39 C 6/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Štamberka, Ph.D. a přísedících Zdeňky Vranovské a Michaely Votápkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro na vyplacení prémií v částce 20 000Kč a náhrady mzdy v částce 2 160Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 22 160 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 8 421,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se po částečném odmítnutí žaloby usnesením Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 5. 5. 2022, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 8. 6. 2022, domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 22 160 Kč s příslušenstvím.Žalobní tvrzení2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce s žalovanou uzavřel dne 1. 2. 2019 pracovní smlouvu. Žalobce tak pracuje jako revizní technik elektro. Pracovní náplní je provádět revize na poštách. Dle instrukcí sdělených na poradách polovina pracovní doby musí být na poštách, kde se provádí prohlídky, měření, psaní poznámek a studuje dokumentace. Druhá polovina probíhá doma, jelikož k psaní revizí na poštách nejsou většinou podmínky a hlavně nejsou k dispozici ČSN.

3. Součástí mzdy byly i prémie ve výši 8 500 Kč. U státních zaměstnanců, jsou prémie součástí mzdy a krátit je jde pouze ve zvláštních případech. Součástí smlouvy není ustanovení o možnosti krácení prémií dle uvážení zaměstnavatele. Navíc se uplatní závěry Nejvyššího soudu, které vyslovil ve svém rozsudku ze dne 8. 11. 2004, sp. zn. 21 Cdo 537/2004.

4. Přesto za březen 2019 byly žalobci prémie kráceny v plné výši, tj. 8 500 Kč, a to z důvodu, že žalobce nekomunikoval. Námitky žalobce, že se ničeho nedopustil, spadly pod koberec. Nadřízený mu sdělil, že to řešit nebude. Peníze potřeboval pro někoho jiného. Žalobce proto namítá diskriminaci.

5. Rovněž za duben 2019 žalobci byly kráceny bezdůvodně prémie o 3 000 Kč.

6. Také za leden 2021 byly žalobci kráceny prémie na nulu, tj. o 8 500 Kč, byť se ničeho nedopustil. Za daný měsíc žalobce odpracoval plný počet hodin a vše řádně vykázal. Výplatní lístek žalobci nebyl předložen. Neví proto, zda mu byla proplacena nevyčerpaná dovolená. Nemám ani kontakt na účtárnu, která je v , adresa, , neboť mu byl odebrán NB a mobilní telefon.

7. Od 1. 2. 2021 byl žalobce zaměstnán na DPČ s hodinovým platem 270 Kč. Za duben 2021 bylo žalobci umožněno odpracovat pouze jednu směnu, která byla řádně vykázána. Avšak ani za ní mu nebyla mzda proplacena. Ve výplatním lístku není uvedena žádná mzda. Pracovní list byl podepsán a řádně vykázán elektronicky. Z důvodu, že byl žalobci protiprávně odebrán NB, tento neví, o který den se přesně jedná. Neproplacením mzdy vznikl zaměstnavateli dokonce neoprávněný majetkový prospěch minimálně ve výši 270 Kč x 8 hodin, tj. 2 160 Kč.

8. Žalobce vyjádřil podezření na porušování předpisů, ohrožování bezpečnosti jak osob, tak i majetku a zejména slušného jednání. Na dané skutečnosti poukazoval, což byla i jeho povinnost jakožto garanta firmy dle živnostenského zákona. Proto se stal velice nepohodlným zejména pro svého nadřízeného , jméno FO, , který s panem , Anonymizováno, sledovali své zájmy. Docházelo tak neustále k šikaně s cílem, aby žalobce firmu opustil. Je otázkou, kdo získal finanční prostředky určené žalobci.

9. Žalobce musel chodit jako jediný revizní technik na sedmou hodinu. Nadřízený , jméno FO, žalobci prokazatelně lhal, že všichni pracovníci se na firmu musí dostavit v osm hodin. V určené dny se tam žalobce skutečně dostavil, avšak tak aby ho nikdo neviděl, a pozoroval a čekal. Žádný z revizních techniků se tam však nedostavil, takže dané nařízení bylo pouze pro žalobce.

10. Jako jediný revizní technik měl žalobce nařízeno psát revizní zprávy na pracovišti. To je na poště. Ostatní mohli psát revize doma. To vše v kovidové situaci, kde bylo dle nařízení vlády přednostně nařízeno pracovat z domova. Žalobce má proto podezření, že nařízení pana , jméno FO, bylo obecným ohrožením. Další důkaz šikany je skutečnost, že , jméno FO, byl na činnost pana , adresa, mnohokrát upozorněn. Vždy se to však zvrhlo proti žalobci. I když měl v revizích chyby, čímž byla ohrožena bezpečnost a zdraví a činnost veřejně prospěšného zařízení, kterým dle zákona pošta je, nikdy mu prémie nevzal.Vyjádření žalované11. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává.

