40 C 128/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Ivetou Cvingráfovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 56 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 56 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 56 000 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice zastoupené Obvodním soudem pro Prahu 1, náhradu nákladů řízení ve výši, jež bude uvedena v samostatném usnesení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost zaplatit žalobci částku 56 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11. 9. 2024 do zaplacení. Základ nároku žalobce shledal v tom, že se stal dne 23. 8. 2023 účastníkem dopravní nehody, kterou zavinil pan , Anonymizováno, (dále jen „Viník“), jenž byl v souvislosti s touto dopravní nehodou pravomocně shledán vinným z přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Viníkovi dopravní nehody byla trestními soudy uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě škody (náklady na odborné vyjádření, zapůjčení kompenzačních pomůcek, náklady na nákup léčiv a náklady na opravu elektrokola) částku 15 472 Kč a dále zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 105 284 Kč (55 284 Kč za bolestné a 50 000 Kč za duševní útrapy). Viník byl v době dopravní nehody pojištěným podle § 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 3. 2024 (dále také jen „zákon o pojištění odpovědnosti“), u užalované. Žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu škody, nemajetkových újem (bolestného, duševních útrap) a nákladů na právní zastoupení v celkové výši 139 476 Kč. Žalovaná uznala a zaplatila žalobci uplatněné nároky s výjimkou části nároku na zaplacení další nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč a tomu odpovídající části nároku na zaplacení účelně vynaložených výdajů spočívajících v nákladech na právní zastoupení ve výši 6 000 Kč. Částku 50 000 Kč na náhradu duševních útrap a částku 6 000 Kč na náhradu nákladů na právní zastoupení žalovaná odmítla plnit a na tomto setrvala i na základě doručené předžalobní výzvy. K procesní obraně žalované, že Viník v době nehody byl zaměstnancem, a tedy není odpovědný za škodu žalobce odkázal na prohlášení zaměstnavatele Viníka ze dne 3. 10. 2024, v němž bylo explicitně uvedeno, že v době nehody užíval Viník vozidlo k soukromé jízdě.

2. K nároku na nemajetkovou újmu žalobce uvedl, že v důsledku nehody mu byla způsobena zranění spočívající ve zlomenině horního i dolního raménka kosti stydké, zhmoždění břišní stěny, povrchové poranění břicha, dolní části zad a pánve, zhmoždění lokte a zhmoždění kyčle. Tato zranění žalobci zpočátku znemožnila obstarání svých základních potřeb a byl odkázán na pomoc druhých. Doba léčby byla pro žalobce ztížena nejen fyzickou bolestí, ale i dalšími útrapami jako obava o zdraví, diskomfort, nesoběstačnost či znemožnění provozování koníčků a dalších aktivit. Žalobce byl v důsledku utrpěného poranění nucen podrobit se hospitalizaci trvající 6 dnů, po dobu prvních dnů hospitalizace zůstával v nejistotě, zda je zlomenina stabilní nebo bude nutná operace, současně se mu v pánevní oblasti vytvořil hematom, přičemž lékaři žalobci sdělili, že tato skutečnost může indikovat vnitřní krvácení a je třeba jeho zdravotní stav sledovat, nadto lékaři žalobci sdělili, že způsobená zranění mohou vyústit v dřívější nástup artrózy, proto nelze vyloučit budoucí negativní důsledky zranění na jeho zdraví. Žalobce měl důvodné obavy o své zdraví a z komplikací léčby. Žalobce uvedl, že v důsledku zranění u něj došlo k samovolnému úniku stolice a pro podezření z poranění páteře byl nucen setrvat znečištěný stolicí nejen na místě nehody, ale i po celou dobu transportu do lékařského zařízení a následně po dobu provedení nutných vyšetření, a to v řádu několika hodin, což pro něho bylo ponižující. Dále uvedl, že v počátku hospitalizace po dobu 3 dnů byl zcela upoután na lůžko, tedy byl zcela nesoběstačný, následně po zbylou dobu hospitalizace sice mohl za pomoci chodítka navštívit toaletu, ale s dalšími hygienickými potřebami potřeboval pomoc třetích osob, zejména manželky, což nebylo pro žalobce komfortní. Dále uvedl, že z počátku hospitalizace lékaři zvažovali operaci žalobce, nedojde-li k vstřebání hematomu. Přestože k operaci nakonec nedošlo, žalobce měl obavy, že bude muset podstoupit narkózu, ve které nikdy nebyl. Žalobce byl v diskomfortu nejen ze samotného zdravotního stavu, ale i z režimu lékařského zařízení, zejména z brzkého ranního buzení. Dále uvedl, že po propuštění do domácího ošetřování byl zcela odkázán na pomoc třetích osob, musel vykonávat potřebu za pomoci své manželky, aplikovat si injekčně léky, což pro něj bylo značně stresující. Po dobu 1,5 měsíce od propuštění se pohyboval za pomoci dvou berlí, a to s výskytem značné bolesti, po dobu dalšího měsíce pak za pomoci jedné berle. Žalobce úkorně snášel, že nemohl pečovat o tchýni, o kterou plně pečoval od června 2023, kdy nastoupil do starobního důchodu. S péčí o tchýni byla spojena i její doprava k lékaři, kterou žalobce jako jediný aktivní řidič v rodině, neboť manželka nemá řidičské oprávnění, do té doby zajišťoval a po předmětnou dobu musela být vykonávána náhradní dopravou. Dále úkorně nesl, že údržba zahrady o rozloze cca 1 300 m2, jež byla pro něj vášní, spočívala po předmětnou dobu na bedrech manželky. V neposlední řadě špatně nesl, že se nemohl věnovat svým koníčkům v podobě turistiky, jízdy na kole a zahradničení a nemohl aktivně trávit čas se svými 2 vnučkami ve věku 5 let a 4 měsíce. Žalobci chyběl pocit užitečnosti, bolelo ho, že musí spoléhat na ostatní a že jeho zahrada upadá. Zadostiučinění za další nemajetkovou újmu spočívající v diskomfortu, stresu a obavách o své zdraví, dočasné ztrátě pohyblivosti a soběstačnosti a nemožnosti věnovat se svým koníčkům a obstarání rodiny žalobce ohodnotil částkou 50 000 Kč, kterou považuje s ohledem na prožité útrapy za adekvátní, ostatně Okresní soud v , adresa, v trestním řízení hodnotil tuto částku jako přiměřenou a nárok žalobci vůči Viníkovi nehody přiznal.

