40 C 137/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kozákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 1 400 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 137 700 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. jdoucím z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 1 262 300 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci, k rukám jeho právního zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 73 367,14 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice, na účet Obvodního soudu pro Prahu 1, soudní poplatek za řízení ve výši 14 000 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice, na účet Obvodního soudu pro Prahu 1, náhradu nákladů řízení ve výši a lhůtě, jež budou stanoveny v samostatném usnesení.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice, na účet Obvodního soudu pro Prahu 1, náhradu nákladů na svědečné, a to ve výši a lhůtě, jež budou uvedeny v samostatném usnesení.

1. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 1 400 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy. Žaloba vychází z tvrzení, že dne [datum] způsobil řidič pan [příjmení] [příjmení], [datum narození], jako zaměstnanec [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], při jízdě po ulici [ulice] v [obec] nehodu, při které na přechodu pro chodce srazil pana [celé jméno žalobce], [datum narození], který následkem této nehody dne [datum] pro poranění neslučitelná se životem zemřel. [příjmení] [příjmení] byl za tento skutek pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Žalobce je synem poškozeného [celé jméno žalobce], protiprávním jednáním pana [jméno] [příjmení] mu byla způsobena nemajetková újma ve smyslu ust. §2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Výši požadované nemajetkové újmy žalobce dovozuje z intenzity svých útrap, které přisazuje zejména intenzitě jeho vztahu se zemřelým v době bezprostředně předcházející dopravní nehodě a svému věku v době úmrtí otce (7 let), kdy právě toto období spojené i s nástupem do první třídy ZŠ bývá dobou, kdy se obvykle prohlubuje citové pouto mezi otcem a synem a nejinak tomu bylo i u žalobce a jeho otce. Vzhledem k tomu, že v době dopravní nehody plnil [příjmení] [příjmení] jako zaměstnanec [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] své pracovní úkoly, odpovědnost za škodu vůči třetím osobám nese jeho zaměstnavatel. [ulice] podnik [právnická osoba] byl v době nehody pojištěn u žalované, čímž je dovozena její pasivní legitimace v tomto řízení. Dne [datum] byla žalované zaslána předžalobní upomínka. Žalovaná vyplatila žalobci dne [datum] částku 600 000 Kč. Jelikož žalobce považuje tuto náhradu nemajetkové újmy za neadekvátní, požaduje po žalované, jako alespoň částečnou kompenzaci za ztrátu otce, ještě částku ve výši 1 400 000 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že nárok zcela neuznává a žalobu pokládá za nedůvodnou. S ohledem na skutečnost, že se jedná o pojistné plnění, vznesla námitku místní nepříslušnosti Okresního soudu v Ostravě. Nesporným učinila, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, při níž došlo ke smrtelnému zranění otce žalobce. Uvedla, že žalobci vyplatila odškodnění dle jejího názoru plně pokrývající duševní útrapy žalobce, který s poškozeným nežil ve společné domácnosti a z opatrovnického spisu č.j. [číslo jednací], [spisová značka] navíc vyplynulo, že mezi rodiči žalobce nefungovala střídavá péče a dle sdělení matky žalobce k otci nechtěl chodit. Nehoda se stala v nočních hodinách, kdy poškozený byl pod vlivem alkoholu a z jeho strany proto došlo k porušení nejméně obecné prevenční povinnosti a povinnosti dle § 54/3 zákona č. 361/2000 Sb., dle které chodec nesmí vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku bezprostředně před blížícím se vozidlem. Žalovaná má tak za to, že otec žalobce nehodu velkou mírou spoluzavinil. Požadavek žalobce na odškodnění pak žalovaná považuje, vzhledem k poměrům a vztahům žalobce s otcem, za nemorální. Řidič pojištěného vozidla škodu nezpůsobil úmyslně ani pod vlivem alkoholu či návykových látek, není tedy důvod pro zvýšení odškodnění oproti uhrazené částce. Závěrem žalovaná uvedla, že smyslem odškodnění duševních útrap dle občanského zákoníku není finanční zabezpečení, ale právě zmenšení bolesti, útrap, který po zbytek svého života bude muset žalobce čelit. Žalobu navrhla v celém rozsahu zamítnout.

3. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyslovil svou místní nepříslušnost a po právní moci uvedeného usnesení postoupil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jako soudu místně příslušnému.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

5. Dne [datum] došlo k dopravní nehodě, při které pan [příjmení] [příjmení], [datum narození], coby zaměstnanec [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] a jako řidič autobusu (dále jen„ řidič autobusu“) srazil na přechodu pro chodce poškozeného [celé jméno žalobce], narozeného [datum] (dále jen„ poškozený“), který následkem této nehody zemřel. Poškozený byl v době dopravní nehody pod vlivem alkoholu. Řidič autobusu byl za tento čin pravomocně uznán vinným a odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Z odůvodnění rozsudku pak vyplývá, že na místě nehody nepanovala zhoršená situace, která by měla podíl na dopravní nehodě, viditelnost v místě byla dobrá, místo bylo řádně označeno dopravními značkami, řidič autobusu nebyl v době nehody pod vlivem alkoholu. Dále bylo prokázáno, že od chvíle, kdy otec žalobce vstoupil na přechod, měl řidič autobusu k dispozici 3 vteřiny k zahájení brždění, nadto je nutné uvést, že poprvé mohl řidič autobusu otce žalobce spatřit daleko dříve, neboť jmenovaný se pohyboval u přechodu pro chodce ještě předtím, než řidič autobus vjel na předmětnou hlavní cestu, přechod pro chodce i prostor chodníku před přechodem je pak osvětlen. Pokud by řidič autobusu řádně sledoval dění v okolí přechodu pro chode, mohl otce žalobce spatřit právě nejméně 7 vteřin před střetem, kdy již bylo zřejmé, že jde plynule k přechodu pro chodce, když uvedené soud dovodil zejména ze skutečnosti, že z výpovědi řidiče vyplynulo, že větší pozornost věnoval levé straně přechodu, protože na té je horší výhled. Ovlivnění poškozeného (otce žalobce) alkoholem pak dle zdokumentované situace nemělo dle trestního soudu vliv na případné spoluzavinění dopravní nehody ze strany poškozeného. V řízení totiž nebylo zjištěno, že by poškozený vstoupil na přechod v bezprostřední blízkosti autobusu tak, že by řidič autobusu nebyl schopen střetu zabránit, naopak řidič měl dostatečný prostor dostát své zákonné povinnosti upravující práva a povinnosti ve vztahu k přechodu pro chodce. (Rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]). Odůvodnění trestního rozsudku respektuje pravidla logiky, vychází z provedených důkazů. Otázkou viny řidiče autobusu se trestní soud obšírně věnoval a neopomenul se ani zamyslet nad případnou spoluvinou poškozeného, kterou však na základě provedených důkazů vyloučil. Vzhledem k uvedenému zdejší soud neměl důvodu otázku případné spoluviny poškozeného znovu posuzovat a námitku žalované shledal v tomto rozsahu za nedůvodnou. S ohledem na uvedené soud neshledal za důvodné ani provedení důkazu celým trestním spisem, kterýžto důkaz byl navíc navržen až po uplynutí koncentrační lhůty.

6. Pro sjednocení právní praxe v otázce výše nemajetkové újmy vydalo Oddělení dokumentace a analýzy judikatury Nejvyššího soudu analytický materiál, se kterým pracuje judikatura obecných soudů a na základě kterého bylo vydáno rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 894/2018, Rc 85/2019 (dále jen„ pilotní rozhodnutí“). Podle citovaného rozhodnutí by obecné soudy měly při určování výše způsobené nemajetkové újmy vycházet z kritérií odvozených od osoby poškozeného (intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční (nejen pouze hmotná) závislost na zemřelém a případné poskytnuté jiné satisfakce) a dále z kritérií odvozených od osoby poškozeného (postoj škůdce, dopad události do jeho duševní sféry, majetkové poměry škůdce, míra zavinění škůdce, resp. míra spoluzpůsobení si smrti poškozeným). Mezi kritérii odvozenými od osoby poškozeného je klíčová kvalita vzájemného vztahu, neboť ztráta milované osoby zasáhne pozůstalého nesrovnatelně citelněji než ztráta příbuzného, k němuž má vztah neutrální či dokonce negativní. Mezi dospělými osobami lze na kvalitu vztahů usuzovat i z prohledu způsobu soužití, zpravidla je rozlišováno mezi osobami žijícími ve společné domácnosti a osobami žijícími odděleně, případně je zvažováno i to, že je osobní styk omezen na nepříliš četnou úroveň. O zvýšené intenzitě újmy lze uvažovat například ve výjimečných situacích ztráty více rodinných příslušníků najednou či naopak postupně, případně i tam, kdy jde o jediné dítě, o jehož narození rodiče usilovali s obtížemi či po delší dobu. Při zohlednění věku zemřelého se odlišuje, nakolik je prožívána ztráta novorozence jeho rodiči, ztráta rodiče jeho dětmi nebo ztráta osoby důchodového věku jeho vnoučaty. I když ztráta rodiče představuje újmu v každém věku, bude jinak snášena dítětem útlého věku, které si ztrátu není dosud schopno plně uvědomit (absence rodiče jej však bude ovlivňovat a provázet celým dalším životem), jinak dítětem školního věku, které je na rodiči citově závislé, a konečně odlišně i dospělým jedincem, který již nežije ve společné domácnosti s usmrceným rodičem a má vlastní rodinu (OS Ostrava [spisová značka]). Rozvoj duševní choroby pozůstalého je odvozeným následkem, který je třeba ve výši náhrady nemajetkové újmy zohlednit tak, aby i újma na zdraví takto vzniklá byla odčiněna a z toho plynoucí utrpení vyváženo.