12. Žalovaná jakožto zaměstnavatel stanovila mzdovým výměrem pro žalobce vedle měsíční hrubé mzdy rovněž individuální bonus (prémii) v rozmezí 0 – 8 500 Kč. Nejedná se tedy o nárokovou či pevnou složku mzdy. Výše individuálního bonusu je motivační složkou mzdy a závisí na uvážení žalované odvíjejícího se od pracovních výkonů žalobce, jeho pracovního nasazení, komunikaci v rámci pracovního týmu a také směrem k zákazníkovi žalované (zejména , právnická osoba, .). Žalobce podmínky pro přiznání bonusu, zejména při porovnání s ostatními zaměstnanci na obdobných pozicích' nesplňoval.

13. Žalobce se dožaduje také náhrady mzdy ve výši 2 160 Kč za jednu údajně odpracovanou směnu v březnu 2021. Do dnešního dne však tuto skutečnost nijak nedoložil. Žalobci nárok na odměnu za práci v tvrzeném období nevznikl, protože ze strany žalobce nebyla vyvíjena sjednaná pracovní činnost.Skutkový stav14. Z kopie pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 2019 vyplývá, že žalobce byl od 1. 2. 2019 zaměstnán u žalované jakožto technik – elektro (odst. 1 smlouvy). Výše jeho mzdy měla být uvedena ve mzdovém výměru/manažerské smlouvě/dohodě o smluvní mzdě (odst. 4 smlouvy).

15. Z kopie mzdového výměru ze dne 1. 2. 2019 vyplývá, že žalobci byla u žalované s účinností od 1. 2. 2019 stanovena měsíční hrubá mzda ve výši 32 000 Kč. Individuální bonus byl stanoven v rozmezí 0 8 500 Kč vyplácený měsíčně.

16. Z kopie výplatní pásky žalobce za duben 2019 vyplývá, že žalobce za daný měsíc pobíral osobní ohodnocení 5 500 Kč.

17. Z kopie dohody o pracovní činnosti ze dne 1. 2. 2021 vyplývá, že se žalobce zavázal vykonávat pro žalovanou v době od 1. 2. 2021 do 1. 2. 2022 práci revizní technik elektro (odst. 1 dohody). Za to měl dostávat odměnu ve výši 270 Kč hodinově hrubého. V závislosti na kvalitě pracovních výsledku mohl vedoucí zaměstnanec rozhodnout o přiznání další odměny ve výši až 20 000 Kč/měsíčně, která je nenároková a jejíž přiznání platí pouze pro příslušný hodnocený kalendářní měsíc (odst. 2 dohody). Sjednaný rozsah práce byl max. 20,00 hodin týdně. Smluvní strany se dohodly, že zaměstnavatel bude informoval zaměstnance o požadavku na výkon práce v přiměřeném předstihu, a to nejméně 2 pracovní dny předem, pokud to provozní důvody umožní; to samé platilo i pro případné změny již určené práce (odst. 3 dohody).

18. Z kopie výplatní pásky žalobce za duben 2021 vyplývá, že žalobce za daný měsíc nepobíral žádnou mzdu. Na mimomzdových prostředcích mu bylo vyplaceno 91 Kč na cestovních náhradách a 481 Kč na náhradě za použív. vl. os.

19. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu. Zejména nebylo možné činit relevantní skutkové závěry z dopisů, které žalobce založil k důkazu, když tyto jsou vesměs nepodepsané (všechny s výjimkou žádosti o objasnění. žádosti o zaslání dokladů. z 26. 7. 2022 a výzvy k přidělení práce ze dne 1. 7. 2021). Poslední dvě uvedené listiny sice podepsány jsou. Chybí u nich ale jednoznačně přiřaditelný doklad o jejich odeslání adresátovi, který by jim časově a osobou adresáta odpovídal.Relevantní právní úprava20. Podle § 109 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění („z. p.“), za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

21. Dle § 109 odst. 2 z. p. je mzda peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

22. Dle § 109 odst. 4 z. p. se mzda a plat poskytují podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků.

23. Dle § 109 odst. 5 z. p. je odměna z dohody peněžité plnění poskytované za práci vykonanou na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti (§ 74 až 77).

24. Dle § 110 odst. 1 z. p. za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda, plat nebo odměna z dohody.

25. Dle § 110 odst. 2 z. p. se stejnou prací nebo prací stejné hodnoty rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce.

26. Dle § 110 odst. 3 z. p. se složitost, odpovědnost a namáhavost práce posuzuje podle vzdělání a praktických znalostí a dovedností potřebných pro výkon této práce, podle složitosti předmětu práce a pracovní činnosti, podle organizační a řídící náročnosti, podle míry odpovědnosti za škody, zdraví a bezpečnost, podle fyzické, smyslové a duševní zátěže a působení negativních vlivů práce.

