39 C 89/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Martiny Tvrdkové a přísedících Mgr. Petra Bully a Zdeňky Vranovské ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro: neplatnost výpovědi z pracovního poměru ze dne datum a o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne datum <b>I. Určuje se, že výpověď z pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne [datum] datovaná dnem [datum], je neplatná.</b> <b>II. Určuje se, že výpověď z pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne [datum] datovaná dnem [datum], je neplatná.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku [částka].</b> 1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované určení neplatnosti výpovědi. V žalobě uvedla, že je u žalované zaměstnána ve dvou pracovních poměrech, a to jako [anonymizováno 6 slov] na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] ve znění dodatku [číslo] dodatku [číslo] ze dne [datum], s datem nástupu do práce dne [datum], a to na plný úvazek na dobu neurčitou, a dále na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] pro výkon práce - [anonymizováno 8 slov], a to na dobu určitou do [datum]. Žalovaná se rozhodla jednostranně ukončit s žalobkyní pracovní poměr, a to nejprve okamžitým zrušením pracovního poměru dle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen„ ZP“). Proti tomuto okamžitému zrušení brojila žalobkyně žalobou u zdejšího soudu, přičemž rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10.2.2020, č.j. 21 C 152/2019-14 bylo rozhodnuto tak, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobkyni byly v mezidobí dne [datum] doručeny dvě výpovědi dle ust. § 52 písm. g) ZP. Žalobkyně dne [datum] odeslala žalované oznámení o trvání na dalším zaměstnávání. Přípisem ze dne [datum] žalovaná oznámila žalobkyni, že na výpovědích obou pracovních poměrů trvá a zároveň trvá na tom, aby se žalobkyně po dobu výpovědní doby na pracoviště nedostavovala. Ostatně výkon práce ji nebyl umožněn od doby okamžitého zrušení pracovního poměru, přestože o něj opakovaně žádala a na její pracovní pozici již byla přijata náhrada. Na základě podaných výpovědí měly pracovní poměry žalované skončit uplynutím výpovědní doby ke dni [datum]. Žalovaná ve výpovědi uvádí, že důvodem pro výpověď dle ust. § 52 písm. g) ZP je„ porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím (zaměstnancem) vykonávané práci hrubým způsobem“. Ani jeden z důvodů, které žalovaná uvádí ve výpovědích přitom nenaplňuje takovou míru intenzity porušení povinností zaměstnance (žalobkyně) vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci, aby mohlo být uzavřeno, že se jedná o porušení povinností zvlášť hrubým způsobem. V případě tvrzených pochybení na straně žalobkyně, která jsou nadto nepravdivá nelze dovodit, že by se mělo jednat o závažné porušení povinností. Při posuzování intenzity porušení právních předpisů zaměstnancem je třeba přihlédnout i k dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, jakož i zavinění zaměstnance a důsledkům, které takové porušení mělo pro zaměstnavatele. Žalobkyně byla zaměstnána pro žalovanou od roku 2016, s jejím pracovním výkonem byla žalovaná dlouhodobě spokojená, nikdy ani nebyly ze strany žalované k práci žalobkyně žádné výtky. Z tohoto důvodu má žalobkyně za to, že důvodem pro ukončení jejího pracovního poměru muselo být soustavné méně závažné porušení povinností. Pokud však zaměstnavatel chce ukončit pracovní poměr zaměstnance na základě ust. § 52 písm. g) ZP, je povinen zaměstnance v posledních 6 měsících před podáním výpovědi písemně upozornit na možnost výpovědi z důvodu porušení jeho povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci. Žádné takové písemné upozornění však žalovaná žalobkyni nedoručila. Žalobkyně podotýká, že dle ustálené judikatury (viz např. Rozsudek Nejvyšší soudu ČR ze dne 4.9.2013, sp.zn.: 21 Cdo 3693/2012) musí být takové písemné upozornění doručeno zaměstnanci do vlastních rukou. Žalobkyně si není vědoma, že by v rámci výkonu své práce, na základě kterékoliv z uzavřených pracovních smluv, jakkoliv pochybila a porušila své povinnosti. Toto tvrzení žalované zcela odmítá, když svou práci plnila vždy řádně a svědomitě. Žalovaná ve výpovědi tvrdí, že žalobkyně v roce [rok] vůbec nevedla [anonymizováno 6 slov], čímž došlo k opakovanému zkreslení hospodářského výsledku. Žalobkyně tyto důvody zcela odmítá, účetnictví bylo žalobkyní řádně vedeno. Při nástupu do zaměstnání bylo žalobkyni k výkonu jejího zaměstnání sděleno, že veškerou agendu má vést fyzicky, tedy papírově. Veškerá data jsou na místě pracoviště v listinné podobě dostupná u oprávněných zaměstnanců. Žalobkyni však, s ohledem na skutečnost, že její pracovní poměr byl ze strany žalované prve zrušen okamžitě, přičemž jí byl zamezen přístup na pracoviště, bylo znemožněno řádné předání její pracovní agendy. Veškerou agendu v elektronické podobě tak žalobkyně z opatrnosti zálohovala alespoň na externím disku. V průběhu výkonu práce žalobkyně pro žalovanou proběhla na konkrétně [anonymizována dvě slova], jehož tvrzeně nevedené účetnictví je jedním z důvodu výpovědi, při které nebylo shledáno žádné pochybení. Je nepochybné, že pokud by účetnictví pro tento grant nebylo vedeno vůbec, jak tvrdí žalovaná, nebo bylo vedeno nesprávně, byla by tato skutečnost zjištěna nesrovnatelně dříve. Zaměstnavatel ve výpovědi uvádí jako důvod výpovědi nevedení účetnictví grantů a dále hrubé závady ve skladovém hospodaření a opakované opožděné zadávání (pozn.: veřejných zakázek) do [anonymizována dvě slova] a uzavírání jednotlivých případů. Jedná se tedy o obecné uvedení údajných pochybení na straně zaměstnankyně, avšak bez toho, aby byly konkretizovány. Z uvedených důvodů nevyplývá, ohledně kterých konkrétních veřejných zakázek mělo dojít k opožděnému zadávání, ani které konkrétní závady jsou spatřovány v případě skladového hospodaření.

