39 C 23/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Tvrdkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovaným: 1. název žalované , IČO sídlem adresa žalované zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizována dvě slova . sídlem adresa 2. název žalované , IČO sídlem adresa žalované a žalované pro: na určení neplatnosti výpovědi <b>I. Návrh na určení, že výpověď ze dne [datum] daná žalovanou č. 1 a žalovanou č. 2 z nájmu nebytového prostoru jednotky [číslo] v domě [ulice a číslo], k.ú. [část obce], [obec a číslo] je neplatná, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna uhradit žalované č. 1 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši [částka].</b> <b>III. Žalobkyně je povinna uhradit žalované č. 2 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši [částka].</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna vyklidit nebytové prostory [číslo] o velikosti podlahové plochy 63,90 m2 nacházející se v 1. nadzemním podlaží domu [adresa] v k.ú. [část obce], [ulice a číslo], [obec a číslo] a vyklizené je předat žalované č. 2 do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>V. Žalobkyně je povinna uhradit žalované č. 2 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši [částka].</b> 1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala určení, že výpověď z nájmu nebytového prostoru je neplatná. V žalobě uvedla, že byla na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] nájemcem nebytového prostoru (jednotky [číslo]), v domě [adresa], k. ú. [část obce], [obec] – 1, o ploše cca [výměra] nacházejícího se v 1. nadzemním podlaží domu. Smlouva o nájmu nebytových prostor byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaná č. 1 je výlučným majitelem tohoto nebytového prostoru. Žalovaná č. 2 má svěřenou správu nemovitosti ve vlastnictví obce. Dne [datum] žalobkyně obdržela výpověď ze dne [datum] s tím, že žalovaná č. 2 vypovídá smlouvu ve smyslu článku 7 ukončení nájmu, odst. 7.2 smlouvy. Výpovědní doba činí 3 měsíce. Tuto výpověď žalobkyně považuje za neplatnou. Dne [datum] žalobkyně vznesla námitku proti výpovědi nebytových prostor, na kterou dne [datum] žalovaná č. 2 reagovala zcela lakonicky že na své výpovědi trvá, a to i přestože je výpověď v rozporu se zákonem. Výpověď byla podána v rozporu se zákonem č. 89/2012, Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“). Podle § 3028 odst. 1 NOZ se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne jeho nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních předpisů. Podle § 3074 odst. 1 NOZ, se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem, vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht. V tomto případě se jedná o nájem nemovité věci, tudíž se toto ustanovení na pronájem nemovité věci vztahuje. Podle § 2312 NOZ jedná-li se o nájem na dobu neurčitou, má strana právo jej vypovědět v šestiměsíční výpovědní době, má-li však strana k výpovědi vážný důvod, je výpovědní doba tříměsíční, trvá-li nájem po delší dobu než pět let, a vzhledem k okolnostem strana nemohla předpokládat, že druhá strana nájem vypoví, je výpovědní doba vždy šestiměsíční. Žalovaná č. 2 postupovala v rozporu se zákonem, když udělila zcela nepochopitelně tříměsíční lhůtu ve výpovědi, a to z důvodu, že žalovaná č. 2 má právo vypovědět v šestiměsíční výpovědní době, vzhledem k tomu, že žalovaná č. 2 vypověděla ve lhůtě tříměsíční měla uvést důvod výpovědi, co žalovanou k samotné výpovědi vedlo, což se nestalo. V médiích byla vyvolána vlna nevole, z důvodu prodeje upomínkového předmětu masky, kdy žalovaná sdělovala do médií mylnou informaci, že vypověděla nájemní smlouvu z důvodu porušování předmětu nájmu, což se nestalo. Žalovaná č. 2 zmiňovala zcela nepravdivě a prokazatelně do [anonymizováno] novin, [číslo] X ze dne [datum], že udělila výpověď právě z důvodu prodeje zmiňované oné masky. Samotná výpověď nesplňuje formální náležitosti. Žalobkyně nebyla poučena o tom, že si může podat námitku proti výpovědi. Žalobkyně se neztotožňuje s odůvodněním výpovědi a cítí se být jako podnikatel pošpiněna tím, že by prodávala upomínkové předměty v rozporu s předmětem nájmu. Tyto masky nakupuje od českého prodejce, který má patent na tyto masky. I přes to všechno byl nucen masku stáhnout z prodeje, což učinil, nespočetně krát byla u žalobkyně kriminální policie, která sdělila, že byla na kontrolu poslána právě žalovanou č. 2, neshledala žádnou trestnou činnost, toto je pouze úsměvné a k politování hodné gesto. Žalobkyně se domnívá, že někdo má evidentně zájem o tento nebytový prostor.

2. Žalovaná č. 1 se k věci vyjádřila svým podáním ze ne [datum] a uvedla, že ve věci není pasivně legitimována. Dále dle žalované č. 1 nelze žalobě vyhovět, jelikož výpověď je platným právním jednáním. Žalovaná č. 1 je přesvědčena, že není a nemůže být pasivně legitimován v tomto řízení na určení neplatnosti výpovědi, neboť je sice vlastníkem předmětných nebytových prostor, ale správu této jednotky svěřila [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], tedy žalované č. 2, a to v souladu se Zákonem HMP a Statutem HMP. Dle ustanovení § 18 odst. 3 písm. d) zákona o HMP může takto žalovaná č. 1 Statutem HMP svěřit městským částem zejména rozhodování o pronájmu, převodu a nabytí nemovitých věcí. Podle § 17 Statutu HMP vykonávají městské části při nakládání se svěřeným majetkem hlavního města Prahy všechna práva a povinnosti vlastníka a rozhodují o všech majetkoprávních úkonech. Současně je nutné zdůraznit, že podle ustanovení § 3 odst. 2 Zákona o HMP„ městské části v rozsahu stanoveném zákonem a Statutem vystupují v právních vztazích svým jménem a nesou odpovědnost z těchto vztahů vyplývající.“ Vzhledem k tomu, že nebytový prostor byl svěřen žalované [číslo] do správy, v souladu s výše uvedenými zákonnými a podzákonnými ustanoveními, náleží výlučně jí výkon práv vlastníka. Žalovaná [číslo] tedy jako pronajímatel byla osobou oprávněnou k podání výpovědi nájmu. Postoj žalované [číslo] vychází z ustálené soudní praxe, kdy v obdobných sporech soudy vyloučily legitimaci HMP a dovodily výlučnou pasivní legitimaci městské části. Nad rámec výše uvedeného žalovaná [číslo] uvádí, že žalobě nelze vyhovět, jelikož výpověď je platným právním jednáním. Tvrzení žalobkyně o nemožnosti vypovědět nájemní smlouvu v tříměsíční výpovědní době bez udání důvodů neobstojí. Ustanovení § 2312 OZ o délce výpovědní doby v případě nájmu prostoru sloužícího k podnikání je totiž dispozitivní, což ostatně potvrzuje komentářová literatura, tj. že strany si mohou jinak ujednat délku výpovědní doby (delší, kratší, popř. i bez výpovědní doby). Stejně tak mohou strany sjednat, že nemusí být výpověď odůvodněna. Žalovaná [číslo] žalobkyně platně sjednaly v čl. 7 2. a 7.3 nájemní smlouvy tříměsíční výpovědní dobu a právo obou stran vypovědět nájemní smlouvu bez udání důvodu. Žalovaná [číslo] tedy vypověděla nájemní smlouvu platně. Obdobně nedůvodná je námitka, že výpověď nesplňuje formální náležitosti, jelikož žalobkyně nebyla poučena o tom, že proti ní může podat námitky. Tuto náležitost vyžaduje totiž zákon pouze pro výpověď nájmu bytu nebo nájmu domu ([číslo] odst. 2 [příjmení]). Pro výpověď nájmu nebytového prostoru, o který se jedná v předmětném případě, takovou náležitost zákon nestanoví, a její absence tak nemůže být důvodem neplatnosti.

3. Žalovaná č. 2 se k věci vyjádřila svým podání ze dne [datum] a uvedla, že nárok uplatňovaný žalobou zcela neuznává. Učinila nesporným, že jí byla na základě vyhlášky hl. m. Prahy č. 55/2000 Sb. hl. m. [obec] svěřena správa předmětného nebytového prostoru. Dále, že uzavřela jakožto pronajímatel se žalobkyní jakožto nájemcem dne [datum] smlouvu o nájmu nebytového prostoru č. N - [číslo], ve znění dodatku [číslo] [číslo] to na dobu neurčitou. Dále písemností [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] vypověděla žalobkyni v tříměsíční výpovědní době nájem nebytového prostoru, a to v souladu s čl. 7„ Ukončení nájmu“ odst. 7.2 nájemní smlouvy, a že výpověď byla žalobkyni doručena dne [datum]. Dne [datum] uplatnila žalobkyně u žalované námitku proti výpovědi, a že na tuto reagovala žalovaná písemností [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] s tím, že na výpovědi trvá. Ke sporným tvrzením uvedla, že pokud jde o námitku žalobkyně, že žalovaná nepostupovala v souladu s NOZ, když nájem nebytového prostoru vypověděla v rozporu s ust. § 2312 NOZ, pak žalovaná poukazuje na fakt, že aplikaci tohoto ustanovení lze vyloučit smluvní úpravou všech aspektů skončení nájmu nebytového prostoru výpovědí. Úprava nájmu prostoru sloužícího k podnikání obsažená v NOZ je úpravou dispozitivní, což ve svém důsledku znamená, že smluvní strany se při sjednávání svých práv a povinností mohou v nájemní smlouvě od těchto ustanovení odchýlit. Žalovaná a žalobkyně si v nájemní smlouvě sjednaly způsob skončení nájmu výpovědí, a to konkrétně v čl. 7 odst. 7. 2 a 7. 3, v nichž byla dohodnuta forma výpovědi, délka výpovědní doby, začátek běhu výpovědní doby i to, že nájem nebytového prostoru lze vypovědět bez udání důvodu. Žalovaná je toho názoru, že výpověď všechny tyto dohodnuté náležitosti obsahuje a je s nimi plně v souladu. Pokud jde o argument žalobkyně, že ji žalovaná nepoučila o jejím právu vznést proti výpovědi námitky, pak žalovaná uvádí, že tuto povinnost jí žádný zákon, ani občanský zákoník, neukládá.

4. Žalovaná podáním ze dne [datum] učinila rovněž vzájemní návrh na vyklizení předmětného nebytového prostoru, neboť z důkazů a tvrzení vyplývá, že nájem nebytového prostoru skončil uplynutím výpovědní doby dne [anonymizována dvě slova] a následné užívání nebytového prostoru žalobkyní je užíváním neoprávněným, neboť žalobkyně užívá nebytový prostor bez právního důvodu (titulu).

5. Soud k věci provedl následující dokazování:

6. Z informace o jednotce z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že jednotka [číslo] v k.ú. [část obce], [anonymizováno] [číslo] v budově [adresa] je ve vlastnictví žalované č. 1 a svěřená správa nemovitosti je dána žalované č. 2.

7. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor číslo [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou č. 2 jako pronajímatelem a [právnická osoba], [anonymizováno] jako nájemcem bylo zjištěno, že předmětem smlouvy je nájem jednotky [číslo] v domě [adresa], k. ú. [část obce], [obec] – [anonymizováno], o ploše cca [výměra] nacházejícího se v 1. nadzemním podlaží domu. Dle bodu 3.

