39 C 38/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Martiny Tvrdkové a přísedících Evy Adamové a Michaely Votápkové ve věci žalobce: Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 pro: zrušení vytýkacích dopisů

I. Žaloba na zrušení vytýkacích dopisů žalované vůči žalobci ze dne , datum, a ze dne , datum, , se zamítá.

II. Žaloba na určení, že vytýkací dopisy žalované vůči žalobci ze dne , datum, a ze dne , datum, jsou neplatné, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na náhradě nákladů řízení částku , částka, .

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobce po žalované domáhal zrušení, in eventum určení neplatnosti vytýkacích dopisů. Žalobce v žalobě uvedl, že žalobu podává s vědomím, že navrhovaný žalobní petit je procesně precedentním. Vedla jej k tomu skutečnost, že bylo zasaženo do jeho práv, a kdy se žalobce v pozici zaměstnance ocitl v určitém okamžiku realizace pracovněprávního vztahu procesně výrazně znevýhodněn, protože jeho pracovně právní smluvní vztah se stal nevyváženým, resp. nerovným, a to výrazně a nedůvodně ve prospěch zaměstnavatele. Uvedl, že je zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, na dobu neurčitou jako vedoucí vědecký pracovník. Žalovaná adresovala žalobci z pozice zaměstnavatele dne , datum, vytýkací dopis, na který žalobce reagoval odpovědí dne , datum, , a dále žalovaná adresovala žalobci druhý vytýkací dopis dne , datum, , na který žalobce opět reagoval, a to odpovědí dne , datum, . Z vytýkacích dopisů vyplývá, že žalovaná dovozuje z veřejných prezentací žalobce porušení pracovní kázně, resp. citované pracovní smlouvy, a to tak, že dovozuje porušení Etického kodexu zaměstnance Ústavu mezinárodních vztahů (Směrnice č. , hodnota, , Etický kodex zaměstnance), tedy žalované. Na dopisy ze strany žalobce žalovaná nikterak nereagovala. Žalobce vnímá obsah a fyzickou existenci citovaných přípisů v agendě žalované jednak za zásah do svých osobnostních práv, jednak za snahu omezovat jeho základní lidská práva právním nátlakem a vytvořením aktuální trvající hrozby ukončení pracovního poměru v čase, rozhodl se žalobce bránit právní cestou bez ohledu na právní podstatu citovaných vytýkacích dopisů, neboť chce dosáhnout z důvodů dále uvedených jejich právní neexistence, aby nebyl permanentně ohrožen možnou výpovědí z pracovního poměru, což je životně nekonformní stav. Žalobce uvedl, že přípisy žalované, jak je formulovala, jsou v rozporu s českým ústavním pořádkem, konkrétně s Ústavou České republiky a s Listinou základních práv a svobod, protože zasahují do základních práv a svobod žalobce projevit jako občan svůj názor, a nejen to. Nutí ho nepřímo, pod výhrůžkou ztráty zaměstnání, jednat a chovat se způsobem, jak si přeje žalovaná, ale který není žádným právním předpisem definován, a ani být definován nemůže. Přípisy žalované pak směřují jednoznačně k omezení svobody projevu žalobce. Dále zdůraznil, že žalobce ve svých projevech vždy vystupoval jako fyzická osoba, tedy nehovořil za Ústav, tedy svého zaměstnavatele, ale výhradně za svou osobu, a na tom nic nemění ani fakt, že určité skupině čtenářů či posluchačů je znám jeho pracovní poměr, a na této skutečnosti by neměnilo dokonce nic ani to, kdyby tento pracovní poměr byl uveden jako pravdivá informace u jeho jména - podstata by byla stejná. Přestože v obecné rovině není samostatná právní obrana proti vytýkacím dopisům zaměstnavatele připuštěna, zastává názor, že v odůvodněných případech by tato možnost měla být dána, a to zejména tehdy, kdy obsah vytýkacích dopisů je jejich hrubým zneužitím, a mimo to obsahuje text významně zasahující do osobnosti zaměstnance. Má za to, že případ, popisovaný touto žalobou, obě podmínky této výjimečnosti splňuje. Žalobce není povinen strpět a akceptovat, aby v agendě zaměstnavatele byly založeny vytýkací dopisy daného obsahu, když tento obsah hrubě zasahuje do jeho osobnostních práv, a má právo na jejich právní eliminaci. Jako důvod uvádí, že jeho právní postavení po doručení dvou vytýkacích dopisů, a tedy žití s trvalou hrozbou výpovědi z pracovního poměru, je nekonformní a psychicky zatěžující, a protože tyto vytýkací dopisy mají současně za cíl odebrat mu názorovou svobodu, kterou jistí ústavní pořádek České republiky.

