39 C 200/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Tvrdkové a přísedících Mgr. Anny Diblíkové a Zdeňky Vranovské ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 107 949 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se co do částky 19 321 Kč s příslušenstvím zastavuje.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 67 664,4 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 349 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 12 711,6 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 12 711,6 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 12 133,8 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 4 622,4 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 41 986, 8 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 10 % ročně z částky 22 665,8 Kč od [datum] do zaplacení a ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 27 507 Kč</b> 1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 107 949 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že byl zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako údržbář. Pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou. Dne [datum] převzal žalobce výpověď z pracovního poměru dle ust. § 52 písm. c zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zák. práce“). Pracovní poměr tedy zanikl dne [datum]. V roce [rok] však byly žalobci vyplaceny pouze částky 12 124 Kč za [anonymizováno] [rok], 10 516 Kč za [anonymizováno] [rok]. Za měsíc [anonymizováno] až [anonymizováno] nebylo žalobci vyplaceno ničeho. Žalobce požaduje doplatit částku 2 349 Kč za [anonymizováno] [rok], částku 3 136 Kč za [anonymizováno] [rok], částku 16 949 Kč za [anonymizováno] [rok], částku 15 408 Kč za [anonymizováno] [rok] a částku 14 638 Kč za [anonymizováno] [rok]. Dále žalobce požaduje náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou. Uvedl, že žalovaná v roce [rok] dovolenou neurčila a žalobce dovolenou nečerpal. Uvedl, že průměrný výdělek za předchozí čtvrtletí je 96,6 Kč za hodinu a jemu zbývalo 8 dní dovolené. Požaduje tedy částku 6 163 Kč. Dále žalobce požaduje odstupné, neboť mu byla dána výpověď z organizačních důvodů. Celkem na odstupném požaduje částku 49 305 Kč.

2. Žalovaná se k věci vyjádřila podáním ze dne [datum] a [datum] a uvedla, že nárok považuje za neoprávněný. Předně je z pracovní smlouvy zřejmé, že rozsah sjednané pracovní doby činil 30 hodin týdně a nikoliv tvrzených 40 hodin týdně. Dále na žalobce nedopadá zaručená hodinová mzda dle vyhl. 567/2006 Sb., neboť tento dle pracovní smlouvy nevykonával práci ve ztíženém pracovním prostředí, a i práci, k níž by potřeboval jakékoliv speciální zkoušky či certifikace. Dále své vyjádření žalovaná doplnila dne [datum] a uvedla, že pracovní smlouva předložená žalobcem obsahuje zjevně neautentický a nepravý podpis jednatele žalované.

3. Při prvním jednání dne [datum] žalovaná učinila nesporným, že za poslední tři měsíce pracovního poměru nebylo žalobci zaplaceno ničeho, tedy za [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [rok]. Rovněž učinila nesporným, že nezaplatila žalobci náhradu za dovolenou a odstupné. K dotazu soudu proč žalovaná nezaplatila žalobci mzdu, právní zástupce žalované uvedl, že mu to [anonymizováno] známo, neboť není z té společnosti. Uvedl, že„ kdyby byla žalobci zaplacena mzda a odstupné, tak tady nesedíme“. Následně jednatel společnosti doplnil, že jej s žalobcem vázalo dlouholeté přátelství, potkal ho v době, kdy na tom žalobce nebyl nejlíp a přijal ho k sobě do práce. Nejdříve mu platil za to, že s ním chodil na ryby a hradil za něj rybářské zájezdy, a proto považoval za nesmysl, aby mu hradil nějakou mzdu, když naopak žalobce mu byl dlužen za 4 různé finanční výpomoci. Platil ze něj interrupci jeho přítelkyně a různé dentální zákroky. Proto považoval za jistou míru slušného chování, že po něm již nebude žalobce nic požadovat. Dále uvedl, že žalobce ten částečný úvazek neplnil a v práci se vyskytoval minimálně.