3. Smlouvy je nájemce oprávněn užívat nebytový prostor v souladu se svým podnikatelským záměrem a se sjednaným předmětem podnikání., a to výhradně za účelem provozování prodejny značkového módního oblečení a doplňků zn.„ [příjmení]“. Dle bodu 4. 1. smlouvy za užívání předmětu nájmu podle smlouvy se sjednává nájemné, jehož výše je určena dohodou smluvních stran a činí [částka] ročně. Dle bodu 6. 1. smlouvy se nájemní vztah sjednává na dobu neurčitou. Dle bodu 7.1 smlouvy nájemní vztah skončí a) písemnou dohodou smluvních stran, b) písemnou výpovědí, c) zánikem pronajímatele nebo nájemce, d) zánikem nebytového prostor, e) odstoupením pronajímatele od smlouvy. Dle bodu 7. 2 smlouvy je pronajímatel i nájemce oprávněn vypovědět tuto smlouvu bez udání důvodu. Dle bodu 7. 3 smlouvy je výpovědní lhůta pro obě smluvní strany 3 měsíce a začíná běžet prvního dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla písemná výpověď doručena druhé smluvní straně.

8. Z dodatku č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] uzavřeného mezi žalovanou č. 2 jako pronajímatelem a společností [právnická osoba] jako nájemcem bylo zjištěno, že pronajímatel bere na vědomí, že došlo ke změně v označení nájemce na [právnická osoba] Z dodatku č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] uzavřeného mezi žalovanou č. 2 jako pronajímatelem a společností [právnická osoba] jako nájemcem bylo zjištěno, že pronajímatel bere na vědomí, že došlo ke změně v označení nájemce, kdy jeho nové označení je [právnická osoba].

9. Z usnesení č. [anonymizována dvě slova] části [obec a číslo] ze dne [datum] vyplývá, že [jméno] městské části se rozhodla udělit výpověď z nájmu nebytové jednotky [číslo] v 1. nadzemním podlaží domu [adresa], k.ú. [část obce], [ulice a číslo], [obec a číslo] nájemci [právnická osoba].

10. Z výpovědi z nájmu z nebytových prostor [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a připojené doručenky soud zjistil, že žalovaná č. 2 doručila žalobkyni výpověď z nájmu nebytového prostoru jednotky [číslo] o ploše [výměra] nacházejícího se v 1. nadzemním podlaží domu na [část obce], [obec a číslo], [ulice a číslo]. Výpověď je dávána ve smyslu čl. 7 odst. 7.

2. Smlouvy o nájmu a výpovědní doba činí 3 měsíce. Zároveň z výpovědi vyplývá, že žalovaná [číslo] informovala žalobkyni, že po uplynutí výpovědní doby je povinna nebytový prostor vyklidit.

11. Z námitky proti výpovědi nájmu nebytových prostor ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně s podanou výpovědí nesouhlasí a zároveň uvádí, že byla podána v rozporu s NOZ. Z dopisu žalované [číslo] žalobkyni dne [datum] vyplývá, že žalovaná č. 2 na podané výpovědi trvá.

12. Z novinového článku„ Hitler k nám nesmí, to už je lepší Fantomas“ uveřejněného ve [anonymizována dvě slova] je patrné, že za výlohou obchodu je maska Hitlera a v článku se podává, že provozovatel obchodu tvrdil, že účelem pronájmu je prodej předmětů představujících tradiční pražskou a českou kulturu či výrobků chráněných dílen a teď tento prodejce v [anonymizováno] ulici posloužil jako odstrašující příklad pro ostatní. [obec] mu za prodej masky Hitlera dala výpověď ke konci roku.

13. Po právní stránce soud posoudil věc takto:

14. Dle ustanovení § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

15. Dle ustanovení § 2201 NOZ nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

16. Dle ustanovení § 2312 NOZ jedná-li se o nájem na dobu neurčitou, má strana právo jej vypovědět v šestiměsíční výpovědní době; má-li však strana k výpovědi vážný důvod, je výpovědní doba tříměsíční; trvá-li nájem po dobu delší než pět let a vzhledem k okolnostem strana nemohla předpokládat, že druhá strana nájem vypoví, je výpovědní doba vždy šestiměsíční.