2. Žalovaná se k věci vyjádřila podáním ze dne , datum, a uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává, a to ani z části. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce uzavřel dne , datum, s žalovanou pracovní smlouvu na dobu neurčitou s druhem práce „vědecký pracovník“, žalobce byl a je zařazen na pracovní pozici seniorní výzkumný pracovník, žalovaná adresovala dne , datum, žalobci vytýkací dopis (tj. upozornění na možnost výpovědi ve smyslu § 52 písm. g) zák. práce), žalobce reagoval odpovědí ze dne , datum, , žalovaná adresovala žalobci druhé upozornění na možnost výpovědi dne , datum, , žalobce opět reagoval odpovědí ze dne , datum, . Dále uvedla, že má primárně za to, že žaloba je v části, ve které se žalobce domáhá zrušení předaných upozornění na možnost výpovědi dle § 52 písm. g) zák. práce ze strany soudu, neprojednatelná pro nedostatek pravomoci soudu, když právní předpisy nedávají v občanském soudním řízení soudu obecnou možnost zrušit uskutečněné jednání (ať již právní, či faktické). Upozornění na možnost výpovědi dle § 52 písm. g) zák. práce není právním, ale faktickým jednáním, které zrušit reálně ani nelze. Alternativně se pak žalobce domáhá, aby upozornění na možnost výpovědi dle § 52 písm. g) zák. práce ze dne , datum, a , datum, byla soudem prohlášena za neplatná. Žalobce ovšem pomíjí, že upozornění na možnost výpovědi dle § 52 písm. g) zák. práce není právním jednáním, které by bylo možné posuzovat z hlediska jeho platnosti, ale jednáním faktickým (tj. skutečností, která se ve vnějším světě udála). Žalobce (myšleno pravděpodobně žalovaná – pozn. soudu) k tomuto odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne14.7.2011, sp. zn. , spisová značka, , ve kterém Nejvyšší soud konstatuje, že „písemné upozornění zaměstnance na možnost výpovědi není právním úkonem ve smyslu ustanovení § 240 odst. 1 zák. práce, neboť nejde o takový projev vůle, s nímž by právní předpisy spojovaly vznik, změnu nebo zánik práv a povinností účastníků pracovněprávního vztahu; jedná se pouze o skutečnost (tzv. faktický úkon), která je hmotněprávním předpokladem pro právní úkon - pro výpověď z pracovního poměru z důvodu méně závažného porušování pracovní kázně podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) zák. práce [pozn. v současnosti § 52 písm. g) zákoníku práce]“. Jelikož zde není žádné právní jednání žalované, o kterém by soud mohl rozhodovat z pohledu jeho platnosti či neplatnosti, tak již z tohoto důvodu musí být žaloba žalobce bez dalšího neúspěšná. Žalované pak ani není zřejmé, jak by i případné prohlášení „neplatnosti“ upozornění na možnost výpovědi dle § 52 písm. g) zák. práce změnilo právní postavení žalobce, a tedy čím by případně byl naplněn jeho naléhavý právní zájem na takovém určení ve smyslu § 80 o. s. ř. Jelikož upozornění na možnost výpovědi nemá za následek vznik, změnu či zánik práv a povinností žalobce, nedošlo by prohlášením „neplatnosti“ upozornění na možnost výpovědi k jakékoliv změně v právním postavení žalobce. I po rozhodnutí soudu vyžadovaném žalobcem by tato upozornění na možnost výpovědi dále ve vnějším světě (jako faktické jednání) nepochybně dále existovala, a tedy by i nadále existovala jako hmotněprávní předpoklad pro výpověď z pracovního poměru z důvodu méně závažného porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zaměstnance dle § 52 písm. g) zák. práce. Zásahem do práv a povinností žalobce by byla až případně tato výpověď z pracovního poměru, nikoliv předcházející upozornění na možnost výpovědi. Pracovní poměr žalobce u žalované dále pokračuje, žalobce nadále vykonává svou práci za shodných podmínek, se shodným odměňováním. Do právních poměrů žalobce se tak předaná upozornění na možnost výpovědi za strany žalované nijak nepromítla. Ze strany žalované nebylo předané upozornění na možnost výpovědi jakkoliv veřejně komunikováno, a to ani vůči ostatním zaměstnancům žalované. Pokud se žalobce sám rozhodl tyto skutečnosti zveřejnit, nemůže případnou újmu tím způsobenou dávat k tíži žalované. Závěrem žalovaná uvedla, že setrvává na svém závěru, že žalobce se skutečně svými jednáními, která jsou mu vytýkána v upozorněních na možnost výpovědi dle § 52 písm. g) zák. práce ze dne , datum, a , datum, , dopustil porušení svých povinností. Žalobce zejména svými jednáními porušil čl. 4 odst. 1 a 2 Etického kodexu zaměstnance žalované, dle kterého jsou zaměstnanci povinni vystupovat tak, aby jejich jednání nebylo v rozporu s dobrým jménem zaměstnavatele a vyjadřovat se korektně, vyváženě, negeneralizovat a nezjednodušovat, pokud to by to mohlo zkreslit sdělované informace. Žalobce je osobou, která je s žalovanou v laické i odborné veřejnosti přímo spojována, když žalobce byl v letech 2004 až 2013 ředitelem žalované. Jelikož se žalobce ve svých veřejných vystoupeních vyjadřoval k tématům, kterými se při výkonu své práce pro žalovanou zabývá, jeho jednání, popsané v upozorněních na možnost výpovědi dle § 52 písm. g) zák. práce, bezpochyby souvisí přímo s výkonem práce žalobce. V tomto směru tak jednání žalobce narušuje oprávněné zájmy žalované a je rozporné s povinností zaměstnance dle § 301 písm. d) zák. práce. Žalovaná pak žalobce nijak v jeho veřejných vystoupeních neomezuje, pouze jej žádá, aby vystupoval způsobem, který nenarušuje jeho oprávněné zájmy a nepodkopává odbornost vědeckých výstupů žalované.