3. K nároku na náhradu škody spočívající v nákladech na právní zastoupení ve výši 6 000 Kč žalobce uvedl, že ze strany žalované byla výše odměny za právní zastoupení spočtena z nesprávného punkta, když správně měla žalovaná vycházet z tarifní hodnoty 115 898 Kč a krácení odměny uplatněné celkem ve výši 18 120 Kč proto nebylo důvodné. Žalobce dále požaduje uhradit úrok z prodlení z žalované částky, a to od 11. 9. 2024, neboť žalovaná dne 26. 8. 2024 zamítla část uplatněného nároku žalobcem a po uplynutí 15 dnů od skončení šetření se nárok stal splatným.

4. Žalovaná žalobou uplatněné nároky žalobce neshledala důvodnými a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná učinila nesporným skutkový stav, jak došlo k dopravní nehodě, avšak další nemajetkovou újmu nárokovanou žalobcem neuznává. Žalovaná uvedla, že není vázána rozhodnutím trestních soudů v otázce náhrady škody a nemajetkové újmy, neboť nebyla účastníkem trestního řízení. Žalovaná dále namítla, že pojištěný porušil své smluvní povinnosti a že se měl v trestním řízení bránit proti uložení náhrad škod a nemajetkových újem, neboť se dopravní nehody dopustil jako zaměstnanec, k čemuž však trestní soudy nepřihlédly. V neposlední řadě sporovala nárok žalobce na úhradu úroků z prodlení, neboť se ve smyslu § 9 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti do prodlení nemohla dostat, když přípisem ze dne 23. 8. 2024 žalobce vyrozuměla, že výplatu nároků odkládá bez náhrady.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Žalobce byl dne 23. 8. 2023 jako řidič elektrifikovaného jízdního kola účasten dopravní nehody způsobené Viníkem. V důsledku dopravní nehody utrpěl žalobce úder do hlavy, tříštivou zlomeninu horního a dolního raménka levé stydké kosti s krevními výrony v okolí, plošné kožné oděrky levého lokte a boku. Bezprostředně po příjmu a provedení základních vyšetření a ošetření byla žalobci poskytnuta základní hygiena. Žalobce byl hospitalizován v , právnická osoba, od 23. 8. 2023 od 21:42 hod. do 29. 8. 2023 do 8:20 hod. Propuštěn byl v celkově dobrém stavu s doporučením klidového režimu a analgoterapie, při chůzi s odlehčením levé dolní končetiny pomocí francouzských holí. Medikace byla žalobci při propuštění z hospitalizace předepsána v podobě běžných analgetik a dále injekčně antikoagulancia. První měsíc po propuštění z nemocnice byl žalobce odkázán na pomoc třetích osob, po domě se pohyboval pomocí zapůjčených kompenzačních pomůcek (chodítko, francouzské hole). Od 10. 10. 2023 bylo žalobci doporučeno postupné odkládání francouzských holí a chůze na kratší vzdálenosti bez nich. (nesporná tvrzení, rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne 22. 2. 2024, č. j. , spisová značka, ; usnesením Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, ze dne 4. 6. 2024, č. j. , spisová značka, ; potvrzení o účasti na dopravní nehodě Policie České republiky ze dne 23. 8. 2023, č. j. , adresa, ; znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 21. 11. 2023, č. , Anonymizováno, )

