39 C 216/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Tvrdkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 65 000 Kč s příslušenstvím

I. Konstatuje se, že nesprávným úředním postupem [stát. instituce] [anonymizováno] – [číslo] [rok] a [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizováno] [číslo] [rok] bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 65 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal po žalované určení, že porušila právo žalobce na spravedlivý proces tím, že řádně nevykonávala činnost a metodické vedení a dále se domáhal zaplacení částky 65 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že podal [datum] žádost o informace dle zákona 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen„ zák. [číslo]“) a to k [stát. instituce]. Předmětem žádosti bylo sdělení informace o rozhodnutí stavebního úřadu č.j. S [číslo] a rozhodnutí odvolacího orgánu [číslo jednací], rozsudek [název soudu] č.j. [číslo jednací], dokumenty k vymáhání škody vzniklé ve vztahu s výše uvedenou kauzou (závěry škodní nebo náhradové komise, doklad o úhradě škody, pokud nebyla vymáhána škoda vzniklá řízením nebo její část, případně sdělení, že k vymáhání škody nedošlo), dokumenty [stát. instituce] ve vztahu k opatřením k nápravě z šetření Kanceláře veřejného ochránce práv sp. zn. [rok] [číslo] [spisová značka]. Řízení o žádosti bylo ukončeno doručením rozhodnutí Krajského úřadu [územní celek] [číslo jednací], a to dne [datum]. Délka řízení byla [číslo] dnů, zákonná lhůta je 15 dnů, kdy zákonná lhůta byla překročena téměř 70x. Kromě toho část požadovaných informací i přes rozhodnutí [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] nebyla poskytnuta a rozhodnutí [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] nebylo úkonem řízení, tedy doručením rozhodnutí [číslo] ze dne [datum] k čemuž došlo [datum]. Tímto okamžikem začala běžet promlčecí lhůta, která byla přerušena po dobu vyřizování žádosti o náhradu újmy, tedy v době od [datum] do [datum]. Žaloba je podána [datum]. Nárok na náhradu nemajetkové újmy tedy zjevně není promlčen. Během řízení dle žalobce prokazatelně došlo k porušování zákonných lhůt a obstrukčnímu ping-pongu mezi povinným subjektem a nadřízeným orgánem. Dále povinný subjekt vyřizoval stížnosti místo nadřízeného orgánu. V neposlední řadě nerespektoval právní názor nadřízeného orgánu. Dlouhodobé odepírání práva na informace mělo za následek újmu na právech žalobce, a to velmi podstatným způsobem. Především nebylo možné požadované informace využít. Žadatelem je osoba, která má část příjmu plynoucí ze správy vlastního majetku. Požadované informace měly sloužit k rozvaze, zda v oblasti vlivu povinného subjektu investovat své prostředky či nikoli a jak v místě funguje veřejná správa. Tyto informace mají pro zamýšlené investice podstatný význam. Dalším dopadem je znemožnění kontroly výkonu veřejné správy. S ohledem na judikaturu ESLP (např. Shapovalov proti Ukrajině, stížnost čl. 45835/05, Kenedi proti Maďarsku, stížnost č. 31475/05) má žalobce za to, že v tomto konkrétním případě spadá řízení pod čl. 6 Úmluvy, neboť se jednalo o pracovní/ekonomickou činnost žadatele o informace. Co se týká výše náhrady újmy samotné konstatování porušení práva a omluva zde není dostačující. Kromě toho nebylo konstatování porušení práva přiznáno v předsoudním řízení ústředním správním orgánem. Co do výše nároku má žalobce za to, že přiměřené zadostiučinění v penězích je přiměřené ve výši 65 000 Kč. Tuto výši žalobce určil na základě skutkově shodných případů, kdy za jeden rok náleží přiměřené zadostiučinění 15-20 tis. Kč s tím, že každé řízení může nějakou dobu trvat. První rok proto započítal pouze polovinou. Jednalo se o banální žádost, kdy informace povinný subjekt zjevně měl, a to na základě provedeného šetření Ombudsmana. Žádost bylo možné vyřídit na prvním stupni. Žadatel přispěl k rychlejšímu vyřízení žádosti, a to jak opakovaným apelováním na nadřízený orgán, tak uváděním konkrétních čísel jednacích a dalších označení, tak včasnou a úspěšnou žalobou proti nečinnosti u místně příslušného soudu.