3. Soud k věci provedl následující dokazování:

4. Z pracovní smlouvy ze dne , datum, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou soud zjistil, že žalobce je zaměstnán u žalované jako vedoucí vědecký pracovník od , datum, na dobu neurčitou.

5. Z pracovní náplně žalobce bylo soudem zjištěno, že se jednalo o pracovní pozici organizačně zařazenou do výzkumného oddělení a jeho badatelská činnost byla zaměřená na koordinaci společného pracoviště , Anonymizováno, zřízeného , Anonymizováno, , samostatné řešení dílčích výzkumných úkolů ukládaných vedoucím oddělení, vedení řešitelských týmů, samostatná publikační a recenzní činnost, účast na konferencích, seminářích, kulatých stolech, přednáškách pod., zapojení do mezinárodní výzkumné spolupráce a samostatné řešení grantových projektů získaných , Anonymizováno, .

6. Z etického kodexu zaměstnance, Směrnice č. , hodnota, , č.j. , Anonymizováno, ze dne , datum, vyplývají základní principy etického a morálního jednání zaměstnanců žalované a slouží jako ochrana proti nesprávnému chování a rozhodování v činnosti Ústavu. Tento kodex je závazný pro všechny zaměstnance žalované a jeho cílem je etické a morální jednání zaměstnanců a dále předcházení vzniku správní, deliktní a trestní odpovědnosti. Pravidla Etického kodexu je nutno dodržovat, prosazovat, vyžadovat jejich dodržování od ostatních, aktivně bránit jejich porušování a případně porušování oznamovat.

7. Z dopisu žalované ze dne , datum, bylo soudem zjištěno, že žalovaná vyjádřila nespokojenost s veřejným vystupováním žalobce k aktuálním otázkám mezinárodní, potažmo české zahraniční politiky a uvedla, že ideologicky zúžená kritika této politiky není v souladu s postavením a posláním žalované jako veřejné výzkumné instituce. Uvedla, že navzdory předchozím upozorněním se žalobcovi mediální výstupy vzdalují zásadám uvedeným v Etickém kodexu žalované. Vyloučila přitom, že by se mohlo jednat o dílo náhody. Uvedla, že v posledním měsíci se jednalo o tvrzení žalobce v komentáři pro , Anonymizováno, , ve kterém žalobce uvedl, že klíčem k čtení situace na Ukrajině „nakonec může být“ analogie s , jméno FO, . Druhým příkladem je žalobcům rozhovor pro Parlamentní listy, ve kterém hovoří o „špinavé cynické hře“, kterou stran možného vstupu Ukrajiny do EU hraje Západ s Ukrajinou a o tom, že „většina vojenských expertů říká, že proti Rusku nemohou Ukrajinci vyhrát“. Žalovaná závěrem uvedla, že je společenstvím, které si zakládá na teoretické, metodologické a názorové pluralitě a veřejné vystupování zaměstnanců musí být s postavením a základními cíli působení instituce a nepoškozovat její dobré jméno. Z toho důvodu žalovaná upozornila žalobce na možnost výpovědi dle ust. § 52 písm. g) zák. práce.