27. Dle § 110 odst. 4 z. p. se pracovní podmínky posuzují podle obtížnosti pracovních režimů vyplývajících z rozvržení pracovní doby, například do směn, dnů pracovního klidu, na práci v noci nebo práci přesčas, podle škodlivosti nebo obtížnosti dané působením jiných negativních vlivů pracovního prostředí a podle rizikovosti pracovního prostředí.

28. Dle § 110 odst. 5 z. p. se pracovní výkonnost posuzuje podle intenzity a kvality prováděných prací, pracovních schopností a pracovní způsobilosti a výsledky práce se posuzují podle množství a kvality.Vlastní hodnocení29. Pokud jde o žalobcem uplatňované nároky na prémie, je v prvé řadě třeba uvést, že se žalobce dopouští dezinterpretace jím citované judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2004, sp. zn. 21 Cdo 537/2004). Nelze z ní totiž dovozovat, jak činí žalobce, že by snad nenároková (fakultativní) složka mzdy jednou zaměstnavatelem zaměstnanci přiznaná zakládala nárok zaměstnance na její další (opakované) vyplácení i v budoucnu. Nejvyšší soud se v citovaném judikátu omezil pouze na konstatování, že jednou přiznanou konkrétní odměnu (v daném případě mimořádnou odměnu ve výši 196 000 Kč, která měla být vyplacena spolu s výplatou mzdy za měsíc září 2000) již nelze zaměstnanci následně odejmout, ledaže by tuto možnost připouštěl vnitřní mzdový předpis. Rozhodně však ze závěrů Nejvyššího soudu nevyplývá, že by snad daný zaměstnanec měl nárok na uvedenou mimořádnou odměnu 196 000 Kč v každém dalším měsíci trvání jeho pracovního poměru.

30. Výše uvedené platí tím spíše, že mzdový výměr žalobce stanoví konkrétní rozmezí 0 8 500 Kč, v němž může být daná nenároková složka mzdy poskytována (viz bod 15 odůvodnění tohoto rozsudku). V případě, že ji žalovaná v konkrétních měsících žalobci neposkytla, nejednala v rozporu s tímto ustanovením mzdového výměru, a nelze tak ani , právnická osoba, dovozovat, že by tím porušila své povinnosti vůči žalobci jakožto zaměstnanci dle § 109 z. p.

31. I diskrece zaměstnavatele ohledně nenárokových složek mzdy má nicméně své limity, a to zejména s ohledem na požadavky rovného odměňování dle § 110 z. p. Žalobce se dovolává toho, že k němu žalovaná jakožto zaměstnavatel přistupovala šikanózním způsobem. Aby však soud mohl zhodnotit, nakolik se toto promítlo do odměňování žalobce v konkrétním období, bylo by zapotřebí, aby žalobce doplnil svá tvrzení, jak konkrétně byly ostatní technici – elektro v daném období odměňování (specifikace výše mzdy) a za jakou práci (specifikace z hlediska její srovnatelnosti s prací odváděnou žalobcem). V tomto ohledu však žalobce netvrdil prakticky ničeho. Soudu proto chybí relevantní skutkový základ, z nějž by případně mohl dovodit porušení § 110 z. p. žalovanou.

32. O chybnosti výše uvedených hmotněprávních závěrů žalobce a nedostatcích jeho tvrzení nemohl soud žalobce poučit dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění („o. s. ř.“), neboť tento se na jednání soudu dne 20. 11. 2023 nedostavil. Je sice pravdou, že předtím žádal o jeho odročení, neuvedl však pro to žádné relevantní důvody. Skutečnost, že žalobce ve věci podal trestní oznámení a má též podaný návrh na lázeňskou léčbu, takovýto postup bez dalšího neodůvodňuje. O tomto závěru byl žalobce ještě před jednáním soudem vyrozuměn.

33. Pokud jde o žalobcem uplatňované mzdové nároky za duben 2021, žalobce sice tvrdí, že v daném měsíci odpracoval jednu směnu. Uvedená tvrzení však nejsou nijak důkazně podložena. Ani o neunesení tohoto důkazního břemene nebylo možné žalobce poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na jeho výše uvedenou absenci na jednání soudu.

34. Lze tak shrnout, že žalobce neunesl břemeno tvrzení, resp. břemeno důkazní, v plném rozsahu sporu. Soudu tak nezbylo než žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zcela zamítnout.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 421,60 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 160 Kč sestávající z částky 2 020 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 4. 8. 2022 a z částky 2 020 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 11. 2023 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 960 Kč ve výši 1 461,60 Kč.