2. Žalovaná se k věci vyjádřila podáním ze dne [datum] a uvedla, že žalobce již uplatnil nárok podle zák. č. 82/1998 Sb. u žalované a jeho žádost byla dne [datum] odmítnuta. Žalovaná vycházela z dosavadní judikatury, která stanovila, že žádost o informace nespadá pod čl. 6 Úmluvy a žádost žalobce tedy odmítla, neboť tento neprokázal vznik nemajetkové újmy. S ohledem na nález Ústavního soudu II. ÚS 570/20 ze dne 14. 10. 2020 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 31 Cdo 2402/2020-292 ze dne 9. 12. 2020, o jehož existenci se žalovaná dozvěděla až po odmítnutí žádosti, žalovaná uvádí nově, že při posuzování přiměřenosti délky řízení je třeba vždy vycházet z celkové délky řízení a nikoliv jen z délky jednotlivých průtahů. Řízení o žádosti žalobce o poskytnutí informací bylo zahájeno dne 10. 4. 2017 doručením žádosti na stavební úřad a bylo ukončeno dne 24. 1. 2020 vypravením rozhodnutí krajského úřadu. Řízení tedy trvalo 2 roky 9 měsíců a 14 dnů. Za nepřiměřeně dlouhé řízení se přitom považuje délka řízení, která je nepřijatelná, nikoli délka, která není ideální. Přitom je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem případu, tj. složitost případu, chování poškozeného, postup příslušných orgánů a význam předmětu řízení pro poškozeného. Co se týče složitosti případu, žalovaná uvedla, že předmětné řízení bylo vedeno na více instancích. K chování poškozeného žalovaná uvedla, že žalobce měl na délku řízení spíše negativní vliv, kdy tento trval na dodržovaní formálně správného postupu vyřízení jeho žádosti, přičemž se ve svém důsledku nedomohl více informací než mu poskytl správní orgán na samém počátku. O uvedeném svědčí i mnohačetné podání žalobce i po ukončení řízení. K postupu orgánů veřejné moci žalovaná konstatovala, že stavební i krajský úřad se snažil rozhodovat bez zbytečného odkladu a ve lhůtách stanovených jim zákonem, a to při zachování předepsaných procesních postupů. K významu řízení pro poškozeného uvedla, že vzhledem k tomu, že žalobce tvrdil jiný význam řízení v žádosti o nemajetkovou újmu a nyní v žalobě, považuje jeho tvrzení za účelové. Význam tohoto řízení byl pro žalobce velmi nízký až nulový, neboť si lze jen stěží představit, že by požadované informace měly vést k efektivní ochraně práv matky žalobce, jež bydlí od místa vzdušnou čarou přibližně 12 km a případně správní či stavební řízení týkající se nemovitosti v jejím vlastnictví spadají do kompetence zcela jiného úřadu a již si vůbec nelze představit, že by tyto informace měly vliv na rozhodování žalobce při investování svých prostředků. Dále žalovaná poukázala na vyvratitelnou domněnku nemajetkové újmy. Žalovaná uvedla, že účelem odškodnění za nepřiměřeně dlouhé řízení je kompenzace stavu nejistoty a dle žalované toto žalobce nepociťoval, neboť sám uvedl, že požadované informace mu byly poskytnuty již na samém počátku řízení. Závěrem žalovaná poukázala na skutečnost, že s ohledem na množství sporů napříč ústředními orgány státní správy, by se mohlo příčit dobrým mravům a mohlo by jeho jednání být považováno za obstrukční a litigiózní, s čím by mohl souviset i případný nárok na náhradu nákladů řízení.