7. Z účastnické výpovědi žalobce na jednání konaném dne 15. 7. 2025 soud zjistil, že žalobce nebyl schopen se bezprostředně po nehodě hnout, přítomní jej odnesli na kraj silnice. Žalobce uvedl, že měl strach o své zdraví, byl v šoku. V souvislosti s nehodou mu povolili svěrače, v pokáleném stavu zůstal po dobu převozu do nemocnice a provedení nezbytných vyšetření. Vypověděl, že omytí bylo podružné, důležité bylo provést vyšetření. Po nezbytných vyšetřeních byl omyt za asistence manželky. Dále vypověděl, že se po přijetí k hospitalizaci obával narkózy a případných komplikací s ní spojených a spojených s léčbou zlomeniny. S výsledky jednotlivých vyšetření, které mu byly známy následující den, a léčbou se jeho strach o zdraví zmenšoval. Žalobce vypověděl, že bylo nepříjemné, že byl upoután na lůžku, nemohl se hnout, musel ležet na zádech. První 3-4 dny musel v případě osobní potřeby či hygieny požádat sestru o dopomoc. Následně byl schopen o berlích dojít na toaletu, omývat se musel žínkou a s dopomocí. Žalobce dále vypověděl, že mu byly podávány léky na bolest, jinak bral své předepsané léky, již cca 1 rok před dopravní nehodou započal s užíváním léků na úzkost. Po propuštění z hospitalizace uvedl, že léčba trvala zhruba 3 měsíce, k pohybu po domě měl zapůjčeny kompenzační pomůcky, postupně byl více soběstačný. Žalobce mrzelo, že je závislý na manželce, že nemohl pečovat o tchýni, nemohl se starat o zahradu a vše nechal na manželce , právnická osoba, , které také žijí v , adresa, . Dále uvedl, že v důsledku zranění a následné léčby ztratil kondici. K péči o tchýni uvedl, že před dopravní nehodou jí zajišťoval zejména odvoz k lékaři, pomáhal s její manipulací z vozíku a na vozík, s umístěním do sprchy, hygienu pak zajišťovala manželka žalobce. V době nehody měl strach o své zdraví, obavy, kdo se postará o tchýni neměl, věděl, že se to bude muset vyřešit, že se postará manželka , právnická osoba, . Po dobu omezení žalobce v důsledku zranění z dopravní nehody převzaly pomoc s péčí o tchýni a o dům a zahradu žalobcovy děti, kteří mají i řidičské oprávnění. Žalobce uvedl, že absolvoval rehabilitace, potřebu vyhledat psychologickou či psychiatrickou pomoc v souvislosti s dopravní nehodou a jejími následky neměl. Dále vypověděl, že v době nehody byla a stále je manželka žalobce zaměstnána jako učitelka na gymnáziu, dcera žalobce byla na rodičovské dovolené, syn pracoval jako právník. Závěrem vypověděl, že je rád, jak to dopadlo, jen jej překvapilo, že pojišťovna nevyplatila celou soudem přiznanou částku.

8. Z výpovědi svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , manželky žalobce, soud zjistil, že manželka byla přítomna nehodě žalobce, který se po nehodě nemohl zvednout, v bezvědomí nebyl. Dále uvedla, že jí sdělil, že se nemůže postavit, bolestí mu nejspíše povolili svěrače, čímž došlo ke znečištění jeho cyklistického oblečení, ve kterém musel setrvat, než byl převezen do nemocnice a provedli mu nutná vyšetření, což mu bylo nepříjemné. K omytí došlo po přijetí na lůžkové oddělení zdravotním personálem, sestrám musel sdělovat, co mají očekávat. Vypověděla, že žalobce se krátce po nehodě obával o své zdraví, jak bude probíhat léčba, zda bude muset na operaci, dále měl obavy, kdo se postará o tchýni, a frustraci z toho, že si platil pojištění, kdyby byl v pracovní neschopnosti, ale jelikož před nehodou nastoupil do starobního důchodu, nárok na pojistné spojené s pracovní neschopností neměl. Dále mu bylo nepříjemné aplikovat si injekčně léky na ředění krve, někdy mu je aplikovala manželka. Dále uvedla, že byl nervózní, že nemůže vykonávat činnosti, na které byl zvyklý, a měl výčitky, že o něho musí rodina pečovat. V nemocnici byl šest dnů, následně byl propuštěn do domácího ošetřování, postupně byl více soběstačný, využíval kompenzační pomůcky. Dále uvedla, že před nehodou, již několik let, bral prášky na hypertenzi a deprese. Ohledně péče o tchýni, dům a zahradu uvedla, že péči zajišťovala sama spolu s dětmi. Tchýně následně byla hospitalizována, zda to bylo v době léčení žalobce nebo poté si nevzpomíná.