7. S ohledem na východiska popsaná v odst. 6 výše soud v rámci zjišťování skutkového stavu provedl důkazy k prokázání existence kritérií naznačených výše (Rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], [spisová značka], výslech matky žalobce při jednání konaném dne [datum], Psychologické vyšetření v ambulanci klinické psychologie a psychoterapie Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], Posudek třídní vyučující [celé jméno svědkyně] ze dne [datum], výslech třídní vyučující [celé jméno svědkyně] při jednání konaném dne [datum]). Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], [spisová značka] spojeným s výpovědí matky žalobce má soud za prokázané, že rodiče žalobce žili od roku 2016 odděleně s tím, že žalobce byl v průběhu času v převážné době svěřen do střídavé péče rodičů, chvíli do výlučné péče otce, v době od [datum] pak do výlučné péče matky s rozšířeným stykem otce (každý lichý týden od čtvrtka do pondělí + cca polovina letních prázdnin, velikonočních prázdnin a vánočních prázdnin). Důvodem změny úpravy styku rodičů s nezletilým žalobcem pak byla neschopnost rodičů překonat partnerské spory a křivdy a z toho pramenící neschopnost dohody mezi nimi v době střídavé péče. Nezletilý žalobce konflikty mezi rodiči špatně nesl, měl z toho psychické problémy, ačkoli otec o syna velmi stál, syn nebyl vždy ochotný za ním jít (výpověď matky, zpráva z psychologického vyšetření v ambulanci klinické psychologie a psychoterapie Mgr. [jméno] [příjmení]). V období od září 2019 se vztah otce a syna velmi zlepšil, navázali pěkný vztah, zvykli si na sebe, chodili spolu na výlety, žalobce si na otce zvykl a rád trávil čas u obou rodičů. O úmrtí otce se žalobce dozvěděl až po Vánocích 2019, velmi ho to vzalo, hodně plakal, byl s otcem domluvený, že čas po Štědrém dnu stráví u něj. Zároveň byl ještě hodně malý, takže si dle názoru matky úplně neuvědomoval, co se vlastně stalo. Uvedené dovozuje ze skutečnosti, že se po pár dnech třeba zeptal, kdy zase půjde k otci. Postupem času se žalobce uzavřel do sebe, vyhledává mužskou společnost, je zjevné, že mu mužský vzor chybí (výpověď matky). Skutečnost, že se žalobce po úmrtí otce více uzavřel do sebe, potvrdila i třídní učitelka Mgr. [celé jméno svědkyně], která žalobce učí již od nástupu do první třídy v září 2019 a která shodně s matkou rovněž naznala, že cca od poloviny druhé třídy se zhoršil prospěchově, nestíhá tempo a zhoršené má i chování vůči spolužákům (posudek třídní učitelky, Mgr. [celé jméno svědkyně] z dne [datum] a její výpověď při jednání dne [datum]). Z psychologického vyšetření v ambulanci klinické psychologie a psychoterapie Mgr. [jméno] [příjmení] provedeného dne [datum], k podnětu třídní učitelky žalobce a žádosti matky ke zjištění případného traumatu ze smrti otce, klinickou psycholožkou Mgr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobce sám popírá negativní prožívání/ truchlení po úmrtí otce. Dle názoru psycholožky žalobce aktuálně nevykazuje známky traumatu. Psycholožka potvrdila, že při vyšetření v roce 2019 i testově vykazoval depresívní prožívání v reakci na konflikty mezi rodiči. Porovnáním stejného testu nyní subjektivně dle žalobce i objektivně bez známek klinické deprese. O otci mluví volně, rád by jej měl u sebe. Na téma otcovy smrti reaguje přiměřeně, v závislosti na vztahu a čase, který od úmrtí proběhl. Žalobce nicméně trpí úzkostmi, kterou jsou výraznější před usnutím. Do jisté míry potlačuje své emoce, jeho emotivita není plněn uvědomovaná. Žalobce je empatický, pomáhající. Pokud jde o intelektové schopnosti, v oblasti verbálního myšlení, verbálního úsudku i konstrukčního myšlení žalobce ve srovnání s úrovní před třemi lety klesl z pásma průměru do pásma nižšího průměru. Byla mu diagnostikována vývojová dysfázie. Vztahy s vrstevníky vnímá na rozdíl od třídní učitelky jako dobré. Právní zástupce žalobce potvrdil, že žalobce se s žádnými úzkostmi či depresivními stavy neléčí, u psychologa byl dvakrát, v době až po prvním jednání v této věci, tj. po [datum].

8. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím předžalobní upomínkou ze dne [datum] (Předžalobní upomínka- poslední pokus o smír ze dne [datum]). Snaha o vyřešení sporu mezi účastníky řízení a dohoda se ohledně výše odškodného probíhala emailovou komunikací (emailová korespondence mezi [webová adresa] a [webová adresa] ze dne [datum], [anonymizováno] a [anonymizováno] a dále dne [datum], [anonymizováno], dne [datum], [anonymizováno] a dne [datum], [anonymizováno] a [anonymizováno]). Žalovaná odškodnila žalobce dne [datum] částkou 600 000 Kč (shodná tvrzení účastníků ohledně vyplacení této částky).

9. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené shodné či nesporné tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

10. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

11. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:

12. Podle ust. §2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

13. Podle ust. §135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) je soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl uznán vinným zaměstnanec společnosti [právnická osoba], pan [příjmení] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle ust. §143 odst. 1 a 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a to tím, že dne [datum] v době kolem [anonymizováno] srazil na přechodu pro chodce poškozeného [celé jméno žalobce], narozeného [datum], v důsledku čehož poškozený zemřel.

14. Podle ust. §1914 o.z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody. Podle ust. §9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo ujištěno, že škodu způsobil zaměstnanec [právnická osoba] podniku [právnická osoba], přičemž tato společnost je pro případy škody způsobené provozem motorového vozidla pojištěna u žalované, pasivně legitimovanou v tomto řízení je žalovaná.

15. Podle § 2959 o.z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy dítěti peněžitou náhradou vyvažující plně jeho utrpení. Jak vyplývá z judikatury citované v odst. 6 shora, při stanovení výše nemajetkové újmy by soudy měly vycházet z kritérií sjednocených v tzv. pilotním rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 894/2018, Rc 85/2019. Podle tohoto rozhodnutí se zvažovaná kritéria odvozují jak od osoby poškozeného (intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční (nejen pouze hmotná) závislost na zemřelém a případné poskytnuté jiné satisfakce) a tak osoby poškozeného (postoj škůdce, dopad události do jeho duševní sféry, majetkové poměry škůdce, míra zavinění škůdce, resp. míra spoluzpůsobení si smrti poškozeným).

16. Vzhledem k citované judikatuře soud v rámci dokazování provedl důkazy k prokázání naplnění uvedených kritérií a u těchto dále hodnotil, zda soudem posouzená výše dosáhne či přesáhne již žalovanou poskytnuté odškodnění v částce 600 000 Kč. Pokud jde o jednotlivá kritéria, dospěl soud na základě provedeného dokazování k závěru, že intenzitu vztahu žalobce s jeho otcem bylo možné považovat za standardní, když určité potíže plynoucí z neschopnosti rodičů spolu komunikovat a z toho plynoucí psychická nepohoda žalobce ze střídavé péče a pobytů u otce, byla v posledních měsících před dopravní nehodou zvrácena ku prospěchu vztahu otce a syna, který se zintenzivnil a normalizoval. K této skutečnosti mohl přispět i věk žalobce, když v období nástupu do školy se vztah mezi dítětem a oběma rodiči zintenzivňuje, s čímž ostatně počítá i citované pilotní rozhodnutí, když právě okolnost, že se jedná o dítě školního věku, které je na rodičích citově závislé, posuzuje odlišně od dítěte útlého věku či dospělého jedince. Pokud jde o tvrzenou duševní nemoc vzniklou v souvislosti s prožitým utrpěním, tato skutečnost nebyla v řízení nijak prokázána.