3. Soud k věci provedl následující dokazování:

4. Ze spisového materiálu [stát. instituce], [číslo jednací] a spisového materiálu Krajského úřadu [územní celek] sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok] bylo soudem zjištěno, že žalobce si podal dne [datum] na [stát. instituce] žádost o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ohledně 1) rozhodnutí stavebního úřadu č.j. S – [číslo], 2) rozsudku [název soudu], sp. zn. [číslo jednací], 3) dokumentů k vymáhání škody vzniklé s výše uvedenou kauzou, 4) dokumenty [stát. instituce] ve vztahu k opatřením k nápravě z šetření kanceláře veřejného ochránce práv sp. zn. [rok] [číslo] [spisová značka], [anonymizováno]) možnosti ochrany vlastníků sousedního pozemku ve vztahu k hluku a odpadu. Dne [datum] zaslal [stát. instituce] žalobci sdělení, že mu poskytuje kopie dle požadavku 1 a 2 jeho žádosti a k bodu 3-5 jeho žádosti uvádí, že stavební úřad nemá žádné dokumenty k výše zmíněnému. Dne [datum rozhodnutí] zaslal [stát. instituce], [číslo jednací] žalobci přípis s tím, že k jeho stížnosti ze dne [datum] na postup při vyřizování žádosti o informace sdělují, že mu bylo vyhověno dne [datum]. Dne [datum] si žalobce podal stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace, kde uvedl, že dostal pouze část požadovaných informací a u další části povinný subjekt pouze sdělil, že tyto informace nemá a rozhodnutí o tom nevydal. Dne [datum] rozhodl [stát. instituce], [ulice] úřad, [číslo jednací] – [číslo] o žádosti žalobce ze dne [datum] o poskytnutí informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím tak, že tuto stížnost odmítl. Dne [datum] žalobce podal žádost ke Krajskému úřadu [územní celek] o uplatnění opatření proti nečinnosti s tím, že dne [datum] podal žádost o informace a vyřízení žádosti neodpovídalo zákonu č. 106/1999 Sb. Téhož dne, tj. [datum] žalobce rovněž podal odvolání proti rozhodnutí [stát. instituce], č.j. S [číslo]. Dne [datum rozhodnutí] rozhodl Krajský úřad [územní celek], odbor legislativně právní, [číslo jednací] o žádosti žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti [stát. instituce] tak, že [stát. instituce] nařídil předat Krajskému úřadu [územní celek] kompletní spis ve věci žádosti podle InFZ včetně stížnosti na postup vyřizování žádosti ze dne [datum]. Dne [datum] rozhodl krajský úřad [územní celek], odbor legislativně právní, [číslo jednací] o stížnosti žalobce na postup [územní celek] tak, že podle ust. § 16a odst. 6 písm. a) InfZ se postup [územní celek] potvrzuje. Dne [datum] podal žalobce ke Krajskému úřadu [územní celek] žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti a uvedl, že de [datum] podal odvolání k žádosti o informace ze dne [datum] a o odvolání dosud nepřijal rozhodnutí. Dne [datum] rozhodl Krajský úřad [územní celek], odbor legislativně právní, [číslo jednací] proti povinnému subjektu – [stát. instituce] tak, že se rozhodnutí [stát. instituce] [číslo jednací] – [číslo] ze dne [datum] o odmítnutí žádosti o poskytnutí informací ruší a věc se vrací k novému projednání. Dne [datum] zaslal žalobce Krajskému úřadu [územní celek] žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti. Dne [datum] rozhodl Krajský úřad [územní celek], odbor legislativně právní, [číslo jednací] tak, že povinnému subjektu – [stát. instituce] uložil povinnost poskytnout žalobci dokumenty k vymáhání škody vzniklé ve vztahu s citovanou kauzou, dokumenty [stát. instituce] ve vztahu k opatřením k nápravě z šetření kanceláře veřejného ochránce práv a možnosti obrany vlastníků pozemku ve vztahu k hluku a odpadu. Dne 5. 