9. Tchýně žalobce byla v době nehody poživatelem příspěvku na péči v důsledku svého omezení zejména v mobilitě, oblékání a obouvání, tělesné hygieny, péči o domácnost a své zdraví. Tchýně byla schopna stoje s širší bází, chůze o 2 francouzských holích na kratší vzdálenost, mimo obydlí byla převážena na invalidním vozíku, malou hygienu zvládla sama, větší s dopomocí dcery. (rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v , adresa, ze dne 27. 11. 2023)

10. Žalobce je vlastníkem rodinného domu s rozlehlou zahradou o výměře cca 1 300 m2. (výpis z katastru nemovitostí pro obec a katastrální území , adresa, LV č. , hodnota, ; snímek letecké mapy zachycující nemovitostí na LV č. , hodnota, ;)

11. Žalobce uplatnil v trestním řízení proti Viníkovi a následně u žalované nároky na náhradu bolestného ve výši 55 284 Kč, náhradu duševních útrap ve výši 50 000 Kč, náhradu škod ve výši 15 472 Kč a na náhradu nákladů za právní zastoupení ve výši 18 720 Kč. Žalovaná dne 29. 7. 2024 uhradila žalobci částku v souhrnné výši 78 180 Kč, skládající se z náhrady bolestného ve výši 55 284 Kč, náhrady škody v celkové výši 12 614 Kč a náhrady nákladů za právní zastoupení ve výši 12 120 Kč. Náhrada vyplaceného bolestného plně odpovídá ocenění bolestného provedeného znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví. Náhradu další nemajetkové újmy (duševních útrap) a doplatku nákladů za právní zastoupení žalovaná odmítla. Zaměstnavatel Viníka potvrdil, že Viník v době dopravní nehody užíval vozidlo k soukromým účelům. (nesporné skutečnosti; uplatnění nároku ze dne 30. 11. 2023; uplatnění nároku ze dne 10. 7. 2024; sdělení žalované ze dne 28. 7. 2025; informace žalované ze dne 26. 8. 2024; e-mail žalované ze dne 26. 8. 2024; výzva žalobce ze dne 31. 8. 2024; sdělení žalované ze dne 11. 9. 2024; znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 21. 11. 2023, č. , Anonymizováno, ; vyjádření společnosti , právnická osoba, )

12. Soud neprovedl důkazní návrhy žalobce v podobě výslechu , jméno FO, , jednatelky společnosti , právnická osoba, , a to z důvodu, že tento důkazní návrh měl být učiněn k prokázání tvrzení, že Viník užíval v době nehody vozidlo k soukromým účelům, což měl soud za prokázané již provedeným důkazním prostředkem v podobě písemného vyjádření dané společnosti, přičemž validita a procesní použitelnost tohoto důkazního prostředku nebyla ze strany žalované zpochybněna. Za takového stavu shledal soud, že další provádění důkazů k osvědčení tvrzení, která již byla prokázána provedenými důkazy by bylo nehospodárné a je tedy nadbytečné. Ze samotných žalobcem předložených a k důkazu provedených fotografií soud neučinil žádná pro řízení o žalobě podstatná zjištění. Na nedatovaných fotografiích byl zachycen žalobce, případně jeho rodinní příslušníci, zachycující momentky ze života žalobce. Na 2 z celkem 9 fotografií byl sice žalobce zachycen na, respektive vedle jízdního kola, ovšem samotný fakt, že žalobce na jízdním kole jezdí, nebyl v řízení sporován a ostatně vyplynul i ze samotného popisu průběhu dopravní nehody. U zbývajících fotografií soud již žádnou relevanci pro řízení neshledal.

13. Veškeré provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souvislostech, přičemž neshledal důvod pro zpochybnění validity žádného z provedených důkazních prostředků. Pravost listinných důkazů nebyla účastníky zpochybňována a soud rovněž neshledal důvodu pro takovýto postup. Provedené výslechy žalobce a jeho manželky soud hodnotí jako věrohodné, oba vyslýchaní vypovídali spontánně, konzistentně a z verbálních i nonverbálních projevů soud neshledal důvodu pro zpochybnění pravosti obsahu výpovědí.

14. Na základě skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

15. Žalobce v důsledku dopravní nehody způsobené vozidlem pojištěným u žalované utrpěl zranění, která jej omezila v běžných činnostech, které do dané doby konal. Žalobce byl po dobu 6 dnů hospitalizován v nemocnici a následně po dobu nejméně 1,5 měsíce omezen v pohybu. Při dopravní nehodě došlo u žalobce k úniku stolice a k očištění došlo až po cca 3 hodinách v důsledku nezbytnosti ošetření a vyloučení zranění páteře. Žalobce před dopravní nehodou byl v předčasném důchodu, pečoval o zahradu, pomáhal s péčí o svou tchýni, jež pobírala příspěvek na péči, vedl aktivní život v podobě cestování a jízdy na kole a dále zajišťoval motorizované přesuny tchýně a rodinné nákupy. Krátce po nehodě se obával o své zdraví, s postupným oznámením výsledků vyšetření se jeho strach zmenšoval. Obával se operace a narkózy, neboť v narkóze nikdy nebyl, k operaci nakonec nedošlo. Dále mu bylo nepříjemné, že je závislý na své manželce, která o něj pečovala, a že manželka , právnická osoba, musely převzít jeho povinnosti, zejména v péči o tchýni. V důsledku utrpěných zranění se nemohl po dobu nejméně 3 měsíců plně věnovat péči o tchýni, péči o zahradu a svým aktivitám, v důsledku čehož pozbyl kondice.

16. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně:

17. Projednávanou věc soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 3. 2024.

18. Podle § 6 odst. 1, odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti platí, že se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě, přičemž pojištěný má v zásadě právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, ušlý zisk a účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků, a to vše pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.

19. Podle § 9 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele.

20. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

21. Podle § 2958 o. z. odčiní škůdce při ublížení na zdraví újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

22. Podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je smyslem náhrady za bolest vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou (srov. též obavu ze ztráty života či vážného poškození zdraví ve smyslu § 2957 věty třetí o. z.), a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách (tzv. bolest v širším smyslu). Výkladem § 2958 o. z. nelze dovodit, že nyní má být pojem bolest chápán toliko jako fyzická bolest bez souvislosti s duševními aspekty bolestivých stavů. Další nemajetkové újmy jsou novou kategorií nároku náhrady za újmu na zdraví, kterou nelze jednoduše definovat, avšak jež má vystihovat nekonečnou variabilitu soukromého života a různých životních situací, které dosud odškodňovány nebyly. Další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru; jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, tedy okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru (např. nečekaně závažné komplikace spojené s léčením a z nich plynoucí omezení, jako je mnohatýdenní přišití končetiny v nepřirozené poloze za účelem tvorby a přenosu laloků při rekonstrukční chirurgii, nemožnost zúčastnit se pracovní či studijní stáže, sportovního utkání nebo jiné pro poškozeného významné plánované aktivity, potrat těhotné poškozené způsobený psychickým otřesem, nikoli škodnou událostí samotnou, atd.). (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017).

23. Podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu další nemajetková újma při ublížení na zdraví ve smyslu § 2958 o. z. může spočívat i v tom, že poškozený není dočasně schopen se postarat o osobu blízkou, závislou na jeho péči, a má důvodnou obavu, že se o takovou osobu nepostará někdo jiný. Další nemajetkovou újmou může představovat i nemožnost strávit s osobami blízkými Vánoce či jiné významné, popřípadě neopakovatelné, okamžiky. K posouzení existence a rozsahu další nemajetkové újmy není zpravidla zapotřebí (na rozdíl od posouzení bolesti) znalecký posudek ani odborné vyjádření z oboru zdravotnictví. Obavy poškozeného z léčení, pocity méněcennosti, nesamostatnosti a závislosti na pomoci třetích osob, dlouhodobé odloučení od blízkých osob, omezení soukromí při sdílení nemocničního pokoje s ostatními pacienty, pocit studu při odkázání na pomoc ošetřovatelky a posléze vlastní dcery při výkonu nejprve fyziologických a posléze hygienických potřeb v domácím prostředí, nepředstavují vybočení z obvyklého způsobu léčby a následné rekonvalescence ani omezení nadprůměrně zasahující do života dovolatele. Tedy nejde o strádání, jež by mělo být odškodněno nad rámec bolestného jako další nemajetková újma. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2635/2019)

24. Při posouzení důvodnosti žaloby soud primárně vyšel z žalobcem subjektivně popisovaných projevů duševního utrpení, na jejichž základě uplatňuje svůj nárok. Tyto jednotlivé projevy soud podrobil zkoumání, zda je možné dané projevy subsumovat pod další újmu, jež není standardně nahrazována v rámci bolestného, tedy musí jít o okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad míru obvyklou.

25. Prvním žalobcem uváděným projevem další nemajetkové újmy, duševních útrap byl pocit ponížení a nedůstojnosti vyvolaný povolenými svěrači po nehodě a setrvání v tomto stavu po dobu cca 3 hodin, než byl převezen do nemocnice a podroben nutným vyšetřením s ohledem na možné poranění páteře a pohybového ústrojí. Po tuto dobu byl žalobce v kontaktu s policisty, pracovníky záchranné služby a následně nemocničním personálem a musel v tomto stavu absolvovat všechna nezbytná vyšetření a poskytnutí primárního ošetření. Jakkoliv soud nehodlá bagatelizovat žalobcovy subjektivní pocity studu ze sebeznečištění, přihlédl k notoricky známému faktu, že v důsledku bolestivých stavů dochází často k únikům tělesných tekutin a výkalů. Jsou to právě zaměstnanci integrovaného záchranného systému, kteří při své práci s těmito projevy bolesti přichází pravidelně do kontaktu. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobcovo znečištění proběhlo na veřejném místě před zraky mnoha diváků, např. při nějakém jeho veřejném vystupování, které by mohlo vyvolat zvýšený pocit studu. Naopak bylo prokázáno, že v tomto stavu komunikoval toliko s manželkou, popřípadě osobami bezprostředně poskytujícími pomoc žalobci po nehodě, policisty, pracovníky záchranné služby a nemocničním personálem, tedy osobami, které jsou v rámci své pracovní náplně na dané skutečnosti zvyklí. Dále nebylo prokázáno, že by pokálení žalobce bylo důvodem pro odlišné zacházení s ním ze strany pracovníků integrovaného záchranného systému, naopak z provedeného dokazování vyplynulo, že jakmile byla provedena nezbytná vyšetření, byl žalobce očištěn zdravotnickým personálem za asistence jeho manželky. Nadto sám žalobce v rámci účastnického výslechu uvedl, že mu setrvání v pokáleném stavu bylo nepříjemné, avšak podstatné bylo, co bude s jeho zdravím a že jakmile mu bylo provedeno nezbytné ošetření, byla mu poskytnuta osobní hygiena. Z pohledu soudu se v daném případě jedná sice o stav nepříjemný, avšak nikoli extrémně vybočující z obvyklého omezení a následků vystavení bolestivému impulsu. Přitom bolest způsobená zlomeninou a dalšími újmami na zdraví byla žalobci nahrazena žalovanou dobrovolně uhrazeným bolestným. Nepřiměřené rozšíření zbytkové kategorie dalších nemajetkových újem by vedlo k vynětí standardních situací z rámce odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, proto soud neshledal důvodnost žalobního nároku na náhradu duševních útrap v souvislosti s tímto projevem.

26. Další žalobcem uváděný projev duševního utrpení v podobě studu při dopomoci při vylučování a osobní hygieně soud s odkazem na výše citované konstantní závěry rozhodovací praxe nehodnotí jako mimořádný projev vymykající se obvyklému průběhu léčby. Vedle výše citovaných závěrů rozhodovací praxe, které jsou plně použitelné i na zde projednávaný případ, soud odkazuje mj. na zjištění učiněná z provedeného dokazování, ze kterého vyplynulo, že dopomoc byla třeba toliko v prvních dnech, přičemž byla prováděna zdravotnickým personálem, což patří mezi jejich pracovní náplň, popřípadě manželkou, jednou z nejbližších osob žalobce. Určitá míra dopomoci s vylučováním a hygienou je imanentní součástí běžné poúrazové léčby pacientů a solidarity blízkých osob, které nejsou pacientovi cizí. Tímto soud nesnižuje intenzitu žalobcova subjektivního úkorného vnímání potřeby pomoci třetích osob s příslušnými úkony, ale konstatuje, že se jedná o běžný projev stavu, kdy člověk není reálně schopen plně zaopatřit své základní potřeby. Tento stav je proto standardně již součástí odškodnění bolestného, jež se žalobci dostalo. Soud neshledal v tomto případě zásahy do komfortu žalobce extrémně převyšující běžný diskomfort odškodňovaný v rámci bolestného.

27. Pokud jde o žalobcem tvrzený projev duševních útrap v podobě frustrace z nemožnosti pečovat o svou tchýni po dobu svého léčení v rozsahu, v jakém to činil před dopravní nehodou, soud uzavírá, že z provedeného dokazování nevyplynula míra frustrace žalobce převyšující míru obvyklého rozpoložení člověka po dopravní nehodě, který v důsledku svého zhoršeného zdravotního stavu musí přenechat část svých dosavadních povinností na osobách druhých. Soud dále přihlédl ke skutečnosti, že rozsah dříve poskytované péče žalobce o tchýni byl po dobu jeho omezení bezodkladně a plně saturován ze strany jeho přímých příbuzných a opečovávaná osoba nezůstala bez pomoci, což by mělo značný pozitivní dopad na psychiku žalobce. Dále soud zohlednil, že sám žalobce v rámci účastnické výpovědi uvedl, že nepociťoval obavy, že se o tchýni nebude mít kdo postarat, že pouze museli v rámci rodiny vyřešit rozložení péče o tchýni, kterou plynule převzala jeho manželka s dětmi. Z pohledu soudu se v daném případě nejednalo o akutní psychické strádání žalobce, ale o běžné obtíže související s ublížením na zdraví a s tím související vytrhnutí z denní rutiny a z možnosti přímo se podílet na chodu domácnosti.

28. Žalobce dále tvrdil projev duševních útrap z průběhu a výsledku léčení, studu z odkázání na pomoc ošetřovatelů a nutnosti injektážního aplikování léčiv. K tomu soud uvádí, že samotná závislost žalobce na poskytované zdravotnické péči trvala po velmi krátkou dobu, žalobce byl již 6. den propuštěn z nemocničního zařízení. Odkázání na pomoc během hospitalizace, včetně dopomoci s hygienou je běžným projevem způsobu léčby druhu zranění, které žalobce utrpěl, a proto i odškodnění útrap s tím spojených je již součástí poskytnutého bolestného. Rovněž soud zohlednil i průběh a délku rekonvalescence žalobce, když žalobce byl omezen nejprve úplně v pohybu, následně již jen ve volném pohybu bez pomůcek a tento stav trval dobu cca 3 měsíců. Po tuto dobu žalobce sice musel užívat dopomoci při určitých úkonech sebepéče, avšak intenzita této dopomoci postupně klesala, a i v případě aplikace léčiv žalobce netvrdil, že by tímto byl nad únosnou míru zatěžován. Z provedených výslechů vyplynulo, že zpočátku žalobci s injekční aplikací léku pomáhala manželka, neboť to pro něj bylo nové, avšak následně si již sám dokázal medikamenty aplikovat a sám za užití pomůcek byl schopen dopravit se do koupelny a vykonat úkony primární péče a hygieny. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by v případě těchto tvrzených projevů došlo k zásadnímu vybočení z běžného průběhu léčby a rekonvalescence, a proto má soud za to, že i tyto projevy byly již plně pokryty vyplaceným bolestným.