4. Žalobce vzal svou žalobu podáním ze dne [datum] částečně zpět, a to do částky 19 321 Kč se souvisejícím příslušenstvím. Dále po žalované tedy požadoval pouze zaplacení částky 88 628 Kč s příslušenstvím.

5. Mezi účastníky je nesporné, že pracovní poměr žalobce (zaměstnance) a žalované (zaměstnavatele) započal dne [datum] a skončil ke dni [datum]. Je nesporné, že žalobce odmítl převzít výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] a že pracoval u žalované jako údržbář. Rovněž není sporu o tom, že žalobci nebyla vyplacena mzda za měsíc [anonymizována čtyři slova] [rok] a, náhrada za dovolenou a odstupné.

6. Mezi účastníky je však sporná výše náhrady mzdy, která přísluší žalobci za jednotlivé měsíce a její výpočet, a výše odstupného a výše za náhradu za dovolenou.

7. Soud k věci provedl následující dokazování a z nich zjistil uvedené skutečnosti:

8. Pracovní smlouva byla soudu předložena ve dvojím vyhotovení. Z pracovní smlouvy založené stranou žalovanou datované dnem [datum] vyplývá, že žalobce pracoval u žalované od [datum] jako údržbář, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Pracovní doba byla pětidenní a rovnoměrně rozvržená, a to v rozsahu 30 hodin týdně. Nástupní tarif zaměstnance je 10 000 Kč za měsíc a splatnost mzdy nastává nejpozději 20 den následujícího měsíce. Dále byla stranou žalující předložena identická pracovní smlouva, stejně datovaná, podepsaná, nicméně v bodu 4 b) je uvedeno, že se pracovní doba sjednává v rozsahu 40 hodin týdně.

9. Ze zprávy [anonymizováno] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] včetně přiložených dokumentů soud zjistil, že žalovaná byla vedena v evidenci registru zaměstnavatelů od [datum] do [datum]. Dle mzdových listů žalobce tento pracoval v roce [rok], [rok], [rok] [anonymizováno] [rok] na 6 hodin denně (od 120 do 138 hodin za měsíc). Výjimkou je pouze [anonymizováno] [rok], kde je uvedeno, že žalobce odpracoval 184 hodin měsíčně. Výše hrubé mzdy je uvedena v roce [rok] na 11 000 Kč, v roce [rok] od [anonymizováno] do [anonymizováno] ve výši 12 500 Kč, od [anonymizováno] do [anonymizováno] ve výši 13 500 Kč, v roce [částka], v roce [rok] je uvedena výše hrubé mzdy v měsíci [anonymizováno] 14 600 Kč, v [anonymizováno] 12 272 Kč, v [anonymizováno] 11 454 Kč, v [anonymizováno] 11 095 Kč a v [anonymizováno] 11 000 Kč. V [anonymizováno] [rok] je uvedeno, že žalobce čerpal 20 dní dovolené, v [anonymizováno] 4 dny dovolené a v [anonymizováno] 4 dovolené.

10. Z výplatní pásky za měsíc [anonymizováno] [rok] bylo zjištěno, že hrubá mzda žalobce činila částku 12 272 Kč a tato odpovídala 20 dnům dovolené v tomto měsíci.

11. Z potvrzení o zaměstnání ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce pracoval u žalované jako údržbář od [datum] do [datum].

12. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobci, který pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako údržbář je dána výpověď z pracovního poměru dle ust. § 52 pro nadbytečnost. Pracovní poměr na základě této výpovědi skončí uplynutím dvouměsíční výpovědní doby. Pracovní poměr končí dne [datum]. Do skočení pracovního poměru je žalobce povinen konat práci dle pracovní smlouvy. Pod dokumentem je uvedeno, že žalobce výpověď odmítl převzít, což podepsali přítomní svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

13. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce dlužnou částku, která je předmětem žaloby, po žalované vymáhal.

14. Z odpovědi na předžalobní výzvu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná rozporovala pouze výši uvedeného nároku s tím, že žalobce nevykonával práci ve ztíženém provozu a dále měl sjednaný pracovní úvazek na 30 hodin týdně. Dále uvedla, že má celou řadu nesplacených závazků.

15. Z rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka pro [územní celek] bylo zjištěno, že žalobci byla poskytnuta kompenzace za nevyplacené odstupné ve výši 19 321 Kč. Z rozhodnutí vyplývá, že žalobci náleží odstupné ve výši 3 násobku průměrného měsíčního výdělku.

16. Po právní stránce soud věc posuzoval jako pracovněprávní vztah, pročež ve věci aplikoval speciální úpravu zák. práce a na jím neupravené otázky aplikoval obecnou úpravu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o. z.“).

17. Dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

18. Dle ust. § 52 psím. c) zák. práce může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď z důvodu, stane-li se zaměstnance nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních podmínkách.

19. Podle § 67 odst. 1 písm. c) zák. práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky. Za dobu trvání pracovního poměru se považuje i doba trvání předchozího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud doba od jeho skončení do vzniku následujícího pracovního poměru nepřesáhla dobu 6 měsíců.

20. Podle § 67 odst. 3 zák. práce se pro účely odstupného průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.

21. Dle ustanovení § 144a odst. 4 zák. práce započtení proti pohledávce na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu smí být provedeno jen za podmínek stanovených v úpravě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy v občanském soudním řádu.

22. Podle § 352 zák. práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

23. Podle § 353 odst. 1 zák. práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Dle odst. 2 cit. ustanovení za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat.

24. Podle § 354 odst. 1 zák. práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Dle odst. 2 cit. ustanovení se průměrný výdělek zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

25. Předně soud k věci uvádí, že u druhého jednání soud jednal dle shora uvedeného sut. § 101 odst. 3 o. s.ř. v nepřítomnosti žalované. V daném případě byla žalovaná o jednání dne [datum] vyrozuměna prostřednictvím datové schránky dne [datum]. Dne [datum] zaslala žalovaná, omluvu z nařízeného jednání bez žádosti o odročení uvedeného jednání. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 20 Cdo 2873/2000 je omluva jako procesní úkon – jímž účastník informuje soud o tom, že se nedostaví k jednání nebo jinému úkonu soudu, k němuž byl předvolán, a o důvodech, pro které tak nemůže učinit – je účinná (v tom smyslu, že se účastník vůbec omluvil) tím, že se dostane do sféry soudu (adresáta omluvy). Soud tedy považoval omluvu z jednání za účinnou. Uvedené, tj. že omluva žalované byla k soudu doručena, však sama o sobě neznamená, že by tato omluva z jednání sama o osobě představovala důvod pro odročení jednání. Vzhledem k tomu, že žalovaná o odročení jednání nežádala, soud ve věci jednal v její nepřítomnosti, a to se všemi důsledky.

26. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. může navrhovatel vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Protože žalobce vzal žalobu co do částky 19 321 Kč s příslušenstvím (představující poměrnou uhrazenou část nároku za odstupné) zpět, soud řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.).

27. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím k právní stránce věci soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána částečně po právu. Podstatou sporu byla skutečnost, že žalovaná odmítala zaplatit žalobci mzdu za práci vykonanou v [anonymizována čtyři slova] [rok], náhradu za dovolenou, odstupné a doplatek mzdy za měsíce [anonymizována tři slova] [rok]. Předně se tedy soud zabýval otázkou, jaká byla výše pracovního úvazku žalobce. Zatímco žalobce tvrdil, že pracoval 40 hodin týdne, žalovaná tvrdila, že to bylo 30 hodin týdně. Žalobce v rámci urychleného skončení sporu byl ochoten akceptovat 30 hodin týdně. Soud nicméně vyšel zejména ze mzdových listů žalobce poskytnutých [anonymizováno] správou sociálního zabezpečení, ze kterých bylo zjištěno, že žalobce pracoval nejméně od roku [rok] s úvazkem 30 hodin týdně. Soud s ohledem na shora uvedené, vzal rovněž za prokázané, že úvazek žalobce byl 30 hodin týdně. Zároveň ze mzdových výměrů vyplynulo, že v [anonymizováno] [rok] odpracoval žalobce 184 hodin za měsíc a soud rozhodl, že bude tuto výši vyskytující se pouze v měsíci [anonymizováno] [rok] akceptovat.

