosti na výrok I. podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. tak, že je žalobkyně povinna do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč (výrok II.) Dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř., dle kterého účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2, a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem, ve spojení s ustanovením § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to za 3 úkony (přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na soudním jednání).

25. O náhradě nákladů opatrovníka bude rozhodnuto samostatným usnesením.