17. Dle ustanovení § 2314 NOZ vypovídaná strana má právo do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy jí byla výpověď doručena, vznést proti výpovědi námitky; námitky vyžadují písemnou formu. Nevznese-li vypovídaná strana námitky včas, právo žádat přezkoumání oprávněnosti výpovědi zanikne. Vznese-li vypovídaná strana námitky včas, ale vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí námitky byly doručeny, nevezme svou výpověď zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi.

18. Dle ustanovení § 1042 NOZ vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

19. Soud se nejprve zabýval včasností podané žaloby a uplatněných námitek proti výpovědi. K tomu soud uvádí, že žalovaná č. 2 udělila žalobkyni výpověď z nájmu nebytových prostor dne [datum] a žalobkyně si již dne [datum] podala proti výpovědi námitky, jednoměsíční lhůta tak byla splněna. Žalovaná č. 2 na základě námitek žalobkyně nevzala výpověď z nájmu nebytových prostor zpět a žalobkyně podala dne [datum] žalobu k soudu. Byla tedy splněna i dvouměsíční lhůta stanovená v ustanovení § 2314 odst. 3 NOZ. K námitce žalobkyně, že výpověď z nájmu nebytových prostor není po formální stránce v souladu se zákonem, když neobsahuje poučení, že je možno si podat proti výpovědi námitky, neobstojí, neboť tuto povinnost NOZ neukládá. Nadto je patrné, že žalobkyně si řádné námitky proti výpovědi podala.

20. Poté se již soud zabýval meritem věci a došel k závěru, že žaloba na určení neplatnosti výpovědi nebyla podána důvodně. Ve vztahu k žalované č. 1 soud sdílí právní názor žalované č. 1 i žalované č. 2, že pasivně legitimována je ve věci pouze žalovaná č.

2. Podle § 17 Statutu HMP vykonávají městské části při nakládání se svěřeným majetkem hlavního města Prahy všechna práva a povinnosti vlastníka a rozhodují o všech majetkoprávních úkonech. Vzhledem k tomu, že žalovaná č. 1 svěřila nakládání s nebytovým prostorem žalované č. 2, jak ostatně vyplývá i z informace o jednotce zapsané v katastru nemovitostí, není a nemůže být ve věci pasivně legitimována žalovaná č.

1. Žaloba vůči žalované č. 1 tak byla zamítnuta z důvodu nedostatku pasivní legitimace na její straně.

21. Ve vztahu k žalované č. 2 pak soud došel k následujícím závěrům. Pro nájem prostoru sloužícího k podnikání se vedle obecné úpravy o nájmu použijí navíc ještě ustanovení § 2302 až 2315 NOZ. Právní úprava nájmu prostoru sloužícího k podnikání i v NOZ zůstává dispozitivní, strany si mohou ujednat výpovědní důvody i lhůty odlišné od zákona. Pro nájem na dobu neurčitou je typické, že je možné jej vypovědět kdykoli a bez udání důvodu (resp. z jakéhokoli důvodu), nebo ze zákonem stanoveného důvodu. Smluvní strany si tedy mohou omezit možnost výpovědi nájmu na dobu neurčitou a vázat ji pouze na sjednané důvody. Rovněž si mohou jinak ujednat délku výpovědní doby (delší, kratší, popř. i bez výpovědní doby), popř. její běh. Jedná se tedy o dispozitivní ustanovení. Soud v tomto odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 26 Cdo 3721/2019 ze dne 29. 1. 2020, kde Nejvyšší soud ČR uvedl, že„ celá úprava nájmu prostoru sloužícího k podnikání je úpravou dispozitivní (smysl ani účel těchto ustanovení nevyžaduje, aby šlo o úpravu kogentní). Platí to nepochybně i o ustanovení § 2312 NOZ upravujícím délku výpovědní doby z nájmu sjednaného na dobu neurčitou. Není přitom významné, že si jinak práva a povinnosti strany upravily již před účinností NOZ“.