29. Soud shrnuje, že obavy poškozeného z průběhu a výsledku léčení, pocity méněcennosti, nesamostatnosti a závislosti na pomoci třetích osob, odloučení od blízkých osob, které bylo krátkodobého charakteru, pocit studu při odkázání na pomoc ošetřovatelů apod. v zásadě nepředstavují vybočení z obvyklého způsobu léčby a následné rekonvalescence ani omezení nadprůměrně zasahující do života poškozeného, protože standardně patří k přechodným obtížím vyvolaným újmou na zdraví. K nepříjemnostem spojeným s aplikací léků na ředění krve soud uvádí, že se rovněž nejedná o vybočení z obvyklého postupu léčby. Tedy nejde o strádání, jež by mělo být bez dalšího odškodněno nad rámec bolestného jako další nemajetková újma, nadto sám žalobce v rámci účastnické výpovědi danou nepříjemnost nezmínil, sám naopak uvedl, že vše vidí pozitivně, nehoda u něho nezanechala obavy či strach.

30. Dalším tvrzeným projevem duševních útrap žalobce byla namítaná nemožnost péče o zahradu a psychické strádání z pohledu na zanedbanou zahradu v době končícího léta a začínajícího podzimu, kdy je třeba provést sklízecí práce a činnosti související s přípravou zahrady na blížící se zimu. V průběhu řízení nebylo zjištěno, že by žalobce přišel o možnost této aktivity trvale či že by došlo k nezvratnému poškození zahrady a plodin na ní se nacházejících, popřípadě že by žalobce v době své léčby přišel o aktivitu zcela významného charakteru, kterou by v budoucnu žalobce již nemohl nikdy prožít, např. že by pěstoval vzácné rostliny, které nedostatečnou péči zahynuly a již by je nebylo možné znovu pořídit a zasadit. Současně z výpovědi žalobce i manželky žalobce vyplynulo, že péči o zahradu převzala manželka žalobce a jejich společné děti, tedy nejednalo se o újmu závažného charakteru, kterou by žalobce významně v době rekonvalescence pociťoval.

31. Žalobce dále označil jako projev duševních útrap nemožnost věnování se turistice, cyklistice a ztrátu kondice. Z provedeného dokazování má soud za to, že žalobce byl v uvedených aktivitách omezen pouze dočasně po dobu trvání hojení zlomeniny a že o radost z uvedených aktivit nepřišel trvale. Z dokazování naopak vyplynulo, že žalobce se i nadále věnuje daným aktivitám a pouze po vyléčení pociťoval ztrátu kondice, která je však typickým projevem klidového režimu nasazeného po dobu hojení daného druhu zlomeniny a rekonvalescence. Sám žalobce uvedl, že nebyl závodním sportovcem a aktivitám se věnoval rekreačně. Dočasnou ztrátou kondice nebyl narušen kupříkladu přípravný proces žalobce na absolvování závodů, nýbrž došlo pouze k vratnému snížení vytrvalosti žalobce, což opět nepředstavuje újmu závažného charakteru, kterou by bylo třeba samostatně odškodnit jako jinou nemajetkovou újmu.

32. Žalobce dále tvrdil, že byl omezen v péči o nezletilé vnučky, když s mladší vnučkou nemohl po určitou dobu absolvovat vycházky s kočárkem v rozsahu, v jakém to činil u starší vnučky. K tomu soud uzavírá, že žalobce fakticky o možnost péče o nezletilé vnučky a trávení času s nimi nepřišel a nedošlo k nenávratnému zpřetrhání vazeb mezi žalobcem a nezletilými vnučkami. Žalobce byl toliko po dobu čtvrt roku částečně omezen v některých způsobech trávení času s vnučkami, avšak s výjimkou 6 dnů během hospitalizace žalobci ničeho nebránilo vnučky vidět a trávit s nimi čas aktivitami odpovídajícími stavu žalobce. Žalobce v řízení netvrdil, natož aby prokázal, že v souvislosti se zraněním přišel o nějaké významné milníky v životě svých vnuček, a proto ani tento žalobcem tvrzený projev duševní útrap neshledal soud důvodným pro přiznání zadostiučinění za jinou nemajetkovou újmu.

33. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že v řízení bylo zjištěno, že žalobce již před nehodou užíval antidepresiva, v souvislosti s nehodou žádnou psychiatrickou či psychologickou pomoc nevyhledal, což opět dokládá, že nedošlo k vybočení z obvyklého postupu léčby a ke strádání v rozsahu, které by mělo být nad rámec bolestného odškodněno.

34. Z výše uvedených důvodů soud neshledal nárok žalobce na náhradu jiné nemajetkové újmy nedůvodným. Žalobcem popsané projevy plně odpovídají běžnému průběhu léčby, nedošlo k vybočení a ke znemožnění účasti žalobce na události naprosto výjimečného a neopakovatelného charakteru a do žalobcových osobnostních práv bylo zasaženo způsobem standardním, odpovídajícím jeho zranění, které při dopravní nehodě utrpěl a které bylo případně plně odškodněno vyplaceným bolestným. Jelikož se v případě žalobcem tvrzených projevů nejednalo o útrapy vymykající se obvyklým omezením a nepohodlí spojených s utrpěným zraněním, neshledal soud žalobu důvodnou.

35. Pro úplnost soud uvádí, že jakkoliv je ve smyslu § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, není již vázán odůvodněním trestního rozhodnutí, stejně jako výrokem o trestu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 469/02). Soud nepřehlédl, že trestní soudy rozhodly vůči Viníkovi i o povinnosti náhrady duševních útrap v žalované částce, nicméně v případě žaloby směřující vůči žalované byl soud vázán toliko skutkovým stavem prokázaném v tomto řízení. Na základě provedeného dokazování soud nezjistil, že by žalobce utrpěl v souvislosti s dopravní nehodou újmu, která by byla zapříčiněna okolnostmi vymykajícími se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru. Naopak bylo zjištěno, že žalobcem tvrzené projevy byly buď plně kompenzovány vyplaceným bolestným, nebo nedosahovaly takové intenzity, aby odůvodňovaly potřebu zadostiučinění za jinou nemajetkovou újmu žalobci. V této souvislosti soud uvádí, že nepřiměřené rozšíření zbytkové kategorie dalších nemajetkových újem by vedlo k vynětí standardních situací z rámce odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, a proto s ohledem na vše výše uvedené nezbylo než žalobu zamítnout.

36. S ohledem na závěr soudu o nedůvodnosti nároku žalobce na náhradu jiné nemajetkové újmy za duševní útrapy, shledal soud nedůvodným i nárok žalobce na náhradu škody představující doplatek nákladů právního zastoupení. Žalobcem požadovaná škoda odpovídala rozdílu v nákladech na právní zastoupení mezi požadovanou a vyplacenou náhradou. Rozdíl vznikl užitím rozdílné tarifní hodnoty, když žalovaná při výpočtu a hrazení nákladů právního zastoupení vycházela z vyplacené výše odškodnění majetkové škody a nemajetkové újmy, zatímco žalobce vycházel z požadované výše odškodnění majetkové škody a nemajetkových újem. Jelikož soud neshledal žalobcem uplatněný nárok na náhradu duševních útrap důvodným, je optikou tohoto rozhodnutí správné určení škody na nákladech právního zastoupení užité žalovanou. Nárok žalobce na doplatek majetkové škody ve výši 6 000 Kč proto není důvodný, a proto soud žalobu i v tomto rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku I rozsudku.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý úkon ve věci, v dané věci za 4 úkony ve věci (vyjádření žalované k žalobě ze dne 20. 12. 2024, příprava na jednání, účast na jednání dne 15. 7. 2025 a účast na jednání dne 11. 11. 2025) dle ust. § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Soud pro úplnost dodává, že žalované přiznal toliko jeden úkon „příprava účasti na jednání“, nikoli jako úkon před každým jednáním. Zásadní pro závěr o nedůvodnosti je, že smyslem vyhlášky č. 254/2015 Sb., která byla přijata v důsledku nálezu Ústavního soudu ze dne 7. října 2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13, bylo nezastoupené účastníky zrovnoprávnit s účastníky zastoupenými, nikoli je privilegovat. Úkon „příprava účasti na jednání“ není mezi úkony vyjmenovanými v § 11 advokátního tarifu uveden a nezastoupeného účastníka není třeba privilegovat a automaticky považovat za úkon, který je spojen s paušální náhradou nákladů řízení, přípravu na každé jednání, naopak je třeba jej vnímat jako úkon „příprava na věc“ a v řízení jej přiznat toliko jedenkrát. (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2024, sp. zn. I. ÚS 1773/24)

38. Jelikož v řízení vznikly České republice výdaje spočívající ve svědečném a v době rozhodnutí ve věci nebyla známa výše svědečného, soud postupem podle § 148 odst. 1 o.s.ř. rozhodl o povinnosti procesně neúspěšného žalobce nahradit státu náklady řízení, přičemž výše nákladů řízení bude stanovena samostatným rozhodnutím, které soud vydá v návaznosti na zaplacení očekávaných nákladů (ust. § 152 odst. 2 a § 167 odst. 2 o. s. ř.).

39. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ust. § 160 o.s.ř.