17. Nakolik zákon sám nestanoví kritéria ani jiný způsob vyčíslení nemajetkové újmy Nejvyšší soud považuje za účelné pro praxi (soudní i mimosoudní) obdobně jako v Metodice Nejvyššího soudu pro zajištění automatické valorizace náhrad vázat jejich vyčíslení na ukazatel průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Tak lze za základní částku náhrady považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné mzdy. Takto nastavená základní částka je pak východiskem k další úvaze soudu o výši náhrady v závislosti na kvalitě a intenzitě jednotlivých shora popsaných kritérií. Vzhledem k tomu, že v roce 2018 dosahovala průměrná hrubá měsíční nominální mzda částky 31 885 Kč, výše základní částky nemateriální újmy utrpěné v roce 2019 dosahuje částky 637 700 Kč. Srovnání s jinými případy, jak činí žalobce, je vždy problematické, když nejsou známy konkrétní skutkové okolnosti, ve světle pilotního rozhodnutí se pak jeví jako objektivnější a pro účastníky předvídatelnější vycházet z východisek naznačených soudy uznávanou judikaturou a vypočtenou základní částku modifikovat v závislosti na zjištěných konkrétních skutkových okolnostech.

18. Vycházeje z naznačených východisek soud dospěl k závěru, že základní částka pro odčinění nemajetkové újmy způsobené žalobci v souvislosti se smrtí jeho otce činí 637 700 Kč s tím, že tato částka by měla být navýšena o dalších 100 000 Kč z důvodu věku žalobce spojeného i se zahájením povinné školní docházky, když v tomto období dochází v souvislosti se školní docházkou ke změně navyklého režimu dítěte a dítě bývá na obou rodičích více citově závislé. Další zvýšení již soud nepřiznal z důvodu, že v řízení bylo prokázáno, že a) zdravotní stav žalobce nevyžaduje lékařskou péči ani nedochází na pravidelné psychoterapie, když nebylo ani tvrzeno, že by byly potřeba, b) z psychologického vyšetření vyplývá, že zhoršení prospěchu je dáno vývojovou dysfázií a podprůměrností bezprostřední paměti, c) z psychologické zprávy dále vyplývá, že žalobce je úzkostlivější typ, nikoliv však v příčinné souvislosti s dopravní nehodou, a depresivní stavy měl již před úmrtím otce, a to v souvislosti s konflikty mezi rodiči, d) popisované úzkostlivé stavy žalobce odpovídají běžným projevům dětí v obdobném věku a situaci.

19. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu shledal důvodnou ve výši 137 700 Kč, a to včetně úroku z prodlení jdoucím ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k dobrovolnému plnění do zaplacení, přičemž ve zbývajícím rozsahu ji pro nedůvodnost zamítl. Výše úroku z prodlení vyplývá z ust. §1970 o.z. ve spojení s ust. §2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. a II.).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3974/2015 tak, že žalobci, který měl v řízení jen částečný úspěšný, přiznal plnou náhradu nákladů ve výši 73 367,14 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 137 700 Kč v sazbě 6 620 Kč za každý ze sedmi úkonů právní služby spočívajících v převzetí a přípravě zastoupení, předžalobní výzvě ze dne [datum], sepisu žaloby ze dne [datum], účast na jednání [datum], vyjádření ze dne [datum], účasti na jednání [datum] dle § 11 odst. 1 a. t., z částky 3 310 Kč za vyjádření ze dne [datum] dle § 11 odst. 2 a. t., tj. celkem 46 340 Kč, náklady na cestovné ve výši 4 497 Kč a 1 600 Kč náhradu za promeškaný čas cestou na jednání dne [datum], náklady na cestovné ve výši 4 497 Kč a 1 600 Kč náhradu za promeškaný čas cestou na jednání dne [datum]) a dále sedm paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem 2 100 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 60 634 Kč ve výši 12 733,14 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve sporu zastoupen advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

21. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v řízení osvobozen od soudního poplatku a soud jeho nároku vyhověl, podle ust. §2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zaplatí podle výsledku řízení poplatek žalovaný. Výše soudního poplatku z částky 1 400 000 Kč pak činí podle položky [číslo] bodu 1., písm. b) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích částku 14 000 Kč, jejíž zaplacení pak soud výrokem IV. žalované uložil.

22. Výroky V. a VI. vyplývají z ust. §148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V řízení pak vznikly náklady na svědečné za výslech svědka, [celé jméno svědkyně], o nichž soud rozhodl usnesením č. j. 40C 137/2021-83 ze dne 23. 6. 2022. Úhrada těchto nákladů pak bude samostatným usnesením uložena účastníkům, a to v poměru dle úspěchu ve věci.