28. Vzhledem k výše uvedenému činila hrubá výše mzdy žalobce v měsíci [anonymizováno] [rok] částku 17 719,2 Kč (184 hodin x 96,3 Kč odpovídající nejnižší minimální mzdě dle nařízení vlády č. 567/2006 Sb.). Žalobci byla přiznána a také vyplacena částka 14 600 Kč. Rozdíl mezi výší mzdy dle uvedeného výpočtu a vyplacenou výší mzdy činí částku 3 119,2 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval doplatit za měsíc [anonymizováno] [rok] částku 2 349 Kč a soud nemůže přiznat více, než je žalobou požadováno, rozhodl, že žalobci náleží za měsíc [anonymizováno] [rok] částka 2 349 Kč.

29. V měsíci [anonymizováno] [rok] byla žalobci žalovanou přiznána hrubá mzda ve výši 12 272 Kč. Ze mzdového listu a tvrzení žalované však vyplynulo, že uvedená částka odpovídá vyplacené dovolené za rok [rok]. Žalobce namísto toho tvrdil, že dovolenou v tomto měsíci nečerpal. I kdyby soud dovodil, že žalobce v tomto měsíci dovolenou nečerpal, neměl by nárok na doplacení žalované částky ve výši 3 136 Kč, jak požadoval v žalobě. Pokud by žalobce odpracoval všech 20 dnů po 6 hodinách (tj. 120 hodin za měsíc x 96,3 Kč), náležela by mu částka 11 556 Kč hrubého. Vzhledem k tomu, že žalovaná přiznala žalobci částku 12 272 Kč, tedy částku vyšší, soud již žalobci za měsíc únor ničeho nepřiznal.

30. Za měsíce [anonymizováno] až [anonymizováno] nebylo žalobci přiznáno ničeho. Soud vyšel tedy z toho, že v měsíci [anonymizováno] [rok] bylo 22 pracovních dní (132 hodin za měsíc) a přiznal žalobci částku 12 711,6 Kč (132 x 96,3 Kč). V měsíci dubnu bylo 20 pracovních dní a 2 dny svátek (132 hodin za měsíc). Ze mzdového listu vyplynulo, že žalobce odpracoval všech 22 dní (tedy 20 dní pracovních a dva dny ve svátek) a proto mu soud přiznal částku 12 711,6 Kč (132 x 96,3 Kč). V měsíci květnu 2020 bylo celkem 19 pracovních dní a dva dny svátek (126 hodin za měsíc). Opět ze mzdového listu vyplynulo, že žalobce odpracoval všech z 21 dní (tedy 19 dní pracovních a dva dny ve svátek) a proto mu soud přiznal částku 12 133,8 Kč (126 x 96,3 Kč).

31. Opět ze mzdových listů žalobce bylo patrné, že v [anonymizováno] a [anonymizováno] byla žalovanou započítána do mzdy dovolená (4 dny v březnu a 4 dny v dubnu). Přitom u jednání žalovaná učinila nesporným, že dovolenou za rok [rok] neproplatila. Soud tedy přiznal žalobci náhradu mzdy za 8 dní dovolené (96,3 Kč x 6 hodin denně x 8 dní), celkem tedy 4 622,4 Kč.

32. V řízení bylo prokázáno, že pracovní poměr žalobce byl rozvázán výpovědí dané žalobci žalovanou podle § 52 písm. c) zák. práce ze dne [datum]. Výpovědní doba trvala od [datum] do [datum]. Za podmínek uvedených v § 67 odst. 1 písm. c) zák. práce pak žalobci náleží odstupné ve výši nejméně trojnásobku jeho průměrného výdělku. Rozhodným obdobím je dle § 353 a § 354 zák. práce první kalendářní čtvrtletí roku [rok]. Dle shora uvedených výpočtů činila hrubá mzda v měsíci [anonymizováno] 17 719,2 Kč, v [anonymizováno] 11 556 Kč a v [anonymizováno] 12 711,6 Kč. Průměrný měsíční výdělek činí 13 995,6 Kč (41986,8 Kč: 3). Za tři měsíce tedy žalobci náleží odstupné ve výši 41 986,8 Kč (13 995,6 Kč x 3). Vzhledem k tomu, že žalobci bylo částečně odstupné ve výši 19 321 Kč uhrazeno, soud rozhodl, že mu náleží 22 665,8 Kč (41 986,8 Kč – 19 321 Kč).

33. Celkem tedy dle soudu žalobci náleží doplatek mzdy za leden 2020 ve výši 2 349 Kč, mzda za [anonymizováno] [rok] ve výši 12 711,6 Kč, za [anonymizováno] [rok] ve výši 12 711,6 Kč, za [anonymizováno] [rok] ve výši 12 133,8 Kč, náhrada za dovolenou ve výši 4 622,4 Kč a odstupné ve výši 22 665,8 Kč Celkem tedy 67 194,2 Kč.

34. Podstatou sporu tak zůstala právní otázka, a to, zda žalovaná mohla svou pohledávku započítat na plat žalobce či nikoliv. Pohledávka žalované byla tvrzenou (nikoliv doloženou) náhradou škody. Žalovaná tvrdila, že za žalobcem eviduje několik nesplacených pohledávek za rybářské výlety, zaplacenou interrupci jeho ženy a dentální zákroky. K uvedenému soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 238/2019, dle které jednostranné započtení pohledávky zaměstnavatele na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu není přípustné, i kdyby byly dodrženy zákonné limity vyplývající z ustanovení § 278 a § 279 odst. 1 o.s.ř.. Zaměstnavatel je oprávněn započíst svou pohledávku na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu a provést srážku ze mzdy za účelem uspokojení svého nároku na náhradu škody jen na základě dohody o srážkách ze mzdy uzavřené se zaměstnancem. Žalovaná ničeho takového neuvedla, pouze poukazovala na to, že považovala za slušné, že žalobce po ní mzdu nebude požadovat. Soud tedy uzavřel, že žádnou takovou dohodu s žalobcem neuzavřela. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuzavřela s žalobcem dohodu o srážkách ze mzdy a jednostranné započítání pohledávky žalované na náhradu škody není možné, soud nemohl jinak, než žalobě v rozsahu výše uvedeném vyhověl. Co do zbylého nároku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

35. Žalobci byl proti žalované přiznán též nárok na úroky z prodlení, a to podle ust. § 1970 o. z. od prvého dne prodlení s úhradou dlužné částky do zaplacení. Prodlení žalované nastalo den následující po splatnosti pohledávky, tedy vždy den po splatnosti výplaty mzdy, tj. 21 v daném měsíci 2020. Výše přiznaného úroku z prodlení vychází nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení v částce 27 507 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalované v rozsahu 20 %). Žalobce byl úspěšný co do částky 67 194,2 Kč + 19 321 Kč (80 % z částky 107 949 Kč a žalovaná byla úspěšná co do částky 21 433,8 Kč (20 % z částky 107 949 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 318 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 107 949 Kč sestávající z částky 5 420 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 420 Kč za předžalobní upomínku dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., z částky 4 420 Kč za podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., z částky 5 420 Kč za účast na jednání soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 5 420 za vyjádření ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. j) a. t. a z částky 5 420 Kč za účast na jednání soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále z DPH z částky 41 527,20 Kč ve výši 7 207,2 Kč. Celkové náklady činí částku 45 845,20 Kč a z tojho žalobci náleží 60 %, tedy částka 27 507 Kč.

37. O lhůtě k plnění (do 3 dnů od právní moci rozsudku) rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. (výrok III).