3. 2018 [stát. instituce], č.j. 01673/18/TAJ sdělil žalobci, že 1) stavební úřad vydal rozhodnutí č.j. S – [číslo] ze dne [datum], které bylo potvrzeno krajským úřadem, 2) k vymáhání škody nedošlo a 3) dokumenty [stát. instituce] ve vztahu k opatřením z šetření Kanceláře veřejného ochránce práv odkázal na internetovou stránku, kde je lze nalézt a dále k 4) k možnosti ochrany vlastníků sousedních pozemků uvedl, že vlastníci i sousedních pozemků byli účastníky řízení a vznesli námitky do řízení. Dne [datum] zaslal žalobce [stát. instituce] stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace dle zák. č. 106/1999 Sb. s tím, že jelikož žádost nebyla zcela vyřízena podává tuto stížnost. Dne [datum] zaslal žalobce žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti s tím, že dne [datum] byla doručena Městu [obec] stížnost, která měla být do 7 dnů předána odvolacímu orgánu a rozhodnutí o stížnosti mu dosud nebylo doručeno. Dne [datum] zaslalo [územní celek] žalobci přípis s tím, že požadované informace již byly dne 20. 7. 2017, č.j. S – [číslo] vyřízeny rozhodnutím o odmítnutí žádosti. Dne [datum] rozhodl Krajský úřad [územní celek], [číslo jednací] o žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti [stát. instituce] tak, že uložil [stát. instituce] předložit Krajskému úřadu [územní celek] stížnost žalobce ze dne [datum] se spisovým materiálem do 7 dnů. Dne [datum] rozhodl Krajský úřad [územní celek], [číslo jednací] o stížnosti žalobce na postup povinného subjektu [stát. instituce] tak, že uložil povinnému subjektu Městu [obec] poskytnout k bodům 4) a 5) žádosti ze dne [datum] informace nebo vydat rozhodnutí o částečném odmítnutí informace, a to ve lhůtě 15 dnů. Dne [datum] se žalobce dotázal Krajského úřadu [územní celek] na stížnost z [datum]. Dne [datum] Krajský úřad [územní celek], [číslo jednací] uvedl, že řízení o stížnosti bylo pravomocně ukončeno rozhodnutím [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci téhož dne. Dne [datum] zaslal žalobce Krajskému úřadu [územní celek] žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti s tím, že stále jeho žádost o informace nebyla vyřízena. Dne [datum rozhodnutí] poskytl [stát. instituce], [číslo jednací] požadované informace k bodům 3), 4), a 5) žádosti žalobce ze dne [datum]. Dne [datum] [stát. instituce] předložil spisový materiál Krajskému úřadu [územní celek] s tím, že žádosti žalobce o poskytnutí informací bylo vyhověno již v květnu [rok] a v červenci [rok] bylo vydáno rozhodnutí o odmítnuté žádosti, co se týče bodů 3-5 jeho žádosti. Dne [datum] Krajský úřad [územní celek], [číslo jednací] urgoval u [stát. instituce] předložení spisového materiálu. Dne [datum] rozhodl Krajský úřad [územní celek], odbor legislativně právní o uplatnění proti nečinnosti povinného subjektu – [územní celek] tak, že řízení o ochraně před nečinností [stát. instituce] při vyřizování žádosti o informace žalobce podle ust. 66 odst. písm. b) zastavil, neboť byla podána žádost zjevně právně nepřípustná. Dne [datum] podal žalobce stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace a uvedl, že dosud nedošlo k respektování právního názoru v rozhodnutí č.j. 023524/2018/KUSK. Zároveň téhož dne [datum] podal žalobce k [stát. instituce] dotaz na stav řízení. Rovněž dne [datum] podal žalobce ke Krajskému úřadu [územní celek] výzvu k opravě zřejmé nesprávnosti s tím, že rozhodnutí [číslo jednací] se týká jiného případu a obrací se proto o opravu uvedeného. Dne [datum] odpověděl [stát. instituce], č.j. [číslo] VN/JŠt žalobci k dotazu na stav řízení, že jeho spis byl postoupen Krajskému úřadu [územní celek], protože současně doručil i stížnost na postup vyřizování stížnosti. Dne [datum] odpověděl [stát. instituce], č.j. [číslo] VN/JŠt Krajskému úřadu [územní celek], že stížnost žalobce ze dne [datum] jim byla postoupena a žalobci byly poskytnuty veškeré informace, jak je uvedeno v pravomocném rozhodnutí Krajského úřadu [územní celek] ze dne [datum]. Dne [datum] odpověděl Krajský úřad [územní celek] na požadavek žalobce ze dne [datum] na opravu zjevné nesprávnosti rozhodnutí č.j. 135562/2019/KUSK tak, že mu bylo sděleno, že jeho požadavek není odůvodněný, neboť o stížnosti ze dne [datum] bylo pravomocně rozhodnuto rozhodnutím [číslo jednací] ze dne 4. 3. 2019. Dne [datum] se žalobce vyjádřil k postoupení stížnosti, kde uvedl, že v případě bodu 5 žádosti byly žalobci poskytnuty jiné informace, než byly požadovány. Dne [datum] rozhodl Krajský úřad [územní celek], [číslo jednací] ve věci stížnosti žalobce na postup povinného subjektu [stát. instituce] tak, že uložil Městu [obec] povinnost poskytnout informace k bodům 4) a 5) žádosti žalobci ze dne [datum], a to ve lhůtě 15 dnů. Dne [datum] zaslal [stát. instituce], č.j. [číslo] [spisová značka] žalobci informace dle jeho žádosti ze dne [datum]. Dne [datum] podal žalobce k [stát. instituce] stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace. Dne [datum] rozhodl Krajský úřad [územní celek], [číslo jednací], že se postup povinného subjektu Městu [obec], č.j. [číslo] VN/Jšt ze dne [datum rozhodnutí] při vyřizování žádosti o informace podle InfZ potvrzuje. Ve svém odůvodnění Krajský úřad [územní celek] konstatoval, že stížnost žalobce není oprávněná. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] žalobce zaslal [stát. instituce] přípis s tím, že dne [datum] obdržel rozhodnutí Krajského úřadu [územní celek] [číslo] k žádosti o informace ze dne [datum], ale informace mu stále nebyly poskytnuty. Dne [datum] Krajský úřad [územní celek] vyrozuměl žalobce, že řízení o jeho žádosti o informace bylo ukončeno rozhodnutím [číslo] ze dne [datum]. Dne [datum] učinil žalobce opakovaný dotaz s tím, že se domáhá jiné odpovědi, než mu byla sdělena. Dne [datum] Krajský úřad [územní celek] k opakovanému dotazu žalobce sdělil, že trvá na svém vyjádření ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], že řízení o jeho žádosti bylo ukončeno rozhodnutím [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a uvedl, že žalobce není stále schopen pochopit, že odpověď dle InfZ se vztahuje výhradně k původní žádosti o informace a že nemůže řešit problematiku stavebního řízení jako takového. Dalšími sděleními ze dne [datum], [datum] a [datum] sdělilo opakovaně [územní celek] žalobci, že řízení ve věci žádosti o informace ze dne [datum] je skončeno rozhodnutím Krajského úřadu [územní celek], [číslo] ze dne [datum] (PM [datum]).