2. Žalovaná se k věci vyjádřila nedatovaným podáním doručeným soudu dne [datum] a uvedla, že nárok v žalobě uplatněný neuznává a obě výpovědi považuje za platné a podané po splnění zákonných podmínek.

3. Následně se žalovaná k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum], kde uvedla, že žalobkyně u ní byla zaměstnána jako [anonymizována tři slova]. Z popisu práce je patrno, že žalobkyně byla samostatnou [anonymizováno], která měla vymezené úkoly a odpovědnost. Uvedla, že [anonymizováno] je u žalované vedeno v [anonymizována tři slova] [anonymizováno] a zpracovává se v elektronické podobě, nikoliv v podobě„ papírové“. V papírové podobě u žalované účtovat nelze. Žalovaná při kontrolách účetnictví opakovaně zjišťovala, že žalobkyně své povinnosti podle pracovní smlouvy neplní. Žalobkyně totiž v rozporu se svými povinnostmi při sestavování rozpočtu pro projekt podporovaný z [anonymizována dvě slova] v roce [rok] i v roce [rok] chybně identifikovala nákladové položky (účty) [anonymizováno]. Žalobkyně v obou letech chybně rozepsala položky vždy ve výši [částka]. Chyby zjistila její nadřízená, vedoucí ekonomického oddělení. Kdyby žalovaná chybu nezjistila a nenapravila, nebylo by čerpání částek [částka] v roce [rok] a v roce [rok] účetně vykázáno na příslušných rozpočtových položkách, takže by žalovaná musela obě částky vrátit. I poté žalobkyně takto chybně účtovala, ale chyba byla zjištěna až v následujícím účetním období. Žalovaná posoudila uvedené chyby jako závažná porušení povinností vyplývajících z právních předpisů.

4. Soud k věci provedl následující důkazy:

5. Ze jmenovacího dekretu ze dne [datum] bylo zjištěno, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byla s účinností od [datum] jmenovaná [anonymizována tři slova] v [obec].

6. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně byla zaměstnána u žalované a měla vykonávat práci – [anonymizována tři slova] Den nástupu do práce byl stanoven na [datum] a pracovní poměr byl uzavřena na dobu určitou do [datum].

7. Z popisu práce ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně měla samostatně vyhotovovat [anonymizováno 10 slov] [stát. instituce], průběžně sdělovat jejich čerpání a provádět [anonymizováno 6 slov], dále samostatně vyhotovovat rozpisy rozpočtu [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno], dále [anonymizováno 10 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno 10 slov] [anonymizováno] [anonymizováno].

8. Z 1. Dodatku pracovní smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že v pracovní smlouvě uzavřené dne [datum] se nahrazuje bod 4 tím, že se pracovní smlouva prodlužuje do [datum].

9. Z 2. dodatku ze dne [datum] k pracovní smlouvě ze dne [datum] vyplývá, že pracovní poměr se nově s žalobkyní sjednává na dobu neurčitou.

10. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně byla zaměstnána u žalované a měla vykonávat práci – [anonymizováno 6 slov]. Den nástupu do práce byl stanoven na [datum] a pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou do [datum].

11. Z popisu práce ze dne [datum] na pozici účetní vyplývá, že žalobkyně měla [anonymizováno 12 slov] [stát. instituce], [anonymizováno 12 slov], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno 12 slov], [anonymizováno 12 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno 12 slov] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno 12 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno 12 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno].

12. Z emailové komunikace ze dne [datum] mezi žalobkyní a [anonymizována tři slova], že žalobkyně požadovala zaslání přehledu [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [rok] a [příjmení] [příjmení] [jméno] odpovídá, že uvedené zasílají, ale uvádí, že stále neobdrželi fakturu za rok [rok] a tak jí nezaplatili.

13. Z emailové komunikace ze dne [datum] mezi žalobkyní a [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizováno 9 slov] [rok] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [rok] [anonymizováno 6 slov] [rok], nicméně fakturu za ně stále neobdrželi.

14. Z emailové komunikace ze dne [datum] mezi žalobkyní a [anonymizována dvě slova] vyplývá, že žalobkyně při kontrole zjistila, že neobdrželi vyúčtování a prosí o jeho vyúčtování obratem a v případě, že nebyl na skladě žádný pohyb, prosí o sdělení této informace. [anonymizována dvě slova] odpovídá, že od žalované stále neobdrželi fakturu, a to ani za rok [rok] ani za rok [rok].

15. Z aktuálního stavu skladu ze dne [datum] bylo zjištěno, žalovaná zpochybnila jednolité položky tam uvedené, konkrétně uvedla, že z [anonymizováno] položek je [anonymizováno] položek chybných a poukázala na skutečnost, že nebyl vyfakturován prodej za a [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] v roce [rok].

16. Z emailové komunikace od [jméno] [příjmení] ze dne [datum], [datum] a [datum] vždy adresovaných [jméno] [příjmení] vyplývají stížnosti V. [příjmení] na práci žalobkyně.

17. Z potvrzení ze dne [datum] vyplývá, že [jméno] [příjmení], předseda odborové organizace [jméno] [příjmení], potvrdil, že dne [datum] s ním projednal [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení] návrh výpovědi z hlavního i vedlejšího pracovního poměru s žalobkyní dle ust. § 52 písm. g) ZP.

18. Z okamžitého zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) ZP práce ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že žalovaná ukončila okamžitě s žalobkyní pracovní poměr z důvodu, že byly zjištěny závažné nedostatky při vykazování nákladů na [anonymizováno 12 slov] [rok] [anonymizována tři slova] [rok], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [rok] [anonymizována tři slova]. Žalovaná uvedla, že se jedná o opakované závady, které s ní byly projednány dne [datum].

19. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 2. 2020, č.j. 21 C 152/2019-14 bylo soudem zjištěno že zdejší soud rozhodl rozsudkem pro uznání, že se určuje, že okamžité zrušení pracovního poměru žalovanou dopisem doručeným žalobkyni dne [datum] je neplatné.

20. Z výpovědi z pracovního poměru dle ust. § 52 písm. g) Zákoníku práce ze dne [datum] bylo zjištěno, že výpověď se váže k ukončení pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne [datum]. Ve výpovědi žalovaná uvedla, že kontrolou práce žalobkyně ke dni [datum] bylo zjištěno, že v roce [rok] vůbec nevedla [anonymizována tři slova], dále byly zjištěny [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], kde byly uvedeny [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno]. Žalovaná uvedla, že tyto závady již byly žalobkyni vytčeny v minulosti a následně s ní byly projednány dne [datum], kde byla žalobkyně upozorněna na to, že další skutečnosti již povedou k rozvázání pracovního poměru.

21. Z výpovědi z pracovního poměru dle ust. § 52 písm. g) ZP ze dne [datum] bylo zjištěno, že výpověď se váže k ukončení pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne [datum]. Ve výpovědi žalovaná uvedla, že kontrolou práce žalobkyně ke dni [datum] bylo zjištěno, že v roce [rok] vůbec [anonymizováno 5 slov]. Žalovaná uvedla, že tyto závady již byly žalobkyni vytčeny v minulosti a následně s ní byly projednány dne [datum], kde byla žalobkyně upozorněna na to, že další skutečnosti již povedou k rozvázání pracovního poměru.

22. Z oznámení o trvání na dalším zaměstnávání ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalované, že výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] považuje za neplatné a trvá na dalším zaměstnávání.

23. Z dopisu žalované ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že žalovaná trvá na podaných výpovědích s tím, že pracovní poměr žalobkyně bude ukončen uplynutím výpovědní lhůty a po dobu této lhůty však [anonymizováno] trvá na tom, aby žalobkyně na pracoviště nechodila, neboť by její přítomnost neznamenala žádný přínos.

24. Z dalších důkazů již soud nezjistil ničeho významného pro tento soudní spor.

25. Po právní stránce soud posoudil věc takto:

26. Dle ustanovení § 52 písm. g) ZP zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

27. Dle ustanovení § 58 odst. 1 ZP pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

28. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyni byly uděleny dvě výpovědi z pracovního poměru dle ustanovení § 52 písm. g) ZP ze dne [datum], doručené žalobkyni dne [datum]. Nebylo sporu o tom, že tyto výpovědi z pracovního poměru byly projednány s odborovou organizací. Dále bylo nesporné, že žalobkyně nebyla písemně upozorněna na možnost výpovědi. Naopak sporné bylo, zda výpovědní důvody naplňují takovou míru intenzity porušení povinností zaměstnance, aby bylo naplněno ustanovení § 52 písm. g) ZP, tedy, že žalobkyně porušila své povinnosti zvlášť hrubým způsobem a zad byla dodržena dvouměsíční lhůta uvedené v ustanovení § 58 ZP.

29. Podle ust. § 52 písm. g) ZP může dát zaměstnavatel výpověď tehdy a) byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, b) porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci závažně nebo zvlášť hrubým způsobem nebo c) porušoval-li zaměstnanec soustavně povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažným způsobem, a to za předpokladu, že byl v posledních 6 měsících v souvislosti s porušením této povinnosti písemně upozorněn na možnost výpovědi. Pro porušení povinnosti vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodů, pro který lze okamžitě zrušit pracovní poměr, smí zaměstnavatel dát výpověď jen ve lhůtách uvedených v ustanovení § 58 ZP. Opožděnost podané výpovědi je důvodem její neplatnosti (srov. Rozsudek KS v [obec] 8 Co 758/66, Rc 91/1967). Vzhledem k uvedenému bylo nejprve ze strany soudu na posouzení, zda žalovaná dodržela lhůtu uvedenou v ust. § 58 ZP. Toto ustanovení přitom rozeznává dvě různé lhůty a zároveň platí, že právo rozvázat uvedeným způsobem pracovní poměr zaniká již tím, že uplyne jen jedna z obou lhůt. Jedná se tedy o lhůtu objektivní v délce 1 roku a lhůtu subjektivní v délce 2 měsíců. Dvouměsíční lhůta závisí na vědomosti zaměstnavatele o rozhodných skutečnostech pro uplatnění práva rozvázat pracovní poměr. Pro počátek běhu subjektivní lhůty postačuje, aby zaměstnavatel získal vědomost, tj. aby se dozvěděl o skutečnostech, s nimiž zákon spojuje možnost rozvázání pracovního poměru jednostranným úkonem. Po provedeném dokazování soud má za prokázané, že žalovaná o porušení povinností žalobkyně věděla nejpozději dne [datum], kdy v obou výpovědích výslovně uvedla, že v tento den byly uvedené nedostatky v práci zjištěny. V obou výpovědích pak rovněž uvedla, že tyto nedostatky s ní již byly v minulosti projednány dne [datum]. Z uvedeného je patrné, že žalovaná již v [anonymizováno] [rok] musela mít vědomost o porušování pracovních povinností ze strany žalobkyně. Vzhledem k tomu, že obsah výpovědi se nedá dodatečně měnit ani modifikovat, soud nepřisvědčil námitce strany žalované, že výpověď je pouze„ nešťastně formulována“, když o porušování pracovních povinností se žalovaná dozvěděla až v [anonymizována dvě slova] [rok]. Uvedené, zjevně účelové tvrzení, vyvrací i provedené dokazování, kdy ze všech navrhovaných a provedených důkazů žalované vyplynulo, že porušování pracovních povinností ze strany žalobkyně se váže k letům [rok] [anonymizováno] [rok]. Např. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] byly zjištěny výpisem z aktuálního stavu skladu ke dni [datum]. S ohledem na uvedené má soud jednoznačně za prokázané, že subjektivní dvouměsíční lhůta počala běžet nejpozději dne [datum]. Výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] byly přitom žalobkyni doručeny až dne [datum]. Dvouměsíční subjektivní lhůta tak nebyla dodržena. Už jen z tohoto důvodu jsou výpovědi ze dne [datum] neplatné.

30. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že došel rovněž k závěru, že nebyla naplněna ani intenzita pro rozvázání pracovního poměru dle ust. § 52 písm. g) ZP. Z ustálené judikatury v této oblasti pak lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.7.2005, sp.zn. 21 Cdo 2375/2004, podle něhož„ Pro posouzení platnosti výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) zák. práce není podstatné, kolik z jednání označených ve výpovědi jako porušení pracovní kázně bylo skutečně v řízení před soudem jako porušení pracovní kázně posouzeno, ale to, zda zjištěné porušení pracovní kázně dosahuje intenzity méně závažného porušení pracovní kázně, závažného porušení pracovní kázně nebo porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem“ a také rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12.4.2001, sp. zn. 21 Cdo 3019/2000, podle kterého„ Zákoník práce rozlišuje z hlediska stupně intenzity porušení pracovní kázně (§ 46 odst. 1 písm. f) a § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce) mezi porušením pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, závažným porušením pracovní kázně a méně závažným porušením pracovní kázně. Nižší stupeň intenzity porušení pracovní kázně než je méně závažné porušení zákoník práce neupravuje; každé porušení pracovní kázně, které nedosahuje intenzity porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem nebo závažného porušení pracovní kázně, je proto vždy méně závažným porušením pracovní kázně“. S ohledem na uvedené, soud došel k závěru, že i pokud by bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně nevedla řádně [anonymizováno], tedy, že nevedla [anonymizováno 17 slov], nejednalo by se o závažné porušování povinností. Jak uvedla sama žalovaná ve vyjádření k žalobě, jednalo se o chybné [anonymizováno], které objevila její nadřízená. Rovněž uvedla, že škoda by žalované vznikla pouze v případě, že by tyto chyby nebyly odhaleny. Z uvedeného je patrné, že jednáním žalobkyně žalované škoda nevznikla. Dle soudu by tak přicházelo v úvahu pouze porušování povinností méně závažným způsobem. Hmotněprávním předpokladem platné výpovědi z důvodu soustavného méně závažného porušení povinností z pracovního poměru je písemné upozornění na možnost výpovědi, které musí být zaměstnanci doručeno nejméně 6 měsíců před podáním výpovědi. Zaměstnavatel přitom musí písemně upozornit zaměstnance na možnost výpovědi nejpozději při méně závažném porušení povinností z pracovního poměru, které předcházelo dalšímu méně závažnému porušení povinností, po němž následovala výpověď z pracovního poměru. Skutečnost, že žalovaná písemně neupozornila žalobkyni na porušování svých povinností a nedala jí přiměřenou lhůtu k nápravě byla přitom mezi stranami nesporná. Žalovaná pouze uvedla, že na neplnění svých povinností upozorňovala žalobkyni ústně. Soud tedy uzavírá, že ani z tohoto důvodu by soud nemohl shledat výpovědi platnými, a proto rozhodl, jak ve výroku I a II uvedeno.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení plně úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a dále z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] (§ 9 odst. 3 písm. a) a.t.) za [částka] za jeden úkon právní služby za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., za sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., za účast na jednání soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t., Dále byla žalobkyni přiznána náhrada 3 paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 3 a.t. a dále 21 % DPH. Celkem tedy byla na nákladech řízení přiznána částka [částka].