22. Vzhledem k výše uvedenému, tedy, že celá úprava nájemného prostoru sloužící k podnikání je dispozitivní povahy, mohli si účastníci platně sjednat jinou výpovědní dobu, než která je v zákoně uvedena. Výpověď, kterou tedy žalovaná č. 2 dala žalobkyni bez uvedení důvodu s uvedením 3 měsíční výpovědní doby s odkazem na ustanovení nájemní smlouvy, považuje soud za platnou. Strany sporu, tedy žalovaná č. 2 a žalobkyně si v nájemní smlouvě sjednaly, že v bodě 7. 2, je pronajímatel i nájemce oprávněn vypovědět tuto smlouvu bez udání důvodu. Z této nájemní smlouvy byla dána žalobkyni výpověď z nájmu dne [datum], když v této výpovědi byla s odkazem na sjednanou nájemní smlouvu uvedena tříměsíční výpovědní lhůta, přičemž zde soud předesílá, že předmětná nájemní smlouva byla uzavřena za účinnosti zák. č. 40/1964 Sb. obč. zák. (dále jen obč. zák.), tento nájemní vztah trvá i za účinnosti NOZ a proto soud s odkazem na § 3074 NOZ posuzuje nájemní vztah dle NOZ, který nabyl účinnosti [datum]. Ze všech shora uvedených důvodů soud uzavřel, že výpověď je oprávněná, soud neshledal, že by mezi účastníky sjednaná výpovědní doba ve výši 3 měsíců byla v rozporu se zákonem, neboť je na vůli stran, jakou délku výpovědní doby si sjednají a pokud účastníci svobodně projevili vůli sjednat výpovědní dobu v délce 3 měsíců, pak takovéto ujednání shledává soud za platné. Soud tedy neshledal, že by smlouva o nájmu nebytových prostor byla neplatná, a to ani v části, která upravuje způsob ukončení nájemní smlouvy, tj. v čl.

7. Vzhledem k uvedenému, soud rozhodl, jak ve výroku I. uvedeno.

23. Vzhledem k tomu, že žalovaná č. 2 v podání ze dne [datum] uplatnila vzájemný návrh o vyklizení nemovitosti, zabýval se soud i tímto návrhem. Přitom dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že vzájemný návrh žalované č. 2 je důvodný, neboť soud, tak jak je uvedeno shora, posoudil výpověď z nájmu předmětných nebytových prostor za platnou a v době rozhodování soudu žalobkyně stále předmětné prostory užívala, nevyklidila je, nepředala je žalované. Žalobkyně tedy užívá předmětné nebytové prostory bez právního důvodu, a proto jí soud uložil povinnost tyto nebytové prostory vyklidit s odkazem na § 1042 o.z. tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v návaznosti na výrok I., a to pokud jde o neplatnost výpovědi z nájmu nebytových prostor podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. tak, že je žalobkyně povinna do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit žalované č. 1 na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.) a žalované č. 2 na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok III).

25. Ačkoliv byla žalovaná č. 1 právně zastoupena advokátem, soud nepřiznal žalované č. 1 náhradu nákladů za právní zastoupení, když podle ustálené judikatury lze u žalované presumovat existenci dostatečného personálního i materiálního vybavení a zabezpečení ke kvalifikovanému hájení svých práv. Soud nepřisvědčil žalované č. 1, že důvodem pro přiznání odměny za právní zastoupení je rozhodování o složité právní otázce pasivní legitimace. Soud proto zavázal žalobkyni k zaplacení nákladů řízení žalovanému č. 1 v celkové výši [částka] podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř., dle kterého účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2, a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem, ve spojení s ustanovením § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to za 3 úkony (přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum] a účast na soudním jednání dne [datum]). Ve vztahu k žalované č. 2 zavázal žalobkyni k zaplacení nákladů řízení rovněž v celkové výši [částka] podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. za tři úkony (přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na soudním jednání dne [datum]). Jako platební místo soud určil přímo žalované, když v souvislosti se zastoupením žalované č. 1 a nebylo žalované přiznáno ničeho.

26. O nákladech řízení ohledně vzájemného návrhu žalované č. 2 soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalované č. 2 přiznal vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka]. Proto soud rozhodl, jak ve výroku č. V. uvedeno.