5. Ze spisového materiálu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobce podal dne [datum] žalobu proti nečinnosti [stát. instituce] při vyřizování stížnosti podané dle zákona 106/1999 Sb. Dne [datum] vzal žalobce svou žalobu zpět. Usnesením [název soudu], č.j. [číslo jednací] bylo řízení zastaveno, žalobci byla vrácena poměrná část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a dále bylo uloženo žalované nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

6. Z žádosti žalobce o náhradu újmy dle zák. č. 82/1998 Sb. ze dne [datum] vyplývá, že žalobce u žalované svůj nárok uplatnil.

7. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] vyplývá, že tato nárok žalobce na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 65 000 Kč odmítla.

8. Po právní stránce posoudil soud věc takto:

9. Dle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu.

10. Dle čl. 38 odst. 2 věta první Listiny základních práv a svobod (dále jen„ LZPS“) má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděných důkazům.

11. Dle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“) stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Dle ustanovení § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu.

13. Postup povinného subjektu při vyřizování žádosti o informace a lhůty, v nichž musí být tato žádost vyřízena, upravuje § 14 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále již jen „zákon [číslo] Sb.“). Podle jeho § 14 odst. 5 povinný subjekt posoudí žádost a: a) brání-li nedostatek údajů o žadateli podle odstavce 2 postupu vyřízení žádosti o informaci podle tohoto zákona, zejména podle § 14a nebo 15, vyzve žadatele ve lhůtě do 7 dnů ode dne podání žádosti, aby žádost doplnil; nevyhoví-li žadatel této výzvě do 30 dnů ode dne jejího doručení, žádost odloží, b) v případě, že je žádost nesrozumitelná, není zřejmé, jaká informace je požadována, nebo je formulována příliš obecně, vyzve žadatele ve lhůtě do sedmi dnů od podání žádosti, aby žádost upřesnil, neupřesní-li žadatel žádost do 30 dnů ode dne doručení výzvy, rozhodne o odmítnutí žádosti, c) v případě, že požadované informace se nevztahují k jeho působnosti, žádost odloží a tuto odůvodněnou skutečnost sdělí do 7 dnů ode dne doručení žádosti žadateli, d) nerozhodne-li podle § 15, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění; je-li zapotřebí licence podle § 14a, předloží v této lhůtě žadateli konečnou licenční nabídku. Lhůty při vyřizování opravného prostředku (odvolání) upravuje § 16 zákona č. 109/1999 Sb. tak, že povinný subjekt předloží odvolání spolu se spisovým materiálem nadřízenému orgánu ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení odvolání a ten o něm ve lhůtě 15 dnů od předložení rozhodne.

14. V první řadě bylo na posouzení soudu, zda lze na věc aplikovat shora uvedený čl. 6 Úmluvy a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 344/2014 ze dne 29. 9. 2015, uveřejněného pod [číslo] 2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, kde je uvedeno, že nepřiměřená délka správního řízení způsobila účastníku nemajetkovou újmu, jde-li ve správním řízení o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy. Soud v tomto odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20 Ústavní soud v tomto nálezu dovodil, že právo na projednání věci v přiměřené lhůtě vyplývající z článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod se vztahuje i na správní řízení, jejichž předmětem je základní právo či svoboda, tedy i právo na informace dle čl. 17 Listiny Ústavní soud uvedl, že se nevyjadřuje k tomu, zda stěžovatel má nárok na peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Je úkolem obecných soudů, aby posoudily, zda lze celkovou délku řízení pokládat za nepřiměřenou, zohlednily další relevantní faktory, mezi něž patří mimo jiné i význam předmětu řízení pro stěžovatele, a aby – budou-li to pokládat za potřebné – se vypořádaly s tím, zda nedošlo ke zneužití práva. K uvedenému zdejší soud uvádí, že celková délka řízení před správním orgánem trvala od [datum], kdy si podal žalobce žádost o poskytnutí informací až do [datum], kdy bylo řízení pravomocně ukončeno rozhodnutím Krajského úřadu [územní celek] [číslo jednací]. Celková délka řízení byla 2 roky, 9 měsíců a 23 dnů.

15. V daném případě tedy nastala situace, že ačkoli v řízení před správním orgánem nebylo zjištěno, že by správní orgán byl vysloveně nečinný, přesto celková doba řízení značně přesáhla dobu, v níž by bylo možno ukončení takového řízení očekávat. Na délce řízení se přitom významně podepsal i sám žalobce, který svými opakovanými stížnostmi, dotazy na stav řízení a opatřeními na nečinnost doslova zahlcoval správní orgán – [stát. instituce] a Krajský úřad [územní celek]. Nicméně zároveň nelze přijmout názor, že by v obdobných případech byla vyloučena jakákoliv odpovědnost státu za sebedelší řízení jen s odkazem na to, že žalobce prodlužoval řízení svými neustálými přípisy a stížnostmi. Právě v tomto případě by totiž byl jako správný shledán postup, kdy se žadatel domohl svého práva na informace, zaručeného v čl. 17 odst. 5 Listiny základních práva svobod, nikoli ve lhůtě uvažované v řádech dnů, nýbrž několika let.

