39 C 197/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Martiny Tvrdkové a přísedících Mgr. Marka Kubíka a Zdeňky Vranovské ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 73 803 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 73 803 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 44 642 Kč od [datum] do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 29 126 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení částku 30 069 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.</b> 1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 73 803 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že byl zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum]. V pracovním poměru byl po dobu 41 kalendářních dní, ode dne [datum] do [datum], kdy byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena dohoda o ukončení předmětného pracovního poměru označená jako„ Výpověď pracovní smlouvy dohodou ve zkušební době“. Na základě pracovní smlouvy vykonával žalobce práci za sjednanou mzdu ve výši 9 EUR na hodinu, přičemž v návaznosti na skutečnost, že sjednaným místem výkonu práce byla Spolková republika Německo, byl mezi žalobcem a žalovanou uzavřen ústní dodatek pracovní smlouvy, na jehož základě se žalovaná coby zaměstnavatel zavázala žalobci zaplatit diety ve výši 6 EUR za každý den práce, jakožto součást výdělku, zahrnující náklady na cestovné, stravné a ubytování, které žalovaná žalobci zprostředkovala. Za celé období trvajícího pracovního poměru žalobce odpracoval klient celkem 360 hodin včetně práce přesčas a práce o víkendech. V návaznosti na výše uvedené žalobce eviduje za žalovanou pohledávku z titulu dlužné mzdy za celkové období pracovního poměru ve výši 3 444 EUR, z nichž za období prvních čtyř týdnů náleží žalobci 2 394 EUR splatných dle čl. 5 pracovní smlouvy ke dni [datum] a za zbývající období náleží žalobci 1 050 EUR splatných ke dni [datum]. Na žádost žalobce pro účely Úřadu práce bylo ze strany žalované dne [datum] vystaveno potvrzení o průměrném výdělku zaměstnance, dle něhož činil průměrný čistý výdělek žalobce coby zaměstnance pro období od [datum] do [datum] částku ve výši 45 320,68 Kč. Žalobce požaduje zaplatit mzdu v Kč. Žalobce tedy eviduje za žalovanou pohledávku z titulu dlužné čisté mzdy (po odečtení zdravotního a sociálního pojištění a zálohy na daň) za celé období pracovního poměru v celkové výši 73 803 Kč sestávající z částky 50 336 Kč vypočtené dle devizového kurzu EUR/CZK v hodnotě 27, 105 Kč ke dni [datum] a z částky 23 467 Kč vypočtené dle devizového kurzu EUR/CZK v hodnotě 27, 220 Kč ke dni [datum] stanovenými Českou národní bankou.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum] a uvedla, že nárok v žalobě uplatněný neuznává. Potvrdila, že žalobce pracoval u žalované v období od [datum] do [datum] Dohoda o skončení pracovního poměru byla podepsána z důvodu prosby žalobce, aby tento mohl nastoupit do nového zaměstnání a nedopustil se porušení kázně. Žalobce opustil pracoviště v SRN a při svém odjezdu nezajistil u zadavatele žalované podpis nutných dokumentů (záznam o provedení práce, výkaz hodin). Na základě tohoto kroku zaměstnance pak zaměstnavatel nemohl nárokovat úhradu provedené práce u zadavatele, když neměl potřebné podklady pro fakturaci. Zadavatel zaměstnavatele dosud za provedené práce nezaplatil s odvoláním, že nebyl doložen stavbyvedoucím podepsaný seznam provedených prací. Tímto jednáním žalovaný (myšleno žalobce – poznámku soudu) způsobil zaměstnavateli škodu ve výši 10 000 EUR.

3. K jednání dne [datum] se žalovaná nedostavila a soud jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti.

4. Soud k věci provedl následující dokazování:

5. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce pracoval u žalované od [datum]. Byl zaměstnán na dobu určitou do [datum] na pracovní pozici elektrikář – 3. skupina prací. [město] výkonu práce byla [příjmení] republika Německo. Ve smlouvě byla v čl. 4 sjednána zkušební doba v délce 3 měsíců. V čl. 5 byla upravena mzda, která činila 9 Eur/hod, byla splatná měsíčně, vždy k 25. dni následujícího měsíce. Pracovní doba činila dle čl. 8 smlouvy 40 hodin týdně.

6. Z výpovědi pracovní smlouvy dohodou ve zkušební době ze dne [datum] bylo zjištěno, že pracovní poměr byl ukončen dohodou ve zkušební době ke dni [datum], a to bez udání důvodu.

7. Z potvrzení o průměrném (pravděpodobném) výdělku ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná potvrdila, že průměrný hrubý měsíční výdělek žalobce činil částku 62 754 Kč.

8. Z výkazů práce žalobce, podepsané odpovědným pracovníkem bylo zjištěno, že žalobce odpracoval u žalované v týdnu od [datum] do [datum] celkem 6 dní od pondělí do soboty po 11 hodinách, v týdnu od [datum] do [datum] celkem 6 dní od pondělí do soboty po 11 hodinách, v týdnu od [datum] do [datum] celkem 6 dní od pondělí do soboty, s tím, že od pondělí do pátku odpracoval 11 hodin denně a v sobotu [datum] 4 hodiny za den, v týdnu od [datum] do 13. 9 2020 celkem 5 dní od pondělí do pátku po 11 hodinách.

9. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že tento se seznámil se zaměstnavatelem [datum], kdy mu zaměstnavatel pomocí sms nabídl práci v zahraničí v Německu. Dne 7. 8. podepsal pracovní smlouvu, nabral jednoho kolegu a jeli do [anonymizováno], kde byla stavba domova důchodců. Jeho práce spočívala v elektrikářských pracích, vyřezávání krabiček, dělání drážek, tahání kabelů a veškerého sádrování. Byla tam komplikace, že jeho kolegovi to moc nesedělo a tak musel dojet na své náklady pro jiného kolegu. Práce trvala od 6 hodin ráno do 6 večer, s tím, že jedna hodina se brala jako pauza. Takto to probíhalo do 19. 9., kdy dostal informaci, že jsou v „ červených“ číslech, tedy že jsou prodělečný. Dohodl se se zaměstnavatelem, že jsou prodělečný, stavba je prodělečná že ukončí pracovní poměr. Poslední den, kdy se dohodli na dohodě, se rovněž dohodli, že veškeré doklady dostane poštou. Ty potom dostal pouze pomocí emailu, výplatní pásku nedostal vůbec.

10. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce žalovanou částku po žalované vymáhal.

11. Z dopisu jednatele žalované [jméno] [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla ochotna i přes vzniklé škody vyplatit žalobci mzdu za období [datum] do [datum] a uvedla, že v tomto období pan žalobce pracoval řádně, řádně vyplnil všechny potřebné dokumenty a tyto odevzdal zodpovědnému pracovníkovi na stavbě. Za období [datum] do [datum] nelze mzdu vyplatit, jelikož žalobce nedodal potřebné dokumenty, které svým rychlým odjezdem ze stavby nestihl vypracovat a odevzdat zodpovědnému pracovníkovi na stavbě. Tímto jednáním vznikla žalované škoda, kdy žalovaná neobdržela podepsané výkazy provedených prací k fakturaci.

12. Na základě provedeného dokazování soud došel k tomuto závěru o skutkovém ději: žalobce byl kontaktován žalovanou pomocí sms s nabídkou práce v zahraničí. Dne [datum] podepsali pracovní smlouvu na dobu určitou do [datum]. Dle pracovní smlouvy měl žalobce vykonávat pracovní pozici elektrikáře s místem výkonu práce v Německu. Ve smlouvě byla sjednána zkušební doba v délce 3 měsíců. V čl. 5 byla upravena mzda, která činila 9 Eur/hod, byla splatná měsíčně, vždy k 25. dni následujícího měsíce. Pracovní doba činila dle čl. 8 smlouvy 40 hodin týdně. Žalobce ihned odjel ještě s kolegou do [anonymizováno], kde pracoval na stavbě domova důchodců. Žalobce na stavbě pracoval jako elektrikář, jeho práce spočívala v elektrických pracích jako je vyřezávaní krabiček, dělání drážek, tahání kabelů a veškerého sádrování. Pracoval v týdnu od [datum] do [datum] celkem 6 dní od pondělí do soboty 11 hodin denně, v týdnu od [datum] do [datum] celkem 6 dní od pondělí do soboty 11 hodin denně, v týdnu od [datum] do [datum] celkem 6 dní od pondělí do soboty, s tím, že od pondělí do pátku odpracoval 11 hodin denně a v sobotu [datum] 4 hodiny za den, v týdnu od [anonymizováno] do [datum] 5 dní od pondělí do pátku nejméně 8 hodin denně a v týdnu od [datum] do 13. 9 2020 celkem 5 dní od pondělí do pátku po 11 hodinách. V týdnu od [anonymizováno] do [datum] od pondělí do pátku nejméně 8 hodin denně. V průběhu měsíce září jej žalovaná kontaktovala s tím, že stavba je prodělečná a domluvila se s žalobcem na ukončení pracovního poměru dohodou. Dohodu o skončení pracovního poměru strany uzavřely dne [datum] s tím, že pracovní poměr byl ukončen ke dni [datum], a to bez udání důvodu. Žalovaná vystavila žalobci potvrzení o průměrném (pravděpodobném) výdělku ze dne [datum], dle kterého průměrný hrubý měsíční výdělek žalobce činil částku 62 754 Kč. Žalobce zaslal žalované dne [datum] předžalobní výzvu a dlužnou mzdu vymáhal. Jednatel žalované [jméno] [příjmení] dopisem ze dne [datum] výslovně uznal nárok žalobce na mzdu za období od [datum] do [datum] a uvedl, že v tomto období pan žalobce pracoval řádně, řádně vyplnil všechny potřebné dokumenty a tyto odevzdal zodpovědnému pracovníkovi na stavbě. Za období [datum] do [datum] dle jednatele žalované nelze mzdu vyplatit, jelikož žalobce nedodal potřebné dokumenty, které svým rychlým odjezdem ze stavby nestihl vypracovat a odevzdat zodpovědnému pracovníkovi na stavbě. Tímto jednáním vznikla žalované škoda, kdy žalovaná neobdržela podepsané výkazy provedených prací k fakturaci.

13. Po právní stránce soud posoudil věc takto:

14. Dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

15. Dle ustanovení § 66 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zák. práce“) zaměstnavatel i zaměstnanec mohou zrušit pracovní poměr ve zkušební době z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zaměstnavatel nesmí ve zkušební době zrušit pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnance. Pro zrušení pracovního poměru ve zkušební době se vyžaduje písemná forma, jinak se k němu nepřihlíží. Pracovní poměr skončí dnem doručení zrušení, není-li v něm uveden den pozdější.

16. Dle ustanovení § 144a odst. 4 ZP započtení proti pohledávce na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu smí být provedeno jen za podmínek stanovených v úpravě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy v občanském soudním řádu.

17. Předně soud k věci uvádí, že soud jednal dle shora uvedeného sut. § 101 odst. 3 o. s.ř. v nepřítomnosti žalované. V daném případě byla žalovaná o jednání dne [datum] vyrozuměna prostřednictvím datové schránky dne [datum]. Dne [datum] zaslala žalovaná, resp. jednatel žalované [jméno] [příjmení] omluvu z nařízeného jednání s odůvodněním, že mu byl proveden u zubního lékaře zákrok s extrakcí zubu a místo po vytrženém zubu jej stále bolí. Žádost o odročení jednání soudu neadresoval. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 20 Cdo 2873/2000 je omluva jako procesní úkon – jímž účastník informuje soud o tom, že se nedostaví k jednání nebo jinému úkonu soudu, k němuž byl předvolán, a o důvodech, pro které tak nemůže učinit – je účinná (v tom smyslu, že se účastník vůbec omluvil) tím, že se dostane do sféry soudu (adresáta omluvy). Soud tedy považoval omluvu z jednání za účinnou. Uvedené, tj. že omluva žalované byla k soudu doručena, však sama o sobě neznamená, že by tato omluva z jednání sama o osobě představovala důvod pro odročení jednání. Vzhledem k tomu, že žalovaná o odročení jednání nežádala, soud ve věci jednal v její nepřítomnosti, a to se všemi důsledky.

18. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím k právní stránce věci soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. Podstatou sporu byla skutečnost, že žalovaná odmítala zaplatit žalobci mzdu za práci vykonanou v měsíci [anonymizováno] [rok] (nejméně 19 dní) a za práci vykonanou v měsíci [anonymizováno] [rok] (nejméně 14 dní), a to s ohledem na skutečnost, že má vůči žalobci pohledávku ve výši 10 000 Eur za škodu, kterou jí žalobce způsobil svým rychlým odchodem a odjezdem. Soud zdůrazňuje, že žalovaná odpracované hodiny a dny žalobcem nikterak nezpochybňovala, v podání ze dne [datum] pak výslovně uznala období od [anonymizováno] do [datum], kde uvedla, že toto činí nesporným, žalobce dle žalované v tomto období pracoval řádně a řádně vyplnil všechny potřebné dokumenty a tyto odevzdal zodpovědnému pracovníkovi na stavbě.

19. Soud nicméně i přes shora uvedené provedl dokazování, zejména potvrzenými výkazy práce, ze kterých vyplynulo, že žalobce odpracoval u žalované v týdnu od [datum] do [datum] celkem 6 dní od pondělí do soboty po 11 hodinách, v týdnu od [datum] do [datum] celkem 6 dní od pondělí do soboty po 11 hodinách, v týdnu od [datum] do [datum] celkem 6 dní od pondělí do soboty, s tím, že od pondělí do pátku odpracoval 11 hodin denně a v sobotu [datum] 4 hodiny za den, v týdnu od [datum] do [anonymizována dvě slova] [rok] celkem 5 dní od pondělí do pátku po 11 hodinách. Vzhledem k tomu, že žalobci se nepodařilo dohledat (sehnat) další výkazy práce za zbývající týdny, soud postupoval ve zbývajících týdnech dle platné pracovní smlouvy, kde byla uvedena 40 hodinová týdenní pracovní doba.

20. Z provedených důkazů pak došel k závěru, že žalobce řádně doložil, že v měsíci srpnu odpracoval v týdnu od [datum] celkem 6 dní po jedenácti hodinách, tj. 66 hodin, v týdnu od [datum] rovněž 6 dní po 11 hodinách, tedy 66 hodin, v týdnu od [datum] 5 dní po 11 hodinách a 1 den 4 hodiny, celkem tedy 59 hodin, a poslední den [datum] odpracoval nejméně 8 hodin (dle pracovní smlouvy). V měsíci srpnu tak žalobce odpracoval nejméně 199 hodin. Za každou hodinu práce měl žalobce nárok na 9 Eur, tedy 1 791 Eur za měsíc [anonymizováno]. V ekvivalentu k českým korunám počítáno dle nálezu Ústavního sodu ČR, II. ÚS 219/10 ke dni splatnosti pohledávky, tedy ke dni [datum], měl žalobce nárok za měsíc srpen nejméně na částku 48 545 Kč.

21. V měsíci září žalobce řádně doložil, že odpracoval v týdnu od [datum] celkem 6 dní po 11 hodinách, v týdnu od [datum] se žalobci nepodařilo výkaz práce dohledat a soud tedy považoval za prokázané odpracování 4 dní po 8 hodinách a v týdnu od [datum] považoval soud za prokázané odpracování 5 dnů po 8 hodinách (dle pracovní smlouvy). Celkem tedy žalobce v měsíci [anonymizováno] odpracoval nejméně 127 hodin. Za každou hodinu práce měl žalobce nárok na 9 Eur, tedy 1 143 Eur za měsíc [anonymizováno]. V ekvivalentu k českým korunám počítáno dle nálezu Ústavního sodu ČR, II. ÚS 219/10 ke dni splatnosti pohledávky, tedy ke dni [datum], měl žalobce nárok za měsíc srpen nejméně na částku 31 112,46 Kč.

22. Vzhledem k tomu, že se žalobce domáhal po žalované zaplacení pouze částky 73 803 Kč za celé žalované období od [datum] do [datum] a dle provedeného dokazování by měl nárok na částku ještě vyšší, tj. nejméně 79 657,5 Kč plus dalších 6 Eur za den na dietách, tj. v měsíci srpnu 19 x 6 = 114 Eur (3 089,97 Kč) a v měsíci září 14 x 6 = 84 Eur (2 286,4 Kč), soud uzavírá, že žalobci tuto částku přiznal bez dalšího.

23. Podstatou sporu tak byla jediná právní otázka, a to, zda žalovaná mohla svou pohledávku započítat na plat žalobce či nikoliv. Pohledávka žalované byla tvrzenou (nikoliv doloženou) náhradou škody. K uvedenému soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 238/2019, dle které jednostranné započtení pohledávky zaměstnavatele na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu není přípustné, i kdyby byly dodrženy zákonné limity vyplývající z ustanovení § 278 a § 279 odst. 1 o.s.ř.. Zaměstnavatel je oprávněn započíst svou pohledávku na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu a provést srážku ze mzdy za účelem uspokojení svého nároku na náhradu škody jen na základě dohody o srážkách ze mzdy uzavřené se zaměstnancem. Žalovaná ničeho takového neuvedla a k jednání před soudem se nedostavila. Zbavila se tak i možnosti poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s. ř. a soud tedy uzavřel, že žádnou takovou dohodu s žalobcem neuzavřela. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuzavřela s žalobcem dohodu o srážkách ze mzdy a jednostranné započítání pohledávky žalované na náhradu škody není možné, soud nemohl jinak, než žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť oprávněnost nároku na zaplacení požadované mzdy v celkové výši 73 803 Kč nikdo nerozporoval.

24. Žalobci byl proti žalované přiznán též nárok na úroky z prodlení, a to podle ust. § 1970 o. z. od prvého dne prodlení s úhradou dlužné částky do zaplacení. Prodlení žalované nastalo den následující po splatnosti pohledávky, tedy vždy den po splatnosti výplaty mzdy, tj. [datum] a [datum]. Výše přiznaného úroku z prodlení vychází nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný právo na náhradu nákladů řízení v částce 30 069 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 691 Kč a dále z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 73 803 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) a. t., sestávající z částky 4 060 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 060 Kč za předžalobní výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 4 060 Kč za sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 060 Kč za vyjádření ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 060 Kč za účast na jednání soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., to vše včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a z náhrady za DPH ve výši 21 %, kterou je advokát povinen z odměny a náhrady hotových výdajů odvést. Soud dále uvádí, že nepřiznal požadovanou náhradu nákladů řízení za řízení před mediátorem či úkony s mediací související, a to z důvodu, že mediace je založena na principu dobrovolnosti. Platí sice, že pokud soud mediaci nařídí, jsou účastníci povinni se k mediátorovi dostavit, nicméně toto nařízení nemá žádný donucovací prostředek, jak setkání s mediátorem vynutit. Soud pouze může zohlednit neochotu účastníka řešit spor smírčí cestou před mediátorem tak, že mu nepřizná zcela nebo zčásti náhradu nákladů řízení, přestože byl ve věci částečně nebo i plně úspěšný.