8. Z vyjádření žalobce ze dne , datum, soud zjistil, že tímto vyjádřil nesouhlas s vytýkacím dopisem ze dne , datum, , zásadně nesouhlasil, aby mu bylo vytýkáno porušování Etického kodexu a upozornil žalovanou, že pokud mu bude i nadále hrozit ukončením pracovního poměru, bude se bránit soudní cestou.

9. Z dopisu žalované ze dne , datum, bylo soudem zjištěno, že dle žalované se v období od prvního formálního upozornění žalobce ve svých výrocích neustal, ale naopak intenzitu ještě zvýšil. Uvedla, že žalobce konspirační nerativy reprodukuje soustavně a opakovaně. Jde zejména o v ruském oficiálním diskurzu šířený konspirační nerativ o majdanských snajpech s odkazy na tzv. zajímavé studie jediného akademika. Dále se jedná o další nerativ, dle kterého Mezinárodní měnový fond poskytl Borisi Jelcinovi peníze do jeho prezidentské kampaně. Za nekorektní žalovaná rovněž požaduje i žalobcovi výroky např. kde významní státní představitelé ČR jednají na hranici vlastizrady, manipulují a ohlupují občany atd. Žalovaná závěrem uvedla, že vzhledem k uvedenému jej opětovně upozorňuje na možnost výpovědi dle ust. § 52 písm. g) zák. práce.

10. Z vyjádření žalobce ze dne , datum, soud zjistil, že tímto vyjádřil nesouhlas s vytýkacím dopisem ze dne , datum, , uvedl, že část věcí, které jsou mu vyčítány, může být předmětem diskuze a část tvrzení žalované označil za nepravdivou. Uvedl, že pokládá za nepřijatelné, aby byla omezována jeho občanská práva.

11. Na základě shora uvedeného dokazování došel soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalobce byl zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, jako vedoucí vědecký pracovník. Náplní práce žalobce bylo koordinovat společné pracoviště , Anonymizováno, , samostatně řešit dílčí výzkumné úkoly ukládaných vedoucím oddělení, vést řešitelské týmy, samostatně publikovat, účastnit se konferencí, seminářů, kulatých stolů a přednášek, zapojit se do mezinárodní výzkumné spolupráce a samostatně řešit grantové projekty získané , Anonymizováno, ČR. V pracovním poměru bylo povinností žalobce se řídit Etickým kodexem, č.j. , Anonymizováno, ze dne , datum, ze kterého vyplývají základní principy etického a morálního jednání zaměstnanců žalované a slouží jako ochrana proti nesprávnému chování a rozhodování v činnosti Ústavu. Dne , datum, a dne , datum, byly žalobci předány vytýkací dopisy, ve kterých žalovaná vyjádřila nespokojenost s veřejným vystupováním žalobce k aktuálním otázkám mezinárodní, potažmo české zahraniční politiky a uvedla, že ideologicky zúžená kritika této politiky není v souladu s postavením a posláním žalované jako veřejné výzkumné instituce. Uvedla, že navzdory předchozím upozorněním se žalobcovi mediální výstupy vzdalují zásadám uvedeným v Etickém kodexu žalované. Vyloučila přitom, že by se mohlo jednat o dílo náhody. Jako příklady uvedla tvrzení žalobce v komentáři pro , Anonymizováno, , ve kterém žalobce uvedl, že klíčem k čtení situace na Ukrajině „nakonec může být“ analogie s , jméno FO, , žalobcům rozhovor pro Parlamentní listy, ve kterém hovoří o „špinavé cynické hře“, kterou stran možného vstupu Ukrajiny do EU hraje Západ s Ukrajinou a o tom, že „většina vojenských expertů říká, že proti Rusku nemohou Ukrajinci vyhrát“, konspirační nerativ o majdanských snajpech s odkazy na tzv. zajímavé studie jediného akademika, výroky např. kde významní státní představitelé ČR jednají na hranici vlastizrady, manipulují a ohlupují občany atd. Žalovaná závěrem uvedla, že je společenstvím, které si zakládá na teoretické, metodologické a názorové pluralitě a veřejné vystupování zaměstnanců musí být s postavením a základními cíli působení instituce a nepoškozovat její dobré jméno. Z toho důvodu žalovaná v každém z dopisů upozornila žalobce na možnost výpovědi dle ust. § 52 písm. g) zák. práce. Na tyto dopisy žalobce reagoval vyjádřením ze dne , datum, a , datum, , kde vyjádřil nesouhlas s vytýkacími dopisy a upozornil žalovanou, že pokud mu bude i nadále hrozit ukončením pracovního poměru, bude se bránit soudní cestou. Z nesporného tvrzení účastníků řízení pak vyplynulo, že žalobci již žádný další vytýkací dopis předán nebyl a žalovaná s žalobcem ukončila pracovní poměr z důvodu ust. § 52 písm. c) zák. práce a nikoliv z důvodu ust. § 52 písm. g) zák. práce. Určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru se žalobce domáhá v jiném soudním řízení.