16. Soud má tedy za to, že v postupu správního orgánu lze shledat nesprávný úřední postup, a zabýval se dále tím, zda v příčinné souvislosti s ním žalobci vznikla nemajetková újma. Ta měla v daném případě dle žalobcových tvrzení spočívat v tom, že žalobce ztratil důvěru ve stát, neboť požadované informace potřeboval ke zjištění, jak v daném místě ([anonymizováno]) funguje státní správa. Uvedl, že pokud by na tomto místě řádně fungovala státní správa (řádně poskytovala informace), mohl by přestěhovat svou matku do tohoto obvodu, kde by jí mohl sehnat bydlení. Nakonec však svou matku přestěhoval do jiné části [obec]. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce se opakovaně domáhá u soudů přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup v důsledku délky řízení ohledně jeho žádostí o informace zejména po Městské části [obec a číslo], kde původně bydlela jeho matka (např. [spisová značka] nebo [spisová značka]). Byť je dle soudu chování žalobce do jisté míry zneužitím práva, neboť svými opakovanými žádostmi o informace doslova zahlcuje správní orgány, není možno učinit závěr, že správní orgán je v tomto případě oprávněn o žádosti žalobce rozhodnout až s několikaletým zpožděním. Proto soud dovodil, jak výše uvedeno, že v daném případě lze v postupu správního orgánu shledat nesprávný úřední postup.

17. Pokud jde o formu satisfakce, je soud přesvědčen, že újma, kterou žalobce v daném případě utrpěl, bude dostatečně reparována morálním zadostiučiněním. Přihlédl přitom zejména k významu požadované informace pro žalobcovu osobu a tedy i k míře negativního dopadu do žalobcovy psychické sféry, který lze spojovat s tím, že o jeho žádosti bylo rozhodnuto po téměř třech letech. Soud tedy konstatuje, že celková délka řízení byla nepřiměřeně dlouhá, nicméně význam pro žalobce byl téměř nulový. Význam předmětu řízení je přitom zcela zásadní, neboť je významné o jaký spor se jedná a jak je jeho předmět významný pro účastníka. Obecně se dá říci, že větší význam mají spory, které mají citelnější dopad do poměrů účastníků, jako je tomu u trestního řízení, u rodiněprávních věcí, věcí osobního stavu, ochrany osobnosti, náhrady újmy na zdraví, u pracovněprávních sporů, u řízení o poskytnutí sociálních a jiných dávek či u věcí bytových. V tomto případě se však o žádný z uvedených řízení nejednalo. Žalobce činil dotazy dle zákona o svobodném přístupu k informacím jen z důvodu, aby zjistil, jak efektivně funguje v daném místě státní správa. Význam řízení pro jeho osobu je tedy nulový neboli žádný. Soud hodnotil i postup poškozeného, tj. žalobce. Poškozený přitom může svým chováním přispět k výraznému prodloužení řízení, když např. činí opakovaně nejasná podání, odvolává se do rozhodnutí, proti kterým není přípustné odvolání, nedostavuje se k soudu apod. K tomu lze uvést, že žalobce činil, jak již shora uvedeno, neadekvátní podání, když se v jeden den dotazoval jedním podáním na stav řízení, druhým podáním si podal stížnost do uvedeného řízení a třetím podáním učinil výzvu k opravě zřejmé nesprávnosti (podaní datová dnem [datum]).

18. Na základě shora uvedeného soud uzavírá, že řízení vedené před správním orgánem - [stát. instituce] a následně před Krajským úřadem [územní celek] bylo nepřiměřeně dlouhé a v řízení bylo porušeno právo na spravedlivý proces. Řízení trvalo 2 roky, 9 měsíců a 23 dnů, nicméně význam řízení pro žalobce byl téměř nulový a tento nebyl udržován v nejistotě ohledně výsledku řízení. Soud proto uvádí, že v tomto jako forma satisfakce postačuje konstatování porušení práva. Toto zadostiučinění považoval soud za natolik dostatečné, že finanční kompenzaci zamítl, neboť vadný stav byl již napraven morální cestou. Proto soud rozhodl jak ve výroku I. a II. rozsudku.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Vzhledem k tomu, že žalobce by co do konstatování porušení práva úspěšný, ale co do finanční kompenzace neúspěšný a vzhledem k tomu, že oba účastníci byli před soudem nezastoupeni, jevilo se soudu jako spravedlivé rozhodnout dle tohoto ustanovení věty druhé a nepřiznat náhradu nákladů řízení nikomu.