12. Po právní stránce posoudil soud věc takto:

13. Dle ust. § 52 písm. g) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

14. Dle ust. § 18 zák. práce je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější.

15. Dle ust. § 545 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

16. Na základě shora uvedeného soud konstatuje, že žaloba není důvodná. Shora popsaný skutkový stav byl mezi stranami nesporný, včetně skutečnosti, že žalobci již nebyl, kromě výše uvedených, žádný vytýkací dopis doručen a rovněž s ním nebyl rozvázán pracovní poměr dle ust. § 52 písm. g) zák. práce tj. pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. Předmětem sporu pak byla jediná právní otázka, a to, zda je možné se žalobou domáhat zrušení výše popsaných vytýkacích dopisů, eventuálně vyslovení jejich neplatnosti. K tomu soud uvádí, že v ust. § 545 o.z. se uvádí, že právní je jednání je takové, které vyvolává právní následky. Projev vůle, který sám o sobě nesměřuje ke vzniku, změně nebo zániku práv a povinností v pracovněprávních vztazích, a který má v pracovněprávních vztazích následky jen ve spojení s jinou právní skutečností, není pracovněprávním jednáním. Jedná se o tzv. faktické jednání, které je právně relevantní jen tehdy, jestliže to právní předpisy výslovně stanoví. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , spisová značka, je faktickým jednáním i písemné upozornění zaměstnance na možnost výpovědi, neboť nejde o takový projev vůle, s nímž by právní předpisy spojovaly vznik, změnu nebo zánik práv a povinností účastníků pracovněprávního vztahu. Jedná se tedy pouze o skutečnost (faktický úkon), která je hmotněprávním předpokladem pro právní úkon – pro výpověď z pracovního poměru z důvodu méně závažného porušování pracovní kázně dle ust. § 52 písm. g) zák. práce. Vzhledem k uvedenému soud uzavírá, že písemné upozornění na možnost výpovědi není pracovněprávním, ale tzv. faktickým jednáním, na nějž nedopadají důvody nicotnosti nebo neplatnosti a z toho důvodu uvedené fatické jednání nemůže být soudem ani zrušeno a žalobu na určení, že je neplatná písemnost, v níž zaměstnavatel upozornil zaměstnance na možnost výpovědi, soud musí zamítnout.

17. Pokud pak žalobce namítal, že je nucen žít s trvalou hrozbou výpovědi, pak soud odkazuje na shora citované ustanovení § 52 písm. g) zák. práce, dle kterého je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl tento v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi. Uvedená hrozba výpovědi tak pro žalobce trvala pouze zmiňovaných 6 měsíců a v době rozhodnutí soudu již tato lhůta uplynula.

18. V poslední řadě soud uvádí, že pokud žalobce uváděl, že bylo žalovanou zasaženo do jeho osobnostního práva, mohl se proti uvedenému bránit podáním žaloby z titulu ochrany osobnosti. V tomto řízení pak soud uvedené nezkoumal, neboť ani v případě, kdyby soud došel k závěru, že bylo zasaženo do práva na ochranu osobnosti žalobce, nemohl by předmětné vytýkací dopisy zrušit a ani je shledat neplatnými.

19. Z výše uvedeného soud žalobu zamítl, a to v celém rozsahu, tedy její primární i eventuální petit, neboť nebylo možno vytýkací dopisy zrušit a ani je shledat neplatnými. Pro úplnost soud pouze uvádí, že o žalobním požadavku uplatněném formou tzv. eventuálního petitu soud rozhoduje jen tehdy, jestliže žalobě nevyhověl v tzv. primárním petitu; v opačném případě se tzv. eventuálním petitem vůbec nezabývá. Není zde možnost volby plnění. O primárním petitu musí soud rozhodnout vždy, o eventuálním petitu jen tehdy, je-li způsob plnění požadovaný v primárním petitu nemožný (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná (jak v části řízení týkající se zrušení vytýkacích dopisů, tak v části určení neplatnosti vytýkacích dopisů), právo na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 3 a § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, (tarifní hodnota v projednávané věci sestává ze součtu částky , částka, dle ust. § 9 odst. 3 a.t. a částky , částka, dle § 9 odst. 3 písm. a) a.t.), sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za vyjádření k žalobě ze dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky , částka, za účast na jednání soudu dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .